O výrobě vína ve velkém & klokani a drogy

Pokud sledujete pořad Romana Vaňka Jídlo s.r.o., asi vám neuniklo, že poslední díl se věnuje právě vínu. Konkrétně tomu, jak se vyrábí ve velkém, na příkladu společnosti Vinium a.s. z Velkých Pavlovic. Kdyby nic jiného, tak se divák (a že jednotlivé díly mají běžně několik set tisíc shlédnutí, takže rozhodně zasáhne i běžné konzumenty a nejen vinné nadšence) alespoň dozví, že většina na první pohled domácích levných vín je prostě z dovozových hroznů či přímo v zahraničí zakoupena a tady jen nalahvována. A spoustu dalších věcí, které dost možná ani netuší. Jako základní osvěta dobrý, byť samozřejmě mnoho řečeného je spíše úsměvné, když víte co se momentálně ve světě „moravského“ vína děje. Vyloženě zábavná je část o „pajcování vína“, kde ředitel vinařství mluví s takovým zvláštním úsměvem, protože sami toho mají na triku docela dost. Přiznává, že v minulosti naletěli při nákupech v zahraničí a měli ve víně vodu, tak opustili dodavatele z východního bloku a raději nakupují na západě, zhusta ve Španělsku. Kde nakoupí lacině a kvalitně, potažmo bez nedovolených přídavků. Tak nevím, ale třeba tenhle jejich Sklepmistr, z velkoobchodu s nápoji a testovaný letos v červenci, v sobě měl asi „západní“ glycerol. Bušek z Velhartic, a šlo o letošní čerstvou nabídku v Makru, zase nabízel glycerol a navíc vodu. Co naděláte… glycerol sem, voda tam…

Čtyři víkendová bílá, šumivá úspěšnější

Víkend jsem trávil ve svém rodném kraji, Podkrkonoší. Poprvé jsme dorazili k příbuzenstvu s druhým dítětem, velká zábava. Taky jsem v místní krajině otestoval oblečení na běhání v chladnu a zjistil, že to nějak půjde. U prarodičů se mi opět podařilo odmítnout děsivé polosladké moldavské červené i archivní muškát v kameninové karafě od templářů, na to prostě už nemám (viz starší článek Říkáte pravdu o víně?, kde jsem se tématu věnoval obšírněji). Děda je zklamaný, že přeci má ve sklepě lahve a proč jako nosím další. Vždycky toho navezu dost, aby odmítnout hrůzy bylo snazší, ale tentokrát jsem slinu zúčastněných trochu podcenil a nakonec vyzkoušel i něco z místní nabídky.

Pijete medovinu?

Dodělával jsem teď článek o medovině a k němu logicky popíjel i trochu té zkvašené včelí práce, inspirace je nutná. Loni okolo vánoc mne zaujala Včelovina školená v dubových sudech, ale tentokrát jsem sáhl po nerezové verzi. Slovenská Včelovina Original (web, stáčení/šarže 10.3.2014/G1 v 0.5l balení, koupeno U Lachtana) má fajn světle medovo-zlatou barvu. Vůně příjemná medová s jemnými sladkými bylinkovo-kořenitými podtóny a propolisem, v prázdné vysychající sklence skořicové. Sladší v chuti ale ne ulepené, hebké, slušně postavené a delší s decentním dotykem zemitosti v závěru, možná jsou to plástve o kterých mluví v oficiálním popisu. Má to docela blízko jednoduššímu mladému sladkému vínu, solidní kousek. Vlastně jsem si nalil znovu a pak i podruhé a taky potřetí, což považuji za úspěch, obvykle tu láhev medoviny mám rok a postupně ji upíjejí některé návštěvy, tohle asi zmizí rychleji.

Zdeněk Vykoukal a především slavkovská bílá

Dnes budou zase jednou tématem vína z Moravy, konkrétně od Slavkovského bojiště, na degustaci do vinotéky Fajnšmekr totiž dorazil Zdeněk Vykoukal (web) a po dlouhých třech letech v Praze opět představil průřez svou produkcí. V minulých ročnících jsem spíše chutnal či pil jednotlivá vína a příležitost ochutnat toho více si samozřejmě nenechal ujít. Zdeněk promluvil o mnohém… o pronajaté známce Austerlitz (mimochodem tématem jeho diplomové práce byla analýza možností pro založení „VOC Austerlitz“) pro některá jeho vína, na kolik by musel rozšířit současné výsadby (1 ha pozemků, z toho polovina plodných) aby mohl vůbec uvažovat u ukončení práce na směny jako výpravčí a věnovat se vinaření na plný úvazek („musím práce přizpůsobovat tomu, kdy mám čas, ne fázím měsíce“), promluvil o biodynamice (nijak ho nebere, je to spíše pragmatik co chce mít věci vyzkoušené, často ji považuje spíše za marketing a chybí mu víra v to, že biodynamika funguje, která možná jiným ve výsledcích pomáhá), jako ho nezajímá světový trend snižování alkoholu a nevadí mu trochu vyšší, o vlastních (vinice Stará hora u Hostěrádek-Rešova) a nakupovaných hroznech, nových viničních akvizicích, někdy až příliš dogmatickém přístupu k síře (on se jí zas tolik nebrání), o problémech se suchem a mnoha dalších věcech. Ale více třeba u jednotlivých vín…

Čtyři červené vobludy

Mimo jiné proto, že manželka má tenhle styl nejraději, jsem v poslední době otevřel několik mohutnějších červených, vyzrálejších záležitostí s vyšším alkoholem. Padla kupříkladu láhev Wallace 2010 od Glaetzer Wines z Austrálie, odrůdově 80 % Shiraz a 20 % Grenache, vše staré keře z oblasti Ebenezer v severní části údolí Barossa. Shiraz je školen v použitých dubových sudech přes rok, Grenache je jen nerez. Ben Glaetzer je jedna z tamních vinařských hvězd a více sepíšu časem. Víno má temnou až neprůhlednou barvu. Intenzívní, hutnější vůně, tmavě ovocná, kořenitost, kožený pásek, vrstevnatá, pěkná. Suché, plné, hutné, koncentrované, nabušené ale nijak utahané, s bezva kyselinou, fajn struktura, delší teplá dochuť. Přes tu explozivnost se skvěle pije a více než patnáct alkoholu snáším překvapivě dobře. Na jejich vlastně základní červené hodně dobré! Koupeno v Meinlu za výprodejovou cenu tuším okolo 350 Kč a za tu bych klidně bral další, běžně u Best Wines něco přes šest stovek.

Bibi radí aneb pár vzpomínek na vinné začátky

Dorazila mi včera pošta od kamarádky a napadlo mne, že odpovím a zavzpomínám veřejně, z dotazu by se nakonec mohlo stát i zajímavé diskusní téma. Takže dneska trocha těkání k tématu a vzpomínek, budu se případně těšit na vaše komentáře a poznatky. „Mám na tebe takový zvídavý dotaz, Honzo. Čím dál častěji se mi stává, že jdu někam na víno a chci vyzkoušet něco nového, nechat si doporučit, a uvědomila jsem si, že otázka „A jaké víno máte ráda?“ je hrozný problém. V dobré víře začnu vysvětlovat a skončím u toho, že vlastně hergot nemám žádnou preferenci, která by mi výběr omezila; nemusí to být nutně bílé ani suché ani konkrétní odrůda (pokud teda zrovna nemám na něco konkrétnějšího chuť), vlastně to nemusí být nic kromě toho, aby to safra bylo prostě dobré! Což samozřejmě určitá obecná měřítka má, ale pak už je to hodně individuální. Tak by mě zajímalo, jak to má někdo, kdo se ve víně fakt vyzná. Předpokládám, že máš chutě docela široké a rád zkoušíš; když přijdeš někam na ochutnávku, jsi schopen srozumitelně vyložit, co rád piješ? Pokud ano, měl jsi v tom jasno vždycky, nebo až co máš „napito“ a líp víš, co máš rád a jak to popsat? A jak to mají jiní znalci vína...?“

Beaujolais pro dnešek Nouveau

Ano, dnešek je opět svátkem mladého Beaujolais. K tématu jsem zde už napsal mnohé a pravidelný čtenář asi ví, že nouveau mánie mne nechává chladným, zatímco poctivá kvalitní vína z regionu si dám s velkou chutí. Pro letošek ještě chystám ochutnávku pár tamních špičkových vinařů a k tomu report z degustace několika desítek vín z všemožných cru. Ale dnes to bude o třech mladých vínech. Ročník 2014 je v Beaujolais velmi kvalitní a s potenciálem zařadit se mezi ty opravdu špičkové. Stylově určitě ne jako hodně vyzrálá 2009tka, ale kvalitativně možná i dál. Pierre-Marie Chermette z Domaine du Vissoux ročník přirovnává k legendárnímu 1947, který jsem ovšem z Beaujolais nikdy neměl možnost ochutnat :o) Ale že letos to bude slušné je vlastně vidět už na mladých vínech, která netrpí žádnou řídkostí, zelenými tóny a podobně, byť teprve až dorazí klasická cru a pár let si poleží, tak bude jasné, mezi které ročníky se 2014tka zařadí.

Podzimní plískanice se čtyřmi fajn ryzlinky

Tradiční každoroční aukce vín v Hospices de Beaune letos opět překonala rekord. A jelikož je obvykle brána jako lakmusový papírek vývoje cen burgundských vín jako takových, můžeme čekat jen zdražování. Někteří vinaři jsou nervózní a začínají mít obavy, že na trzích jako USA už se ceny blíží psychologické hranici, kdy o jejich vína přestane být zájem. Zprávu jsem četl se sklenkou ryzlinku v ruce, právě ryzlinky mívají vzhledem ke kvalitě cenovou politiku trošku lidumilnější, překvapivě právě vína původem z USA. Takže dneska budou tématem právě ryzlinky, byť cenově spíše „vyšší střední třídy“ :-)

Postarší ryzlink k výročí sametové

V ulicích Prahy to včera žilo. Na Národní třídu jsme se s dětmi už nevešli a po marné snaze protlačit se Spálenou vyrazili sledovat události alespoň doma v televizi. Kočárek je sice dobré rozrážedlo, ale starší dítě se v davu nějak ztrácelo. Je tedy poněkud škoda, že se zrovna oslava jednoho z nejdůležitějších momentů naší moderní historie změnila na demonstraci proti prezidentovi, ale vlastně kdy jindy? A házet vajíčka / rajčata bylo už trochu příliš. Ale upřímně Zeman, na rozdíl od ostatních prezidentů na Albertově, také vlastně jen útočil na lidi pod pódiem a mluvil o sobě, spíše než významu výročí. Ani tentokrát si neodpustil být člověkem, kterého nejen že nejsem schopen jako prezidenta akceptovat, ale vyloženě se za něj stydím. Nu což, tohle téma sem stejně nepatří, zpět k vínu. Rozhodl jsem se alespoň důstojně oslavit ten sedmnáctý a hledal doma flašku z ročníku 1989, skvělý byl třeba na Loiře, ale bohužel žádná taková mi nezbyla. Nejblíže byl Riesling z ročníku 1990 a pod vývrtku šel ten. Nevadí, taky dobrý! Bez událostí před pětadvaceti lety bych podobný „problém“ nejspíš řešit nemusel a ani nemohl :o)

Poněkud chudší Champagne Exhibiton

V pátek jsem vyrazil na další ročník Champagne Exhibition, přehlídky šampaňských domů v rámci Grand Jour de Champagne. Jako nyní již tradičně se konala v efektní Smetanově síni Obecního domu a představilo se na ní zhruba šestnáct různých producentů. Netvrdím, že to za požadované vstupné nestojí, pro mnohé jistě ano a já jsem možná už nějak zmlsaný, ale přišlo mi to tentokrát takové… chudší a méně zajímavé. A dovolil bych si tvrdit, že podobný pocit musel mít mnohý z těch, kdo byl na některém ze starších ročníků. Ale sešup je znát už několik ročníků. Méně domů, méně různých vín. Nemohu sloužit s úrovní speciálních degustací a banketů, ta mohla být klidně úžasná, ale samotná exhibice ve mně zanechala rozporuplné pocity.

Klasika i speciality od Domaine de Thulon

Svět je plný překvapení. Už druhý týden dělá v sýrárně na Jiřáku dovozce Jiří Hron degustace Beaujolais, každou středu. Zatím jsme ochutnali 31 vzorků, především různá Cru Beaujolais i starších ročníků, a dalších nejspíš několik desítek vín nás ještě čeká. Určitě připravím souhrnný report, ale dnes alespoň jedno zajímavé a netypické víno a pár dalších drobností od stejného vinařství. O Domaine de Thulon (web) jsem se tu rozepisoval v souvislosti se třemi jejich červenými specialitami, tímto článkem můžete začít pro pár obecných informací. Pak jsem se zmínil i o jejich mladém víně, které mám připraveno na přechutnání i v letošním ročníku. No a dalších jejich vínech to bude dnes.

Veltlín a Chardonnay od Jakuba Nováka

Minulý týden jsem se v Praze setkal s Jakubem Novákem, za mne jedním z našich nejslibnějších mladých vinařů, a měl možnost popovídat si o směřování, plánech a tak podobně. A taky ochutnat dvě mladá a relativně čerstvě do lahví stočená vína, která sice ještě potřebují čas, ale o svých kvalitách promluvila i tak. O vinaři se určitě rozepíšu více časem, dnes jen ty dva vzorečky, protože jsou „aktuální“ a než se dostanu k pořádnému článku, tak třeba už nebudou :o) Bohužel spousta Jakubových vín jsou šarže vlastně jeden či dva sudy, pár stovek lahví.

Svatomartinské a ti druzí

Sledoval jsem onehdy zprávy na ČT a opět se dozvěděl, že na Silvestra bude v horských chatách a hotelech plno. Včetně „investigativních“ záběrů z nějakého horského infocentra a archivních záběrů loňských oslav. Tohle mi pije krev, na naši malou zemi zbytečně dlouhé zpravodajství plné podobného balastu prostého jakékoliv alespoň trošku hlubší analýzy nebo kritiky. Tuším ve stejné relaci proběhla i reportáž o Svatomartinském, které dnes oficiálně dorazí do prodeje v počtu skoro dvou milionů lahví, a kopírovala vše ostatní, co se v médiích objevuje. Jen výjimečně se v novinách či televizi objeví i něco navíc, než v podstatě přežvýkané tiskové zprávy a PR informace, prakticky vždy je pak citován Marek Babisz, hlavní sommelier Národního vinařského centra, který s nadšením zmiňuje aromatiku letošních mladých milerek, muškátů a večerek: „tóny ananasu, broskve, limetky, kiwi a banánu.“ Vína, aby to bylo fér, samozřejmě ochutnám až po legálním vypuštění do prodeje, to je jasné ;-) Ale dneska alespoň starší obsáhlejší text na téma mladých vín, který jsem původně psal pro jeden časopis loni. Pro vinné nadšence a čtenáře tohoto blogu tam nejspíš nic nového není, ale přesto. Jinak loni jsem psal i k tématu snoubení s husou, kde mi fakt přijde poněkud škoda patlat se hodiny s pečením, dělat všemožné přílohy, hrát si se slavnostním jídlem a pak k tomu hodit uspěchaná mladá vína.

Výprodej vín v gurmánském paláci Julius Meinl

Asi vám neunikla informace, že „gurmánský palác“ Julius Meinl v centru Prahy pro nezájem zákazníků zavírá. Problém myslím nebyl v tom, že by trh na něco takového nebyl připraven, různých speciálek a gurmet obchodů je tu čím dál víc a fungují, ale scestné nastavení cen ze strany Meinlu. Na úvod šlo o naprostou idiocii, kdy zboží běžné dostupné v supermarketové síti stálo v Meinlu násobně více. Postupně došlo k úpravám, ale stále byla pražská variace slavného vídeňského obchodu cenově mimo. Smysl tam mělo zajít možná pro některé speciality, které šlo jinde koupit jen těžko nebo vůbec, a v některých případech pro vína, která někdy nestála zas o tolik více, než v normální vinotéce (byť stále typicky více, než je šlo koupit i maloobchodně od dovozce). Každopádně končící Meinl vyprodává zbytky sortimentu a momentálně nabízí plošnou slevu 50 % na vše. Kultura prodeje se trochu změnila, u pokladen se třeba válí prázdné krabice do kterých si můžete flašky naskládat, atmosféra mezi lovci těch nejlepších cen v nyní již hodně probraných regálech spíše evokuje diskontní prodejnu, ale stále můžete najít dost zajímavých vín za nyní i korektní či dokonce výbornou cenu. U nich se shromažďují skupiny sofistikovanějších kupujících, někdy s telefonem ověřujících na Googlu, kolik to které víno či jiný výrobek stojí normálně :o)

4x Burgundsko a 4x Saint-Mont

Před pár dny dorazil do Prahy Jean-Michel Deluc, sommelier stojící za výběrem vín pro francouzský bedýnkový projekt Le Petit Ballon a jeho českou odnož Dvě deci. Na degustaci v nové dejvické restauraci À table představil osm vín, čtveřici bílých burgundských od Domaine de Pouilly a další čtyři červená, od sdružení Plaimont. Jak vína, která byla právě v bedýnce u Dvě deci, tak další kousky co má v sortimentu vinotéka/dovozce Chez Greg Père & Fils. A k tomu jsme se ještě mohli podívat na Příručku malého degustátora, brožurku která bude součástí předplatného u Dvě deci a obsahuje základní tipy & triky pro začínající vínomilce, a ochutnat něco málo z repertoáru restaurace (našel se quiche i šneci, však jsme ve francouzském bistru).

Nádherné bubliny z vinařství Vilmart

V poslední době furt řeším nějaké pochybné lahve, přeprodeje vín jen na oko pro legalizaci dovozu a podobně, člověk z toho skoro nemá chuť na víno. Ale je třeba dělat si radost, že jo, takže dnes výborné bubliny. Vilmart & Cie (web) je bezva récoltant-manipulant z Rilly-la-Montagne, rodinný pěstitel hroznů a zároveň producent šampaňského. Ze svých vlastních vinic, dvanácti různých poloh na 11ha, obhospodařovaných bez herbicidů či chemických hnojiv a zatravněných (jsou členy , s výnosy na oblast hodně nízkými (5 tun na hektar a to navíc ještě cokoliv, co jim nepřijde dostatečně kvalitní, rovnou prodávají dál velkoproducentů, klidně přes třetinu), připravuje výtečné bubliny. Všechna jejich základní tichá vína zrají deset a více měsíců ve dřevě, v sudech různých velikostí a stáří, a teprve poté směsi pokračují druhotnou fermentací v lahvi, na kalech jsou ideálně nejméně tři roky. Platí to nejen pro prestižní cuvée a ročníková vína, ale i vína neročníková, byť u nich může být zrání někdy i kratší.

Davinus, négociant a rulandské bílé

Jedna má oblíbená restaurace mírně upravila vinný lístek, na kterém jsou nově lahve od négocianta Davinus (web). Négociant definují jako „termín pro obchodníka s vínem, který s enologem vinařství dohlíží zodpovědně na celý technologický proces, podílí se na finalizaci produktu a prodává výsledek pod svým vlastním jménem“ a dodávají: „My jsme se rozhodli jít přesně touhle cestou a jako první na českém trhu vytvořit výběr vín pro gastronomii, vinotéky a privátní klientelu, který bude mít náš rukopis a potěší vás při každé příležitosti. Ochutnáte takto v originální kolekci vína od vybraných špičkových moravských vinařství.“ Vzhledem k tomu, jak dnes vína v ČR navzájem putují mezi vinařstvími, viz pěkné objevy Radka na O Víně (zde zajímavě Naturvini nebo stejné víno u několika vinařství), tak se v oboru nečiní jako jediní, jen oni to přiznávají a ukazují pozitiva celého procesu :-) Každopádně se jim rychle povedlo upoutat pozornost, prodává je Makro, Interspar, větší prodejci pro gastro, jsou v restauracích i s vlastními sklenkami… vědí, co dělají, a jak byznys funguje. V Průvodci nejlepšími víny České republiky od Wine & Degustation, což je poměrně zajímavý a ambiciózní počin o kterém se ještě zmíním, má Davinus jednu hvězdičku a je tedy označen jako vinařství, které stabilně vyrábí dobrá vína. Což je jedno z hodnocení, které mi nesedí, producent má naprosto minimální historii aby šlo mluvit o jakékoliv stabilitě (podobný problém je třeba s vinařstvím Třebívlice, taky jedna hvězda a přitom de-facto jediný hodnotitelný ročník). Ale budiž.

CO2, sbírka šmejdů a vinařské útoky

Jak naléváte sekt do sklenky? Určitě nepotřebujete vědu k tomu, aby vám řekla, že lepší je sklenku naklonit a ideálně nalévat i po skle. V takovém případě totiž unikne méně CO₂ než když šumivé víno nalijete do sklenky stojící. Ale pokud chcete důkaz, najdete ho zde. Třeba se to bude někomu hodit, již zítra začíná v Brně oslava Grand Jour de Champagne 2014, od čtvrtka pak pokračuje v Praze, a každá nakloněná sklenka ušetří miliony bublinek! :-)

Krásné poctivé italské červené Campo Caturesi

Už je to nějaký ten pátek, co jsem se účastnil degustace toskánských objevů, které dovezla vinotéka Fajnšmekr. Nějak jsem se ale nedostal k reportu, ani nevím proč. Ze čtyřech prezentovaných vinařství mne pak nejvíce zaujala Macea (web), v kopcích údolí řeky Serchio poblíž městečka Borgo a Mozzano ukrytý biodynamický producent (necertifikovaný po asi deset let, momentálně v přechodném období na oficiální bio certifikaci), za kterým stojí bratři Antonio, vystudovaný flétnista, a vinař Cipriano, spolu se sestrou Ilarií. Vína vznikají bez jakýchkoliv příměsí krom trochy siřičitanů (celková síra okolo 20 mg/l), obvykle kvasí v otevřených kádích a následně zrají v dubových sudech, ale i něco nerezu hlavně na bílá a také na následné míšené sudů mají. Prostě normálka :-) U Fajnšmekra jsme koukali na fotky z jejich návštěvy, vypadalo to hodně sympaticky a vína příjemný dojem jen doplňovala.