pátek 29. dubna 2011

Když víno z Wachau, tak… Neuburské?

Schweighofer_neuburger_2008Ryzlink nebo Neuburské? Hloupý dotaz, že? Obzvláště když jde o dramatické svahy a terasy v údolí Dunaje ve Wachau. Termín „terroir“ si většinou jasně spojuji nejen s konkrétním místem a jeho specifickými klimatickými a půdními podmínkami, ale též s určitými tradicemi přípravy vína a v neposlední řadě i v místě hluboce zakořeněnými odrůdami. A tak, když je řeč o terroiru Chablis, mám na mysli dokonalé Chardonnay. V případě Wachau jsou to zase o odrůdy Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský. Legenda praví, že odrůdu Neuburské vyplavil Dunaj okolo roku 1850 právě ve Wachau, kde dostala i jméno, byla vysazována na top polohách společně s veltlínem a stala se jednou z nejvýznamnějších inkarnací tohoto regionu. Odkud ji později vytlačil Riesling, jako suché víno připravovaný vlastně až v posledních několika desítkách let, a ukázal, že stejný terroir může nabídnout… víc?

Neuburské je spontánní kříženec Sylvánského a odrůdy Roter Veltliner (někdy se místo něj uvádí Rulandské bílé) a v nabídkách vinařů z Wachau už bohužel není zrovna nejčastěji, ostatně i u nás je také nutné se po něm čím dál víc pídit. V nabídce Weingut Schweighofer, o kterém jsem se rozepisoval v článku Něco veltlínu s lepenicí a poznámky z Wachau, ovšem byl. A pyšně za stejnou cenu jako jejich nejlepší ryzlink. Za Neuburger Smaragd 2008 z vinice Loibenberg (není na fotce níže, tam je bohužel placatá Frauenweingarten, z pohledu přímo od vinařství) Schweighofer chce 8€ a prodává jej ve vysoké zelené lahvi uzavřené slušným plným korkem. Barva nijak tmavá směrem do zlatavé. Ve vůni nazrálejší, těžší květinové vůně s trochou sladšího ovoce (žlutý meloun), medovost, mineralita. Středně plné, kořenité, opět trochu sladšího ovoce a mineralita, slušná délka, vyvážené, dobře postavené a výborně pitelné, svým způsobem některé tamní rýňáky i připomíná. A pro mne asi nejlepší víno, které vinař měl v nabídce.

loiben_Frauenweingarten
Wachau je veltlínské a ryzlink, to je jasné. Ten terroir, přeci… :-) Při omezené kapacitě zavazadel jsem si, krom pár představitelů těchto dvou zásadních odrůd, odvezl tři červená vína, neuburské, kupu pálenek (to se mi tam fakt líbí, každý druhý vinař má nějaký vinný, matolinový či ovocný destilát a leckdy jsou bezva) a od jednoho z tamních nejlepších podniků, Weingut Franz Hirtzberger, dokonce internacionální Chardonnay, proti kterému bych v podobných regionech, kde nemá tradici, hlasitě brojil…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 28. dubna 2011

Jižní svah na Kindle, šoproňská měna, NY Times a Morava, sladové víno, královská svatba

svah_kindleNevím, kolik podobně postižených čte Jižní svah, ale musím se přiznat, že jsem úplně propadl elektronické čtečce knih, konkrétně té asi nejrozšířenější, třetí generaci Amazon Kindle. Celé dětství jsem strávil tloustnutím s knihou v ruce, zůstával samotný v obecní knihovně (hlídal místo knihovnice) a miluju vůni potištěného papíru, ale… čtečka je prostě tak pohodlná! :-) Kupa knih vždy u sebe, i pořádné bichle vždy stejně tenké, zabudovaný slovník, snadné vyhledávání a zapisování poznámek… Něco tomu samozřejmě chybí a kupu knih prostě stále chci hezky vázané v papírové podobě, ale u jiných je čtečka k nezaplacení. A abych šel s dobou, tak na ní od včerejška můžete číst i Jižní svah. Šlo to samozřejmě už dříve přes vestavěný webový prohlížeč, v režimu „článek“ fungoval web bezvadně, ale nyní je to o kus pohodlnější díky spolupráci s Kindly.cz. Stačí si přímo z Kindlu nebo jiné čtečky zabrousit na jejich stránky a stáhnout poslední články v mobilním formátu (.mobi). A nebo ještě jednodušeji, nechat si je každé ráno zasílat do čtečky automaticky. Pokud tohle používáte na zpravodajství k ranní kávě, cestou do práce či místo novin u oběda, tak nyní můžete doplnit i mé vinné poznámky. Nebo si je můžete číst na lavičce v parku či u své oblíbené vinice. Jen doufám, že pokud tohle začnete používat, stejně občas zaskočíte i na web a přihodíte komentář :-)

V minulých dnech jsem pil hned dvakrát jedno červené šoproňské, které mne dost bavilo už dříve, ale je čím dál lepší a naprosto mne dostalo, musím o něm něco sepsat. Při hledání doplňujících informací jsem narazil na zajímavý článek. Až příště pojedete to Maďarska za vínem, tedy minimálně právě za těmi ze Šoproně, připravte si jinou měnu než kterou platí zbytek země ;-) Vypadá to, že (nejen) tamní vinaří začínají platit modrým frankem. Renesance lokálních měn a vyloženě antiglobalizační přístup podporující místní produkci? Zajímavé!

cafe_fara_vyvesni_stitV cestovatelské rubrice New York Times se objevil článek o výpravě za vínem na Moravu (informuje o něm i Týden). Co se z něj čtenář dozví? Že je tu pěkně, hodně se tu pilo víno v minulosti a zase je na vzestupu, ceny jsou nízké, vína často skvělá a cestování a objevování chce trochu dobrodružného ducha, protože vinaři typicky neumí anglicky. A zájemce o zkoumání našich vinných krás získá i kontakty na některá vinařství, sklípky či bezvadné Café Fara v Klentnici. Hezké PR :-)

Už nějakou dobu mluví pivaři naštvaně o tom, jak není fér, že z piva se platí spotřební daň a z vína ne. A navrhují vyřešit to přejmenováním piva na „sladové víno“. Čím dál silněji se také objevují postesky, jak je víno vnímáno jakožto kulturní nápoj, zatímco na milovníky piva je hleděno jako na něco podřadnějšího :-) K tématu sepsal docela fajn článek Ladislav Jakl. K nám nedávno návštěva přinesla (stáčená) dvě svá oblíbená piva, z nichž především IPA Raptor Super Dry z pivovaru Matuška mne vyloženě nadchlo. Taky je bezva, jak se konečně objevují místa, kde netočí jen dva obyčejné průmyslové ležáky, ale třeba 10+ různých naprosto odlišných piv. To je jiné posezení! A taková pivní degustace může být stejně zajímavá jako vinná, předvídám jejich obrovský nárůst a též zjevení mnoha pivoblogů, už to pomalu začíná.

A trochu bulváru na závěr… jaké víno se bude servírovat na královské svatbě ve Velké Británii? Pivo bylo z oslavy vykázáno a vypadá to, že hlavnímu bublinkami se stane neročníkový Pol Roger. Skoro bych čekal, že zkusí ještě více nakopnout zájem o domácí (leckdy výborná) šumivá vína a zvolí třeba něco ze Sussexu :-) Tamní Nyetimber Classic Cuvee 2003 ve slepé soutěži bublin ve Veroně porazilo i leckterá špičková šampaňská za desetinásobek ceny.

Zobraz celý článek...

středa 27. dubna 2011

Jarní táboření s pár víny a biomasem ze Sasova

petrolejkyProdloužený velikonoční víkend jsem strávil prvním letošním tábořením. Krásně slunečné dny v  efektní jarní přírodě u Šumavy následované ještě hodně chladnými nocemi, které ale jde, díky té energii nasáté přes den na ohřáté kvetoucí louce, krásně přežít. Přes kameny bublající v lese skrytý potok, který lákal se smočit, ale ledově studená voda rychle člověka donutila vykřiknout, vylézt a třít se ručníkem dokud se nezahřál. Na chodidlech ještě dlouhou dobu přetrvávalo intenzivní mravenčení a dojem, že se tělo nemůže rozhodnout, zda ho prsty studí nebo pálí. Vezl jsem sebou jeden ryzlink od Rýna, kterým chtěl svátky a jaro oslavit, ale jako na potvoru (nesnáším plastové špunty, špatně se vytahují a jsou poměrně nespolehlivé) byl zoxidovaný. K různým pochoutkám jsem ale pár lahví otevřel…

vina_v_potoceLoni v červenci jsem tu psal několik zápisků o lovu vína v obchodech v malém městečku, něco poznámek a rozcestník na ně najdete v textu Mléčná benzínka a zbylá vína chlazená v potoce. Pro letošek to vypadá na pár změn. Tamní mini Spar doplnil do sortimentu i vína v cenové kategorii 150 – 250,- Kč, byť jich má jen pár a jsou dobře skrytá úplně dole u země (asi je moc lidí nekupuje). A oddělení masa bylo doplněno o pípu pro stáčení asi 6 druhů vína v ceně zhruba 55,- Kč / litr. Uvidíme v červenci. Prozatím jsem sáhl po Rulandském šedém 2009 pozdní sběr od Habánských sklepů, původ hroznů v mikulovské viniční trati Šibeniční vrch, cena 155,- Kč. Elegantní vysoká láhev přímo pro vinařství a poměrně fajn černá viněta, jako celek to vypadá seriózně, uzavřeno kvalitním celokorkem. Pěkná hlubší barva. Výrazné ale uměřené aroma, sladší ovocitost, jde do medových tónů, kořenitost. Suché, čisté, středně plné, trocha zemitosti, vyvážené, kořenitost, delší doznívání. Přirozené, hodně dobře pitelné, žádná uměle navoněná líbivka. Hodně překvapilo a potěšilo.

rulanda_znovinUž v zápisku Kvalita měřená na můry jsem pěl chválu na základní Rulandské modré ze Znovínu a jednu láhev, za nějakých 85,- Kč, koupil i tentokrát. Poměrně tmavá barva do švestkové, naprosto klasická zralá teplejší „znovínská“ pinotová vůně a stejný projev i v chuti. Teplejší ovocitost, trocha kořenitosti, brusinka, fajn kyseliny, slušná dochuť. Dobře udělané sympatické víno, nic vlezlého, ale ne vyloženě jednoduché a rozhodně ne nudné. Je až s podivem, že i v těhle masových řadách dosahují podobné kvality, jako u leckterých svých přívlastků.

pstruzi
Při každém táboření si prostě neodpustíme zajít do pstruhařství Mlýny (psal jsem delší zápisek i s fotkami) a něco z produkce zakoupit. Mmmmmm…

hovezi_sasovpriprava_veproveho
Zkusmo jsem zakoupil nějaké maso z biofarmy Sasov – hovězí kližku (ta je v sous vide mašině právě teď, s karamelizovanou cibulí a dalšími drobnosti, zítra bude znám výsledek), hovězí vysoký roštěnec (mají masná plemena, tohle bylo myslím Charolais, býk 24 měsíců starý) a vepřovou krkovici. Roštěncem jsem byl trochu zklamán, předpřipravil jsem ho osm hodin na 54.5°C sous vide a na tábořišti dopékal v pánvi nad ohněm, ale maso bylo hodně šlachovité, byť chuťově velmi dobré. Možné jsem ho prostě jen blbě připravil. Zato vepřové bylo úplně dokonalé, takhle si dobré „domácí“ prasátko představuji, pro něj se Sasov dost možná stane pravidelným zdrojem nákupů (pokud se tedy vždy domluvím s více lidmi na závoz) :-)

tabule_testoviny_mysi
Na jedné zastávce pražského metra mne vždy rozesměje nabídka řeznictví: „Kuřata, krůty, rolky“. Pokaždé si říkám, jak asi vypadá taková rolka… a pak si uvědomím, v jakých podmínkách je běžně chována drůbež a že narvaná na miniaturním prostoru k rolkám opravdu nemá daleko. No nic. Před obchodem po cestě na tábořiště dost pobavila tabule výše…

maskovana_zaba
Žába se umí v chladničce, potoce, dobře zamaskovat :-) Ale stejně jsem ji, alespoň foťákem, odlovil…

potokteepeepetrolejkachoros

Už se těším na léto a celých 14 dní v kuse :-) A kam se chystáte na dovolenou vy?

Zobraz celý článek...

úterý 26. dubna 2011

15x bílé i červené do 150,- Kč

ryzlink_cabernetKoupit skvělé drahé víno není zas takový kumšt. Ale opravdu chutná vína, která vás nezruinují, to už chce trochu hledání. A vyplatí se po nich pídit. Samozřejmě je otázka, co si dát do škatulky „levná“. V supermarketech jedou jak na běžícím pásu vína do 80,- Kč, ale tenhle limit je přeci jen poněkud nízký, pokud vám nesedí (polo)průmyslová produkce. Rozhodl jsem se spáchat ochutnávku vín do 150,- Kč, což mi stále ještě přijde jako rozumná částka, u které málokdo z milovníků dobrého vína (a teď nemluvím o běžných konzumentech) bude polemizovat, zda již nejde o víno drahé. A abych to tentokrát nevybíral sám, tak každý účastník ochutnávky měl dodat jednu láhev. Nakonec se ukázalo, že to zas tak snadné nebude…

Původně jsem myslel, že každý přinese nějaké odzkoušené víno, ze kterého je nadšený a má ho doma pravidelně. Pohled do chladniček a vůbec přemýšlení o tom, co nominovat, ukázalo toto:

  1. část nemá doma nic pod 150,- Kč a pořizovala naslepo
  2. mají vína do 150,- Kč, ale spíš taková obyčejná na pití, ta „reprezentativní“ byla dražší
  3. mají vína do 150,- Kč, ale není to cena běžná, je ze známosti s vinařem
  4. víno bylo do 150,- Kč / 6€, ale přímo v zahraničí (není například na e-shopu)
  5. víno už nejde koupit, byť se do ceny před lety vešlo
  6. několik účastníků nominovalo stejnou láhev
  7. do sto pade = nejčastěji víno na téhle hranici, ne o moc levnější

korky
Chtěl jsem, aby stanovená cena byla maloobchodní, na kterou se může dostat kdokoliv bez speciálních kontaktů či velkoobchodních slev, ideálně u vína co je stále v prodeji. Nevadilo by, že jde třeba o cenu při nákupu přímo ve vinařství (= efektivně se z toho stává výběr spíše pro vinné nadšence, protože obyčejný konzument, který se zeptá „doporuč mi něco super do 150“, bude očekávat tip na láhev spolehlivě v regálu ve velkém marketu) nebo při koupi celého kartonu (v téhle cenové kategorii mi to přijde v pohodě), to není nic nedostupného a vždy se dá nějak zařídit, pokud opravdu chcete konzumovat kvalitu. Prostě víno, které běžně stojí 250,-, ale při nákupu půl palety vám sleví stovku, takové se nepočítalo. Stejně tak nebylo možno zařadit víno, které stálo pod sto pade jen při výjimečné jednorázové slevové akci, a běžně tuto cenu nedostanete. Nestanovoval jsem limit na zemi původu, barvu či styl vína. Ale nakonec bylo nutno ustoupit i z některých dalších podmínek :-)

Každopádně se sešla patnáctka poměrně zajímavých vín a ochutnávka byla překvapivě fajn. Samozřejmě ne všechno sedlo každému, bylo tam několik slabších vzorků, ale zažil jsem ochutnávky s mnohem nižší průměrnou kvalitou u vín s cenou na dvojnásobku :-)

vina_do_150_bila
Riesling 2008 – Cave de Beblenheim (Alsasko)
Cena: 100 ± 30,- Kč dle různých akcí, super a hypermarkety Albert
O starším ročníku už jsem tu psal a hezkých pár lahví kupoval na svoji svatbu, takže k němu mám lehce sentimentální vztah :-) Čisté, jemně nazrálé ve vůni, citrusové, trochu sladší ovoce, med. Svěží, čisté, lehčí, výrazná kyselina (na marketové víno možná až překvapivě a trochu odtržená od zbytku), každopádně hodně dobře pitelné. Sympatický a snadno dostupný rýňák.

Pálava 2010 zemská – Regina Coeli / Trpělka-Oulehla (Nové Bránice)
Cena: 108,- Kč, u vinaře a vinobrani.eu
Na úvod lehce zaprděné, chce vymíchat. Sladší květinové vůně, tramínově až odkvétající, čisté, fajn. Lehčí v chuti, čisté, aromatické (opět sladší květy), hodně kyselin, osvěžující, snadno pitelné mladé aromatické víno.

Sylvánské zelené zemské – Vinařství Krist (Milotice)
Cena: 129,- Kč vinotéka v Praze
Zakoupeno naslepo. Bledá barva. Neutrální, vodnaté, velmi nevýrazné ve vůni, ale nějaká jemnější příjemná aromata tam jsou. Suché, neutrální, docela dost kyselin, řidší, jednoduché, trochu zralejší tóny. Takové opravdu hodně zvláštní, ve své neutralitě svým způsobem zajímavé byť doporučení nehodné. Ročník neuveden, dle medaile z roku 2008 nejspíš nulasedmička. Kdo ví, jak to vypadalo čerstvé. Po pravdě raději sylván takovýhle, než nějaký nabušený exotickými vůněmi. Ale třeba takový dříve byl a vyprchalo to :-)

ryzlink_palava_sylvan
Sauvignon Lacerta Viridis 2008 pozdní sběr – Znovín Znojmo (Nový Šaldorf-Sedlešovice, Kraví Hora)
Cena: 150,- Kč u Znovínu, teď už prodávají ročník 2010
O téhle ještěrčí řadě jsem tu něco psal nedávno. Svěží, aromatický klasický sauvignon (angrešt, rybízové listí), hutnější, trochu zemitosti, decentně nazrálé, dost příjemné. Suché, zemitější, krásná kyselina, plnější, stále svěží, něco minerality, seriózní, delší, hodně pěkné.

Muškát moravský 2009 – Krásná hora (Nový Poddvorov)
Cena: 90,- Kč u vinaře (i e-shop)
Psal jsem o něm už na reportu z degustace. Na úvod mírně zaprděné. Aromatické, sladší, muškátovo-citrusové, zemitější tón. Slušná délka, kyseliny, svěžest, příjemné letní pití. Muškátově veselé s takovou „temnější“ linkou navíc, bavilo.

Cuvée Národní park 2009 – Dobrá vinice
Cena: 132 – 149,- Kč, u vinaře, vinobrani.eu, kupmeto.cz
Psal jsem o něm už několikrát, hit posledních měsíců minimálně mezi jednou pražskou skupinou, na degustaci bylo nominováno asi čtyřikrát. Oxidativní, oříškové, květinové, efektní, jablečná slupka, mineralita a kupa dalšího, ve sklence i čase se dost mění. Čisté, sladší ovoce, kyselina, mineralita, delší, velmi příjemné pití, živé, osvěžující. Možné pít jen tak a klopit ho ve velkém, stejně jako si s ním i hrát. Parádní úvod do oxidativních vín.

sauvignon_muskat_np

Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr – Školní statek Mělnik (trať Neuberská, šarže S21/07)
Cena: 142 – 152,- Kč ve vinařství
Hutnější, klasický, encyklopedický rýňák. Květiny a trocha ovoce, medovost, mineralita, čím dál výraznější barvy a laky, vrstevnatost. Plnější (klidně bych zvládl méně alkoholu), efektní, trochu houby/podhoubí/kouř, krásná kyselina, délka. Parádní ryzlink. Vyváženější než nulašestka, byť ta je pro mne nyní ještě o něco zajímavější. Adept na další nákup v počtu větším než malém.

Cabernet Sauvignon rosé 2010 – Hlinecký (Čejkovice)
Cena: 110,- Kč u vinaře
Hodně bledá malinová, sladší lesně jahodová vůně doplněná o rybízové listí. Suché, trochu nasládlé ale rozříznuté kvantem kyseliny, svěží, krémové. Fajn roséčko. Vůbec ročník 2010 bude na taková vína asi bohatý, po série let poněkud ulepených :-)

vina_do_150_cervena
Zweigeltrebe 2008 – Jaroslav Osička (Velké Bílovice, Přední hora)
Cena: 150,- Kč u vinaře
Tmavé. Červené trochu přezrálé (marmeládové) ovoce, pivní slad až trochu do kávově praženého, zajímavé, naležené, zemité. Suché, ovocité, pěkná kyselina, trochu trpčí, čisté, výborně pitelné, nijak složité, přístupné a přitom zajímavé. Fajn.

Cabernet Moravia 2009 – Tomáš Čačík (Kobylí, trať Padělky)
Cena: 100,- Kč u vinaře
Psal jsem o něm před pár dny. Tmavé. Výraznější, teplejší ovocitá aromatika do povidel, kořenitost, makový koláč. Suché, čisté, vyvážené, ovocité, kulaté. Nijak komplikované, dobře pitelné červené co nenudí.

Svatovavřinecké 2008 – Krásná hora (Nový Poddvorov)
Cena: 120,- Kč ve vinařství (i e-shop)
Nazrálé, zemitější, ovocité, pocitově něco mírně nečistého co si nepamatuji z lahví dříve. Suché, ovocité, kyseliny, lehčí až středně plné, velmi dobře pitelné nekomplikované červené.

zweigel_moravia_vavrinec
Aliwen Reserva Cabernet Sauvignon/Syrah 2009 – Viña Undurraga (Chile, Rapel Valley)
Cena: ± 150,- Kč, super a hypermarkety Albert
Hutné temné červené, moderní typické Chile, ovšem dobře udělané. Zralé tmavé ovoce, kořenitost, kůže, dobře zakomponované dřevo (poměrně přirozeně působící spíše než jen dubové odřezky). Suché, čisté, plnější, vyzrálé ovocité, k tomu kyseliny, tříslo, slušná dochuť. Na supermarketovku hodně dobré.

Plan de Dieu Côtes du Rhône Villages 2009 – Domaine du Mistral (Francie)
Cena: 4€ ve vinotéce u hranic
Teplejší, červeně ovocité, mladé (zasloužilo by si trochu uležet) a trochu technologické. Čisté, těžší, ovocité, kyseliny, dobře pitelné. Nic komplikovaného, ale ideální doprovod k jídlu.

Frankovka 2009 zemská – Regina Coeli / Trpělka-Oulehla (Nové Bránice)
Cena: 108,- Kč, u vinaře a vinobrani.eu
Na úvod trochu zaprděné. Ovocité, selské, čerstvé, hodně kyselin, tvrdší, ale dobře pitelné.

cabsyr_GSM_frankovka
Camas Syrah 2009 – Anne de Joyeuse (Francie, Languedoc)
Cena: 145 – 159,- Kč u dobravina.cz
Z téhle základní řady Anne de Joyeuse jsem pil většinu vín a pokaždé šlo o sympatickou záležitost. Tahle láhev bohužel nebyla v kondici a rušila lehká oxidace a rozkvašení vína.

syrah_krasnahoraKrásná Hora 2008 – Vinařství Sůkal (Nový Poddvorov)
Cena: od 150,- Kč u vinaře
Původně šlo o směs Merlotu s Cabernetem Moravia, nově je v kupáži ještě Pinot Noir a Zweigeltrebe. Hutné a tmavě ovocité ve vůni, kořenitost, tipoval bych silněji vypálený sud (takový ten „bordó“ štych, ale víno celkově spíše připomínalo moderní kousky z Burgenlandu), pryskyřice, bohaté. Suché, výraznější šťavnatá kyselina, velmi pěkná struktura, tmavé ovoce, dobře zakomponované byť poměrně výrazné dřevo, delší, skvěle postavené. Tohle se mi opravdu hodně líbí. Byť jde o takový ten typ „WOW! Tam toho je!“ moderního vína, u kterého těžko tipovat, odkud vlastně pochází.

Zobraz celý článek...

pátek 22. dubna 2011

Bubláme s bohémkou & Piper-Heidsieck

bohemia_regia_brutJe jaro, poslední dny venku smaží slunko, čas osvěžit se sklenkou šumivého vína. Ostatně jako v létě, na podzim, v zimě… :-) Kdybych si musel vybrat jednu vinařskou oblast a víno, které budu pít do konce života, momentálně zvolím šampaňské – před milovaným pinotem (z Burgundska i mimo něj), ryzlinky i sherry. V dobrých bublinách najdu ryzlinkovou svěžest a kyseliny, bohatost a komplexitu velkých burgundských vín (ostatně odrůdy jsou stejné) a mnoho dalšího. Dneska odrhnu poznámky ke dvěma šumivkám spíše z nižšího cenového spektra. A začneme domácím Vinařstvím roku, které už se titulem chlubí i v reklamách, samozřejmě v kombinaci s dominantním obrázkem jejich základního demi sec produktu…

bohemia_regiaBohemia Sekt je všudypřítomný, koupíte ho i v té nejzapadlejší vesnické prodejně a zároveň často najdete i v luxusních restauracích (typicky Prestige Brut a ještě častěji Château Radyně, podáváno jako aperitiv). Včera jsem měl dvě sklenky jejich Regia Brut, na osvěžení ke koncertu v Rudolfinu. Reklamní materiály praví, že víno jest vyrobeno z jihomoravských hroznů metodou charmat (druhotné kvašení ve velkém tanku) a „hlavní podíly v cuvée patří Ryzlinku vlašskému a Veltlínskému zelenému“. Další odrůdy jsou prý „tajemstvím firemních sklepmistrů“. U první sklenky bych si vsadil, co tím tajemstvím (dost možná omylem, hrozny nakupují ve velkém) bylo. Slušné perlení středně velkých bublinek. Výraznější ovocná vůně trochu do lesních jahod, příjemná a zábavná, celkově aromatický projev jasně ukazoval na přítomnost nějakého hybridu, nejspíš charvátu. Suchý, čistý, vyvážený, dobře pitelné voňavý líbivější aperitivní sekt s mírným zbytkovým cukrem. Příjemně překvapilo. Druhá sklenka byla z jiné lahve a podle všeho i šarže – vůně byla o dost zastřenější, jednodušší květinová. Chuť čistá ale méně vyvážená, hrubší s mírnou hořčinou v závěru, naprosto obyčejná korektní a nic víc. U této kategorie sektu bych čekal o dost konzistentnější projev.

V supermarketech ještě na chvilku zůstaneme. Piper-Heidsieck je jedním ze tří nejčastějších (společně se základním Moët & Chandon a Veuve Clicquot Ponsardin) šampaňských, která běžně uvidíte v regálech, navíc obvykle nejlevnějším, dá se i u nás pořídit okolo 700,- Kč. O domu jsem něco psal u jejich ročníkovky (novinkou je, že podniky Piper-Heidsieck a Charles Heidsieck letos zakoupila skupina Societe Europeenne de Participations Industrielles, zaplatila za ně, včetně 800ha vinic a 40 milionů lahví ve sklepích, 400 milionů euro), i o tomhle základním brutu se tu párkrát zmiňoval v minulosti. I když je to obrovský producent a všechno tohle okolo, opravdu hodně mne baví a po pravdě leckdy kvalitou předčí i mnohá pěstitelská šampaňská malých domů, na která jinak nedám dopustit a vždy je doporučuji před velkými značkami. Dost často vyhrává v soutěžích, možná i díky poměrně efektnímu a snadno přístupnému projevu.

piper_heidsieck_brutAle nejen jemu, je to vyrobeno hodně seriózně. Typicky bez malolaktické fermentace a s dost malou dozáží, při druhotné fermentaci v lahvi si ve sklepích poleží nejméně 24 měsíců a často i déle, docela velký bývá podíl rezerv z předchozích let. Odrůdově v základním brutu dominanuje Pinot Noir (typicky přes polovinu) doplněný Pinot Meunier, Chardonnay hraje menší ale důležitou roli (do pětiny směsi, spíš 15%). Nepřehlédnutelná viněta. Velmi pěkné perlení menších až středních bublin. Výrazné efektní toastové až trochou kouřové aroma, které může někdy připomínat bílá školená v barrique sudech. To vše doplněné svěží citrusovou vůní, pečenými jablky, živé, slinosbíhavé. Otevírají se různé další jemnější vrstvy, je to až překvapivě komplexní, láká ke zkoumání i napití a jasně demonstruje, že si ve sklepě poleželo poměrně dlouho. Středně plné, suché a nádherně živé v chuti, šťavnaté, minerální, krémově ovocité, delší, krásně postavené, osvěžující, parádní pití. Jediná nevýhoda je, že se pije až příliš snadno… je to takový ten typ vína, u nějž je „láhev objemu magnum ideální velikost pro džentlmena, jehož manželka nepije“. Ta moje bubliny pije a sedmička je pro dva vyloženě málo :-)

neco_jako_sorbetPiper-Heidsieck je na pravé dobré šampaňské „levný“, přesto místo něj můžete mít právě tu Bohemia Regia a další běžné bubliny třebas 3x až 5x. Pokud nejste nadšenci do bublin a prostě je jen „nutně potřebujete“ na nějakou oslavu jako aperitiv, tak se ničím netrapte a v klidu sáhněte po jedné z mnoha slušných marketových šumivek okolo dvou stovek – Freixenet, Bohemia Prestige Brut a další. Jestli si chcete ale užít i opravdu dobré víno a zároveň šampaňské, které obvykle potěší i začátečníky v oboru a nadšence nenechává chladnými, je Piper dost dobrá volba. I přes to, že je na každém rohu a rozhodně o něm nejde říct, že jde o rodinného producenta piplajícího se s každou lahví :-)

P.S. Na fotografii výše můžete vidět bezva použití klasického demíčka od Bohemia sektu… nalít na citronovou zmrzlinu :-) Výsledek vypadá jak laboratorní pokus, ale je překvapivě chutný.

Odkazy: Jak vzniká šampaňské v obrazech

Zobraz celý článek...

čtvrtek 21. dubna 2011

Klasický ročník, názory na Bordeaux 2010 a cesta z Margaux do Kalifornie

lahve_bordeaux_hrdlaAť chceme nebo ne, zrak vinařského světa, minimálně jeho „byznys“ části a davu vinných nadšenců, se momentálně upíná k Bordeaux. Jestli jim něco nejde upřít, a to už hezkých pár stovek let, tak je to obchodní nadání. Už jsem tu něco psal nedávno a od té doby se změnilo mnohé, například vyšla spousta profilů ročníku založených na degustaci. Vypadá to, že trh se tak nějak dohodl, že ročník bude prezentovat jako poměrně „klasický“ a srovnávat s opulentním ovocně přístupným loňskem, byť vína jsou v mnoha ohledech úplně jinde než dříve a jasně to demonstrují úrovně alkoholu. Klasická Bordeaux minulosti měla alkoholu třebas 12.5% a žila z něčeho úplně jiného, dneska není 14.5%+ nic neobvyklého (ostatně téma alkoholu bylo aktuální i loni). Netvrdím, že se s tím vína díky extraktu a kyselinám nesrovnají, jen mi ta snaha o nálepku „klasické“ nějak nesedí. V tomhle směru mne zaujal článek Jamieho Goodea, příznačně nazvaný „předchozí výkony nemohou být použity k předpovídání budoucích výkonů“. Bordeaux minulosti, které nádherně vyzrálo za 30+ let a dalších 20 se drželo, je něco úplně jiného, než to, co končí v lahvích dnes…

Kampaň En Primeur 2010 už se rozjela, na trhu se začínají objevovat první vína (o něco dražší než loni, zatím ne tragicky, ale jde spíše o základní kousky) a je fakt zábavné sledovat názory různých odborníků nejen na jednotlivá vína, ale především na ročník jako celek. Po přečtení textu od jednoho má člověk chuť raději nic nekupovat, druhý by ho zase přesvědčil vzít skoro všechno na co má. A celkově má kampaň zase švih, stále se něco děje. Ostatně pěkně se o tom rozepsal P.J., můžeme to sledovat místo fotbalu v televizi :-) Hvězdní hráči, překvapiví outsideři, body, tabulky, nečekaná překvapení, góly do vlastní branky… všechno tam je!

lahve_bordeauxZájemci o hodnocení od domácích obchodníků si mohou projet text Tomáše Domince („Vína roku 2010 jsou naproti tomu KLASICKÝM BORDEAUX, a to ve své dokonalé, krajní, extrémně silné podobě.“ … „Výsledná vína jsou nadstandardní prakticky ve všech parametrech – mají více alkoholu, extraktu, tříslovin i kyselin. Silná je i ovocná složka, byť není ve výsledném tvaru dominantní. Třísloviny jsou nádherně zralé, mocné, nevysušující. Potenciál vín k dalšímu zrání je obrovský. Z degustačního hlediska je pozoruhodné, jak (všeobecně) vyšší hladina kyselin dokonale vyvážila sílu extraktu a alkoholu. U elitních vín fascinuje jejich harmonie a komplexita, u vín běžných má někdy navrch výraznější tříslovina, která je ale, jak už řečeno, bezproblémová a zralá. “), Adolfa Kaliny („Červená vína ročníku 2010 mají skutečně enormně vysoký obsah kyselin, jsou naládovaná alkoholem, silným extraktem a výraznými taniny“ … „Tak objemná dávka kyselin jim dává ohromnou svěžest, navíc v kombinaci s velice tvrdými taniny také fenomenální dlouhověkost. Kdo tedy hledá vína s opravdu mimořádně dlouhou výdrží, v ročníku 2010 má šanci je najít.“) či Zlatka Míčky („Díky velmi dlouhému a teplému podzimu jsou vína všeobecně velmi dobře vyzrálá, extraktivní a plná. Nechybí skvělá vína plného, ale tradičního, elegantního charakteru, u nichž si vinaři možná až přílišnou přízeň počasí pohlídali. Ale velká část výrobců představila vína mohutná, extraktivní a oslovující s velmi vyzrálými, až nasládlými, taniny, bohužel s neúnosně vysokým alkoholem, pohybující se od 14,2° – 15°. Vína jsou díky tomu těžká, až unavená, postrádají eleganci a svěžest a nebudou vhodná k dlouhodobé archivaci.“) a zkusit si z toho něco odnést…

A jak se alkohol v Bordeaux blíží číslům, která jsou běžná u cabernetů z USA, začíná mít smysl vyměnit si zkušenosti :-) Francis Ford Coppola udělal odvážný krok, když zakoupil, kdysi velmi slavné a v poslední době s bag-in-boxy a víny do supermarketů spojené, jméno Inglenook a přejmenuje na něj svůj Rubicon Estate. Pravda, jejich současné vinice plochou a umístěním ne úplně odpovídají tomu, co byl původní Inglenook, ale tím se netřeba trápit :-) A aby snahu vytvořit ze svého vinařství americkou špičku dotáhl do úspěšného konce, najmul opravdového odborníka. Vinařství bude šéfovat Philippe Bascaules, který se po 11 let staral o legendární Château Margaux. Kdyby si nevěděl rady, přispěchá mu na pomoc létající bordeauxský konzultant Stéphane Derenoncourt (který jim ale pomáhá již nyní).

Momentálně jsem ponořen do parádní knihy Reading between the Wines od ryzlinkofila Terryho Thiese a právě na téma těhle různých konzultantů, her na Bordeaux mimo Bordeaux, technologií unifikujících víno do produktu a odtrhávání vína od místa jeho původu se rozepisuje docela hodně. Určitě spáchám nějaký delší, recenzi nepříliš podobný, článek. V knize je totiž jak spousta chytlavých „hlášek“, tak i mnoho otázek hodných zamyšlení (ne vždy se snahou na ně odpovědět). Včera zaujalo a pobavilo třeba tohle…

thiese

Zobraz celý článek...

středa 20. dubna 2011

French Wine Show 2011 sponzorující krtka

juchepieMinulý týden se uskutečnil již třetí ročník akce zaměřené na představení vín Francie, opět v prostorách Obecního domu a navíc za účasti vinařů či zástupců vinařství, kterých bylo na tři desítky. A krom vína bylo možné ochutnat i fakt dobré čokolády (Michel Cluziel) a hodně povedené teriny a masové konzervy (Conserverie Saint Christophe, v paměti mi utkvěl hlavně slepičí rilette a dokonalá konfitovaná cibule). Já ale dorazil kvůli vínu, byť bohužel na sotva dvě hodiny (a tudíž si hodně vybíral a strašně moc toho vynechal), jako vždy podobné akce vycházejí na dny, kdy nestíhám. Wine Show byla poněkud davová a z mého pohledu více na pití (i proto, že u stolků s víny nebylo nic na odlévání a plivání, pro tento účel se našlo jen pár karaf na kulatých stolcích v sále) než na degustování. Davy turistů okupujících celý obecňák se člověk protlačil do sálu s degustací, který se velmi brzy zaplnil milovníky vína. Chvilku po začátku akce si ještě šlo povídat s vinařem a vyptávat se, později se systém změnil na „protlačit se, nechat si nalít, protlačit se zpět k plivátku“. A to mne zas tolik nebaví. Na druhou stranu kupa vín opravdu stála za pozornost a člověk by na ně potřeboval ideálně tak dva až tři dny, aby si je projel pořádně.

fougerayO den dříve jsem se účastnil takového téměř školení „úvod do Burgundska“ s degustací a jako vždy na něm byla krásně zjednodušena odrůdová skladba téhle oblasti, včetně oblíbené informace, že není-li uvedeno jinak, je bílé z Burgundska vždy Chardonnay. Na French Wine Show pak byla možnost chutnat hned dvě výjimky z pravidla v podobně burgundského Pinotu Blanc. Ten první (a kupu dalších vín, samozřejmě, třeba od Ligniera či Edmonda Cornu) prezentoval Vincent Delcher (stejná osoba, která vedla degustaci o den dříve) z uskupení Bourgogne de Vigne en Verre a šlo o Bourgogne AOC Pinot Blanc 2009 (pravda, žádná výjimka, na vinětě odrůda je jasně) vinařství Jérôme Chezeaux. Zemitější, nazrálé, sladce ovocité, čisté obyčejné základní bílé to bylo. To druhé pocházelo z Domaine Fougeray de Beauclair a šlo o Marsannay „Le Saint Jacques“ 2009, tam na první pohled ze zákeřné viněty prostě nepoznáte, že to není Chardonnay (odrůda je napsaná na zadní vinětě, malým písmem úplně dole, lokální název je Pinot Beurot). Výrazná efektní sladce ovocitá aromatika, dřevo, krémovost, křísnutí křemenem. Suché, čisté, minerální, kulaté a delší, takový teplejší vyzrálý projev a dost fajn víno. Vinař představil i další vzorky, včetně dvou z jejich monopolu „Clos Marilon“ ve Fixinu. Bílého z téhle polohy dělají opravu malinko (2 – 6 sudů, přibližně) a projevem připomínalo předchozí Pinot Blanc, jen kyselina byla výraznější a víno celkově o něco živější. Červený Clos Marilon, taktéž ročník 2009, potěšil mladičkou čerstvě třešňovou vůní a krásně postavenou ovocnou chutí. Zatím nic komplexního, ale bude myslím pěkně zrát a už teď se to dobře pije.

eddy_osterlink
Poznat, kde úřaduje zapálený biodynamik, nebylo příliš těžké :-) Eddy Osterlink s manželkou představoval vína své Domaine Juchepie, která mne zaujala už dříve (Dobrá vína ze severu Rhôny), byť obvykle tento styl výrazných jižních vyzrálých vín příliš nevyhledávám. Ochutnal jsem dvě jejich suchá Anjou z odrůdy Chenin Blanc – Les Monts 2004 a Le Clos 2006. Obě plná, medová, velmi intenzivní, trochu oxidativní, komplexní, dlouhá. Tohle jsou vína na posezení ve více lidech a večerní debatu spíše než degustaci v poklusu.

show_dav
Vyzkoušel jsem i něco z Domaine François Crochet, u kterých mi po pravdě jejich Sauvignon sedí více v základní podobě než u větších vín. Běžné Sancerre 2010 je bezvadné, expresivní, živé, s parádní až „ryzlinkovou“ kyselinou, čisté, skvěle pitelné. K jídlu i jen tak, od jara po zimu, krásné pití.

fourny_champagne
Champagne Veuve Fourny & Fils
prezentovalo hned pět různých vín (+ jedno separátně, viz dále), bezva průřez sortimentem. Zde jsem se ještě snažil pokládat dotazy na téma malolaktika, použití sudů a podobně, ale fronta lidí s připravenými sklenkami a netrpělivými výrazy mne donutila přestat. Všechna ta vína byla samozřejmě svěží, čistá, vyvážená a perfektně pitelná a ukázková, Grande Reserve 1er Cru Brut vyloženě šampaňská klasika. Blanc de Blanc Brut Nature (totálně suchý, bez dozáže) fantasticky živé, řízné a ryzí aperitivní bubliny. Používá na ně vinice se staršími keři, pro cuvée jež půjde s dozáží jdou jiné hrozny a rozdíl tedy není jen v přilití/nepřilití cukru. Blanc de Blanc 1er Cru Brut jsou bubliny květinovější, vyvážené, velmi příjemné, ale jakoby „vyumělkovanější“ než varianta bez dozáže. Brut roséčko vyloženě elegantní, jemné, krásné. A nejvíce oslovilo Cuvée „R“ 1er Cru Extra Brut s větším podílem dřeva, včetně nových ale minimálně vypálených sudů, při přípravě. Výrazné ale elegantní, bohatší, ovocité, silné, dlouhé, pořádné kyseliny a mineralita… krása!

yves_cuilleronZ Rhôny jasně preferuji, v červených i bílých (byť ta moc nevyhledávám, ale mám poznámky z jedné hodně povedené degustace u Domaine R&W, které se pokusím na blog převést), její severní část. Tu na degustaci reprezentoval Yves Cuilleron. Mladičká devítková bílá Saint Joseph „Lyseras“ (Marsanne a Rousanne 50:50) i odrůda Viognier v podobě Condrieu „La Petit Cote“ jsou na mne přeci jen příliš teplá, výrazná, kulatá… nějak bych preferoval méně alkoholu a více kyselin. Zato dvě červené sedmičky, samozřejmě z odrůdy Syrah, jsem si hodně užil. Nadchnul Saint Joseph „L’Amarybelle”, parádně postavené mladé silné červené se starosvětskou elegancí, už nyní perfektně pitelné a přitom s velkou budoucností. A doma bych si rozhodně užil i Cornas „Les Vires”, víno masité, uzené, bohaté, parádně postavené, ovocité a plné, ale perfektně doplněné osvěžující kyselinou. Bavila mne více než ročník 2006 na ochutnávce dříve, o hodně.

cuilleron_cornas
michel_ginglingerTrochu zklamáním a poněkud jednoduchá mi přišla alsaská vína z Domaine Paul Ginglinger, ale osvěžil jsem se u nich řízným ryzlinkem „3 EXA” ročníku 2010. Zamrzelo mne, že jsem nemohl věnovat více času vínům Domaine Jean Teiller z Loiry, jejich Sauvignon Menetou Salon ročníku 2009 byl parádní a cuvée „Mademoiselle T“ 2008 ze stejné oblasti neuvěřitelně zvláštní a zajímavý, vyloženě adept na celou láhev doma.

picpoul_de_pinetFrancie je obrovská a vždy, když má člověk pocit, že se v ní už začíná alespoň trošku orientovat, ho najednou něco překvapí. Třeba taková apelace Picpoul de Pinet, co vám říká? Takhle mohou být označena bílá vína v několika částech Languedocu, pokud pocházejí z odrůdy Piquepoul blanc (označované také  Languedocien, Avello, Avillo, …). Piquepouletu se pěstuje na tisíc hektarů, takže nic vyloženě okrajového, osobně jsem to ale slyšel poprvé. Slavná vína podražují, zrak se obrací k méně profláklým oblastem a už i takovéhle věci se na našem trhu objevují, což je fajn. Tenhle konkrétní vzorek byl označen jako Carte Noire a pocházel z Cave de L'Ormarine. Pocitově mi to připomínalo některé „jídelní“ suché alsaské Pinoty blanc. Mladé, citrusově svěží, krémovější v chuti, čistě udělané. Na nějaké větší hodnocení bych jich člověk musel popít více a v klidu :-)

bonusova_vina
Vůbec nejvíce mne ale zaujala vína u separátního stolečku, kde se nenalévalo v ceně vstupného, ale účtovalo tři stovky za sklenku. Šlo o „speciality“ z nabídky jednotlivých vinařů, lahve věnovali zdarma a celý výtěžek z prodeje (stejně jako z pozdější dražby vín) šel na konto Nadačního fondu dětské onkologie jménem Krtek. Takže člověk nejen chutnal bezva vína, ale ještě s pocitem, že tím přispívá na dobrou věc :-) Georges Lignier Clos Saint-Denis 2002 bylo úžasné, komplexní, skvěle postavené a perfektně nazrálé burgundské. Prosil bych přídavek. Od Château Laujac 1982 jsem zas tolik nečekal, přeci jen skoro třicet let věku u nepříliš známého Cru Bourgeois je hodně, ale příjemně překvapilo. Nic komplikovaného, ovšem velmi pěkně nazrálé a stále v kondici, vyvážené, dobře pitelné, bylinkové a projevem jakoby s více Cabernetu Franc než v něm skutečně je.

fourny_le_notre_dame_1999Gevrey-Chambertin 1er Cru „Les Fontenys“ 2001 od vinařství Huguenot Pére & Fils naopak překvapilo tím, jak mladě se projevovalo. Klasické, bohaté, živočišnější, bezvadné kyseliny, stavba, tříslo a délka. Ale nejvíc mne stejně bavilo Champagne Veuve Fourny & Fils a jejich elitní  Cuvée du Clos „Fg Notre Dame“ Premier Cru Extra Brut Millésimé 1999 z obce Vertus. Efektní, velké, vyzrálé, toastové, minerální komplexní šampaňské. Tak akorát plné, vyvážené, dlouhé, čisté. Tohle bych, kdyby nestálo tolik, s chutí pil doma :-) Každopádně podobným způsobem bych Krtka klidně sponzoroval o dost častěji.

Zobraz celý článek...

úterý 19. dubna 2011

Výsledky ankety „Jak dlouho před konzumací otevíráte vína?“

faugeres_taillefer_2006V minulé anketě celkem 206 z vás odpovídalo na otázku týkající se otevírání vína nějakou dobu před konzumací. Na výběr bylo pár (myslím docela typických) možností zahrnujících i umění dekantace :-) Volbu samozřejmě výrazně ovlivňuje nejen to, jak velký blázen do vína jste, ale i vinné preference. Milovník ryzlinků, který prakticky nepije červená vína, rozhodně zvolí něco úplně jiného, než ten, kdo nedá dopustit na mladá červená. Přesto snad ta anketa úplně nesmyslná nebyla. Největší počet hlasů, celých 32% (67 hlasů), přišel pro možnost netrápit se složitými procedurami, láhev prostě otevřít a rovnou pít. Často to dělám stejně u první sklenky a pak se rozhodnu co s vínem dál. Druhou nejčastější možností se 17% (36 hlasů) se stalo otevření bílého těsně před nalitím a červených tak 1-2 hodiny předem. Skoro jsem čekal, že tahle varianta vyhraje. Ostatní možnosti jsou poměrně vyvážené, i pár vyložených experimentátorů se tu najde, ostatně se podívejte na výsledky níže. Každopádně součet různých variant otevírání předem dominuje a podobným hrátkám se věnují 2/3 z vás.

anketa_otevirani_vina

Zkoušeli jste někdy experiment naslepo? Ideální je na to skupinka více lidí a třeba dvě vína, která dobře znáte a od každého máte tři lahve. Při udržení stejné teploty (= vína jsou celou dobu spolu na totožném místě) jedno otevřete 2 hodiny před konzumací, druhé také dvě hodiny a zároveň dekantujete a třetí těsně před konzumací. Pokud se nejedná o nějaké vyloženě staré lahve či složitější velká vína je rozeznání rozdílu často pořádný oříšek i pro zkušené degustátory. Vypadá to jasně a jednoduše, ale jakmile máte ta tři vína vedle sebe ve sklence, najednou už to tak snadné není :-) Vřele doporučuji na procvičení senzorických schopností.

rajec_certifikovana_vodaA hlasovat můžete v další anketě, tentokrát o vodě kterou pijete k vínu (kde „k vínu“ by asi šlo vynechat, málokdo bude volit jinou vodu večer k lahvi než tu, co pije normálně, ale třeba se pletu). Nedávno jsem tu měl zápisek Certifikovaná voda k vínu?!? a k anketě mne nakopla včerejší návštěva jednoho mého oblíbeného podniku, kde jsem narazil na reklamu vody Rajec, která už se certifikací vhodnosti k vínu chlubí. Nasajme do plic vzduch vhodný k dýchání a hlasujme! :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 18. dubna 2011

Kachní sůvíd a pinoty z Moravy a Burgundska

kachni_stehnoKachní konfit, confit de canard, je rozhodně jedna ze základní francouzských delikates. Kachní stehno, předem nasolené a uleželé několik desítek hodin, se připravuje pomalu za nižší teploty celé utopené v tuku. Mmmmmm! Tuk slouží nejen jako vodič tepla a pro jeho rovnoměrné rozložení všude okolo, ale stehno se díky němu nevysuší a navíc jde v tom tuku nechat zatuhnout a uložit do ledničky třeba i na několik měsíců. Každopádně příprava delší dobu za nižší teploty = ideální adept na sous vide, nebude to konfit ale sůvíd :-) Jeden z klasických receptů jsem zkoušel už dvakrát a je prostě bezva, navíc (krom čekání, celkem dva dny) vyloženě jednoduchý. Ale to je ostatně i jeho původní varianta bez sous vide mašiny…

Nejdříve je třeba sehnat dobrá kachní stehna, což jako jediné se může občas ukázat lehce komplikované, ale třeba Makro tenhle problém řeší celkem spolehlivě. Maso jsem potřel na prach rozdrcenou solí s tymiánem a bobkovým listem, obalil potravinářskou fólií a nechal uležet přibližně 36 hodin (1 až 2 dny, prostě). Následně je dobré stehna umýt a osušit. V tradičním postupu by teď byla zalita rozpuštěným tukem a šla do trouby předehřáté na zhruba 100°C, kde by zůstala tak 3 hodiny. V našem případě šla do plastového pytlíku, ze kterého byl následně odsát vzduch. K masu je možné přidat pár lžic tuku navíc pro chuť, jako vodič tepla ale už potřeba není. Šup do vodní lázně na zhruba 12 hodin při 75°C. Vylovit, rozstřihnout pytlík, to co z masa vyteklo slít (až tekutina ztuhne, tak dole zůstane kachní želé a nahoře tuk, který jde později znovu použít… třeba na pommes de terre à la sarladaise, plátky brambor osmahnuté v kachním tuku, bezva věc), a maso hodit s trochou kachního tuku do rozpálené trouby v módu grilování, aby se udělala pěkná kůrčička.

kachni_stehna_hotovo 
A to je prosím vše :-) Maso je perfektně udělané, šťavnaté, odpadává od kosti a prostě nemá chybu. Jasně, na klasický konfit to nemá z prostého důvodu – toho si můžete předpřipravit kila a pak jen jedno či dvě stehýnka vylovit, když na ně zrovna máte chuť. Takhle ze sous vide je nutné to dodělat a sníst v podstatě hned, ale to je nevýhoda jediná. Příště zkusím variaci s česnekem, už se nemohu dočkat :o)

rulandske_modre_mikrosVylovil jsem z archivu Rulandské modré 2005 výběr z hroznů (Botrytis cinerea) z viniční trati Za cihelnou od vinařství Mikrosvín Mikulov. Tohle víno svého času nebylo vůbec levné, prodávalo se běžně okolo pěti stovek, a vkládal jsem do něj obrovské naděje. Prostě jsem chtěl, aby to byl „ten“ velký pinot, který půjde pyšně stavět proti vínům z Burgundska. A pokaždé, když měl možnost ho ochutnat, byl spíše zklamán (například loni při přechutnávce pinotů 2005). Tentokrát jsem ho snad poprvé (a naposledy, jinou láhev nemám) otevřel ne na degustaci, ale celou láhev k vypití. První přivonění připomnělo školní jídelnu a perník s marmeládou :-) Vůně dost výrazná, sladká džemově přezrále ovocitá, kořenitější, bylinky, trochu řepy a těkavek. V chuti plné, nasládlé a měkčí, ale s fajn kyselinou a poměrně pitelné, později se vylupují (sluší tomu nižší teplota) trochu zelenější tóny. Zase sladká řepa. Po nějaké době člověk tak nějak otupí, nasládlost přestane vnímat a pije se to vlastně docela slušně. Nic zásadního ale. A mám pocit, že pinotu přezrálé botrytické hrozny prostě zrovna moc nesluší…

bourgogne_jadotPři hledání slušných základních burgundských na našem trhu jsem vyzkoušel Bourgogne Pinot Noir 2008 z Maison Louis Jadot, tedy téměř to nejobyčejnější, co tento velký (ale slušný, umí i fakt pěkná vína) négociant připravuje. Hrozny pocházejí z různých koutů Côte d'Or, Saône et Loire (Mercurey, Buxy) a Irancy, kvasí u producentů v jednotlivých oblastech a až výsledná vína jsou později míseny ve „vyváženém poměru“ a dále školena (i v malých sudech) po dobu 9 – 16 měsíců. Zelená burgundská láhev, tenčí kovová záklopka a korek komplet z drti. Barva pěkná mladá rubínovka. I ve vůni mladičké, čerstvě ovocité směrem do švestek až švestkové pálenky (případně, rozleželé druhý den, koláč s trochou povidel a koření), nekomplikované a přímé, ale sympatické, dobře udělané, příjemné. Suché, ovocité, lehčí až středně plné, švestkové, trochu trpčí, výraznější kyselina, slušná délka, dobře postavené a bezvadně pitelné. Pil jsem to s velkou chutí a navíc si myslím, že bez problémů bude i trochu nazrávat a ještě se rozvíjet. Víno by mne bavilo ještě o chlup víc, kdyby MO cena nebyla běžně ke čtyřem stovkám. Ale dá se koupit i mezi 250 - 300,- při nákupech v zahraničí nebo když máte kontakt u dovozce. Experimenty s víny Burgundska, a to i těmi základními, se prodraží %-)

Zobraz celý článek...