čtvrtek 31. ledna 2008

Patriot X krát 6

Nedávno se mi poštěstilo večeřet v restauraci Patriot X. A ač jídlo bylo opravdu skvělé, víckrát se tam neobjevím. Okolo Patriotu jsem již dříve prošel mnohokrát a nikdy nevstoupil dovnitř, až před pár dny se objevila velmi vhodná příležitost, zahraniční návštěva chtěla ochutnat výbornou českou kuchyni v nějakém pěkném prostředí, což je přesně koncept, kterým se Patriot X prezentuje. Jelikož návštěva platila, nebyl důvod do restaurace nejít. Za své peníze bych to nikdy neudělal a problémem nejsou ceny jídla. Komplikaci představují nesmyslně nastavené ceny vína.

Už jsem o tomhle tématu psal několikrát, nejvíc asi v článku „Děs a bída vinné nabídky“, ale neodpustím si ho zopakovat. V Patriotu X jsem si užil špičkový tataráček (svíčková neměla nejmenší chybu), báječně připraveného candáta na liškách netradičně doplněných zázvorem, další hosté pak vypadali neméně spokojeni se steaky, kachními prsíčky a jinými specialitami. Cena jídel, s přihlédnutím k interiéru restaurace, její poloze a úrovni obsluhy, naprosto odpovídala kvalitě. Hostům, ač běžně píjí spíš červené obludy a barikované chardonnky z Kalifornie, chutnala i vína. Ryzlink Vlašský 2006 z Vinařství Galant i Zweigeltrebe 2005 od Lubomíra Glose pro ně musela být skokem do absolutně netypických chuťových zážitků. Obě vína jsou velmi dobrá, ve své cenové kategorii zhruba 160,- Kč v maloobchodě spíše nadprůměr a jedná se o hodně slušně připravené reprezentanty odrůd a míst původu. V Patriotu za ně ovšem chtějí 770,-, respektive 780,- Kč. Pokud budu odhadovat, že nákupní cena pro restauraci nepřesáhne nějakých 130,- Kč za láhev, jedná se o šestinásobek ceny. Za patriota se sice tak trochu považuji, ale za idiota ne. To, že cena vína v restauraci bude vždy vyšší, je mi jasné. Za servis a možnost vypít lahvinku v příjemném prostředí nějakého fajn podniku si rád připlatím, ale chtít 500% marži je nestydaté. Ovšem tahle země je celkově nějak divná, když dvě točená piva stojí polovinu toho, co litr neperlivé vody (180,- Kč je za vodu bez pardonu hnus, možná by stálo za to tu začít propagovat vodu z vodovodu jako teď v USA).

Co se týče cen vína, tak bohužel dost podobná situace je skoro ve všech slušných restaurantech. Příkladem, že to jde i jinak, je celá síť Ambiente. Tam se dají pořídit výborná vína za ceny obvykle ještě rozumné (a tím je mi ukradené, kolik stojí voda, protože tu už si nedám :o). Pokud by někdo argumentoval, že jde přeci jen o jiný typ podniku než „luxusní restaurace“, pak jen doplním, že stejnou cenovou politiku má v Ambi skupině i Café Savoy a jedna ze špiček domácí gastronomie, La Degustation Bohême Bourgeoise. A prostě to funguje, na rozdíl od jiných podniků tam vína vypijeme dvě lahve místo jedné (nebo dvou piv), jsme s návštěvou mnohem spokojenější a rádi se vracíme. U jiných podniků, byť nás hodně lákají, prostě jen nahlédneme do vinného lístku a jdeme si svou cestou.

A jak to máte Vy? Nějaké tipy na příjemné restaurace, kde si lze dát láhev dobrého vína bez pocitu, že restauraci financuji nákup celého kartonu? :o)

P.S. fotka rozbouřeného potoka se mi sem nějak vecpala v souvislosti s pitím vody z vodovodu. Každé léto totiž skoro dva týdny popíjíme vodu z lesa a tohohle potůčku, tedy pokud se zrovna nerozbouří podobným způsobem jako předloni. A zatím dobrý… takže možná nejsem ten pravý, kdo plně docení kvality luxusnějších vod jako Vitel, Perrier či S. Pellegrino. A pokud vás zajímá, kolik je možné v jedné naší restauraci dát za "exkluzivní" balenou vodu, vřele doporučuji dnešní zápisek u Matesoly.

Zobraz celý článek...

středa 30. ledna 2008

Jak jsem jedl bagetu

Tak jsem si dneska koupil k obědu bagetu, abych ušetřil čas. Moc se to nepovedlo, protože teď smolím tenhle zápisek, zajít na normální jídlo udělal bych lépe. Měl jsem pocit, že „vícezrnná bageta s krůti šunkou a smetanovou Lučinou“ sice asi nic úžasně zdravého nebude, ale nebezpečně nevypadala. No příště si ji nedám, teď jsem dočetl (trvalo to dlouho) složení. Tak jen pro informaci, pokud tyhle věci běžně nečtete…

Složení: tmavá vícezrnná bageta 40 % (pšeničná mouka, voda, žitná mouka, olej, droždí, pšeničné vločky, sůl, pšeničná bílkovina, cukr, ovesné vločky, karamelový slad, emulgátor mono a diglyceridy mastných kyselin, DATEM, lněné semínko, sladová mouka, sušený rostlinný tuk, laktóza, sezamové semínko, kmín, slunečnicové semínko, regulátor kyselosti: kyselina citrónová, kyselina mléčná, síran vápenatý, octan sodný, žitné vločky, mléčný protein, sójový lecitin, zahušťovadlo guma guar, sójová mouka, enzym látka zlepšující mouku kys. L-askorbová); krůtí šunka 22 % (krůtí prsa, voda, vepřové maso, jedlá sůl, laktóza, cukr, stabilizátory: di-tri-polyfosforečnany, dusitan sodný, antioxidant: askorbát sodný, regulátor kyselosti: uhličitan sodný, modifikovaný škrob acetylovaný škrobový difosforečnan, želírující látka karagenan, zahušťovadlo xanthan, zvýrazňovač chuti glutamát sodný, bramborový škrob); lučina 17 % (mléko, smetana, mlékařské kultury, syrovátková bílkovina, jedlá sůl, stabilizátory: karubin, karagenan); máslo 12 %, zelená paprika 6 %, salát frisée 3 %

Vzpomněl jsem si na knihu „Víme, co jíme? Průvodce éčky v potravinách“ a rozhodl, že podobné výrobky pro příště zkoušet nebudu. Tedy ne, že by to chutnalo špatně… jen vlastně nevím, co všechno do sebe jednou bagetou cpu.

Zobraz celý článek...

Vinná fotosoutěž

Jelikož jsem Vás už dlouho nenechal soutěžit, připravil jsem si takové malé zadaní, které tentokrát nebude vyžadovat nějaké zásadní znalosti, ale prověří kreativitu a smysl pro humor :o) Určitě na svých vinných putováních, při degustacích i konzumaci dobrých vín s přáteli, sem tam cvaknete nějakou zajímavou fotku. Pokud se o nějakou podělíte se čtenáři tohoto blogu, máte možnost vyhrát láhev zajímavého (a k tématu navíc docela stylového) vína. Téma fotek není omezeno (pokud bude mít něco společného s vínem), ale raději než dokonale nasvícené umělecké zátiší z lahví Domaine de la Romanée-Conti bych viděl fotky vtipnější, třeba nějakou srnku přežvykující vyzrálé hrozny vlašáku :o)

Takže pro zjednodušení hezky v bodech…

  • Zašlete 1 až 3 fotky s vinnou tematikou na cerovsky@jcsoft.cz
  • Formát fotografií ideálně JPG a velikost tak nějak webová (delší strana fotky 640 – 800px). Pokud máte fotky jen na papíře či negativu a nedisponujete scannerem, klidně napište a nějak se domluvíme.
  • Uzávěrka je stanovena na 31. března 2008
  • Výběr vítěze proběhne formou veřejného hlasování (všechny fotky tedy vystavím na webu, tak s tím počítejte)

No a to bude tak vše. Prohrabte archivy, foťte, posílejte! Budu se těšit na příspěvky.

Zobraz celý článek...

úterý 29. ledna 2008

Svátky jeleního plecka a mladé Bordeaux

Tak nějak to vyšlo, že se nám doma objevil pořádný balík jeleního plecka. Svátky na krku, návštěvy rozplánovány… naštěstí zvěřina vydrží, takže jsme se hned po vánocích vrhli na zpracování všemi možnými způsoby. Pár funkčních tipů najdete v tomto článku. Přidáme i jeden náš oblíbený předkrm. A nakonec poznatky z první celé lahve Bordeaux ročníku 2004, kterou jsem pokořil.

Jelení závitky
Marinované (třeba takhle) plátky jeleního masa rozklepeme, potřeme medovou hořčicí, proložíme slaninou a moravským masem a zarolujeme, vhodno zajistit třeba nití. Nejprve po všech stranách zprudka osmahneme a pak strčíme do trouby na zhruba půl hodinky. Docela fajn je při pečení maso podlít pár deckami červeného vína (rulandské modré ideál), které lze v závěru (společně s vypečenou šťávou) slít a zahustit povidly a jíškou. Ňamka!

Rychlá povidlová omáčka
Při přípravě čistě medailonků panovala obava, že bude maso příliš suché. Bezpečnější nám přišlo spíchnout nějakou „omáčku“, takže jsme v rendlíku rozpustili máslo se švestkovými povidly, přidali sklenku vína, panáka slivovice (a lehce brandy, když už se v něm maso marinovalo) a vše rozmíchali do husté omáčky. Hutné, výrazné ale k marinované zvěřině funguje.

Bramborové pusinky
Použit recept z těchto stránek, pouze parmazán nahrazen Gran Morávií. Moc dobré! Pouze doporučuji pusinky dělat za střízliva a s odpovídajícím vybavením, ať nespácháte podobná „psí hovínka“ jako já. Druhý pokus s tvarovátkem místo prostřiženého igeliťáku už dopadl o něco lépe.


Cuketové (lilkové) rolky plněné sýrem

Oblíbený předkrm ze salátového baru restaurací Ambiente Brasileiro. Tenké plátky lilku ogrilujte (osmahněte na pánvičce), na ubrousku z nich vysajte olej a následně do nich zarolujte výraznější krémový sýr. Vyzkoušeny česnekové varianty, kozí sýr, klasické křenové náplně do šunkových rolek a kupa dalších… vše výborné.


Château de Malleret 2004
Ročník 2004 byl v Bordeaux řekněme „klasický“, jde najít vína špičková i podprůměrná, ale celkově spíše slušná a taková, jak to odpovídá kvalitě a jménu producenta i potenciálu místa původu. Nejde tedy střílet úplně naslepo jako v ročníku 2005, zároveň ale není nutně něco pitelného vyloženě hledat jako v letech… hmmm… vlastně už hodně dlouho to v Bordeaux takhle nebylo :o) Kvalitní vína z tohoto ročníku jsou stále mladičká a sevřená (mnohá právě nastoupila svou i několikaletou„prostě červené víno“ fázi, kdy prvotní šťavnatá ovocitost již ustoupila a delikátnější tóny lahvového zrání se zatím neobjevují), krom těch obyčejnějších druhých vín a nějakých základních château vlastně nemá moc smysl něco otevírat. Ale prostě už to nešlo vydržet, takže jsem sáhnul do zásob z en primeur nákupů a vylovil zástupce základu, u kterého si případné zavraždění příliš brzy nebudu tolik vyčítat.

De Malleret je poměrně velké château, dle zrušené (pokud se nic nezměnilo, už mne ty aféry okolo skoro nebaví sledovat) klasifikace Cru Bourgeois spadá do druhého stupně „Supérieur“. Vinice se nacházejí v oblasti Le Pian-Médoc, udávané odrůdové složení je pak 60% Cabernet Sauvignon, 30% Merlot, 8% Cabernet Franc a 2% Petit Verdot. Průměrné stáří keřů je něco okolo 35 let, jsou vysázeny v hustotě zhruba 8000 keřů na hektar (celková plocha vinic je asi 50ha). Zpracování hroznů probíhá v moderním provozu, při kontrolované teplotě, stárnutí pak jeden rok v baricích (každý rok nová třetina). Výnos s hektaru se pohybuje okolo 47hl, víno se filtruje a čiří, technicky jde tedy spíše o slušnější „spotřební“ pití bez nějakých zásadnějších ambicí. Ročně se tohoto vína vyprodukuje asi 130.000 lahví, dělají ještě „druhé víno“ pod názvem Château Barthez, kterého pouštějí na trh dokonce okolo 150.000 lahví.

Víno se ukrývá v tradiční zelené bordó lahvi z těžšího skla, záklopka je kvalitní kovová a i korek velmi slušný, 50mm dlouhý s potiskem. Viněta celkem tradiční, překvapí zadní nálepka s popisem vína ve francouzštině a angličtině (opět důkaz směřování na běžnější trh). Barva vína je mladičká až do fialova, v podstatě bez známek nazrávání. Ve vůni se objevuje nejdříve výrazná ostřejší ovocitost (taková lehce „umělá“, v vína jakoby až příliš výrazně extrahovaná), zrání v sudu v podobě kávy, višeň, rybíz a později selštější tóny (guláš). Tělo vína je středně plné, v chuti dominuje kyselejší ovoce, chuť není úplně harmonická, tříslo se hádá s kyselinou, ale celé je to překvapivě dlouhé, v kombinaci s jídlem (už to nebyl jelen, ale králík se zelím) funguje parádně. Víno si zaslouží další dva roky ležet a pak bude moc fajn. Při ceně 268,- Kč investice nelituji. Ale další lahve, i jiných Bordeaux tohoto ročníku, ještě nechám ve sklepě :o)

Zobraz celý článek...

pondělí 28. ledna 2008

Degustace Azienda Agricola Roberto Voerzio

Ve čtvrtek, 21.1.2008, uspořádala firma Domaine R&W degustaci vín Azienda Agricola Roberto Voerzio. Za osobní účastí Davida Voerzio, nejmladší generace rodinného vinařství, jsme měli možnost v úžasných prostorách restaurace Le Terroir ochutnat špičková vína z Piemontu. Uf, to je ale vážný tón… možná na mne padla kvalita restaurace (i ta bagetka na přikusování mezi vzorky byla skvělá) i další okolnosti. Například každé víno se chutnalo z odpovídající sklenky od Riedelu, ale pocit „zodpovědnosti“ vyvolalo především zjištění při podegustačním studiu různých materiálů, že Roberto Voerzio je pokládán za jednoho z nejlepší vinařů oblasti a mimo jiné si opakovaně za Barolo odnesl plných 100 bodů v hodnocení Wine Spectatoru. Na ochutnávku jsem naštěstí šel „neposkvrněn“ těmito detaily a čekal prostě jen skvělá vína a zajímavý zážitek. A toho se mi rozhodně dostalo. Naštěstí David Voerzio, na Itala poněkud netypicky, nechával ohodnocení kvalit vína na účastnících a bodová hodnocení nám nepodsouval, takže jsem si všechna vína mohl vychutnat v úplném klidu a pohodě.

Na úvod, než se dostaneme ke konkrétním vínům, něco o vinařství jako takovém. To sídlo v městečku La Morra a obhospodařuje zhruba 20ha vinic, na kterých pěstují nejslavnější odrůdy Piemontu a z nich připravují vína s maximálním důrazem na místo původu. Barolo například dělají ze sedmi jasně oddělených „cru“ a každé je něčím specifické. Vinice jsou opečovávány bez chemie, do vína nepřicházejí žádné umělé kvasinky a enzymy a všechny postupy jsou prý hodně „klasické“, nejde o žádnou modernu. Říká to každý druhý, ale když David nechal kolovat fotky z vinic hezky v albu na papíře, vlastně jsem mu uvěřil. V dnešní době projektorů a prezentací v Power Pointu mi to bylo svým způsobem strašně sympatické.

Výnos z jednoho keře se pohybuje někde mezi 0.5 – 1.5kg (dle vinice, podmínek ročníku i odrůdy), vinařství ročně produkuje 30 až 50 tisíc lahví vína, vše červená. Vinice, všechny v nadmořské výšce 400 – 500m, jsou vysázeny hodně nahusto, spon se pohybuje okolo 60cm. Stáří keřů je pak mezi 20 až 50 lety, jednu Barberu (Pozzo dell’Annunziata) mají i z keřů zhruba sto let starých. Pro zrání vína se používají francouzské bariky (Allier), ve většině případů nové maximálně z 30% (s nízkým až středním toastováním), zbytek použité. Pro Nebbiolo, i v nejušlechtilejší podobě jako Barolo, pak používají sudy dvojnásobné velikosti než je klasický barik. Barbera či Nebbiolo si v sudech poleží zhruba rok (ve výjimečných případech 18 měsíců), Barolo pak dva roky i více.

Zajímavé jsou (na můj vkus poněkud kýčovité) viněty, které namaloval jakýsi místní malíř z La Morra a představují různé fáze prací na vinici, z nichž nejdůležitější najdete prý na vinětě Barolo Brunate, jedná se o „odpočinek vinaře“. Ale teď již k jednotlivým vzorkům…

Dolcetto Priavino 2006 bylo jediným vzorkem bez dotyku sudu, poleželo si pouze devět měsíců v tanku. Prezentuje se hodně vysokou barvou do fialkových tónů a vlastně úplně stejnou vůni – mladičkou, výrazně „tmavě“ ovocnou. V chuti je víno velmi suché až svíravěji trpké, svěží, mladičké, s tříslem a delší dochutí. Určitě mu neuškodí zrát, ale jedná se spíše o víno na běžnější pití jen tak a k jídlu, byť tedy cena 446,- Kč možná naznačuje něco jiného. Pro mne tak trochu nuda.

Barbery jsem z Itálie zkoušel asi nejvíce, i proto se na vzorek Barbera d’Alba Cerreto 2003 hodně těšil. Barva je vysoká, s lehce oranžovějícím okrajem, pěkná. Vůně exploduje hutnou nazrálou ovocností, tóny sudu a ušlechtilého dřeva, květinami a vanilkou. Moc pěkné! V chuti je víno pak plné, kulaté, s hezkou tříslovinou a slušně dlouhé. Chuť je suchá, objevuje se sladké ovoce, je neuvěřitelně příjemná, dostatečně komplexní a zábavná pro další a další zkoumání. Krásné víno, asi nejlepší Barbera co jsem zatím pil, a po dlouhé době tradiční Itálie, která mne dostala. Cena neideálních 852,- Kč, každopádně pro mne hvězda odpoledne.

Langhe Nebbiolo 2003, tedy již odrůda, se kterou slaví vinařství největší úspěch. Prý kvalitou polohy by to již mohlo být běžné Barolo, ale oni raději dělají špičkové Nebbiolo. Uvidíme. Barva je znatelně nižší než u předchozích vzorků, spíše jiskřivě rubínová a lehce oranžovějící na okrajích. Vůně je znatelně nazrálá, se sladší sexy ovocitostí ovšem s dost netypickým (= pro mne naprosto neidentifikovatelným) ovocem. Objevují se jahody a marmeládové tóny (prý tradiční projev na vinici původu hroznů a nemají co dělat s tropickými teplotami ročníku). Chuť je v harmonii s vůni, sladčeji ovocná, s nazrálejším (ale stále hodně výrazným) tříslem, jemnějšími tóny lékořice a fíku a pěkně dlouhá. Opět výborné, cena 852,- Kč.

Barolo La Serra 2001 se prezentovalo nižší rubínovou barvou, již lehce nazrálou a moc pěknou. Vůně pak byla jemná, sevřenější a komplikovaná. Vymícháváním z ní dostávám menší červené bobule, trochu na mne vyskočí alkohol. Postupně se rozvíjí, objevují další vrstvy a nuance. Chuť je plná a elegantní, s hromadou jemných zajímavých tónů, které ovšem přebíjí masivní tříslo, jež se táhne i v dlouhé dochuti. Na tohle víno bych potřeboval několik hodin v klidu domova a sledovat, jak se v průběhu večera a noci rozvíjí. Za 4673,- Kč tento pokus ovšem neprovedu :o)

Pro demonstraci stárnutí velkého Barola posloužilo Barolo Brunate ze špičkového ročníku 1997, víno se 100 body od Wine Spectatoru. Cena nebyla uvedena a lahve jsou dostupné v pouze velmi omezeném množství. Barva je opět nižší jasná rubínovka, sice již nazrálá, ale 11 let věku bych nehádal ani omylem. Po prvním přivonění mne zamrazilo za krkem, tohle je jiná liga… omamný, květinovo-ovocný komplex, vyzrálý s výrazným projevem sudu, s tóny kávy, koření, čokolády s chilli, něčím nejvíc připomínajícím francovku, možná i to encyklopedické lesní podhoubí jsem si vsugeroval… V chuti neuvěřitelně ovocné a svěží, elegantní a stále mladě působící, s výrazným tříslem, dlouhé. Fantastické víno, které mne přivádí na myšlenku, že jsem v minulosti Barola či Barbaresca prostě jen chutnal příliš mladá a nebyl schopen si ani náznakově uvědomit, co nabídnou časem. Ovšem zároveň víno velmi těžko dostupné a nejspíše za takovou cenu, že z mých milovaných vinařství seženu za stejné peníze hned několik lahví, které mi způsobí stejné mrazení na zátylku. Ta zkušenost za návštěvu ochutnávky ovšem stála.

Degustace to byla krátká, ovšem každý vzorek tu měl své místo, skvěle prezentoval jednu podobu vín z Piemontu. Potvrdil jsem si to, co vím už dávno – mé srdce, tedy co se vína týče, leží někde úplně jinde. Při degustacích vín z Itálie mi občas vyskakuje takové to klasické rčení o „házení perel sviním“, nějak se mi jejich kvality prostě nedaří docenit. Ano, jsem schopen si je užít, některé ty objektivní klady vidím, ale to, proč po nich šílí davy, spíše nechápu. Ta vína mne obvykle nedokáží zasáhnout, pokud se nejedná o nějakou vyloženou bombu (zároveň ale dosahující nesmyslných cen). Vlastně mne z Itálie opravdu snadno dostávají jen taková ta „moderní“ vína typu Sassicaia, Solaia či Guado al Tasso (zde ovšem též s astronomickou cenou, ale dařilo se to i znatelně levnějším vínům z Bolgheri), která ovšem pracují s internacionálními odrůdami a svým způsobem (z mého pohledu, v kontextu celkové produkce z místních odrůd) vůbec nejsou pro Itálii typická. Nu což, budu to zkoušet dál a třeba časem kouzlo Barola a jemu podobných objevím. A nebo raději ne, ještě tyhle se snažit vecpat do rozpočtu už by se mi mohlo stát osudným :o)

Zobraz celý článek...

pátek 25. ledna 2008

Výsledky ankety „Z fortifikovaných vín si nejčastěji dám...“

A máme tu výsledek další ankety, tentokrát se týkala fortifikovaných, tedy nějakým pěkným destilátem posílených, vín. Hlasovalo 49 čtenářů tohoto blogu, což není číslo nijak vysoké, ale lepší než nic. Jaký je tedy výsledek?

Vzhledem k možnosti zaškrtnout více odpovědí budu uvádět jen procenta a ne absolutní čísla. Jasným vítězem se s 26% stalo (a myslím právem) Tawny Portské. Dá se, i ve velmi slušné kvalitě, sehnat snadno a je to naprosto univerzální aperitiv, pití k mnoha dezertům i jen tak po jídle. Překvapivě druhou nejčastější odpovědí bylo, že podobné věci vůbec nepijete. Jaká to škoda! Dále svoji dominanci potvrdilo Ruby a ročníkové Portské. Následují plnější a sladší typy Sherry (ač mám pocit, že obecně tu nějak moc oblíbená není… nalévám ji skoro všem návštěvám a nové ovečky, které jsem pro tento nápoj získal, by šlo spočítat na prstech jedné ruky), asi nejméně častou je pak Madeira. A objevil si i jeden hlas pro něco úplně jiného, docela by mne zajímalo, o co šlo :o) Že by třeba Marsala?

Jinak je tu nová anketa, či tedy spíše další „průzkum návštěvnických preferencí“. Uvidíme, zda více z vás kupuje víno na vyloženě okamžitou spotřebu, či spíše do zásoby. Variantu „piju ještě v supermarketu z krabice“ jsem v možnostech vynechal :o)

Odkazy: Ochutnávka vinných specialit | Výsledky všech anket

Zobraz celý článek...

čtvrtek 24. ledna 2008

Vinotéka U Vavrysů

Člověk by si myslel, že když půjde do podniku nesoucího jméno „vinárna“ (nebo někdy „vinotéka“, ale od té čekám spíše obchod), bude mít možnost vybrat si z několika druhů slušných vín a v klidu posedět s přáteli. Realita je ovšem většinou jiná, „vinotéky“ jsou obvykle zahulené bary čepující často jen levné podivnosti kdo ví odkud (teď tedy mluvím o Praze). Bohužel. I proto jsem se rozhodl napsat o pár podnicích, které naopak jménu vinárna dělají čest. A malé putování doplním i tipy na mé oblíbené vinotéky, tedy obchody s vínem.

Cestu zahájíme přímo v centru Prahy, v uličce V Kotcích. Zde se v historických sklepeních nachází moc příjemná nekuřácká vinotéka U Vavrysů. Ale je to spíše vinárna, kde se scházejí nejen místní štamgasti, ale na doporučení i kupy „nováčků“ ze všech koutů města. Proto je bezpečnější předem zavolat a rezervovat si stolek, ať nepřijdete při náhodné návštěvě zkrátka.

Vstup do sklepení je nutno zahájit zazvoněním a počkat, až zavrčí zámek. Vyvolává to dojem „tajemného soukromého klubu“ :o) Pak už jen opatrně sejdete točité schody a jste v příjemných prostorách podniku. Dřevěné stoly a židle, tematická výzdoba, pohodový personál… co víc si přát? Na úvod vřele doporučuji ozkoušet sklenku rozlévaného vína, naposledy jsem chutnal dost povedenou Frankovku z Moravína Valtice, v ceně 80,- Kč za půl litru ideální pití, pokud nechcete moc utratit. Pak můžete buď objednat nějaký konkrétní typ vína a nechat si něco přinést, nebo (a to spíše) požádat o uvedení do sklípku a z nabídky si vybrat sami. Sortiment je směřován na kvalitní Moravu, výběr je hodně velký. Najdete vína suchá i sladší, mladičká i archivní, levná i dražší… každý si vybere. Tedy každý, kdo si vystačí s tou Moravou. Cena dobrých přívlastků se pohybuje okolo třech stovek za sedmičku.

Při prohledávání archivů můžete objevit skutečné skvosty z let dávno minulých. Obsluha mi navíc nabídla přímo nevídanou věc – flexibilní určení ceny v závislosti na kvalitě vína po nalití :o) Nakonec jsem do této možnosti nešel, protože riziko, že víno bude skvělé a já se nedoplatím, bylo docela velké (šlo o Frankovku 2000 od Springerů). No možná příště. Ale už jsem tam měl deset let starý Pinot Noir od Balouna ve velmi slušné kondici a cena byla stanovena na něco přes tři stovky. Takže hledat v hlubších částech sklípku a v zaprášených poličkách se může vyplatit.

K dispozici je samozřejmě kafe, čaj a podobné záležitosti, při objednáni vody vám na stole skončí 1.5l PETka za rozumný peníz a vůbec je to takové domácké. I něco k snědku mají, doporučuji chleba se škvarky a obložený sýrovo-salámový talíř s chlebem. A to je asi tak vše. Tahle vinárna je na dopravně (tedy MHDčkem) skvělém místě, mají tu výborná vína, pěkně se tu sedí, popíjí a povídá… a to je přesně to, co od vinárny chci.

Zobraz celý článek...

středa 23. ledna 2008

Testování vlivu sklenky na víno

… aneb Riedel Glass Tasting, se konalo minulý týden v showroomu společnosti AdVivum ve Slovanském domě. Že má tvar sklenky vliv na vůni vína snad tuší každý, Riedel se ovšem snaží dokázat, že smysl mají speciální tvary na různé typy vín a odrůdy. Vyrábí desítky různých skleniček, každou trošku jinou, které mají podtrhnout kvalitu vína a nechat jej maximálně vyniknout. A to nejen jeho vůni, ale dokonce i chuť. Zní to trochu jako z teleshoppingu, ale bohužel (vzhledem k cenám sklenic) opravdu funguje a tato ochutnávka musí skoro každého přesvědčit.

Já jim uvěřil už dávno a vyrazil ochutnat spíše jednotlivá vína, přesto si srovnání v různých sklech opravdu užil a byl dost překvapen, jak velké rozdíly v senzorice mohou vyvolat. V některých případech totiž nešlo jen o ovlivnění některých drobných nuancí na stejném základu, ve všech sklenkách shodném, ale přímo o zřejmou odlišnost i v tom základu. Moc pěkný popis toho, jak vše funguje, je na webu Riedelu. V zásadě je celý trik z velké části ve výšce sklenice, protože aromatické látky se projevují v různých „vrstvách“ a je zásadní, kam přesně ve sklence zaboříme nos. Roli hraje objem sklenky a velikost otvoru, ovlivňují těkavé látky a rychlost otevírání některých aromat. Tvar sklenky, velikost a případné „zalomení“ horního okraje ovlivňují i chuť, protože při malé a velké sklence jinak zakláníme hlavu a v kombinaci s prohnutým okrajem dojde k nasměrování vína do určité části úst (jazyka) a kupříkladu u hutných červených bariků je možno částečně se vyhnout místům vnímajícím hořkost a podobně. Je to věda, na odkazovaném webu ji máte i s obrázky.

Degustace proběhla ze sklenek Vinum (strojově vyráběná základní řada) a jedné Vinum „O“, sklenky bez nožičky (jde hůř zvrhnout, pije se z ní dobře, ale moc mi tenhle typ nesedí). Jednalo se konkrétně o typy 416/15 Riesling, 416/5 Chardonnay, 416/7 Pinot Noir, 414/7 Syrah, 416/0 Cabernet a 416/71 Cognac Hennessy. Jak tyto sklenky vypadají a přesné rozměry + jejich další použití najdete v katalogu.

Prvním testovaným vzorkem byl Rýnský Ryzlink 2005 z Dobré Vinice, víno vyšší zlatavé barvy, ve správné sklence se projevující velmi svěže, hutněji květinově, s trochu „candy“ (takové ty ovocně bonbónové) tónů, vůní banánu a celkově hodně povedeně. V chuti velmi suché, s živou kyselinkou, opět „candy“ a pěkně dlouhé. Srovnání s „jokerem“ (tak jí říkají u Riedelu, prostě obyčejná univerzální „IKEA“ sklenka) je naprosto přesvědčivé, vůně v této sklence znatelně zploští, je méně výrazná a vytrácí se svěžest. Nalití do sklenky na Chardonnay pak zvláštně podtrhuje minerální složku a znatelnější je snad vliv sudu. Ve veliké cabernetové sklence ostřeji vystupuje alkohol.

Bourgogne Chardonnay 2005 „Le Renard“ z Domaine Devillard mi přišlo dost mimo formu ve všech sklenkách, chutnal jsem ho již třikrát a nevím čím to bylo, ale tatam byla ta krásná čistá chardonnka, co jsem chutnal před pár měsíci, tohle působilo znatelně nudněji. Připisuji to vadě konkrétní lahve. Každopádně pokud jde o rozdíl u sklenek, pak v ryzlinkovce víno působilo svěžejším dojmem, sklenka na Pinot Noir víno „vyostřila“, vytáhla tříslo. Ale tímhle vzorkem jsem se hlouběji nezabýval.

Sancerre Rouge 2005 „La Bondenotte“ od Pascala Joliveta mne naopak okouzlilo. Čistý Pinot Noir se prezentuje spíše nižší jiskřivou barvou, ve správné sklence pak výraznou neuvěřitelně krásně ovocnou vůní třešní, jahod a později lehce živočišnými tóny. Šťavnatou, příjemnou a zvláštně „milou“. V chuti je víno suché, trpčí, středně plné s výraznějším tříslem a pěknou dochutí, ale volá spíše po doprovodu jídla. Škoda, ta vůně mne dostala. Po přelití do cabernetové sklenky se ostrost vjemů slévá do méně zajímavé vůně, navíc s výraznějším alkoholem. V chardonnkové je vůně sevřená, nevýrazná. Ryzlinkovka zvýrazňuje kyselinku a minerální tóny. Ve sklenici na Syrah buší do nosu alkohol a je to dost nuda. V jokeru opět ploché, nevýrazné. A pak si nějaké víno hodnoťte, když bych byl schopen napsat si šest různých poznámek v závislosti na skle, ze kterého víno ochutnávám…

Crozes Hermitage 2006 Alaina Graillota, tedy víno jemuž je určena sklenka na Syrah, má obludně vysokou mladě fialkovou barvu. Stejně hutná a mladá je i ovocitost, zatím je v dost nevybouřené podobě a víno potřebuje dost času se rozvinout. Působí sladce, vyskakují švestky, borůvky, ostružiny a tóny kůže. V chuti je víno šťavnaté, plnější, delší a znatelně tříslovinové, hrubší. Při nalití do, na první pohled nepřiliš odlišné, sklenky na cabernet se celkový aromatický projev jakoby zjemňuje, ale jednotlivá aromata více splývají a je těžké je rozdělit. Vůně je kompaktnější a paradoxně mi přijde v cabernetovce zajímavější. Ve sklence na pinot působí výrazně sladce ovocitě, v ryzlinkovce jde o „jiné víno“, jakoby jen unifikované červené se kterým musím ve sklence zuřivě točit, abych vytahal nějaké konkrétní vůně. Skoro mne to až děsí.

Château Lafont Menaut 2004 z Pessac-Léognanu, asambláž Cabernetu Sauvignon s Merlotem (a trochou Cabernetu Franc), má pěknou a již lehce nazrálou vyšší barvu. Ve vůni a správné sklence se projevuje jako slušné hutnější Bordeaux založené na Cabernetu, s velmi dobrou ovocitostí (hromada rybízu), výrazněji sudem a se selskými tóny, trochu prvoplánově a jednoduše. V chuti velmi suché, opět rybízová ovocitost, s výraznou kyselinkou a tříslem, hrubší a docela dlouhé. Neuhlazené a pro mne zatím poněkud nuda, dal bych mu pár let a uvidí se. Ovšem na ochutnávce jsme kvůli vlivu sklenek, takže přelitím do té pinotové se vylupuje jiný typ selských tónů, v ryzlinkovce zase víno více „řeže“ a to jak ve vůni tak v chuti.

Poslední test probíhá s destilátem, je jím Armagnac de Montal. A zde již Robert Friede, zástupce AdVivum právě pro otázky skla Riedel, přesvědčil úplně všechny (tedy i ty, kterým u běžných vín nepřišel rozdíl mezi jednotlivými sklenkami tak vysoký, aby obhájil jejich cenu). Podáváním v malé sklence na koňak byl vzorek sice ostřejší, s výrazným projevem sudu, ale se spoustou překvapivě jemných tónů a vrstev ovocných aromat. Nalitím do velké balónové „napoleonky“ se stává jakákoliv snaha o zkoumání vůně marnou, armaňak praští do nosu alkoholem a prakticky nedovolí věnovat se čemukoliv jinému.

Přednáška o sklenkách u degustace sice skákala z tématu na téma, ale účastním si měl vlastně odnést jediné. Že sklo Riedel pomůže víno si opravdu vychutnat. Já téma uzavřu souhlasným zamručením, že pořádná správná sklenka vínu skutečně hodně pomůže vyniknout. Ovšem nemusí to být nutně ta od Riedelu, skvěle poslouží Spiegelau (ty Riedel před pár lety dokonce koupil, ale ceny jsou stále znatelně nižší; v ČR je prodává třeba Domaine R&W) a můj osobní tip – Schott Zwiesel (jejich ručně dělaná řada a sklo Tritan Kristallglas je nádhera; na webu mají pěkná videa s testování odolnosti skla; v ČR je mají například ve vinotékách Le Bouchon / Merlot d´Or). Ostatně i domácí (respektive Slovenská) Rona dělá funkční a hezké vinné sklo, u nich je navíc možnost nakoupit za docela rozumné ceny a v pohodě si zajistit řadu sklenek v počtu i pro návštěvy. Především opět ta ručně foukaná řada stojí za pozornost.

Vůně vína je pro mne v podstatě důležitější než to, jak následně chutná. Velmi snadno propadnu vínu, které nádherně voní, i když chuť je spíše obyčejná. Ale naopak, propadnou chuťově skvělému vínu, které voní obyčejně, se mi snad ještě nestalo. Velmi jsem tedy ocenil zjištění, jakým způsobem mi senzorické hodnocení vína posouvá sklenka na ryzlink, jejíž tvar a velikost jsou docela často používány jako univerzál pro degustace. Pro osobní použití a nákupy na základě ochutnávek se to bude hodit. Co se týče recenzí pro „veřejnost“… přičtěte si vliv nálady, teploty vína, relativně krátkého času na jeden vzorek na degustacích a máte jistotu, že jakékoliv zásadní soudy o víně jsou vlastně jen taková hra mezi hodnotícím a příjemcem hodnocení, na kterou oba přistupují. Dost často ze strany příjemce nevědomky. Prostě a jednoduše mi nenadávejte, pokud na základě mého hodnocení koupíte víno, které vám přijde hnusné :o)

Zobraz celý článek...

úterý 22. ledna 2008

Víno Revue Prague Trophy

Velká degustace nejen vín oceněných roku 2007 v soutěži Prague Trophy časopisu Víno Revue se uskutečnila v pátek, 18. ledna 2008, v nádherných prostorách Břevnovského kláštera. Možnost ochutnat stovky kvalitních vín využilo obrovské množství lidí a tak se jednalo o klasickou davovku se vším všudy (včetně nedostatečné kapacity odlivek / plivátek a mála vody na vymytí sklenek, což zase způsobilo nedostatek čistých sklenek). A já prostě tenhle typ degustací nezvládám úplně dobře. Poznámky z nich nemám kvalitní, tlačit se davy mne nebaví. Když už se k nějakému vzorku vecpu, vymaním ze sevření parfémů a v pozdějších fází i potu, stejně si krásné víno moc neužiju. Ale což, to je můj problém. Mrzí mne to ale, obzvláště vzhledem k tomu, kolik vzorků jsem kvůli tomu prostě vynechal a raději šel domů. No jo, čím větší výběr, tím stoupá pravděpodobnost, že nakonec nezvolím nic. V poslední době tyhle velké degustace beru spíše jen jako příležitost pozdravit se s větším množstvím lidí najednou, víno si na nich obvykle nevyberu ani o něm nic nového nedozvím. Deset vzorků v klidu řízené degustace mi většinou dá řádově víc.

A neodpustím si ještě jednu výtku k celé akci, kterou již v moci organizátora (na rozdíl od rozladění z davů, které jsou k vlastnímu uspořádání potřeba a naznačují, že to byl úspěch) ovlivnit bylo – použito bylo hodně nevhodné sklo. Sice ne to úplně nejhorší možné, ale mělo k němu blízko. Široká a docela nízká sklenice, takový ten univerzální Ikea styl (naštěstí nahoře alespoň trochu uzavřená), moc aromatům vína vyniknout nedala a dojem z ochutnávky nezlepšila. Nečekám zrovna sklo od Riedelu či degustační sklenku Spiegelau, ale obyčejná OIVka by jistě nejen mne hodně potěšila. Přijde mi trochu trapné nosit si sklo vlastní (kdybych věděl, z čeho se degustuje, tak to udělám), ale rád zaplatím u vchodu vratnou zálohu za pořádnou sklenku, pokud jsou problém finance a riziko rozbití. Rozladění nad sklem jsem slyšel od dalších návštěvníků i vystavovatelů. Chápu, že zorganizovat podobnou akci je asi dost pakárna, ale zrovna vhodné sklo je jedna z věcí, kterému by pozornost věnována být měla. Ostatně o vinném skle tu bude článek zítra, pokud to někoho zajímá.

Za klad naopak, tedy krom prostor, považuji pěkný jednoduchý katalog se seznamem vzorků a snadnou orientaci v degustačních prostorách. Najít vybraný vzorek obvykle nebyl nejmenší problém. Zkusil sem jich něco okolo pětadvaceti (tedy ani ne desetinu dostupných) a jak již naznačil výše, na nějaká velké doporučení to prostě není. Velmi rychle jsem se dokonce přistihl, že spíše než abych ochutnával nové věci, tak chodím po osvědčených klasikách a prostě si jen tak se sklenkou korzuji po prostorách (tedy po chodbách, kde se nic neochutnávalo; všude jinde se člověk spíše zoufale prodíral k cíli) a hledám, s kým prohodit pár slov.

Čekáte konečně něco konkrétního, nějaký vinný tip? Nic moc nebude, bohužel. Nemělo by to valného významu. Užil jsem si pár hodně slušných ryzlinků, zkusil nějaké ty domácí hvězdy typu Skale od Springerů, ale obecně vše nahrávalo spíše výrazným „obludkám“ z Nového světa, vínům hodně voňavým a s hutným tělem, než čemukoliv delikátnějšímu. Snad jen o jednom vínu se zmíním, jeho fotku vidíte zde u textu. Tento docela chutný „terroirový“ ryzlink má na vinětě nalepen skutečný šutřík. Tak jen doufám, že je buď z nějakého kamenolomu, nebo tento marketingový tah nevyjde… jinak se může stát, že ten terroir brzy rozešlou do celého světa a nic z něj nezbude. Tož asi tak…

Zobraz celý článek...

pondělí 21. ledna 2008

Druhá foodbloggerská degustace

V den, kdy časopis Víno Revue unavil mnohé milovníky vína velkou degustací v Břevnovském klášteře, se konalo již druhé setkání „foodbloggerů“ (internetových psavců o dobrém jídle a pití), které jsem měl tentokrát tu čest hostovat u mne doma. Přítelkyně naštěstí souhlasila, podle webu to vypadalo na partu slušných lidí :o) Kdo dorazil, co se snědlo a vypilo a jaké to bylo? Vinné a jídelní tipy? Něco málo v následujícím článku…

Tak nejprve účastníci… k mému velkému překvapení dorazili úplně všichni, které vyjmenoval Matesola na docela zábavném plakátku k akci. Ostatně si na něj klikněte a posuďte sami. A nenechte zmást oficiální verzí z plakátů kin, která slibuje nějaké podivné monstrum kdesi v New Yorku :o) Každý z účastníků přitáhl nějaké to zajímavé víno. Ondřej „Gurmetklub“ pak jistě neméně zajímavá piva, ale u těch zůstal sám. Objevila se tu také kupa různých pochutin, pár dokonce ve formě domácí výroby. Nejvíce mi v paměti utkvěl báječný slaný listový závin od Dolcevity, vepřový Rijet od Bali, přítelkyně spáchala šťavnatý roastbeef a Matesola předvedl, jak chutnají různé druhy sýrů v kombinaci s lanýžovým medem (skvěle, i bez těch lanýžů, jen to zkuste s kouskem vyzrálé goudy).

Tématem vín se (po zběsilé různorodé jízdě minulého setkání) stala „červená směska“ a že bylo z čeho vybírat. Nenašel se žádný vyloženě slabý článek, ale pokud bych měl jmenovat tři favority z desítky vypitých vzorků, asi bych neměl větší problém zvolit. Trochu trapně je to samozřejmě víno, které jsem pro večer vybral já, Andrea 2004 z Dobré vinice. Směs André a Zweigeltrebe s velmi sexy štavnatou ovocností, nijak těžké a plné, ale krásně pitelné. Víno pro celý večer (když máte dost lahví). Naprosto fantastické pak bylo Rosso e Nero 2005 z vinařství Pöckl, zástupce Rakouska. Nádherný ovocný bohatý barik (do kávových tónů), s téměř perfektním středně plným tělem, kterému čas ještě pomůže do krásy. Snad jen dochuť by mohla být delší, ale což. No a jako třetí vzorek bych zvolil víno ONA 2005 z vinařství Anakena, směs Cabernet Sauvignon, Merlot a Carmenére. Víno hutné, těžké, hodně voňavé (rybíz, kořenité tóny) a volající po doprovodu nějakého pěkně ogrilovaného a ochuceného masa.

Setkání se neslo v příjemném duchu, byť po výše jmenované odpolední degustaci na Břevnově alespoň pro mne poněkud unaveném. Mluvilo se o všem možném a všechna diskuse stejně nakonec skončila u jídla, pití a příjemných činností s těmihle dvěma spojenými. Naši domácnost, zavalenou hromadou rudě zbarvených skleniček, opustila poslední část „degustujících“ někdy o půl druhé ráno. Jejich afterparty se prý táhla až do časných ranních hodin, ale to už jsem spal :o) No třeba budou alespoň fotky. Já uveřejňuji jen ty jídelní, na „obličeje“ jsem si nevyžádal souhlas. Tak třeba zase někdy příště.

Odkazy: První interblogární degustace | Něco o vinařství Pöckl

Zobraz celý článek...

sobota 19. ledna 2008

Neznámý viník a Salon vín

Místo reportu ze dvou pátečních degustací, ze kterých se musím nejdříve pořádně vyspat, přináším dnes jen dva „vinné“ odkazy s krátkým komentářem. Jedná se o velmi důležité události – policie dokončila šetření ve velké aféře vín s padělaným dokladem původu z loňska a ve Valticích byla vybrána stovka lahví do dalšího ročníku Salonu Vín.

Nejprve tedy článek „Vinný podvod: Hlavní viník neznámý, pokuty ale padají“, ve kterém jsou nejen nové informace o závěru šetření, ale pro ty, co aféru nesledovali, i její popis. Jsem rád, že alespoň někdo platit bude, a nejedná se o malou částku (pokud je to pět milionů pro každý subjekt a ne celkem, to by byla sotva koruna za každý podvodný litr vína). Za vyjádření typu "To jsou vína, která my nakupujeme už jako hotová. Takže tam to je otázka nabídky a poptávky. My nejsme natolik schopní rozeznat, jestli původ vína je takový, jaký je napsaný na papíře, nebo jestli je jiný." (asistent ředitele Livi Jiří Chytil) si zaslouží vinařství proplesknout, ideální formou je bojkot všech jejich vín, preventivně i vysokých přívlastků z vlastních vinic (kdo ví, co tam mohou přimíchat, když nepozná kvalitu jejich specialista při nákupu stovek tisíc litrů, jak by mohl běžný konzument z jedné lahve…). Tohle je drzost, která by procházet neměla. Pro pořádek si jmenujme i ostatní tři vinařství, která v aféře jedou – České vinařské závody, Vinařství Zaječí a Vinařství Mutěnice.

Vinařství bojkotována nejsou (kdyby se něco takového stalo u piva, tak to média rozmáznou způsobem, že prodejce by nejspíš šel během pár týdnů do kytek...), Livi se dokonce se svojí Frankovkou dostalo do Salonu vín 2007/2008. Frankovka je jedno z mála vín, které mi na jejich degustaci chutnalo, byť bylo příšerně předražené (lepší kvalitu jde získat od mnoha domácích vinařství za polovinu ceny, o nádherných vínech této odrůdy z Rakouska ani nemluvě), tak je snad v Salonu, který na poměr ceny a kvality ohled nebere, právem. Však si přečtěte celé „Výsledky hodnocení osmého ročníku Salonu vín České republiky 2008“. Nejúspěšnější odrůdou byl k mé velké radosti rýňák, opět zvítězila hromada výběrů z hroznů a dalších vysokých přívlastků (bojím bojím, že pěkně suchá vína budu zase zoufale hledat), nadpoloviční většina vzorků je z ještě stále mladého ročníku 2006 a z vinařství opět drasticky dominuje Vinselekt Michlovský a.s., tentokrát se 17 vzorky (skoro mi přijde, že limit na jedno vinařství by měl být stanoven někde u pěti či deseti vzorků, ale to je možná jen můj názor). Každopádně do Salonu se těším, užívám si ho každým rokem a ten letošní taktéž nevynechám.

Zobraz celý článek...

pátek 18. ledna 2008

Zdravotní bazalková polévka

Nějak dnes nemám chuť psát cokoliv o víně a vlastně po dlouhé době nemám doma otevřenu láhev. Při představě, že mne zítra čeká velká degustace Víno Revue Prague Trophy (a bohužel plivání všech ochutnaných vzorků) a následně jistě náročná „Interblogární degustace č. 2“, raději abstinuji a šetřím se. Ale snad vám přijde k chuti alespoň recept na jednu mou oblíbenou polévku.

Je to výborný předkrm a díky hustotě (tak mám polévky i omáčky nejraději) i hlavní jídlo. Často ji vaříme v době, kdy se cítíme nemocně… prostě se výrazně zvýší koncentrace česneku a hned je to lék. Co potřebujete? Hrst čerstvé bazalky (bez větších problémů jde koupit v květináčku v kupě supermarketů), konzervu loupaných rajčat, pár stroužků česneku, zeleninový bujon, olej, sůl.

Na oleji opražte polovinu bazalky tak, aby začala vonět. Přidejte pokrájená rajčata bez šťávy, na kolečka nakrájený česnek a osolte. Po chvíli přilijte šťávu z rajčat, podlijte trochou vody a přidejte bujónovou kostku a zbytek bazalky. Duste chvilku, rajčata se téměř rozpadnou, ale do ideální podoby je dobré polévku v této fázi rozmixovat tyčovým mixérem. Klidně si dochuťte třeba dobrým kečupem, možno ještě přidat na kolečka nakrájené zelené olivy (mňam!). Pro podávání lze zjemnit zakysanou smetanou, dochutit parmazánem či Gran Moravií… představivosti se meze nekladou. Dobrou chuť!

P.S. Co jíte vy, když na vás něco leze? Česnečka? Syrová cibule? Nebo jen čaj s medem a citronem, slivovice či „rumíček lékařský“?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. ledna 2008

Neuburské 1999 z Weinperk

Nedávno jsem dostal chuť na nějaké zajímavé domácí víno, které si užiji jen tak večer k psaní, čtení a hudbě. Volba padla na dlouhou dobu se v archivu ukrývající Neuburské ročníku 1999, pozdní sběr z trati Weinperky, od velkého a známého vinařství Znovín Znojmo.

A ambaláží vín ze Znovínu se není třeba moc rozepisovat, asi ji každý zná. I u tohoto vína je úplně klasická, včetně perokresby trati a hromady informací na zadní vinětě. Důležitý je obsah lahve. Ten nejdříve okouzlí vysokou, temně zlatou překrásnou barvou. Vůně pak není „jen stará“, jak to občas bývá, ale je naopak krásně vyzrálá, plná vůně lučního medu, stále s dostatkem svěžesti, trochou minerálních tónů, květinami, hruškou, s kořenitostí a bylinkami… velmi široká a okouzlující. Klidně je možné nechat i teplotu trochou stoupnout z nějakých těch klasických 10-12°C o něco výš, víno to skvěle zvládá. A fajn je zvolit i trochu objemnější sklenku. Chuť působí překvapivě plnějším dojmem (má jen 11.6% alkoholu), je perfektně suchá a pěkně dlouhá. Kyselinka je výrazná a živá, ale harmonii nenabourává. Víno každým douškem láká k dolití sklenky a dalšímu napití, je prostě krásné.

Jestli někomu leží v archivu, určitě bych jej vypil již nyní, v otevřené lahvi se poměrně rychle (do hodiny) mění k horšímu, takže nějaké další zásadní zrání nelze předpokládat. Konzumovat klidně samotné, já ho zkusil jen se zeleninovým salátem s trochou majonézy a tvrdého sýra a šlo to, ale kombinace byla prakticky zbytečná. Tuhle lahev jsem, bohužel v počtu pouze jednoho kusu, koupil ze Znovínu před dvěma lety za 140,- Kč. Kdybych měl možnost podobná vína za tyto ceny kupovat běžně, můj vinný rozpočet by byl hned v mnohém veselejší. Bohužel jak odrůda Neuburské, tak kvalitně vyzrálá domácí bílá vína, nejsou v naší zemi zas tak častým jevem.

Zobraz celý článek...

středa 16. ledna 2008

Což takhle dát si špenát…

Před nedávnem dorazil na chvíli zpět do republiky kamarád žijící v Japonsku. Moc věcí mu tam nechybí, ale některé „drobnosti“ postrádá hodně silně. Patří mezi ně například hořčice a hlavně špenát, na který si tady dříve nevzpomněl tak často, ale nyní jej konzumuje s vyloženě abstinenčními příznaky celou dobu pobytu v rodné vlasti. Když dorazil na návštěvu, dostal kompletní špenátové menu. Recepty pro vás sepsala přítelkyně, já doplním jen drobné komentáře.

Špenátový salát
Smíchejte listy čerstvého špenátu (očištěné balené listy prodává např. síť Albert), nivy nebo jiného sýra s modrou plísní a vlašské ořechy. Někteří ochucují vinným octem, já nemusím, mně to takhle stačí. (bez octa to není ono, hodně salát oživí; já to místo vinného zastříkl Vinaigre de Cidre Aromatisé au Miel d’Alsace et aux Noix, tedy octem jablečným lehce ochuceným medem a vlašskými ořechy… a je to báječné!)

Špenátový krém s lososem
V osoleném menším množství vody uvařte kus lososího masa (např. jednu podkovu). Uvařenou rybu vyndejte z vody a vyberte kosti. Mezitím nechte v horké vodě rozpustit mražený špenát (v tomhle případě výjimečně preferuji pyré před celými listy – lépe se to pak jí). Vykostěné a kůže zbavené maso vraťte do polévky, krájet netřeba, uvařené se rozpadne samo. Přilijte smetanu (tak asi stejné množství jako vody) a případně přidejte kostku zeleninového bujonu a hrstičku rozmačkané nivy (zvláště je-li polévka málo slaná).

Linguine caprino e spinaci
Na kozí máslo dejte listový špenát čerstvý nebo mražený a osolte. Když je špenát skoro hotový (netrvá to dlouho), přidejte pokrájený sýr „Král sýrů kozí“ a nechte rozpustit. Před podáváním promíchejte s linguine nebo špagetami. (aneb snadno dostupná varianta výborného jídla, čím zajímavější kozí sýr ale seženete, tím lepší jídlo; skvělé a o něco rozšířenější tohle připravují v Ambiente – PastaCaffé Lamborghini)

Jehněčí se špenátem
Jehněčí maso pokrájené na kostky naložte alespoň na hodinu se směsi oleje, drceného česneku, soli, rozmarýnu a případně pepře. Maso opečte na rozpálené grilovací pánvi. Jehněčí maso je samo o sobě docela tučné, takže není potřeba dávat ho na omastek. Pod špenát osmažte krátce menší cibulku nakrájenou nadrobno. Špenát poduste, osolte, přidejte drcený česnek a muškátový květ nebo oříšek. Podlijte trošku smetanou a vmíchejte jíšku (hotová od Vitany poslouží dostatečně dobře). Podáváme s bramborovým knedlíkem, kroketami nebo rösti.

P.S. Nějak jsem zapomněl fotit, takže ilustrační foto je z úplně jiných špenátových jídel :o) Tak snad se s tím nějak vyrovnáte. To první jsou sýrové Tortellini u nás doma a to druhé skvělé jehněčí kolínko na smetanovo-špenátovém lůžku v Café Imperial.

Zobraz celý článek...

úterý 15. ledna 2008

Bachratá kyselá Ludmila

O víkendu mi utekla zajímavá výprava Bogdana Trojaka a spol. po vinařstvích v Čechách, takže jsem včera alespoň „na žal“ otevřel jedno velmi tradiční víno z těchto míst – červenou Ludmilu 2006 z Vinných sklepů Jiřího Lobkowicze na zámku Mělník.

Z tohoto vinařství mi moc chutná sekt, vyráběný tradiční metodou, a pak samozřejmě Rulandské modré, tedy pokud opravdu dobře vyzraje. Najít se dají i další zajímavá vína, ale obvykle mne nějak zásadně nedostanou. To se naopak daří Lobkowiczům v Roudnici, kde jejich Rulandě modré a Ryzlinku rýnskému podléhám pravidelně. Ale zámek v Mělníce za návštěvu stojí a to včetně sklepů, i zaplatit degustaci všech vzorečků bych doporučil.

Ludmila je tradiční známkové víno, skrývá se v lahvi typu „kalamář“ (viz fotka), pod korkem lisovaným z jemné drti a bez záklopky. Nejedná se o směs, ale v podstatě o čistý Modrý portugal, připravený v moderním provozu (všechny ty řízené teploty, kvasinky a tak) a bez dotyku sudu. Viněta prozradí původ hroznů v oblasti Mělnické, obsah alkoholu 12.5%, nějakou základní senzoriku a doporučení k okamžité spotřebě. Což také činím.

Barva je docela vysoká, mladě rubínová. Vůně pak jemně ovocitá, červené bobulové ovoce, trocha švestek, jemně jahůdka (tak trochu říznutá odlakovačem při vyšší teplotě), skořicový tón. V chuti vám vyskočí známé „zprvu trpké zdá se…“, víno je spíše lehčí, kyselinka hodně dominuje, objevuje se i tříslo a dochuť je spíše taková obyčejná, nijak dlouhá. Závěr? Ano, obyčejný jakostní portugal z Čech. Ideální pít trochu podchlazené, pak se projevem blíží mladým Svatomartinským vínům. Pije se docela dobře, rozhodně mne neuráží. Je to myslím lepší volba, než různé chemicko-technologické podivnosti z Nového světa za stejnou cenu, kdy poznat místo původu je skoro nemožné. Tenhle portugal si dám raději, i když v ceně 100,- Kč (Tesco a velmi podobně i přímo ve vinařství) se dají najít zajímavější domácí kousky. Ovšem růžičkovou kapustu na slanině doplnilo pěkně.

Zobraz celý článek...

pondělí 14. ledna 2008

Vinařství ve Středozemi

Ne, v nadpisu skutečně není překlep, budeme se bavit o mýtické Středozemi z Pána prstenů a dalších knih J.R.R. Tolkiena. Tedy jen tak trochu. Vlastně tenhle příspěvek sem tematicky moc nepatří, ale což. Je půl sedmé ráno a já sedím jako dohled u vchodu na letošním TolkienConu, vyčerpaný, s nateklýma nohama (budova má tři patra a neustále běhám sem a tam), po méně než hodině „spánku“, a začínám psát tenhle článeček. A to je teprve ráno sobotní, končíme v neděli odpoledne. Jenže to všechno stojí za to!

Jistě, jsou to týdny příprav a posledních několik dní před conem je hodně velká pakárna (což je i důvod, proč zde bylo méně vyloženě „vinných“ článků a žádný pořádný report z degustace, prostě jsem neměl energii na to je psát a někam zajít), může se podělat tisíc věcí, ale když to vyjde… inu neuvěřitelně vás to nakopne. Najednou máte hrozně moc energie a chuti dělat něco dalšího. A ten pocit, že se několik stovek lidí dobře bavilo, ten je k nezaplacení.

Témata čistě „tolkienovských“ přednášek se sice ještě nevyčerpala, je jich tam dostatek, ale jak účastníci stárnou, logicky do nich cpou své osobní koníčky či studijní obory na školách. Přednáška se sice jmenuje „Mohli draci létat?“, ale de-facto je to celé zajímavý exkurz do biologie se zaměřením na létající potvory od pravěku po dnešek. A tak hromada lidí sedí dobrovolně o víkendu ve škole a poslouchá přednášku o Egyptě, politologii a vojenské stabilitě současné Evropy, matematice a tak podobně. A světe div se, dokonce je to baví :o) Podobným typem přednášky byla i ta má letošní, která se pokusila drobným napasováním na Středozem uvést posluchače do problematiky vinařství, vysvětlit pojmy jako „fortifikované víno“, přiblížit biodynamii a taky tak nějak nadhodit, že než pít nejlevnější vína ze supermarketů, to ať raději nepijí nic. Byla to zábava.

Pokud sem chodí nějaký fanoušek Pána prstenů, třeba ho potěší viněta na jeden z degustačních vzorků, která proměnila běžné portské ve „Starou vinici z Jižní Čtvrtky“. Proč zrovna portské? Inu razím teorii, že síla a trvanlivost tohoto vína musela být dána jeho fortifikací, čemuž nahrává i jméno přilehlé říčky Brandyvíny (v originále Brandywine, tedy poangličtěni holandského brandewijn, vinného destilátu). A bylo toho mnohem víc, ale proč to sem psát? Od toho jsou cony, aby se člověk pobavil přímo na nich :o)

Ještě mne tak napadá jeden benefit celé té akce… skoro vždy shodím nějaké to kilo :o) A kdyby někdo chtěl alespoň trochu pocítit atmosféru části víkendu, může si poslechnout záznam z koncertu Trzezwych Hobbitow (Střízlivých hobitů), našich oblíbených hostů z Polska.

Zobraz celý článek...

pátek 11. ledna 2008

Degustační držák na víno

Jak se z vína stává stále více „trendy“ nápoj, tím častěji se na našem trhu objevují všemožné vychytávky, které žádnému opravdovému nadšenci „nesmí chybět“. V týdnu mi jako dárek dorazila jedna z nich, speciální držák na OIV sklenku pro účely degustací. Podrobil jsem tento výrobek krátkému zatěžkávacímu testu. Aneb zase je tu pátek :o)

Než se pustím do nějakého popisu osobní zkušenosti, doporučím mrknout se na instruktážní video přímo od dovozce. Je to švanda!

Realita je taková, že držák Le Festi’verre skutečně funguje, „teleshoppingové“ video tedy nelže. Což nebývá pravidlem, pro zájemce zde seznam „10 nejsměšnějších lživých reklam“ :o) Testována byla „základní variantu“ pro běžnou OIV sklenku (existuje ještě variabilní pro různé velikosti) a při nalití degustační dávky (tj. ne půl deci) je možno se celkem volně hýbat (i docela prudce), naklánět a máchat rukama, aniž by se víno vylilo. Na „chodících“ degustacích mám dost často problém, že není kam si sklenku odložit při psaní poznámek. A ještě horší je to při focení, kdy se i pohybuji po místnosti. Tohle zařízení problém docela slušně řeší. Komplikace je jen v tom, že sklenička v držáku zavěšeném na krku vypadá, tedy alespoň dle mého názoru, docela pitomě. Na druhou stranu – pokud to přispěje ke kvalitě poznámek a „komfortu“ na degustaci, tak proč ne. I když mám tedy obavu, že jestli budu na degustaci s tímhle výrobkem jediný, nejspíš mi to na příjemném pocitu nepřidá :o)

Bohužel nemám fotku, ale jistou domácí náhradu tohoto držátka jsem opakovaně viděl na Putování po vinicích se Znovínem Znojmo. Hned několik účastníků tam mělo koštovačku na krku zavěšenu v nějakém zařízení. Potkal sem varianty z drátků, látkové i háčkované. Sice to vypadalo trochu směšně, ale v některých momentech jsem jim záviděl. Tak kdo ví, třeba se Le Festi’verre v našich končinách ujme :o)

Domácí stránky produktu, www.festiverre.cz, dle všeho zatím ještě nefungují. Případní zájemci si ale mohou zjistit další informace u dovozce (kontakt u instruktážního videa) či na oficiálních stránkách výrobce.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 10. ledna 2008

U Válků válejí!

Tak se mi včera stala taková příjemná věc, která mne utvrdila, že to s částí domácího vinařství vlastně není tak špatné a některé civilizované praktiky se postupně dostávají i sem. O co že šlo? Inu vlastně taková drobnost…

Před téměř dvěma lety, v březnu roku 2006, jsem oslovil vinařství Karel Válka s dotazem, zda neplánují ochutnávku v Praze. Skoro jsem ani nečekal odpověď, ale dorazila za den, že nejbližší možnost ochutnávky je na výstavě Víno a Destiláty. Už to je v našich končinách neobvyklé, hromada vinařství má uveden kontaktní mail, ale nikdo na něj nereaguje (v tomto případě jsem raději, když vinařství mail nemá a je tedy jasné, že jinak než telefonem informace nezískám). No a světe div se, včera mi přišel z vinařství další mail, začínající „Dobry den, i když už je to dávno, kdy jste se tázal na ochutnávku v Praze, nyní Vám můžeme nabídnout degustaci našich vín...“, tedy upozornění na degustaci ve Viničním Altánu (viz Kalendář degustací). Neuvěřitelné! Jistě, je to „jen“ marketing, ale moc potěšil. S tímto vinařstvím mám i osobní zkušenost z ledna minulého roku, na tomto místě si dovolím zkopírovat text P.J. z jiného článku, který návštěvu pěkně vystihuje…

Cestou na báječný Slow Food večírek do Bořetic začátkem ledna jsme s kolegou J.Č. hodlali projet dosud nepoznané kouty a nafotit ty nejzajímavější viniční svahy. Domácí přípravou, tj. listováním v nejnovějším bedekru od Heleny Baker a hraní si s vrstevnicovými a leteckými mapami byla vybrána tentokrát jako první zastávka Nosislav a Vinařství Karla Války. Sjeli jsme z dálnice na Exit Blučina, projeli Židlochovicemi a už jsem roloval autem ke straně před Nosislaví, abychom si nafotili krásné viniční svahy. Uličkou rovnoběžnou se silnicí jsme projížděli kolem řady sklípků s nefalšovanou patinou, vesměs příliš nezničenou kutilstvím a renovací, a hlídali si čísla domů, abychom vinařství neminuli. Celkem snadno jsme chytli šipkové ukazatele, zaparkovali a po pár krocích už zvonili na ty pravé dveře. Ač hodina nebezpečně věštila, že na stole se kouří z oběda, ochotná paní Válková nás bez problémů pustila do sklepa, zdvořile se otázala, jestli nechceme něco ochutnat a pak už jen vykládala a nalévala, vykládala a nalévala... Nevěřícně jsem valil oči! Naprosto samozřejmě jsme prochutnali snad devět vzorků a žádný z nich nebyl vůbec špatný! Výklad byl věcný a žádnou ze všetečných otázek se mi nepodařilo dosáhnout odpovědi: „Tak to byste se musel zeptat manžela.“ To se mi u manželek vinařů snad ještě nestalo. Ze široké škály lahvovek jsme pak vybrali pár kousků (byly nejen poslední ročníky, ale i vyzrálejší vína), k dovršení úžasu jsme objevili a ukořistili ještě mapku (viz níže) a vyšplhali do vinice nad sklepy, která byla OZNAČENA CEDULÍ SE JMÉNEM TRATI!. Nosislav má u mne tímto u mne titul „vinařská obec roku“ jistý, i když je teprve leden.

Připomínky té návštěvy mne navnadila tak, že jsem sáhl do archivu a vytáhl poslední vzoreček, který jsem si odtud přivezl. Jednalo se o Ryzlink Rýnský pozdního sběru ročníku 2003, z viniční trati Přední hory. Víno barvy rozumně vysoké a zlatavé, ve vůni květinovo-medové s lehkým petrolejem a trochou citrusů, nijak výrazné, ale příjemné. Chuť je pak suchá, čistá, ale spíše jednodušší a obyčejnější. Kyselinky je možná méně, než bych zvládl (ovšem co chtít po ročníku 2003). Víno není nějak zvlášť plné a je i poněkud kratší, ovšem jako doprovod k jídlu si jej jde užít více než dost. Asi naslepo bych nějaké nadšené hodnocení nepsal, takhle dohromady se vzpomínkami a příjemným „mailovým“ zážitkem je to lepší. I o tom víno je, ať si tabulková hodnocení říkají cokoliv. Ovšem přiznám se, že portfolio v lednu ochutnaných sudovek mne, i vzhledem k ceně, zaujalo víc. Každopádně už se těším na degustaci nových mladých vín. Tahle připomínka lednového výletu byla více než příjemná, což mne přivádí na myšlenku, že o tomto vinařství jsem tu psal už dříve, v souvislosti s želé z Frankovky od paní Válkové.

Zobraz celý článek...

středa 9. ledna 2008

Pinot-Chardonnay z Dobré Vinice

Vždycky mne moc potěší, když mám možnost popíjet víno z Moravy či Čech, které se vymyká domácím standardům a na slepé degustaci by mnozí pravděpodobně tipovali spíše Francii. Taková je i velmi zajímavá směska Pinot-Chardonnay z vinařství Dobrá Vinice.

Víno jsem otevřel pro návštěvu k předkrmu, v podstatě s úmyslem opět se pokusit jednoho z účastníků večeře přesvědčit, že má smysl domácí vína zkoušet. A po pravdě jsem se na tohle víno sám těšil už dlouho, do té doby jej pil jen na degustacích. Mělo být úvodem k večeru, pro mne se stalo nejlepším z tu noc vypitých vín. A že konkurence nebyla malá! Ostatně všechna ostatní vína jsou na fotografii níže (a jejich hodnocení jsem tu již psal, viz odkazy v závěru článku).

Víno je v klasické láhvi tvaru bordó s pro mne trochu nudnou vinětou. Naštěstí vinařství u této řady vín viněty postupně nahrazuje novou verzí, která je myslím o dost zajímavější. Barva vína je nádherná, jiskřivě zlatavá, perfektní. Vůně utvrdí, že tu nemáme žádné béčkové víno – je svěží, bohatá, vrstevnatá. Jde si s ní hrát, hledat ovoce, bavit se mineralitou, být překvapen skvělým barikem v podobě čerstvého dřeva a až jemně tóny kávy. V chuti opět krásně čisté, harmonické víno, s výborně zapracovaným dřevem a slušnou délkou. Není nějak zvlášť plné, pije se spíše lehce a hrozně rychle zmizí. O něco přidat na plnosti, více alkoholu, bych klidně ocenil. Ale již teď naslepo tipoval nejspíše nějaké zvláštní Burgundsko než cokoliv jiného. Ano, pro zaryté „terroiristy“ nedobrá zpráva, na druhou stranu toto víno ukazuje potenciál našich vinic při jejich správném opečování a kvalitní práci ve sklepě. Cenu si nepamatuji, ale tipuji zhruba 300,- Kč. Teď při hledání jsem na něj narazil v ceníku Domaine R&W za 187,- Kč, což zní jako malý zázrak, takže jdu objednávat :o)

Přidám i poznámky ze staršího ochutnávání totožného vína a také mladšího ročníku 2005. Za těch devět měsíců se sice rozcházím sám se sebou, ale víno se holt vyvíjí a my s ním.

Pinot-Chardonnay 2004 (hodnocení z 15.3.2007)
Směs všech pinotů (Gris, Blanc, Noir) a Chardonnay s největším důrazem na Pinot Gris a Chardonnay. Opět krásná čistá barva a slzení ve sklence. Vůně bohatá, hutná a komplexní. Dominuje nasládlé ovoce, mirabelka, mé oblíbené „škrtátko od sirek“ (mineralita) a čerstvé smrkové dřevo, hruška a obecně zahrada blíže podzimu. V chuti suché s výrazným barikem a bohaté, v nepříliš dlouhé dochuti trošku (opravdu mírně) podivnější „pachuť“, kterou nacházím ve více vínech Dobré vinice a časem snad identifikuji, o co se může jednat. Celkově famózní domácí bílý barik a vřele doporučuji vyzkoušet.

Pinot Chardonnay 2005 (hodnocení z 13.9.2006)
Zajímavé cuvée všech pinotů (Gris - 32 %, Blanc - 20 %, Noir - 16 %) a 32 % Chardonnay prohnané barikovým sudem Allier. Procenta berte mírně s rezervou, jde spíš o hrubý poměr. Barva fantasticky vysoká, až měděno - zlatá. Ve vůni sud možná až zbytečně znatelný, ovoce se dere ven taktéž (v kandované či kompotované podobě), ale vše se musí rozležet, je příliš mladé. Chuť středně plná, sud opět dost dominuje, přesto je dostatečně svěží a příjemná. Nutně potřebuje odležet, spíše dva či tři roky a déle. Již nyní velmi zajímavé víno (byť ne úplně můj typ), ale pít jej nyní znamená zahazovat to nejlepší, co teprve nabídne.

Odkazy: Dobrá Vinice | Degustace Châteauneuf-du-Pape, Bandol & spol | Osm pochoutek z údolí Rhôny – Châteauneuf-du-Pape | Marlborough Pinot Noir 2006 z Tesca

Zobraz celý článek...