Nebezpečná práce pro SZPI a obnažený sběr

Být dneska inspektorem Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) není žádná sranda. Asi vám neunikla zpráva, že jednomu z nich kdosi polil dům a auto kyselinou. Mluvčí SZPI se domnívá, a stejně je na tom i poškozený a ostatně i další zainteresovaní, že událost přímo souvisí s prací inspektora, který se zabývá vyšetřováním složitějších kauz podvodů s vínem. Mimochodem už dříve se stalo, že kamion smetl z cesty automobil, kterým inspektoři blokovali výjezd z provozovny. Je to u nás docela divočina. V jednom případu souvisejícím s vinnými podvody a na něj navazujícím trestním oznámením jsem byl vypovídat / podat vysvětlení minulý pátek na policii v Brně, člověk se nestačí divit. Trh s všemožnými roztoky vzdáleně na vinné bázi je poměrně dost saturován a tak se už tak trochu mafie, která za ním stojí, dost možná brzy začne o místo na slunci řezat i mezi sebou… pomluvami (leckdy ovšem spíše jen dobře mířeným zveřejněním reálného stavu) to začíná, fyzickými útoky pokračuje. Nemluvě o tom, že v cenové válce jít níže nákupem levnějšího vstupního vína už prakticky nejde, udržet si marže prostě bude vyžadovat jiné metody. A odnese to konzument, dříve či později nenávratně i na zdraví. Nejsem nějak zvlášť velký pesimista, obecně považuji současnou nabídku v ČR, ať už domácích či zahraničních vín, za velmi dobrou a prakticky každým dnem ještě lepší, ale pokud jde o dění na domácím trhu se základními levnými víny více než pochybného původu a složení, tak věštím v dohledné době nějaký opravdu zásadní průšvih.

Pár vzorků od Tetura a Mikulici

V poslední době jsem se Moravě, kromě svých několika oblíbenců, příliš nevěnoval. I přes dřívější rozpaky mne ale dost příjemně překvapila aktuální produkce Syfany (Jakub Zborovský) z Vrbice, hlavně tedy červená vína, o tom určitě více časem, chci si ještě v klidu projet pár lahví i doma. A ochutnal jsem i pár desítek dalších vín, včetně ucelenějších setů, o dvou z nich bude dnes řeč. Ve vinařství a následně i na akci s Králem vín u nákupního centra Eden jsem si projel ke dvacítce vzorků z bílovického vinařství Vladimír Tetur (web). Hlavně u různých jakostek či kabinetů byl velmi slušný poměr ceny a kvality, u bílých vín mi seděla více než vyšší přívlastky. Fajn čerstvý říznější je jakostní Müller Thurgau 2013. Jemnější, pepřové, suché živé je jakostní Veltlínské zelené 2013, v bezva kondici aromatický čerstvý lehký Muškát moravský 2011 kabinetní. Ale špatné není ani Veltlínské zelené 2013 pozdní sběr polosuché, kapka cukru tam je ale spíše šťavnaté, ovocnějšího výraznějšího stylu, delší, výborně pitelné (chutnalo mi vlastně více než suchý ročník 2012 co se dostal do Salonu vín, který působil hodně naležele, peckově, s výraznějšími známkami oxidace). Davy asi nadchne Frankovka rosé 2012 polosuchý pozdní sběr, taková ta smetanovo-jahodová klasika s dotykem cukru, ale šťavnaté, nadprůměrně dobře udělané a pitelné.

Starší vína u Rare Wine

Před pár týdny jsem se tu zmiňoval o nádherném starším Bordeaux, v článku byla tenkrát i ukázka speciálního otvíráku na archivní vína. Na stejné degustaci od Rare Wine byla ovšem k dispozici i další hodně zajímavá vína. Když už čekala ty roky na otevření, tak pár dní na hodnocení také vydrží, ale pár slov by o nich padnout mělo. Degustace byla dobře připravena, k dispozici několik různých tvarů a velikostí ideální sklenic, v tomto směru ideál. Jako „zavíňovací vzorek“ většina využila kabinetní Ryzlink vlašský 1999 z Ořechové hory od Mikrosu, suché bílé víno stále v dobré kondici i přes skromný přívlastek. Trošku tmavší citronová barva, jasně nazrálé ve vůni směr květový med a bylinkové výluhy, minerální pikantnost, trochu pečené toastové aroma. Suché, hodně lehké, výrazná kyselina, výborná pitelnost, citronovomedový čaj a toast v poměrně dlouhé dochuti. Zajímavý kousek! Pro příznivce analytických hodnot uveden alkohol 10.94 % a 7.9 g/l kyselin.

Lehká melancholie s prvorepublikovým pinotem

Je tomu pár dní, co jsem se zde zmiňoval o ochutnávce několika pinotů, a zároveň v úvodu naznačoval, že ani jedna z popisovaných lahví nebyla důvodem našeho setkání. Tím se stala miniaturní sběratelská lahvička prvorepublikového mělnického pravokořenného pinotu od vinaře a obchodníka Mořice Uhra. Ideální téma na článek den před oslavou vzniku samostatného československého státu. Ochutnat takové víno bylo snem našeho hostitele, Pavla Jelena, a jeho popis celé slavností události si můžete přečíst na O Víně, se všemi potřebnými detaily (a upřímně se opravdu hodně těším, až Pavel dokončí dlouho připravovanou knihu o vinařství a vinicích v Čechách). Můj zápisek k tématu bude více přízemní a technicistní.

Překvapivý jurský korál

Jestli je nějaká francouzská apelace, která umí fantastická lehčí skvěle pitelná a zároveň zajímavá červená vína a získává si s nimi pozornost po celém světě, tak je to momentálně Jura. Odrůdy Trousseau a vlastně i Poulsard jsou trendy! Až tak, že je vysazuje nová vlna vinařů třeba i v Kalifornii, a místo přezrálých monster s hromadou alkoholu a tunou dřeva se snaží o časnější sběry a elegantnější vína. Celé hnutí se prezentuje pod sloganem In Pursuit of Balance (V honbě za rovnováhou), primárně jim jde o kalifornské Chardonnay a Pinot Noir, a jejich aktivity si rozhodně zaslouží sledovat. Ale zpět do Francie. Jurští vinaři nedělají nic nového, nepřizpůsobují se pomíjivým trendům, to jen trh je konečně (nebo spíš znovu) objevil. O vyváženosti, lehkosti, pitelnosti a podobných tématech jsem přemýšlel nad lahví Corail 2009 Côtes du Jura, jedné takové specialitky od Château d'Arlay (web). Jde zároveň o jejich v podstatě základní a nejlevnější víno, v tomhle ročníku u Matějky maloobchodně za 270 Kč.

Šampaňské poprsí, Pontet-Canet deklasovaný a víno v sudech po whisky

Tématu vinného skla se tu chystám v nejbližší době věnovat trochu obsáhleji, dnes to bude jen krátce o sklence na bubliny, na Champagne. Legenda praví, že tradiční a z mého pohledu děsivá sklenka, takový ten široký otevřený kalich, ze kterého velmi rychle prchají bubliny a příliš neumožňuje užít si aromatiku vína, byla vymodelována podle (levého) prsa Marie Antoinetty. Nebo Madame de Pompadour, to není úplně jisté :-) Ale tyhle starosti už můžeme hodit za hlavu. Po mnoha letech, kdy tradiční coupe nahrazovala spíše efektní vysoká flétna s její schopností krásně prezentovat perlení , a mezi vinnými nadšenci se začala prosazovat spíše tulipánová sklenka na bílé víno (osobně mi jako naprosto nejlepší sklo na dobré charakterní bubliny přijde Riedel Grape Riesling/Sauvignon Blanc), určitě zažije legendární klasika návrat. Nově byla totiž vymodelována dle poprsí modelky Kate Moss. Nevím jak vy, já měnit nehodlám. Ale třeba existuje skupina vinných nadšenců se vzpomínkami na vlhké sny z doby, kdy Kate Moss katapultovala ke světové slávě reklamní kampaň pro Calvina Kleina, a sklenka jim konečně umožní si dosud jen představované tvary skutečně osahat…

Nádherné Il Frappato

Na setkání s odrůdou Frappato od výtečné vinařky Arianny Occhipinti (web) se samozřejmě jde dobře teoreticky připravit. Můžete si přečíst, co píše dovozce. Můžete, jako já před cestou na Sicílii, pořídit a teoreticky studovat výtečnou knihu The World of Sicilian Wine, díky které je mnoho zvláštností tamního vinařství rázem snadno pochopitelných. Můžete po vinařské oblasti putovat a setkat se s výtečnými vinaři, včetně Arianny, díky zábavnému oddychovému čtení Palmento: A Sicilian Wine Odyssey. Nebo propadnout studování encyklopedie Native Wine Grapes of Italy. Můžete popít několik netradičních a velmi zajímavých vín, včetně kousků připravených v amforách, ze špičkového vinařství COS (web), odkud Arianna vlastně pochází. Můžete si načíst nadšené recenze a tak vůbec, mít velká očekávání. Pak odloupnete voskovou záklopku, nalijete si do sklenky Il Frappato 2011 a… je to tam! Je jedno, co jste věděli, co jste čekali. To víno vás dostane, pohltí, nadchne. Tedy pokud je váš vinný vkus alespoň trochu blízký tomu mému.

Pár pinotů z ČR i Burgundska a zákeřná Čína

Minulý týden jsme se sešli u P.J. nad pár lahvemi milované odrůdy Pinot Noir. Primárně šlo o setkání nad jednou unikátní lahví, či spíše miniaturní lahvičkou, o které možná bude řeč později, část obsahu nyní prochází analýzou. Ale tohle víno zmizelo téměř jen po přivonění ke sklence a tak, abychom nebyli na suchu, padlo i pár klasických sedmiček různých míst původu, hezky naslepo bez ovlivnění vinětami. Což je vždycky velká zábava s notným podílem nečekaných překvapení i zklamání. Takže letem světem mé poznámky k ochutnaným pinotům.

Chablis, výprodejový Pinot a líbivá Frankovka

I přes trochu vyšší počet degustací se mi podařilo v uplynulých dnech otevřít pár lahví i doma, sahal jsem spíše po osvědčených lahvích, ale i něco nového ve sklenkách skončilo. Kupříkladu hodně potěšilo Domaine des Malandes Chablis 1er Cru Vau de Vey 2008, víno zakoupené po degustaci jiného jejich 1er Cru stejného ročníku. Vinice Vau de Vey byla mezi 1er Cru Chablis přijata až při rozšiřování apelace v roce 1978, zároveň se ale jedná o zajímavou polohu, snad dokonce nejstrmější svah v oblasti s dobrou expozicí, v rukou kvalitních vinařů může nabídnout skvělá vína. Malandes zde má starší keře, 40+ let, a víno odsud školí ze třetiny v dubových sudech jeden až pět let starých. Citronová žlutá, čirá barva. Příjemná, klasická vůně, citrusy, žluté jablko, výraznější minerální linka, kouřovost, dotyk dřeva, lehce exotické tropické ovoce. Poměrně vrstevnaté, nabízí drobné odbočky, výborně připravené. Suché, středně plné, parádní harmonická kyselina a velmi pěkná stavba, ovoce opět citrusy a jablko, čistě zakomponované dřevo, delší, výborně pitelné tvrdší Chardonnay co baví. Zakoupeno ze starších zásob od Hrona, vinařství pravidelně dováží a nové ročníky má Dominec.

Výrazné červené a něco k netypickým balením

Pečetě, viněty z korku či kovové, kameninové karafy místo lahve či netypické tvary lahví… Pokaždé, když něco takového vidím, jsem ve střehu. Přehnaně rozmáchlá ambaláž či lahve atypické pro region původu vína zhusta znamenají, že vinařství investuje více do marketingového oddělení než do práce na vinicích a ve sklepě, věnuje více pozornosti obalu než obsahu. A cílovou skupinou není milovník opravdu kvalitních charakterních vín, ale někdo shánějící dárkový předmět či ještě častěji zákazník velkého řetězce, kde je třeba v regále zaujmout všemi dostupnými způsoby. Nad jednou trochu netradiční lahví, o které bude řeč níže, jsem si snažil vzpomenout na atypicky balená vína, která mne v posledních letech zaujala a považoval bych je za opravdu kvalitní, ale po pravdě příliš úspěšný jsem nebyl, možná s výjimkou některých kovových vinět (parádní maltský Grand Maitre od Marsovinu, solidní Château la Poujade Grande Réserve z Cahors, španělské Barón de Ley a Bodega Museum). Napadá něco vás? Nebo alespoň balení, které vás opravdu nadchlo, bez ohledu na kvalitu vína?

Riesling z Alsaska od základu po Grand Cru

Než se konečně dostanu k reportu u sauvignonech a pinotech z Loiry, kterých jsem v posledních měsících v sýrárně na Jiřáku nachutnal možná sedmdesát, odhrnu poznámky ze včerejší ochutnávky alsaských ryzlinků tamtéž. Dovozce Jiří Hron si tentokrát připravil 15 vzorků od čtyřech různých vinařů, z představených vín bylo osm v kategorii Grand Cru, navíc každé jiné. Ochutnávka se konala primárně za účelem prozkoumání vinařství Louis Hauller, ostatní v sortimentu běžně má. Ale popořádku.

Dva či tři cukříky do vína, Svatomartinské a Hugel nesupermarketový

Žijeme v bublině, jak poznamenal včera jeden můj kamarád, a myslel tím svět vínomilců a obdivovatelů charakterních vín. Má samozřejmě pravdu. Krásně to ukázal včerejší díl pořadu Prostřeno, kde účastnice vyřešily problém s příliš kyselým vínem jednoduše. Prostě si do něj nasypaly trochu cukru krystal a zamíchaly. A ještě si pak navzájem radily, kolik cukru tak pro zlepšení chuti třeba. Pro zájemce zde, někde od 26:30, když překousnete sérii reklam. Možná lepší… ať vinaři dělají solidní suchá a kdo bude chtít, tak si dosladí, že jo. V hospodě dostanete, jako k čaji nebo kafíčku, dva pytlíky s cukrem. Pohoda! Nebo… nevím. Mimochodem Prostřeno je takové moje občasné „guilty pleasure“, i přes téměř fyzickou bolest při sledování sem tam nějaký díl dám. Ač jinak jsem přesvědčen, že kvalita domácí gastronomie letí úžasným směrem nahoru a restaurace a především některé bary a kavárny se již mohou měřit se světovou špičkou, tak tohle je děs. A vůbec nejsmutnější pohled byl nedávno závěr dílu, kde hned vedle pohledu na špatně naaranžované blafy trůnil záběr Romana Pauluse, jelikož partnerem pořadu je Lidl. Paulusovi spojení s tímhle řetězcem nevyčítám, každý máme hypotéku ke splacení, ale v téhle přímé kombinaci mu výsledek fakt nezávidím…

Friulani Indigeni s Wine Geekem

Minulý týden spáchal Marko Jelič alias Wine Geek (web, konečně už s nějakým obsahem a nabídkou lahví) degustaci nových akvizic z italské oblasti Friuli. Ne vše bude vozit, šlo tak trochu i o sondování reakcí. Marko vozí hlavně vína bez zbytečných zásahů ve sklepě a chemie ve vinohradech, spíše od menších podniků, tomu odpovídala i většina představených vín. Samozřejmě je otázkou, jak si s termíny typu „přírodní víno“ poradí techniky jako podchlazení hroznů / studená macerace (Borgo San Daniele a jejich „Dry Ice Inside“)… za mne je to vlastně menší zásah než třeba zrání v nových sudech, nic do moštu/vína nepřidáváte. Ale to jsou spíš vinně-filozofické otázky na debatu nad pár sklenkami :-) Prolétli jsme si sedmnáct vzorků (z původních dvaceti, jeden byl korek a dva jen malé lahve stočené ve vinařství a vypili se na prvním kole ochutnávky kde jsem nebyl, ve všech třech případech to byl zrovna vinař Marco Sara, což zamrzí, protože je moc fajn) a nějaké ty objevy jsem učinil. Takže teď letem světem degustačními poznámkami.

Bramborový terroir & pivní novinky

O víkendu jsem zase jednou dorazil k rodičům a prarodičům do Podkrkonoší, rovnou si tam i odskočil zaběhnout Benešovský půlmaratón Pojizeřím, můj první oficiální v životě. Nějak jídlo a kvanta vína kompenzovat musím :-) Při doplňování energie poctivou babiččinou stravou jsem byl vyslán do sklepa pro kompot a tam si nemohl si odpustit vyfotit zásoby brambor. Hezky setříděné podle dodavatele či místa pěstování, je to zásadní údaj! Jak jsou brambory špatné, má děda blbou náladu. A kdo jednou dodá bramboru, která neprojde zkouškou časem a ukáže se, že nesplňuje dědova přísná měřítka, ocitne se okamžitě v nemilosti. Víno nebo brambory, máte to jedno. Na původu záleží! A někdy mám pocit, že normální konzument dneska míň řeší to víno než česnek nebo jogurt…

Parádní bílé od Loiry

Vždycky si říkám, jak moc tomu či onomu vínu pomůže, že o něm něco vím. Znám skvělou pověst vinaře, že je to třeba biodynamik, když vím že je víno připraveno způsoby, které jsou mi blízké. Nakolik mám tendenci podobným vínům třeba dát větší šanci, pokud mi na první napití nesednou. Ale je jisté, že někdy je všechno důležité už v lahvi a vůbec žádné informace nepotřebujete. Ve středu v sýrárně na Jiřáku otevřel Jiří Hron opět sadu vín z Loiry, především ze Sancerre. Právě odtamtud už jsme postupně přechutnali ani nevím kolik desítek lahví, padesátka to bude nejméně, skoro bych o nich měl něco napsat %-) Každopádně jeden ze vzorků naprosto vyčníval. Ne že by ostatní byla špatná vína, tentokrát byla kvalita dost vysoko (bezva klasika Domaine Serge Laporte Sancerre Millésia 2011, poměrně efektní Balland-Chapuis Sancerre Le Vaillon 2010, bohaté a s výraznějším dřevem Gitton Père & Fils Sancerre Les Herses Silex 2010 a další), ale tohle víno mi sedlo perfektně, dokonale se strefilo do vkusu. Až zpětně jsem si dohledal ty podstatné informace a co myslíte… bylo to tam! :-)

Timotheus, Atanasius, Josephine a Joschuari

V rámci pravidelných „ulítlých úterků“, kdy je ve vinotéce Fajnšmekr vždy celé odpoledne otevřena sada zajímavých a obvykle trochu netradičních vín, byla tentokrát představena čtyři vína slavného vinařství Gut Oggau (Eduard Tscheppe s manželkou Stephanie Tscheppe-Eselböck, web), podniku hospodařícího biodynamicky (certifikace Demeter) v Burgenlandu, u Neziderského jezera. Mají 13 hektarů, ze kterých ročně připraví jen do dvaceti tisíc lahví. A ty jsou v regálech obchodů nezaměnitelné. Každé víno nese vinětu s obličejem a jménem jednoho ze členů tří generací rodiny, víno je vždy popisováno jako charakter příslušného člověka. Má to nápad a je výborně provedeno, k úplnému štěstí pak chybí jen to, aby šlo o skutečnou vinařskou rodinu (není tomu tak, za projektem stojí německá reklamní agentura Jung von Matt). Pokud jste vlastníkem moderního kompaktu nebo telefonu, tak se navíc jejich lahve moc dobře fotí, tyhle chytré strojky na obličeje na vinětách ostří samy od sebe :o)

Rosa Inferni a elitní domácí pinot

O víkendu jsem otevřel láhev Rosa Inferni 2009, výtečné směsi svatovavřineckého a frankovky z kounického vinařství Dva duby (web), od Jiřího Šebely. Bavilo mne to opravdu hodně a ač terroir, odrůdy, obsah alkoholu i techniky zpracování jsou dost odlišné, tak mi v mnohém připomnělo a nejvíce evokovalo některé projevy vín Franka Cornelissena z Etny, hlavně jeho Munjebel Rosso. Vím ale, že Šebela ve vínech od Cornelissena trochu postrádá rafinovanost a vrstevnatost (s čímž já tedy nemohu souhlasit), takže srovnávat nebudu ;-) Každopádně i přemýšlím, zda se pouštět do nějakého delšího popisu Rosa Inferni. Důvodem je jedna z odpovědí, kterou mi Jiří Šebela dal v dotazníku ke článku o mladých vinařích, na otázku o tom, co považuje ve svém vinaření se za úspěch a co za neúspěch: „Úspěchem je, když lidé pijí naše víno, přemýšlí či baví se u toho o všem možném krom vína samotného, je jim dobře a po dopití vína pak, při pohledu na prázdnou skleničku, najednou dostanou neodolatelnou chuť zajet se podívat do Dolních Kounic. A neúspěchem, když u našeho vína lidé řeší, zda jsou ve vůni lesní jahody nebo spíš ostružiny. Pak Kounicím a jejich mocnému kouzlu nepodlehli.“ Takže si nechám pikantnější ovocitost do třešní, mineralitu, jistou zábavnou divokost, šťavnatost, lehkost při zároveň pěkné stavbě a docela bohaté chuti, poctivou pitelnost, zábavnost i všechna ostatní adjektiva od cesty, že jo :o) Nebudu se zmiňovat ani o tom, jak dokonale víno drželo charakter v otevřené lahvi několik dní bez větších známek úpadku. Prostě jeďte do Kounic a ochutnejte sami.

Rekordní aukce & dosycená šlechtitelka

Pravidelně tu narážím na problematické (alespoň pro mne jakožto osoby s dětmi, hypotékou a omezeným rozpočtem) ceny i celkem normálních burgundských vín, které je posouvají z kategorie něčeho, co bych pravidelně a rád pil pro radost, do záležitostí poněkud výjimečnějších. Ale vlastně je to furt ještě dobrý, existuje také další cenová kategorie, jak opět ukázala nedávna aukce Sotheby’s v Hong Kongu, kde padl rekord v utržených penězích za jeden lot. Sada 114 lahví Romanée-Conti, ročníky 1992 až 2010 po šesti lahvích každý, utržila dvanáct a půl milionu hongkongských dolarů, tedy zhruba 35 milionů korun. To je něco přes tři sta tisíc za flašku, což v kontextu běžných tržních cen vlastně relativně ujde :o) Mimochodem v prodeji byla i obvyklá cenová dvojka na podobných akcích, vína od legendárního Henri Jayera, zde konkrétně kolekce 66 magnum lahví Cros Parantoux a Echézeaux z pozdních osmdesátých a raných devadesátých let, dohromady prodána za 8.2 milionu hongkongských dolarů (tj. necelých 350 tisíc korun za magnumku). V tomhle kontextu se ve svém burgundském koníčku pohybuji vyloženě v nízkonákladové kategorii :o)

Čtyři červená a čtyři bílá z Burgundska

Nejsem si jist, kolik čtenářů Jižního svahu to zajímá a má pro ně alespoň malou hodnotu, ale dneska to budou zase vína z Burgundska. Nedávno se totiž uskutečnila fajn ochutnávka u Domaine R&W. A ti mají v nabídce několik opravdových hvězd (byť některých vín získávají, jako všichni ostatní, v alokacích spíše homeopatické množství). Začali jsme sadou vín červených, hezky ve všech kategoriích základní burgundské hierarchie, a pak si dali i stejný počet bílých. Byla to poměrně silná osmička vín a bezva podvečer.

A takhle my tu žijeme…

Zaskočil jsem odpoledne na nákup do sámošky a samozřejmě absolvoval i průchod uličkou s víny… nikdy nevíte, kdy se objeví něco použitelného, že jo :o) Třeba teďka Billa, po vzorku jejich obchodů v Rakousku, zařadila veltlíny a další vína od jmen jako Willi Bründlmayer nebo Jamek, což je rozhodně fajn pití. Nejprve jsem se pobavil u moravského pinotu (prý, platí pro odrůdu i původ, jiné šarže třeba budou z Itálie, soudě dle Pinot Nero na štítku s cenou a původu jejich dalších vín jako Pinot Gris; má důvěra vůči Templářským sklepům je v tomto dost na bodu mrazu) se speciálním označením doprovodu k otřesnému seriálu Vinaři, jak jinak než ve slevě. Doufám, že to víno bude mít charakteristickému projevu odrůdy blíže, než má seriál ke skutečnému životu a práci vinařů, ale z předchozích zkušenosti bych si na to nevsadil. A pak se naštval o pár metrů vedle. Kvalita z Česka!

Pětkrát Fixin od bratrů Berthautových

Burgundská apelace Fixin se nachází vedle Gevrey-Chambertin, směrem na Dijon, a se svým určitě prestižnějším kolegou sdílí část geologických podmínek, pravda je tam větší podíl jílovitých půd. Možná i to se podepisuje na faktu, že Pinot Noir z Fixinu (ač je apelační pravidla povolují, tak bílá z Chardonnay a potažmo Pinot Blanc, do roku 2011 dokonce i Pinot Gris, jsou tu velmi výjimečná; ale pravidla povolují přidat jich trochu k červenému na zjemnění, dříve to nebylo nic nebvyklého) rozhodně není proslaven nějakou zvláštní jemností a elegancí, ale má pověst urostlejších robustnějších vín, drsných v mládí, spíše strohého stylu, tak trochu neotesanějšího bratříčka Gevrey. Místní vína se dobře prodávala právě v blízkém Dijonu a byla méně exportována, což budování pověsti ve světě také nepomohlo. Ale Fixin, ať již z některé z 1er Cru vinic nebo i vesnický, může být výborné charakterní víno s opravdovým šarmem, od jmen jako Pierre Gelin či z Domaine Joliet určitě, navíc sympatickým způsobem vyzrávající. Mezi jména, která se ve Fixinu vyplatí zkusit, patří též Domaine Vincent et Denis Berthaut.

Hledání básně se sylvánem

Včera večer jsem dodělával sylvánský článek a v jeden moment se děsně zasekl. Hlavou mi blesklo, že před lety jsem četl nějakou báseň, kde byla o Sylvánu řeč, ale naprosto si nemohl vybavit její jméno ani autora. Matně si vybavuji takovou zasmušilejší, „matně zelenou“ podvečerní atmosféru, ale to je asi tak všechno. „Podezřelým“ z autorství je Jan Skácel, ale zdaleka to není jisté a úspěšný v hledání jsem nebyl. Netušíte někdo? Text už je dokončen a odevzdán, takže báseň se do něj stejně nedostane, ale alespoň mi to přestane vrtat hlavou :-) K přemýšlení jsem popíjel alsaský Sylvaner 2012 vinařství Clément Weck & Fils (web, vozí Jiří Hron a prodává po lahvi za 299 Kč) z Gueberschwihru. Chutnal jsem ho už dříve a od posledně přeci jen trochu nazrál, zmizela zaprděnost ve vůni, projev se začal trochu ohlazovat a změkčovat, ale stále je to jemnější bílé, trochu listnaté, spíše lehčího střihu, nepodbízivě sympatické. Víno na celý večer ke čtení, třeba.

Biodynamické Champagne, Sylvaner starých keřů a Riesling v litrovce

Před nějakou dobou jsem pořídil průřez víny Champagne David Léclapart z Trépail, odkud má i všechny hrozny z vlastních tří hektarů vinic, svérázného Demeter certifikovaného biodynamického pěstitele a vinaře (zkušenosti získával a přiklonit se k biodynamice ho přesvědčila práce u Leclerc-Briant, ze začátku bral preparáty od Fleuryho), až proběhne ochutnávka budu o něm psát detailněji. Na úvod třeba to, že v knihách o Champagne je buď jako naprostá špička, nebo jako „spíše zajímavost“, dost polarizuje dle vkusu autora. Někdy je řazen vedle Selosse, ale to přístupem ke školení vín příliš nesedí. Jediné víno, kde jsem měl dvě lahve, byl jeho základ L’Amateur Blanc de Blancs Extra Brut ročníku 2006, ač oficiálně o ročníkové víno nejde. Ale jiná nedělá (což je mírně v rozporu s apelačními předpisy) a ročník jde vyčíst z čísla šarže. A to jsem taky otevřel u příležitosti výročí svatby.