Svérázná červená z Rocco di Carpeneto

Dnešní zastávka bude v Piemontu, u vinařství Rocco di Carpeneto (aka Azienda Agricola il Rocco di Lidia Carbonetti, web). Už jsem tu o nich psal opakovaně, například v článcích Tři charakterní Barbery od Rocco di Carpeneto nebo Rapp, Rataraura, Reitemp…, ale už delší dobu jsem se nezmiňoval a jelikož dovozce Víno pro Vás s nimi opět začal pracovat, tak je to dobrá příležitost k opáčku. Vinařství Lidie Carbonetti a jejího manžela Paola jede certifikovaně bio a dost naturálně, jsou členy VinNatur a sami si do podtitulku dávají „Vini radicali in Alto Monferrato“ a nelze s nimi než souhlasit. To, co u nich nalézáte v lahvích, rozhodně nesedne zdaleka každému. Sídlí na náhorní plošině v kopcích Alto Monferrato, v Carpeneto (či Castrum Carpani jak bylo známo za římských časů). Pracují jen s místními odrůdami – hlavně Barbera, Dolcetto a Nebbiolo, ale též Freisa, Albarossa či Cortese – a především staršími výsadbami. Na 12 ha vinic jen síra a ve velmi omezení míře měď, ve sklepě žádná aditiva, vlastně ani ta síra ne (celková u všech vín se pohybuje do 10 mg/l, přidávají naprosto výjimečně). Vína zpracovávají v betonu a nerezu (ty jen fermentace či míšení sudů před lahvováním) i v sudech různých velikostí a původů (hlavně dub a též akát pro bílá) či amforách… prostě komplet sada. Fermentace spontánní (od počátku a v úplně novém provozu bez kontaminace případnými přidanými), delší macerace u červených a obvykle alespoň pár dní u bílých, vše bez kontroly teploty, žádné filtrace a čiření. Lahvování často až po několika letech.

Hergot, to je Riesling!

Ja vím, je to asi nějaká deviace, ale… po tom týdnu v Burgundsku jsem měl strašnou chuť na chlastací ryzlink. Já si ty šardonky ve dřevě umím moc užít, a komplexita/vrstevnatost které dosahují umí být až neuvěřitelná, ale stejně to do mne padá nějak pomaleji (ještě že tak, za ty prachy) než dobré bubliny nebo rýňák :-) A tak jsem si doma otevřel Riesling Deidesheimer Herrgottsacker 2021 trocken (VDP Erste Lage) z bio Weingut Lucashof (web, report z degustace, něco o vinařství) z Forstu, tedy oblast Pfalz a její část z nejzajímavějších. Hergot, to je tak dobrý pití! Je to docela velká (90+ hektarů) vinice co se táhne od silnice až k lesu na trase z Deidesheimu do Forstu a je poměrně různorodá pokud jde o půdu, najdete tam různé kombinace písku a spraší a pískovec a vápenec, ale vznikají na ní dost pěkné ryzlinky od spousty skvělých vinařů. Za všechny třeba Von Winning, Acham-Magin, von Buhl či Georg Mosbacher. A Lucashof.

Živ a zdráv zpět z Burgundska

Uf, zpět z výpravy do Beaujolais a Burgundska. Bylo to náročné, ale více než podnětné. Naším cílem byla maličká (až mikro „jak jste na mne vůbec přišli?“) vinařství i négocianti, ale i větší či velmi slavná vinařské jména, povětšinou producenti jedoucí v bio či biodynamice ve vinicích a čistě i ve sklepě. Bylo skvělé sledovat, jak se oblasti mění a vyvíjí. Jak to kupa producentů v Beaujolais dělá „víc po Burgundsku“ a naopak burgundská vínařství třebas i komplet s třapinami a blízko semi-karbonické maceraci. Do Burgundska jezdí studovat vinařinu a učit se dělat charakterní víno přímo v provozech lidé z celého světa a mnozí tam nakonec zůstanou. Takže můžete poslouchat příběhy typu „jsem sice z Itálie a v roce 2010 jsem pro vinařství jen sbíral hrozny, ale teď už jsem tu pár let sklepmistrem“ i u legendárních vinařství, kde by člověk nikoho než rodilého Burgunďana snad ani nečekal. Kupa maličkých hráčů pracuje pro některé velké vinařství a vypomáhá v dalších a k tomu vlastní pár řádků tuhle či onde a díky práci se dostane k dalším hroznům, takže ve sklepě pak mají docela zajímavou nabídku. Domluvit se anglicky je vlastně snazší než dřív, i když teda francouzština furt dost pomáhá :-)

Už (skoro) zase chladím a skvělé netypické Fino

Uf, trvalo mi to. Když jsem tu na začátku ledna psal o tom, jak mi chcípla vinná chladnička, očekával jsem, že ji do 14 dní nahradím novým modelem. Nakonec jsem to stále odkládal, počasí umožňovalo v pracovně netopit a víno se nemělo špatně. Ale poslední dny už začala teplota stoupat, i přes vypnuté vytápění, a bylo nutné zasáhnout. A tak jsem dneska umístil nový model a začal ho plnit lahvemi. Ještě není v zásuvce, čekám na ustálení kapalin. Tak snad zítra nezjistím, že chladnička nefunguje, když už se ji podařilo procpat do místnosti :-) Každopádně jsem zároveň vzepřel síly a po letech zahájil kompletní inventuru. Hezky zapisuju co a kam (nejen do ledničky) ukládám. No nevsadil bych si, že seznam udržím v rozumném stavu déle než pár měsíců, ale doufat mohu!

Böjt z Egeru a Csillag, Bikáver i Kékfrankos

Z egerské obce Ostoros k nám nedávno dorazil Gergő Böjt z vinařství Böjt (web), aby na degustační večeři v Danu Restaurant & Wine Cellar prezentoval vína svého rodinného podniku. Večeři jsem nestíhal, ale ještě před ní jsem s vinařem absolvoval ochutnávku dovezených vzorků a moc zajímavý rozhovor nejen o nich, ale o všem možném tematickém. Od problémů se speciální egerskou vinnou lahví, přes současnou nevyzpytatelnost počasí až po obecné problémy Maďarska jako takového. Podnik založili v roce 1993 Böjt László a manželkou Évou na 3 ha pozemků obdržených v rámci kompenzací. K tomu pořídili i v tufu vykutaný sklep. A postupně se rozrostli na současných něco přes deset hektarů, především v (i na oblast nadprůměrně) teplejších polohách Kutyahegy a Bikus. Dnes podnik řídí jejich děti a za vína je zodpovědný od roku 2016 především Gergő, který i vystudoval enologii a absolvoval si vinařskou praxi na Novém Zélandu a také přes celé dvě sklizně v Kalifornii (takže anglicky mluví perfektně). Odrůdově to mají celkem bohaté – Olaszrizling, Leányka, Sauvignon Blanc, Muscat, Chardonnay, Kékfrankos, Cabernet Sauvignon, Blauburger, Turán, Zweigelt, Pinot Noir či Merlot. Ale najdete u nich spíše cuvée a obecně by se vinař rád zaměřil na svou odrůdu z nejoblíbenějších, Kékfrankos aka Frankovku. S příchodem mladé generace začali na vinicích jet ekologicky a nový ročník už bude mít i bio certifikaci.

Fajn chlastací božo a Pinot z Čech

Jestli všechno vyjde, tak záhy vyrazím na pár dní do Beaujolais a Burgundska. A tak se trochu „kalibruji“ před cestou. Otevřel jsem třeba Gamay Noir „Vignes d’Ecussol“ 2020 od Château Thivin (web, z nabídky ooo.wine). O vinařství a jejich produkci jsem se tu docela rozepisoval a pak znovu u vícero jejich vín, je to hodně fajn producent. Ve sklence mi skončil jejich základní kousek, „jen“ Beaujolais-Villages z jedné specifické polohy u Quincié-en-Beaujolais, z keřů ve věku okolo 50 let. Semi-karbonická macerace, nijak dlouhé školení, v burgundské lahvi pod šroubovým uzávěrem. Rubínová barva, nic vyloženě tmavého. Čerstvé, čisté, vesele „božo“ ovocné, spíše červené plody jako jahody a trochu směrem tmavších, něco kořenitosti, badyán. Suché, čisté, středně plné, s fajn kyselinou a příjemnou ovocností, lehká svíravost ale třísloviny nijak výrazné, fajn délka. Dobře udělané „chlastací“ božo s něčím navíc, to mne baví.

Staré keře z Ürziger Würzgarten od Loosena

Udělal jsem si radost a zase jednou otevřel i ryzlink v GG kategorii, konkrétně Riesling Ürziger Würzgarten Alte Reben Großes Gewächs 2015 z Weingut Dr. Loosen (web). Označení GG je na skle vlastně docela decentně, mnohem výraznější je jejich klasická nálepka „Dry“, kterou se snaží bojovat proti zažitým představám o Mosele coby čistě sladkých vínech, své exportní trhy (významně USA, kde si Loosen ostatně udělal jméno partnerstvím na tamním slavném ryzlinku Eroica) znají. I na zadní vinětě mají stupnici sladkosti, aby byla kategorie vína už úplně jasná. Co v jejich podání znamená „Dry“ je samozřejmě trochu otázka a označení „německy suché“ je pravdě blíž :-) Každopádně papírově je tenhle ryzlink opravdu lákavá záležitost, ostatně posuďte sami…

Výtečný jurský Savagnin a Pinot z Oregonu

Dostal jsem chuť na důraznější klasiku pod flórem a místo některého z oblíbených sherry sáhl po Domaine Pêcheur (web) a jejich Côtes du Jura Savagnin 2017. O vinařství jsem tu psal nejvíce v článku 3x Jura od Domaine Pêcheur, ale rozepisoval se znovu v průběhu let i o jednotlivých včetně staršího ročníku tohoto Savagninu nebo i o jejich Château-Chalon. Savagnin pochází ze starších (40+ let) výsadeb na svazích u Passenans a Darbonnay, víno v ne úplně plných sudech pod kvasinkovým závojem zraje tři roky a lahvují je do dnes již klasické jurské lahve. Tmavší, matnější zlatá barva, efektn. Intenzivním, klasická vůně, tak typická a lákavá. Když tenhle styl máte rádi, samozřejmě. Stále svěží slinosbíhavý projev, trochu navinulejší ovocnost do malvic a citrusů, starý vlakový vagón, vlhké uzené dřevo a leštěnka na skříňky, oříšková směs a kari. Suché, středně plné, čisté, s výbornou kyselinou, opět malvice a citrusy, lehce svíravé, strukturované, trochu slané ve slušně dlouhé dochutí. Charakterní, moc pěkné. Báječné nejen k sýru Comté nebo tradičnímu zpracování kuřátka z Bresse :-)

Čtyři různorodá červená z Moravy

Otevřel jsem v krátkém sledu čtyři červená z Moravy, různých původů a cenových kategorií. Začneme v supermarketu a skončíme ve vyzrálejším kousku školeném (mimo jiné) v gruzínských kvevri :-) Není to žádný souboj a neférové srovnání, prostě ta vína jen skončila v článku u sebe, tady žádnou segregaci netrpím. K řadě Albert (web) Sommelier Collection říkají „Přinášíme vám unikátní kolekci našich lokálních moravských vín od oblíbených menších vinařů jako je Mádl, Gotberg, Maňák nebo třeba Nové Vinařství.“, ale zdrojem jsou i producenti výrazně větší až vyloženě velcí, jako třeba Vinné Sklepy Valtice, od kterých je i chutnané Svatovavřinecké 2022 jakostní deklarované původem v mikulovské podoblasti. Pod selekci se jménem a tváří podepisuje Klára Kollárová, dnes národní sommelierka ČR, a v řadě najdete nejen vína domácí ale i zahraniční. Vizuál celé téhle řady je nápaditý a dobře zpracovaný. Vína obvykle stojí o něco víc, než papírově srovnatelné kousky hned vedle v regálu, třeba tohle bylo za již „vysokých“ 139.90 Kč a základní jakostní habáni nebo templáři spíš v zóně 79-109 Kč. Trochu tmavší rubínová barva, lehce fialový nádech. Čerstvá, přímočaře jednoduše ovocná trochu „uměle plastová“ vůně, tmavší peckoviny a trochu linka náplasti. Suché, svíravější, ovocnost na pomezí červených a tmavších plodů, solidní kyseliny, jednoduché, s trochu nepříjemným hrubším nahořklým dozvukem. Upřímně trochu zklamání, v zóně 5€+ u privátní značky s velkým odběrem očekávám vlastně čistší a příjemnější projev. A spousta těch levných domácích červených ho má.

„Alternativní“ ryzlinky od Kováře a Bauera

Už jsem se tu tak nějak opakovaně zmiňoval, že mám problém s „alternativním“ pohledem na Riesling / Ryzlink rýnský. A není to asi jen tím, že je to moje odrůda srdcová, vlastně tomu sám úplně nerozumím. Prostě mne u ryzlinku, mnohem víc než u jiných odrůd, dráždí… nerozpoznatelnost, zaměnitelnost, nezařaditelnost. A málokdy mne osloví různé oxidativní verze, kousky intenzivně macerované a vlastně ani ty s výrazným vlivem nového sudu mi nekonvenují. Podobné speciality od jinak špičkových vinařů, které v klasice uznávám a mnohá jejich vína obdivuji (za všechny třeba velká moselská jména Clemens Busch či Heymann-Löwenstein, nebo Von Winning z Pfalze), mne nepřesvědčily, nakolik mohlo jít o zajímavou zkušenost. Tenhle úvodník nepíšu proto, aby autoři následujících vín nebyli naštvaní, a abych dokázal, že problém je na přijímači a ne vysílači :-) Prostě mi přišlo fajn zopakovat, že nakolik si rád dám šardonku pod flórem klidně čiřenou bílkem z koňských vajec (taky vaše děti hrají Minecraft?), tak u ryzlinku trapně preferuji kousky s projevem řekněme encyklopedickým a předvídatelným :-) I když se ta vína ukázala vlastně možná míň „extravagantní“ než jsem čekal…

Vinařství roku, La Dive sířené, Furmint

Minulý pátek jsme se dozvěděli výsledky oborové soutěže Vinařství roku 2023 (web, informace o hodnocení a komisích), pro letošek s generálním a titulárním partnerem v podobě e-shopu Umění vína. Absolutním vítězem se stalo THAYA vinařství z Havraníků (jejich enolog, Jakub Smrčka, mimochodem obdržel titul enolog roku v roce 2021), které zároveň – stejně jako loni – dominovalo kategorii střední vinařství. V kategorii malých producentů zvítězilo bio vinařství Válka z Nosislavi, z velkých (tj. nad 200 tisíc litrů) to pak byl Štěpán Maňák z Žádovic. Maňákův enolog, Karel Novotný, který ale působí i ve vlastním stejnojmeném vinařství, obdržel cenu LOMAX Enolog roku 2023 pro mladého vinaře/enologa do 40 let. Shodou okolností v den převzetí ocenění mi dorazil domů degustační set jeho vín, už jsem je začal otvírat. „Cenu prof. Viléma Krause, CSc.“, ocenění za přínos vinohradnictví a vinařství pro významnou vinařskou osobnost, získal Pavel Vajčner ze Znovínu Znojmo. „Cenu studentů Zahradnické fakulty MENDELU“ si vysloužilo vinařství Horák z Vrbice. „Počinem roku 2023“ si stal spolek vinařů Dunajovské kopce za „příkladnou spolkovou činnost v oblasti rozvoje vinohradnictví, vinařství a obchodu s vínem spočívající v neustálém hledání nových kreativních forem vzájemné spolupráce a propagace místního produktu na úrovni všech členů rozličných velikostí i tržního významu“.

Dvakrát chutné Dolcetto z Dogliani

Zúčastnil jsem se nedávno dalšího ročníku akce Barolo & Friends věnované vínům z Piemontu, která byla letos hlavně o těch „friends“ a méně známých (až neznámých, pro mnohé) apelacích z této oblasti. Minimálně jednomu představenému vinařství, nakolik to nebyl objev ale spíš příjemné překvapení z jeho účasti, se budu brzy věnovat. Piemont je druhou největší vinařskou oblastí v Itálii a oblastí s největší sbírkou různých apelací, když sečtete DOC i DOCG. Na celkové produkci země se podílí 5 %, ale na vývozu rovnou 18 %. A naprostá většina konzumentů si Piemont spojí s legendárními apelacemi Barolo a Barbaresco, jakkoliv tvoří jen jednotky procent produkce regionu, a odrůdou Nebbiolo. Do oblasti zařadí a vzpomenou si ještě na odrůdu Barbera, případně apelaci Gavi nebo Moscato d‘Asti, ale tím to hasne. Valli Ossolane? Nizza? Lessona? Colli Tortonesi? Bramaterra? :-) Ne že bych se v tom sám orientoval, dobrovolně přiznávám, mé zájmy jsou přeci jen trošku jinde.