Nabušená Barbera a lahve z družstevní schůze

Jedno z vín, které tu máte možnost pravidelně se mnou sledovat, je Barbera d’Asti Pörlapà z rodinného piemontského vinařství Boeri Alfonso. Měl jsem tu vertikálu ročníků 2002 až 2007 (s dostatkem detailů o vinařství i tomto konkrétním víně), ročník 2009 a teď se mrkneme na ročník 2011. Temná barva, tón do fialové. Koncentrovaná, sladší, tmavě ovocná aromatika, s jasným vlivem nových dubových sudů, toastované dřevo, čokoláda. Hodně efektní, snadno nadchne, ale zároveň není nějak falešně vlezlé. Ovocně zralé, výrazné, plné v chuti, dobrá kyselina, tmavá ovocnost, jemnozrnné třísloviny, čokoláda, výraznější dřevo, velmi dobrá délka. Alkohol 15 % je znát ale neruší. Bez problémů k pití nyní, ale vůbec bych se nebál nechat zrát dalších pár let, kdy ze zkušenosti tenhle primárně efektní „pěstí to obličeje“ styl částečně nahradí i elegantnější projev. Upřímně sám mám raději Barberu méně obalenou novými barrique sudy, u tohohle vína jen těžko odhadovat co přesně a odkud vlastně je. Což nic nemění na jistotě, že tohle víno se bude moc líbit a bude sbírat medaile na soutěžích :-) Dovozce Víno pro vás nabízí i novější ročník 2013 ale má k dispozici i něco „archivních“ vín z ročníku 2009 či 2008.

Vinařský zákon, naturálno a Cornelissen, ceny Champagne, magická láhev…

Včera, 29. března, byla rozeslána nová prováděcí vyhláška ze dne 21. března 2017 o provedení některých ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství. Ano, toho zákona, který vstupuje v platnost už tuto sobotu, 1. dubna. Podnikatelské prostředí v ČR je opravdu bezva věc, jen co je pravda. Ale na tohle téma jsem se zde vztekal před měsícem. Samozřejmě věřím, že všichni dotčení, a zdaleka se to netýká jen vinařů ale také vinoték a dalších prodejců a dovozců, jsou už se zněním zákona seznámeni dávno a na všechno pečlivě připraveni. A pokud ne, tak šup si otevřít něco dobrého a vrhnout se do čtení. Možná zjistíte, že bude potřeba vyběhat si nějaká nová potvrzení, místo prostého odeslání objednávky když potřebujete koupit nové víno uzavřít s vinaři předem pár dosud nepotřebných smluv a tak podobně.

Lehce postarší vína z nabídky Domaine R&B

Minulý týden se konala hodně zajímavá degustace vín z portfolia Domaine R et B (dříve Domaine R&W), která představila spíše než aktuální nové ročníky vín různé už trochu zralejší (ale stále dostupné) kousky. Ze čtrnácti vzorků byl největší prostor věnován Burgundsku, ale našla se i láhev z Champagne či jihu Francie a taky jedno Německo. To vše v doprovodu několika jídel z kuchyně Vinografu. Nezastírám, že jsem si to fakt užil, tenhle můj koníček má spoustu světlých stránek (a jedu velmi temnou, při pohledu na výpis z účtu). Dnes zážitek alespoň zprostředkovaně formou několika degustačních poznámek k vínům, která mne zaujala nejvíce.

Fajn cava a další dvě saké do sbírky

O bublinách celkem velkého producenta Família Oliveda (web) už jsem se tu v minulosti určitě zmiňoval, tentokrát jsem cestou domů z pošty (kde jsem si resetoval přístup k datové schránce, už podruhé v tomhle roce, připadám si jako retard a nechápu…) odlovil za 199 Kč v obchodě Toro Blanco vychlazenou láhev Cava Brut Nature Reserve. Manželka chtěla nějaký aperitiv než doděláme večeři, prostě :-) Odrůdově Macabeo a Xarel·lo, kvašeno separátně v nerezu, pak směs a druhotná fermentace v lahvi a zrání zde rok a půl. Světlá slámová žlutá, pěkné perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, svěží vůně, sušené květiny, bílé ovoce, znatelné toastové tóny a zrání na kalech v lahvi pěkně znát (a osobně bych tipoval delší období), dost fajn. Prakticky úplně suché ale dobře vyvážené, svěží kyseliny, bílé ovoce, pevné, minerální linka, slušná délka a pitelnost. Za ty prachy (a ve Španělsku jde někdy koupit v přepočtu ještě o pár desítek korun levněji) velmi solidní bubliny, které si klidně s chutí dám znovu.

Fino Jarana a levnější repliky populárních vín

Včera bylo nádherně, letos poprvé jsem vyrazil běhat jen v kraťasech a krátkém tričku, konečně! A při západu slunce otevřel láhev sherry Fino Jarana od skvělého producenta Bodegas Lustau. Je to víno z jejich „základní“ řady, zraje v bodeze Los Arcos v podstatě uprostřed města, v soleře stráví víno zhruba čtyři roky. Ukládají ho svých speciálně tvarovaných lahví pod šroubový uzávěr, což považuji za ideální řešení. Světlejší žlutá barva. Parádní aromatika, klasika se vším všudy. Svěží pikantní štiplavější, jasný vliv flóru, solené mandle a vůbec slanost, olivový nálev, zelené jablko. Suché, překvapivě slušná kyselina a důraznost (ale patnáct alkoholu si v tom netipnete, flór sežral glycerol a působí to křehčím dojmem než alkohol napovídá), naprosto suché, slané, skořápky korýšů, dobrá délka s lehce mandlovým dozvukem. Mňam! Vinařství se neustále chlubí 90 body od Parkera, ale jde o hodnocení z doby před 12 lety. A za tu dobu se leccos změnilo. Z mého pohledu je tohle víno ještě lepší než bývalo (skoro bych si tipnul o chloupek méně úprav při lahvování) a aktuálně by spíš šlo do zóny 92+ :-) Ale neboduji, že jo. A je důležitější měřítko – doba od otevření lahve k vypití. A tohle se nám v ledničce určitě nezkazí!

Fajn červená Montemercurio z Montepulciana

Loni na konci podzimu jsem se díky Víno pro Vás dostal k degustačnímu setu čtyř vín od toskánského producenta Azienda Agricola Montemercurio z Montepulciana*, ale nějak se zmohl jen na příspěvky na sociálních sítích a ne článek. Vzhledem k tomu, že jsem právě dopil stejná vína v o rok čerstvějším ročníku, přišel čas opomenutí napravit. A navíc mám možnost srovnávat. Montemercurio je vlastně docela nové vinařství, stejně jako je mladý i vinař Marco Anselmi, vznikli v roce 2007 a prodávat víno začali v roce 2011. Ale tři hektary vinic z jejich celkových deseti jsou výsadby z šedesátých let dědečka současného vinaře a tradice tu tedy je. Po dědečkovi a jen z těchto původní výsadeb je ostatně pojmenováno vrcholné víno podniku, Damo. U ostatních vín jmény odkazují na mytologii spojenou s bohem Merkurem. Z jeho jména vychází i název vinařství, podle legendy býval pod pevností Montepulciano chrám zasvěcený právě Merkurovi a samotný kopec byl zván Mons Mercurius. Vinařství se snaží pracovat ve vinicích bez moderní chemie a starší vinice už jsou i bio certifikované. Fermentují bez přídavku selektovaných kvasinek, vína zrají typicky ve velkých slavonských dubech, celkem normálka.

Moravská vína do Číny, pití z dřeva, příběhy…

Furt se něco děje, je třeba být v pozoru. Ludwig Bořetice a Templářské sklepy Čejkovice rozjíždějí vývoz vína do Číny. Zatím hlavně základních jakostek, ale doufají, že ty jim na místě probojují cestu i pro vyšší řady. Jsem moc rád, že se to povedlo. A pevně doufám, že se těmhle dvěma výrobcům postupně zadaří exportovat do Číny co největší podíl produkce. Klidně všechnu, fakt, myslím to naprosto upřímně. Ale za každý kontejner výběrů z hroznů by měla nějaká naše ZOO dostat navíc pandu. Do zásilky veltlínu bych jim na oplátku přibalil prezidenta, budou mít radost. Tak nějak jsem si vzpomněl na šest let starý zápisek, tenkrát jsem byl ještě mladý a naivní a možná mi bylo i trochu víc jedno, co si kdo z lidí ve vinném byznyse o mně myslí (protože mne skoro nikdo neznal a byl jsem jim naprosto ukradený; na tom druhém se naštěstí změnilo jen málo). A taky jsem byl plný nadšení a bláhové představy, že něco z toho co napíšu třebas do celostátního deníku má šanci alespoň trochu ovlivnit poměry v našem vinařství či zákaznické preference. Oh, my sweet summer child…

Čerstvá Rioja, Malbec z Argentiny a česko-africká Pinotage

Dnes to budou tři zahraniční červená, každé odjinud. Compañia de Vinos Telmo Rodriguez (web) je docela zajímavý projekt, o kterém si možná povíme něco později u dalších vín, má pár opravdu výtečných kousků. Začneme ale pozvolna. LZ 2015 je červené z oblasti Rioja Alavesa, z různých vinic v okolí obce Lanciego de Álava, certifikováno bio. Ruční sběr a třídění ve vinici, fermentace spontánní v betonovém tanku a tam také zrání, jen krátce do půl roku. Odrůdově Tempranillo, Graciano a Garnacha. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá barva, fialový tón. Čerstvá, mladá energická vůně, že je to jenom beton je na přímé šťavnaté ovocnosti poznat. Černá třešeň, lehce kořenité, fajn. Suché, středně plné, mladé a dost tříslovin, fajn kyseliny, pěkně postavené, čerstvě ovocné s decentní minerální linkou, moc dobře pitelné víno. Nic složitého, ale zároveň ne nuda. Takhle nějak bych si představoval slušné spotřební červené do supermarketu :-) Zaplatil jsem za něj lehce pod 8€, dá se snadno najít na e-shopech v Německu a Španělsku.

Krásné bílé z nečekané odrůdy

Je to taková moje úchylka. Vím, že mne spolehlivě nadchne klasický ryzlink nebo dobré burgundské, ale nejsem schopen odolat lahvím vína z téměř neznámých odrůd či údajně překvapivě dobrým ukázkám odrůd či oblastí jinak považovaných za málo zajímavé. Prostě nadšení z obzvláště skvělého Aligoté je o chlup větší, než ze srovnatelně dobrého Chardonnay z vinice hned vedle :-) Tohle byl hlavní důvod, proč jsem se při nedávném nákupu lahví na chystanou ochutnávku sherry specialit rozhodl vysolit už ne zrovna lidových 18€ a přihodil láhev běžného tichého bílého z odrůdy Merseguera, geneticky prý příbuzné se známějším a úspěšnějším Torrontés. Merseguera je ale okrajová záležitost hlavně jihovýchodu Španělska a především oblasti Valencía, ze které se čistě odrůdová vína dělají spíše výjimečně, protože tak nějak postrádají charakter, bývají poněkud nudná, plochá, spíše s nižším alkoholem a často s nedostatkem kyselin. Vlastně se pěstuje hlavně kvůli dobré odolnosti vůči vedru a suchu a slušným výnosům. Dříve se také používala na fortifikovaná madeirizovaná sladká vína a občas se pletla s odrůdou Palomino Fino, jsme obloukem zpět u sherry, protože té se v Alžíru říká právě Merseguera. Dnes je díky neutrálnímu projevu nejčastější coby „hmota“ do směsek s něčím výraznějším. Za poněkud mdlou odrůdu označuje ve své chytré knize i Jancis Robinson, ale my se dnes mrkneme na čistou podobu, kterou bych se takto označit neodvážil.

Deset různorodých vín z Loiry

Před pár dny uspořádal Vít Hepnar ochutnávku několika vín, která si dovezl z nedávné cesty za krásami Loiry. Některá z nich, či alespoň producentů, se možná objeví v nabídce Gourmet Services, jiná možná začne vozit AdVivum, další se sem třeba vůbec nedostanou nebo naopak už na trhu jsou. Ochutnali jsme 10 vín (+ pak kupu dalších odjinud) a rozhodně bych si mezi nimi vybral. A začnu mou oblíbenou odrůdou. Lucien Crochet Sancerre Rouge „La Croix du Roy“ 2012 je starý dobrý Pinot Noir z různých vinic v okolí Bué, školeno téměř rok ze ¾ v dubových sudech a ¼ v nerezu, po spojení následně v tanku další rok. Projevem klasická „burgunda“, s aromatikou tmavých peckovin a lehkou živočišností, kouřový tón a mineralita. Suché, šťavnaté, peckovinové, lehce svíravé, moc pěkně strukturované a výtečně pitelné víno. Krásná ukázka seriózního pinotu z Loiry, toho bych snadno vypil láhev, nenudil se ani chvilku a měl chuť na další. Od vinaře bylo k ochutnání i Sancerre Le Chêne Marchand 2013, tedy čistý Sauvignon blanc z jedné z nejvyhlášenějších poloh v oblasti. Zde jde o čistý nerez. Čerstvé, minerálně kouřové, citrusové, suché, šťavnaté, v chuti již nazrávající, něco krémovosti, vyvážené, uhlazenější, moc pěkně udělané. Ale ten večer bych určitě raději pokračoval s pinotem :-)

Experti, Tokaj, stobodový Ryzlink a prezidentský kandidát

Při pátku zase pár doporučených článků odjinud, novinek ze světa vína a tak podobně. Třeba takový článek Ve víně je pravda, jen se těžko hledá od Miloše Čermáka slušně shrnuje některé známé experimenty se slepou degustací vína a výsledky soutěží, zabývá se budoucností a vinnými appkami pro telefony a podobně, slušné čtení :-) The death of the experts aneb důvěřujete v hodnocení více svému oblíbenému kritikovi nebo průměru konzumentů z nějaké appky / webu? Což mne přivádí k dalšímu z mnoha nových s vínem souvisejících zařízení co (ne)potřebujete – WineMinder. V zásadě jde o monitor teploty a vlhkosti propojený s databází vína. Načtete si tam obsah sklepa / chladničky a chytrý algoritmus za vás bude hlídat, kdy je kterou láhev nejlepší otevřít. Projekt na Kickstarteru zatím žádný velký příliv financí nevykazuje a celkově nějak nevím. A bezdrátový vlhkoměr/teploměr jde asi pořídit i levněji…

Štíhlý a naopak velmi opulentní Ryzlink

Venku smaží slunce, přepadlo mne jaro. Riesling! Co je víc? Na klasická vína z téhle odrůdy nedám dopustit a dneska se mrkneme na dvě extrémně odlišné podoby. A začneme v německé oblasti Mittelrhein s bio kouskem Randolf Kauer 2014 Bacharacher Kloster Fürstental Riesling Kabinett trocken. O tomhle víně jsem psal i v jiných ročnících, a o dalších variantách z téže vinice jakbysmet, baví mne velmi. Ale je to vyloženě víno pro ryzlinkofily, spíše než jakkoliv univerzálně přístupné bílé. Ano, důvod tušíte správně :-) Láhev klasická pistole, šroubový uzávěr. Světlá citronová žlutá barva. Čerstvá energická vůně, která jasně napovídá, že vás čeká pěkně řízné víno. Minerální, limeta a peckové ovoce, mladistvé. V chuti suché, štíhlé a přísné, výrazná kyselina, příjemná mineralita, slušná délka, citrusovost, lehce pecičkové a jemně kořenité v závěru. Osvěžující, výborně pitelné víno na letní a teplé jarní dny. Jen 10.5 % alkoholu, takže dietní a „pro řidiče“, ale s téměř osmi gramy poctivých kyselin a skoro neznatelným (je ho tam asi pět gramů, ale tipoval bych méně) cukříkem v projevu :-)

Italská nuda a sada vzorků z Nového vinařství

O produkci vinařství Montalbera (k nám dováží VPV), již trochu většího producenta (175 ha) s šesti generacemi zkušenosti z piemontského Castagnole Monferrato, jsem se tu zmiňoval v souvislosti s jejich nejpěstovanějšími odrůdami – Ruché a Grignolino. Teď jsem se ponořil do kupy ukázek odrůdy Barbera, která je pro až třetí v pořadí (ale nejčastější odrůdou Piemontu, byť největší slávy se samozřejmě dostává Nebbiolu), byť stále se zásadním podílem vinic. Na vrcholu jejich produkce barbery stojí NUDA, což je pro regál obchodu u nás možná trochu složité jméno, ale zase upoutá pozornost :-) V italštině to znamená nahé, vinařství to vysvětluje lahvováním bez filtrace a dalších úprav. Z nejvyšší vinice Notaio, dva týdny macerace, rok a půl dubové barrique sudy (francouzské Allièr, 2/3 nové). NUDA Barbera d'Asti Superiore 2013. Zelená burgundská láhev, kov, celokorek a viněta s výrazným nápisem. 999 číslovaných lahví. Tmavé ovoce ve vůni, již trochu nazrálé a získávající na vrstevnatosti, lehce pikantní, tabák, trocha živočišnosti, sušené ovoce, toastovost. Suché, středně plné až plnější, s bezvadnou šťavnatou kyselinou, tmavší ovoce a ovocná marmeláda, třísloviny znatelné ale příjemné, živočišnost, teplejší ale vyvážené. Něco dřeva, kyseliny, zralost, bezvadná pitelnost ale zároveň pěkně strukturované a seriózní. Výtečné červené a skvělá Barbera. Ač styl v nových barrique sudech je spíše „moderní“ verze tak tohle působí klasicky, starosvětsky a moc pěkně. Baví velmi.

Degustační narozeniny Vinného sklepa Újezd 19

Před pár dny jsem vyrazil na oslavu dvanáctých narozenin Vinného sklepa Újezd 19 (web), která byla pojata jako velká neřízená degustace spousty vín, snad přes stovku jich tam bylo k dispozici. Systém účasti mi přišel docela sympatický – buď víněnky za 25 kaček a možnost ochutnat po půldeci jen pár vzorků (hromada jich byla za jednu nebo dvě víněnky), nebo paušální tisícovka (respektive patnáct stovek, pokud měl účastník zájem i o „VIP“ sekci archivních vín z Burgundska, Bordeaux a Rhôny) a možnost projet si komplet nabídku chutnat do sytosti. Ve sklepě bylo docela živo a rozhodně z čeho vybírat. Sám jsem z časových důvodů zvládl „jen“ zhruba třicítku vzorků a dobrovolně přiznávám, že nejvíce prostoru věnoval práv osmičce elitních vín, ke kterým se přeci jen dostávám spíš výjimečně.

Anglické bubliny, domací Cabernet, dubové Chardonnay a chlastací Frankovka

Mám tu teď v pořadí hned několik reportů z degustací a snad se mi podaří rozumně odhrnout, dnes ale zase pár jednotlivých lahví z předchozích dní. Na manželčin svátek jsem s velkým očekáváním otevřel Hambledon Classic Cuvée Brut. Krátce jsem se o nich zmiňoval loni u jejich top vína, tohle je naopak „základ“, klasická šampaňská směs Chardonnay, Pinot Meunier a Pinot Noir podle všeho primárně z ročníku 2011 s rezervami z ročníku 2010, degoržování v roce 2014 a na kalech v lahvi tedy něco přes dva roky. Coby „létající sklepmistr“ pro ně pracuje u nás známý Hervé Jestin, v Champagne docela slavné jméno. Nazlátlá žlutá barva, velmi pěkné perlení menších bublinek. Klasická vůně, kterou bych naslepo bez nejmenšího váhání poslal do Champagne s dominancí Chardonnay. Stále čerstvá, minerální, s toastovými tóny a ovocností evokující podzimní sad. K tomu něco kdoule, lehce oříškový tón. Suché, středně plné, šťavnaté, parádní kyseliny, čisté, slušná délka, vyvážené, klasické, s decentní jablečnou peckou v závěru. Má to tu správnou lehkost a zároveň váhu a strukturu, pije se výtečně. Cena asi £30 není nízká, ale Champagne téhle úrovně bude stát v obchodě nejméně stejně, spíš víc.

Rodič Furmintu, nejlepší bílé světa, Laurent Ponsot a resveratrol

Zprávy, zprávičky a více či méně důležité události ze světa vína. A začneme tou zásadní. Jmenuje se Alba imputotato a vězte, že tato málo známá rumunská odrůda je dle aktuální úrovně poznání a analýz DNA druhým dosud neznámým rodičem zásadní maďarské odrůdy Furmint. Již dříve bylo prokázáno příbuzenství s Gouais Blanc. Oslavme nalezení rodičů lahví něčeho dobrého! Maďarská vláda také nedávno rozhodla poslat docela dost peněz do Tokaje, cílem je především zlepšení infrastruktury (včetně modernizace železniční trati nebo opravy hlavní silnice v Mádu), servisu pro turisty a tak. Takže za pár let bude o něco snazší a příjemnější na tamní furminty, a že se tam teď objevuje spousta opravdu výtečných i v suché podobě, vyrazit. A tady se můžete mrknout na pěkný aromatický a chuťový profil odrůdy :-)

Dvě fajn saké za rozumný peníz

Saké! Nekřičte nadšením, já vím, jak moc vás tohle téma zajímá ;-) Čistě ze statistik návštěvnosti, články s podobnou tematikou si přečte jen zlomek lidí oproti průměru. Ale to mne zrovna netrápí, nemám prachy z inzerce, že jo. A pár lidí to zajímá. V rámci zdůrazňování problémů prvního světa jsem se opakovaně zmiňoval, že nabídka v ČR (rozuměj Praze…) je hodně špatná, dnes už nejen ve srovnání s Londýnem, Berlínem či Milánem, ale třeba i Vídní nebo Amsterdamem. Běžně (= zajít do obchodu a vybrat si) nakoupit moc nejde, pár asijských speciálek má jednu či dvě lahve, často je to ale spíše Korea než Japonsko. Je tu k dispozici i něco lepšího, ale obvykle za šíleně napálené ceny a navíc, jak se málo prodává, tak i docela staré lahve kde bych se trochu bál čerstvosti projevu. Proto mne dost potěšilo, když jsem v novém obchodě Pak Choi na Náměstí Míru narazil na hned několik různých saké (dle očekávání z evropské distribuce JFC), hezky v malých 300ml lahvičkách i větších formátech a úplně čerstvé. Ceny v tomhle obchodě nezapřou centrum Prahy, ale u saké jsou výjimečně dobré. Ne tak dobré jako v Japonsku, logicky, ale výrazně nižší než je tu zvykem a blíže civilizovanému světu.

Stefano Amerighi a jeho Syrah

Minulý týden do ČR na pozvání dovozce Via Del Vino (aka Flemming Teilgaard Laugesen) dorazil toskánský naturální vinař Stefano Amerighi. Hrozny pěstuje okolo města Cortona, tedy v kopcích na úpatí Apenin, k oběma pobřežím je to odtamtud podobně daleko a tedy čisté vnitrozemí. V oblasti se toho pěstuje vícero a vína bývají typicky označována dle odrůd, tenhle konkrétní vinař si to hodně „zjednodušil“ – dělá jen Syrah. Ten je v místě tradiční a má i vlastní DOC, nejde o žádný výstřelek. Vinař navazuje tak trochu na vinaření svého otce, který ale dělal víno konvenčně. Stefano studoval politologii a na vinaření se vrhnul v roce 2000, od začátku naturálně ve vinohradech a záhy plně ve sklepě. Mezi lety 2000 až 2004 vinice přesázel, takže má v podstatě mladé výsadby. A aby na svých pozemcích neměl úplně monokulturu, tak pěstuje i další věci, má ovocné stromy, sem tam kráva :-) V zásadě to prý umožňuje i lepší rozdělení práce v průběhu roku, kdy zrovna té na vinicích není tolik. Celkem má Syrahu 7.5 hektaru, na širokém rozptylu půd, různých podnoží, selection massale z úspěšných výsadeb v oblasti místo klonů. Celkem provádí 20-22 samostatných vinifikací jednotlivých poloh (nohama šlapané, ručně odstopkované, žádná mechanizace), ze kterých podstatnou část vín potom smísí do jednoho vína.

Biodynamické Champagne, klasické Prosecco a chlastací naturální Rhôna

Jedním z určitě nejúspěšnějších naturálních Champagne na našem trhu je biodynamický producent Fleury (viz starší zápisek) z Côte des Bar. S chutí využívám každé vhodné příležitosti typu svátek nebo narozeniny (či hezká slunečná sobota, ehm…) coby výmluvy k otevření trochu dražší lahve. Manželka má dvě křestní jména, což je při tomhle přístupu velká výhoda! Když tak o tom přemýšlím, možná jsem neměl být proti tomu, aby dvě jména měly i naše děti :-) Každopádně na svátek dcery si rodiče pochutnali na Champagne Fleury Millésimé 1999 Brut. Složení 75 % Pinot Noir a 25 % Chardonnay, fermentace v tanku a tedy žádné sudy, bez malolaktické fermentace, zrání na kalech v lahvi nemalých 12 let a navíc, trošku zvláštnost, pod korkem a ne tradičním korunkovým uzávěrem. Vzhledem k ročníku už přes čtyři roky dalšího zrání v lahvi po odstřelu kalů.

Proč v Somló nedělat červená vína?

Při debatách o Burgundsku, Mosele a dalších vinařských regionech, které jsou extrémně silně spojeny s jednou či dvěma odrůdami, velmi často dojde k „to jsme se nasmáli“ momentu. To když se téma stočí na možnost pěstovat tam něco jiného a jak by to asi vypadalo. Možná by fungovalo, možná ne… ale proč to vůbec zkoušet, když staletí vývoje dovedla konkrétní spojení k dokonalosti? O mé oblíbené malé maďarské oblasti Somló, vinicích na sopce z dálky připomínající horu Říp a jejích bazaltových půdách, se v chytrých knihách i na dalších místech dozvíte, že se tam připravují jen a pouze bílá vína z odrůd Juhfark, Furmint, Hárslevelű (Lipovina), Olaszrizling (Ryzlink vlašský) a případně Traminer. Při bližším zkoumání narazíte na Szürkebarát (Rulandské šedé), stopová množství Sauvignonu, Chardonnay, Sylvánu či starých odrůd jako Csomorika nebo naopak novějšího křížence Zeus. A na místě samozřejmě zjistíte, alespoň pokud jste tam v době dozrávání hroznů, že vinaři pěstují i modré odrůdy. Je jich tam nějakých 7+ hektarů a teda asi procento výsadeb :-) Odrůdy všemožné, najdete Pinot Noir, Kékfrankos (Frankovka), Cabernet Franc, Blauer Portugieser (Modrý portugal)… Vína z nich obvykle nejsou na prodej, nechávají si je na pití pro sebe. S jednou zásadní výjimkou, navíc odrůdově dost nečekanou. Moderní větší vinařství Kreinbacher (web, psal jsem třeba tu), s více než 40 hektary vlastních vinic rozesetých na 200+ samostatných místech po celém kopci a vedených v bio režimu, a jejich stoprocentní Syrah 2013. Původně spíše experimentální výsadba, s jejímiž výsledky ale slaví slušný úspěch.

Jarní sherry a komiks pro vinotékaře a vinaře

Venku se už hlásí jaro, sobota má být hodně teplá. Čas vylovit láhev sherry a vypít ji při pikniku :-) Jediným produktem vinařství Hijos de Rainera Pérez Marín (součást Grupo Estévez, ve které je dnes třeba i fenomenální Valdespino) v Sanlúcar de Barrameda, podniku založeného v roce 1852, je Manzanilla La Guita. Poznáte ji snadno, krom jména velkým písmem na vinětě i dle provázku na lahvi a pod vinětou :-) Guita znamená provázek (a je základem slova pro kytaru), ale ve slangu také hotovost. Zakladatel vinařství byl prý známý tím, že chtěl platit všechno hezky na ruku a do zaplacení žádné zboží. Solera pro tohle víno je veliká, zhruba 18 tisíc sudů ve dvou různých bodegách. Ještě do začátku sedmdesátých let to bývalo spíše Manzanilla Pasada, lahvována po nějakých dvanácti letech zrání, navíc z jediné vinice. V sedmdesátých letech došlo k prvnímu prodeji vinařství a víno slavilo velký úspěch (dnes je jedním z vůbec nejpopulárnějších v oblasti), úmyslně bylo posouváno k lehčímu stylu. V současnosti je věk spíše okolo 5 let a že jde o jedinou vinici nedeklarují, ale téměř veškeré hrozno pochází z Miraflores. Po určitém propadu kvality se pod Grupo Estévez vše napravilo a v posledních letech je La Guita velmi bezpečným nákupem.

Minivertikála frankovky od Pavla Halma

Jedním z vín, které mne předloni z Moravy opravdu oslovilo, byla Frankovka 2011 od Pavla Halma (web) z Velkých Pavlovic, původem ze starých keřů ve viniční trati Lizniperky. Nabídku mají širokou, ale tohle je jejich „vlajková loď“. Vrátil jsem se k ní loni a stále mne moc bavila. V mezičase jsem od tohoto zajímavého producenta se zhruba 19 hektary vinic (ošetřovaných šetrně, od roku 2009 jen biopřípravky, ale certifikováni nejsou) vyzkoušel i další vína, ale upřímně ta jedenáctková frankovka zůstávala nedostižná. Teď jsem dostal možnost udělat si malou vertikální degustaci – 2011, 2013 a dvakrát sudový vzorek ročníku 2015 (tedy vína ještě nehotová a tak je nutné je brát) v podobě s přidanými 30 mg/l SO₂ a úplně nesířené. Vinař tuhle frankovku školí ve dřevě a obvykle jde o delší maceraci (přes měsíc), žádná velká filtrace a tak. I přes zřetelnou zralost hroznů tam bývá spíše nižší alkohol, nejde o žádná opulentní vína. Ukládá je do burgundských lahví s korkem.

Templářská pokuta, rozmrzelost, EET a charitativní degustace

Žijeme ve zvláštní době. V kontrolním hlášení vám ujede 7 Kč a přistane vám okamžitě pokuta padesát tisíc. Nezvládnete do pěti dnů od výzvy potvrdit, že všechny údaje v kontrolním hlášení jsou v pořádku a souhlasíte s tím, že žádný problém nemáte, což vás bude stát klidně až dvacet tisíc, bez velkých odkladů. Prostou lidskou chybou vám po celodenním přijímání hotovosti nebude souhlasit pár desítek korun v pokladně s údaji poslanými do EET a riskujete pokutu pro menší podniky vyloženě likvidační. Nebo jste jedním z největších producentů vína v zemi, s roční produkcí 7+ milionů lahví, vrhnete na trh nejméně 1,1 milionů litrů vína neznámého původu a tváříte se, že je z Moravy. Jako bonus máte bordel v evidenci hroznů a celkově poněkud šulíte zákazníky. A dostanete pokutu jen pět mega a to ještě trvá sedm let vše dotáhnout do konce u soudů. Přepočítáno na sedmičky je to pokuta 3,40 Kč na flašku a to se, pokud se na vše přijde, furt vyplatí. Protože lidem je to očividně jedno, když vás stejně zvolí coby nejdůvěryhodnější značku roku 2016 českých spotřebitelů v kategorii víno. Modrý muškát na vás! Někdy je mi fakt smutno.