čtvrtek 31. března 2011

Dění okolo Bordeaux 2010, mladý Blason d’Issan a starší Lafon-Rochet

bordeaux_en_primeur_2010Zatímco u nás se řeší, zda nám vína ročníku 2010 kvůli kyselinám rozleptají zubní sklovinu, a kterým vinařům či oblastem se podařilo složitý ročník nějak rozumně zvládnout, v Bordeaux už zase slaví ročník špičkový (Liv-ex, BBR, Dominec, Decanter, atd.). Leckde i lepší než ten předchozí, no považte! Přestává to být zábavné. Je to podle všeho rok spíše mohutných, temných vín klidně s alkoholem okolo 15%, ale zároveň i s kupou kyselin a „klasičtějším“ projevem než měla nuladevítka. Prý. Jako cabernet temné noční můry, vyžadující uklidnění panákem něčeho s obsahem alkoholu 40%+, pak vyvolávají odhady částek, které budou producenti za svá vína požadovat. Do toho se množí i frustrace a hlasité volání po změně systému En Primeur ochutnávek a vůbec mnoha věcí okolo, a to prosím i od lidí jako Jancis Robinson či Michel Bettane.

Mluví se (= spoustě lidí by to přišlo logické, ne že by o tom byť jen náznakem v Bordeaux uvažovali) o přesunutí degustací na trochu pozdější dobu, k vínům přeci jen hotovějším a blíže tomu, co půjde do lahví. Je slyšet volání po embargu na degustační poznámky dokud vinařství neuveřejní ceny. Množí se stížnost na neobjektivní degustování velkých vín v luxusních podmínkách jednotlivých châteaux a ne férově naslepo mezi ostatními. A slyšet je i volání po bojkotu celé akce a nadávání na lidi jako „mléčné selátko“ (jeden z nejvýznamnějších recenzentů vín z Bordeaux, jméno si jde docela snadno odvodit; nově se i říká, že pro ročník 2011 bude už v srpnu bodovat rovnou nesesbírané hrozny), kterým bylo pravidelně umožněno vína ochutnat ještě před oficiálními termíny a dostali tak možnost uveřejnit své hodnocení dříve než ostatní, což tlačilo konkurenci hodnocení co nejvíce uspěchat, aby nebyli v dnešním krutém kapitalistickém světě v nevýhodě :-)

blason_isssan_korek
A aby toho nebylo málo, tak Château Margaux přichází se třetím vínem (jméno zatím neznámé, co je však jasné je to, že víno první bude stát částky astronomické, druhé tolik co ještě nedávno stávalo první, a to třetí bude už jen normálně drahé), což Misahn Bootay na Twitteru komentoval takto: „A možná budeme dělat i víno čtvrté, je prostě příliš mnoho peněz, které ještě můžeme vydělat.

blason_issan_2006Ale ne, já mám Bordeaux vlastně rád, stále tam jde za snesitelný peníz koupit opravdu nádherná vína. A ještě nádhernější za peníz nesnesitelný, samozřejmě :-) Tak když už o Bordeaux něco píšu, alespoň odhrnu pár poznámek, které tu mám k nedávno vypitým lahvím. Například je tu Blason d'Issan 2006, otevřený pro ověření, zda se druhá vína a běžnější nulašestky už přibližují kondici k pití. O vinařství jsem se hodně rozepisoval v zápisku Moulin d’Issan 2004 – Není třetí víno moc?, takže se nemusím opakovat. Víno je v klasické zelené bordó lahvi, s tlustou kovovou záklopkou a plným kvalitním korkem. Zlatá viněta s černým potiskem mi vždycky připomene jiné Margaux, mé milované (a čím dál dražší) Alter Ego de Palmer, a tím pádem zvedne náladu :-) Barva vína mladě nenazrálé temná s fialovými odlesky. Aromaticky sevřené, temně ovocité, dřevo, čokoláda kofila, tištěný spoj. V chuti plnější, opět temně ovocité, minerální, pěkná stavba, dost dřeva, hodně třísla a kyselin, všeho. Poněkud hrubé, mladě divoké a neuhlazené, pro mne nepřipravené k pití. Spoustě lidí to takhle vůbec vadit nebude, má to „koule“ a zaujme. A když se nechá pořádně rozdýchat v karafě a doplní dobře připraveným rudým proteinem, tak si to celkem jde užít :-) Každopádně moje ostatní lahve si ještě hodně poleží, ale bude to fajn pití, za pár let.

lafon_rochet_1996Druhé víno už přeci jen mělo dost času ukázat, co se v něm skrývá. O Lafon-Rochet 1996, 4e Cru Classé ze  St. Estéphe, jsem se zmiňoval v článku z degustace různých Bordeaux ročníku 1996 (v roce 2006, tedy v deseti letech věku vín), a tenkrát mi přišlo jako tříslovinová obluda bez elegance. Kompletní historii podniku a kupu detailů najdete třeba na webu vinného doktora. Víno je v klasické zelené bórdó lahvi, s tlustou kovovou záklopkou a plným kvalitním korkem, který i po patnácti letech vypadá jak nový. Velmi hluboká barva, nazrálé na okraji, ale překvapivě málo (nějaký depot se ale v lahvi válí). Ovšem ve vůni se věk projevuje mnohem víc, tmavé ovoce se mísí s ležením v lahvi, zemitými tóny, grafitem, dřevem, bylinkami a kořením, s kusem uzeného masa… už to není taková přímá rána do čumáku, je to o dost složitější a zajímavější, víno ve vůni hodně přidalo na eleganci a komplexitě, vyvolává spoustu dojmů a baví. V chuti suché, poněkud tvrdší ale takovým sympatickým způsobem, hodně kyseliny doplňující sladce ovocný dojem, tříslo už ne tak brutální a uhlazenější, byť ho tam je stále hodně a víno může v klidu dále zrát, hodně slušná délka, vyvážené, parádně pitelné, výborné. Na změnu názoru stačilo pět let :-) Tohle jsem si užil a moc.

P.S. Omluvte možná mírně nevkusný obrázek v titulce zápisku, ale téma „mléčného prasátka“, byť po odchodu z Wine Spectatoru jeho funkci letos dost zastal James Molesworth, je momentálně dost aktuální. A vzhledem k tomu, jak se už za pár dní davy obchodníků sjedou vysát tolik nehotového mladého Bordeaux, kolik jen bude k dispozici, mi ta fotka (zdroj: wiki) přišla tak nějak vhodná.

Zobraz celý článek...

středa 30. března 2011

Cabernet Franc od Jožky Valihracha

Nedávno mi přišel email od jakéhosi Francouze, který bude projíždět skrze ČR: „Bonjour, de retour de Prague, je souhaite acheter des bouteilles des viticulteurs suivants (à garder en cave): Bettina Lobkowicz, Jozka Valihrach, vinarstvi Reisten, Mikrosvin Mikulov. Pouvez-vous m'aider?“ Vidíte to, dostáváme se na vinařskou mapu, i frantíci už o nás vědí! :o) U příležitosti této slavné události jsem otevřel láhev od jednoho z výše uvedených vinařství. Zde bych si zase dovolil volně citovat kamarádku. „Dostala jsem jako dárek Chardonnay z Moravy s fakt strašnou vinětou, ale to víno bylo skvělý.“. Ano, tušíte správně, jako dárek obdržela víno od Jožky Valihracha.

O tomhle vinařství se asi nemá smysl moc rozepisovat, protože po jeho dvou vítězstvích v soutěži Vinař roku (psal jsem něco loni) a ceně veřejnosti v letošním Vinaři roku (o podivném vítězi dle odborníku jsem se trochu rozepisoval, na YouTube se pak k tématu objevilo zvláštní video, očividně to někomu fakt leží v žaludku) se o něm psalo všude možně, jeden dlouhý článek mají i oscanovaný na webu. Momentálně je jednou z domácích vinařských hvězd a sympatickou k tomu. Už proto, že na trh neuvádějí jen mladá vína jak je tu zvykem, ale jejich specializací jsou suchá bílá a červená schopná zrát v lahvi, což dokazují jejich prodejem právě už jako lahvově zralých.

wagyu_mirin_thumb2 
Nedávno jsem měl v restauraci k masu sklenku zemské směsi Cabernet Sauvignon+Merlot+Cabernet Franc 2006 a až mne vylekala intenzita černorybízové ovocité vůně. I v chuti to bylo hodně hutné, bohaté a vyzrálé, ale zároveň vyvážené a poměrně elegantní. Domácí červená špička prostě. Domů jsem pak pořídil zemský Cabernet Franc 2006 exclusive, původem ve velkopavlovické obci Krumvíř a vinici Sklenářova Hora, hrozno prý dosáhlo cukernatosti 27°NM. Cabernet Franc není zrovna odrůda, kterou bych čekal na Moravě. Vlastně bych ji, krom několika málo míst kde je opravdu tradiční, skoro nikdy nečekal úplně samostatně, obvykle je větší či (častěji) menší části směsi právě jako u vína výše. Vůbec je to dneska taková „geeky“ odrůda, o čemž jsem psal před rokem a půl.

josef_valihrach valihrach_salvi valihrach_cervene


Víno je v zelené bordó lahvi, s plastovou záklopkou a korkem lepeným z drti s pevnou dvojploškou (tady bych čekal něco lepšího, vzhledem k úrovni obsahu lahve). Vinětu má… svéráznou. Už jsem si na ně ale v podstatě zvyknul :-) Barva granátová, nijak temná, s patrnými známkami zrání v lahvi. Hodně zajímavá komplikovanější aromatika. Sladce ovocité, maliny a ostružiny, přezrálé hrozno (a mírně těkavky, ale sympaticky). K tomu kořenitost do výrazného výluhu všeho možného, hodně povedené. V chuti suché, středně plné, vyzrálé, kulaté a teplejší, ale doplněné kyselinou, vyvážené, efektní, dobře postavené a dlouhé, navíc nijak těžké a bezvadně pitelné. Až do poslední sklenky se trápím klasickým „co mi tohle jen připomíná“, je tam série moc zajímavých aromat které ve víně nenacházím příliš často, až přicházím na podzimní marmeládu z jeřabin. A k tomu vyloženě drobný náznak liščiny, „pachu“ u vína z Vitis labrusca a jejích kříženců, ale vůbec to nemyslím špatně, v tom celku je to hodně zajímavé. Prostě a jednoduše jsem se s tím vínem skvěle bavil, ani jedna sklenka nenudila. A za taková vína se platí, v tomto konkrétním případě ke čtyřem stovkám. Ročník 2007 Cabernetu Franc mají v bariku a účtují si ještě víc, mám nutkání láhev vyzkoušet…

Zobraz celý článek...

úterý 29. března 2011

Dvě levná čerstvá bílá z Gaskoňska

Když se řekne Gaskoňsko, vybaví se mi především postava mušketýra d'Artagnana, mnohem spíše než víno. Pravda, do téhle historické oblasti dnešní jihozápadní Francie spadalo i město Bordeaux, ale dnes se termín Gaskoňsko používá spíše ve spojení s jedním bezva destilátem, Armagnacem. A to je samozřejmě pálenka z vína, takže tam nějaké ty hrozny růst musí :o) Pokud na vinětě uvidíte Vins de Pays Côtes de Gascogne pak vězte, že máte co dočinění s vínem (většinou bílým, ale i něco málo červeného a rosé tam vzniká) produkovaným ve stejných místech, která pokrývají apelace Armagnac (s podoblastmi Armagnac-Ténarèze, Bas-Armagnac a Haut-Armagnac) a Floc de Gascogne, celkem je tu řeč o téměř 15 tisíci hektarech. Kvanta vína se tu vypálí a tak bych čekal, že půjde spíše o nějaké „kyseliny“ a nic dvakrát ideálního pro běžné popíjení. Ale čím dál častěji se vína z Gaskoňska objevují běžně v prodeji nejen přímo v místě původu a vypadá to, že stojí za pozornost.

Proč se „z ničeho nic“ takhle objevila může mít dvě odpovědi. Jednou z nich je dnes tak oblíbené „globální oteplování“. A druhou, pravděpodobnější, úprk slavných a bohatých vinařů do oblastí s levnými hrozny. Můžete to vidět každou chvíli, špičkoví vinaři z Burgundska či Bordeaux, a nemusí jít přímo o nějaké podniky vlastněné nadnárodními společnostmi, ale týká se to i menších hráčů, si zakládají sesterské podniky (Languedoc je jejich asi nejčastějším cílem) a snaží se tam produkovat zajímavá vína za rozumné peníze. A následně je udat v distribuční síti, kterou mají pro svá vína slavnějších jmen. Tedy v lepším případě je jen nabízí za lákavých podmínek, v horším podmíní prodej Grand Cru Burgundska paletou Languedocu :o) Obě vína, která jsem koupil, jsou právě takto zaštítěna slavnými jmény a nabízena za lákavou cenu.

Začneme vzorkem z Domaine de Pellehaut, které nyní distribuuje a podporuje Maison Sichel (stojí například za Château Palmer, Château d'Argadens či Château d'Angludet). Tenhle podnik sídlící u Montréal-du-Gers je jedním z největších vlastníkům vínic v Côtes de Gascogne, 180 hektarů mají. Rodina Béraut ovšem pěstuje i obilí, to si nechává na placku pod vinicemi co jsou přeci jen trochu ve svahu, chová krávy (bezva masné plemeno, kterému se říká blondýn, Akvitánský plavý skot), a tyhle aktivity dokážou spojit – krávy žerou trávu a zajišťují hnojivo vinic a tak :o) Vinohradníkem je Martin Béraut, sklepmistrem pak jeho bratr Mathieu, který si prošel praxí na Château Beychevelle a ve špičkovém kalifornském vinařství Au Bon Climat. Asi do poloviny devadesátých let prodávali většinu vína ve velkém négociantům, teprve později začali sami lahvovat.

Jejich Harmonie de Gascogne blanc 2009 je základní bílé víno, směs tradičních místních odrůd Ugni Blanc (což je ovšem odrůda s celosvětově asi vůbec největší výsadbou), Colombard, Gros a Petit Manseng s mezinárodní klasikou Chardonnay a Sauvignon Blanc. Studená fermentace, nerez, nějaké ležení na kvasničních kalech. Zelená burgundská láhev, tenčí kovová záklopka a plastový špuntík. Spíše bledší žlutá, až trochu zelenkavý odlesk. Výrazně voňavé, svěží, čerstvé mladé. Citrusy, nějaké ty tropické záležitosti jako ananas, možná hruška, lehce bonbónově nasládlé a mírně vlezlé, ale nepůsobí nějak nepřirozeně, je to poměrně fajn. Suché, čisté, vyvážené, živé, spíše jednoduše postavené lehčí a pitelné, slušná délka. Nenáročné bílé k jídlu a jen tak popíjení, ovšem dobře udělané. Cena okolo 6 - 7€ ve Francii, i u nás jde koupit za 180 – 200,- Kč (AdVivum).

Druhým vínem je opět základní bílé La Gascogne par Brumont 2009, za kterým stojí Alain Brumont, člověk který již dříve znovuoživil slávu vinařské oblasti Madiran. A nyní se pustil do Côtes de Gascogne. Hrozny tam ale nakupuje od osvědčených dodavatelů a nepěstuje si sám. Cílem je vyrábět bezva vína k jídlu za rozumný peníz. Tohle bílé je směs odrůd Gros Manseng a Sauvignon Blanc. Zelená bordó láhev, tenčí kovová záklopka, korek lisovaný z drti a obohacený nápisem, že nemůže vínu předat korkovou vadu (moderní způsoby produkce, typický zástupce je DIAM). Pěkná zlatavá barva, sauvignonová expresivní trošku zelenější travnato-angrešto-rybízová aromatika doplněná sladším ovocným projevem a na víno téhle kategorie dost nečekaně i výraznou mineralitou. Veskrze příjemný mix, moderní ale nepůsobící průmyslově, čistý, lákající k napití. V chuti suché, kulaté, působí poměrně plně i přes alkohol jen 12.5%, osvěžující kyseliny, opět mineralita, vyvážené, pěkně postavené, poměrně dlouhé. Nijak složité, ale zábavné a perfektně pitelné. Zakoupeno v síti vinoték Gall & Gall v Amsterdamu za 6€ a to je vyloženě skvělá cena. A to se přitom dostanete na 4.5€ pokud koupíte násobek dvou lahví. Nemůžu si pomoct, ale Brumont je prostě génius :o) A fakt lituju, že jsem kvůli místu v zavazadlech nezkusil i jeho gaskoňský červený mix Tannat-Merlot.

Zobraz celý článek...

pondělí 28. března 2011

Výsledky fotosoutěže „Sklenka vína v hlavní roli“

homer_ve_sklenceTrvalo to, ale dnes jsem konečně uzavřel hlasování do fotosoutěže a přináším výsledky (a ještě vás bude čekat zápisek s reakcí na vaše připomínky k webu, byla dost zábava to číst). Tak trochu jsem očekával nějakou „zásadní fotku“, která všechny ostatní převálcuje, a vyhlášení pouze absolutního vítěze. Ale jelikož to tak nedopadlo, přeci jen uvedu pořadí a k tomu jednu „speciální“ kategorii. Celkem se sešlo téměř 400 hlasování, velmi slušný počet, když to srovnám s běžnou účastí v anketách. Z toho polovina vyplnila i doplňující otázky (podstatná část těch, co nevyplnili, byla z „reklamní kampaně“ jednoho z účastníků soutěže, viz níže) a čtyřicet dokonce napsalo pár připomínek či návrhů, příjemné překvapení! Ale teď už k výsledkům. Vítězem se stává…


Soňa W., přispěvatelka ze Slovenska (vůbec hodně fotek přišlo právě odtamtud, navíc od žen spíše než mužů), s fotografií č. 8 (i její foto č. 7 dopadlo hodně dobře). Původně jsem vítězi chtěl poslat láhev svého oblíbeného ryzlinku, ale vzhledem k červenému vínu ve sklence na fotce nejspíš zvolím pinot :-) 

Druhé místo, ale ne s velkým odstupem, si odnáší Petr L. s fotografií č. 16. Docela to chápu, to je klasická pocitovka pro spoustu milovníků vín z Moravy, pohled na Pálavu skrze sklenku vlašáku od Mikrosu.

Na místě třetím se umístila fotka od Miroslavy K. s číslem 44. Zde je na místě omluva… její fotky jsem považoval za jasné favority a opravdu se mi líbily, ale uložil si je k přípravě o víkendu na jiném počítači a pak je do soutěže zapomněl zařadit. Přidal jsem je až později, po dotazu autorky kam se poděly, a její šance na vítězství se tak opravdu hodně snížila. Inu moje chyba, ale na Slovensko i tak poputuje další láhev červeného :-)

Výsledky výše jsou zpracovány po oddělení fotografií, které musím ocenit „za nejlepší marketing“. Autor fotek č. 10, 11 a 12 získal suverénně nejvíce hlasů, mnohonásobek oproti vítězce, bohužel naprostá většina z nich přišla právě pro kombinaci těchto tří fotek (drtivě v pořadí 12, 10, 11), v jiných hlasováních jich bylo spíše pomálu (ne na Top 3), navíc šlo vždy o odeslání formuláře bez jakýchkoliv doplňujících údajů a v několika vlnách mnoha hlasování krátce po sobě. Poslat hlasovat přátele rozhodně není zakázané, říct jim jasné pořadí fotek a případně i hlasovat víc než jednou už mi zrovna košer nepřijde. Tak trochu jsem doufal, že zde na blogu nebude nutné použít nějaký složitější systém hlasování s registrací atp. a bude stačit tenhle, který spoléhá na prostou slušnost. Inu spletl jsem se.

Kompletní přehled fotografií ponechávám i nadále v galerii.

Zobraz celý článek...

pátek 25. března 2011

Šumivé Vinařství roku 2010

Naše vinařská republika je dostatečně velká na to, aby si dovolila udělit každoročně cenu Vinař roku a k tomu nově, od loňska poprvé, i Vinařství roku. Loni jsem byl na akcích k předávání obou těchto cen, u vinaře se celkem dobře bavil a něco i dozvěděl, u vinařství odcházel… řekněme v rozpacích z úrovně domácí kultury pití vína. A tak nějak se rozhodl, že letos předávání Vinařství roku určitě vynechám. Místo toho vyrazil s manželkou na narozeninovou večeři. V jejím průběhu nás sommeliér u sklenky úžasného červeného od Valihracha (dvojnásobný vítěz Vinaře roku a jeden z nominovaných na Vinařství roku, odnesl si alespoň cenu veřejnosti), s poznámkou že nám tím snad nezkazí večer, informoval o vítězi, kterého mu přímo z akce oznámila jeho kolegyně. Ano, pro ročník 2010 se držitelem významného ocenění, které uděluje Svaz vinařů ČR ve spolupráci s Národním vinařským centrem a za podpory Vinařského fondu, stala skupina Bohemia Sekt

Nechápejte mne špatně, já proti bohémce nic nemám, a kdybych tvrdil, že jsem nikdy nepil jejich základní demi sec, a že nenastal i moment, kdy mi dokonce chutnal, tak bych lhal (a s citronovou zmrzlinou na výrobu „sorbetu“ je to bezva věc). Jejich Prestige brut jsou v poměru k ceně dost fajn bubliny, velmi suché Château Radyně si jako aperitiv dám vždy rád. Leckterá vína z podniků, které pod ně spadají, především pak některá červená od Habánských sklepů, stojí za pozornost i vinných nadšenců a nejen pro masovou supermarketovou spotřebu. Zvládají dobře vinařskou turistiku, investují do rozvoje, nákupu vlastních vinic aby se oprostili od nutnosti masivního výkupu hroznu a podobně, snaží se. Určitě se jedná o jeden z vůbec nejvýznamnějších vinařských podniků v naší zemi, dokonce tak významný, že se v zahraničním průvodci světem vína o ČR dozvíme, jak jsme důležití hlavně tím, že se zde vyrábí sekty a to „především kvašením v tanku za použití hroznů dovezených z Rakouska“. Což je jeden z důvodů, proč mi udělení téhle ceny pro Bohemia Sekt trochu nesedí.

Chápu, že ocenění jde celé té jejich skupině, ale přeci jen ji dostává „Bohemia sekt“ a pod ním si skoro všichni představí tu klasickou láhev a vinětu, kterou ostatně můžete vidět v magnum podobě v titulce tohoto zápisku. A je jasné, že firma ocenění náležitě využije i pro propagaci těchto vín. Přijde mi poněkud zvláštní takto ocenit podnik, jehož základem produkce je (polo)průmyslová masová výroba desítek milionů lahví spíše levných bublin a supermarketových tichých vín částečně z dovozových hroznů (byť se objemem zahraničního nákupu nejspíše vejdou do pravidel soutěže). Na rozdíl od jiných alespoň případný původ mimo ČR přiznávají a na vinětě ho najdete, ale přeci jen když saháte po lahvi s logem Víno Mikulov, tak úplně nečekáte (a ty různé dotisky a informace o šaržích na zadní vinětě čte málokdo), že původ hroznů je třeba v oblasti Južnoslovenská.

Možná bylo ocenění myšleno tak trochu jako „za celoživotní přínos rozvoji vinařství v ČR“ pro generálního ředitele firmy, Josefa Vozdeckého, který nyní odchází do důchodu :-) Osobně bych tak nějak čekal, že podobná ocenění, která propagují kvalitní vína z Čech a Moravy, budou dostávat spíše střední či menší vinaři, kteří jsou prakticky v celém vinařském světě vždy nositeli té nejvyšší kvality. A velké podniky si vystačí s různými cenami za jednotlivá povedená vína a ještě spíše za marketing, design vinět, firemní časopisy či top firmy roku v oboru potravinářství :-)

Váš názor? Je Bohemia Sekt skutečně vinařstvím roku a jejich produkty tím, čí se můžeme ve vinařském světě opravdu pyšnit? Která firma je podle Vás nejvýznamnějším, nejlepším či nejzajímavějším (klidně jmenujte více) vinařstvím v ČR a proč?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 24. března 2011

Hans Czerny nejen ročníku 2010

hans_czernyUtekl celý jeden rok, venku už zuří jaro, a s ním do Prahy znovu dorazil i Hans Czerny, hlavní postava vinařství Wimmer-Czerny z rakouského Wagramu. Sešli jsme se s ním na stejném místě jako loni, ve vinném sklepě Lustermannském, a tématem byl nejen opáčko toho, co a proč vinařství dělá, ale především představení vín opravdu hodně komplikovaného ročníku 2010, ještě o kus složitějšího pro ty, kteří jako Hans Czerny hospodaří biodynamicky a tedy bez technologických berliček ve vinici i ve sklepě. Na úvod doporučím loňský článek Hans Czerny a přehlídka pochoutek z Wagramu a vrhnu se rovnou na degustační poznámky a nějaký celkový pocit z toho všeho.

sklenka_vinaNejdřív si dovolím shrnout nějaký celkový pocit z těch vín a ročníku 2010. Jak už jsem uvedl výše, tak vinařství Wimmer-Czerny hospodaří biodynamicky (a některá jejich vína i přesto u nás stojí pod čtyři stovky, pokud někdo četl chvílemi drobátko zmatený článek v nedávném Respektu), nefiltrují, kvasí spontánně a tak, ale jejich vína tím nejsou „postižena“, nestávají se tak něčím podivným, nejsou oxidativní, nejsou určena jen pro nějakou partu šílenců a těžko pochopitelná. Vlastně přesně naopak, fungují úplně bezva i v lístku normální slušné restaurace a nikdo si nestěžuje :-) Částečně za to může i použití nerezu (byť s přetáčením, aby se víno provzdušnilo) spíše než dřeva, což vyvolalo krátkou debatu o tématu „může být biodynamik nerezový“ a otevřenosti biodynamické certifikace. Hans Czerny je biodynamik, je dokonce dál než mnozí jiní co se certifikací chlubí (má vlastní farmu a biodynamické preparáty z hnoje atp. si připravuje sám), ale jeho vína jsou parádními čerstvými ukázkami odrůd, míst původu a vlivu ročníku, čerstvá, živá, čitelná a přístupná nejen nadšencům. Dokonalá na zboření jednoho mýtu.

hans_czerny_bogdan_trojak

V ročníku 2010, tedy u vín velmi mladých a vlastně nepřipravených k pití, se opravdu krásně projevila jedna jejich specifická vlastnost tohoto ročníku (nejen v Rakousku, platí to i o ČR)… opravdu velmi výrazné kyseliny. Velmi výrazné. Takové, že vína momentálně předurčují jako společníka k jídlu, než k popíjení samostatně. Většina měla zároveň o něco nižší alkohol než obvykle a nejspíš nebudou nějak dlouhověká, k tomu ale (asi díky velké redukci a delší době do sběru, i o několik týdnů od květenství déle než obvykle) mají velké extrakty. Působí seriózně, jsou překvapivě dlouhá a i přes ty kyseliny vlastně svým způsobem vyvážená a s jasným výrazem. Jednoduše řečeno mne moc bavila a šlo určitě o nejlepší mladé bílé desítky, které jsem měl tu možnost pít.

Na úvod Blanc de Noirs 2008 Winzersekt Brut de Brut, velmi čerstvá a trochu ostřejší záležitost, čistá, svěží, perlení nijak výrazné ale příjemné, na pinot překvapivě květinové, mírná hořčina v závěru. Bavilo mne, byť loni o něco víc.

czerny_fumbergNásledovala srovnávačka tří veltlínů 2010, která dokonale demonstrovala rozdíly v místech původu, protože zpracování hroznů bylo více méně stejné. Wagramterrassen 2010 Grüner Veltliner Hefeabstich je víno mladičké, květinové, ještě trochu kvasné ve vůni. Suché, živé, šťavnaté a řízné v chuti, něco ovocitosti, bílý pepř a mineralita v delším závěru. Velmi lehoučké jarní pití na 11% alkoholu. Proti tomu se Fumberg 2010 Grüner Veltliner prezentoval o dost důraznější formou, ovocněji ve vůni (až do mírně sladších „candy“ tónů, které ale typicky docela brzy odezní). I chuť je plnější, ovocitá, řízná a minerální. Víno odeznívá velmi dlouho a i po několika minutách zůstává v ústech fakt příjemný pocit. Weelfel 2010 Grüner Veltliner Alte Reben je ve vůni zatím sevřenější, ovoce se dere na povrch v podobě zeleného jablka a sekundují i nějaké květiny, dominuje ale minerální až vápenité aroma. V chuti velmi živé s mírnou perličkou, ovocité a minerální, něco pepře, velmi dlouhé, efektní. Všechna tři vína mne bavila a za pár měsíců (či nějaký rok u Weelfelu a možná i Fumbergu) to bude vyloženě paráda. Docela šok bylo srovnání s Felser Berg 2009 Grüner Veltliner Reserve z teplejšího roku, se výraznou zralejší sladce ovocnou aromatikou, k tomu grep a medovost. Suché a plné v chuti, s výrazněji znatelným alkoholem, silné až hutné, medové tóny, delší, mírná hořčina ke konci. Nějak mne ty živější styly baví víc, ale i tohle dost dobré.

veltliner_weelfel

Roter Veltliner 2010 Fels am Wagram zavoněl minerálně vápenitě, k tomu zvláštně sladčeji ovocně, efektně, hodně příjemně. V chuti živé, výrazně ovocité, plnější dojem (i přes alkohol jen 12%), řízná kyselina, délka, ještě něco kvasničních tónů. Bavilo.

wagramterrassenWeelfel 2010 Riesling byl prubířským kamenem práce s kyselinami. Ve vůni hodně mladičké, zatím stále ještě trochu kvasné, ale s pěkným mixem květin a ovoce a dost perspektivní. V chuti… inu s pořádnou říznou citrusovou kyselinou, tříchlapová záležitost, ale díky ovocitosti, extraktu, mineralitě a délka to nepůsobí jenom jako ta kyselina, byť je samozřejmě dominantním znakem. Chtěl bych ochutnat za šest měsíců, rok a dva, co to bude dělat. Gösinger Freiheit 2007 Riesling Reserve byl proti tomu skok úplně jinam, protože měl trochu zbytkového cukru (asi 12g/l) a po brutálně suché předchozí záležitost na úvod zapůsobil o dost sladším dojem, což se při druhém doušku spravilo, ale ten prvotní dojem už zůstal trochu zafixován (zajímalo by mne, jak by fungovalo opačné pořadí těch vín). Ve vůní vyzrálé žluté ovoce a lahvová zralost směrem k medu, mírná nasládlost doplněná pěknou kyselinou, citrusy, delší lehce karamelové doznívání. Povedené.

czerny_lahve_2
Scheiben 2010 Weissburgunder Alte Reben
je ve vůni samozřejmě opět velmi mladý, sevřenější, čerstvě ovocný trochu do exotického ovoce. Suché, středně plné, lehce candy, kyseliny, mineralita, opravdu skvělá délka. Chce trochu času, ale mohlo by být opravdu bezva. A dobré osvěžení po té spoustě domácích rulandských bílých let předchozích, kde se člověk skoro nevyhnul výraznějším zbytkovým cukrům.

czerny_cervena

A na závěr dvě červená. EOS Pinot Noir Reserve je teplejší styl pinotu, sladší přezrálé ovoce, bylinky, pocitově trochu dřeva. Suché a hodně živé v chuti, docela výrazná kyselina, tříslo, pěkně postavené. Aeolis 2003 Zweigelt Reserve je víno už dost nazrálé, ale stále ovocité, s příjemnou linkou bylinkových (apatyka) vůní. Suché, čisté, bohaté v chuti, kořenitost, teplejší ovocný projev, delší doznívání s kávovými tóny. Hodně slušné. Ale ta bílá předtím mne přeci jen zasáhla o dost víc :-)

czerny_lahve_2
Moc sympatická ochutnávka to byla a doufám, že tradice bude udržena a příští březen se sejdeme znovu nad ročníkem 2011 :-) I nějaký ten špek z prasátek mangalica bych zase zvládl :o)

Odkazy: Hans Czerny a přehlídka pochoutek z Wagramu |Web vinařství

Zobraz celý článek...

středa 23. března 2011

Merlot, Cabernet, Pinot – 3x červená Morava

Na Moravě prý nejdou udělat pořádná červená, říká se. Cosi o sluníčku, nebo tak něco. Blbost je to. Piju je pravidelně a leckterá jsou opravdu bezva a mohou konkurovat i produkci zemí více na jih. Byť dnešní zápisek možná nebude obhajobou tohoto tvrzení. Mrkneme se na tři lahve, dvě jsem dostal jako dárek a sám bych naslepo asi nekoupil, do jedné naopak vkládal velké naděje. A tou začneme. Nefiltrované Rulandské modré 2006 pozdní sběr z Vinselektu Michlovský, nejvyšší řady Vinum Palaviense (když tedy nebudete počítat vyloženě exkluzivní Premier) původem v mikulovské viniční trati Pod Svatým kopečkem, jsem otevřel jako domácí přípravu na nadcházející ochutnávku pinotů po pěti letech (byť zrovna tenhle kousek půjde až do druhého kola). Zelená bordeaux láhev, průhledná plastová záklopka, plný korek s potiskem (kvality spíše průměrné). Hodně mne baví vzhled vinět řady Vinum Palaviense, mají nápad. A těší mne i zadní viněta s různými detaily v češtině i angličtině, ideální záležitost na export :o) Co je ovšem v lahvi?

Tmavá granátová barva, bez větších známek zrání, překvapivě mladistvá. Efektní ovocitá vůně směrem do sladších tónů hraje prim, doplňují ji brusinky a bylinkovo-kořenité tóny apatyky. Projev je teplejší, jakoby poněkud přezrálý, v ovocitosti jsou krom švestek docela výrazné jahody až v takové té kompotované podobě, mírně se projevují těkavky a znát je nazrávání na lahvi. Docela fajn. V chuti čisté, suché a poměrně plné (ale alkohol jen 12.5%) ovocité, něco třísla, opět dojezd bylinkově-lékárenský, hodně slušné. Serióznější projev, takový pán v obleku, ale chybí tomu něco přirozené elegance, jako by ten oblek nosil trochu z donucení a necítil se v něm nejlépe. Problém je taky kyselina, která je hodně výrazná, což je dobře, ale zároveň poměrně dost ostrá a vzhledem k té sladce přezrálé aromatice až trochu nepřirozeně působící, po odeznění vína v ústech zůstane i mírně zelenější třapinový či nedozrále hroznový „verjus“ svíravý pocit. Upřímně jsem čekal trošku víc, obzvláště při vinotékové ceně atakující čtyři stovky, a možná až zbytečně moc. Ale mám k tomu spoustu poznámek a očividně mne to bavilo pít celý večer, to se počítá :-)

Druhým vzorkem je Vinařství Štěpán Maňák a Merlot barrique 2008 výběr z hroznů, z řady Exclusive, původem v obci Žádovice a trati Fěruňk. Trochu protáhlejší zelená bordeaux láhev olepená hromadou nálepek ze soutěží, od Vinum Juvenale po TOP 77 ČR, plastová záklopka, slušný plný korek a viněta, která mi vzhledem moc nesedí. Barva čistá jiskřivá tmavě rubínová. Vůně efektní, vyzrále ovocitá, trochu lahvové zrání, projev ležení v dubových sudech, kouř, kořenitost, mírně zelenějších tónů. Přístupná, jasná. V chuti suché, středně plné, sladčeji ovocité až trochu do marmeládova, dobře zakomponovaná kyselina, slušně dlouhé doznívání s tóny čokolády. Celkově ale poměrně jednoduchá (nevzrušující) stavba a struktura vína, prostě takové příjemné dobře udělané červené. Manželka dostala sklenku naslepo a pronesla něco ve smyslu: „nic zásadního, spíše levnější, nějaká snaha vytřískat z mála hodně, asi z Moravy“. Leckdy je na těhle různých slavných mezinárodních odrůdách, navíc prohnaných barikovými sudy, vidět až úporná snaha přesvědčit nás všechny, že i taková vína Morava dokáže běžně udělat. A dokáže (nedávno jsem fakt valil zrak na to, co v červených předvedl Valihrach), jen třeba tohle je cenová kategorie 300 – 400,- Kč a vína srovnatelné nebo lepší kvality koupím i z „předraženého“ Bordeaux za půlku. Což neznamená, že tohle večer s kusem masa nezpříjemnilo, jen za sebe důvod pro další nákup nevidím.

A na závěr Rodinné vinařství Jedlička & Novák a Cabernet Sauvignon barrique 2008 pozdní sběr z bořetické trati Čtvrtě. Zelená bordeaux láhev, plastová záklopka i špunt. Viněta fajn, kdysi jsem psal, že mi trochu připomínala ty ze Znovínu ke kterým mám sentimentální vztah. Hodně temná barva s fialovými odlesky. I ve vůni tmavě ovocité, takové lehce plastové sevřené. V chuti čisté, slušně postavené, středně plné, dobrá kyselina a dochuť. Tříslovin méně než bych čekal a vlastně ani ležení v sudech není znát nějak výrazně. Při srovnání s jejich cabernetovým Cuvée Tůfary stejného ročníku, velmi slibnou bohatou záležitostí, působí takovým poměrně jednoduchým a nevyhraněným dojmem, možná je to jen moc mladé (ale plastový špunt by napovídal, že spíše počítají s vypitím hned než archivací), ale nedokážu odhadnout, jak se bude vyvíjet. Nechal jsem to v karafě do druhého dne, aromatika se trochu otevřela a chuť mírně uhladila, ale stále šlo jen o takové běžné solidní červené, na které si druhý den ani nevzpomenu. Cena tentokrát spíše pod tři stovky, i za 240,- to koupíte.

Zobraz celý článek...

úterý 22. března 2011

Výsledky ankety „Máte speciální chladničku na víno?“

Není to poprvé, co jsem se tu zabýval skladováním vína, už dříve tu proběhla anketa „Vína skladuji v...“, k tématu jsem něco psal v článku Kam s ní… a bylo tu i pár dalších drobností – Designová chladnička na jednu láhev… či Trable s archivním boxem a vlastně i výsledek ankety „Kolik lahví vína máte obvykle doma?“. Tentokrát jsem se ptal, jak to máte s domácí vinnou chladničkou. Ukázalo se, že největší část hlasujících, celých 36% (87 z 241 hlasů), vinnou chladničku nemá ale chtěla by. 22.5% z vás (54 hlasů) zvolilo druhou nejčastější odpověď, že vinnou chladničku nemají a nechtějí. Těsně na třetím místě se umístila, s 21% (51 z 241) hlasů, malá vinná chladnička s kapacitou pod 40 lahví. Větší variantu pak má 13% hlasujících, dokonce několik vinných chladniček pak vlastní 7.5% hlasujících. Před dvěma a půl roky v anketě chladničku zaškrtla 1/4 z vás, tentokrát jsou to už 2/5, slušný pokrok.

Komentáře jsou otevřeny těm, kteří se chtějí s největší skupinou hlasujících podělit o své tipy, jakou vinnou chladničku pořídit, co to má za výhody a nevýhody a podobně. Za sebe musím jen napsat, že nezávisle na velikosti chladničky dochází ke zvláštnímu úkazu – chladnička je brzy kompletně zaplněna, už se do ní nevejde ani láhev, ale když chcete něco otevřít, stejně si nemůžete vybrat nebo láhev nejde najít. Pro mne vůbec nejlepší by byla chladnička s umělou inteligencí, která by mi na dotaz řekla, kam přesně jsem tu či onu láhev zahrabal :o) Každopádně pokud bych kupoval chladničku novou, nejspíš bych sháněl něco s vysunovacími policemi, ty napevno jsou někdy pěkná otrava. Určitě bych se vyhnul takovým těm záležitostem na 12 lahví, tam moc nevidím důvod něco podobného vlastnit a na krátkodobé skladování těch pár lahví poslouží i normální lednička. Varianty ke 40 lahvím už jde i docela rozumně vestavět do linky a sortiment je docela velký. Jen počítejte s tím, že jeden výlet na Moravu či do nějaké vinařské oblasti za hranicemi, kde si nadšeně zakoupíte 4 – 5 kartonů vína hezky za cenu u vinaře, a už to pomalu nemáte kam dát :o)

anketa_chladnicka
Nová anketa není tentokrát vinná, týká se biopotravin. Humbuk a zákeřný marketing? Kupujete pravidelně cokoliv jen jde, nebo alespoň maso či zeleninu? Nekupujete bio potraviny, protože v blízkých obchodech je nemají či jsou nesmyslně drahé? Hlasujte!

Zobraz celý článek...

pondělí 21. března 2011

Vinný SCUK s teorií i praxí

SCUKetkaMinulou sobotu se uskutečnilo neformální setkání SCUKařů (mezi které jsem se zařadil, ale bohužel se mi množí poznámky k mnoha restauracím a nedaří se mi o nich psát ani sem, ani tam) zaměřené na úplný úvod do problematiky vína – od toho, co to vlastně víno je a jak se typicky produkuje (to jsem si dovolil, snad dostatečně pochopitelně, odpřednášet já), přes téma lidských smyslů a principu degustace (postaral se pan Cuketka), vinařskou legislativu a všemožné nápisy na vinětách, až po téma vína v restauraci, tedy čtení vinného lístku, problém marží a taktéž reklamování vína kvůli některým typickým vadám. „Nudná“ teorie byla proložena ochutnávkou jedenácti vín (dobrých, k tomu něco ukázek problémů), kde šlo o na první pohled trochu nesourodý chaos, ve skutečnosti o snahu prezentovat několik „osobností“ ve světě vína, různých typických zástupců určité kategorie, stylu výroby. K vínům si níže dovolím své degustační poznámky :-)

chablis_chardonnay_veltline
William Fèvre – Chablis 2009
Ukázka nebarikovaného čistého minerálního Chardonnay. Ve vůni mladé, čisté, decentně ovocité do citrusů se zajímavou „vápenitou“ linkou, nijak komplikované ale veskrze příjemné. I v chuti krásně čisté, živé, bezva kyselina, trocha sladšího ovoce až do krémového projevu (překvapivé), příjemná délka. Povedené gastro víno, pro mne poněkud dražší než bych si představoval (u nás okolo pětistovky maloobchodně). Vinařství samotné má docela zajímavou historii, William Fèvre se významně zasloužil o rozvoj Chablis, tvrdě bojoval proti označování všemožných bílých vín (především v USA) tímhle jménem, sám produkoval výborná vína povětšinou na export, a stal se jedním z největších majitelů Grand Cru poloh. Dost netypicky, tedy pokud jde o Chablis, používal k vinifikaci dubové sudy. K obratu došlo v roce 1998, kdy podnik prodal firmě Henriot Champagne (která vlastní další podniky v Burgundsku, například Bouchard Père et Fils), a začal se věnovat jiným aktivitám… například vinaření v Chile a konzultacím a výpomoci v tomto oboru různě po světě.

Hollick – Reserve Chardonnay 2002
Odskok do Austrálie, konkrétně oblasti Coonawarra, a další klasické podobě Chardonnay, tedy výrazně barikované. V tomto konkrétním případě si pomleté hrozno před lisováním poleželo 24 hodin na slupkách, úvod kvašení proběhl v nerezových tancích a následně šlo víno do francouzských dubových sudů kde dokvasilo a leželo na kvasničních kalech za jejich stálého promíchávání deset měsíců. Už od pohledu hutné, temná zlatá barva. Výrazné aromatika, přezrálé ovoce, med, lahvová nazrálost a bohužel i mírná oxidace, vanilka a vůbec masivní projev dřeva. Suché a plné v chuti, sladší ovoce a med, ale zároveň docela dost kyseliny, kvanta dřeva a karamelové sladší doznívání. Pro mne naprosto nesnesitelně přestřelené, ale podobný styl vína má strašnou spoustu obdivovatelů. Cena okolo pětistovky.

Hirsch – Grüner Veltliner Heiligenstein 2009
Ukázka veltlínu z Rakouska, konkrétně oblasti Kamptal, poměrně prestižní vinice Heiligenstein a z keřů 25+ let starých, hezky v lahvi se šroubovým uzávěrem. Aromatika především květinová, mladá, trochu pepře a ovocitosti, spíše jemnější a nijak komplikované, ale dost příjemné. Suché, živé a čisté v chuti, spíše lehčí a dobře pitelné, vyvážené. Příjemný „jídelní“ veltlín, který se dá po večerech i zkoumat a nenudí. Cena asi 10€.

park_sauvignon_ryzlink
Dobrá vinice – Národní park 2009
Drobný „odskok“ k hodně netypické Moravě, ukázce vína bez síry a lehce oxidativního projevu. O víně jsem se dost rozepisoval už dříve. Cena 130 – 150,- Kč.

Leoš Horák – Sauvignon blanc 2009 polosladký pozdní sběr
Původ ve Vrbici, viniční trať Ochoze. Výrazná aromatika, květinová a poněkud bonbónové ovoce, žlutý meloun. V chuti plnější, znatelný zbytkový cukr doplněn kyselinou, ale na vyvážený (nelepivý) dojem pro mne nestačí. Přesto docela slušně pitelné líbivé víno a dobrá ukázka poměrně typické současné produkce na Moravě. V e-shopu nalezeno za 280,- Kč.

Školní statek Mělník – Ryzlink rýnský 2006 pozdní sběr
Jako „petrolejový rýňák“ se prezentovat můj oblíbenec z vinice Budyně, o kterém jsem se tu nadšeně rozepisoval a to dokonce několikrát. Petrolejovo-bylinkovo-medová klasika s výraznou kyselinou a víno, které je možná trochu méně plné než by bylo ideální, ale stále bezva. Zároveň ukázka toho, že domácí vinařství není jen Morava. A také faktu, že i naše bílá vína umí zrát v lahvi a nerozpadnout se do roka a do dne. Kupoval jsem za 160,- Kč a tohle byla, bohužel, poslední láhev.

le_mazel_mias_2005Domaine le Mazel – Cuvée Mias 2005
Bio zemské (Vin de Pays) víno z oblasti Ardèche vyrobené z odrůdy Viognier bez síry a vůbec s velmi málo zásahy, i přetáčení probíhá jen díky gravitaci a vínu se „chtělo“ dokvášet celých 18 měsíců a tak bylo i ponecháno, lahvováno bez filtrace a čiření. Už vzhled je opalizující, víno rozhodně není jiskrně čiré :-) Na úvod takové podivně zasmrádlé, ale postupně se z toho vylupuje vyzrálé ovoce, mírně štiplavé a zvláštně jakoby vhodné a vínu sedící těkavky, trochu chlívku, něco dřeva. S teplotou a mícháním se neuvěřitelně mění, otevírají další a další vrstvy. Zábavná záležitost na hraní si celý večer. V chuti je to mnohem čitelnější, suché, čisté, živé, sladší ovoce, dobrá kyselina, příjemná délka, i přes vysoký alkohol (14.5%) bezvadná pitelnost. Baví mne, ale je to takové dost extremistické víno. Cena okolo 450,- Kč.

frankovka_monthelie_sevcik
Vinařství Polehňa – Frankovka 2009 pozdní sběr
Původ v obci Uherský Ostroh a viniční trati Plachty. Příjemná ovocitá vůně, čistá, trochu kořenitosti a selštějších tónů, fajn. V chuti suché, středně plné, mírná perlička a pocit rozkvašení, k tomu výraznější hořčí dojem ke konci. Mělo jít o představitele lehčí červené Moravy, mám ale trošku obavu, že víno nebylo úplně v kondici. Cena okolo 150,- Kč.

Domaine Bouchard Père et Fils – Monthélie 2006
Velmi příjemná bezva aromatika, sladce ovocitá do třešní a jahod, milá, snadno přístupná ale ne jednoduchá. Krásný pinot ve své méně složité podobě. Suché, čisté a ovocité v chuti, středně plné, znát třísloviny a pěkná kyselina, opravdu výborně pitelné. Stále poměrně mladě působící a bude v klidu zrát, ale tahle aktuální podoba mne dost baví, hodně povedená záležitost. Nedávno jsem od stejného vinařství otevíral bílý 1er Cru Saint-Aubin a tak se asi rozepíšu více později. MO cena téhle lahve u nás k sedmi stovkám, což je přeci jen částka, kterou jsem ochoten platit až za komplexnější vína.

Ota Ševčík – Cabernet Sauvignon 2009
Mírně upraveno 15% odrůdy Pinot Noir, představitel seriózního poctivě připraveného červeného z Moravy. Velmi temné víno, aromaticky stále hodně mladé, cabernetové, kořenité, trochu makového koláče. V chuti suché, mladé, plnější a znát dřevo a výrazné třísloviny. Má to bezva stavbu a chce čas, aby se opravdu předvedlo. Což už píšu potřetí (viz články Autentická fotozpráva o vinařsko-kulinářské návštěvě omrzlých Bořetic a Autenticky, mladě a pouze z hroznů) a doufám, že se vůbec nějaká část tohoto vína lahvové zralosti dočká :-) Cena zhruba 220,- Kč.

beaumont_max_reserva
Château Beaumont 2004
Jakožto protipól červeného Burgundska přišlo i totéž z Bordeaux, v podobě vína, o kterém jsem se tu rozepisoval už několikrát. Tentokrát mé poznámky mluví o trochu divočejší tmavě ovocité vůni, mírně živočišné, pěkně nazrálé s dobře čitelným a zakomponovaným dřevem. Suché, výrazné, stále ještě dost znát tříslo ale víno už se uhlazuje. Pěkně dlouhé, šťavnatě ovocité, pitelné. Líbilo se mi. Maloobchodně dneska 400+.

Errazuriz – Cabernet Sauvignon Max Reserva 2008
Na porovnání Cabernet v klasické výrazné podobě z Chile. Vín od Errazuriz (článek o degustaci), byť spíše v základní řadě Estate, jsem nakoupil za poslední rok a půl docela hodně. Sice je to Chile se vším co k tomu patří, ale obvykle pěkně zvládnuté a baví návštěvy i mne. Tenhle kousek je hodně temný a až moštově ovocný, hutný, s výrazným vlivem dřeva, bohatý. V chuti suché, plné, opět až moštově výrazná ovocitost, k tomu kupa třísla, fajn kyseliny, dřevo a dobrá délka. Vyvážené hutné červené, dobře udělaná moderna, která ale bude myslím pěkně zrát. Běžná MO cena 450,- Kč.

prednaska
Mimochodem… akce se konala ve sklepní části bistra Florentýna, je to už druhá akce na které jsem tam byl (o setkání pražského slowfoodu nad tématem masa s jeho slepou degustací se pokusím něco napsat) a navíc opakovaně zašel i na jídlo, od večeře s rodinou pár týdnů po otevření po „jen tak“ nedělní oběd včera. Podnik známé foodbloggerky a autorky Kuchařky pro dceru se zatím stále tak nějak rozjíždí, ale poměrně jistě a dobrým směrem. Jídla mne tam bavila už na začátku (tip pro pravé chlapy z nabídky salátů: nahrubo krájené zelí s marinovanými vepřovými žebry, skutečně devastačně sytý předkrm), konečně se jim ale daří i likvidovat výzdobu předchozího podniku na tom místě (Kuře v hodinkách, na cestě k toaletám i dalších místech stále ještě hodně vykukuje), už mají vývěsní štít a hlavní restaurační prostor je nově laděn do jarně světle zelené – fotky, nabídka dne i ubrousky, to se mi líbí. Navíc konečně změnili i vinný lístek. Už nějakou dobu servírují místo spotřebních a všude viděných záležitostí z běžné nabídky firem dovážejících gastropotřeby sadu vín ze sortimentu Veltlin.cz (který má svůj obchod/vinný bar pár kroků od nich, navíc je spojení tradičních vín Rakousko-Uherska a původní české kuchyně, o kterou se snaží Florentýna, dost logické), jsou tam vína od Autentistů, ale třeba taky vinařství Wimmer-Czerny z Wagramu (mají dokonce jeho základní veltlín na rozlévání), s opravdu sympatickými cenami. Určitě zajdu na jídlo i skleničku znovu.

do_zelena

florentynajidelni_listeksalat_s_zebry

Zobraz celý článek...

pátek 18. března 2011

Mumm co není pravé šampaňské

mumm_cuvee_napaDům Mumm je jednou z vůbec nejznámějších značek Champagne a „Cordon Rouge“, láhev s rudou stuhou na vinětě, pozná asi každý nadšenec do bublin (případně všichni ti, co sledují Formuli 1, kde byl dlouhá léta základním postřikem pro vítěze závodu). Navštívil jsem jejich sklepy (pár fotek by se našlo i v zápisku Jak vzniká šampaňské v obrazech) a je to takový vinařský Disneyland, včetně úvodního posezení v malém kině s promítáním reklamního filmu, ale za návštěvu stojí, mají tam pěkně zpracovanou ukázku prakticky všeho, co se týká výroby šampaňského. A když chtějí, tak umí udělat opravdu špičkové bubliny. Právě základní brut se stuhou mne nechává chladným a jde o obyčejné solidní cuvée velkého producenta, ale třeba bubliny z Grand Cru obce Cramant mají opravdu nádherné. Při pobytu v Amsterdamu jsem narazil ve vinotéce na Mumm s vinětou, kterou jsem předtím ještě nikdy neviděl. Cuvée Napa by Mumm je brut šumivé neročníkové víno vyrobené tradiční šampaňskou metodou kvašením v lahvi, ovšem jejich americkou firmou (web) z hroznů vypěstovaných na padesátce různých vinic v kalifornském Napa Valley. Tradiční směs Chardonnay a Pinot Noir, v lahvi na kvasnicích si poleží rok a půl, před expedicí pak ještě čeká další tři měsíce po degoržování a dodání dozážního likéru na srovnání. Elegantní láhev i viněta, cena asi 15€… neodolal jsem.

Spíše bledší barva a hodně výrazné perlení a hustá pěna, bublinky spíše větší. Aromaticky hodně do citrusů a bílého ovoce, trochu jablka, živé, slinosbíhavé ale spíše jednodušší. V chuti čisté, živé, hodně výrazná a trochu ostřejší kyselina, přímé, aperitivně osvěžující. Dobře udělaný spotřební sekt, který po pravdě ale nedosahuje kvalit ani jejich základního vína ze Champagne a spíš mi připomínalo běžné francouzské crémanty z Burgundska či Alsaska co pořídíte bez problémů do deseti euro. Naprosto nechápu, že od US kritiků dostává okolo devadesáti bodů… a nebo možná chápu, je to přeci jejich domácí produkce :-)

mumm_vstupni_hala

Vstupní hala do prezentačního centra Mumm v Remeši

mumm_muzeum

Muzem starých šampaňských nástrojů, pár moc zajímavých kousků tam mají a celkově je jejich hodinová prohlídka výborným začátečnickým exkurzem do výroby vína z Champagne.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. března 2011

Armáda proti vinařům, ženy pijí před sexem, Češi vinaří v Číně, Amerika na vinné špici

Katedrála v RemešiLetos tomu bude 100 let od chvíle, kdy francouzská armáda v počtu zhruba 40 tisíc vojáků vytáhla proti vinařům v oblasti Champagne. Proč? Vinaři, či často spíše pěstitelé hroznů, požadovali jasné vymezení apelace a tím i pravidel pro výrobu vína, světe div se. Vzbouřili se proti tomu, jakým způsobem je berou na hůl obchodníci, kteří navíc prý kazili dobré jméno Champagne tím, že pod tímto jménem prodávali i víno dovezené kdo ví odkud. Zajímavé, dnes se podobné věci dějí i u nás, jen se nebouří ani vinaři ani zákaznici. Holt jiná doba :o) O tématu se čtivě a se spoustou detailů rozepsal Tomáš Dominec, zajímavý pohled do historie jedné z nejprestižnějších vinařských oblastí to je, vřele doporučuji.

V Elle se objevil povedený článek o výzkumu společnosti FemFresh (něco málo z něj je i česky v Barových novinách), který v podstatě říká, že ženám vyhovuje popít něco alkoholu před sexem. A to prosím nejde jen o „snížení zábran“ při lovu nového muže, ale 75% žen preferuje skleničku či dvě vína i před sexem se stálým partnerem / manželem! Co vy na to, ženy? :-) Elle doplňuje i další poznatek z University of Bristol, že mírně přiopilé ženy i muži mají tendenci hodnotit osoby opačného pohlaví lépe než za střízliva. Ovšem ráno se názor žen vrátí do normálu, zatímco muži jsou stále pod vlivem předchozího lepšího hodnocení. To jsou věci…

reklama

Česká firma Telor buduje u města Qingdao mezi Šanghají a Pekingem „malé Burgundsko“, alespoň to tvrdí týdeník Ekonom, vlastní web vinařství spíš mluví o odbornících z Bordeaux. Ekonom též říká, že „Firma pod značkou Great River Hill získala exkluzivní licenci na francouzské sazenice vinné révy právě z Burgundska, vysadila je na několika desítkách hektarů pronajaté půdy a letos plánuje panenskou sklizeň.“ Což mi úplně nekoresponduje s dalším údajem, že „V nabídce by měla být klasická červená vína odrůd, jako je Cabernet Sauvignon, Merlot či Shiraz.“. Tak nevím, mám o Burgundsku, ať už malém nebo tom pravém, trochu jiné odrůdové představy. A o exkluzivních licencích na révu z Burgundska taky jisté pochybnosti. Přemýšlím, zda se stala chyba v redakci, nebo přišla zkreslená informace přímo z vinařství. Každopádně tenhle podnik už stojí za víny Enira z Bulharska, měl jsem možnost některá červená chutnat a byla opravdu výborná (technicky skvěle zvládnutý takový ten moderní Bordeaux styl).

A jedna gratulace do USA, které se právě stalo zemí s největší spotřebou vína a předstihlo i Francii. A to se prosím jsou schopni z obrovské části zásobovat sami, jen Kalifornie stojí za 61% trhu. Ovšem zas taková sláva to vlastně není, protože těží z velikosti země. Spotřeba na hlavu je sotva deset litrů, to i u nás se vypije dvojnásobek :o)

Zobraz celý článek...

středa 16. března 2011

Nejlepší herynek na tržnici a holandské víno

herynek_paratkaJedno z nejlepších seznámení s místní gastronomií jsou v zahraničí téměř vždy různé stánky na ulicích ve městě, typické místní chuťovky v nekomplikované podobě. Co by to bylo v ČR / Praze? Trdelník? Párek v rohlíku, ideálně ten u výlezu z metra Náměstí Míru? V Amsterdamu, o kterém jsem se zmiňoval v pondělním fotozápisku, není potřeba nic moc řešit – tam je jasnou tradiční volbou syrový herynek! Vlastně je to strašně snadné. „Hollandse Nieuwe“ (holandský nový) resp. „Zoute Haring“ (herynek v nálevu) je čerstvý mladý olejnatý herynek chycený zhruba v červnu (pokud podáváte letošního před vyhlášeným oficiálním termínem, tak riskujete vysokou pokutu v řádu tisíců euro), ještě než začne sezona množení, naložený na pár dní do solného nálevu. Nakládá se bez hlavy a většina vnitřností, krom například jater, jde také pryč. Výsledek je měkký až krémově hladký, jemný, akorát slaný a tak zvláštně příjemně slizký, chuťově báječný. Bezva svačinka při cestách po městě a dovedu si to živě představit jako pomocníka proto kocovině po/při tahu místními bary :o)

herynek
Baštění letošního Hollandse Nieuwe v červnu a červenci je velká sláva, na první den výlovu se dokonce koná velká charitativní aukce, a v tu dobu by měl být herynek i nejlepší. Ale jelikož se kvůli bezpečnosti (paraziti) stejně před nasolením zamražuje na mínus 45°C, tak je k dostání v průběhu celého roku. V zásadě máte tři možnosti konzumace – chytíte celého herynka za ocas a postupně ho spustíte do pusy, baštíte nakrájené kousky poválené v kostičkách čerstvé cibule a s nakládanou okurkou (napichujete párátkem, u stánku někdy dostanete napichováno s holandskou vlaječkou) a nebo celou směs nacpete do housky.

herynek_tacekstanek_herynek
Za prodloužený víkend jsem pár naložených herynků ochutnal a našel si jasného favorita, nejen pro chuť ryby, ale i díky naprosto dokonalým (chci recept!) křupavým nakládačkám. Stánek Vlaardingse Haringhandel je na slavné tržnici Albert Cuyp a život si nekomplikuje nějak složitým sortimentem – prostě mají herynka na tácku a nebo v housce, toť vše. Jo ještě celého do papíru vám zabalí, samozřejmě. Vše probíhá rychlými a úspornými pohyby, žádné zdržování. Za porci zaplatíte 2.50€, dalších padesát centů vás bude stát případné kombo s houskou. Dáte si víc než jednou, garantuji! :-) Cena je na turisty obléhanou část Amsterdamu celkem solidní průměr, v některých dalších místech vás bude stát klidně o euro víc. Jo a tip na vinné párování dávat nebudu, po pár porcích se spíš někde zastavte na digestivní Oude Jenever, vyzrálý holandský gin.

jenever
Ale přeci jen jsme na blogu o víně… v jedné restauraci jsem neodolal a objednal místní víno. Ano, v Holandsku jsou vinice, jako dneska už skoro všude :-) Byly tam už před stovkami let, do patnáctého století prý spotřeba vína mohla směle soutěžit s pivem, ale pak (malá doba ledová) vinaření upadlo a až posledních zhruba čtyřicet let se zase trochu rozrůstá. Osázená plocha momentálně dosahuje zhruba dvou stovek hektarů (při podobném počtu producentů, tedy v průměru hektar na vinaře) a produkce je něco přes milion lahví. Odrůdově (viz i legislativa a seznam povolených) najdete spoustu různých odolnějších záležitostí (logicky, počasí tam není dvakrát ideální), novodobých kříženců a dříve dozrávajících odrůd, sortiment dost upomíná především na Německo a Švýcarsko. Ale samozřejmě lze najít i tradiční „velké“ mezinárodní odrůdy a to dokonce v barikované podobně, dost mne to překvapilo.

apostelhoeve_rieslingNejvíce vinic je při hranicích s Německem a ve výběžku mezi Německem a Belgií, v okolí Maastrichtu. Právě odtamtud jsem vyzkoušel vzorek z vinařství Apostelhoeve (web, všechny detaily a moc pěkné fotky vinic), konkrétně Riesling 2009. Vysoká zelená láhev, plastový špunt. Aromaticky svěží, spíše jemné do zeleného jablka, trocha květin, mladé a čisté, příjemné. V chuti lehčí, čisté, decentně ovocité a řízné. Opravdu velmi výrazná a hodně ostrá kyselina vínu poskytuje nejen páteř, jak tomu bývá u vyzrálejších ryzlinků, ale po pravdě tvoří většinu jeho chuti. Po dvou sklenkách si na projev zvykám, na zapíjení soust jídla poslouží dobře, ale že bych s chutí vypil doma celou láhev si úplně nedovedu představit. Za 12€ v obchodě (několikanásobná cena v restauraci je vyloženě mimo) zajímavá kuriozita a solidní první setkání s holandskou produkcí, spíš než víno, jehož kvalita by ceně odpovídala.

Zobraz celý článek...