Krásná hora s bublinami a mladými pinoty

Vinařství Krásná Hora (web) připravilo speciální bedýnku pro povodněmi zdevastovanou Opavu, konkrétně pro oblíbený festival Slunovrat. A dalo do ní jak v současnosti běžně prodávaná vína, tak jeden už dlouho vyprodaný kousek z archivu a naopak víno, které teprve na trh oficiálně půjde. Konkrétně Blanc de Blanc 2019 Brut Nature, zatím ještě bez viněty a jen popsaný fixou. Chardonnay čistě z trati Krásná hora, školeno na kalech něco přes půl roku v 500l dubovém sudu (3-4 plnění). Na kalech čtyři roky, bez dozáže, odstřeleno teď sotva dva měsíce. A jsou to pěkné, serióznější bubliny, na úvod trochu reduktivně funky ale postupně mix citrusů a malvic, s toastovou linkou, suché a šťavnaté, hezky postavené a delší. Se vzduchem a trochu vyšší teplotou nabízelo vrstevnatější, bohatší projev a dal bych tomu rozhodně ještě čas v lahvi se pořádně usadit.

Beaujolais 2022 a novinky u Château des Jacques

V neděli byla podzimní rovnodennost. Čekal jsem návštěvu a tak „ze sklepa“ vylovil několik lahví podzimní náladu tak trochu evokujících. Mimo jiné již nazrálejší Moulin à Vent „Clos du Grand Carquelin“ 2013 od Château des Jacques (web, dovozce). Dnešek využiju k sepsání pár novinek z vinařství (informační základ jinak zde) a poznámek k nově prodávanému ročníku 2022. Pozval bych vás i na tematickou degustaci, kterou povedu v říjnu, ale už je obsazená. Ale nejdříve ten postarší kousek. Je tmavší v barvě, ale již znatelně nazrálejší. A takový i v aromatice, upřímně to v mnoha ohledech dost evokuje starší burgundský pinot. Červené peckoviny ve zralé a také sušené podobě, trochu kořenité, mírně krvavá masitá linka, otevřenější, červené jablko. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou, červené a trochu tmavší ovoce, tříslo stále docela znatelné, solidní délka. Tohle vůbec není špatné a ještě nějakou dobu může v klidu ležet, nakolik to potenciál top ročníků nemá.

Pět ryzlinků z Německa a Rakouska

Vyrazil jsem na galadegustaci dovozce JustWINE (web) a projel si nemálo z prezentovaného portfolia. Mimo jiné třeba všech jednadvacet dostupných ryzlinků, převážně kousků z Německa a k tomu něco Rakouska a Moravy. Krom jedněch bublin a jednoho sladšího kabinetu hlavně klasická suchá tichá vína. Pravidelné čtenáře nepřekvapí, že mi nejvíc vyhovovalo Německo (nakolik jsou Sonberk VOC Riesling 2022 a Ryzlink rýnský 2022 z velkého sudu od Špalka velmi solidní – a stylisticky diametrálně odlišné – ukázky odrůdy), byť i něco z Rakouska dost zaujalo :-) Favorité? Začneme na Mosele, Carl Loewen (viz třeba tento článek, jejich „základní“ staré keře kupuji nejméně krabici každý rok) Riesling Leiwener Laurentiuslay Alte Reben Trocken 2022. Jádro špičkové polohy s pravokořennými keři i 100+ let starými. Nádherná expresivní aromatika kombinující citrusy a zralé žluté peckoviny s kouřovou linkou a mineralitou, s dotykem medu, čerstvý komplexní projev. Pocitově někde na pomezí suchého a polosuchého vína, ale krásně svěží a energické, šťavnaté s moc fajn kyselinou, citrusy a podběl, strukturované, docela koncentrované, delší… tohle je fakt krásné. Naprosto skvěle přístupné a zábavné takhle mladé, ale vůbec bych se nebál to otevřít za pět, deset let…

Tipujte na slepici se zajímavým lehkým červeným

Mám rád britský YouTube gastro kanál Sorted Food, z mnoha různých důvodů. Jedním z mnoha jejich různých formátů jsou degustační souboje street food, snídaní a podobně z různých koutů světa. Dvě osoby se snaží správně odpovědět ze které země to či ono jídlo, které jim bylo servírováno, pochází. Někdy si tipnou hrubě oblast, někdy přesně, jindy jsou tisíce kilometrů mimo, ale zajímavý je ten myšlenkový proces a důvody, proč řekli právě tu či onu zemi. To samé mne baví na slepé degustaci vína. Už dávno se netrápím tím, pokud jsem geograficky úplně mimo, zábavné jsou diskuse co by to tak mohlo být a proč si to ten či onen myslí. Takhle jsem v neděli dostal do sklenky od kamaráda víno, u kterého fakt hodně bojoval. Tuplem proto, že kamarád žije v Japonsku a cestuje po celém světě a může mi bez mrknutí otevřít stejně tak zajímavou Moravu, mikrošarži z ostrova Hokkaidó i Grand Cru Burgundsko od velkého vinaře. Nulové vodítko!

Jak se mi běhalo po vinicích

Při výpravách za vínech do zahraničí to většinou dopadá tak, že program je poměrně narvaný. Když už se někam daleko trmácíte, chcete toho do těch pár dní vecpat co nejvíc. Užívám si výhledy na vinice z auta a možnost se mnohem lépe zorientovat v tom, kde leží která vinařská obec a jak je to tam rozložené, rozhodně je to lepší než ježdění prstem po mapě. A samozřejmě zásadní jsou návštěvy a výhledy z vinic přímo s vinaři. Ale stejně mne úplně nejvíc baví prostě jen tak chodit, bloumat po krajině, teda pokud už mám tu teoretickou nalejvárnu faktů ve vinařství :-) Přitom si obrázek o místech, ze kterých ona vína pochází, stejně udělám nejlíp. A v tomhle musím říct je koníček v podobě běhání úplně skvělý. Následující řádky jsou opět klasické „můj deníčku“ z uplynulých pár dní (a ti co sledují moje stories na Instagramu či Facebooku už stejně všechno vědí), „vážnější“ degustační report časem…

Tři „ženská vína“ z různých koutů Evropy

Psal jsem nedávno pro jeden časopis článek o zásadních ženách ve vinném byznyse, tedy nejen vinařkách jako takových. A samozřejmě u toho přemýšlel, nakolik je či není ženská ruka ve vínech poznat. Obávám se, že ve slepé degustaci dvaceti neznámých vín, poloviny od vinařů a druhé od vinařek, by úspěšnost zařazení byla nebezpečně blízko náhodné volbě. Myslím dobré téma pro podzimní degustaci! :-) Každopádně dneska se mrkneme na tři lahve, za kterými stojí právě ženy. A ve všech případech to bylo fajn pití!