Tři dobře naceněné německé pinoty

O Weingut Klaus & Mathias Wolf (web) z Pfalze, konkrétně v Birkweilu sídlí, už jsem tu psal. A krom ryzlinku se zmiňoval i o jejich pinotu. Teď jsem znovu otevřel hned dva jejich kousky. Spätburgunder Kalk und Stein 2020 je z jejich základní (nepočítaje litrovky, ale tam červené nemají) řady, z vícero poloh a vyšších výnosů, školeno jen ve starších dubových sudech. Láhev pistole a šroubový uzávěr. Pěkná světlejší rubínová barva. Čistá především červeně ovocná vůně, peckoviny a drobné plody, s jen decentním vlivem dřeva. Suché, čisté, středně plné, ovocné, přímočaře ovocné a jednoduše pitelné. Ale překvapivě skvěle drželo v otevřené lahvi a druhý den nabízelo i další drobné odbočky navíc, i když stále šlo spíš o „jen tak“ dobře udělané pití. Taky stojí, po lahvi, jen něco přes dvě stovky. Spätburgunder Vom Muschelkalk Birkweiler Mandelberg 2020 je už z Erste Lage řady a psal jsem o něm minule, už je to teda rok a půl. Za tu dobu se posunulo vlastně docela málo, stále je to především důrazně ovocné do zralých červených peckovin s trochou tmavšího ovoce a výraznějším, sladším projevem dřeva. Suché, čisté, o něco koncentrovanější a plnější a širší než základ, fajn kyseliny, peckovinové, s čoko linkou dřeva a slušnou délkou. Inu proč ne, slušné. Tady cena nějakých 340 Kč. Ale přiznám se, že od stejného dovozce (Der Weinschmecker) v téhle ceně asi raději sáhnu po (ač základu) od Wehrheima.

Furmint a potenciál i budoucnost Maďarska

Strýček Béla, velký stařec z hory Somló. Pokud vím (doufám, že mi něco neuniklo…), tak i ve svých 95 letech se stále sem tam prochází mezi révou, byť poslední ročník, který ve svém vinařství udělal, byl v roce 2013. Psal jsem o něm a jeho vínech opakovaně, naposledy před třemi lety sepsal samostatný článek o Juhfarku stejného ročníku jako je dnešní víno. Fekete Pince Furmint 2009 (Aranyhegy-dűlő) má tmavší, výraznější matně zlatou barvu, a už je i zřetelně nazrálé. S efektním mixem klasického minerálního lehce funky projevu somlóského ze starosvětského stylu produkce, s medovostí a florální linkou, s výraznější kyselinou ale zároveň trochu teplejší a poměrně plnou chutí, byť ne tak mohutnou jako v jiných letech a trochu odlehčenou, slušně dlouhé, bohatší, stále v kondici a moc zajímavé. Vína ve vinařství před lety stála snad až zbytečně málo, říkal jsem si, v kontextu toho o jak charakterní a zajímavé a dlouho pečlivě školené kousky šlo.

PF 2024 z Jižního svahu

Letošní rok byl velmi poklidný a nenáročný… to nemohu říct. Myslím, že to bylo dobře i vidět na Jižním svahu. Uf. Zbývá už jen pár dní a pak naskočíme rovnýma nohama do roku 2024, který bude jistě neméně zajímavý! Přeji vám v něm hodně zdraví a vůbec všechno tak jak vám vyhovuje, každý má ostatně jiné představy, co je vlastně důležité :-) A samozřejmě si maximálně užijte nadcházející svátky. Určitě plánujete otevřít nějaká chutná a třebas i trochu výjimečnější vína, já příležitost rozhodně využiju! Klidně se podělte, co máte v plánu odšpuntovat/odšroubovat, třeba inspirujete i někoho dalšího :-)

Krásný Morgon a fantastická suchá Tokaj

Minulý týden jsme se sešli s přáteli nad různými lahvemi s jedním společným jmenovatelem –„vulkanický původ“. Bez dalších konkrétních specifikací, takže se do zadání vešla jak produkce ze svahů Etny, vulkánu viničně asi nejprofláklejšího a oproti ostatním navíc aktivního, tak z bazaltových vinic mého milovaného Somló či geologicky rozmanité ale primárně vulkanické Tokaje. Ale nejen tihle, zadání splňují třeba i klasická Beaujolais z žuly, vína z andosolu na Azorech a mnoho dalších. Tématu vinného vulkanismu se určitě budu věnovat více, dneska už k tomu najdete i specializované knihy či e-shopy, v článku prozatím odhrnu poznámky ke dvěma vínům, která mne z degustace oslovila nejvíce, oboje shodou okolností kousky ze sortimentu dovozce Domaine R&B. Ale budu psát i o dalších, je o čem.

Grgich, pesticidy, ruční výroba skla a jeden svět

Včera zemřel, ve věku úctyhodných sto let, Miljenko „Mike“ Grgich. Zásadní osobnost nejen chorvatského vinařství, ale vlastně především amerického. Právě on byl winemakerem zodpovědným za Chardonnay z Château Montelena, které v bílých zvítězilo ve slavné pařížské degustaci z roku 1976. Pionýr organiky a vůbec udržitelných postupů, autor mnoha velkých vín pod jménem svým a své rodiny i pro jiná vinařství, mentor stovek dalších vinařů. Mohutný bohatý Plavac Mali z jeho rodinného Grgić Vina na poloostrově Pelješac bylo víno, kterým jsme se letos loučili s pobytem v Chorvatsku. Svět vína je zas o něco chudší…

Výtečný základní německo-francouzský Pinot

Slibuju, že tu budu psát i o jiných vínech než těch z Německa! Ale dneska to bude láhev Spätburgunder 2019 (VDP.Gutswein Qualitätswein trocken) vinařství Friedrich Becker (web) z Pfalze, psal jsem tu už o ročníku 2016. Na lahvích mají někdy Spätburgunder, někdy Pinot Noir… jsou na hranici s Alsaskem a vinice mají v dnešním Německu i Francii. A přijde mi, že to tam hází „pocitově“. I tenhle jejich aktuální základní pinot – ročník 2019 ale lahvovaný bez čiření a filtrace v prosinci 2022 – je z vinic na vápenci v okolí Schweigenu a na obou stranách hranice, z keřů 17 až 44 let starých. Německá preciznost v uvádění detailů! Ručně sbírané hrozny, odstopkováno a pomleto, kvasilo a macerovalo hlavně v otevřených kádích a dle vinic dva až tři týdny a pak zrálo v malých (pssst, nemalou část mají z Domaine de la Romanée-Conti, a tam si kvalitu myslím umí ohlídat) i větších (500 až 700l) francouzských dubových sudech skoro dva roky. Láhev je dost těžká burgundská, se šroubovým uzávěrem. I na uzávěru mají, stejně jako na vinětách, lišku. Která odkazuje k jedné z Ezopových bajek. Ale to si třeba dohledáte. A víno?

Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.

Císařský kancléř Otto von Bismarck prý o víně ze špičkové polohy Ungeheuer (v překladu monstrum, obluda) u Forstu prohlásil „Dieses Ungeheuer schmeckt mir ungeheuer“ (tahle obluda mi chutná neuvěřitelně). Děda s oblibou vyprávěl o zničení ve své době neuvěřitelně obří a mocné lodi Bismarck za 2. světové války, celý ten příběh o zaseknutí kormidla a následném pronásledování mne fascinoval od dětství. Takže piju Ungeheuer od vinařství Lucashof a vzpomínám na dědu. Přiznám se, že předtím jsem pil Kontušovku od Žufánka. Děda s oblibou citoval ze Švejka, na zdech měl obrazy Františka Josefa I. a zarámovaný manifest Mým národům. A když jsem mu poprvé přinesl Kontušovku, tak se úplně rozzářil a já měl tak skvělý pocit, jakou velkou jsem mu udělal radost. Měsíce a roky naléval všem přátelům, já mu Kontušovku vozil pravidelně a dal si s ním panáka kdy jen mohl. „Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“ Děda dopoledne umřel. Dorazil ho covid. A já se tu tak nějak, se sofistikovaným konceptem alkoholických nápojů, které mi ho připomínají, pomalu ale jistě opíjím. Chtěl bych tu mít jeho promítačku na 8mm filmy a pustit si pár starých filmů. A taky flašku Napoleona, ale jiná klasická brandy bude muset stačit.

Kyseliny! Žula a břidlice od Meiera

Dnes bude řeč o dvou mladých ryzlincích od Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz), tedy Pfalz a Südliche Weinstraße. O vinařství už jsem tu psal, v článku je jak nějaké info o nich tak test vesnických ryzlinků z různých podloží a také výše postavených kousků. Zmiňoval jsem se tu ale třeba i o jejich sylvánském či veltlínu. V rámci předsvátečních nákupů německých vín jsem od dovozce CCVino přihodil právě jejich vesnické (ortswein) ryzlinky ročníku 2021 ze dvou podloží, která mi u nich sedí nejvíc – břidlice a žula. Oproti dva roky starému zápisku se u nich nic zásadního nezměnilo, snad jen že od ročníku 2022 už jsou vína opravdu z bio certifikovaných vinic, převedli celých 20 ha které aktuálně obhospodařují. Ryzlinky níže jsou ještě bez frčky, z přechodného období.

Slaďoši (prý) na vzestupu a jedno Spätlese

V titulce článku najdete plakát z roku 1978 z Velké Británie, z období Star Wars mánie, reklamu na německý Liebfraumilch. Tenhle styl vína (a v podstatě jedna z prvních velkých „značek“) v podobě, jaká se z původně charakterní záležitosti stala v druhé polovině 20. století, dokázal efektivně zakořenit po celém světě chybný názor, že německé víno je především polosladká šťávička bez hlubšího charakteru. Názor, kterého se tamní vinařství těžko zbavovalo (trochu to připomíná situaci s Beaujolais nouveau nebo svého času s opletenými fiasco lahvemi s Chianti) a dodnes ho tak někteří konzumenti vnímají. Právě ve Velké Británii, než její trh ovládlo Chardonnay z Austrálie a Sauvignon Blanc z Nového Zélandu, se tohle víno těšilo neskutečné oblibě. A Německo ho ke konci osmdesátých let produkovalo nějakých 100 milionů litrů. Značka nezemřela, i dnes vzniká k 15 milionům lahví. Naprosto fascinující článek na tohle téma sepsala Anne Krebiehl MW pro The World of Fine Wine, vřele doporučuji vaší pozornosti!

Gritsch opouští Vinea Wachau, viněta Moutonu 2021 a Indie vínu zaslíbená

Je to už tři roky, co jsem tu psal, že legenda Wachau F.X. Pichler vystupuje ze sdružení Vinea Wachau a nadále svá vína nebude značit jako Smaragd, Federspiel a tak. Tak trochu jsem očekával, že vzhledem k aktuálním podmínkám ho budou poměrně rychle následovat další vinařství, ale nestalo se. Až nyní, sdružení opouští Franz-Josef Gritsch. Klasifikační systém tohoto rakouského regionálního sdružení považuje vzhledem ke klimatickým změnám zastaralý a pro mezinárodní spotřebitele bez přínosu. A upřímně u něčeho, co je postaveno na především objemu alkoholu a u čeho základní nejlepší kategorie prakticky vymizela… nelze se mu divit. Obzvláště v době, kdy do nejvyšší kategorie snadno dozrají vína i z těch nejobyčejnějších poloh, což dříve pravidlem opravdu nebývalo, alkohol o kvalitě opravdu příliš nevypovídá. Gritsch se zaměří na značení v rámci DAC, smysluplněji dle specifických obcí a konkrétních vinic.

Avec pläsier! Bubliny od Schloss Sommerhausen

Jak už jsem se zmiňoval v pondělí a opakovaně předtím, tak nových zajímavých producentů z Německa na našem trhu utěšeně přibývá. A nejde už jen o různé „ryzlinkáře“ (nakolik tahle odrůda zase jednou právem letí nahoru) z oblastí na odrůdu se specializujících, stoupá zájem i o další oblasti a odrůdy. Ostatně o vzestupu Německa jsem tu už psal. Před pár týdny jsem se zúčastnil degustace dovozce Der Weinschmecker, který aktuálně přidal do nabídky hned tři nová jména. Konkrétně to jsou vinařství Joh. Bapt. Schäfer z Nahe a dva podniky z Frank, Weingut am Stein a Schloss Sommerhausen (web). Nejspíš se budu věnovat postupně všem, ale vzhledem k blížícím se svátkům odhrnu poslední jmenované, které se hodně zaměřuje na vína šumivá. Já teda bubliny piju v míře nemalé celý rok, ale pro spoustu vínomilců je to fakt záležitost hlavně na oslavy a svátky, nechápu! Podle průvodce Eichelmann je Schloss Sommerhausen vinařství roku 2023 v kategorii nejlepší kolekce šumivých vín, tak jsem byl natěšen, jejich bubliny dosud neměl :-)

Minimální cena vína u nás i ve Francii?

„Zavedení minimální ceny alkoholu není daní, ale pomůže zachovat vinařský průmysl a zároveň omezit množství úmrtí s alkoholem souvisejících.“ Tak alespoň debatují ve Francii, kde uvažují o zavedení minimální ceny 0.5€ za jednotku alkoholu, podobně jako to už před několika lety celkem úspěšně udělalo Skotsko a Irsko. Ve Francii jednotka odpovídá 10 gramům čistého alkoholu. Přepočteno na sedmičku vína se tak pohybujeme, u běžných vín s 12 až 14 procenty alkoholu, na 71 až 83 gramech čistého alkoholu. A tedy minimální ceně zhruba 3.55-4.14€/láhev. Jinak řečeno nic, co by se týkalo jakýchkoliv lepších vín, ale naprosto drtivě zasáhne masovou spotřební produkci Languedocu, Bordeaux, Gaskoňska a ostatně i dalších regionů. Podle odhadů by taková minimální cena znamenala zhruba 15% snížení prodejů v tomto nejlevnějším segmentu a 22% snížení úmrtnosti na rakovinu způsobenou alkoholem. A díky vyšším cenám by přímo nemusela tolik zasáhnout producenty, kteří to ovšem vidí úplně jinak a proti nápadu se bouří.

Třikrát Riesling se sovičkou od Carlo Schmitta

Vyrazil jsem minulý týden na galadegustaci dovozce b.wine, který na ní představil jak pár stálic v sortimentu tak i dvě nová vinařství, tak nějak shrnul výsledky letošního roku a představil plány na ten příští. Z nových vinařství je to jedno z hvězdných jmen oblasti Rheingau, Weingut Künstler, které se na našem trhu všemožně (ne)vyskytuje už poměrně dlouho. Určitě ale něco sepíšu časem. Druhou novinkou pak je Weingut Carlo Schmitt (web) z Leiwenu, tedy střední Mosela. Mladičký Carlo, je mu jen něco málo přes dvacet, se na degustaci připojil alespoň na dálku a provedl nás svými víny a pověděl i něco o vinařství, dovolím si tedy o nich dnes pár řádků.

Červený bolehlav, konec fino, pokuty v restauraci a aukce Hospices de Beaune

I mainstreamovými médii aktuálně hýbe odhalení, pravda zatím nepotvrzené experimenty na lidech, co s největší pravděpodobností stojí za bolehlavem po konzumaci červeného vína. Spousta lidí má horší kocoviny právě po červeném. Obviňovat z nich síru, nejoblíbenějšího nepřítele mnohých, tím pádem úplně nejde, v červených bývá siřičitanů v průměru méně. Spekulovalo se o efektu tříslovin a určitý vliv mají ne úplně neobvyklé intolerance na histamin, kterého v červených naopak bývá více. Osobně se domnívám, že důležitou roli hraje i prostý objem alkoholu, červená bývají (generalizuji, ale v průměru to tak je) silnější. Aktuální studie UC Davis pak za viníka označuje flavonoid quercetin, v jiných ohledech zdraví veskrze prospěšný antioxidant nacházející se v široké škále ovoce i zeleniny, který ovšem dělá paseku při zkombinování s alkoholem. V játrech se metabolizuje na např. quercetin-3-glucuronide, který pak blokuje enzym pro ALDH2, metabolizování acetaldehydu, jehož koncentrace následně stoupá a způsobí ony bolehlavy či nevolnosti. Pokud jsem to tedy pochopil správně :-)

Popíjení Beaujolais nejen s mlaďochy

Od minulého čtvrtka jsem ochutnal či s přáteli rovnou vypil celkem 14 Beaujolais různých stylů od několika producentů, jak vín trochu uleželých z klasických cru tak i letošních mlaďochů. Prochutnali jsme se od voňavých veselých klasik typu Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ od Jadota po skvělé seriózní Château des Jacques Fleurie 2018 (které se aktuálně dostává do opravdu skvělé kondice a jsem rád, že mám nakoupeno ve sklepě). Otevřel jsem další Moulin-à-Vent od vinařství Louis Boillot, viz starší článek, tentokrát Plantier de Favre 2016 ze starých keřů v poloze hned vedle Les Carquelins. A měl jsem na něj ještě nějakou dobu počkat, to víno působí spíš jako burgundský tradiční Pinot z dobré polohy a stále potřebuje zrát, skvělá věc. Ochutnal jsem i dvě pro mne úplně nová vinařství, z naturálnějšího spektra, k těm sepíšu něco samostatně. Dneska bych se rád mrknul na šestici mladých vín z degustačního setu dovozce Kupmeto, když je „to“ období roku. Něco k ročníku 2023 už jsem tu také měl, takže můžeme rovnou na vína…

Vertikály Semillonu z Hunter Valley

Po delší době jsem zase měl možnost ochutnat nějaký ten Semillon z Hunter Valley. U dovozce Alifea a hned od dvou různých producentů, byť spřízněných v rámci Agnew Wines – Audrey Wilkinson (web) a Pooles Rock (web). A navíc v různých ročnících. U tohohle vína platí, možná víc než u jiných, že srovnání mladého vína versus staršího je v podstatě nutné pro větší pochopení stylu, evoluce v lahvi u něj umí být dramatická. Degustace byla tak trochu opáčkem akce před čtyřmi lety, o které jsem sepsal report a najdete v ní myslím o dostatek dalších informací k tématu, především k oblasti a jak jsou vína připravována a co se s nimi děje při zrání. Dost jsem se těšil, jak se některá vína dál (ne)posunula a nakolik se bude můj dojem z vín pocit po těch letech lišit. Tak jdeme na to!

Mladé božo, Bublina s problémy, Moët honička, lahvový kartel, kafe a víno

Můžeme stokrát opakovat, jak to víno narušilo vnímání celého regionu a podkopalo tamní kvalitní produkci. Sbírají se z toho svým způsobem doteď. Jenže populární je furt. Možná ne tolik jako v dobách největší slávy, přesto loni vinaři poslali na trh minimálně 16.5 milionu lahví. Beaujolais Nouveau. Dle ročníku stále skoro čtvrtina vyprodukovaného vína v oblasti skončí právě v mladém víně. Přes polovinu, spíš tak 60 %, ho zhltne Francie, ovšem na tradiční trhy (samozřejmě Japonsko, tam je furt děsně populární, ale také USA či Velká Británie) loni odešlo přes 4 miliony lahví. Letošní ročník v Beaujolais nebude vůbec špatný, v tamních cru se letos určitě najdou úžasné věci, byť pár míst mělo smůlu na krupobití a vína bude méně. Jižněji, v apelacích Beaujolais a Beaujolais-Villages, odkud se také bere většina nouveau, bylo velmi sucho, sklizeň je menší asi o 30 %, redukovanější. A vína prý koncentrovanější a hlubší, od dobrých producentů vůbec nepůjde o záležitosti na vypití do vánoc. Oficiálně na trh přicházejí zítra a nejspíš něco málo v následujících dnech otevřu a přechutnám a o dojmy se podělím :-)

Dva duby Rosa Inferni & Čačík žluté víno

Po hodně dlouhé době se mi dostalo do sklenky víno od vinařství Dva duby (web) z Dolních Kounic, konkrétně Cuvée Rosa Inferni 2013, které jsem naposledy pil v rámci covid lockdownu a online degustace. K tématu jsem, krom celkem obsáhlého článku, tenkrát stvořil i video. Pouštět si ho nebudu. Byla to děsivá, děsivá doba, kdy se mi nedařilo myslet rozumně :-) Každopádně tohle víno, které vinař dělá jen v některých ročnících, je směs jeho zásadních svatovavřineckých (Ex opere operato I a Ex monte lapis) a frankovek (Vox silentium a Vox in excelso) rok školená v dubových a akátových sudech. Víno jsem měl v restauraci, takže mu nemohl věnovat tolik prostoru a času jako doma, kde bych si ho nejspíš rozložil do alespoň dvou dnů a sledoval vývoj a třeba i různé sklenky zkusil. Každopádně je to červené již znatelně nazrálejší do trochu hlubších masitých tónů, ale stále ve skvělé kondici, s červenými peckovinami a drobnějšími červenými plody v kombinaci s jemnější kořenitostí a různými zábavnými odbočkami. Suché, čisté, s trochu výraznější kyselinou a docela lehkonohé (alkohol pouhých 11.5 %) aniž by ale působilo tence, stále červená ovocnost, kořenitost, dobrá délka, vyvážené a vlastně docela elegantní. Tohle mne prosím baví. Ale věřím, že bude pro mnohé daleko jejich ideálu „pořádného červeného“ :-) Každopádně musím pořídit nějaké další frankovky a vavřince z Kounic do zásoby…

Skvělý Spätburgunder a výtečný alsaský Crémant

Jedno z vín, které jsem za poslední rok celkem pravidelně otevíral hlavně různě po návštěvách, byl Spätburgunder Gutswein 2018 od Weingut Salwey (web) z Oberrotweilu v Bádensku. Na úplné základní pinot je to krásně udělaná „chlastací“ záležitost s něčím navíc. O vinařství jsem se tu rozepisoval, psal jsem pak znovu i o jejich vesnických vínech. Teď, abych k svatomartinské huse u přátel dodržel ten aktuální trend otevírat k nim mladá vína, jsem zbavil korku (mimo jiné) láhev Spätburgunder Kaiserstuhl Gutswein trocken 2020. Což je sice také jen gutswein, ale primárně ze starých keřů v trati Käsleberg, kvašeno spontánně a macerováno necelé čtyři týdny, školeno rok v použitých burgundských 228l sudech a lahvováno pod tímhle jménem selekce z nich. Pěkná intenzivnější rubínová barva, ale nic temného. Výrazná, docela efektní červeně peckovinově ovocná vůně, třešně a višně, k tomu trošku tmavších drobných plodů (černý rybíz), krásně zakomponované dřevo, poměrně elegantní ale zároveň vesele ovocné a snadno přístupné. Suché, čisté, červeně peckovinově ovocné, šťavnaté, poměrně dlouhé se sladším měkčím tříslem, uhlazené a i přes vyšší alkohol krásně pitelné. Postupně se v tom dají objevovat jemnější odbočky a vrstvy a hrát si s tím. Fakt výtečný klasický pinot, který rozhodně neurazí ani milovníky Burgundska a má úroveň minimálně slušného village vína, ale stojí u nás 421 Kč (Der Weinschmecker). Navíc teda myslím ještě hezkých pár let bude ve skvělé kondici.

Malá sklizeň, Ganevat v problémech, změny u elity, BBR na nákupech, Penedès plně bio

Pro rok 2023 OIV předpokládá, a viní především choroby, mrazy a samozřejmě v některých oblastech a zásadně drastické sucho, nejnižší produkci vína za posledních 60 let. Aktuální odhad je někde okolo 244 milionu hektolitrů celosvětové produkce, což je propad o nějakých 7 % oproti již tak slabšímu roku 2022. Ovšem na 214 milionů hektolitrů v roce 1961 to furt nemá. Ve výsledku ale možná nebude tak špatně, vzhledem k poklesu poptávky by nižší sklizeň mohla trochu vypomoct vyprázdnit sklady, které se u některých producentů a oblastí začínají povážlivě plnit. Samozřejmě se to říká snadněji, pokud jste jen konzumentem a ne producentem…

Kolonics ze Somló a tři jeho bílá

O víkendu jsem učinil operaci „pazourky za kůže“ a vyměnil něco ze své kolekce sherry za degustační set Kolonics pincészet (web) z mého oblíbeného vulkánu Somló. Ano, v ČR existují lidé, kteří mají – stejně jako já – rádi jak sherry tak Somló, kdo by to byl čekal! :-) Každopádně o téhle maďarské oblasti už jsem toho zde napsal mnohé a před lety, než se z našeho trhu nějak vytratila, i o vínech od Kolonics. Ve vinařství jsem byl (na různá křesílka a židle rozestavené okolo budovy s výhledem na vinice moc rád vzpomínám) a jejich produkci, i když kvalita trochu kolísala, měl vždy rád. Set už jsem začal přechutnávat a možná přišel čas na malé opáčko a vlastně i aktualizované informace o vinařství.

VVVV aneb Velká Vína Velkých Vinic

Na domácí scénu se chystá nové značení, nebo chcete-li spíše klasifikace, vín. Oficiálně nejméně od roku 2018 aktivně připravovaná Velká Vína Velkých Vinic (web). Uskupení jasně inspirované německým VDP chce sdružovat producenty (pěstitele hroznů a zároveň výrobce) vín ze špičkových poloh Moravy a Čech, výrobce vín suchých z jasně definovaných a také zřetelně propagovaných terroir. V rámci sdružení by v podstatě mohlo dojít – vzhledem k tomu, že vinaři svá vína přihlašují a ta pro označení musí projít degustací a odsouhlasením ostatních členů – k jakési postupné vlastní klasifikaci vinic a označení těch potenciálně nejlepších poloh. V úvodu jsou totiž definovány „jen“ technické parametry (a poměrně přísné, v některých ohledech), které vinice musí splňovat, ne nějaký seznam „tohle je velká vinice a když na ní nemáš keře, tak máš smůlu“. A alespoň já to pochopil tak, že až po letech se zřetelně ukáže, která polohy a vína z nich v hodnocení pravidelně s lehkostí procházejí a které naopak mají problém. Spolek by navíc měl hodnotit nejen výsledná vína, ale kontrolovat i vinice – či v jejich rámci konkrétní vymezené části – vybrané pro produkci top vín i během vegetace a před sklizní a zajistit dodržování jimi definovaných předpisů.

Pétrus za falešné peníze, slepá degustace padělků a ztracené sudy Meyer-Näkel

Představte si, že jste pařížský obchodník s vínem, který je osloven zástupcem ruského páru, který zbožňuje pít jen to nejlepší, a je na víkend v Paříži. S tím, že chtějí Pétrus 2000. To není jen nějaké obyčejné víno, to vás hned zaujme! A chtějí rovnou dvanáct lahví, později navýšeno na osmnáct a k tomu dvě luxusní šampaňská. Ani vzhledem k současné situace je nepošlete tam kam slunce nesvítí, ale využijete své kontakty k svižnému zajištění lahví, ze kterých očekáváte tučný zisk. Předání objednávky si domluvíte v bistru a platbu, 95 tisíc euro, hezky v hotovosti. Jenže pak zjistíte, když už jsou vína fuč, že jste dostal falešné bankovky. Podvodníci už stojí před soudem, ale já si skoro říkám, že v podobné situaci si to obchodník skoro zasloužil. Každopádně podvody s vínem mi připomínají…

Frankovka Slovensko vs. Rakousko, vyhrávám já!

Dnes to bude frankovka a začneme opět na Slovensku. A to lahví Rosenberg Frankovka 2018 z Vino Magula (web). Jsme v oblasti malokarpatské a Suché nad Parnou, na spraších na Růžové hoře a v bio certifikovaném vinohradu obhospodařovaném v souladu s biodynamickými principy. Po šesti týdnech spontánní fermentace a macerace na slupkách zrálo víno dva roky v kombinaci nových a použitých 225l dubových sudů a dále ještě rok a půl v lahvích než šlo na trh. Nečiřené, nefiltrované a zasířené až před lahvováním (celková jen 41 mg/l). A je to skvělé! V barvě poměrně tmavé, intenzivní. A takové i ve vůni, hlubší, s tmavší ovocností do švestek a lesních plodů, k tomu ale lehká divokost a pikantnosti, minerální linka a jemnější florální, bylinková a kořenité odbočky. A také z vůně jasné, že vás čeká více kyselin a šťavnatost. Ta se, ve středně plné a důrazné chuti, skutečně dostaví. Je to pěkně ovocné, živé, s jemnějším ale znatelným tříslem, opět spíše tmavší ovocnost, kořenitost, balanc. Skvělá, seriózní frankovka. Přístupná i teď, ale teprve na začátku své cesty. Dvacetieurová záležitost, k dispozici i u nás skrze Natural Wine Shop.

4x bílé „naturální“ Slovensko

Minulý týden jsem se vás ptal na tipy ohledně Bratislavy a teď už jsem zpět pln dojmů. Jak je u nás v rodině obvyklé, tak se z výpravy za pamětihodnostmi stal, i díky doporučením známých a přátel z mé bubliny na sociálních sítích, klasický gastro trip. I na vinařství došlo a byla to bezva návštěva (děti mají asi jiný názor, nebylo to jejich první vinařství a vědí že zdaleka ani poslední, krásu ve vzájemných rozdílech zatím tolik nedocení :-)), byť větší zkoumání vinic bohužel zhatil intenzivní liják. Bratislava k nám byla vlídná, nemálo jídel nás nadchlo a vín jakbysmet. Úplně levno tam teda není, i z pohledu obyvatele Prahy vyskytujícího se nejčastěji na Vinohradech a v centru, ale na dovolené se utrácí snáz :-) Předpokládám, že k pobytu – a především vinařství – se ještě zde na blogu vrátím. Ale pro dnešek alespoň poznámky ke čtyřem z chutnaných (a nebo po celé lahvi vypitých) vínům.

Co v Bratislavě a láhev Empress

Vyrážím s dětmi do Bratislavy, v rámci projektu návštěv všech hlavních měst v okolních zemích. Pokud máte nějaké zásadní tipy, co jim určitě ukázat (a kde se stavit na jídlo a dobré pití), tak sem s nimi! :-) Snad tam objevím i pěkná slovenská vína, i když výprava po vinařstvích to úplně nebude. Teď jsem každopádně otevřel Empress 2016 od Pivnica Čajkov (web), čistou frankovku od vulkánu Sitno z viniční tratě Stará Hora na červeném ryolitu, jejich pohled na „Pinot Noir východu“ navíc z chladnějšího náročnějšího ročníku. Výsadby jsou relativně mladé, z roku 2009, a teprve na začátku toho co potenciálně mohou nabídnout. Ale už teď je to hodně fajn…

Riesling, Kékfrankos a Bellegrado

Dnes malé opáčko. Vytáhl jsem z chladničky Riesling trocken 2020 od Weingut Knewitz (web, dováží b.wine) z Appenheimu, jedné ze stoupajících hvězd oblasti Rheinhessen. Psal jsem o něm i podniku už dříve, i dalších jejich vínech. Letos jsem do vinařství i zavítal a návštěva to byla skvělá, musím sepsat obsáhlejší článek, k jejich vínům se vracím opravdu rád. Ročník 2020 je aktuálně výraznější v aromatice, s pikantnější minerálním kamenitým až „minerálka“ projevem a kouřovostí a tóny zralých peckovin a malvic v pozadí, něco bylinek. Suché, čisté, s výraznější kyselinou a dotykem zbytkového cukru, přísnější ale vyvážené, zábavné, slušně dlouhé, minerální, klasické. Krásně udělaný, hodně povedený Riesling. To si dám kdykoliv znovu s chutí.

Kyperské Mataro a jedno Auxey-Duresses

V otvíraných lahvích s velkou radostí objevují nové věci a skáču z místa na místo a mezi styly, ale pravidelně se samozřejmě vracím k ověřeným jistotám, ať už místům nebo odrůdám. A konkrétním vinařům. Dnes ale začneme „novinkou“, konkrétně lahví Mataro 2021 z Tsangarides Winery (web). Nacházíme se tedy na Kypru (nedávno jsem psal o aktuálním vývoji vinařství tam), konkrétně v turisticky oblíbené lokalitě IGP Paphos, nad klášterem Kato Panagia v nadmořské výšce 400-450 metrů. Vinice jsou vedeny v certifikovaném bio režimu, celkem jich tohle relativně mladé vinařství má asi deset hektarů, a víno je čistě odrůda Mataro (někdy též Mataró). Zde malé historické okénko. Jméno Mataro pochází od pobřežního města mezi Valencií a Barcelonou a jedním z častých ale přesto méně známých pro tuto odrůdu. Mnohem slavnější jméno si nese od latinského slova monasteriellu, odkazujícímu k pěstování a šíření odrůdy mnichy. No a další zásadní označení pochází od významného vinařského přístavu na sever od Valencie, dnes pojmenovaného Sagunto, ale jehož katalánské jméno bylo Morvedre, ve španělštině Murviedro. Ano, Mataro není nic jiného než dobře známý Monastrell aka Mourvèdre. Na Kypr přišel, společně s dalšími mezinárodními odrůdami, někdy v 70. letech minulého století. Kombinace vedra, sucha a celkem silného větru odrůdě svědčí a dělají z ní jak tmavá výrazná důrazná červená s hromadou tříslovin, tak dost nabušená silná (na můj vkus až moc alkoholická, ale někdy to funguje) růžová.

Bechtheimer Riesling a Cabernet z Alto Adige

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepsal o vinařství Dreissigacker (web) z Bechtheimu v oblasti Rheinhessen, nad jejich základním Riesling Organic Dry a specialitou v podobě ryzlinku Vintages míšeného z více ročníku. Teď jsem odšrouboval těžší pěknou pistoli s jejich vesnickým Bechtheim Riesling 2018 trocken, ze směsi čtyř různých jejich bio certifikovaných vinic okolo obce, z ručně sbíraných a pošlapaných hroznů s krátkou macerací, kvašený spontánně a z pětiny školený ve větších dubových sudech na kalech. Obecně z těchto částí Německa tenhle ročník – když budu hodně generalizovat tak koncentrovaný a teplejší s trochu nižšími (na německý Riesling) kyselinami – zas tolik nevyhledávám, ale u vyšších kategorií vín je teď obecně dost přístupný a od špičkových vinařů samozřejmě nabízí i přes to sluníčko a sucho skvělé zážitky. Tohle má výraznější žlutou barvu. Aromatika je poměrně intenzivní, bohatší, komplexní minerálně-kouřovo-citrusová, s lehce exotickými tóny do ananasu, trochu toastové a karamelové. Suché, čisté, středně plné, výraznější, s dobrou kyselinou, strukturované, žlutě ovocné, suché, delší. Lehce „přismahlé“, ale stále skvělé. Byť v téhle cenové kategorii – okolo 30€ a u nás tenhle ročník 590 Kč u Trejbal Wines – už je konkurence nemalá! Každopádně jsem si užil a dost mne tohle bude zajímat v ročníku 2019 a nebo ještě lépe 2021…

Dva nazrávající ryzlinky od B\V

I když to tak možná nevypadá, tak občas piju i ryzlinky odjinud než z Německa! Třeba… z Rakouska :-) Nebo Austrálie, případně i USA. Jo a taky z Čech a dokonce i z Moravy, nebojte. B\V vinařství (web) z Ratíškovic se na tuhle odrůdu dost zaměřuje, před nějakou dobou jsem tu psal o jejich výtečné reservě ročníku 2017, a daří se jim s nimi. Očekávání u obou již trochu nazrálých vín základní/hlavní řady tedy rozhodně byla. Ryzlink rýnský 2019 pozdní sběr suché (č.š. 1907, u B\V je dobré sledovat, v každém ročníku jich mají několik z různých poloh a právě číslo šarže používají výrazně k rozlišení; osobně bych na přední vinětě preferoval rovnou výrazně i název trati, takhle jednotlivé verze vypadají úplně stejně a je třeba zkoumat zadní vinětu) pochází z mutěnické trati Úlehle. Láhev bordó, kovová záklopka, celokorek. Tmavší, výrazná nazlátlá barva. Výraznější, vyzrálejší vůně, efektní bohatší kombinace medu, kořenitosti, žlutého ovoce a výrazně lipový květ a podběl. Středně plné ale má to jistou váhu a koncentraci, suché s poměrně výraznou kyselinou a jen dotykem cukru, florální a žlutě ovocné, intenzivní, vyvážené, delší. Dost povedené.

Skvělé sylvánské a lehká veselá směs z Frank

Na víkend s přáteli jsem nabalil spoustu různých vín, aby bylo z čeho vybírat, a mimo jiné padla i láhev Weingut Horst Sauer (web) z Frank, Escherndorfer Lump Silvaner 2021 trocken (VDP.Erste Lage). O vinařství a jejich (nejen) sylvánech už jsem tu psal. Tohle pochází ze špičkové vápencové trati Lump, z keřů ve věku 35-40 let. Po ručním sběru a nějaké té maceraci a vylisování kvasí a zraje čistě v nerezu na jemných kalech. Víno je samozřejmě uloženo v klasické buclaté bocksbeutel lahvi, se šroubovým uzávěrem. Ve vůni i chuti si již trochu sedlo, ale stále si zachovává živost tohohle skvělého ročníku. Ve vůni docela dost do žlutého zralejšího sadového ovoce, hrušky především, s moc hezkou kořenito-bylinkovou linkou a mineralitou. Hlubší, vrstevnaté, charakterní. Suché, čisté, s pěknou výraznější kyselinou do vyváženosti zaoblenou troškou zbytkového cukru, středně plné ale docela důrazné, opět žluté ovoce, energie, slanost/kamenitost/mineralita, pěkná délka. Potenciál pozitivně se vyvíjet a měnit v lahvi ještě hezkých pár let. Tohle se mi líbí velmi!

Sklenky Izaak Reich a Album z vinařství Gala

V poslední době jsem tu byl, pokud teda nešlo o hodnocení konkrétních vín, nějak moc negativní. Tak dneska před víkendem pozitiva! Včera jsem se účastnil slavnostního představení nové sklárny a zároveň uvedení jednoho zajímavého vína s řekněme sběratelským potenciálem. A začneme tím sklem. Za projektem stojí Adam Havlíček, zakladatel oblíbeného penzionu Zikmundov ve Starých Hutích, a moderní – vzhledem i vybavením a ekologičtějším přístupem – novou sklárnu najdete přímo tam. Navazuje na dávnou tradici sklářství v místě a nese jméno Izaak Reich (web), zakladatele ve své době jednoho z největších sklářských impérii v Rakousko-Uhersku s více než deseti sklárnami (mimo jiné jim desítky let patřila i dnes velmi populární a fungující sklárna ve Strání-Květná). Jméno Reich ale – na rozdíl od Moser či Riedel – prakticky nepřetrvalo. Přestože díky jejich sklářským aktivitám vznikla i v podstatě celá nová obec, Karolinka (dříve Karolinina Huť) nedaleko Vsetína. V nové sklárně vyrábějí, s vizí stát se v něm celosvětově slavnou značkou, do dřevěných forem ručně foukané mušelínové sklenky z bezolovnatého křišťálu, krásně tenkostěnné pružné kousky na víno či destiláty tak jak jsou dnes populární a jak je máme rádi. A samozřejmě i karafy, bez těch by to nešlo.

Splaskne Bublina? A k tomu drony s šampaňským a Moët bez dozáže

Svaz vinařů a Vinařský fond si všimli, že ve stále větší oblibě jsou bubliny. Rozhodně nejde o jakkoliv nový trend a domácí vinaři se mu sami přizpůsobují, s větším čím menším úspěchem a všemožnou formou, už také nějaký ten pátek. Teď budou ale mít možnost produkovat … Bublinu! Jak jsem se dočetl, tak vzniká celonárodní značka šumivých a perlivých vín Bublina. Dokonce, možná, v několika jasně definovaných úrovních kvality. Jakkoliv libovolnou další podporu mých milovaných šumivých vín jen vítám, tak… nevím, no. Kdo chce dělat základní frizzante do plechovek nebo tak může už dnes a zda mu s odbytem pomůže národní univerzální značka těžko říct. Na trhu je tuna levných záležitostí a tohle prostě názvem – a vzhledem k jeho obecnosti musí být registrován i se specifickým vizuálem – evokuje právě něco na běžné „jen tak“ pití. A tam si nejsem úplně jist, nakolik jsme schopni cenou konkurovat. Cava seč může prchá právě od image levných věcí a hledá cesty, jak ukázat, že umí i seriózní terroirové produkty. Prosecco je obětí vlastního úspěchu, ale taktéž se snaží ukázat, že v jeho rámci existují i charakterní skvělé věci ze specifických unikátních poloh. V Německu i Rakousku definují kvalitativní pyramidu dobře zavedeného sektu a docela tvrdá minimální pravidla pro top kousky. A my budeme mít bublinu. Ale jo, takové Svatomartinské je úspěšné, loni toho vinaři připravili skoro dva a půl milionu lahví, takže možná je nějaká hromadná značka skutečně funkční cestou, asi na to mají studii. Jestli Bublina vyletí k prodejním výšinám nebo splaskne a celý nápad tiše vyšumí se dozvíme zanedlouho. Každopádně už asi šest let mám na facebooku skupinu Bubliny! právě pro příznivce šumivých vín, pravda trochu polomrtvou, jen obden promazávám spamovou pornografii :-) Tak třeba teď dramaticky ožije!

Povedená Frankovka, Malbec a Spätburgunder

Do podzimního počasí dnes tři různá červená. O vinařství Moric (web) jsem tu naposledy psal hlavně v kontextu jeho „skrytých pokladů“, ale zásadní jméno samozřejmě má díky klasickým burgenlandským frankovkám a jeho Lutzmannsburg Alte Reben určitě patří mezi tamní úzkou špičku. Já ale nedávno doma otevíral základ, Blaufränkisch Burgenland 2019. Vinař Roland Velich u tohohle vína, směsi z více poloh a ne nutně starých keřů (i když některé mají i k padesáti letům) volí kratší maceraci a spontánní fermentaci ve větších a starších sudech, cílem je spíše „lehčí“ chlastací Frankovka než něco hlubokého a s výrazným vlivem dřeva. Což tomuhle vínu nebrání sbírat body v zóně 92-94 :-) Krásná rubínová barva. Stále čerstvá, efektní aromatika, pikantnější, višňová, trochu tabáku, lehce pepřově kořenité, linka vlhké vápenité zdi. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné, pikantnější a slušně dlouhé. Se vzletnou veselou červenou ovocností, parádní živostí, napětím… tohle je tak zábavný! Není to vážné a dá se jen tak klopit. Ale přitom je dostatečně zajímavé na to, aby nad tím člověk mohl přemýšlet a seriózně dumat, tedy pokud chce. Baví velmi. Morice mají ve vinotéce Vin de Marie.

Výtečné sylvánské a fajn lehká milerka

Není to tak dávno, co jsem zde psal o Domaine Armand Gilg (web, zakoupeno u Trejbal Wines) z alsaského Mittelbergheimu, tedy hlavně dvou jejich základních ryzlincích. Teď jsem otevřel Sylvaner Vieilles Vignes 2019, suché čisté sylvánské z keřů 35+ let starých v různých polohách na jílovo-vápenitých půdách. Není to jejich úplný základ, ale oproti němu se liší právě spíš jen výběrem ze starých keřů, jinak je to připraveno velmi podobně, včetně školení ve starších větších dubových sudech na jemných kalech. Láhev flétna, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Citronová žlutá barva. Čisté, trochu krémové, žlutě ovocné ve vůni, hruška, lehce listnaté a mírně mentolová linka, nevlezle elegantní. Suché, středně plné, suché, čisté, fajn kyseliny ale docela uhlazené, opět žluté ovoce a decentní krémovost, dobrá délka, vyvážené a tak nějak „poklidně“ příjemné pití. Mimochodem Armand Gilg má výsadby sylvánu také na Grand Cru Zotzenberg a některé hrozny z něj snad končí i v tomto víně. Historicky šlo o jednu z alsaských nejlepších poloh právě pro Sylvánské a tenhle fakt se nakonec povedlo i „uzákonit“, v roce 2006 se po dlouhém boji vinařů stal Zotzenberg první a do dneška také jedinou vinicí, na které muže i Sylvánské nést statut Grand Cru. Jinak mají tuto výsadu v Alsasku jen odrůdy Riesling, Muscat, Pinot gris a Gewürztraminer. A, to nesmím zapomenout, od loňska může ze dvou vinic pocházet i Grand Cru Pinot Noir.

Dumání na naturálnem s lahví exotického veltlínu

Dovozce Kupmeto, nakolik má v sortimentu pár biodynamických producentů a vín z exotičtějších lokalit jako Japonsko, není zrovna jméno, které bych si spojoval s naturálními víny a různými ulítlostmi. Na jejich včerejší galadegustaci sortimentu jsem ale nečekaně narazil na víno, u kterého si můžete nakrásně odškrtávat jednotlivé kolonky v tabulce „je to správné naturální víno“. Spontánně kvašené „oranžové“, tedy bílé macerované a to rovnou sto dní. V amforách! A tam i dále vyzrávané. Lahvováno nefiltrované resp. kalné a samozřejmě nesířené, do čiré lahve a pod obligátní korunkový uzávěr. A vzniká toho jen pár stovek lahví. Je z odrůdy Grüner Veltliner, z Demeter certifikovaných biodynamických vinic. Prostě klasické „ortodoxnější“ naturálno. Ale tady je navíc zajímavý i původ ve (samozřejmě!) vyšší nadmořské výšce skoro kilometr. A to konkrétně v Ugarteche, v oblasti Luján de Cuyo na jihu provincie Mendoza v Argentině. No, kolik argentinských veltlínů už jste měli? Alpamanta (web) Breva Grüner Veltliner 2022, jejich teprve druhá sklizeň této klasické středoevropské odrůdy, byl pro mne úplně první :-) O jejich vínech jsem tu už psal, nová enoložka Victoria Brond navíc přidává takhle natur provedení. A odrůda, dnes opravdu populární, vzhledem k rakouskému (no dobře, půl napůl Rakousko a Dánsko a navíc s ukrajinskými kořeny…) původu jednoho ze zakladatelů vinařství vlastně zas až takové překvapení není.

4x červený Gravettien od vinařství Nepraš

Před nějakou dobou jsem měl doma degustační sadu vín z Vinařství NEPRAŠ & Co. (web), zatím jsem se ale zmiňoval jen o bublinách. Z kolekce mne ovšem dost zaujala také vína červená řady Gravettien z ročníku 2017. Všechna pochází z pavlovské trati Sahara alias Ober Hertalzberge, z bio certifikovaných vlastních hroznů odrůd Merlot a Cabernet Sauvignon sklizených někde k horní hranici cukernatosti odpovídající výběru z hroznů (vína jsou ale deklarována jako zemská). Po docela dlouhé maceraci, 2+ měsíce, vína leží až dva roky ve velkých 1200l dubových sudech a následně ještě zrají v malých 225l soudcích. Lahvována jsou s jen malým zasířením a bez filtrace.

Skvělé Champagne Doyard na oslavu

Na oslavu výročí svatby jsem otevřel něco z tematického ročníku. Jak narození obou dětí tak svatba jsou minimálně v Champagne roky, ze kterých jsou vína skvělá, takže třikrát do roka dobrá výmluva se oslavně rozšoupnout! Na téma mého roku narození pomlčím, tam nemá smysl kupovat skoro nic, s výjimkou některých slaďochů co zas tolik nevyhledávám, takže ušetřím! :-) Každopádně… Maison Doyard (web, psal jsem o nich třeba tady už docela dávno a pak znovu o různých vínech, loni je i navštívil a chutnal i aktuálně tichá vína ze sudů) z Vertus a jejich Blanc de Blancs Grand Cru 2008 Extra Brut. Čisté Chardonnay, hrozny především z obce Avize, ze 70 %, a dále pak Mesnil, Oger a Cramant. Vše staré keře, 40-50 let. Bez docukření, fermentace a zrání ve starších (4+ použití) dubových sudech téměř rok ale bez malolaktiky, následně v září 2009 na druhotnou do lahve (nižší, buclaté, moc pěkné). Tam si poleželo na kalech až do odstřelu, který probíhá postupně v průběhu i více než roku, v mém případě šlo o 26. září 2018. Takže rok sudy, devět let na kalech v lahvi a dalších přesně pět let zrání po odstřelu. Dozáž jen 3 g/l.

Čínské zpronevěry, neetické DRC, Cardbordeaux, nový ředitel italských legend…

Představte si, že dostanete státní dotaci ve výši 32 milionů eur (více než tři čtvrtě miliardy korun) na digitální transformaci ve své skupině firem a místo toho je utratíte za… víno. Teda přesněji za 25+ různých podniků v Bordeaux. Tak za přesně tohle aktuálně stojí před soudem jistý Qu Naijie z Haichang Group, tyhle obrovské peníze zpronevěřil především za různá château a vinice v Libournais. Podnikatel, který v mezičase ve své domovské provincii začal pořádat vinný festival a v Bordeaux se stal členem bratrstva La Commanderie du Bontemps, jako bonus k tomuhle ještě použil falešné směnky na prodej vinic, aby získal další půjčku ve výši 30 milionů eur od lucemburské pobočky Industrial and Commercial Bank of China. Když už, tak pořádně! Přitom že je něco špatně se vědělo a řešilo už někdy od roku 2014 a ještě nedávno skupina dále investovala…

Víno v plechovce je…

Čas strávený s vínem je plný rituálů, očekávání a zdánlivě neměnných tradic. Typické „plop“ při vytažení zátky z lahve z nepochopitelného důvodu neprovází kroucení hlavou nad tím, že ještě v 21. století a se vším technologickým pokrokem stále používáme kus kůry ze stromu. S jistým trápením jsme přijali zaskřípění šroubového uzávěru a vzali ho na milost i u seriózních a drahých vín. U nás hlavně pod tlakem oblíbených svěžích rakouských veltlínů či německých ryzlinků a samozřejmě všude dostupné australské produkce. Lupnutí otevírané plechovky ovšem stále nedokážeme vydýchat. Pro mnohé je natolik vzdálené představě vhodného obalu pro víno coby kulturního nápoje, že by snad dali přednost starobylé řecké amfoře…

Skvělý Riesling od Lauera na památku dědečka

Weingut Peter Lauer (web) z obce Ayl patří mezi německou ryzlinkovou špičku a hvězdu Mosely, respektive teda břidlicových svahů u řeky Sáry (Saar). O jednotlivých vínech už jsem tu psal, celkem s nadšením, už několikrát. A musím se dokopat napsat k vinařství větší článek, rozhodně si to zaslouží. Dnes ale zas jen jedna konkrétní láhev, byť alespoň s krátkým příběhem :-) Faß 6 Ayler Riesling „Senior“ 2020 je sice „jen“ Ortswein alias vesnické víno, ale hrozny pocházejí čistě ze špičkové trati Kupp, ze západní části a z keřů ve věku okolo 70 let a navíc nemalé části pravokořenných. Vína od Sáry patřila ve své době, rozuměj na přelomu 19. a 20. století, k jedněm z nejdražších na trhu a za dobrý Kupp jste mohli dát klidně tehdejší měsíční plat. Důvod, proč to víno není „GGčko“, je mimo jiné v tom, že je s 13 g/l zbytkového cukru polosuché.

Večer s vinařstvím Tři čtvrtě

Před několika týdny jsem vyrazil do vinného baru Veltlín na komorní degustační večeři s vinařstvím Tři čtvrtě (web), s jídlem v režii především Petra Zahnáše a vínem přímo z rukou vinařky (i když se s oblibou zatím označuje jen za „dceru vinařovu“ a stále se prý teprve učí) Zuzky Bukovské. A jelikož zrovna pouští do prodeje další vína, hlavně nový ročník mé oblíbené frankovky, otevřel jsem si včera večer ročník předchozí. Abych si ověřil, zda kouzlo nevyprchalo, a upřesnil si, kolik kartonů do sklepa pořídit :-) A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se tu o ochutnávce vlastně ještě nezmínil. Tak jdeme na to! K samotnému vinařství už jsem tu něco psal opakovaně, stále je to čistě ve vinicích a stejně tak ve sklepě, s víny delší dobu vyzrávanými ve spíše starších dubových sudech. Důležitými novinkami je expanze jak ve Čtvrtích v Bořeticích tak s nějakými těmi hrozny z trati Veselý v Němčičkách. A s tím související navýšení produkce a změna nejzásadnější, vinařka opuští práci v kanclu stavební firmy a bude se Třem čtvrtím věnovat na plný úvazek. Jo a taky mají nové viněty, pryč je „odrůdová periodická tabulka“ a také razítko s ročníkem. Nový design není špatný, ale ten původní měl něco do sebe a bude se mi po něm stýskat :-)

Hubert Trimbach, původ odrůd a otrava v baru

Nějak se to v poslední době hromadí… ve věku 85 let zemřel Hubert Trimbach, který byl ve vinařství od šedesátých let zodpovědný za prodej a marketing. Veselý a přátelský Hubert cestoval po světě a otevíral dveře špičkovým vínům, které připravoval jeho uzavřenější bratr Bernard. Měl blízko k pár špičkovým alsaským šéfkuchařům, kteří odešli do USA (za všechny Jean-Georges Vongerichten), a i díky jejich podpoře dokázal suchou a charakterní produkci vinařství Trimbach prosadit ve špičkové gastronomii všude po světě. Za spolupráce dua Bernard a Hubert, 11 generace rodiny, se vinařství vyšvihlo do pozice jedné z absolutních alsaských špiček, nejen díky nádhernému ryzlinku Cuvée Frédéric Émile a potažmo vyloženě legendárnímu Riesling Clos Sainte Hune. Dnes vinařství řídí již generace dvanáctá a zapojuje se třináctá. Tomu říkám tradice! O víkendu jsem se s přáteli chystal tři jejich vína otevřít, najednou z toho bude ochutnávka trochu smuteční…

Torre Raone a povedené bio Pecorino, Trebbiano a Montepulciano

Před nedávnem jsem měl možnost ochutnat několik vín z bio vinařství Torre Raone (web, nově v nabídce dovozce Kupmeto) z Loreto Aprutino v italské provincii Pescara, takže oblast Abruzzo. Vinařství nese jméno po pevnosti, kterou nechal postavit normanský šlechtic Raone (původně asi spíš Ranulf) z Poliana v 11. století, a jejíž ruiny na pozemcích najdete. Samotné vinařství má ale trochu kratší historii, vinice a usedlost koupili v roce 1997 vinaři Luciano di Tizio a vinohradník Antonio d'Emilio a postupně rozšířili na současných 35 hektarů pozemků v nadmořské výšce okolo 350 metrů a na hranicích národního parku Gran Sasso. Aktuálně mají aktuálně 30 ha vinic (z toho zhruba pět starých výsadeb z konce šedesátých let a vedených na pergolách) na několika různých polohách a 3 ha olivových hájů, vše certifikovaně bio, a od roku 2006 zpracovávané v novém moderním provozu.

Tři vína ve výprodeji, dvě fantastická

Přiznávám, že si jako každý jiný u vín užívám slevové akce a různé výprodeje. Ten pocit „úlovku“, když jste přesvědčeni, že šlo o opravdu dobrou nabídku, to je věc! Samozřejmě ne vždy se zadaří a často si záhy moc dobře uvědomíte, proč je víno v akci. Při pohledu na kontinuální výprodeje domácích spotřebních vín v řetězcích zase rychle nebudete dojmu, že bez slevy už nemá smysl je kupovat. No a pak jsou případy, kdy je vám z pohledu na cenovku trochu líto vinařství nebo celé vinařské oblasti. Takhle jsem nedávno třeba kupoval Cuvée MLASK 2011 od Mádla po 145 Kč za láhev (a pak myslím šlo ještě o dvacku dolů; nestěžujte si, že jsem nedal vědět, do Stories na Instagramu podobné objevy dávám!), stále nádherné seriózní expresivnější spíše tmavě ovocné červené v úplně skvělé kondici, víno co mělo být dávno uloženo v archivech vínomilců a ne se objevit ve výprodeji. Uznávám, že na zadní vinětě je coby optimální doba „vymlasknutí“ uvedeno 2017-2022, ale za mne je podstřelena. Každopádně přesvědčujte lidi, že moravské červené dává smysl a že může být dokonce skvělé i po pár letech :-)

Nádherný štýrský Sauvignon a Morillon od Weingut Lackner-Tinnacher

Otevřel jsem si takhle Sauvignon blanc, a že to nedělám – nakolik jde o jednu z nejdůležitějších světových odrůd –zrovna často. Štýrský byl. A skvělý. A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se o tomhle vinařství zatím na blogu vůbec nezmiňoval, tak dobrá příležitost napravit. Weingut Lackner-Tinnacher (web), Südsteiermark a obec Gamlitz, podnik situovaný uprostřed jedněch z nejlepších vinic oblasti. Opět žádný „objev“, bohužel, u Gault & Millau i Falstaffu mají plné hodnocení. Což mne vlastně trochu překvapuje, protože jejich styl mi přijde docela idiosynkratický. Podnik s historií od roku 1770 vede už deset let mladá Katharina Tinnacher (které se na studiích věnovala tématu interakce vinné révy, půdy a klimatu) a posunula jej k bio certifikaci ve vinicích, ale čistěji jeli už dříve.

Nejčtenější články na Jižním svahu. Autor byl v šoku! Neuvěříte, co ze statistik vypadlo!

Dostal jsem nedávno dotaz, jaké že články na Jižním svahu jsou nejčtenější. S mírně impertinentním dodatkem, zda „jsou to furt ta hodnocení vín z Lidlu“ :-) Přiznávám, že sledování statistik návštěvnosti mne přestalo bavit už před lety a vlastně jsou mi trochu jedno, píšu si o tom na co mám zrovna náladu a bez ohledu na velikost čtenářské základny. Inzerci tu neprodávám a čísla po mně tak nikdo nechce, ale pro zajímavost jsem si je přeci jen projel. Kdybych bral jen články z letošní roku, tak primát ve čtenosti drží smutná zpráva o smrti Petra Nejedlíka, následovaná přehledem Za co okolo vína utrácím a za co už ne a… ano, pokud jde o nejčtenější článek obsahující hodnocením vína, pak je to ten s titulkem Povedený ryzlink z Lidlu a vyzrálý moravský Pinot. Takový je život! Pohled do statistik za uplynulých několik let ale odhaluje i další zajímavosti a trendy…

Tři velmi chutná Côtes du Rhône

Vyrazil jsem nedávno do Vinného sklepa Újezd 19 na další z řady degustací od Rhona.cz, tentokrát s jednoduchým a úzkým zaměřením. Od producentů, které aktuálně dováží, představili jejich obvykle základní vína, chutnala se „prostá“ červená Côtes du Rhône z jihu. A navíc pouze směsi, jednoodrůdová vína se tentokrát neúčastnila. Z podstatné části šlo navíc o produkci z rukou vinařek :-) CdR od dobrých producentů bývají často vína s hodně zajímavým poměrem kvality a ceny, někdy jde o krásné přístupnější sourozence slavných apelací jako Châteauneuf-du-Pape, Gigondas či Vacqueyras. Z jedenácti představených vín v podstatě nebylo vyloženě slabých vzorků, já se ale dneska mrknu na tři vína, která mne z různých důvodů zaujala nejvíce. Pravda jsou mezi nimi i jedno z těch nejdražších představených, ale nejen to! :-)

Odlistění, návrat pergol, svinutka infračervená a obří hrozny v Champagne

Víno vzniká na vinici! A v poslední době se debaty čím dál častěji, myslím tím ještě více než dříve, stáčí k… listům. Ale když člověk poslouchá vinaře, i v rámci jedné oblasti a třeba s víny stylisticky a kvalitativně podobnými, a jejich pohled na způsob práce s olistěním vinic, nedokáže se ubránit pocitu, že… je v tom nějaká magie! Navzájem si odporující názory co (ne)funguje, co je potřeba stříhat, jak moc/málo ponechat… :-) Jedno novozélandské vinařství teď třeba přišlo se specifickým postupem, že prý když osekají vrchní třetinu listů v momentě, kdy jsou bobule zhruba v polovině vybarvování, tak dokáží dosáhnout aromaticky plně vyvinutých a dozrálých hroznů ale s mnohem menším množstvím cukru. Což se dneska dost často velmi hodí. Že by cesta ke stále vyváženým vínům v současným čím dál teplejších podmínkám?

2x Petit Albet a další bubliny od Albet i Noya

Srovnávačka dvou lahví téměř stejného vína, jen s drobnou úpravou – filtrace X bez, o něco déle v sudu, méně siřičitanů, odlišný uzávěr pro zrání a mnoho dalšího – je vždycky hodně zajímavá zkušenost. A skvělý způsob, jak u vína udržet větší pozornost a na degustacích vzbudit zájem. A taky ukázat, jak snadno se necháme ovlivnit, jak je důležité už od dvou pořadí vzorků a tak okolo. Do rukou se mi teď dostalo, od dovozce Bio Sueño, základní šumivé víno od katalánského vinařství Albet i Noya (web, viz i článek k jejich top bublinám), jejich Clàssic Penedès Petit Albet 2021, ve variantě Brut a Brut Nature. Liší se nějakými sedmi gramy dozáže a (bohužel, srovnání není perfektní!) datem odstřelu kalů, Brut Nature je odstřelen v březnu 2023 a Brut až v červnu. Jinak tedy bio(dynamicky) vedené vinice na jílovo-vápenitých polohách a odrůdově klasické kombo Macabeo, Xarel·lo a Parellada. Ruční sběr hroznů, fermentace v nerezu za řízené nižší teploty, klasická druhotná fermentace v lahvi.