Dvě krásná seriózní naturální vína

Můj milý deníčku, vedra trochu polevila a mozek začíná zas fungovat, tak se podělím o dvě výjimečná vína z poslední doby. Když jsem před třemi lety psal krátký report z Chorvatska, tak jsem jako titulní foto použil láhev od Vinas Mora (web), která mne dost oslovila. Z vinařství se stal miláček restaurací a docela se o nich mluví, nově jsou i na domácím trhu díky Alma Wines. Byl jsem na degustaci a na večeři s vinařem a mám v plánu brzo větší samostatný článek. Každopádně jejich Kaamen II 2022 bylo víno, které mne v poslední době nadchlo asi nejvíc. Takže Chorvatsko, Primošten, stoprocentně odrůda Babić, staré (50-100 let, většina ale 70+ a výnos do půl kila, čistě ručně obhospodařované) keříkové výsadby na vápencové půdě kousek od moře. Odstopkované, fermentace v otevřených kádích bez kontroly teploty a macerace méně než týden, zrání z necelé poloviny v pětistovkách dubových sudech a druhá část ve sklolaminátu, bez filtrace a čiření a síru to taky moc nevidělo. Čistá rubínová barva, trochu tmavší. Čerstvá, čistá, energická vůně, šťavnatě peckovinová do třešní a višní s trochou kamenitosti, kouřovosti a středomořských bylinek. Je tam trošku vyšší těkavka (0.8 zhruba), ale upřímně vůbec ničemu to nevadí a tak nějak pomáhá nést ty ostatní vůně. Suché, čisté, precizní, na to jak zrale „teple“ ovocné až neuvěřitelně dobře pitelné, delší, charakterní. Mňam.

Zobraz celý článek →

Riesling a bubliny do vedra

V tomhle vedru nefunguju. Běhat se dá leda tak brzo ráno a to je s logistikou s dětmi složité, mozek jeden sotva na půl plynu a celkově je to naprd. Umřu! A alkohol upřímně není dvakrát vhodné osvěžení, alespoň ne v podobných extrémech jako nás čekají teď. Teda ne že by do člověka pivo nepadalo s rychlostí až nezvyklou a totéž platí i o některých vínech, jen ty následky mohou být trochu nebezpečné. Každopádně, pro nás z odolných generací a v nejlepších letech (vy víte že mluvím právě o vás!)… z kousků do veder bych vypíchnul třeba Weingut Schloss Lieser (web) SL Riesling 2023 trocken. O vinařství a jejich vínech už jsem se tu rozepisoval několikrát. SLko je jejich základní gutswein, nerezovka ale většinou třeba do půlky dubna až května na kalech, hlavně z tratí Niederberg Helden, Lieser Schlossberg a Graacher Himmelreich a dnes už z ekologicky vypěstovaných hroznů. Typicky s výraznou kyselinou, alkoholem na úrovni 11-11.5% a cukrem obvykle okolo 6-8 g/l. Mám doma několik ročníků a rozhodně to netřeba vypít hned, aktuálně je už v prodeji 2024 a 2025, ale s klidem bych pil 20-23 :) Svěží, štíhlé, lehčí, s živou kyselinou, chlastací. Lehce reduktivně pikantní, vlhce kamenité, citrusové do pomela a grepu, trochu bylinka a dotyk medu, minerální slanost. Fakt mizí jak citronáda a až nebezpečně rychle, baví mne velmi. Vozí Weinschmecker, stojí to tři stovky.

Zobraz celý článek →

Báječný Semillon a charakterní Avesso

Mám rád předvídatelná vína, můžeme jim říkat třeba i odrůdově typická či odrážející místo původu :-) Na tom není samozřejmě nic neobvyklého. A logicky některé oblasti/odrůdy znám lépe než jiné. Jedno místo považuji za naprosto perfektního adepta na slepé degustace, protože je velká pravděpodobnost, že se nikdo ani nepřiblíží. A to přestože víno bude ukázkové, jen prostě z lokality, jejíž specifika málokdo zdá. Nedávno jsem si ho znovu připomněl lahví Pooles Rock (web) Single Vineyard Semillon 2011. Citronová už trošku tmavší barva. Ve vůni stále překvapivá čerstvost a energie, citrusy do limetky, citronová tráva, k tomu toastová linka a jasně evokující zrání v dubových sudech. Suché, čisté, šťavnaté, limetkové, středně plné a trochu krémové, linka zraní v dubu v docela dlouhé dochutí. Naslepo může připomínat několik let starý Riesling školený v menších sudech a najít by se dalo několik dalších variant co by to mohlo být. Patnáctileté víno školené čistě v nerezu a lahvované jako úplně mladičké po pár měsících dočista vyfiltrované by asi tipoval málokdo. Pokud Semillony z australské oblasti Hunter Valley neznáte. Rozepisoval jsem se tu o tomhle víně a neuvěřitelné proměně tamních vín po delším zrání několikrát – Výtečné Sémillony z Hunter Valley, Vertikály Semillonu z Hunter Valley, Semillon s 96 body, ale chutnat nebude každému či má první zpověď Tolik vína a tak málo času – nové vinné obzory. V nabídce tohle měla Alifea, ale myslím, že vozit podobné věci hraničí s masochismem a byznys se na tom úplně stavět nedá :-)

Zobraz celý článek →

Frankovka ze supermarketu a trocha brblání

V rámci „kontroly“ rakouských supermarketů jsem v Intersparu ulovil i Weingut Heinrich (Gernot & Heike, web) Blaufrankisch Reserve Sonnenberg 2022. Psal jsem tu o tomhle vinařství z Burgenlandu už dříve. Členové Pannobile, Respekt, Demeter a tak, certifikovaná biodynamika a nemalá produkce široké škály vín. Tady jsme lokalitou v oblasti Leithaberg a na docela vysoko položené vinici s břidlicí a vápencem a podle všeho jde o víno, které má Spar komplet pro sebe. Uzavřeno pod šroubem. Tmavší, tón trochu do fialové, ale ne nějaké vyloženě hluboké. Expresivnější, zralé tmavší ovoce, linka dřeva, tabák, něco kořenitosti a zároveň od vůně jasně vyšší kyseliny. Suché, čisté, šťavnaté, s výraznou kyselinou (tohle fakt není pro příznivce měkčích sladších červenisek), tmavě ovocné, dobrá struktura a délka, už uhlazující se ale stále patrné tříslo. Docela seriózní, stylově tvrdší, dost povedený kousek. Dal jsem za to 12€ a to je, v kontextu kvality a řekněme „bonusu“ v podobě biodynamiky a věcí okolo, více než fér cena.

Zobraz celý článek →

Stobodový Riesling a Corpinnat s pozvánkou

Vyrazil jsem na jednu moc fajn masterclass k německým vínům, určitě o ní bude ještě řeč, a jedním z prezentovaných vín byl – vzhledem k zaměření akce tentokrát na „lehčí“ letní vína trochu nečekaně – Riesling Schonfels Faß 11 Großes Gewächs 2023 z Weingut Peter Lauer (web, o několika vínech jsem psal), hvězdy břidlicových svahů u řeky Sáry (Saar). Původní klony ryzlinku a výsadby staré 110+ let, strmý větrný svah nad řekou, extrémně nízké výnosy, trocha macerace a spontánní fermentace a školení ve starých dřevěných sudech, bez větších zásahů. Měl jsem to víno v různých i starších ročnících a tohle konkrétní chutnal při čtyřech různých příležitost z pěti různých lahví (ale nikdy nepil, rozuměj celou láhev rozloženou třeba do dvou dní doma) a pokaždé mudroval nad hodnocením. Schonfels od Lauera má pravidelně hromadu bodů, vysoké devadesátky nejsou nic neobvyklého, a tohle konkrétně si v průvodci Jamese Sucklinga (ovšem Německo pro něj hodnotí Stuart Pigott) odneslo… inu perfektních 100. Přes veškerou bodovou inflaci (někdo 105 bodů? ;-)) je to stále velmi výjimečné hodnocení, kterým se moc suchých ryzlinků chlubit nemůže.

Zobraz celý článek →

Roter Veltliner s Hansem Czerným

Do Prahy dorazil Hans Czerny, jehož Demeter certifikované biodynamické Weingut Wimmer-Czerny (web, dováží Veltlín) z Fels am Wagram patří mezi stálice na našem trhu a asi není třeba je moc představovat, už tu o nich a jejich vínech píšu dobrých šestnáct let. Tentokrát vína prezentoval v krásném prostředí Zahrady 65 hned vedle populárního podniku Vila 63. Za ty roky se stylistika vín moc nezměnila, i když v průměru teplejší ročníky a lehké „ztučnění“ je prostě znát. Byť třeba zrovna ročník 2025 je taková ta klasika jak ji mám rád. Užil jsem si čistý nekomplikovaný hruškový svěží pet-nat Sunbeam z veltlínu i oba veltlíny tiché. Grüner Veltliner Wagramterrrassen 2024 je suchý, čistý, jablíčkový a lehce kořenitý, s fajn kyselinou, skvěle pitelný a slušně dlouhý. Grüner Veltliner Fumberg 2024 coby selekce z různých sprašových poloh působil o něco krémovějším, žlutěji ovocným dojmem a i v chuti byl o trochu krémovější a kulatější, ale stále s fajn kyselinou a pitelností. Sauvignon Blanc Mitterweg 2025 byl na úvod trochu reduktivně zaprděný, později se více rozvoněl angreštovým a lehce zelenějším směrem, v chuti suché, čisté, s moc pěknou kyselinou, strukturované a docela dlouhé. Potřebuje trochu času, ale povedený kousek. A Riesling Weelfel 2022 nabídl již nazrálejší projev, s lehce medovo-toastovou linkou nad meruňkami. Suché, čisté, trochu plnější a důraznější, slušná kyselina a délka, vyvážené. Fajn ryzlink! Ale dneska jsem chtěl psát hlavně o jiném jejich víně, respektive odrůdě…

Zobraz celý článek →

Prosečko z Lidlu, sovoš s jalapeños, propad cen vinic, vinné maratony…

Co nového ve světě vína, tedy krom zdrcujících zpráv o prodejích ze všech koutů světa a o tom, že Gen-Z víno nepije (respektive se vinařskému průmyslu naprosto nedaří ji oslovit, ale to je na jindy…)? Inu i pár dalších zpráv by se našlo. Opakovaně jsem se zmiňoval, že kdybych chtěl vyšší návštěvnost blogu, tak tu budu místo o sherry a novinkách v Juře pravidelně vydávat články „5 nejlepších vín z Lidlu na grilovačku“ a podobně, úspěch zaručen. Podobnou návštěvnost by mělo třeba i „Nejlepší Prosecco z Alberta, Penny a Billy“, na podobné články prostě chodí i davy mimo mou běžnou bublinu. A o tahle témata je zájem, jen mne příliš nebaví ta vína za vlastní peníze nakupovat a hodnotit :-) Vlastně to zmiňuju hlavně proto, že novou tváří vinné nabídky Lidlu se stal jeden z našich nejznámějších a soutěžně nejúspěšnějších someliérů, Jakub Přibyl. Vinná bublina si s pobavením přeposílá video, na kterém mluví o nejslavnějším šumivém víně světa ze země, která je královstvím šumivých vín. S lahví jednoho průmyslového nasládlého veskrze přímočarého Prosecca v ruce. Je to samozřejmě tuplem zábavné vzhledem k tomu, že v minulosti se právě o Proseccu vyjadřoval opakovaně… inu ne zrovna přívětivě :-) Ale jak říká Nick Naylor nad lahví Château Margaux 1982 v Děkujeme, že kouříte: „Každý má hypotéku, kterou musí splácet.“ :-) Jinak v Lidlu je za podobné prachy jako to Prosecco suchý velkoprodukční crémant z Loiry a další z Alsaska, kdyžtak. Anebo ještě lépe sáhněte po dobrých domácích bublinách. Pokud to nebude Chateau Radyně Extra Brut nebo Prestige Brut od bohémky (oboje veskrze v pohodě), tak vás to asi bude stát o pár korun víc a nepůjde přihodit společně s jogurtem a rohlíky v supermarketu, ale uděláte tím něco pro sebe i vinařské podnikání v ČR…

Zobraz celý článek →

Nejen Pinot Noir od Petra Kočaříka

Rozhodl jsem se udělat si radost a otevřít k večeři dvě vína od Petra Kočaříka (web, psal jsem tu vícekrát a nejvíce asi tu), někdo ten propad prodejů a konzumace vína v ČR dohnat musí :-) A při té příležitosti rovnou i podělit o poznámky z nedávné přechutnávky jeho vín v Almě. Petrova vína se snažím ochutnat každý rok a vždy něco do zásob doplnit, je to jedna z mých moravských jistot a producent, po kterém mohu bezpečně sáhnout kdykoliv mám chuť na něco dobrého a/nebo chci ukázat návštěvě, ať už domácí či zahraniční, že Morava smysl rozhodně dává a to dokonce v červené :-) Petr Kočařík aktuálně v Čejkovicích připravuje 12-15 tisíc lahví dle ročníku (a stále si ještě drží i zaměstnání coby konstruktér pekařských pecí), na současných 2.5 hektaru a smysluplně velkou produkci pomaličku postupně vyrostl z deseti arů jen díky postupném výdělkům z vína. Ve fázi „budou dárky k vánocům nebo raději nový sud“ už věřím nejsou :-) Také mi přijde, že už trochu méně slyším (parafrázuji) „na jaře už nezaseju / lidí mi nerozumí“, ale častěji se debata obrací k myšlenkám na to, jak většina výsadeb teprve ukáže svůj potenciál, a vlastně se plně projeví i generační zkušenosti vinařů s nimi, až za pár desítek let :-) Prostě že to, co dělá teď on, je z nemalé části nastavení směru pro generace následující. V čemž je známka optimismu! Možná se trochu projevil i fakt, že nejstarší syn, který jinak vystudoval práva, si okolo pandemie Covidu střihnul i vinařinu a napsal diplomku k jejich stěžejní odrůdě, Pinotu :-)

Zobraz celý článek →

Pinotová soutěž a ryzlinková přednáška

Udělal jsem si výlet do Kutné Hory na hodnocení soutěže Pohár Karla IV., která se specializuje na odrůdy Rulandské modré a Ryzlink rýnský. Takové pozvání jsem odmítnout nemohl :-) Skončil jsem v komisi, která hodnotila červená (+ pár klaretů a růžových), a docela si to užil, našlo se několik opravdu výborných vín! Ne vždycky jsem se s komisí shodoval a kdyby mne náhodou někdy někdo zas chtěl na hodnocení pozvat, tak vězte, že jsem byl obecně nejdál od průměru a také nejčastěji hodnotitelem, jehož bodování bylo jako nejvyšší či nejnižší (o něco častěji) v průměrování zahozeno :-) To už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole. O dva dny později, na výročí 710. let od narození Karla IV., bylo možnost přihlášené vzorky ochutnat v Praze, dozvědět se vítěze a také se zúčastnit menší tematické konference. Na té jsem se ujal, společně s národní sommelierkou Klárou Kollárovou, tématu Ryzlinku rýnského a současných vinařských trendů. Bylo to věřím pro účastníky zábavné :-)

Zobraz celý článek →

Jura od Touraize, Beaujolais od Lapierra

Je to takové trochu klišé, že vinní hipsteři a geekové mají ve sklence hlavně Juru a Beaujolais, ale… inu občas se to tak přihodí, jako třeba dneska u mne :-) Taky prý nepijí Bordeaux a vůbec se ofrňují nad vším prestižním a tedy „snobským“, samozřejmě s čestnou výjimkou Champagne (tam i druhotnou fermentaci, co obvykle opravdu není bez přidaných kvasinek, vezmou na milost…) a Burgundsko samozřejmě taky nikdy neodmítnout, to se rozumí! ;-) Sleduji různé zábavné vzájemné útoky všemožných táborů (dnes už pravda o dost méně časté něž tomu bylo před pár lety), ať už se týkají smyslu apelací či zakalených vín nebo přemíry síry a podobných zásadních témata, a pokouším se do debat nezapojovat. Doma se mi střídají vína nesířená a kalná, nerezové vyfiltrované německé ryzlinky se s celkovou sírou určitě 100 mg/l, sherry, lehounká červená s vysokými kyselinami z amfor i nabušená červená s vysokým alkoholem a prohnaná novým dřevem… Něco víc, něco méně. A tak nějak si dokážu ve správný moment užít všechno z toho. Ale… Jura! Beujolais! :-) Jak tomu nadšení rozumím…

Zobraz celý článek →

Degustace Werther-Windisch a Peter Stolleis

Ryzlinkové (a bublinové) počasí zase klepe na dveře! V posledních týdnech jsem degustoval produkci docela dost různých (nejen) německých vinařství, navíc o mnohých z nich tu zatím neměl řádek v minulosti, a vůbec se nedostal k reportu. Až mi AI definitivně vezme práci, bude to s časem lepší ;-) A nebo bych prostě měl psát častěji i jednodušší články, jen tak narychlo k jedné lahvi co mne zaujme či zrychlený report z degustace, a nesnažit se jen o náročnější texty (zápisek z několikahodinového posezení s princem Felixem zu Salm-Salm nad jeho víny z listopadu jsem furt nedodělal…). Co myslíte? Každopádně dneska právě v lehce zrychleném režimu odhrnu dvě vinná setkání a jména, na která bych nechtěl zapomenout a rád bych se jejich vínům v budoucnu pověnoval více a třeba o nich něco napsal i detailněji. Tak jdeme na věc!

Zobraz celý článek →

Parádní Chardonnay od Marady

O víkendu jsem s přáteli popíjel moc příjemný nazrálejší veltlín z josefovské Kukvičky od Petra Marady (web, starší zápisek z návštěvy vinařství) z Mikulčic a vzpomněl si na další víno z téhle polohy, které mne od něj teď opakovaně nadchlo – až tak že jsem koupil celý karton – a přitom jsem se o něm zatím krom příběhu na Instagramu nezmiňoval. Bavilo mne přitom i ve starších ročnících, hodně charakterní byla osmnáctka i sedmnáctka, ale teď je to vyloženě parádní. Na festivalu Bottled Alive docela budilo pozornost, vinaře jsem si s lahví vyfotil :-) A měl jsem to víno při jednom z večerních popíjení letos v Juře, v konkurenci prestižních jmen a špičkových kousků, a teda ani v nejmenším nepropadlo Poměrně sprašová jihozápadně orientovaná poloha, výsadby z roku 1983, ekologicky obdělávané. Odrůda? Staré dobré Chardonnay!

Zobraz celý článek →

Somló a Juhfark od vinařství Fekete

Byla doba, kdy jsem měl vína od Fekete Pince (web) ve sklence docela často. Bohužel jsem „na horu“, do maďarské vinařské oblasti Somló, nezavítal už hezkých pár let, v archivu mám od Feketeho menší sbírku lahví z ročníků jako 2007, 2009 či 2011 a nová vlastně nedoplňoval a nebo, ta pořízená po lahvi, rovnou vypil :-) Občas se mi po tamních vínech zasteskne a tak nějakou flašku ulovím či do archivu sáhnu. Teď jsem si z maďarských lahůdek U Zsoltiho na Náměstí Jiřího z Poděbrad přinesl láhev Juhfark 2019 a na vinařství a vinaře zase zavzpomínal. Béla Fekete, strýček Béla, byl vinařský samouk. Sice stavební inženýr, ale ze zemědělské rodiny, a vždy během sklizně si koupil pár desítek litrů moštu a v garáži doškolil na víno. Pak ho jeden vinař přesvědčil, že by si měl hrozny sám vypěstovat, a tak si pořídil tři ary, z knih a od sousedů se naučil co s tím a skoro třicet let si takhle hrál.

Zobraz celý článek →

Crémant od Benoîta a nová vinice u Lucashof

Jedním z nejzajímavějších setkání při nedávné cestě do Jury byl určitě Benjamin Benoit aka Cellier Saint Benoît (web) v Pupillinu. Tenhle mladý, sotva třicetiletý, vinař není už neznámé jméno a nějaký můj objev. Dokonce si odnesl ocenění jurského vinaře roku od Le Guide Hachette. Určitě o něm a jeho vínech zkusím sepsat více, moc lepších Ploussardů než ten jeho jsem nepil (na tomhle výletě teda na podobné úrovni jen kousek od jeho sousedů, Domaine de la Renardière), přístup ve vinicích (a ostatně i ve sklepě) byl docela podnětný a celkově si pozornost více než zaslouží. Pro dnešek jako lákadlo na věci příští alespoň Crémant du Jura Brut Nature 2022. Stoprocentní Chardonnay z polohy Courbes Raies, jílovité nad vápencem, bio ošetřované výsadby z roku 1990. Kvašeno spontánně, rok v dubových sudech a následně dva roky druhotná fermentace a ležení na kalech v lahvi. Odstřel v říjnu 2025 a bez dozáže, celkem je toho 1578 lahví. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, minerální, trochu „jursky pikantní“ a lehce reduktivní aromatika. Citrusy, jemně oříškové a trochu máslové pečivo. Úplně suché ale ne ostré, šťavnaté, čisté, dobrá stavba a délka. Citrusy, lehce pomelo kůra nahořklost, dobrá délka, minerální linka. Fakt pěkné, seriózní bubliny. A vlastně, jak se jinak cen úplně nebojí, tak v kontextu kvality i slušně naceněné! Dovozce zatím nemá, ale pokud byste někde na jeho vína narazili, tak neváhejte ochutnat.

Zobraz celý článek →

Juvé & Camps je nově Corpinnat a skvělé bubliny

Ve Španělsku, konkrétně na tamní bublinové scéně, se zase něco událo. Už mnohokrát jsem psal, že značka / apelace cava má reputační problém a ač se v posledních letech snaží seč může, a vychází vstříc na kvalitu orientovaným producentům (delší zrání, povinná bio produkce u vyšších kategorií, označování tratí… viz starší článek), tak to furt asi úplně nestačí. Producenti dále utíkají k alternativním apelacím/sdružením, za ten nejdůležitější považuji určitě Corpinnat. Psal jsem tu o nich mnohokrát, již při vzniku k nim odešlo pár tehdejších hvězdných producentů cavy (rozuměj takových, které všichni do té doby používali jako příklad, že i cava může být špičkové víno; za všechny superstar Gramona) a postupně se přidávali další skvělí producenti. Nedávno ke sdružení přešlo AT Roca či Agustí Torelló Mata (aka Celler Kripta) a teď dostala cava opravdu velkou ránu. Na stranu Corpinnatu přeběhlo i slavné historické vinařství Juvé & Camps.

Zobraz celý článek →

Elegance L'Étoile s Domaine de Montbourgeau

Při nedávné výpravě do Jury byl program poměrně nabitý a návštěvy vinařství předem domluvené, ale cestou do Château d'Arlay jsem navrhl využít trochu k času k zajížďce do nedaleké obce L'Étoile. Pod apelací stejného jména vznikají na pouhých 67 hektarech ve 4 obcích (L'Étoile, Plainoiseau, Quintigny a Saint-Didier) pouze bílá vína a navíc naprosto dominantně z Chardonnay, Savagninu je tam tak desetina a hlavně na Vin Jaune. Jo a trošku Poulsardu na slámovku tam můžete objevit a sem tam Trousseau. Jméno obec a apelace nese po pěti vápencových kopcích v okolí tvořících cípy hvězdy, ale také po všude se vyskytujících zkamenělinách (pentacrines). Chtěl jsem se jen zastavit u místního vyhlášeného Domaine de Montbourgeau (web) a zakoupit pár lahví na zkoumání večer, ale ve vinařství jsem se setkal s odpovědí „tak snad to nejdřív ochutnáte“ :-) A tak jsme tedy nejdřív ochutnali. A odjeli s mnohem větším nákupem, mají to skvělé!

Zobraz celý článek →

Stopětibodovka a jak se umístit na vrcholu

Doba je zlá. Jak se chcete prosadit na saturovaném trhu s vinnou kritikou? Jak si zajistit, aby zrovna Vaše jméno, název časopisu či průvodce víny byly vidět? Inu udělováním nízkých bodů toho nedosáhnete! Který vinař se bude chlubit, že dostal od Jižního svahu 89 bodů za svůj ryzlink? Žádný! Popravdě už ani nálepka s devadesáti body není co bývala. Takový Luca Maroni, který ovšem rutině dává 96 či 99 – ale trapně nikdy víc a že používá úplně jinou tabulku málokdo ví – by mohl mluvit! Pokud něco vzbudí pozornost, pak je to už jedině plných sto bodů. O absolutním skóre, čí víno a od koho ho dostalo, se – i přes značnou inflaci i v tomto kdysi vyloženě eluzivním hodnocení – stále ještě trochu mluví. I proto jsem se rozhodl na složitou tržní situaci zareagovat jediným možným způsobem…

Zobraz celý článek →

Pět německých ryzlinků k počátku jara

Pravidelně jsem obviňován, že už piju jen „ty německý ryzlinky“ a „propaguju VDP“, ale pohled na články zde i příběhy na mém Instagramu určitě dává jiný obrázek. Ochutnávám a doma popíjím i jiná vína :-) Každopádně ryzlinků je v mé stravě opravdu hodně a rád bych dneska odhrnul poznámky k pár lahvím z poslední doby. Zdaleka ne všem, na další třeba dojde někdy příště. A nejen lahve, ze kterých jsem byl nadšen. I když o těch opravdu povedených se samozřejmě vždy píše o dost snadněji. Zároveň jde o první článek po mírné aktualizaci vzhledu a některých funkcí na tomto blogu, ten základ byl beze změny prakticky 19 let a začínalo se to trochu rozpadat. Snad bude teď fungovat o chlup lépe, další úpravy budou následovat záhy. Každopádně pojďme na to, hurá do Německa a k suchým ryzlinkům!

Zobraz celý článek →

Terra Nera a jeden splněný vinařský sen

Mezi velkými vinnými nadšenci potkávám spoustu lidí z IT a „číselných“ oborů. Vždycky jsem si i pro sebe říkal, že je to možná nějaká potřeba doplnit si k práci něco méně exaktního a vypočitatelného (i když kdo někdy ladil nějaký zdrojový kód… no nic…). A spousta z nich má i sen vlastnit nějakou tu viničku a udělat si vlastní víno. Já už tolik ne, ale kdo ví, až mne AI plně nahradí. Každopádně tenhle sen měl i jistý Christian Sprenger z Bavorska, který v devadesátkách psal software hlavně pro telekomunikace a později založil firmu poskytující softwarová řešení pro velké hráče v byznysu (China Mobile, Verizon, Nokia, Blackberry nebo třeba Samsung). A ve volném čase jezdil hlavně do Itálie, hluboce se zajímal především o římskou a etruskou kulturu a snil o vlastním vinařstvím a něčem trvalejším než neustálá série nový verzí a releasů kódu.

Zobraz celý článek →

Zajděte si na pěstitelské šampaňské!

Dnešní zápisek bude, krom poznámek k několika lahvím skvělých bublin, hlavně pozvánkou na víkendový festival. Už tuhle sobotu, 21. března, se totiž koná La Bouteille de Champagne (web), přehlídka pěstitelských/rukodělných šampaňských a myslím bezva příležitost si projet nemálo skvělých vín z téhle oblasti na jednom místě. Za mne je teda největším lákadlem komplet aktuální produkce Champagne La Closerie (aka Jérôme Prévost), včetně La Closerie Grand Cru a Fac-Simile. Nedostávám se k tomu bohužel zrovna často, ale pokaždé je to dost zážitek. Vzhledem k aktuálním tržním cenám se obávám, že případná další setkání budou ještě raritnější, takže každá možnost to alespoň přechutnat se počítá! Vína přijede prezentovat Jérômův synovec Adrien, aktuálně hodně aktivně zapojen ve sklepě i ve vinicích a možná budoucí následovník vinaře, a půjde o jeho vůbec první prezentační cestu mimo region. Snad na něm Praha nezanechá trvalé následky :-D

Zobraz celý článek →

Zpět z Jury, plný žlutého vína dojmů

Příspěvků na blogu pomálu, ale vinně nezahálím. Spáchal jsem edukační degustaci frankovek, po několika letech znovu proběhlo Družstvo, dodělávám přednášku na Prague Bar Show a minulý týden jsem strávil v unikátní francouzské vinařské oblasti Jura, především v okolí města Arbois ale s výjezdy i do dalších apelací a zásadních míst. Doplnil jsem si obsah vín pod závojem v krvi, snědl nekřesťanské množství Comté (cpou to i do vepřových salámů!) a jsem na pár týdnů v tomto ohledu saturován. Omlouvám se za naprosto nejprofláklejší pohled na tuhle oblast v úvodní fotce, ale… prostě… na tomhle světě je ještě furt krása, i když to při pohledu na zpravodajství vypadá poněkud ztraceně. Navštívil jsem kupu vinařů a vína dalších ozkoušel po večerech a v restauracích/barech. Děti budou jíst suché těstoviny, ale co už! Opět jsem si trochu rozšířil (a v některých ohledech i poupravil) obrázek, který o Juře měl. Protože, jak padlo v jednom vinařství, ve Francii po každém prohlášení a pravidle následuje větší či menší „ale“… :)

Zobraz celý článek →

Frankovka!!!

Můj milý deníčku, zase jsem vyjel na Moravu. Uplynulé dny jsem strávil především v okolí Bořetic a tématem byla... Frankovka!!! Večer po příjezdu jsem, po hospodském kvízu v místním podniku, zapadl do sklepa Vinařství Tři Čtvrtě. A opět si ověřil, že jejich poctivá upřímná vína mi moc sedí. Nejen vždy výtečná Frankovka ve variantě „chlastací“ i serióznější, ale tentokrát mne hodně zaujalo i Neuburské a další vína. Něco jsem nabral na druhou polovinu mého pobytu, která se už odehrávala ve spíše slivovicové části Moravy :-)

Zobraz celý článek →

Pierre Trimbach, návrat klaretu, hybridní sud

Za jedním z určitě nejslavnějších vinařství Alsaska stál šestačtyřicet ročníků. Především jeho suché, precizní terroirové ryzlinky mají mezi milovníky této odrůdy výsadní postavení. Ovšem patřil určitě mezi největší osobnosti světa pokud jde o bílá vína obecně. Ve věku 69 let při automobilové nehodě zemřel Pierre Trimbach, sklepmistr a technický ředitel Maison Trimbach (nedávný zápisek) z Ribeauvillé, dvanáctá generace tohoto rodinného vinařství. Byl členem mnoha důležitých vinařských organizací, dlouholetým ředitelem Grands Maisons d’Alsace a významně ovlivnil podobu vinařského Alsaska jako celku. Zanechal po sobě dvě dcery, Anne i Frédérique, které obě již pracují ve vinařství…

Zobraz celý článek →

Suchý únor s pěti nealko „víny“

Suchý únor jsem včera zahájil lahví klasických brut nature německých bublin, ale pokud tenhle měsíc bez alkoholu držíte (nebo se obecně alkoholu vyhýbáte a zabloudili jste přesto na můj web), tak jsem si dovolil po delší době něco běžně dostupného z kategorie „nealkoholických vín“ vyzkoušet. Nebudu se tu teď rozepisovat o celé problematice dealkoholizace, o různých dostupných technologiích, o kolik ta či ona zkonzumuje více energie či vody (a kolikanásobek je to oproti běžným vínům) a tak podobně, to je téma na jiný a obsáhlejší text. Faktem je, že obliba nealkoholických vín dramaticky stoupá, nabídka i v běžných obchodech je čím dál širší a vlastně stoupá i kvalita. Nebo je alespoň snazší najít něco, co vám jakž takž sedne. Bude to i můj dnešní případ?

Zobraz celý článek →

Něco červené Moravy do chladných dní

Salon vín 2026 otevře své brány už tento víkend a jsou známa všechna vína, která se v něm objeví. Sepisoval jsem tu na konci listopadu nějaké dojmy z hodnocení finálového kola, konkrétně to bylo za tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A teď už tedy oficiálně vím, kterému vínu jsem dal nejvíce bodů a opravdu mne nadchlo. A dost mne bude zajímat, jaký dojem vyvolá po ochutnávce znovu na místě :-) B\V vinařství (web) Merlot Rezerva 2018 výběr z hroznů (č.š. 1845) původem z trati Unédy v Popicích, z v té době fakt mladičkých výsadeb. Školeno dva roky v 600l sudech Mercier. Uhlazená, expresivní, opulentnější záležitost, tmavě ovocná, dlouhá, vyvážená a i přes tu „nabušenost“ nepostrádající eleganci, vrstevnatost a jemné nuance. Dřevo výraznější, ale ne rušivé, a navíc to má myslím ještě potenciál dál zrát. Za mne velké červené víno. Takže gratuluji, tohle se opravdu povedlo! U ostatních vín si bohužel přiřazením dojmů/bodů ke konkrétní lahvi nejsem, takže tím kapitolu Salon uzavírám :-)

Zobraz celý článek →

PAN a Měsíčník

Aktuálně se vzpamatovávám z festivalu Bottled Alive, doháním práci a finalizuji přípravy na celovíkendovou tolkienovskou akci pro tři stovky lidí, takže mne omluvte, že jsem tu toho moc nesepsal :-) Ale u registrací, tabulek, kontroly projektorů a kabelů a redukcí všeho druhu k nim jsem se přeci jen trochu vinně lubrikoval. Při nedávné krátké návštěvě sklepa u Jaroslava Osičky (web) jsem si (než budou hotová jiná vína…) odvezl krabici P.A.N 2022. Psal jsem tu o starších ročnících (obsáhleji 2018, něco k 2021, …) a pravidelně mne baví, ale tohle konkrétní jsem měl teď opakovaně a opravdu uzrálo do krásy. Pinot Noir, André a Modrý Portugal z Velkých Bílovic, zrání v sudech a nerezu, lahvováno bez úprav a jen s minimálním sířením do burgundské flašky pod šroub. Přijde mi to jako taková lokální variace na Beaujolais udělané spíš klasickým způsobem. Trochu výraznější rubínová barva. Prospěje tomu nechat prodýchat, na úvod je to sevřené a lehce reduktivní. Ale se vzduchem! Čerstvá svěží aromatika, červené ovoce, peckoviny, jemně herbálně-kořenitá, lehce pikantní a s postupem času trochu krvavé masitosti. Suché, pocitově trochu štíhlejší a striktnější (André?) i přes 13 alkoholu, červeně ovocné, šťavnaté, s jemnozrnným uhlazujícím se tříslem, chlastací a zábavné a přitom ne jednoduché. Nic pro fanoušky jihu, ale pro ostatní… :-)

Zobraz celý článek →

Český Charpin & moravské WTB

V rámci adaptačních příprav na festival Bottled Alive (vím, že ho tu propaguji nějak moc, ale já si prostě myslím, že lepší/vlivnější vinnou akci u nás aktuálně nemáme a že je to navíc zaměřeno na natur segment je jen bezva bonus, viz můj loňský komentář; a ne, nemám z propagace žádné speciální benefity, lístek jsem si kupoval a na místně nemám VIP přístup a u plivátek se budeme tlačit společně :-)) jsem si v předvečer akce otevřel Charpin 2017 z vinařství Porta Bohemica (web). O tomhle víně jsem se poprvé rozepisoval před čtyřmi lety právě po návratu z festivalu, pořídil si domů (bohužel jen) karton a postupně lahve otevírám. Aktuální podoba je stále báječná a víno v klidu může zrát dalších mnoho let, já už mám jen poslední kousek. Láhev burgundská, plastová záklopka, celokorek do tří čtvrtin prosáklý. Tmavší matnější zlatá barva. Efektní, výrazná aromatika. Trochu pikantní a jasně evokující výraznější kyseliny, žluté ovoce, hruška, pečený citron, teplý vosk, kouřovost a znát dřevo. Minerální linka, zábavné vrstvy ke zkoumání. Suché, čisté, středně plné až plnější, výborné kyseliny ale zároveň trochu krémovost, trochu ostřejší to je ale nic dramatického a hrany docela ohlazené, malvice, něco citrusů, fajn délka… to je tak dobrý! Stylistika šardonky z Jury z dolévaných – ale přeci jen trochu flórem / terroirem sklepa štrejchnutých – sudů.

Zobraz celý článek →

Dvě frankovky s pozvánkou na festival, degustace a konferenci

Před pár dny jsem otevřel láhev od Weingut Krutzler (web), jejich už ne úplně základní Blaufränkisch Eisenberg DAC 2023. Jsme tedy v docela prestižní části Burgenlandu, ve výše položených vinicích na břidlici a půdě s vysokým obsahem železa („Železná hora“ se to nejmenuje pro nic za nic), konkrétně s 20-25 let starými keři v tratích Reihburg a Weinberg. Po fermentaci v nerezu dále zrálo v nerezu a velkých dřevěných sudech. Krutzler je jedna z rakouských frankovkových legend, hlavně tedy díky vínu zvanému Perwolff, a obecně jeho produkce patří mezi seriózní a stabilně kvalitní rakouskou klasiku. Současná pátá a nejmladší generace vinařství, Clemens Krutzler, bude zítra na festivalu Bottled Alive v Táboře a určitě se u něj zastavím. Ale bude předpokládám prezentovat svou nízkointervenční a lehce experimentální CK řadu, ne hlavní produkci. Podpultovým Perwolffem bych nepohrdl, co vám budu nalhávat :-) Ale zpět k tomuhle kousku. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší barva, tón lehce do fialové, ale nijak hutné. Čerstvá, čistá svěží aromatika. Přímě energicky ovocná, evokuje trochu „chladnější“ beton, puristická, precizní. Ovoce do tmavších plodů až lesních, borůvky, herbální linka. Suché, čisté, šťavnaté středně plné v chuti, dobrá struktura a stavba, pevné, slušně dlouhé s minerální linkou. Sympaticky tvrdší a kamenité. Velmi solidní sic mladý kousek, prospěje tomu ještě nějaký čas v lahvi. Vysolil jsem ve Sparu lehce přes 14€ a nelituji.

Zobraz celý článek →

Malá ochutnávka Liracu

Mám kamaráda, se kterým v poslední době celkem často hraju deskovky, a jedním z jeho oblíbených vín je „kodyrón“. Takže vína z téhle části Francie piju trochu častěji než dříve. Před pár dny jsme se zase sešli (nad Battlestar Galactica s rozšířením Pegasus, kdyby tu byl nějaký fanda…) a já využil příležitosti a zkombinoval hraní s malou srovnávací degustací. K původní připraveným kouskům přihodil ještě pár dalších z jedné místní vinotéky a náhodou se to tak sešlo, že se z toho stal průzkum apelace Lirac. Tedy místa na opačném břehu řeku proti nejslavnějšímu Châteauneuf-du-Pape, ale s vinicemi taktéž proslavenými velkými oblázky (galets roulés), ale jsou tam i písčité půdy a sem tam vápenec. Z tamních cru je to jedno z menších, zhruba 841 osázených hektarů, ale se spoustou starých keřů a velkým potenciálem. Drtivá převaha jsou červená, bílá tvoří sotva desetinu (ale stoupá to, většinu francouzského propadu spotřeby vína tvoří červené…) a roséčka jednotky procent. Aby to bylo pestré, tak jsem ale i to bílé a růžové pořídil.

Zobraz celý článek →

Starší moravský pinot a Rhôna z výprodeje

Nevím jak vy, ale já nakupuji víno velmi sofistikovaně! ;-) Volba lahví, které pořídit, se zakládá na složitých úvahách o párování s jídly plánovanými v následujících týdnech, vychází z nutnosti doplněním archivu o nové ročníky klasických vín a lahvý vždy potřebných mít při ruce. Nutné jsou nové akvizice odrážející zážitky z degustací v průběhu roku, nákupy též reflektují studium názorů prestižních kritiků a mnoho dalších zásadních faktorů. To vše se propojuje do jednoho uváženého, kvalifikovaného nákupu, kdy následný obsah lahve nemůže ve sklence prakticky nikdy zklamat. Anebo se mi taky jen líbí viněta lahve, na kterou jsem náhodou někde narazím. Či dorazí slevová nabídka a já prostě neodolám! :-) Reálně většinou netuším, co budu ten den večeřet, a na doplnění chladničky o chybějící vína by mne nesmělo nestále překvapovat, co tam vlastně (ne)mám. Takže zas tak promyšlený to prostě není. Každopádně nákupům ve slevových akcích (nakolik na domácí půdě sem tam bohužel jen narovnají cenu na úroveň běžnou ve světě) podléhám s chutí. A v lednu je jich přehršel. Ideál doplnit zásoby vypité o svátcích!

Zobraz celý článek →

Vinná setkání roku 2025 – část I.

Rok 2025 byl docela náročný, sepsal jsem toho mnohem méně než bych chtěl (na blog historicky vůbec nejméně článků od spuštění v roce 2007) a i vinařských akcí a setkání bych si dovedl představit trochu více. Ale vzhledem k faktu, že je to furt jen koníček a ne práce… to zas tak špatné nebylo :-) Teda po pravdě to už úplně jen jako koníček nevypadá. Přednášel jsem o Juře, dvakrát o Beaujolais a také o aktuálním stavu a trendech ve světě vína, hodnotil vína pro několik soutěží, navštívil pár větších festivalů (mimochodem nový ročník jednoho z mých nejoblíbenějších, Bottled Alive, začíná už za méně než dva týdny!) i menších degustací a potkal se s mnoha výtečnými vinaři. S některými jen přes stoleček na festivalu, s jinými si povídal déle u vína v klidu mezi čtyřma očima a – ta nejlepší varianta, kterou bych rád mnohem častěji, ale bohužel zrovna loni se tolik nedařila – další navštívil přímo v jejich vinicích a vinařstvích.

Zobraz celý článek →