pátek 30. ledna 2009

Šardonka, sklepy, Babica, pátek…

Dneska to bude taková všehochuť. Výsledky Salonu vín 2009 jsou známy už pár dní, zatím jsem tu ale neodkazoval. Ze sta vín, které bude možné tento rok v salonu ochutnat, patří hned 12 vzorků Chardonnay. Že by se u nás téhle odrůdě skutečně dařilo až tak dobře a neměla problém porazit tradiční veltlíny a vlašáky? Ty ostatně nenajdete ani v nejvíce obsazených bílých, i Pálava je tam vícekrát. Je mi to trochu líto. Ale co, každý máme možnost ta vína přechutnat a rozhodnout se, zda je jejich umístění oprávněné. A své favority případně najít jinde. Letos se k již tradičním otevřeným sklepům v jednotlivých vinařských obcích přidává jeden poněkud rozsáhlejší projekt, celý „Festival otevřených sklepů“, čtyřikrát do roka a pokaždé zaměřený na nějakou větší oblast. Pro jaro je to Velkopavlovická, celkem 44 vinařů v několika obcích a vstupenka platná i na dopravu mezi nimi. A dokonce se snaží vyrábět „virální“ reklamní videa :o) Zaskočte na jejich web a podívejte se. Vinařský turismus stoupá na popularitě :o)

Stejně tak stoupá i sláva jednoho aktuálního fenoménu, který obchází všechny „jídelní“ weby. Ne, není to účast našeho týmu na prestižní kuchařské soutěží Bocuse d’Or, ale nová hvězda TV Nova, Jiří Babica. Obsáhle se tomuto tématu věnuje moc pěkný klub na Okounovi. Já viděl první díl pořadu a dál už neměl sílu se trápit (a zkusil to ještě jednou, vydržel však pouze pět minut). Masochizmus není ani tak sledovat jeho recepty, ale spíše to, že celý pořad je nemastný a neslaný (o jídlech se toto naopak říci nedá), nemá to švih a je jedna velká nuda. Nepřináší naprosto nic nového smysluplného a těm, co oceňují „použití snadno dostupných surovin“, bych doporučil otevřít nějakou kuchařku z let totalitních, pochutnáte si podobně. Naštěstí se tam (zatím) nemluví o víně, ale bojím se bojím, že i tohle téma přijde. Bohužel pan Babica prohlásil také to, že nejraději má kuchyni „japonskou, thajskou a uruguajskou“, takže se děsím dílu, ve kterém bude prezentovat suši. V lepším případě skončí na nigiri kousky solené a v oleji naložené tresky alá losos. Pěkně na tohle téma mluvil Roman Vaněk v Reflexu, citoval tam nějakou starou kuchařku: „Babica mi připomíná jednu českou kuchařku z osmdesátých let, která pojednává o japonské kuchyni. Je tam výrok, že Japonci sice používají na suši čerstvé ryby, ale protože u nás nejsou k dostání, můžeme je nahradit párkem.


Nenahrazujte, prosím vás, nic. Proč prznit tradiční jídla světových kuchyní (a ostatně i té naší) ve snaze „ušetřit“ či ji „zpřístupnit prostému lidu“? Když to nemohu udělat pořádně, tak proč neuvařit něco jiného ze surovin, které si mohu dovolit či lze snadno zakoupit? Vždyť ty párky jsou docela dobré i sami o sobě (i u nich je ovšem nutné dost hledat kousky s menším procentem sóji a pilin) :o) Ale kritizovat je snadné. Na tohle téma, tedy foodkritikové a věci okolo, momentálně zuří pěkná diskuse na El Souku. Zaskočte přečíst. Vůbec celá pomalu se rozjíždějící „kuchařka“ s Martou vypadá hodně nadějně.

V Praze se objevil nový vinný klub, jmenuje se „Dobrý ročník“ a vypadá to, že nebude otevřen denně, ale spíše na pravidelné ochutnávky i s jídlem, vše zaměřeno především na Rakousko a Itálii. Únorové i březnové degustace jsem již zanesl do kalendáře. A jelikož svět má tak nějak rád harmonii, tak v dubnu slavnostně otevřený klub skupiny V8, nedávno navštívený a jak jsem se dozvěděl obvykle prakticky prázdný, byl do odvolání uzavřen z „technických důvodů“. Takže na Maltézské náměstí si můžete udělat pěknou procházku třeba za okolní architekturou, ale degustovat víno už ne.



No a na závěr jeden filmový tip, nic nového, spíš jeden z mých velkých oblíbenců let nedávno minulých. Jmenuje se to „Děkujeme, že kouříte“, má to sotva hodinku a půl a je to neuvěřitelná zábava o (nejen) lobbingu za cigaretový průmysl. Vzpomněl jsem si na něj po (překvapivě, bývají z toho pořádné hádky) krátké debatě o kouření v restauracích a znovu se skvěle pobavil. Sežeňte, zkoukněte, doporučuji z plných plic! :o) A je tam dokonce jedna vinná scéna, kratičká ale povedená. V ukázce výše zaskočte na pátou minutu a pětadvacátou vteřinu, i se základy angličtiny se to dá. Zobraz celý článek...

čtvrtek 29. ledna 2009

Burgundský rok začal v Chablis

Zajímavých degustací není nikdo dost. A těch, která mají určité přesnější „vzdělávací“ téma, méně než bych si přál. Dost mne proto potěšilo letošní oživení běžného degustačního programu u AdVivum o pásmo nazvané „Burgundský rok 2009“, což je v podstatě deset degustací postupně procházejících zásadní oblasti Burgundska. Navíc se v popisu píše, že „Každé degustaci bude předcházet “slepá“ degustace “Blind blind tasting“, z unikátních černých sklenic Riedel s nosným tématem senzorika burgundských vín a jejich spolehlivé zařazení.“. No prostě mne to dost zaujalo, udělal si radost a k Vánocům celé pásmo předplatil. Alespoň, až se stanu od dubna nezaměstnaným, budu mít v kalendáři nějaké pěkné ochutnávky, za které už nebude nutné nic platit :o) Jako první v programu, svěží aperitiv, proběhl výlet do Chablis.

Tahle oblast, respektive vína z ní, je jednou z nejslavnějších na světě. Tak trochu i zásluhou faktu, že výraz „Chablis“ používalo dlouhá léta každé druhé novosvětské vinařství na lahve s lehčím suchým bílým vínem, než se povedlo na jednotlivé vlády zatlačit a „padělání“ místních názvů zatrhnout. Chablis těží ze specifického chladnějšího počasí (v zimě se docela často vinice buď vytápí pomocí hořáků, nebo stříkají vodou, aby keře nezmrzly), písčito-břidlicové půdy a vrstvy kimmeridžského vápence, jež navíc obsahuje velký podíl skořápek prehistorického mlže Exogyra virgula. Roste tu (a jako Chablis smí být označováno) prakticky jen Chardonnay, vína jsou křupavě minerální a naprosto famózní doprovod k rybám. Obvykle mají maximálně velmi malý podíl nových barikových sudů (jsou tu i výjimky, ale není jich mnoho) a přesto krásně vyzrávají, zároveň je ale lze pít i mladá. A to ve všech kvalitativních kategoriích, které jsou celkem čtyři. Začíná se u Petit Chablis (lehké, jednoduché a každodenní pití), pokračuje přes Chablis AOC (nejvíce, prostě fajn Chardonnay na pití kdykoliv a kdekoliv), Chablis Premier Cru (79 specifických poloh, snížené výnosy a kvalita velmi variabilní, ovšem když se zadaří, tak nádherná vína) až k Chablis Grand Cru (sedm elitních poloh – Bougros, Les Preuses, Vaudésir, Grenouilles, Valmur, Les Clos, Blanchot a neoficiálně i poloha mezi les Preuses a Vaudésir, La Moutonne; potenciál pro vznik velkých vín a jak už to tak bývá i velkých zklamání).

O vinařství Christian Moreau Père et Fils (oficiální web, informace v češtině), na kterém byla postavena ochutnávka, jsem něco psal v dřívějším článku. A tamtéž i tak nějak ve zkratce sdělil svůj názor na vína ze Chablis, který se zatím moc nemění. Takže doporučuji malý odskok, pokud vás oboje před dalším čtením zajímá, teď už přistoupíme k ochutnávce. Ta by v tomto „edukačním programu“ vždy měla začínat slepým párovým testem, kdy v jedné sklence je nalito víno ze zkoumané oblasti a v druhé něco jiného. Vyžaduje to trochu soustředění a snahy najít nějaké ty „encyklopedické“ charakteristiky vína, které očekáváte. Do budoucna to bude asi probíhat z černých sklenic (viz informace a fotky v článku Téměř dokonale slepá degustace), pro začátek a menší vystresování nováčků (na pásmo se nakonec přihlásila docela pestrá směsice zákazníků AdVivum) se jelo z běžných degustačních sklenic. A opět se tu krásně projevilo, jak může také fungovat slepá degustace. V jedné sklence skončilo Chablis 2007, víno jiskrné, svěží, hned po přivonění slinění spouštějící, křupavě minerální a velmi suché, s výraznou ale krásně zakomponovanou kyselinou, prostě ukázkové Chablis. V druhé něco, co nejvíce připomíná barikované Chardonnay, bohatěji ovocné ale s tóny až ovoce kvasícího, očividně delší dobu na kvasnicích a s projevem sudu, trochu parfémovější, suché ale spíše hladší než nějak kyselinkově řízné (byl to Blanc de Blanc 2006 z Dobré vinice). A v mozku to šrotuje. Čekáte nějakou past, jako že vám naschvál dají na úvod naprosto netypické barikované Chablis a proti tomu třeba čistý ryzlink z Alsaska. Začínáte si v tom prvním víně sugerovat petrolejové tóny. No jasně, chtějí z nás udělat pitomce, co si spletou Ryzlink s Chardonnay! Samozřejmě když vám popíší, že to Chablis je právě svěží a mlaďoučké a určitě nebylo na sudu, tak se uklidníte, petrolej jako mávnutím kouzelného proutku zmizí a najednou nechápete, jak bylo vůbec možné pochybovat. Je to obrovská zábava, degustujte naslepo!

Druhé kolo již prezentoval jeden z nejlepších Premier Cru terroirů, Vaillon, v ročníku 2007. A opět naslepo skončila na stole dvě vína, toto Chablis a druhé blíže nespecifikované. Chablis bylo bledší barvy, opět intenzivní ve vůni a slinosbíhavě svěží, vůně křísnutí křemenem, květiny, minerály, pozitiva a životní jistoty :o) Neuvěřitelně příjemné, krásně suché, čisté a elegantní v chuti, mladičce svěží s lehounkým dotykem dřeva, prostě úplně skvělé už nyní a nejspíš se ještě posune dál. Druhé víno pak bylo barvy hluboké, pořádně nadubované a celkově dost nabušené, aromaticky ve sladčím tropiko stylu. Suché v chuti ale možná s méně kyseliny než záhodno, dost dřeva a lehká hořčina a trpkost ke konci, v karamelko-candy dochuti, zajímavé ale ne můj styl. Ukazuje se, že jde o Velké Dobré Bílé 2005, tedy opět Dobrou vinici. Zde poznat Chablis opravdu nebyl problém, když člověk pochopil, že prezentující pro ten večer žádné záludnosti nechystají :o) O Chablis 1er Cru Vaillon od Christiana Moreaua jsem psal již několikrát, považuji jej (opakovaně v různých ročnících) za jednu z nejzajímavějších věcí, na kterou jsem při ochutnávkách Chablis narazil, vlastně mi vždy jelo více než vína z Grand Cru poloh. A jedna gastronomická kombinace s tímto vínem je pro mne stále nezapomenutelnou. Tady se ukazuje, že někdy má smysl hodně peněz za láhev vyhodit, pokud si ji pamatujete ještě roky poté. Jenže jak bez ochutnávky poznat, která láhev to bude? Nijak, ochutnávat třeba.

Poslední degustovaná dvojice byla na rozeznání již poněkud složitější (resp. pro kohokoliv krom odborníku na Chablis spíše 50:50), ve sklenkách totiž skočilo Chablis Grand Cru „Vaudesir“ 2004 a vedle něj Chablis Grand Cru „Clos de Hospices dans les Clos“ 2005, tedy specifická obezděná část Grand Cru „Les Clos“. Snažil jsem se opravdu hodně nějak ta vína rozpoznat, tedy především dle charakteristik ročníků, ale nakonec to myslím měl špatně (škrtal a prohazoval jsem to tolikrát, že už ani nevím). Vaudesir měl hlubší barvu, bohatou a nazrálou vůni, spoustu minerality a celkově působil velmi „efektně“, možná i díky projevu zrání v sudu v podobě čerstvé smůly nasekaného dřeva. V chuti suché, čisté, kupa kyselinek, delší, výborné. Ale nějak vyloženě nezasáhlo. Clos de Hospices dans les Clos měl vůni trochu méně intenzivní, svěží a čistou s trochou medových tónů, lehce candy vůní a dřevem. V chuti již vyzrálejší, opět ta medovitost, ale jako hlavní se derou výrazy jako elegance, čistota a harmonie. Krásné pití. Po Vaillonu bych sáhnul raději :o)


Inu pěkná ochutnávka to byla. K AdVivum a jejich vínům jsem obvykle dost nekritický (krom tématu vyloženě nesmyslně vysokých cen, byť se snahou vyvážit je špičkovým servisem), takže na závěr si neodpustím trochu kacířskou myšlenku. Celá akce je prezentována jako „degustační cyklus“ a ne „kurz poznávání Burgundska“, přesto si myslím, že právě takto jej většina účastníků bere. Za nevýhodu bych tedy považoval, kdyby i pro příště (či přespříště, píšu to dost pozdě) byla pro poznávání jednotlivých oblastí použita pouze vína ze sortimentu dovozce. Bylo by to sice naprosto logické, legitimní a nikdo by jim to nemohl mít za zlé, ale AdVivum se prostě specializuje na špičky či různé tak trochu „exoty“, takže ten pohled by byl velmi zkreslen. Očekával bych, a tento návrh hodlám přednést, že se jako vzorek řekněme village z Mercurey nebo Vosne-Romanée objeví nejen Devillard či Leroy, ale i něco běžně dostupného od velkého négocianta. Ne nutně nějaký supermarketový kousek co by dal těm hvězdám ještě více zazářit, ale víno standardní, v kategorii průměrné. Takové, co se z té které oblasti prodává nejčastěji. Toto mi chybělo už u Chablis. Přímé srovnání s Dobrou Vinicí bylo sice zajímavé, stejně jako porovnání dvou Grand Cru proti sobě, ale mnohem více bych ocenil to Grand Cru klidně jen jedno (a za to mi budou nadávat ostatní účastníci :o) a přidat třeba přímé porovnání 1er Cru s vínem základním, případně stejnou polohu od výrobců s výrazně odlišným „přístupem k tématu“ či dva různé ročníky. Tahle varianta je samozřejmě časově, logisticky i finančně náročnější, protože by AdVivum muselo sahat i mimo své sklady a vinaře ve vlastní nabídce (a navíc to samozřejmě vyžaduje i důvěru v to, že ve slepé degustaci by village od Leroy zvítězilo nad nějakým spotřebním kouskem za zlomek ceny ;-) Nemělo by to naprosto žádný ekonomický přínos pro dovozce, ale jako kurz by určitě naučilo o dost více. Zobraz celý článek...

středa 28. ledna 2009

Laurot, Pinot, Alibernet

Dneska to zase bude trochu nezáživné, prostě poznámky ke třem červeným ze dní minulých. Jako první přichází Laurot ročníku 2004 z bio koutku v supermarketu Tesco, víno připravené specielně pro ně a které vlastně vůbec nenese snadno čitelnou informaci o vinařství, ze kterého pochází. Ale je to samozřejmě Vinselekt Miloše Michlovského (asi netřeba představovat), který Malverínu a Laurot do supermarketů dodává už roky a vlastně to bylo (a dost možná ještě je) jediné oficiálně certifikované bio víno z našich vinic, které v hyper/supermarketové sítí koupíte. Láhev je celkem bohatá na různé popisky, dokonce i místo původu se nečekaně dozvíte (Břeclav, Prostřední čtvrtky), a uzavřena pod plným pravým korkem. Za víno chtějí nemalých 250,- Kč, já ho kupoval v akci za 161,- Kč. Vypito nedávno s pocity rozporuplnými.

Tak především mi přijde, že to víno by se už teď prodávat nemělo, protože to nejlepší má za sebou. Barva je sice celkem hluboká a vlastně docela mladě působící fialková, ale vůně už na(pře)zrálost prozrazuje jasně. Voní to trpce, hlavní složkou jsou blíže neurčené peckoviny, je tam divná dřevitost, trochu plastiku/bakelitu (ale po nějaké době celkem úspěšně odvětrá) a lehký náznak živočišnosti. V chuti suché, tenčí, dost kyselinek a až trpký projev, ne moc harmonické a velmi jednoduché. Takhle nějak dost často vypadají sudovky vavřince/frankovky/zweigeltu/merlotu za zlomek ceny. Zaplatit za sedmičku 250,- je nesmysl, samozřejmě pokud to neberete jako podporu bio produkce. A v tom případě doporučuji poohlédnout se jinde než v Tescu, levněji (byť bez certifikace) seženete poctivá vína u menších vinařů. Samozřejmě ne všech, chemiků je všude dost, ale najít se dá :o)

Další vzorek je Golguz Alibernet 2006, který jsem přitáhl z návštěvy Bratislavy za zhruba 250,- Sk. Moderní design, hra na „prémiovou řadu“ u vlastně nově vzniklého vinařství, jež je součástí velké agroskupiny… trochu mi to připomíná naše Nové Vinařství. Ale pěkných Alibernetů ze Slovenska jsem pil už dost a tenhle vypadal hodně nadějně – nálepka Salonu vín, zlatá z Víno Tirnavia 2007, stříbrná Vitis Aurea modra 2007, zlatá Vínne Trhy Pezinok 2007. Vytahuji plastový špunt a těším se na vinný zážitek. Barva velmi temná, mladičká a prakticky neprůhledná. Vůně v první plánu praští takovou tou přeextrahovanou „uni ovocitostí“ co najdete v každém druhém supermarketovém Chile či Kalifornii, včetně tamtéž obvykle přítomného bakelitu (čmuchněte si do prázdné KPZtky) a jiných umělých tónů. Postupným vlivem vzduchu se projev trochu mění, přichází černorybízový džus, dřevitost a především nádoba s kvasícím zelím, trochu zelenějších a divočejších tónů, prostě takový mírně Cabernet Moravia styl. Není to moc sladěné, ale vzhledem k tomu plastovému špuntu předpokládám, že bylo myšleno na rychlejší vypití a ne nějakou archivaci. Chuť dost tvrdá a trpká s lehkou hořčinou na konci, vlastně dost tenká, jednoduchá a vůbec. Ty medaile nechápu. Žena to doplnila poznámkou „má to pecky ve vůni i v chuti, asi to moc zmáčkli“. Tož tak. Detailnější info o víně na stránkách Domu národných vín.

A do třetice všeho nepovedeného odskok do Chile, konkrétně pak Casablanca Valley k Pinotu Noir Reserva 2005 od moderního vinařství Veramonte. Pokud vás o něm něco zajímá, mrkněte na jejich web. Láhev moc pěkná, těžká trochu burgundského typu, s tlustší kovovou záklopkou a plným, byť nijak kvalitním, korkem. Tmavá barva, na okrajích trochu nazrálá, pro odrůdy ne úplně typická. Ve vůni už se těším na usušené listy konopí a jo, jsou tam! A taky takové ty ovocně-květinovo-přezrálé tóny, je to intenzivní a koncentrované, trochu otravuje alkohol a především je to „oak monster“, jak by řekl Gary Vaynerchuck. Prostě sud to celé obaluje v podobě až otravné, odhazujete kusy dřeva, plivete třísky a s monstrem se musíte bít o každý kousek ovoce, který chcete načmuchat. Monstrum se sice po nějaké době zadýchá (nějaká ta hodinka v karafě), ale stále má dost sil neopustit bojiště úplně. I ta chuť je koncentrovaná, ale především ovoce se dřevem, hrubší a v závěru i s nějakou hořkostí (mám podezření, že krom sudu tam šla i hromada chipsů). V poslední době jsem pil hned několik moc fajn Pinotů z Chile, které místo původu nezastírají, nehrají si na Burgundsko, a se dřevem pracují citlivě. Tohle je ukázka stylu co už přestává být populární, vítězství dřeva nad hroznem. Škoda. Deset euro pryč. Snad budou další akvizice na Vinexusu lepší.


Poučení: kupovat vína spíše než na základě bio nálepky či informace o vítězství v soutěži po možnosti je ochutnat a zjistit, zda skutečně pár lahví domů chci :o) Dá se tím dost ušetřit. Čím víc lidí bude tohle vyžadovat, tím pravděpodobnější, že možnost ochutnávky se zde stane naprostou samozřejmostí. I v supermarketu (kde se v hromadách průmyslového odpadu dají najít dost povedená vína nejen na běžné pití), natožpak ve vinotéce, může být otevřeno deset lahví a odborný personál, který poradí a navede vás k té správné lahvi. Trocha snění uprostřed týdne :o) A zítra už snad nějaká vína povedená a příjemná… Zobraz celý článek...

úterý 27. ledna 2009

Tiché i šumivé od Proqinu

Když jsem, vlastně až nedávno, objevil „nové“ vinařství specializující se na šumivky (první z ročníku 2005, na trhu před Vánocemi 2007), mé srdce zaplesalo. Jen víc takových! Jedna z degustací v Praze mi unikla, na další jsem nečekal a zakoupil od každých jejich bublinek láhev. A než se k nim dostal, dorazil Prague Wine Week a v něm Proqin svá vína odprezentoval hned několikrát. Předem jsem se teoreticky připravil, položil pár dotazů po e-mailu a těšil se, jak si bublinky užiju. Nakonec to dopadlo tak, jak už bylo naznačeno v dřívějším článku, kde můžete vidět i nějaké fotky (třeba explozi vína při odsekávání hrdla – sabráži). V podniku se i při ochutnávce kouřilo, navíc na závěr dorazila parta různých, s Proqinem spřízněných, umělců, vše se zvrhlo do hlučné vyloženě barové atmosféry a degustaci už moc nepřipomínalo. Ale co, není každý den svátek. O vínech přesto něco málo zkusím napsat, samozřejmě s rizikem, že prostředí se mohlo do názoru dost promítnout. A některá vína byla navíc přinesena pár minut před degustací, což taky má k ideálu daleko. Ovšem prezentoval je přímo jeden z členů rodinného vinařství, Martin Prokeš, a pokud on si myslí, že vína byla ve formě a prostředí hodnocení vyhovující, pak kdo jsem já, abych toto popíral. Jdeme chutnat…

Velkou část informací o vinařství najdete na jejich webu www.proqin.cz, na další mi bylo bezproblémově odpovězeno při mailovém dotazu. Na úvod tedy malé shrnutí, tedy především k bublinkám, které mne zajímají nejvíc. Vinařství jako takové sídlí ve Velkých Němčicích a hrozny pocházejí z vinic Punty a Kraví hora (přímo jimi obhospodařované). Sekty jsou vyráběny klasickou metodou kvašení v lahvi a uváděny jako ročníkové (momentálně 2005), cílem je odrůdově čistý projev a svěžest. Chtějí také připravit výběr z toho nejlepšího v různých letech, kde je předpokladem ale i delší zrání (a tedy si ještě hezkých pár ročníků počkáme). Vína leží na kvasnicích minimálně 12 měsíců, výroba vína a následné zrání sektů probíhá přímo ve vinařství ve více jak 300 let starých sklepech, při degoržování a uzavírání sektů zatím spolupracují s větším vinařstvím (ale od letoška by měla bát zprovozněna vlastní technologie). Šarže jednotlivých vín se pohybují okolo 1500 lahví, tedy žádná velkoobjemová produkce. V sortimentu mají různé formáty, krom klasické lahve i 1.5l magnum nebo naopak poloviční 0.375l (též kvašena přímo v lahvi) či maličký „granát“ v podobě jedné 0.125l dávky (kvašeno v 0.75). Na požádání jsou schopni připravit třeba i 3l, ale samozřejmě si nějaký ten rok počkáte. Vinařství zakváší čistými kvasinkovými kulturami, ale v tomhle směru experimentují, například mají z vinice izolované a množí kvasinky s kódovým označením „Punty 1“ :o)

Na úvod se chutnala Veronique, víno dokvášené v lahvi pouhé tři měsíce. Směs Neuburského, Ryzlinku vlašského a Müller Thurgau není klasický sekt a nevztahují se na něj zákonné normy ani vyšší daň, má pod tři atmosféry a nízký alkohol (10.5%), uzavřen je navíc korunkovým uzávěrem. Měla by to být lehká svěží záležitost na běžné pití, realitou je spíše taková „obyčejná supermarketovka“, ale za víc než dvě stovky. Je to jednoduché, málo výrazné, tak nějak „tupě“ a nepřirozeně ovocité, ne úplně dobře sladěné, na konci s lehkou hořčinou a navíc velmi rychle ztrácí perlení. Úvod mi, v kombinaci se „slečnou sommeliérkou“ foukající kouř do místnosti, na náladě nepřidal.


Mladé tiché Neuburské v pozdním sběru 2008 (název Neuburg, vince Punty) dojem dost napravilo, ač čerstvě stočené a ještě nehotové, mne velmi bavilo a až přijde na trh, skoro jistě zakoupím (i když pokud bude stát 275,- Kč…). Sice mi přišlo trošku „sauvignonové“ – aromaticky intenzivní, do vegetativních tónů, s kupou angreštu a nezralého černého rybízu – ale bavilo. V chuti suché a svěží, zatím trochu kvasnicové, citrusové až do grepové říznosti, docela dlouhé. Moc pěkné pití. A jako na houpačce zase spíš zklamal Sauvignon 2007 pozdní sběr (název František Prokeš po dědečkovi, co se utopil ve Frankovce, vince Punty), sice celkem svěží, ale podobně jako Veronique s takovou nějak tupou a nepřirozenou („prostředek na nádobí“) ovocitostí ve vůni. V chuti lehké, jednoduché, běžné až nudné. Skoro tři stovky za láhev?!?

Následovala série dvou oceňovaných sektů. Jako první Stephanus z odrůd Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský. Sekt je degoržován po dávkách asi 250 lahví, tento pochází z předvánoční série. Krásné jemné perlení, moc pěkná aromatika s klasickým projevem rýňáku, svěží, květinkové. Nijak výrazné, ovšem tady to nevadí. I v chuti harmonické, vyvážené, pěkně suché, čisté, s jasnou kyselinkovou linkou přecházející do delší dochuti. Povedené. Matthias je pak Pinot-Chardonnay směska, ale nenechte se zmást, jde o Pinot Blanc a tedy sekt jen z bílých odrůd (osobně bych u tohoto v bublinkách v názvu zažitého spojení čekal Pinot Noir). Perlení opět velmi jemné, v tomto případě až poněkud nevýrazné (ale problém může být v opakovaně používaném sklu). Aromaticky taktéž nijak výrazné s dominancí kouřového/uzeného aroma. V chuti fajn suché a rozhodně ne nezajímavé, se sbírkou toastových tónů, sladším ovocem, fajn dlouhé, ucházející. Na láhev doma se celkem těším. Zda jde v obou případech o záležitosti za víc než čtyři stovky ponechám na Vás.

Chutnala se i dvě růžová, mladičké tiché Rosé 2008 pozdní sběr (vinice Punty), směs Cabernet Moravia a Zweigeltrebe, víno barevně spíše klaret než rosé (macerace na slupkách prý sotva minuty). Velmi svěží, opět do zelenějších tónů, hezky ovocité a vůni hodně „bílé“, tohle by byla skvělá zákeřnost na nějakou úplně slepou degustaci. V chuti suché a pikantní (byť kyselinky klidně mohlo být i více), ovocité, rybízové s trochou jahod, taková letní pohodovka. Cenu jsem si neopsal. Zašuměla Daniela, rosé sekt postavený na 70% Rulandského modrého doplněný Zweigeltrebe. Nádherná barva, svěží ovocitá vůně s kompotovanou jahodou a třešněmi, totéž i v poněkud líbivější chuti se znatelným zbytkovým cukrem. Slušné šumivé rosé, dobře vychlazené se velmi příjemně pije (již otestována celá láhev), ale opět jsem na rozpacích, zda kvalita odpovídá cenové kategorii 400+.

A pilo se (v té době se už degustovat nesnažil skoro nikdo, bar hlučel, recitovala se poezie a tak) též Hrdinské 2007 pozdní sběr, čistý Dornfelder z vinice Nad Zahrady (pronajatá). Macerace (1/3 objemu) částečně probíhá, stejně jako u dalšího vína, při zahřátí na teplotu 75°C. Víno zraje v dubových sudech. Velmi temná barva, vůně kávově ovocitá, i v chuti ovoce dost, s celkem výraznou kyselinou. Svěží, pikantní, asi bych nechal ještě nějakou dobu ležet. Rulandské modré 2007 ve výběru z hroznů (vinice Punty) mělo řidší (ale pro odrůdu ok) barvu, ve vůni odrůdu prozradilo v její trochu „kořenitěji sladší“ podobě, ale nic moc detailního se mi vydolovat nepodařilo. V chuti suché, trochu trpčí, ovoce i trochu té kořenitosti, taková domácí klasika. Na základě téhle ochutnávky a za 275,- Kč bych se poohlédl jinde.

Vinařství přišlo s povedenou moderní ambaláží pro sekty a i pro vína tichá se nyní mění viněty (poznáte je podle velkého klíče), slušným marketingem a hned na úvod s cenovou politikou v kategorii „prémiových“ značek a podporou několika umělců. Já měl možná smůlu na jednu nepovedenou prezentaci. Kdo ví, jak by to celé vypadalo v příjemnějším prostředí, z lepšího skla (sklenka na sekt byla v pohodě, na tichá vína zvolen pro hodnocení dost tragický typ) a s ideálně temperovanými víny připravenými včas před degustací. Tak možná někdy příště. Doma mne ještě čekají troje jejich bublinky na klidné prochutnáni v prostředí bez kouře… Zobraz celý článek...

pondělí 26. ledna 2009

Vína analýze nepodrobená

Období okolo poloviny ledna je pro mne vždy poněkud fyzicky i psychicky náročnější, takže omluvte sníženou kvalitu blogových příspěvků, respektive jejich zaměření na různé krátké úvahy a bilancování, která dopadají všelijak. Ale snad už brzy bude větší klid. Fotka, kterou můžete vidět vlevo u tohoto úvodu, je tak nějak nakřivo. Nechci tím naznačovat, že je to se mnou nahnuté, když už jsem začal pít Templáře, to vůbec ne. Prostě tak nějak vyšla. A tohle víno je praktickou ukázkou staré pravdy, že „ta nejvyšší kvalita nemusí oslnit tolik, jako mnohem skromnější nápoj vypitý v příznivěji nakloněném prostředí“. Je tak snadné být na degustaci nějakých slavných vín z Bordeaux či třeba Piemontu, mít jich vedle sebe hromadu, čichat jak lovecký pes a v poznámkách si dovolit tvrdit, že tohle či tamto je horší než jiné, protože má méně/více/jiné ovoce ve vůni. Lehká, svěží a jednoduchá morávka z plastového kelímku, detailní analýze nepodrobená, ale v kroužku přátel a lidí co jsem dlouho neviděl vypitá, se v paměti stává vínem, které mne bavilo, oslovilo, fungovalo v momentě, kdy fungovat mělo. Mladičké nezralé kvalitní Bordeaux na hektické davové degustaci může v paměti naopak uvíznout jako cosi nepitelného, hrubého, nepřitažlivého. Mozek je mrcha a nic s tím nenaděláte.

Vůbec mi přijde šílené, jak člověk dostane do sklenky svůj první Chenin Blanc z Afriky, obvykle nějakou spíše spotřební záležitost, a hned si dělá názor, jak to teda v té Africe s vínem funguje. A dost podobné je to na leckterých degustacích od dovozců i vinařů, oblíbeným sportem je budovat názor na celý ročník či odrůdu právě na základě pokecu nad pár sklenkami. Mám takovou lehce anarchickou náladu, ale prostě mi momentálně trochu přijde, že všechny tyhle závěry valného smyslu nemají. Vše se mění. Za půl roku ochutnáte něco jiného, jinak vybraný set, a závěr bude třeba úplně opačný. A budete si připadat jako pitomec za každou plamenně pronesenou větu k dalším vinným nadšencům, že (kupříkladu, zde mé přesvědčení zatím trvá) „ročník 2003 byl dost na prd, ač to ze začátku vypadalo hodně nadějně“ :o) Nebo když si uděláte názor na vína z nějaké méně známé oblasti, se kterým vydržíte machrovat i několik let, tak pravděpodobně nezaznamenáte změnu technologie či příchod nějakého mladého inovativního vinaře, který všechno obrátí naruby, oblast vynese na vrchol a z vás udělá pitomce, který poslední roky všechny zrazuje, ať vína odtamtud raději ani nezkouší. Takže asi tak. Tak trochu k tématu se mi moc líbí následující citát: „Lidé mají pocit, že si na vše musí udělat ten správný názor. Na souseda, na politika, na lásku, na život. To ale není pravda, názor je jen pouto k pomíjivosti.“ (J. Spurný, Česká kocovina)

Mám názory rád, text bez názoru je papouškování faktů co nic nového nepřinese, ale asi je nutné se smířit s tím, že vás každou chvilku za některý z nich někdo „sejme“ nebo vám to jinak zkomplikuje život. A ještě jedna věc mne napadla (těkám z tématu na téma a tohle je o něco lehčí a více vinné), když jsem před pár dny otevíral dost zajímavý Bandol k uleželému hovězímu guláši. Občas si při pročítání gastronomických doporučení k vínu totiž říkám, pro koho jsou asi tak určeny a zda je cílem přesvědčit konzumenta, že doma se ani fajn víno nemá snažit s něčím spojit a má to raději nechat na restauraci. Netvrdím, že ideální jsou jen nějaké vyloženě obecné tipy jako „červené maso“ nebo „sýry typu Camembert“, ale nic by se nemělo přehánět a snahou všech, kteří píší o víně, by mělo být trošku z něj odstranit tu auru snobismu. Třeba takový jeden můj (a podle všeho desítek milionů dalších lidí) oblíbený sekt, suchý Freixenet Cordon Negro (efektní matná láhev a aktuálně trochu upravená viněta, ovšem obsah zůstává stejný a v supermarketech je to celé stále za dvě stovky), se hodí skoro ke všemu :o) Je to svěží, lehčí pití vhodné na konzumaci jen tak i splachování soust všeho druhu. Paradoxně tragicky nefunguje tradiční kombinace „kaviár a šampaňské“, tedy řeč je o barveném a kdo ví jak dochucovaném kaviáru z Huňáčka severního, co ho prodávají za třicet korun v běžných obchoďácích. Když spojíte tyhle jikry s Cordon Negro, tak vám v ústech exploduje intenzivní a nepříjemná rybinová pachuť. Vlastně tenhle případ dokazuje, že ideálním i nevhodným spojením můžete dosáhnout netušených výsledků, takže nějaké přesné a detailní tipy smysl určitě mají, jenže měla by to být spíš „poznámka pod čarou“. Experimentujte!

P.S. Slibuju, že se zase vrátím k reportům z degustací a tak. Mám jich pár v zásobě a dalších jsou již zapsány v kalendáři na týdny následující :o) A bude v nich i názor na oblasti i vína, založený na příliš malém počtu vzorků i nedostatečné životní zkušenosti :)
Zobraz celý článek...

pátek 23. ledna 2009

Výsledky ankety „Nealkoholická vína?“

Poslední anketa měla celkem jasný výsledek, ze 79 hlasujících jich 55 (69%) zaškrtnulo, že nealkoholické víno nikdy nezkoušelo. Vězte, že v podstatě o nic zásadního nepřicházíte. Osobně si myslím, že vinný mošt (ne úplně dobře se shání) nebo limonáda typu Vinea poskytnout vlastně lepší chuťový zážitek při podstatně nižší ceně. A v některých případech mají ke skutečnému vínu možná i blíž, než ta oficiální dealkoholizovaná, která jsou občas i na hranici konzumovatelnosti. Ale to je můj názor, v anketě 10 lidí (12%) potvrdilo „nepitelnost“ ochutnaného nealko vína, zatímco dalších 9 (11%) je považuje za funkční náhražku vína skutečného. Ono asi dost záleží na tom, na jaký vzorek narazíte. Kompletní tabulku výsledků najdete dále v článku.


Tenhle týden byla totální nestíhačka, vrcholila příprava na naši každoroční lednovou trachtaci, něco jsem o tom psal loni. I letos budu chudáky posluchače, pod záminkou přednášky o víně ve Středozemi, obtěžovat komplet vinným tématem, půjde především o vína fortifikovaná. Stačí jedno nevinné klíčové slovo v textu: „Tolkien nebyl sucharským profesorem, měl výrazný smysl pro humor, přátelil se, rád jedl tradiční anglická jídla, popíjel sherry, pivo, víno, zpíval a jezdil na přednášky na kole.“ a už to jede :o) Tak kdyby se tu náhodou v pondělí neobjevil žádný příspěvek, tak jsem totálně vysílen nezvládl nic napsat. Mějte se fajn, užijte si víkend a dejte si nějaké dobré víno s běžným obsahem alkoholu :o)

P.S. Pokud si chcete zpříjemnit páteční pracovní den, můžete si stáhnout záznam koncertu Harfové společnosti (dnes ¡Harpa Vieja!) z jednoho z minulých ročníků TolkienConu. Sice je to vlastně provizorní vystoupení v tělocvičně školní budovy, ale možná právě tou neformálností a nadšenými posluchači moc příjemná záležitost, kterou si k lahvi nějakého hravého červeného sem tam pustím :o) Záznam má daleko k technické dokonalosti (byť snaha dosáhnout alespoň uspokojivého výsledku proběhla), ale to je to poslední, čím bych se trápil. Tak příjemný den! Zobraz celý článek...

čtvrtek 22. ledna 2009

Galant, Kovacs, Chrámce…

Včera jsem se hrabal v telefonu a narazil na poznámky k několika vínům zkonzumovaným v posledních týdnech mimo domov, tak je možná postupně přepíšu na web. A vždycky přihodím něco z domácích „degustování“. První setík je z doby okolo Vánoc. Nějak to tak vyšlo, že nakonec jsme během svátků popíjeli všechno možné, spíš než že bych lovil nějaké „špeky z archivu“. Všechna ta tradiční česká jídla u příbuzných a známých byla párována se vším možným, někdy se salát a kapřík spojí se sklenkou ideálně, jindy zase „svíčková“ z králíka vybranou (= ta co tak nějak vyšla a byla jako jediná dovozena) láhev odmítne. Žádná velká věda a stres, kvůli tomu se nestřílí. Tak tedy dneska jen nesourodé poznámky ke třem vínům dní minulých. Na úvod „neročníkové“ (není uveden) jakostní Zweigeltrebe z Českého vinařství Chrámce, koupeno v podzimním výprodeji Tesca za neuvěřitelných 32,- Kč :o) Normálně stojí zhruba dvakrát tolik, ale stejně je to hodně nízká cena. Neočekávám nic zásadního, obávám se spíše kandidáta na cestu do svařáku. Jak dopadlo víno „do krizových časů“? :o)

Barva v pohodě, taková tmavší višeň a na okrajích již jasně nazrálá, při zakroužení ve sklence vypadá víno dost řídce. Ale nevoní nakonec nějak špatně, tak docela jemně ovocně (někdo by možná řekl „nevýrazně“), a určitě spíš láká než odpuzuje se napít. V chuti tenčí, lehké, trocha ovoce ale celkově dost neutrální a spíš kratší. Ale čistě udělané a v pohodě pitelné. A nepůsobí chemickým dojmem, což se o všemožném Chile a Kalifornii (ale i jihu Francie) v téhle cenové relaci (a na našem trhu) říct nedá. Třicetikorunový úspěch! Krizi přežiju :o) Ale Chrámce samozřejmě umí i mnohem lépe, jejich vyšší přívlastky hlavně Pinotu Noir stojí za pozornost.

Další kousek se mi dostal do rukou spíš náhodou, původně byl určen jen zaměstnancům městského úřadu v Hořicích. Viněta prozrazuje, že jde o pozdněsběrový klaret Frankovky ročníku 2007 od vinařství Galant, na jejich webu se později dozvídám (pokud tedy nejsou dvě naprosto odlišné šarže, ale nevypadá to) původ na viniční trati Pod Mušlovem (obec Mikulov). Barva je taková spíš krémová, s lehce načervenalým odleskem. Vůně opět poněkud neutrálně ovocná, lehce do jogurtu s jahodami, i chuť následuje v podobném plošším stylu a stejným „jahodojogurtovým“ projevem. Trochu zbytkový cukr, méně výrazná kyselina, celkem v pohodě délka. Jednoduché a snadno pitelné, ale aby to byla alespoň „líbivka“ (což nižší kyselina a cukřík naznačuje), muselo by to být poněkud výraznější.

A něco sladkého na závěr :o) Chardonnay 2005 výběr z cibéb / botrytický sběr původem z vinice Na Štrekách (Novosedly) od vinařství Kovacs. Analytické hodnoty z webu vypadají opravu impozantně - alkohol 15,4 % obj., zbytkový cukr 46,3 g/lt, kyseliny: 8,9 g/lt a konečně bezcukerný extrakt 62,7 g/lt. Nádherná zlatá barva. Vůně intenzivní květinový med, botrytida je hodně patrná, kupa hrušek a meruněk. Ale i přes tenhle ovocně-kompotový úvodní náraz poněkud sevřené a nic víc než tohle ovoce nedává. Druhá polovina je odložena na další den, kdy se vše posunuje z našich zahrad do „tropiko“ exotičtějšího ovoce. Doba, kdy mi ovocná bomba stačila k úplné radosti, je přeci jen pryč :o) V chuti opravdu hodně hutné, sladké a vytvářející sametový povlak v ústech. Intenzivní, alkohol je dost znát, ale nějak zásadně neruší. Cukru kupa, v kombinaci s ovocem a trochu pikantnějšími tóny je to fajn dezert, ale kyseliny bych klidně zvládnul o něco víc. Prostě slušný slaďák, takové se u nás docela daří a jednou za čas k zákusku nebo sladšímu jídlu si dám říct a dost potěší. Ale pro to, abych byl nadšen, nenabízí nějaké jemnější nuance navíc.

Anketa „Vánoce a víno“ dopadla celkem jasně ve vybírání nějakých „lepších“ vín, u nás nakonec ta plánována speciální láhev nedopadla (otevřu ji někdy jen tak, ať je sama o sobě svátkem), ale radost jsme si udělali alespoň fajn bublinkami. A co u vás? Jaká vína skončila na štědrovečerním stole a byla vypita okolo svátků? Nějaké nové objevy, nebo spíše sázka na jistotu a servírování vín oblíbených, prostě takových těch „starých známých“, které chcete právě v téhle době vidět znovu a zaskočit na návštěvu? :o)
Zobraz celý článek...

středa 21. ledna 2009

Čechy a Morava ve zkratce

Naše země je, tedy minimálně co se vína týče, prakticky neznámá. Malé i větší úspěchy na zahraničních soutěží či vývoz několika stovek lahví do Hong Kongu na jejím světovém významu nic nezmění, můžeme si v klidu naše povedená vína popíjet sami a nebát se, že nám je návaly zahraničních vinných turistů vykoupí :o) Ta opravdu dobrá vína za rozumné ceny se prodají bez problémů i bez nich, o špatná či zbytečně drahá nebude mít brzy zájem ani našinec, natožpak někdo ze zemí s nabídnou výrazně lepší. Je docela vtipné listovat encyklopediemi vína a hledat si v nich, co se tam o nás píše. Samozřejmě je na to lepší originál, protože do překladu může být vložena nová sekce, která „opomenutí“ autora knihy napraví, a o našich viničních oblastech mnohé doplní. Před několika dny jsem se pročítal vánočním dárkem, kapesním vinným průvodce Hugh Johnsona pro rok 2009, a u části Czech Republic & Slovakia (čtyři odstavce, celkem téměř celá jedna stránka ze tří set :o) se vyloženě pobavil. Na úvod se dozvíme, že tu probíhá ekonomický boom, střední třída má k dispozici více peněz a pomalu přesedlává ze svého milovaného piva na víno. Ale informace o víně jsou mnohem zajímavější, vlastně je docela fajn poznat, jak nás vidí jedem z nejvýznamnějších vinných autorů vůbec (tedy pokud mu někdo celou sekci nenapsal)…

Povzbuzením může být, že v oblasti Mělníka se dá najít „příkladný Pinot Noir“. Méně zábavná (a ne úplně nepravdivá) je poznámka, že se tu vyrábí sekty a to „především kvašením v tanku za použití hroznů dovezených z Rakouska.“ Pomyslnou polevou na dortu jsou zdejší ledová a slámová vína, ovšem zároveň Johnson upozorňuje, aby si zákazník dal pozor na „odporně přeceněné 0.2l lahve“. To, že jedno z doporučených vinařství sídlí v šišlavé obci „Pouzdfiany“ by se dalo odpustit :o) Spíš si ale říkám, čím si zasluhujeme to, aby v krátkém textu o našem vinařství zabíralo dost místa sdělení o častém (a někdy bohužel i nedeklarovaném, ale to je zase jiný příběh…) dovozu vína z Rakouska a předražených ledovkách. Protože je to pravda?

Co bych asi tak, v případě maximální povolené délky zhruba jedna normostrana, shrnul do textu „Vinařství v České Republice“ já? O rozdělení na Čechy a Moravu informovat, ale podoblastí Znojemsko či Velkopavlovicko už čtenáře nestresovat? Jaká vinařství jmenovat? Spíše ta větší a snadno dostupná? A nebo se na konkrétní podniky vykašlat úplně a pokusit spíše napsat něco o našich typických odrůdách, jejich projevu a třeba přívlastkovém systému? Není to jednoduchý úkol. Budu nad tím přemýšlet a pokusím se něco sesmolit. Mezitím jsou volné komentáře pro vaše nápady. Třeba vás inspiruje fotka, kterou jako letošní PFko rozesílal Pavel Springer :o) A dost by mne zajímalo, co o vinaření a vínech v ČR vlastně vědí naši nejbližší sousedé, třeba v Polsku nebo Německu. Jestli tedy vůbec něco…

P.S. Na fotce v titulku je sklenka Campari (vůbec nechápu, že mi ještě před rokem nechutnalo), kterým jsem si nedávno vyplachoval hlavu, následně i za pomoci filmu Gympl (ten je vlastně docela v pohodě, pokud neočekáváte něco zásadního). A taky jsem zjistil, že na nové TV Barrandov dávají v noci (alespoň tedy v pondělí) krátké nezávislé, studentské a podobné filmy, což je skvělé. Jinak mi přijde programové složení dost mimo. Někde jsem slyšel, že ta televize má směřovat na „Husákovy děti“, takže vyloženě lidi, které určitě „nadchne“ úvodní estráda plná provařených nomenklaturních kádrů. Jelikož televize pořad dokonce opakovala, tak to asi vyšlo. Jen nevím, jestli o to opakování spíš nežádala skupina ve věku důchodovém. No nic, někdy mám chuť napsat na blog i něco „nevinného“, ale další si kvůli tomu zakládat nechci. Tak to třeba nemusíte příště číst. Důležité je to téma o odstavec výš :o)
Zobraz celý článek...

úterý 20. ledna 2009

Pinot z Bádenska – Vinexus poprvé

Nedávno jsem zahájil operaci „Pinot Reloaded“ a začal trochu systematičtěji doplňovat své vinné zásoby o Pinot Noir původem všude možně po světě. Vlastně mne k tomu trochu nakopl dost zajímavý projev pár kousků z Chile. Jasně, ty nejlepší vždy budou z Burgundska (minimálně já jsem tedy úžasnější projev odrůdy než z tohoto regionu nikdy nepil, jde o etalon kvality a všichni producenti této odrůdy se s ním momentálně srovnávají), ale to neznamená, že bych nemohl zkoušet i další zdroje. Ostatně už jsem to zkusil jednou, pro článek určený do týdne jedné odrůdy na O Víně, byla to švanda. Takže teď nakupuji novosvětské pinoty i vzorky ze zemí ne tak vzdálených. Včera ve sklence skončilo Bádensko, základní nebarikovaný Spätburgunder ročníku 2006 od vinařství Martin Wassmer (Waßmer). A moc příjemné to bylo.

Bádensko je jednou z tradičních vinařských oblastí, které tu není snadné koupit a navíc nemají nějak velké jméno. Na webu vinařství se sice dočtete, že „oblasti Markgräflerland se říká Toskánsko Německa“ a že zde produkuji výjimečná „burgundská“ vína, ale v hledáčku vinných nadšenců z našich končin moc často nekončí. Možná je to škoda. Chutnaný pinot byl skryt v těžší lahvi burgundského tvaru s fajn plným korkem a tvrdší kovovou záklopkou. Barva byla slušně hluboká, ovšem nic netypického, na okrajích lehce nazrávající. Čistá a dřevem nezastřená vůně odrůdu prozradí bez nejmenších pochyb a zařadí ji i do chladnější oblasti původu. Třešně a trochu šípky, kyselejší ovocitost, trochu lékárenských tónů ale ovoce dominuje, moc příjemné byť nekomplikované. Dobré Burgundsko bývá v projevu přeci jen tak nějak zaostřenější na výsledné vyznění (to zní opravdu divně, ale třeba se to někdy pokusím popsat lépe, teď mne vhodná slova nenapadají), ale k běžnému village to má dost blízko a baví po celou lahev. V chuti „trochu trpčí zdá se“, středně plné tělo s dominancí kyselejšího ovoce, takové ty plané třešně, které se drží i v delší dochuti pomalu doznívají až naopak griotkovým dojmem. Ovšem vyvážené, díky té svěží kyselině krásně pitelné a moc příjemné víno, taková nekomplikovaná pohoda, ale přitom ne úplně jednoduchá, aby zase nudila.


Ještě mám doma jejich základní Weißburgunder (Rulandské bílé) a už se na něj začínám těšit. V sortimentu mají násobně dražší Pinot Noir v bariku v několika variantách, ta nejlepší má zlatou medaili od Decanteru a cení si ji na skoro padesát éček. To už je bohužel cena, kterou bez degustace předem nevydám. A nemohu očekávat, že jinak než cestou do Bádenska ta vína přechutnám, protože nákup nebyl učiněn u místního dovozce.

Tenhle Pinot totiž stál i s poštovným zhruba 10€ (a cena mi to přijde oprávněná) a jednalo se o jednu z prvních položek pro zkušební nákup na www.vinexus.de, e-shop několikrát doporučovaný v komentářích nejen na tomto blogu. Pár položek mne tam zaujalo a objednal jsem tedy. A musím říct, že kdyby takhle snadno a spolehlivě fungoval každý náš e-shop, tak budu nadšen. Objednávka dorazila pomoci UPS za pár dní (rychleji, než někdy objednávky z obchodů, co sídlí pár kilometrů daleko), všechno k mé naprosté spokojenosti. Minimum položek není pro ČR určeno, částka však musí přesahovat 100€ a poštovné se počítá tak, že za každou láhev přičtou 1.20€. Web si košík pamatuje, můžete tedy přidávat postupně. Platba bezproblémově kreditkou. Vlastně mne napadá, že v celém procesu došlo k jediné chybě. Místo prvního a druhého vína z jednoho château bylo v balíku dvakrát to první víno. Samozřejmě je při příští objednávce upozorním… :o) Takže pokud vás tam něco lákalo nakoupit, nebojte se němce nic, funguje to. Zobraz celý článek...

pondělí 19. ledna 2009

Břevnov, Wine Week a dvakrát moc kouře

„Tak nám skončil Prague Wine Week,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi... „Jaký že Week, paní Müllerová?“ O týdnu plného vína jsem tu už krátce referoval dvakrát minulý týden, kdy tato akce probíhala. A úvod článku mne, ani nevím proč, přepadl před chvilkou. Takt trochu mám pocit, že krom vinných nadšenců to celém moc lidí nevnímalo, možná syndrom prvního ročníku a (případný) příští rok to bude lepší. Asi nejvíce se to projevilo na páteční galadegustaci, která dopadla asi tak, jak už jsem psal tu a tady. Davovka se vším, co k tomu patří. Tedy tlačenice, která úplně nenahrává snahám ochutnávaná vína alespoň trochu lépe poznat a třeba si i udělat poznámky, ale na druhou stranu tu potkáte skoro úplně všechny co vás napadnou (= mezi účastníky jsem viděl především známé obličeje z jiných degustací než nějaké zásadní procento lidí, kteří jinak na ochutnávky nechodí), potřesete pravicí, prohodíte tuhle větu a támhle si pokecáte i několik minut. A k tomu všemu máte vždy ve sklence nějaké fajn víno, protože když narazíte na kousek nezajímavý, prostě se ho nesnažíte nějak víc zkoumat a rovnou odlejete a zaskočíte ke stánku, který je sázkou na jistotu. Ostatně u pár hostů jsem viděl, jak se točí mezi třemi oblíbenci, povídají s kamarády a popíjejí stále dokola svůj oblíbený Fixin či hned vedle Barbaresco. I takhle si šlo celou akci užít. Tentokrát byla navíc za zálohu možnost nahradit tragicky tvarovanou sklenku (která byla jako jediná k dispozici loni) pro degustování naopak téměř ideální Riedel Riesling z řady Vinum, takže i v tomto ohledu naprostá spokojenost. Společně s dalšími jsem korzoval tentokrát hned po dvou patrech kláštera, snažil se zorientovat v mapce a najít nějaké konkrétní producenty či vína (někdo jel i podle hvězdiček značících medailová vína), povídal a měl se vlastně docela fajn. Na poznávání vína mám raději malé komorní degustace, jako společenská akce s dobrým vínem je ale tohle moc fajn. Ale poznámky k vínům nečekejte, snad jen pár jmen, která mi obzvlášť utkvěla v paměti…


Z Brazílie se mi moc líbil živočišný Don Laurindo Tannat (v seznamu ročník 2002, ale nejsem si jist, zda na degustaci nebylo něco mladšího), potěšil překvapivě elegantní (byť až zbytečně moc měkký) Pinot Noir Krafuss 2004, moc fajn se pila šampaňská Henri de Verlaine Brut i Henri de Verlaine Brut Rose, ovšem i líbivý a intenzivně kouřovo-toustový Piper Heidsieck Brut potěšil. Vůběc na to procházení a povídání se sklenka Champagne hodila asi nejvíc a jak jsem tak sledoval, tak touto cestou se vydala spousta vínomilců :o) Ale ať se přiznají sami! Sázkou na jistotu bylo sestoupit hned k prvnímu stánku v podzemí na ryzlinky, i základní Fritz Haag Riesling 2007 bavil. A tak, ale byla toho SPOUSTA.

Když tak o tom přemýšlím, tak krom téhle galadegustace jsem se z celého týdne účastnil jen dalších dvou ochutnávek a to ještě jedna vlastně jen probíhala ve stejném termínu a přímo součástí nebyla. Ta druhá ano, hodně jsem se na ni těšil, ale šlo o jedno z největších zklamání za dlouhou dobu. Ani ne tak kvůli vínům, ale místu konání a chování některých účastníků. Kavárna nad Muzeem, jež se brzy změní na Klíčový bar, hostovala vinařství Proqin. Asi se pokusím časem něco sepsat, poznámek mám dost a leckterá ta vína mi chutnala, ale už dlouho jsem nezažil, aby se při degustaci (navíc v docela malém prostoru) kouřilo. Zapáleno při ochutnávce měla majitelka/servírka, cigárko si dala přítomná sommeliérka a nakonec se osmělilo i pár hostů. Příště bych pana Prokeše poprosil, až bude mluvit o aromatických nuancích jejich sektů, aby se sebral a kuřáky profackoval. Jestli takhle má vypadat zvyšování vinné kultury, tak skutečně nevím, kam spějeme. Takže asi tak. Ale aby to bylo i trochu o víně, tak na fotce níže najdete technicky ne úplně ideální záběr toho, jak může dopadnout sabráž :o)

Přiznávám, že obecně kouření v kombinaci s jídlem či vínem mne vytáčí, ani nemusí jít o degustaci. V neděli jsem dostal strašnou chuť na pizzu (celý víkend jsem trávil prací a znáte to: „programátor je tvor přeměňující kafe na software a pizzu na cédéčka“) a vyrazil do nejbližší pizzerie, Grosseta na náměstí Míru. Zde mají zvláštní představu o tom, jaké jsou fyzikální zákony. Nekuřácká část, která nám byla nabídnuta, je totiž umístěna hned vedle té kuřácké a nijak oddělena. V praxi se vám tak může stát, že sedíte doslova vedle stolku, kde se kouří, ač sami v části nekuřácké. Mírný výškový rozdíl obou částí nic neřeší a vypadá to, že kuřácká a nekuřácká sekce se liší nejspíš jen tím, že v jedné nejsou na stole popelníky. Normálně jsem celkem liberální, ale kouření v restauracích bych zakázal. Ty podniky do toho sami nepůjdou, objektivně tím na začátku přijdou o pár zákazníků (než další zjistí, že je to nekuřácký podnik a půjdou do něj právě proto). Zavést to plošně onen problém úvodní konkurenční nevýhody snad ruší. No uvidíme, třeba to i do naší země časem přijde.

P.S. John Salvi MW sedící na historickém křesle ze všeho nejvíc připomíná pohádkového čarodeje. Škoda, že už nemám ten dlouhatánský bílý vous, to byl dojem dokonalý :o) Zobraz celý článek...

pátek 16. ledna 2009

Pomníky kvasinkám

Na nedávno vyhlášenou soutěž dorazila správná odpověď včetně fotek hned ten den, ale nějak mi vypadlo výsledky uveřejnit. Tak tedy alespoň dnes. Dříve postavený z pomníků stojí v Hustopečích (momentálně umístěn jakou součást vinařské expozice v domě U Synků na Dukelském náměstí), jedná se vlastně o pískovcovou sochu kvasinky v momentě dělení, zvětšenou 69.230krát (obvod vysochané kvasinky je 167 cm). Údajně jde o rekordní zvětšeninu, nic podobného prý minimálně v ČR není (ověřila pelhřimovská agentura Dobrý den). Hustopeče se pak hádají s Bořeticemi, respektive Svobodnou spolkovou republikou Kraví hora, kdo s nápadem přišel dřív. Právě při vjezdu do Kraví hory totiž stojí druhý pomník, hrubě otesaný kámen s vyobrazením kvasinky a věnováním od vinařů. „Naše republika zase tak bohatá není.“, jak prohlásil president Petrásek, takže si nemohla dovolit gigantickou zvětšeninu :o) Nápad je to každopádně vtipný, kvasinka si pomník rozhodně zaslouží a na rozdíl od Entropy ničí nelibost nevzbudí :o) A teď už fotky…


Výhercům jsem již zabalil láhev a brzy odešlu. Ostatním přeji příjemný víkend a s některými se těším na shledání dnes odpoledne v Břevnovském klášteře. Snad tam nebudou úplně nesnesitelné davy. Dobrou zprávou je minimálně to, že oproti loňským nevhodným sklenkám by letos měl být proti záloze k dispozici i Riedel (nejspíš typ Riesling, ten je na degustace ideální). Uvidíme.

P.S. Fotografie z titulky pochází odsud, další moc pěkné zvětšeniny najdete tady. Kvasinku z Hustopečí zaslal Širas, tu z Bořetic pak Víťa.
Zobraz celý článek...

čtvrtek 15. ledna 2009

3x Bordeaux a Skale 2004 ve slepé ochutnávce

Ochutnávat víno naslepo má své nesporné kouzlo a pokoušet se přiřadit správná jména k předem známému degustačnímu setu je výborná zábava. Člověk je tak nějak nucen více se soustředit, odhodit předsudky a obzvláště u posledního vzorku (pokud zná složení degustačního setu), na který vám zbude jedna jediná možnost ze seznamu a aromatický profil vůbec nesedí, je to i slušné drama :o) Samozřejmě je méně depresivní mít v nabídce vína podobných kvalitativních kategorií, aby nebylo nutné se stresovat, že prohodíte průmyslový Cabernet za padesát korun a známé château. Každému doporučuji si to jednou za čas zkusit, můžete z toho udělat fajn zábavu s nějakou vínu nakloněnou návštěvou, už se čtyřmi lahvemi užijete zábavy kopec. Je kupříkladu tak snadné někoho svést na scestí, jeden zkřivený výraz či tiše pronesené slůvko „frankovka“ a vaše neochvějné přesvědčení, že právě chutnáte naprosto ukázkového vavřince, je pryč.

Nedávno se mi poštěstilo „zaslepit“ u třech Bordeaux a slavného červeného z Moravy, kde srovnání bylo navíc okořeněno účastí prvního i druhého vína jednoho château a ročníku. Ve sklenkách skončilo Les Allées de Cantermerle 2001 a Château Cantermerle 2001 (páté Cru Classé z Haut-Médocu) společně s Château Kirwan 2001 (třetí Cru Classé z Margaux). Doplnilo je elitní (minimálně cenou) Cuvée Skale 2004 z vinařství Springer. Každá láhev byla obalena do černého igelitu a ve sklenkách končila vína úplně anonymně. Kamenné tváře hráčů pokru během ochutnávání, nejistota, očekávání trapasu :o) Bohužel jsem si nějak neodlišil poznámky, které jsem si napsal před odhalením totožnosti vína, od těch, co jsem doplnil až později, ale těch bylo mnohem méně. Pořadí vín jde tak, jak byla nalévána. A o vinařstvích možná zase něco příště, u Cantemerle určitě.

Cuvée Skale 2004 se prezentovalo hlubší ale na okrajích již jasně nazrálou barvou, ve vůni hodně sevřené, tóny bakelitu, ovoce dost nevýrazné, vyčichlé vanilkové rohlíčky (resp. navlhlé vánoční pečivo někdy v dubnu), v chuti velmi suché, hodně třísla, nijak zásadně plné a spíš jednodušeji pitelné. Se změnou teploty naprosto jasně znatelný vliv korkové vady. Jako Skale správně (i když v průběhu degustace jsem jednou znejistěl) identifikováno, ale hodnocení lahve bez vady by bylo jistě o dost lepší. Víno jsem byl několikrát a názor je jak na houpačce, asi nejvíce mi chutnalo (a to hodně) na Slow Food večírku v Bořeticích, kde ale zase těžko z degustačního zážitku „odmazat“ atmosféru celé akce.

Les Allées de Cantermerle 2001 boduje krásnou barvou plynule přecházející na okrajích do terakotové nazrálosti. I vůně je nazrálá, bohatá a napovídá trochu hutnější styl. Výrazná živočišnost říznutá odkvétající květinou či přezrálým citrusem (hnijícím), až trochu na hranici vady. Často to cítím u některých novosvětských vín z hodně přezrálých hroznů. Aromaticky dost parfémové, intenzivní. V chuti ovšem pěkně vyvážené se sladším ovocem a stále trochou pěkného třísla v delší dochuti, plnější, klasické Bordeaux. Dle encyklopedických pouček (parfémová vůně, spíše hutnější „Michel Rolland“ styl atp.) tipuju Kirwan, který jsem měl ovšem možnost pít v ročnících 1996 a 2003 a ty poučky mi to moc nepotvrdilo (víno jelo na mnohem elegantnější a jemnější vlně, než bych čekal). Zjištění, že jde o druhé víno od Cantemerle mne více než překvapuje. To jsem totiž už dříve několikrát chutnal a jednou (na večeři s Philippem Dambrine, ředitelem château) i tento konkrétní ročník a pamatuji si ho úplně jinak. Nu což. Víno jsem si odnesl a dopíjel u příbuzných večer, bez snahy o nějaké technické hodnocení (a klidně z rádobyhistorické sklenky co vidíte na fotce) to bylo docela příjemné.

Château Kirwan 2001 má hlubší, jemně nazrálou barvu. Ve vůni bohaté, klasické, těžší květinové vůně a zralé ovoce, lehce živočišnost, znatelnější sud i tříslo. V chuti suché, tříslo poněkud trpčí, hranatější, hezky dlouhé, nijak těžké a krásně pitelné. Bohatost i lehkost, povedené. S těžkým váháním tipuji Les Allées. O Kirwanu 2001 byl na pochybách ale i guru vinného hodnocení Robert Parker, v roce 2003 napsal velmi nerozhodné hodnocení. Prý má víno (krom velmi pěkné vůně s kupou ovoce a exotickým kořením) především tvrdé a nehezké tříslo a pokud se toto podaří zakomponovat zráním, bude to víno bodově ve vyšších osmdesátkách (87-88), pokud ne, hodnocení by muselo být mnohem horší. Tak nevím, mně to přišlo uhlazující se docela pěkně :o)

Château Cantermerle 2001 má překvapivě trochu méně hlubokou barvu než ostatní vzorky (včetně Les Allées, u kterého začínám mít pochybnosti o pravosti lahve :o), jen jemně nazrálou. Ve vůni suverénně nejbohatší, hutnější, krásný mix všeho možného – od zralého ovoce, přes lékořici až po jemně živočišné tóny, elegantní a svůdné. V chuti suché, plnější a intenzivní, s trochu svíravějším ale nerušivým tříslem, příjemně dlouhé a jemně doznívající. Klasické. Krásné víno, které bych chtěl pít znovu. Cantemerle tipuji. Toto Château bylo nedávno prodáno a snad půjde ještě nahoru, výsledky pod předchozím majitelem byly poněkud nevyzpytatelné. Měl jsem možnost chutnat dva jejich z ročníků nejpovedenějších (1983 a 2000) a byla to nádhera, už tři roky je pravidelně chutnám na „sudových“ en primeur degustacích a tohle víno se neztratí, navíc ceny jsou snesitelné (konkrétně tato láhev stála polovinu co Skale, asi pět stovek). Mimochodem není bez zajímavosti, že oblíbené tvrzení o tom, jak povýšení Château Mouton Rothschild z druhého na první cru je jedinou změnou v klasifikaci z roku 1855, není pravdivé. Cantemerle se výstavy v roce 1855 neúčastnilo a v seznamu z tohoto roku vůbec není. Po intenzivním lobování majitelky a dodání veškeré dokumentace (rozuměj tržních cen vína, na kterých je celá klasifikace vlastně postavena) bylo přidáno v roce 1856 :o)


Nedávno se mi na degustaci u AdVivum povedlo uhodnout (respektive určit oblast původu) naslepo podávány nultý vzorek. Byl jsem na sebe pyšný při pohledech dalších účastníků, ze kterých nikdo netipoval ani Španělsko, ale zároveň se tak trochu styděl. To hádané víno jsem totiž pil i doma, celou jednu láhev, a podle paměti bych ho nepoznal. K tomu, o co půjde, jsem dospěl pouhou logickou úvahou. Prostě znám sortiment AdVivum a čekal jsem, že půjde o nejlevnější víno z téhož vinařství, o kterém degustace byla. Nic víc a nic méně, se senzorickým profilem to mělo málo co společného. Jancis Robinson, která se ve svých textech pravidelně snaží likvidovat mnohé vinné mýty, se v knize How to Taste: A Guide to Enjoying Wine zabývá vším možným okolo degustace i konzumace vína, včetně problematiky slepé degustace. Celou kapitolu pak věnovala tématu rozpoznání červeného Bordeaux od Burgundska. Zdálo by se, že je to naprosto primitivní a skoro nejde splést, ale hned na úvod dává k dobru pěknou historku, jež dokazuje opak. Jeden její nejmenovaný známý si prý „zpečetil“ čerstvě získaný titul Master of Wine (což je asi to nejvyšší, čeho lze v oboru dosáhnout) tím, že na oslavné večeři k titulu identifikoval Burgundské jako Bordeaux. Nejstarší žijící britský obchodník s vínem, Harry Waugh, prý všechny uklidnil tím, že na otázku, kdy si on naposledy spletl tyto dvě oblasti, s úsměvem opověděl: „Ach, už od oběda ne“.

Ostatně před pár týdny jsem tu linkoval další „degustační omyl“, kdy vinař nepoznal své vlastní víno a na férovku se při jeho degustaci řešilo, zda jde o bílé z Burgundska nebo Bordeaux. Takže se nestresujte, i špičkoví odborníci se pletou, natožpak nadšenci :o) A zkoušejte ochutnávat naslepo, je to velká zábava! To, že se velmi často netrefíte, nechť vás neznepokojuje. A třeba zjistíte, že bez pohledu na vinětu vám nějaké levné víno chutná mnohem více, než jeho znatelně dražší kolega, kterého pravidelně kupujete :o)

Další „slepodegustační“ články: Optimismem naplňující degustační historka | Téměř dokonale slepá degustace | 5x Chardonnay & (vs.) Riesling naslepo

P.S. Domluvil jsem se s dalším účastníkem degustace, že náš pohled vyjde ve stejný den, aby nebylo možné opisovat. S anotací „Degustaci může neuvěřitelně oživit prvek hry. Hravé je už to, pod jakým klíčem se snažíte do své soukromé degustace vína vybrat. A když už nemáte neomezené možnosti výběru, snažíte se aspoň najít mezi adepty nějaké společné jmenovatele, vazby, posloupnosti, gradaci. Ty potom zkoušíte potvrdit při ochutnávání. Někdy je ale přání motorem (auto)sugesce. Zkuste u lahví jejich obalením zastřít jejich rodné listy, uvidíte, jak pevný základ mají vaše teze a teorie, jak neohrabaná je schopnost spojovat vše do souvislostí.“ článek najdete na www.ovine.cz. Zobraz celý článek...

středa 14. ledna 2009

Historická vinná ročenka od Lobkowiczů

V anketě o novoročním vinném předsevzetí jsem byl jedním z těch, kdo hlasoval pro větší prozkoumání Čech a zároveň i výraznější studování teorie. A tak se nyní patlám s historickými ceníky a vinnými lístky, ze kterých snad časem bude (při troše štěstí) ne úplně nudný článek. Doma jsem však narazil i na jednu moc zajímavou knížečku. Jedná se o jakousi „ročenku“ z Vinných sklepů knížete Jiřího z Lobkowicz na Mělníku (dnes Zámek Mělník & vinné sklepy Jiřího Lobkowicze s.r.o.), která přibližuje pěstění révy, historii zámku jakožto i výrobu vína šumivého. Podává některé informace o viničních tratích, přesný přehled sklizně minulého ročníku (1905), aktuální cenovou nabídku a vůbec je to moc příjemné čtení.

Ročenka s precizností na metry čtverečné udává výměru jednotlivých tratí (souhrnem jde o 56 ha, což je docela vtipné, protože web vinařství momentálně praví, že „Lobkowiczké vinice mají rozlohu 90 ha, z kterých je dnes 56 ha obhospodařováno.“), množství keřů a celkovou sklizeň, včetně průměru na hektar. Co mne vyloženě těší je rozdělení tabulky na sklizeň burgundského modrého a pak smíšených bílých druhů :o) Tabulka dokonce uvádí i množství sebraných poškozených a nahnilých hroznů. Při troše počítání se dostanete k velmi vysoké hustotě keřů na hektar (klidně čísla okolo čtrnácti tisíc) a naopak velmi nízkým výnosům na keř, pod půl kila žádná míra. Tedy pokud to dobře počítám a v těch metrických centech jsem se nějak neztratil :o)

Krásné jsou také nákupní podmínky, cena vína je (krom sektu) psána vždy bez lahve, které si však logicky zakoupit musíte, jedná se však o lahve „zálohované“, tedy po jejich navrácení dostanete zpět jejich plnou cenu. Velká láhev (1/1) je o obsahu 0.85l, čtvrtková láhev je pak dnešní hospodská „dvojka“. Vinařství také upozorňuje, že vína nezasílá v prudkých mrazech či velkých vedrech a tak to má být! Veliký důraz je kladen na „šampaňské“, tedy jejich šumivé víno. Je to zásadní součást sortimentu, prodává se poměrně draze a v té době je velmi slavné. V knize je kompletní popis výroby i doporučení, jak bublinky správně chladit. Ostatně víno se vyrábí i dnes a stále stojí za pozornost, ty dvě stovky bych investovat doporučil :o)

A vůbec celý zámek stojí za návštěvu i pokud nehodláte degustovat. Alespoň můžete utratit 25,- Kč za návštěvu sklepů a „vinařského muzea“. Když si připlatíte, dostanete k tomu průvodce, projdete se i kolem sudů a ochutnáte pár vzorků. Je možná i varianta neřízené degustace celého sortimentu, ale tam je dobré se strefit do sezóny, já chutnal mimo ni a většina vín byla očividně otevřena už dost dlouho a rozhodně ne v kondici. A takové bachraté Ludmile pár dní kontaktu se vzduchem moc neprospěje :o) Vinařství na zámku i po rozchodu Jiřího a Bettiny Lobkowiczových pokračuje, viněty vín mají nový (o kus méně kýčovitý) design a leckterá vína se na stole neztratí. Ale o tom třeba někdy příště. Chtěl jsem přihodit nějaké fotky zámku, sklepů a degustačních prostor, ale až po dopsání článku zjistil, že o všechny přišel s jedním z rozbitých disků. Tak třeba někdy příště, stejně se tam zajedeme podívat znovu a přechutnat aktuální ročník.

Vinné sklepy
knížete Jiřího z Lobkowicz
na Mělníku

Stopa pěstění révy vinné jeví se již při zavedení křesťanství v Čechách r. 874, kdy choť Bořivojova svatá Ludmila dala vinné révy z Moravy přinésti a v okolí rodiště svého Pšova, nynějšího Mělníka, pěstovati, by hojnost vína byla po ruce pro křesťanskou bohoslužbu.
Historicky zjištěno, že vinařství české sahá do prvního tisíciletí a v století XI., XII., XIII., XIV. již veliké důležitosti národohospodářské zaujímalo.
Hlavní zásluha o povznesení českého vinařství náleží otci vlasti Karlu IV., který francouzskou révu burgundskou do Čech převezl, zde na stráních polabských a povltavských pěstoval a přísná nařízení k ochraně vinic vydal.
Památným nařízením svým z r. 1358 poskytl pěstitelům révy výhody osvobozením ode všech dávek po dobu 12 let od založení vinice. Zřídil zvláštní úřady perkmistrovské, které bděly nad řádným pěstěním révy vinné, vedly urbáře všech vinohradů a přísně trestaly veškeré přestupky a poškozování vinic. Za třicetileté války utrpělo však, jako veškerý život český, i vinařství neskonalých pohrom, z kterých až v posledním čase se vzpamatovalo a bývalé slávy a pověsti znovu získává.
Nejrozsáhlejší viniční hospodářství v Čechách náleží bývalému nejvyššímu maršálku království českého J. J. Jiřímu knížeti z Lobkowicz se správou vinných sklepů a vinic v zámku Mělnickém. Zaujímá 56 hektarů rozlohy.

Východně města Mělníka na stráni u obce Kelská jest vinice Sternberka, pak blíže k Mělníku v chráněné, přímo proti jihu obrácené poloze vinice Mečířská; pod bývalým zámkem Turbovicemi, starém to sídle pánů rytířů z Turby, vinice Turbovice a konečně vinice Krügerstein.
Severozápadně od Mělníka pod Chlomkem jest vinice Stará, poblíž Mlazic největší z knížecích vinic Sirotčí, kteráž jest kol dokola vysokou zdí ohrazena a ke které se pojí vinice Dolhofka, Šindelářka a Vraždilka.
Západně od Mělníka nad tokem Labe zdí ohrazena prostírá se vinice Koráb a blíže téže správou knížecích sklepů pronajatá vinice Thůnovka, náležející panství děčínskému.
Mezi Mělníkem a Šopkou jest vinice Na Svini a pod zámkem mělnickým založena byla nově nákladem 100.000 korun vinice Svaté Lidmily.
Převaha sadby jest na víno červené „modré burgundské“ zvané „roučí“ na víno bílé „burgundské bílé“ a šedé, tramin bílý a červený, ryzlink a j.
Tabulové druhy pěstují se pouze na zdích, z nich hlavně známá „chrupka“ (chasselas). Obdělávání vinic děje se stálými, po celý rok pracemi viničními zaměstnanými dělníky, jichž pracuje na všech vinicích kol 300 mužů a žen pod dozorem 8 vinařů. Ke hnojení užívá se hlavně animální mrvy z vlastních knížecích dvorů i přikoupené od menších hospodářů (úhrnem as 2500 for) a mimo to hnojiv umělých, kompostů atd. Nejhlavnější a nejzajímavější prací jest vinobraní, které počíná obyčejně začátkem měsíce října a trvá dle počasí 4 – 5 týdnů. Sebéře se průměrně as 1500 q hroznů.
V dobrých ročnících přikupují se ještě hrozny z mělnických městských a z četných soukromých vinic. Sebrané hrozny svážejí se do zámku Mělnického, jemuž i my na okamžik pozornost věnujme.

Historie zámku mělnického
Zde nachází se v knize ne nezajímavá historie zámku mělnického jakožto i rodu Lobkowiczů, však většina textu tohoto pro vás přepsána nebyla a až na část o sklepeních se nyní podíváme. Případným zájemcům ochoten jsem stránky z knihy naskenovati :o)

Přízemní místnosti slouží vesměs účelům viničného a sklepního hospodářství.
Umístěna zde též starobylá, útulná vinárna zámecká, v níž příjemno i milo poseděti a jež těší se nejlepší pověsti v celém království, tak že kdokoli z blízka neb zdáli na Mělník zavítá, neopomene ji navštíviti.
Kvasírny, umístěné v přízemí traktu severozápadního, souvisí s lisovnou, kdež nalézá se velký hydraulický lis, na němž tlakem 250 atmosfer vykvašené matoliny se lisují.
Odzrňování hroznů v době sbírek koná se v nádvoří zámeckém na pěti odzrňovacích strojích.
V kvasírnách stojí 30 velkých kvasných kádí, které pojmou přes 1000 hl. břečky a v úrodných letech, jako na př. posledně v r. 1905, bývají po čas vinobraní dvakráte za sebou naplněny.
Vedle nalézá se kvasírna na šampaňské. Zde kvasí víno v láhvích a kvasírna ta pojme na deset tisíc láhví.
V pravo od brány jest již dříve zmíněný sklep „Pod Korytem“. Hlavní sklepy zámecké pozůstávají ze 3 etagí. Nejhořejší etage zaujímá výpravnu, malý sklep spilkový a dlouhý sklep prodejní, v němž umístněna jsou vína již k prodeji určená. Tento sklep spojen jest s chodbou, ve skále vytesanou, se sklepem sv. Lidmily, v něhož přijdeme do nově postaveného sklepa šampaňského. Nejdolejší etage, sklep dolení, obsahuje vína starších ročníků; druhá pak nad touto se nalézající etage sklep prostřední, zvaný „Svatováclavský“.
Sklep tento, mohutnými pásy překlenutý, jest největší, tak že veliké až 125hektolitrové sudy pod mocnými těmito klenbami své mohutnosti pobývají.
Další sklep Turbovický nalézá se pod zámkem Turbovickým; týž jest ve skále vytesán, o 2 etagích a pojme na 2000 hektolitrů.
Celková zásoba vína bývá vždy na 6 až 7000 hektolitrů.
Roční prodej 800 až 900 hektolitrů.
V Turbovicích zajímavý jest též starý kládový lis dřevěný s nápisem z r. 1727, jehož páka měří 1 metr v průměru.
Svéráznou, zvláštní chuť vína mělnického vystihl nejlépe básník náš Neruda ve své překrásné romanci o Karlu IV., slovy pronesenými Karlem IV. k Bušku z Velhartic:

“Pij, Bušku — již se nezarmuť
a poslyš, co ti král tvůj moudrý praví:
Můj jazyk je, jak známo vybíravý
a našel již v tom víně chuť.
Víš, zkoumat třeba, Bušku milý!
To víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas...
my — myslím — se už vpili!“

Taktéž i Svat. Čech v perle svých zpěvů, v nádherné hexametrické básni „Václavu Živsovi“, plnou chválu vzdávaje ohnivému moku mělnickému révy, vkládá v ústa Jiskrova tato slova:

„Neznám těchto věcí,“ dál Jiskra se horlivě se brání; „leč vím, dávno že jest všude po světě známo a slavno Mělnické, tekutý to granát, tak veskrze český, jak ty pyrópy drahé tam v úvalu pod Milešovkou.
Dar ten vlasti otec zanechal nám...“

Výroba šampaňského

Nebude snad nezajímavo, předešleme-li k popisu šampaňského: „Chateau Mělník“ stručný nástin vzniku tohoto perlícího moku.
Koncem XVII. stol. francouz. mnich Dom Perignon v klášteře Hantvillers v Champagni, místo pátera sklepmistra tamže zastávající, jednoho podzimu, nemaje následkem veliké úrody již žádných prázdných nádob ku plnění, použil na zbytek přebývajícího moštu vinného lahví, kteréž tehdy skoro neznámými korkovými zátkami ucpal. Jaké však bylo jeho podivení, když po nějaké době zátka s výbuchem odletěla a drahocenný mok šumě z láhve prchal.
Dom Perignon po objevu tomto činil další pokusy, až získal víno, jež jeho vlast proslavilo a světoznámou učinilo.
Výroba šampaňského, dlouho obmezena byvši pouze na Francii, znenáhla se šířila i do jiných zemí, avšak vždy platilo francouzské šampaňské svým zvláštním vlastním bouquetem za první známku.
Vzácnou vlastnost tuto děkuje francouzské šampaňské vínu, kteréž Dom Perignon z modrých hroznů vylisoval.
I u nás v Čechách seznalo se, že bílé víno, vylisované z modrých burgundských hroznů, tají v sobě neobyčejně zvláštní jakost a právě toto z modrých hroznů (pineau noir) lisované víno jest základem výroby Mělnického šampaňského. Nikdy neposkytne německý, uherský a štyrský domácí druh révy k výrobě šampaňského takového vína, z něhož by se francouskému šampaňskému podobné vyráběti mohlo.
Netušil Karel IV. otec vlasti, když francouzskou révu ze Champagne a Burgundska zde na Mělníku osazoval, jak dobře vyvolil, neb žádný jiný druh révy neaklimatisoval se na Mělníku tak jako právě burgundské modré a to proto, že nalezla zde réva ta skoro nejen tutéž půdu, ale i podobné klimatické poměry jako ve francouzské své domovině Champagnsku.
Výsledkem toho proto jest ta skorem nerozeznatelná podobnost našeho „Chateau Mělník“ s francouzským šampaňským, kteráž byla již na třech velkých výstavách i v cizozemsku, v Lipsku, Lutychu a ve Vídni v r. 1904, 1905, 1906, zlatými medailemi co prvními cenami oceněna.
Výroba šampaňského není však tak jednoduchá a vyžádala si na Mělníku mnohých pokusů, než docíleno nynějších výsledků.
Při vinobraní vybírají se nejzralejší a nejzdravější modré burgundské hrozny, z kterých vylisuje se šťáva slabým tlakem, kteráž pak zvlášť kvasí a vůbec zvlášť se školí.
Před plněním do lahví smísí se výběr těchto vín navzájem souladně se chutí doplňujících (cuvée), přidá se čistých – francouzských – kvasinek k účelu tomu zvlášť vypěstěných, stočí se do lahví, kteréž zazátkovány, agrafami opatřeny ve vrstvách na sebe vysoko se vyrovnají a víno nechá kvasit.
 Při tomto kvašení známým chemickým procesem vyvinující se kysličník uhličitý, nemoha prchati z láhve, absorbován jest vínem, čímž právě vzniká pak perlení v pohárech kypícím mokem naplněných.
Po dokončení kvašení, při čemž vyvinul se v lahvích tlak 5-8 atmosfer, přenesou se tyto do sklepa, neboť by v teplé kvasírně popraskaly. Množství popraskáním zničených láhví činí někdy až i 10%.
Ve sklepě musí láhve klidně 2 a 3 roky ležeti, při čemž vytvořivší se kvasinky na stěnách lahví se usazují.
Nastane pak odstraňování kvasnic z láhve, což stává se třepáním lahví na zvláštních podstavcích – pupitres – zvaných, nanichž láhve hrdlem dolů obráceny jsou, při čemž kvasinky k zátce se sesouvají.
Otevřením zátky při tak zvaném degorgírování z láhve vyrazivší víno vyhodí kvasinky, načež přidá se liquer, t. j. roztok čistého, třtinového cukru ve starém víně.
Manipulace tato má za účel, by bylo víno sladší; neboť následkem absorbce kysličníku uhličitého nabylo by chuti přitrpklé a nakyslé.
Dle chuti p.t. pánů zákazníků řídí se tato konečná část výroby a vedou se tři druhy:
sec – suché, přisládlé,
très-sec – sušší, málo sladké,
demi-sec – polosuché, hodně sladké.
Po přidání liqueru zazátkuje se láhev novou zátkou na spodní části firmou: „Prince George de Lobkowicz à Mělník“ označenou, opatří se drátěným košíčkem, který zátku v láhvi drží, by nevybuchla, a jest hotova. Pak okrášlí se příslušnými vignetami, aby vzhledem svým odpovídala chutnému a cennému obsahu svému.

Návod k ochlazování šampaňského

Láhve uschovány buďtež vždy v poloze ležaté. Má-li se u šampaňského docíliti pravé chuti, musí býti toto dříve náležitě schlazeno.
K tomu poslouží nám nejlépe chladič, do něhož na dno nasypeme vrstvu roztlučeného ledu, posolíme tuto špetkou kuchyňské soli a láhev postavíme doprostřed. Na to obsypáváme láhev vrstvovitě ledem, který posolujeme až zároveň s okrajem chladiče. Za 30 minut jest víno náležitě schlazeno a k požívání připraveno.
Při otvírání lahví odštípne se drát zátku spínající, na to pomocí palce a ukazováčkem držíce láhev kolmo stranou od obličeje, vikláme zátkou zvolna, popotahujíce, až tlak v láhvi přemůže odpor této, zátku s výbuchem vyrazí a šumící perlivý mok nalévá se do pohárů.

Podmínky nákupní

Prodej zámeckých vín děje se výhradně v láhvích orig. chráněné úpravy – výjimečně v soudkách a to pouze pro pány soukromníky.
Láhve jsou původního staromělnického tvaru:
velké 1/1
poloviční ½
čtvrtkové ¼
uzavřené vždy zátkou s vypálenou firmou: „Knížete Jiřího z Lobkowicz vinné sklepy na Mělníku“ a jsou opatřeny chráněnou staniolovou záklopkou s knížecím Lobkowiczským znakem.
Na výpal korkový dovolujeme si zvlášť pány příznivce mělnického zámeckého vína upozorniti; neb jen pod neporušenou zátkou, výše popsanou, pravé originální plnění.
Láhve balí se do beden obyčejně na 4, 6, 8, 10, 12, 16, 20, 24 a 30 velkých lahví, neb dvojnásobný počet polovičních, které jsou zaplombovány a zapečetěny, čehož při otvírání beden, drahou došlých, povšimnouti záhodno.
Za láhve a bedny složí se záloha, která v plné ceně – za, do tří měsíců na nádraží Mělník (rak. severozáp. dráhy) franko, v dobrém stavu vráceny obaly a láhve se nahradí.
Zásilky jsou proti hotovému placení na nebezpečí objednatele.
Na došlé reklamace béře se zřetel pouze do 8 dnů po obdržení zásilky.
Za cizí bedny s láhvemi došlé nenahradíme ničeho.
Cena šampaňského vyrozumívá se s lahví, za niž se nic neúčtuje.
Pánům obchodníkům při větších zakázkách přiměřené výhody.
Zásilky vyřizují se obratem, vyjímaje za prudkých mrazů neb veder, jež by víno poškoditi mohly, poštou neb drahou, dle udání.
Neudán-li v objednávce způsob dovozu, odešle se zásilka drahou co obyčejné zboží, v zimě pak vše co rychlozboží.
Veškerým dotazům a přáním vyhoví správa s tou největší ochotou a pečlivostí.
Vína mělnická zámecká byla na všech téměř obeslaných výstavách vyznamenána prvními cenami, v posledních časech zlatými medailemi na světové výstavě v Lutychu 1905, na odborných výstavách v Plzni a Lipsku 1905 a ve Vídni 1906.

Plán vinice sv. Lidmily.

Již v r. 1846 byly plány na stavbu teras. zdí vinice na stráních svážejících se k Labi, pod staroslavným zámkem mělnickým, vyhotoveny; se stavbou se však stále odkládalo, až v roce 1895 k výslovnému přání a rozkazu knížete Jiřího z Lobkowicz se s prvními pracemi započalo.
Že kdysi stráň ta alespoň v jedné části révou osázena již byla, ukázalo se při kopání základů, kde ještě množství vinných ložů v zemi nalezeno bylo.
Největšího nákladu vyžadovalo postavení teras. zdí a spotřebováno bylo na jich stavbu 11.800 m3 staveb. kamene a 2590 mct. vápna (vlak o 25 vagonech).
Výměra vinice této obnáší 1,20 hektarů – 50tý díl veškerého knížecího viničního majetku – a vysázeno jest tam úhrnem 15.537 keřů.
Celá vinice, až na něco málo tabulových druhů na zdech, vysázena jest ryzí pravou révou burgundskou (Pineau noir).
Příkrá jihozápadní poloha, bezprostřední blízkost Labe, jakož i ušlechtilý druh révy zaručující z vinice této výborné víno, navzdor tomu nebude však nikdy možno počítati na čistý výnos, jelikož stavba, úprava a vysázení této vinice vyžadovalo nákladu přes 105.000 korun.
Zobraz celý článek...