Dva ryzlinky od Domaine Gilg

Za uplynulé měsíce jsme s přáteli vypili pár lahví čistě ryzlinkového crémantu z Domaine Armand Gilg (web) z alsaského Mittelbergheimu, ale vlastně ani netuším proč jsem o něm ještě nic nepsal. Je to každopádně příjemné pití, koupeno u Dal.Zas, a zbývá mi poslední láhev :-) Zato jsem ale na zkoušku koupil i nějaké jejich tichá vína, ty zase u Trejbal Wines. Tenhle od roku 2021 certifikovaně bio rodinný producent má výsadby i v Grand Cru Zotzenberg a Moenchberg, ovšem já vždycky zkouším nejdřív víno úplně základní, vinař co ho neodbývá a dělá pořádně je pro mne vždy smysluplnější. A v případě Alsaska nejde o prohibiční ceny (GC bude často stát třeba jen o polovinu víc než běžné víno, ani dvojnásobek to často nebývá), nejsme v Burgundsku, ale prostě o princip :-)

Víno, běh, víno, jídlo, běh…

Narazil jsem nedávno, a netuším zda na mne vylezlo na sledovaných vinných či běžeckých kanálech, na zprávu o Collette O'Hagan, 73leté irské babičce, která právě zaběhla svůj maraton č. 900, počítá jen ty oficiálně měřené a ne dalších 100+ co absolvovala sama, a začíná napínat síly k tisícovce. A furt je běhá mezi 4-5 hodinami. Docela nedávno jich dala, v rámci charitativní akce, rovnou dvanáct ve dvanácti po sobě jdoucích dnech. Au. Nesedí ji energetické gely a proteinové tyčinky, ale nedá dopustit na sklenku červeného večer před během a další po něm. A k tomu mísu nasolených hranolek s octem, sem tam i majonézou. Lidské tělo je úžasné. Vzpomněl jsem si přitom na knihu, kterou před lety zakoupil, The Marathon Chef: Food For Getting Fit (Amazon).

Oranžový Tschida a biodynamika od Schönhals

Po hodně dlouhé době jsem doma otevřel láhev od Christiana Tschidy, jedné z naprostých legend naturálního světa. Od kterého jsem pil pár naprosto fascinujících vín (Laissez-faire 2009 „8 Jahre Fassgereift“, Domkapitel 2013 a další) a mnoho dalších výtečných, ale v rámci „rozhodování peněženkou“ se můj zájem spíš upíral jinam :-) Poprvé jsem jeho víno pil vlastně teprve v roce 2013, tenkrát mne jeho základní (a vlastně když se to tak vezme tak v běžné nabídce jediná) oranžáda opravdu nadchla a k tématu jsem se rozepsal. Stejné víno, ale v o deset let mladším ročníku, jsem otevřel teď, Himmel auf Erden II Maischevergoren 2020. Scheurebe a trocha muškátu z několika různých klonů, pošlapané hrozny, část maceruje dva týdny a část čtyři, fermentace samozřejmě spontánní ve velkých sudech a zrání rok v 500 až 1500l sudech, lahvováno bez filtrace či čiření a také nesířené. Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. V lahvi jasně vidět nános kalů, ve sklence víno naoranžovělá barva a silně opalizující. Ve vůni dost expresivní, pomerančové především a trochu meruňkový kompot, s fajn florální a bylinkovou linkou, dost zábavné. Suché, čisté, spíš lehkonohé, s osvěžující kyselinou a šťavnatostí, s decentním tříslem a svíravostí, slušná délka evokující kůru z grepu. Zábavná, milá a skvěle pitelná oranžáda, čistá a výborně udělaná a jako bonus bez síry a dalších aditiv. Třicetieurová záležitost? Nevím, asi se umím podobně zabavit u tichých vín i znatelně levněji, ale cenovku – hlavně v kontextu jména vinaře a jak snadno to vyprodá – chápu :-)

Petr Nejedlík…

Je to jen pár dní, co jsme s kamarády otevírali vína ročníku 2004 od Dobré vinice a nepřestávalo nás udivovat, v jak skvělé kondici jsou. Dobroslav!!! Víno večera a těch vzpomínek. Tenkrát šlo u úplné zjevení. Dalším byl Sauvignon Oxana, i ten měnil zažitý pohled na moravské vinařství a vnímání „odrůdového charakteru“, polarizoval a vzbudil nejednu vášnivou debatu. Ostatně jako vinař sám, svérázná a nezapomenutelná osobnost. Petr Nejedlík a vína z Dobré vinice pro mne byla jedním z naprosto zásadních bodů na mé cestě světem vína. Dnes, v den svých 55. narozenin, Petr Nejedlík zemřel. Upřímnou soustrast rodině…

Wittmann a precizní ryzlinky z Rheinhessen

V nedávném deníčku z výpravy do Rheinhessen jsem se zmiňoval, že součástí byla i návštěva Weingut Wittmann (web) z Westhofenu, bezesporu jednoho z vůbec nejzásadnějších producentů v oblasti a vinařství patřícího do Německé špičky. Teď jsem měl možnost, na povedené akci „Sprechen Sie wien?“ dovozce Vino Vino Vino, opět pár kousků přechutnat a je to dobrá příležitost konečně něco sesmolit na web. O vinařství jsem už trochu psal před pár lety (a už předtím se zmiňoval), jejich vína se vyznačují… precizností. Ne takovou tou až sterilní stylistickou čistotou, ale – i přes biodynamiku ve vinicích a spontánní fermentaci ve starých velkých sudech – promyšleným čistým vycizelovaným projevem, který zároveň rok za rokem skvěle odráží místa původu. Milovníci úplného naturálna samozřejmě musí počítat s tím, že bez síry ta vína nejsou, suchá se pohybují ke sto celkové, ale dle ročníku a kategorie to může být klidně ke sto dvaceti. Já u toho ovšem netrpím :-)

Italské pohromy, Irsko varuje, Rusko má co pít

V Itálii aktuálně bojují s nepřízní počasí. Nedělní erupce Etny, která zastavila letecký provoz v oblasti, nebude mít snad nějak zásadní dopad, tamní producenti jsou se „sířením vinic“ už docela smíření. Úplně jiný případ jsou šílené povodně, už druhé během dvou týdnů, opačný extrém po dvou letech vyčerpávajícího sucha. Na některých místech se dosud voda drží, i po týdnu hladina klesá jen pomalu, pole jsou zatopená. Nejméně 13 lidí zahynulo, ale číslo může ještě stoupnout, několik desítky tisíc lidí muselo opustit domovy a škody na majetku půjdou do miliard EUR. Z vinařských oblastí byla nejvíce zasažena Emilia-Romagna, na některých místech spadlo během jeden a půl dne stejné množství vody (okolo 50 cm) jako za celý běžný rok, a část Toskánska. Tam vinice navíc devastovalo i krupobití. Z kolika vinic se letos a potažmo příští rok nebude sklízet, a kolik je poškozeno trvaleji sesuvy půdy na svazích se teprve uvidí. Ale vína bude letos určitě méně.

Průlet Německem aneb Riesling, Pinot & Co.

Včera se na velvyslanectví Spolkové republiky Německo uskutečnila další z velkých ochutnávek německých vín alias „Riesling, Pinot & Co.“ Německý vinařský institut DWI a vůbec celý jejich marketing do toho v posledních pár letech docela šlápl a projevilo se to i u nás, docela se jim zadařilo podpořit už i tak organicky stoupající zájem o německá vína. Na velvyslanectví dorazilo několik hodně zajímavých vinařů, ať už zastoupených na našem trhu nebo dovozce teprve hledajících, a rozhodně bylo z čeho vybíral. Poznámky a poznatky se mi budou, při nákupech i psaní o víně, docela hodit. Vás pro dnešek oblažím jen několika lahvemi, které na mně zanechaly z toho či onoho důvodu výrazně silnější dojem. Tyhle jsem si povětšinou i vyfotil, i když v tomhle směru jsem byl letos nějaký nedůsledný a fotodokumentace mám, na rozdíl od textu, pomálu :-)

Dvakrát špičkový Corpinnat

Občas je příležitost něco oslavit a potřeba udělat si radost, k čemuž se opravdu dobé bubliny bezvadně hodí, obzvláště když je restaurace doplní skvělým jídlem. Dnešní téma budou dvě lahve značené Corpinnat, k tématu jsem sepsal snad až příliš, jedna z těch vůbec nejslavnějších a další, která rozhodně naplnila očekávání do vín tohoto sdružení vkládaná. A začneme s vínem, které je v bublinách pokládáno za jednu z úplných špiček nejen Španělska. Gramona (web, o vinařství jsem psal něco tady) a jejich Celler Batlle 2012 Brut. Biodynamika ve vinicích a moderní ekologické vinařství (od práce s odpadní vodou, přes geotermální energii až po vlastní elektřinu etc.). Hrozny pro toto víno, 65 % tvoří Xarel·lo a 35 % Macabeu, pocházejí z pozemků Font de Jui. Jde o jednu ze špičkových Paraje Calificado a Gramona měla být vlajkovou lodí tohoto značení u cavy, ale… inu už je to Corpinnat :-) Výsadby se rozkládají od řeky Anoia (La Plana, 100 m n. m.) až po kopec Mas Escorpi (350 m n. m.). Půda je jílovo-vápenitá, s písčitými vrstvami podél řeky a kamenitější ve vyšších a sušších oblastech. Ruční sběr hroznů a další selekce ve vinařství, lisování celých hroznů, částečně zpracování ve dřevě.

Ryzlinky, Pinoty a Charpin od Porta Bohemica

Vyrazil jsem nedávno do vršovického Fajnšmekru na degustaci vedenou Alešem Svatošem alias Vinařství Porta Bohemica (web). Jde už o stálici naturálního vinařství v Čechách, psal jsem tu o nich několikrát a informace nemá úplně smysl opakovat, snad jen pár novinek. Tou asi nejdůležitější je přechodné období na a blížící se bio certifikace. Zrovna v tomhle podniku jsem neměl pochybnosti o tom, že věci dělají tak jak říkají, ale i tak mne těší. Postupně jim najíždí mladé výsadby z úpatí Radobýlu, trati U studánky, a konečně tak mají i Ryzlink rýnský a více vlastního Rulandského modrého a Svatovavřineckého. Trošku se postěhovali, vylepšili lis a na řadě je traktor :-) Pro mne je tohle vinařství spojeno nejsilněji s milerkou, moc zajímavou večerkou a často vyloženě báječným vavřincem, ale ochutnávka se tentokrát zaměřila na minivertikály Ryzlinku rýnského, Rulandského modrého a jejich tradiční směsi Charpin.

Lahve, které už nejsou

Domluvili jsme se takhle s kamarády, že se sejdeme nad lahvemi, které už nejsou a nebudou. Lahvemi z temných zákoutí našich sklepů a chladniček, víny posledních pár let připomínaných většinou v rozhovorech v duchu „až se příště sejdeme, mohli bychom konečně otevřít…“ a podobných. Povětšinou se jedná o kousky z Moravy, ale najde se i nějaké to zahraničí, a vína která mají v našich srdcích zvláštní místo. Kdysi nás něčím dostala a schovali jsme si další láhev pro speciální příležitost. Jsou to vína, která nás kdysi děsně bavila, kupovali jsme je ve větším a dneska máme třeba jen poslední láhev. A chceme se podělit s přáteli. U většiny už vlastně nikdo netuší, zda ještě budou k pití, zda jsme na nečekali příliš dlouho.

Guy Bossard, Henkell na koni, nový Coravin

Na pondělním Družstvu jsme mimo jiné rozlévali i svěží, energické lehčí a hodně zajímavé cuvée Alpha postavené na Cheninu Blanc a Folle blanche a připravené čistě v betonu, moc zajímavé víno z Domaine de L'Écu na Loiře. Tahle doména se od začátku ale specializovala především na Muscadet a její zakladatel, Guy Bossard, je považován za jednu ze zásadních postav renesance kvalitních vín téhle odrůdy a také pionýrem biodynamické produkce na Loiře, vín udělaných maximálně čistě na vinici i ve sklepě. Bio byl od roku 1975 (!!!) a v biodynamice od roku 1992 s Demeter certifikací nedlouho potom. Jeho oblíbenou hláškou bylo, že „poslední slovo má příroda, ne člověk.“ Jeho Muscadet byl jedním z těch, který mne přesvědčil, že to umí být opravdu skvělé víno a většina současné produkce dělá dřívějšímu dobré pověsti hodně špatnou službu. Zápisek ale nepíšu proto, abych hodnotil víno. Je to bohužel nekrolog. Guy Bossard, po dlouhé nemoci a ve věku 72 let, před několika dny zemřel…

Zemský Riesling ze dvou různých Grosse Lage

Vyrazil jsem minulý týden na výroční degustace s vinaři z portfolia dovozce Albarelo, který od svého nedávného vzniku docela expandoval. Součástí byla i řízená degustace italských vín oceněných Tre Bicchieri, kterou vedl vtipný a překvapivě upřímný Eros Teboni, nejlepší somm světa z roku 2018. Ale o tom, stejně jako o dalších vínech z od jednotlivých stánků, někdy příště. Unavený po víkendovém VltavaRun a těsně před dalším Družstvem mám chuť psát hlavně o jednom ryzlinku. Konkrétně o víně od Weingut Kruger-Rumpf (web) z Nahe, zatím jsem se tu zmiňoval jen o jejich litrovce. Na degustaci mne oslovilo vícero vín. Abtei „1937“ Riesling Trocken 2020 je fantastický ryzlink z výsadeb z roku 1937 na výrazném svahu na břidlici, fermentovaný spontánně v sudu půl století starém. Kouřový, bohatý a intenzivní, kde mineralita a bylinky převažují nad citrusovou ovocností, delší, strukturovaný, krásný. Že bude výtečný Burgberg Riesling GG 2020 se také dá čekat, mladý ale komplexní vrstevnatý ryzlinku s krásnou kyselinou a strukturou, dlouhý, klasický. Mně ovšem skoro nejvíc zaujalo jedno víno zemské, žádné „gégéčko“ :-)

Nesířený Merlot s pozvánkou

Dnešní článek bude vlastně hlavně pozvánka. V pondělí se uskuteční další Družstvo, půjde už o sedmadvacáté a zároveň tak trochu o představení prostor nového winebaru/restaurace/kavárny Alma ještě před oficiálním otevřením za pár týdnů. Krom párty tak jak ji znáte vás tentokrát čeká, v komorním prostředí jedné ze sklepních místností, také řízená degustace všech 15 vín co budeme nabízet. Té se ujmu osobně a místa jsou zatím k dispozici :-) Jedním ze vzorků bude též Château Tour Peyronneau Merlot 2019 Saint-Émilion Grand Cru. Jak uštěpačně poznamenal jeden z družstevníků „tolik zlaté jsme snad na Družstvu ještě neměli.“ Ale tím si radost kazit nenechám a viněta není všechno!

Spotřební daň nebude, Stag’s Leap prodáno, Bordeaux zdražuje a nová odrůda v Champagne

Spotřební daň na tichá vína (zatím a asi) nebude. Aktivní odpor nejspíš vyšel a vypadá to, že „z konsolidačního balíčku měla v úterý vypadnout spotřební daň z tichého vína“. Alespoň to tvrdí zdroje Novinek, samotný balíček by měl být oficiálně představen až zítra, ve čtvrtek v 11:55. Upřímně nepamatuji žádné jiné vinné téma, které by za hodně dlouho dobu bylo takto probíráno ve všech médiích a strhla se okolo něj podobně intenzivní debata. Úplně jsem z toho v komentářích u článků a na sociálních sítích nabyl dojmu, že většina obyvatel ČR si mezi své specializace (po trénování hokejových týmů, epidemiologii a strategii vedení válečného konfliktu) doplnila problematiku celních skladů, plánování hektarových výnosů a cejchování vinařských nádob. Každopádně gratulace do vinařských oblastí, oslavte to nějakými pěknými bublinami, se spotřební daní ;-)

Výtečný Pinot z Oregonu od Résonance

Dostal jsem chuť na dobrý Pinot Noir, ale naprostá většina těch, které měl doma k dispozici, pocházela z Německa. A nějak jsem měl pocit, že zrovna včerejší významný sváteční den by si zasloužil jinou zemi původu :-) A tak jsem sáhl po lahvi z USA, konkrétně Oregonu a ještě přesněji AVA (apelaci) Dundee Hills, z biodynamicky obhospodařované vinice Découverte. O vinici jsem se zmiňoval u dříve popisované šardonky, pinotu je zde 5 hektarů a je to mix sélection massale Pommardu, jednoho z klasických tzv. dijonských klonů 777, Coury (zajímavé čtení k tématu) a 96 (původně z Chambertinu skrze legendární vinici Chalone v kalifornské Monterey County). Jsme ve vinařství Résonance (web), psal jsem tu o nich detailněji, zámořském projektu zásadního burgundského jména Louis Jadot. Ve sklence je 2015 Découverte Vineyard Pinot Noir.

Vinná maska proti stárnutí!

Poslala mi nedávno kamarádka odkaz na produkt, který určitě bude „čtenářky Jižního svahu“ zajímat, i když sama by si takovou kravinu nikdy nekoupila. Na obalu byla velká sklenka červeného vína a v popisu složení, mimo spousty dalších látek, „Wine Extract, Vitis Vinifera (Grape) Fruit Water“ :-) A jmenovalo se to „Red wine anti-aging red hologram mask“ (ovšem na obalu doručené masky je napsáno Regenerative, což mi zas evokuje Umbrella Corporation a sérii Resident Evil). Co mi tím chtěla naznačit netuším, ale že jsem za covidové roky rapidně zešedivěl jsem si celkem vědom :-) A můj olezlý ksicht bohužel nezachrání nic, nejspíš ani vinné výrobky na pleť z nabídky Brada Pitta. Natož holografická maska, tedy pokud si ji nenechám nasazenu trvale. Každopádně víno užívané nejen vnitřně táhne! V Japonskou se koupou v Beaujolais a vinotherapii prosazují i jinde, třeba v Toskánsku. Drhnou z vás mrtvou kůži slisovanými slupkami a třapinami, namasírují olejem z vinných semínek a nakonec se vykoupete ve směsi vody a červeného vína. Já nevím, raději bych si užil vnitřně pěkné Brunello. Každopádně jsem ji poprosil, výměnou za flašku suchého ryzlinku, ať do oné masky pro zábavu investuje a pak pošle report, který takhle při pátku na odreagování ho přináším :-)

Výběr sudů aneb Frankovka od Stávka 12x jinak

Vinař Jan Stávek (web) připravuje, krom dalších pozornosti hodných vín, také Frankovku Reserva. Ne každý rok, mělo by jít v jeho nabídce v rámci odrůdy o něco výjimečného a když se opravdu zadaří, ročník je něčím unikátní. Dnešní formou vznikla v ročníku 2015 a poté 2018 (jako Reserva byla ve vinařství ale značena Frankovka i v letech 2000 a 2006), v obou případech šlo o teplejší mohutnější roky. V ročníku 2019 a 2020 Reserva připravena nebyla, ale za nějakou dobu by se měl objevit ročník 2021. Bude sestava z výběru z celkem 6 sudů různých bednářů, různého dřeva a způsobu vypalování (ale vše ve finále na v podstatě M+ a obvykle šlo navíc o top řady/speciality jednotlivých bednářství) z trati Lizniperky (Vysoký, výsadby z roku 2003) a 6 stejných sudů ale z trati Růžený (výsadba 2000), víno do nich šlo v prosinci 2021 a leží v nich nesířené a bez provzdušňování. Měl jsem možnost celý tucet ochutnat a zúčastnit se hodnocení a hlasování o tom, které sudy „půjdou z kola ven“. Dříve byla Reserva ze čtyř sudů, tentokrát to bude o něco více, pravděpodobně tak pět až sedm. Čtyři sudy byly už nyní určeny na jiné užití (nejspíše do VOC Frankovky), v případě obou tratí šlo mimochodem o sudy stejných bednářství, a zbylých osm bude zrát dalších možná až 10 měsíců. A teprve poté padne rozhodnutí, které z nich ve finální směsi skončí a zda celé nebo jen jejich část.

Skvělý německý pinot a lehký perlivý kalamár

Chtěl jsem takhle v týdnu narychlo otevřít základní pinot od Weingut Dr. Wehrheim (web) z obce Birkweiler, tedy německé oblasti Pfalz. Už čerstvě nalitá sklenka mne překvapila jak skvělé to je a hlavně ještě lepší než si pamatuji. Ukázalo se, že jsem omylem místo základu sáhl po Siebeldingen Spätburgunder Muschelkalk 2018, tedy už vyšší řadě a vínu trochu starším, takže jsem pak lahvi nechal víc prostoru a dopíjel až druhý den :-) O vinařství jsem trochu psal právě v kontextu onoho základu. Tohle je ortswein čistě z vinic na lasturnatém vápenci u obce Siebelding hned vedle Birkweileru, certifikované bio a biodynamika, jsou členy respekt-BIODYN. Ruční sběr a selekce ve vinici a následně ještě ve vinařství, odstopkováno, několikadenní studená macerace, fermentace v otevřených kádích a následně něco přes rok zrání v barrique sudech z francouzského nebo místního dřeva. Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM aglomerovaný korek. Tmavší, výraznější rubínová barva. I aromatika poměrně výrazná, bohatší, efektně ovocná do višní a tmavšího červeného ovoce, s dobře integrovaným ale intenzivnějším dřevem (čas a vzduch má v tomto ohledu velmi pozitivní vliv a druhý den bylo ještě lepší), trochu pikantní, kůže. Suché, středně plné, šťavnaté, s moc pěknou kyselinou a stavbou, výraznější ale jemnozrnné třísloviny, dobrá délka. Opět hlavně červené ovoce, něco kořenitosti, seriózní moc pěkně udělané. Bezva věc. Vozí Der Weinschmecker.

Spotřebka na tichá vína, celosvětový export, Bollinger nakupuje a LVMH nejhodnotnější

Aktuální téma číslo jedna domácího vinařství je spotřeba růžov… spotřební daň na tichá vína. Na webu Svazu vinařů najdete nejnovější Tiskové sdělení vůči návrhu na zavedení spotřební daní na tiché víno, Manažerské shrnutí analýzy Ernst&Young k tématu či sadu argumentů proti dani a to v podobě textové i jako video. Upřímně, a doufám že ještě někdy budu moct na Moravu přijet (ale psal jsem k tématu už dřív a ještě mne nikdo vyloženě nelynčoval), jsem v tomhle směru dost rozpolcen. Jsem ochoten věřit číslům a tomu, že zavedení spotřebky nejen že nepřinese do rozpočtu peníze navíc, ale dokonce v tomhle směru uškodí a zlikviduje pracovní místa a poškodí domácí podnikání s vínem. A jsem přesvědčen, že podobné změny je třeba dělat s rozmyslem a pečlivě a hlavně nejen na národní úrovni. Nejde říct „vy budete platit, i když všichni okolo nemusí“ a očekávat, že to nepovede k celé řadě průserů, z nichž šedý trh bude tím nejmenším. Ale zároveň zastávám názor, že alkohol je prostě alkohol, ať už je v pivu, cideru, vínu či pálence. A hrát hru na „ušlechtilejší nápoje“ a „zásadní součást kultury“, menší škodlivost, historická pravidla a podobně mi nepřijde dobré. Minimálně celoevropsky by mi přišlo smysluplné danit prostě podle gramů alkoholu v litru vyrobeného nápoje, s nějakou zjednodušenou administrativou/výpočtem pro vyloženě maloproducenty. Přišlo by mi to jedině fér. A říkám celoevropsky, tj. ne že někdo (Itálie, vždycky je to Itálie… nebo Francie) bude mít výjimku a stane se neférovým soupeřem na trhu. Vidím to moc jednoduše? Bude se argumentovat celními sklady a kolky a kdo ví čím dalším, že bez toho to prostě nejde? Budou křičet malé pivovary, že nechtějí platit stejně jako velké? Jaký je přesně důvod odvodu téhle daně? Pokud je některým z argumentů zdraví, pak padni komu padni a pojďme počítat odvody všem dle skutečného objemu alkoholu v nápoji.

Skvělá vína z hodnocení ve Velkých Bílovicích

Již poněkolikáté jsem přijal pozvání hodnotit vína v „autentické sekci víno 66,6 a nic navíc“ pro velkobílovickou výstavu vín, které se uskuteční 7. května. Pravidla účasti nejsou nějak vyloženě striktní a beru to jako formu pobídky, aby co nejvíce vinařů zkusilo něco trochu jinak. Osobně si myslím, že od jejich nastavení se doba trochu posunula a klidně by je šlo ještě zpřísnit ;-) Vyžadováno je vedení vinice alespoň v systému IP a bez užívání herbicidů, ideálně však v organickém režimu ať už s BIO certifikací nebo ne. Účastnit se mohou pouze suchá vína s obsahem redukujících cukrů do 4 g/l a bez přídatných další látek vyjma SO₂ do (za mne poměrně štědrého) limitu max. 66,6 mg/l, jak cukr tak obsah siřičitanů a též alkoholu musí být doložen analytickým rozborem. U vín se toleruje jemný sediment / závoj. Aktuálně mohla být přihlášena jen vína ročníku 2020 a starší, u kterých je navíc již nalahvována šarže min. 250 lahví (v době odevzdání vzorku). Letos bylo takto hodnoceno něco přes 120 vín, z toho tentokrát jen 20 červených. Mimosoutěžně nehodnocena komisí, bez rozboru a/nebo mladších než je třeba či jinak (již vyprodáno etc.), bude na výstavě další třicítka vín. Já seděl v komisi, která ochutnala čtyři bílá a následně všechna „oranžová“ (bílá s delším kontaktem s pevnými částmi) a červená. Poté jsem měl ještě možnost prochutnat si finálový rozstřel nejlépe hodnocených bílých od všech komisí při výběru šampiona. Vše se samozřejmě chutnalo anonymně, až později jsem dostal k dispozici seznam vzorků a mohl si udělat obrázek, co mi vlastně (ne)chutnalo :-)

Dumání nad restauračními vinnými lístky

Chystám se za nějakou dobu znovu podívat do Skotska a v rámci plánování samozřejmě obhlížím i restaurace. A samozřejmě se nikdy neubráním pohledu do vinného lístku, i když bych měl asi spíš dát přednost místní pramenité vodě… a pivu a whisky. V jednom lákavém podniku v Edinburghu jsem narazil na víc naturálních šumivých i tichých vín z Moravy než ve většině domácích restaurací, o tunách pěstitelských šampaňských a spoustě dalších lákavých vín ani nemluvě. A po letech mne to zas přivedlo k přemýšlení o tom, co vlastně hledám v „ideálním vinném lístku“. Samozřejmě je to téma, o kterém jsem se tu už opakovaně rozepisoval. A to jak o obsahu lístku a tedy nabídce restaurace, tak poměrně obsáhle i o formátu nebo cenových excesech. Článek o formátu vzbudil „tenkrát“ celkem diskusi a pamatuji si, že jsem nějakou dobu poté narazil v jedné restauraci na lístek rozřazený přesně dle mých představ a someliér se mi svěřil, že se tenkrát inspiroval. A že… to moc nefunguje :-) Přesto jsem se k problému rozhodl trochu vrátit. A vlastně hlavně z důvodu, že bych chtěl slyšet od Vás, jaký je Váš ideál vinného lístku. Pište tady v komentářích nebo na Facebooku či u příspěvku Instagramu. Bavíme se samozřejmě o podnicích, které mají nějaké ambice s vínem víc pracovat, ne o běžných hospodách „občas někdo z nepochopitelného důvodu nechce pivo“ či restauracích „distributor mi tu něco sestavil a natiskl a stejně se z toho pije jen Prosecco, Pinot Grigio a Primitivo“ :-)

Strakův Furmint a odrůda na vzestupu

O Weingut Straka (web, dováží b.wine) z obce Rechnitz na pomezí středního a jižního Burgenlandu už jsem se tu rozepisoval a následně tu měl i report z pražské degustace s vinařem. Doma jsem teď otevíral jeho docela novinku, Furmint 2021. Tahle odrůda, jedna z hvězdných maďarských, je v Rakousku povolena pro jakostní vína od roku 1987 a pár vinařů ji dělá moc dobře až vyloženě skvěle. Rozhodně Michael Wenzel, ten s ní má asi i největší zkušenosti, ostatně ji okolo Rustu – kde byl v minulosti Furmint jednou z odrůd nejdůležitějších – vysazoval od roku 1984, kdy v podstatě propašoval řízky různých klonů z Maďarska. Ale vyplatí se ozkoušet i vína od jmen jako Heidi Schröck, Judith Beck, Peter Schandl, Ernst Triebaumer, Stefan Wellanschitz aka Kolfok, Giefing, Franz Weninger, Hannes Schuster… Celkem je v Rakousku pouze ke třiceti hektarům výsadeb, drtivá většina v Burgenlandu, konkrétně pak Leithaberg a vůbec nejvíce okolo Rustu (kde z Furmintu často dělají efektní sladká vína), ale pozornosti se mu dostává i ve Štýrsku a něco už je i v Dolním Rakousku (hlavně Wagram, ale i další části) a drobátko končí i ve viničních směskách od Vídně.

Dvě chlastací růžovky

Růžová vína nepiju úplně často a když už na ně přijde, jsou to většinou bubliny. Takhle jsem v uplynulých měsících pokořil pár lahví crémantů od Mittnacht Fréres (přímo o růžovém jsem nevím proč nepsal) a Domaine François Schwach, oboje doporučuji. Ole občas piju i tichá. Třeba teď jsem vdechnul Rheinblick 2022 Rosé trocken od Weingut Knewitz (web, vozí b.wine). O vinařství jsem se zmiňoval v kontextu jejich základního ryzlinku a měl tu i další zápisky, stavovali jsme se u nich i při výletu do Rheinhessen a budu snad brzy psát delší článek. Tohle je Pinot Noir a Saint Laurent a snad i troška Portugieseru, ručně sklizeno, lisovány celé hrozny, spontánní fermentace v nerezu a tam i krátké zrání. Láhev čirá pistole se šroubem. Malinová růžová barva. Ve vůni čerstvé, mladé, přímé, červeně ovocné směrem jahody a červený rybíz a trochu rajčatového listu. Suché, čisté, lehkonohé, lehce zakulacené trochou cukru ale s velmi fajn kyselinou, opět drobnější červené plody a citrusy, krvavý pomeranč. Snadno pitelné až chlastací, slušná délka. S tímhle nemám nejmenší problém, i když prostě za podobný peníz asi vždy raději sáhnu po jejich ryzlinku :-)

Dvakrát skvělý Dreissigacker

Při nedávném výletu do Rheinhessen bohužel nevyšel čas na pořádnou návštěvu vinařství Dreissigacker (web), alespoň jsem si ale jednou dal z ubytování ranní běh do Bechtheimu kde sídlí, proběhl se mezi vinicemi pří východu slunce a proklínal každou ze sklenek vypitých předchozí večer, ty od Klaus-Petera Kellera nevyjímaje! Z Bechtheimu určitě nejčastěji piju »S« Bechtheim Riesling trocken od Oekonomierat Johann Geil, viz starší článek, ale Dreissigacker je stylisticky trochu jinde. Nově vybudované moderní velké vinařství ve svahu (díky tomu omezují čerpadla a ledasco jedou samospádem, lépe jim tam proudí vzduch, sbírají tam dešťovku, na střeše soláry a tak, navíc tam mají spoustu skladovacího prostoru a možnost nechat vína vyzrávat před vypuštěním na trh i několik let) ve vinicích je jen jedním z důkazů, že Jochen Dreissigacker nastoupil správnou cestu a bezesporu patří mezi nastupující německé hvězdy.

Aaron Ayscough o našem naturálnu, Volnay bez herbicidů, Rollandova mezikontinentální směs

Do ČR dorazil Aaron Ayscough, autor knihy The World of Natural Wine, a také blogu/newsletteru/webového občasníku Not drinking poison. Jeho poslední číslo nese titulek Za železnou oponou vnímání a zabývá se (naturálním) vinařstvím na našem území. Najdete v něm návštěvy vinic a rozhovory s Milanem Nestarcem, Bogdanem Trojakem, Alešem Svatošem, Martinem Vajčnerem, Richardem Stávkem a dalšími + články o popíjení na Natural wine festu, v justWINE baru a tak. Část je k dispozici zdarma, část jen pro předplatitele. Jde o rozhodně zajímavý pohled zvenku na to, co se u nás aktuálně děje, doporučuji vaší pozornosti! A tu knihu ostatně taky :-)

Odrůda Moribel a fajn Riesling z Rheingau

Vína od Bodegas Parra Jiménez (web, dováží BIO Sueño) ze španělské oblasti La Mancha jsou určitě jedněmi z nejlevnějších biodynamických vín s certifikací Demeter, které můžete na našem trhu koupit. Běžně se v krámě pohybují v rozmezí 170-200 Kč a je to příjemné, čisté, nezprzněné pití. Pod Parra Family spadají další zajímavé projekty, podnik krom révy pěstuje i olivy a hromadu dalších plodin (hrách, čočku, slunečnicová semínka, česnek…), má stáda krav a ovcí a dělají sýry (hlavně Manchego) a tak. Ročně vyšvihnou 4+ miliony lahví bio certifikovaných vín a nemalá část je i biodynamická (sejry taky!) a také nesířená. Jasně, suché teplejší větrné podnebí je přeci jen na omezení postřiků z těch nejsnazších. Vinařství aktuálně přišlo s novou řadou vín, cenově postavenou o pár korun výše než jejích základy. Začal jsem lahví Moribel 2022, což není název vína, ale odrůdy. Místní téměř vymizelé, u které se před pár lety potvrdilo, že jde o křížence Tempranilla a odrůdy Moravia Dulce (viz zmínka ve starším článku) aka Marufo. Fermentace v dřevěných tancích, lahvováno do bordó lahve se šroubovým uzávěrem. Rubínová barva, nic hutného a tmavého. Svěží, spíše „betonově“ čerstvě šťavnatě červeně ovocně působící, sladkost, florální a pikantnější linka. Suché, čisté, šťavnaté, spíše uhlazenější sladce červeně ovocné, s málo výraznými tříslovinami, lehce svíravé, přístupné, velmi snadno pitelné se slušnou délkou. Nekomplikovaně fajn, tak nějak milé, stylisticky vlastně trošku ve směru, co očekávám od běžných Beaujolais. Taky ideální lehce přichladit. Baví mne to a těším se na dvě nová bílá, otevřu brzy.

Riesling z Gobelsburgu a fajn výrazný Fronsac

Minulý týden jsem tu psal o opulentnějším vídeňském ryzlinku a teď otevřel další rakouský, ze Schloss Gobelsburg (web), konkrétně Schlosskellerei Gobelsburg Urgestein Riesling 2021 a tedy víno z jádra jejich produkce. Zámek Gobelsburg je nejstarším vinařstvím v Kamptalu, a plným právem členem „Österreichische Traditionsweingüter“, podnikem s doloženou vinařskou historií sahající až do 12. století. Jako leckde jinde zde tradici založili cisterciáčtí mniši a to již v roce 1171. Dnes jedou už na nemalých zhruba 85 ha a v ekologičtějším režimu, ale certifikováni bio nejsou. Odrůdově jasně dominuje Grüner Veltliner a Riesling je na druhém místě, ale najdete u nich i Frankovku, Pinot Noir, Chardonnay, Svatovavřinecké, Ryzlink vlašský či Zweigelt. Pracují hezky se starými velkými sudy (ale samo i nerezy, třeba tohle víno v nich zraje), snaží se kvasit spíš spontánně a tak. Tenhle ryzlink pochází z mladších výsadeb (<15 let) v tratích Gaisberg a Heiligenstein, cílem je spíš „odrůdový projev“ než nějaký větší odraz terroir, ačkoliv se teda jmenuje podle šutru v podloží :-) Láhev pistole, šroubový uzávěr. Trochu výraznější žlutá barva. Ovocnější, docela výrazná zrale ovocná vůně, žluté až exotické ovoce, ananas, jasně medová linka a trochu botrytický štych, lehce kouřové. Suché s trochou zbytkového cukru, středně plné, s velmi fajn kyselinou, vše z vůně se opakuje v trochu exoticky žlutě ovocné, lehce medové a botrytické a krémovější chuti s dobrou stavbou i dochutí. Není to vůbec špatné! Můj ideál je trochu jinde (a častěji ho nalézám v Německu a sem tam v Čechách, v Rakousku či na Moravě řídčeji), ale tohle je moc dobře udělaný ryzlink co nadchne mnohé.

Vídeňský Riesling a uměřenějších 380V

V rámci neutuchajícího nadšení ze zkoumání ryzlinků jsem otevřel Wiener Riesling 2020 z Weingut Wieninger (web, dováží Der Weinschmecker). Takže jsme ve Vídni, v už docela velkém 50 ha vinařství Fritze Wieningera, bio certifikovaném a biodynamickém (v dalším projektu Hajszan Neumann i různě víc experimentuje s úplným naturálnem). Fritz je mimo jiné spoluředitelem asociace respekt-BIODYN a její centrála je právě v jeho vídeňském vinařství. O vinařství se rozepíšu víc asi časem, dneska odhrnu tenhle jejich úplně základní rýňák. Původ hroznů je Wiener Bisamberg (65 %, lehčí písčité spraše na vápencem) a Nussberg (35 %, zvětralý lasturnatý vápenec nad vápencovým masivem) vedených biodynamicky od roku 2008, sběr ruční a třídění na vinici a dále ve vinařství, 5 hodin macerace a pak lis, fermentace spontánně v nerezu. Zrání na jemných kalech jednotlivé polohy zvlášť a pak někdy v březnu spojeny. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem. Citronová barva. Docela výrazná, koncentrovaná vůně, kombinace florální linky, meruněk a trochy exotiky do citrusů. Suché, silné, koncentrované v chuti, dost dobrá kyselina, vyšší alkohol tomu dává kulatost, trochu svíravé, meruňková pecka a meruňkovice, fajn teplejší dochuť. Pil bych to k nějaké trochu pikantnější Asii klidně. Mám u ryzlinku raději lehčí projevy, tohle už je takové trochu „smaragdy z Wachau vibe“, ale není to vůbec špatné.

Fajn maďarský Cabernet a k naštvání Vavřinec

Přihodil jsem nedávno při nákupu do košíku láhev od vinařství A. GERE (web) z Villány. Naposledy jsem tu psal o jejich elitním Cabernetu Franc, tentokrát šlo o běžnější základní Cabernet Sauvignon 2018. Základka, ale aktuálně pětiletá, což je fajn :-) Vinice Csillagvölgy, réva v průměru asi třicetiletá, vykvašeno v nerezu a následně do dubových sudů. Většina byla ve velkých, 2500 až 5000l, pětina 16 měsíců v klasických barrique sudech použitých podruhé či potřetí. Bordó láhev, celokorek. Rubínová barva. Výraznější ovocná aromatika v kombinaci se zralou červenou a tmavší ovocností, klasický černý rybíz, k tomu pěkná kořenitá linka a hezky zapracované dřevo. Suché, se sladší zralou ovocností, dobré kyseliny, středně plné ale s lehkostí a dobrou pitelností, fajn stavba, trošku hranatější, slušně dlouhé. Pěkně udělané víno, které mne bavilo popíjet. V Maďarsku je to v přepočtu za 250, u nás spíš k 370 Kč. Což mne přivádí k druhé láhvi z nákupu…

Nejen červené Carnuntum s Weingut Glatzer

O víkendu jsem s kamarády otevíral na srovnání několik lahví odrůdy Sauvignon blanc (jasným vítězem byla pro mne dvě vína ze štýrského Kitzeck im Sausal, dvou různých vinařství a dost odlišná, ale o tom někdy příště) a zařadil také víno od Weingut Glatzer (web) z Göttlesbrunnu v oblasti Carnuntum. Což mi připomnělo, že jsem tu nic nepsal z degustace, na kterou do Prahy na pozvání dovozce Der Weinschmecker dorazil Matthias Glatzer, nastupující mladá generace v podniku. Tak napravím teď. O vinařství jsem krátce už něco psal před rokem. Odrůdově ze tří čtvrtin modré odrůdy Zweigelt (dost zásadní pro ně a ve vinicích mají nejvíce), Blaufränkisch, St. Laurent, Blauburgunder, Cabernet Sauvignon, Merlot a Syrah a ze čtvrtiny bílé Grüner Veltliner, Welschriesling, Weißburgunder, Chardonnay a Sauvignon Blanc. Výsadby jsou rozprostřeny na více či méně těžkých jílovitých půdách s menších či větším podílem štěrku a také na píscích a naplaveninách blíže Dunaji. Mezi jejich top polohy určitě patří tratě Haidacker, Rosenberg a Bärnreiser.

A když nemáte Chardonnay, dejte tam rebarboru

Loni touto dobou jsem vyrazil na výlet do Lotyška. Nebylo to úplně za vínem, i když i tam už najdete komerční vinohrady, hranice pěstování révy se dost posunula. Jako suvenýr jsem si dovezl jeden z produktů vinařství Abavas (web), jejich viněty s vážkou jsou snadno rozpoznatelné, konkrétně… Abavas Rabarbers Bruts. Šumivé víno stoprocentně z odrůdy… ehhh… prostě šumivé víno z rebarbory! Není to tam nic unikátního, rebarboru tam v alkoholickém zpracování najdete v různých podobých, třeba i coby přísadu v jablečném cideru. Každopádně tenhle konkrétní kousek je rebarborová šťáva (s přidaným cukrem) vykvašená v kádích, hotové víno následně jde do tlakového tanku, kde projde druhotnou fermentací (běžná metoda Charmat). Víno výrazně zašumí, ale následné perlení spíše jemnější. Barva jemná starorůžová. Vůně florální a výrazně rebarborová, lehce navinulá a fajn. Chuť suchá, čistá, s fajn kyselinou. Dobře pitelné, ovocné, zajímavé víno. Tedy dost vychlazené, jakmile začne teplat, je o dost znatelnější, že postrádá nějakou zajímavější strukturu a je to vlastně dost jednoduché. Ale upřímně jsem měl už i dost i DOC prosecca, které bylo znatelně horší než tenhle rebarborosekt. Když budete náhodou v Lotyšsku, tam mu dejte šanci!

Navždy poslední ročník Château Pontac Lynch

Jedním z vín, které mne na návštěvě Bordeaux dost zaujalo, bylo Château Pontac Lynch 2019 (web, k nám dováží Kupmeto), Cru Bourgeois z Margaux. Je to málo známý „menší“ producent, ovšem s osmi hektary vinic na místě celkem prestižním. Z jedné strany mají hlavní vinici Château Margaux, z druhé je to Château Palmer, sousedí ještě s Rauzan Ségla a Château d'Issan. Mají další dva hektary na hranici Margaux, ale již „jen“ jako Haut-Médoc. Samotné château nechal postavit v roce 1720 hrabě Lynch coby svůj lovecký zámeček, v následujícím století koupil dům tehdejší správce města Bordeaux, hrabě Pontac. Vinařství je majetku rodiny Bondon od padesátých let, a dlouhodobě řízené ženskou rukou. Po Marie Helene Falleur-Bondon dnes podnik převzala čtvrtá generace v podobě mladé Valentine Falleur. Od roku 2010 začali osekávat chemii ve vinohradech, jsou HVE již od 2013 a dokonce bio od 2020. Na vinicích dominuje trochu překvapivě Merlot s téměř polovinou, další velkou část tvoří Cabernet Sauvignon a v menší míře je to Cabernet Franc a Petit Verdot. Průměrné staří keřů je nějakých 35 let.

Z deníčku nad Château Le Puy 2009

Neumím francouzsky. Teda… je to složitější. Text, pokud je o víně, s velkými rezervami nějak zvládnu. I jakž takž jídelní lístky, ale tam už mohu být překvapen mnohem snáz. Naštěstí jím veškeré divnosti, co mi mohou na talíři ve Francii běžně přistát, takže nestresuji. Mnohé z nich dokonce aktivně vyhledávám, všechny ty andouillettky a telecí hlavy a ovčí mozky či koule. Pokud mluví vinař, tak se u ledasčeho taky chytám. Ale obecný francouzský hovor dávám fakt jen základy a pokud mám sám mluvit, je to vyloženě tragédie. Zároveň mám i jednu superschopnost. Bohužel takovou, že do Avengers, Justice League nebo mezi X-Men mne díky ní nevezmou. Schopnost spočívá v tom, a je irelevantní o jak kvalitní podnik se jedná a jak moc pečlivý je sommeliér, že z vinného lístku nejprve s železnou pravidelností vybírám víno, které z nějakého důvodu už (či právě) není. Stává se mi to tak často, že se tomu už spíš směju. A fakt u míst, kde mne překvapuje, že vůbec víno mají, po podniky vínem vyhlášené a s různými těmi hvězdami od výrobců pneumatik a podobnými prestižními oceněními. Zábavné situace nastávají v momentě, kdy se neznalost jazyka spojí s objednáním vína, které na lístku není…

4 Kilos aneb co vše může znamenat 97 bodů

Co si představíte pod vínem s 97 body „od Parkera“, tedy z průvodce Robert Parker Wine Advocate? O tématu bodové inflace posledních dvou dekád jsem tu psal opakovaně a tentokrát se zrovna jí zabývat nehodlám, dnes pojedeme na pozitivní vlně! Každý hodnotitel má svůj vkus a i když by mělo být samozřejmostí, že víno oboduje „objektivně“, tak… je to samozřejmě složitější. Luis Gutiérrez, který pro Wine Advocate hodnotí Španělsko, je bodově docela štědrý, byť myslím nepatří mezi ty úplně největší hříšníky současné scény vinné kritiky. Skvělé na něm ale je, že dokáže být – a to i bodově – úplně stejně nadšený z naturálního lehkého vulkanického nízkoalkoholického nervózního červeného z betonu jako ocenit nesporné kvality novým dřevem nastřelené silné obludy z Riojy či Ribery del Duero. Ovšem bez degustačních poznámek se tím pádem neobejdete, pokud budete u 95+ bodů a červeného Španělska očekávat právě spíš ten mohutnější styl, můžete se dnes (resp. u Gutiérreze) šeredně zmýlit. Čímž se dostáváme k 4 Kilos 2020, vlajkové lodi skvělého vinařství z Mallorcy, které si 97RP odneslo a údajně jde o nejlepší inkarnaci tohoto vína od jeho vzniku v roce 2006.

Na návštěvě v Château Carbonneau

Dnes si uděláme zastávku v Bordeaux, konkrétně východního okraje téhle oblasti, Sainte Foy Côtes de Bordeaux. Někdy se objevuje argumentace, že místních pár set osázených hektarů (spadajících pod asi dvě desítky vinařství a družstev) by už mělo být spíš součástí Bergeracu, ale tím si radost kazit nebudeme. O návštěvě superslavných château jako Mouton, Margaux či Figeac, z apelací neméně slavných, si třeba povíme někdy příště, o těch toho bylo stejně napsáno už dost a tak či onak nikoho mimo jejich zákaznickou bublinu k nákupu jejich vín asi nepřesvědčím (a upřímně, i přes nesporné kvality obsahu lahví, ani nechci). Dnešní zastávka bude u Château Carbonneau (web, dováží Kupmeto), od nich je to asi o pět až deset kilometrů blíž do Saint-Émilionu než Bergeracu :-) O tomhle vinařství už jsem tu něco málo psal, dnes vezmeme s trochu více detaily.

Moravský ryzlinkový sekt a vulkanický Listán

Hromadí se mi tu poznámky z degustací a různých průřezových zkoumání a nestíhám zpracovávat, tak dnes zkusím ve zkratce odhrnout dvě lahve samostatně, tak trochu jakou „upoutávku“ na budoucí (držte palce!) články. Postupně se třeba propíjím degustační sadou Vinařství NEPRAŠ & Co. (web), dnes „bublinky na úvod“. Maidensten 2017 Riesling Sekt existuje ve variantách Brut (11 g/l dozáže), Extra Brut (6 g/l) a mnou chutnané Brut Nature (bez dozáže). Jde o čistě ryzlinkové bubliny z bio (certifikovaných) hroznů pavlovské trati Stará hora, klasika druhotná fermentace v lahvi. Trochu výraznější, nazlátlá barva. Pěkně vytrvalé perlení menších bublinek. Čisté, spíše florální v aromatice, sušené květy, lehce oříškové, po pravdě to má štych jako dobrá cava postavená na odrůdě Xarel·lo spíš než klasické ryzlinkové sekty/crémanty, zajímavé. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, bílé ovoce, florální linka, lehce oříškové, slušná dochuť. Fajn bubliny!

Veltlín od Türka v mladé a uzrálejší podobě

Veltlínské zelené, na to jak důležitá odrůda je to u nás a hlavně i našich rakouských sousedů, nepiju přiznávám vlastně moc často. Mnohé mne opravdu baví, ale na doma stejně zvolím něco jiného (ryzlinky, že jo…). Ale sem tam tu přeci jen něco vypijeme, teď se mi třeba do rukou dostal kousek z produkce Weingut Türk (web), konkrétně Grüner Veltliner Kremstal DAC Reserve Ried Obere Sandgrube. A to rovnou ve dvou podobách. Osmnáctihektarové vinařství Türk, podnik s vinařskou tradicí skoro dvě stě let, sídlí v Stratzingu, nedaleko Kremže v oblasti Kremstal, a dlouhodobě se řadí mezi jedno z top vinařství nejen oblasti ale Rakouska obecně. Zaměřuje se logicky hlavně na veltlín, ten tvoří tři čtvrtiny jejich produkce a najdete ho u nich v podobě lehkých základních vín, přes komplexní selekce ze skvělých tratí až po sladké botrytické výběry a ledovky. Další zásadní částí produkce je Riesling, ale mají i trochu odrůdy Gelber Muskateller a Chardonnay, v červené či růžové pak Zweigelt. Trochu raritou je sekt z Cabernetu Sauvignon, ze starých keřů na nově koupeném vinohradu, které se jim nechtělo vyklučit. Na vinicích již delší dobu jedou čistěji, aktuálně jsou v přechodném období na bio certifikaci. Naprostá většina vín, včetně top kousků z Erste Lage, je školena pouze v nerezu a delší dobu na jemných kalech.

Robotický sklep, Henriot prodáván, nový šéf Lascombes a požáry v Bordeaux se sklenkou vína

Mám rád staré klenuté sklepy, vůni dřevěných sudů a ruční práci. Dobře se na ni dívá! Ale stejně jsem v Bordeaux docela ujížděl na tom, když ukazovali různé jejich nové sklepní vychytávky a drobná vylepšení. Ale i u těch velkých slavných château šlo při práci se sudy hlavně o ruční práci. A pak jsou tu nové high-tech projekty, třeba „sklep“ španělského giganta Félix Solís Avantis (jejich největší vinařský závod je továrna schopná zpracovat 7.5 milionu kilogramů hroznů denně a celková kapacita závodu je nějakých 175 milionů, spadá pod ně třeba populární značka Viña Albali). Inspirována jedním závodem na vyzrávání bourbonu v USA, osmnáctipatrová budova má kapacitu 130 tisíc barrique sudů objemu 225l, energii dodává střecha pokrytá solárními panely, budova udržuje konzistentní teplotu a vlhkost a je plně automatizovaná. Bez dotyku lidské ruky dokáže denně převézt tisícovku sudů, sudy automaticky naplnit či víno z nich stočit, zvládne vymýt ozónovanou vodou a vypařit 90 sudů v hodině. Není to moc romantické, ale celý systém zvládnout obsluhovat dva lidé a jedná se o fascinující záležitost. Video k projektu níže.

Nejen veltlíny a ryzlinky od Weingut Hindler

Do pražské vinotéky U Lachtana minulý týden dorazila Rosi Hindler z Weingut Hindler (web) představit jejich mladá vína. Manžel Karl zůstal makat ve vinařství :-) Jsme v dolnorakouském Schrattenthalu, malé obci nedaleko Retzu, a tedy oblast Weinviertel a nějaký deset kiláků od hranic s Moravou. Rodinný podnik má historii od roku 1810 a působí tak nějak… normálně. Což nemyslím nějak negativně, prostě nic neobvyklého, žádné výstřelky, žádné výjimečné monopolní vinice nebo vína připravená nezvyklým způsobem. Markeťáci pláčou ;-) 23 hektarů vlastních vinic, na úpatí Manhartsbergu a s poměrně rozmanitou geologií, za poslední dekádu s přesunem k ekologičtějšímu obdělávání a aktuálně na cestě k bio certifikaci. Ruční sběr hroznů, ve sklepě nekomplikovaně, především v nerezu, fermentace někdy spontánně (třeba u „Reserve“ věcí v sudech) ale neutrálním kvasinkám se nebrání, postupně omezují i síření (jako všichni). Převaha veltlínu, ale i další odrůdy, v obci je i skoro třetina červeného. K tomu ubytování a možnost popít na místě.

AI somík, klučení v Bordeaux, Rakouský export, nový sklepmistr u Charles Heidsieck

Pokrok v AI, respektive v jazykových modelech a generátorech obrázků, jde dopředu až neuvěřitelně rychle. Je to sotva tři měsíce, co jsem tu něco psal. Nová verze GPT-4 teď zvládla odpovědi na náročné právnické zkoušky a také bravurně uspěla v testech, které pro adepty připravuje Court of Master Sommelier. V úvodním testu uspěl model na 92 %, ve zkoušce Certified Sommelier na 86 % a u Advanced Sommelier měl stále více než solidních 77 %. Na druhou stranu má nefér výhodu, podstatné části těchto testů nevyžadují upřímně žádné sofistikované přemýšlení jako spíš mít nabiflováno otřesné množství (zdánlivě a upřímně u mnohých nejspíš i reálně dost zbytečných) vinných faktů, názvů apelací, odrůd a podobně. Přesto… SOMMELIÉRY NAHRADÍ POČÍTAČE, BOJTE SE!

Nejen Monastrell od skvělé Casa Castillo

Jestli je nějaká evropská vinařská velmoc u nás ještě tak trochu „neobjevená“, pak je to Španělsko. Na tamním trhu zbývá ještě tolik špičkových producentů, a tím nemyslím jen autory skvělých vín z mého prostého pohledu nadšeného konzumenta, ale i ty oceňované uznávanou mezinárodní kritikou, o kterých se tu téměř neví. Natož aby je někdo systematicky dovážel. Do pár jmen se teď trochu opřel nový dovozce Jonáš Sedlařík aka JOJO Wines a do portfolia zařadil hned několik mých oblíbenců či vinařství, jejichž vína mne v minulosti nadchla, a které jsem dosud kupoval především napřímo ze Španělska. Jména jako Envínate, Forjas de Salnés, Raúl Pérez, Castro Candaz, Comando G, Bodegas Bhilar či Daniel Landi. A také Casa Castillo (web) ze svahů Sierra del Molar ve vyprahlé oblasti Jumilla. S tímhle vinařstvím jsem se poprvé setkal (díky Petru Pražákovi z BioSueňo) rovnou na jejich nejslavnějším víně Pie Franco, které od té doby získalo 99RP v ročníku 2017 a plných 100RP pro ročník 2020. Luis Gutiérrez, který pro Wine Advocate Španělsko hodnotí, pro ně má očividně slabost :-) Minulý týden jsem měl možnost si několik jejich vín opět ochutnat a krom degustačních poznámek odhrnu i trochu informací o vlastním podniku.

José Michel a dvě podoby ročníku 2014

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval o vinařství a dvou lahvích Champagne José Michel & Fils (web) z Moussy a od té doby se podíval pod korek dalším jeho vínům, konkrétně dvěma z ročníku 2014. Jak se liší Brut Grand Vintage 2014 a Spécial Club 2014? Inu vlastně docela dost a mrkneme se na obě a také trochu na samotné označení Spécial Club. Každopádně „základní“ ročníkovka je na přední vinětě označena Brut ale na zadní Extra Brut a dozáž uvádí 4.5 g/l. Hrozny z obcí Moussy, Brugny a Saint Agnan, odrůdově 70 % Chardonnay a 30 % Meunier, částečně školeno ve dřevě. Do lahví v květnu 2015 a odstřel kalů únor 2022, na kalech tedy skoro sedm let, celkem připraveno zhruba tři tisíce lahví. Stále čerstvá, energická vůně, spojení citrusů a malvic, lehce florální, decentně toastové. Suché, čisté, středně plné, výraznější kyseliny, šťavnaté, citrusovo-malvicové, minerální, mírně hrubší, slušně dlouhé. Velmi solidní kousek, byť jsem čekal o trochu víc. Splní to Spécial club?

Návštěva a degustace v Sekthaus Raumland

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval obecně o německém sektu a článek doplnil informacemi o Sekthaus Raumland (web, k nám dováží Der Weinschmecker), špičkovém producentovi seriózních bublin a nově i členu sdružení VDP, navíc prvním čistě bublinovém vinařstvím tam. Podnik jsem před pár týdny navštívil a tak dnes původní informace lehce aktualizuji a doplním a taktéž se podělím o degustační poznámky z průřezové ochutnávky jejich aktuálním sortimentem. Sepsat bych toho mohl mnohem víc, poznámky jsou bohaté, ale ne na všechny detaily typu poměru prodejů na domácím trhu a exportně či kde brát záklopky po výpadku výrobce z Ukrajiny je někdo krom mne zvědav! :-)

Do konce života bych zvládl pít…

Stejný dotaz jsem pokládal před osmi lety a nějak dostal chuť si ho zopakovat! Myslel jsem na to při pobytu v Bordeaux minulý týden, po desítkách vzorků červeného s výraznými tříslovinami za sebou, docela intenzivně. A stejnou otázku stále sem tam dostávám od přátel a známých. Tak tedy… jaké víno byste si vzali na pustý ostrov? :-) No dobře, položme ten dotaz jinak. Kdybyste se měli omezit na jedno víno, a v zásadě to můžete směřovat i na odrůdu, oblast či styl vína, a jiné byste až do konce života pít nemohli, jakým směrem by se vaše volba ubírala a proč? Podělte se prosím v komentářích tady (nebo u příspěvku na Facebooku, Twitteru či Instagramu), já svůj pohled také brzy přidám. Docela mne zajímá, zda se to za ty roky nějak vyvinulo nebo ne! Jen pro zajímavost – názor konverzačního modelu ChatGPT je takový, že nejvhodnější pro tento scénář je suché bílé Chardonnay či červený Pinot Noir, dost vhodné také sušší růžové. Ale nenechte se ovlivnit!

Skvělé Trebbiano a fajn Morellino od Podere 414

Včera byl světový den ryzlinku, ideální příležitost otevřít… nějaké to Trebbiano a Morellino di Scansano :-) Já mám totiž ryzlinkové dny jinak skoro furt! Sáhnul jsem po produkci Podere 414 (web) z Magliano in Toscana kousek od Grosseta, vín z nabídky dovozce VinoDoc. Již několikrát jsem byl nedalo s rodinou u moře a jejich víno tam bylo celkem populární, já o něm a o vinařství psal více před pár lety. Od těch dob se toho moc nezměnilo. Stále bio certifikovaný podnik, u kterého základ produkce tvoří Morellino di Scansano s téměř sto tisíci lahvemi ročně, dalších padesát pak přidá druhé červené zatříděné jako Toscana Sangiovese IGT. Nahoru letí produkce růžovky (Toscana Rosato IGT) taktéž ze Sangiovese, aktuálně je to přes 30 tisíc lahví. A vyprodukují i pár tisíc lahví bílého Trebbiana a jen několik stovek lahví sladkého passito z ne zas tak často viděné (byť třeba na Elbě celkem důležité) modré odrůdy Aleatico s dost výrazným muškátovým charakterem.

Co si představíte, když se řekne Bordeaux?

Po intenzivním týdenním pobytu v jedné z asi vůbec nejznámějších vinařských oblastí světa budu klást otázky. A kdo ví, třeba v nadcházejících článcích i poskytnu nějaké odpovědi, byť i z následujících řádků bude myslím ledasco patrné. Co si představíte, když se řekne Bordeaux? Château Pétrus, superslavná Grands crus classés a vína za stovky euro, nebo spíš těch 97 % produkce co se prodává pod méně než 15€ za láhev? Vycizelovaná a na vinařství lahvovaná vína slavných jmen, nebo ta prodávaná velkoobchodně ve velkém i hodně pod euro za litr a lahvovaná pod tisícovkami různých jmen obchodníky? Načinčaná château s efektními moderními provozy za miliardy v budovách navržených Normanem Fosterem, nebo staré ošuntělé sklepy v obyčejných domech? Je Bordeaux místem, kde to má každý na háku a vlastnit vinařství je záruka bezproblémového vyžití, nebo oblast, kde budou právě dotovat vyklučení devíti tisíc nerentabilních hektarů? Napadnou vás oprýskané vesnice a městečka, která by se mohla stydět před prakticky každou moravskou vinařskou obcí, nebo je něco takového v jedněch z nejslavnějších ze světových apelacích nemožné?

Chutné ryzlinky z Nackenheimu a Zeltingenu

Ve volném čase pomalu ale jistě zpracovávám zápisky z návštěvy Rheinhessen, chvilku to potrvá ale nějaké ty (snad zajímavé) výstupy budou. V mezičase alespoň pár degustačních poznámek. V restauraci poslední den padla láhev Kühling-Gillot (web) Nackenheim Riesling trocken 2014, tedy vesnického ryzlinku od skvělého biodynamického producenta z Bodenheimu, s vinicemi především u obcí Nackenheim, Nierstein a Oppenheim a špičkovými polohami na červeném svahu. Psal jsem tu o nich před více než deseti lety. Vinařství je neoddělitelně spjato s podnikem BattenfeldSpanier z Hohen-Sülzen, jejich produkce je také fascinující. Ale zpět k lahvi. Nové ročníky jsou značeny jako „VDP.AUS ERSTEN LAGEN“, nakolik to samotným vinařům úplně nejde z pusy. Původ hroznů je ze spíše nižších/plošších částí skvělých vinic na červeném svahu u Nackenheimu, kvasí spontánně v sudech (Stück a Doppelstück) a tam i zraje na jemných kalech. Čtrnáctka byl ročník komplikovanější, ale dobří vinaři z něj dokázali vytěžit fajn suchá vína. Víno je již znatelně nazrálé, s medovo-bylinkovou linkou, ale stále na pozadí je ještě poznat žluté ovoce, byť určitě nehraje prim. Je tam hezká kamenitost a kouřovost, v chuti je to suché, čisté, středně plné ale docela štíhlejšího střihu, vyvážené, dobře pitelné. Sympatický, nazrálejší kousek, který bych přiznám se vlastně možná klidně pil spíš v jeho trochu mladistvější podobě. Každopádně Kühling-Gillot umí a stojí za pozornost!

Wachter Wiesler a jejich pohled na Frankovku

O víkendu jsem v restauraci narazil na jednu z nejspíš posledních lahví starší a dost zajímavé frankovky od Weingut Wachter Wiesler (web) z Deutsch Schützen, jižního Burgenlandu, a připomnělo mi to, že jsem zde nesepsal nic z degustace s Julií Wachter v listopadu loňského roku, kterou pořádal dovozce b.wine. Utíká to! Šestnáctihektarový rodinný podnik se v posledních patnácti letech vyšvihl mezi špičku oblasti a zásadní zásluhu na tom má Christoph Wachter. Ten se na tvorbě vín začal podílet od roku 2008, v teprve dvaceti letech, a o dva roky za celou produkci převzal plnou zodpovědnost. „Jsou záležitosti, ke kterým se vyplatí zaujmout nekompromisní postoj. Příroda, rodina, přátelé – a Frankovka.“ Právě na Frankovku se zaměřují, byť mají i docela dost vlašáku a trošku dalších odrůd. Nekompromisní přístup v jejich případě znamená, že přešli na čisté hospodaření ve vinicích, od roku 2018 jsou i bio certifikování a používají některé biodynamické postupy. Christoph vína odlehčil, snaží si o nižší alkohol, žádné nové barrique sudy ale místo toho spíše sudy starší a větší, od šestistovky dál. Fermentace spontánní, obvykle s dílem celých hroznů, lahvování bez úprav jen s decentním zasířením (celková se málokdy pohybuje nad padesáti, spíš je to znatelně méně). Nic neobvyklého, prostě jen kvalitní hrozny ze spíše starších výsadeb v zajímavých polohách nezprzněné ve sklepě. Za mne hezká ukázka poctivé „naturální“ produkce, co ale bez problémů může i do sklenek příznivců spíše „klasiky“.

Polský MW, Morava triumfuje v Texasu, Champagne plány, Provence požáry v Chile

Nemusíte nutně sledovat (stále zajímavější!) polskou vinařskou a vinnou scénu, abyste narazili na jméno Wojciech Bońkowski. Ten sice získal magisterský titul z italské literatury a doktorát z hudební vědy na Varšavské univerzitě, ale dlouhodobě se věnuje vínu. Svoje odbornosti spojil v knize o Chopinových oblíbených jídlech a vínech „Chopin Gourmet“ :-) Každopádně vydal další knihy s vinnou tematikou, založil zásadní polský web o víně Winicjatywa a také magazín Ferment. Píšu to hlavně proto, že se právě stal prvním polským držitelem titulu Master of Wine. Spolu s ním titul získal i Američan Joshua Grainer, vinař z RdV Vineyards ve Virginii, ale to není tak unikátní :-) Gratulace do Polska!