Prodloužený víkend a krátké prázdniny jsme využili k pokračování plánu navštívit s dětmi postupně hlavní města všech našich přímo sousedních a historicky blízkých zemí. Tentokrát padla volba na Polsko. Pobyt v centrální části Varšavy a prohlídka Krakova vám samozřejmě o celé zemi jako takové obrázek neudělají, možná ho naopak spíš poněkud zkreslí, ale já tu stejně chci psát hlavně o vínu. Polském vínu. Které se během docela krátké doby dostalo z fáze „Cože, v Polsku dělají nějací nadšenci i vína?!? Z hroznů?!?“ (ale nedělejme si iluze, takhle svět povětšinou vnímá i nás) do podoby, se kterou bude třeba do budoucna na trhu počítat. Nakolik mělo polské vinařství ještě v 19. století tisíce vinohradů v různých oblastech a velkou vinařskou tradici, vlastně bohatou už od středověku a potvrzenou v rámci klášterů od 9. století, byla po fyloxeře a Druhé světové válce značně pozapomenuta a téměř definitivně doražena komunisty. Teda vína z hroznů padla, jinak se doma fermentovalo všechno možné :-)
