Povolební sklenka od Hardeggů

Manželka Karla Schwarzenberga, Therese Gräfin zu Hardegg auf Glatz und im Machlande pokud ji nazveme plným původním jménem a titulem, sehrála důležitou roli v předvolebním prezidentském boji. Lid se bouřil, že neumí česky a její (před staletími prodané, část rodiny sídlí v obci Seefeld kousek od hranic s ČR) rodové sídlo prý hemží nacistickými symboly. Byla to jedna (z mnoha) smutných částí předchozích tří neděl. Tím si radost kazit nenecháme a mrkneme na čtyři vína z produkce vinařství Graf Hardegg (web), zajímavého bioproducenta (používajícího ale i biodynamické preparáty) z Weinviertelu. Ze 35 obhospodařovaných hektarů produkují zhruba 160.000 lahví ročně, více než polovina je samozřejmě Veltlínské zelené, vždy lehce nad 10 % pak odrůdy Ryzlink rýnský, Pinot Noir a Zweigeltrebe, doplňují to v rámci oblasti několika drobnými úlety (Viognier, Syrah a běžnější Chardonnay). Mají k dispozici i starší vinice, nechávají vína kvasit spontánně, nový provoz je několikapatrový a místo pumpování používají gravitaci, jedou jak v nerezu za kontrolované teploty tak ve velkých sudech i malých barrique. Některá vína leží v sudech dlouhodobě bez síry na jemných kalech… a přitom jsou „normální“, žádný produkt pro okrajového zákazníka. Čtyři vzorky jsem ochutnal na tradiční velké degustaci sortimentu firmy Neubauer & syn, jejich dovozce.

Krásná hora v Tančícím domě

Vinařství Krásná hora ze Starého Poddvorova začalo svou kariéru již v období výrazně internetovém, byla dokonce doba, kdy je možná více lidí díky webu „znalo“, než je kdy pilo (já tu psal spíše o jednotlivých lahvích sem tam, report z degustace tu měl až na začátku roku 2011). Otec projektu, Marek Vybíral, ale cílil na mnohem širší publikum. Postupně se Krásná hora dostala na lístky i poměrně exkluzivních restaurací, do sortimentu významných prodejců vína, do regálů trendy obchodů (docela jede ve Sklizeno). Dneska už je to známá a docela oblíbená značka. Moderní energeticky úsporná vinařská budova a nedávno změněné viněty, které právě s budovou ladí, mi to celé pocitově posunují více směrem k Rakousku než typické menší až střední Moravě. Za víny stojí, krom Marka Vybírala, jako vinař Ondřej Dubas, využívají též služeb Aleše Galy. Ve vinicích postupný přechod směrem k bio a hlavně vlastním výsadbám, byť hrozny stále ještě i nakupují. Ve sklepě jak dubové sudy, tak nerezové tanky s regulací teploty či dřevěný vinifikátor, některá vína dojmem velmi moderní, jiná zase tradiční až lehce selská. Působí to chvílemi poněkud schizofrenně, po pravdě, ale vinařství se vyvíjí, projev jejich vín postupně mění, očividně se stále zatím hledají a na produkci je to vidět, rozdíly nejsou jen kvůli ročníkům.

Hutnější veltlín a parádní pečené brambory

Když mi jeden ze čtenářů Jižního svahu nabídl, že během výletu do Kremstalu, Kamptalu a Wachau rád nakoupí i něco pro mne, s díky jsem přijal. Čte mne dlouho a asi tuší, co by mne mohlo zaujmout. No nespletl jsem se! Doma mi skončil Minimal od Seppa Mosera (zmiňoval jsem se krátce v reportu z oranžád, kousek hodný větší než malé pozornosti, byť trochu odskok od jejich běžné produkce), celá degustační sada vinařství Geyerhof (zajímavý biodynamický producent, ještě mi jedna láhev zbývá, ale zatím dost dobrý… bude report) a také Grüner Veltliner SPIES 2011 vinařství Kurt Angerer (web). Tenhle vinař, je to rodinný podnik hospodařící na téměř třiceti hektarech, vyjadřuje vztah k terroiru už názvy vín, jeho veltlíny se jmenují podle specifického podloží kde réva roste, vypadá to že má dost rozmanité vinice :-) Jinak ruční práce, ve sklepě na oblast poměrně dost dřeva hlavně pro červená, u bílých mnohem častěji nerez. Spies je veltlín z žulového podloží, trochu mne u něj vyděsil alkohol 14 %, na tuhle odrůdu fakt vysoký. Ale nakonec děsil jen na vinětě :-)

4x Habánské sklepy pod stovku (Supermarket Tour #1)

Jedna z nejčastějších žádostí, kterou dostávám jako „vinný odborník“, je doporučit slušné snadno dostupné víno za málo peněz. Kde málo znamená kategorii okolo stovky, protože v obchodech vína („vína“) začínají už někde na třiceti a tudíž trojnásobek této ceny už vypadá jako něco, kde musí být kvalita. Jako dost u toho trpím. Rád bych doporučoval vína od malých vinařů a posílal ty lidi nakupovat přímo k nim, ale… kvalita tam není zdaleka taková, jak bych si přál (= u kupy menších vinařů je jediný bonus oproti velkoproducentovi to, že podporujete malého vinaře), o dostupnosti nemluvě. Občas odkážu na nějakou vinotéku, kde vím, že mají něco fajn za podobné nízké ceny, ale pokud ten obchod není nějak blízko bydliště dotazujícího, tak… je to zbytečná rada. Všichni stejně chtějí slyšet prosté „kup bílé X či červené Y, mají ho v každém supermarketu za devadesát korun“ (pokud možno bez doplňku „ale stejně je mnohem lepší tady to, sice stojí už 250, ale…“). Což je přesně ta odpověď, kterou jim už neumím dát. Prostě proto, že tahle vína prakticky nepiju. Nedávno jsem jednomu člověku doporučil bezva bubliny za stovku a byl překvapen, že i v téhle kategorii o něčem vím. Ale byla to spíš velká náhoda, že jsem na tuhle šumivku dříve narazil. A tak jsem se rozhodl, že s tím něco udělám, prostě se dovzdělám. Nejspíš to bude trošku utrpení…

Oranžová Pálava z Kobylí a Karmazín z Boleradic

Oranžová je fajn barva a oranžová vína mohou být výtečné pití. Teda ne všechna taková opravdu jsou, že jo. Teď se trochu dostávají do módy, bude jich víc a s tím logicky stoupne i poměr kousků, které nestojí za nic. A při troše štěstí i těch povedených. Už je to nějakou dobu, co mne dost bavila naoranžovělá Pálava od Abrleho, a nedávno měl možnost ochutnat dalšího představitele téhle odrůdy připraveného déle na slupkách. Šlo o zemskou Pálavu 2012 od Tomáše Čačíka z Kobylí, víno které ještě samozřejmě není hotové a do lahve bylo stočeno jen kvůli ochutnávce mimo sklep. Moc příjemná aromatika, sladší, ovocně-bylinkovo-květinová, pomerančová kůra. Suché, plnější, šťavnaté s bezva kyselinou a zároveň trochou tříslovin, pěkně postavené a delší. Na takhle mladé víno až překvapivě zajímavé a jestli se ještě o chlup zlepší… inu budu chtít alespoň dva kartony :-) Tedy pokud vinař udrží v rámci možností podobně sympatické ceny jako vždycky. Chutnal jsem i dvanáctkové mladé Neuburské (na fotce to světlejší, ale omluvte podezřelé nasvícení a přehnaný kontrast), sice ještě s kupou infantilních tónů ve vůni a decentní perličkou v chuti, ale překvapivě strukturované a aromaticky zajímavé bílé s projevem vín o třídu jinde (a nejlepší Neuburské vinaře za několik let). Na tohle se taky těším, za rok či dva by mohlo být fantastické. Vypadá to na dobrý ročník :-)

Červený Antonín s králíkem

Je velmi snadné něčemu propadnou po výrazném příjemném zážitku. Takhle jsem třeba byl nadšený z vín na Maltě, po dovolené kterou tam strávil s v současnosti již manželkou. Naplánovali jsem si i návštěvy vinařů, prošli si vinice, vína vypili kvanta, psal jsem kupu reportů kam to jen šlo a také od té doby doma připravujeme několik tamních gastronomických specialit. K těstovinám s omáčkou z králičích vnitřností jsem otevřel Antonin Noir 2010 vinařství Marsovin (starší detailní článek na O Víně), jednoho z tamních asi nejvýraznějších producentů. Mimo jiné se zasloužili o to, že Malta má dnes dvě vlastní apelace – Denominazzjoni ta’ Oriġini Kontrollata (DOK) Malta a DOK Gozo. Jo a k tomu i základní IGT (Indikazzjoni Ġeografika Tipika). Což mimo jiné znamená, že jde celkem snadno poznat, zda jde opravdu o maltské víno. Dříve člověk musel trošku bádat, byť cena byl slušný ukazatel, zda se i přes místní firmu a název nenachází v lahvi surovina dovezená z nedaleké Sicílie. Ale zpět k vínu jako takovému.

V sudu s whisky a sherry uprostřed Burgundska

Byl jsem dotázán (čímž děkuji jednomu čtenáři Jižního svahu, že mne doporučil), zda bych zvládl trochu narychlo degustaci whisky pro několik desítek členů organizace zabývající se bezpečností informačních systémů a podobnými věcmi. Tradičně prý na neformálních setkáních putují za krásami ušlechtilých destilátů, druhý den po akci bych si na kvalitu auditu od leckterého z účastníků nevsadil (mocně se dopíjelo), ale jejich dvorní přednášející tentokrát nemohl. Souhlasil jsem, ale i z časových důvodů vzorky směřoval tak, abych mohl mluvit o mnoha tématech už dávno docela dobře připravených díky vínu – problematice původu, tradice, bio/organic, ale také sherry a podobně. Šlo to překvapivě snadno. Srovnával se stejný základ v podobě whisky školené jen v amerických sudech po bourbonu (což je ekonomicky velmi výhodné, ty sudy jsou fajn a amíci je mohou ze zákona použít jen jednou a pak rádi odprodají… ale před bourbonem to byla sherry a ještě před ní sudy od vína z Francie a ještě před tím… co je tedy „tradiční“?) a dokončené v sudech po sherry, chutnala se whisky z bio(dynamického) ječmene, mrkli jsme se i na sherry jako takovou a zabrousili k whisky, která zraje kousek od Beaune. Snad to posluchače, kteří si už absolvovali sérii tematických whisky degustací a někteří i následně vypravili do Skotska, uspokojilo. Padalo docela dost otázek, fotili si promítané slajdy… holt lidé zvyklí chodit na školení :-)

Vinaři taky volí & aplikace pro opilce

Je stejně zajímavé, jak se teď s prezidentskou volbou zvedla obrovská vlna všemožné, chtěné i nechtěné, podpory jednotlivých kandidátů. Na sociálních sítích je to v podstatě téma číslo jedna, kterému se prakticky nelze vyhnout. Vyvolává to zajímavý problém, který jako by úplně nepatřil do pokročilé demokratické společnosti. „Ty volíš někoho jiného než já? Tak to seš pitomec a jdi k čertu!“ Když to trochu přeženu. Jelikož se vyjadřuje každý druhý, má lid možnost vybrat si které hudebníky už nebude poslouchat, které herce už nechce v seriálu vidět, do kterých hospod nebude chodit… a teď i které vinaře bude či nebude podporovat svou konzumací. Vypadá to totiž, že vinaři volí Karla (a mají na to celý web), tedy krom těch, co vyjádřili podporu Milošovi („Jako moravský vinař oceňuji, že se Miloš Zeman vždy zajímal o zemědělce a podporoval domácí výrobu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vím o něm, že je příznivcem dobrého moravského vína.“, pravil další výrazný Miloš). A víte co? Mé vinné návyky to nijak neovlivní :-)

Champagne Déthune a lehké rosé z Jury

Šampaňské a bubliny obecně jsou bezva k jídlu, na zapití radosti při oslavě, ale i žalu nebo prostě jen tak. Lobuji tu za ně furt a nepřestanu, moc lepších vín než skvělou šumivku neznám :-) Po prvním kole prezidentských voleb (a jaký byl důvod si nechám pro sebe ;-) jsem večer vytáhl Champagne Paul Déthune Brut Grand Cru, základní víno sympatického menšího producenta z Ambonnay. Krom bio přístupu ve vinicích, a záležitostí jako sběr dešťové vody a solární panely pro část nároků na elektřinu, používají třeba sudy vyrobené ze dřeva pocházejícího ze Champagne a experimentují se zráním pod korkem místo korunkových uzávěrů a tak. Navíc jsou to ale fajn lidi, jde o rodinný podnik pěstitelů hroznů (momentálně na 7ha) jdoucí mnoho generací zpět, mají to prostě v krvi. Jejich základ je ze 70 % Pinot Noir a ze 30 % Chardonnay, které ale tvoří z třetiny až poloviny rezervní vína starších ročníků (v podstatě ze „solera“ systému založeného před třiceti lety).

Výsledky ankety „Kdy naposledy jste pili Sylvánské zelené?“

Další dotazník u konce a musím přiznat, že tentokrát jsem čtenářstvo podcenil a čekal, že to dopadne trochu jinak. Ptal jsem se, kdy naposledy jste pili Sylvánské zelené, kdysi nejrozšířenější odrůdu na našem území a dnes… inu řekněme velmi okrajovou. Vlastně jsme měl v posledních letech častěji Sylvaner / Silvaner z Alsaska či Frank. Z vysokých 253 hlasujících třetina sylván měla naposledy před pár měsíci, ale víc než pětina méně než měsíc zpátky a třetí největší skupina sotva před pár dny! Čekal jsem, že se celá tabulka bude více klonit směrem „někdy loni“ :-) Takže mám radost, co vám budu povídat! Jaký byl tedy váš poslední sylván? Od koho? Něčím specifický, nebo spíše… takové bílé víno, prostě? :-)

Collio & Goriška Brda aneb vozit nebo ne?

Minulý pátek uspořádal ve Veltlínu zajímavou degustaci Marko Jelić (twitter, fb), tématem bylo italské Collio a k tomu nějaká ta slovinská Goriška Brda, tedy oblasti spojené rozdělení hranicí, ale sdílející mnohé pokud jde o odrůdy a styly vína. Marko je nadšenec do vín všeho druhu, těch z výše uvedených oblastí především a tam má i osobní zkušenosti s vinařením, obdivovatel všemožných přírodních vinných stylů a vůbec zajímavostí. Na ochutnávku dovezl 14 různých vzorků od několika jemu sympatických producentů, cílem bylo v zásadě poradit se s potenciálními konzumenty (a několika sommeliéry a prodejci vína), co z toho by mělo smysl přivézt trochu ve větším. Degustační arch obsahoval jednoduchý dotaz chutná/nechutná, ale cítím potřebu k tomu podat přeci jen i nějaká drobná vysvětlení :-)

Nádherné Chardonnay ze starých keřů

Dnes zase zabrousíme do Francie a trochu vyšší cenové kategorie. Víno, které mizelo prakticky samo, a dopití následoval dotaz „je tam ještě?“ a zklamané „to už fakt není?“ ze strany manželky. Christian Moreau Père et Fils (psal jsem o nich několikrát, třebas i s videem tady, dlouhodobě jedou na vinicích přírodním směrem a momentálně ukončují přechodné období na certifikovanou bio produkci) a láhev Chablis 1^er Cru Vaillon „Cuvée Guy Moreau“ 2009. Mám Chablis rád, poloha Vaillon mi přišla pravidelně od tohoto vinařství nejlepší (bavila mne i víc než jejich Grand Cru) a v kontextu celé oblasti vždycky špičkové víno. Toto speciální cuvée pochází z keřů vysázených v roce 1934 a oproti běžnému má i o trošku více dřeva (60 % vína je nerez, 40 % dubové sudy po šest měsíců, ale jen desetina je jich nových či rok starých a ostatní 2 – 4 roky použité, následně spojeno a další ležení v nerezu). Pravděpodobně i díky ročníku tak tohle víno oproti nejčastějšímu projevu Chablis trochu vybočuje, respektive ho doplňuje další vrstvou.

Blue Wagon a dvě bezva červená

Proč nechodíme častěji do restaurací? Důvodem je víno (a momentálně se samozřejmě projevuje i malé dítě), prostě si raději uvaříme něco dobrého doma a otevřeme k tomu odpovídající láhev, než si nechat kazit náladu kreténskými maržemi v restauracích. Ale na tohle téma jsem zde psal už několik článků a nemá smysl se opakovat. Proto vždycky potěší objev restaurace, kde vypadá lákavě nabídka jídel a nemám pocit loupeže za bílého dne v případě cen vína. Pokud jsou navíc i vybraná vína zajímavá a restaurace ke všemu pyšní tím, že vám cokoliv (krom největší pecek) otevře i po skleničce, nelze než je jít zkontrolovat.

Vinné návraty ke dvěma domácím bílým

K jakému vínu se často vracíte? Ověřujete, jak se vyvíjí v čase, vzpomínáte na zážitky s ním z let minulých? Kterým vínem jste se zásobili před několika lety? A co si našlo ve větším množství cestu do vašich zásob v poslední době, čemu se hodláte věnovat pravidelně v letech následujících? Sám se řadím do kategorie vínomilců „zkoumačů“. I mnohá vína, která mi dost chutnala, si znovu nekupuji a pokračuji dál, k novým objevům a zklamáním. Pravda, čím dál častěji se některými záležitostmi zásobím (viz i Kupujte svá oblíbená vína), abych si pak nemohl stěžovat, že se vyprodalo. Ale více než tři lahve to bývají málokdy, to už mi to víno musí opravdu hodně sedět a mít opravdu dobrý poměr ceny a kvality. Je samozřejmě pár lahví, kterých jsem doma protočil mnoho desítek (základní Riesling Orschwihr 2008 Valentina Zusslina, Kékfrankos 2007 od Ráspiho, La Croix Mouton, Cabernet Moravia 2009 od Tomáše Čačíka, Riesling Maidenburg 2006 z Reistenu, crémanty od Luciena Albrechta… o všem jsem tu opakovaně psal, krom bublin mají všechna ta vína jako společný jmenovatel cenu zhruba dvě stovky či spíše méně a kvalitou tuto cenovou kategorii značně převyšují). V posledních dnech pak vylovil z chladničky dvě moc fajn vína. Jedno z nich mne provází už mnoho let a jsem strašně rád, že jsem si tenkrát udělal zásoby. Druhé nepiju tak často, ale už nějakou dobu se k němu rád vracím jako k jistotě z Čech.

Dubové Champagne a tramínové červené

Dnes dvě zajímavosti z nedávných dní, vína možná ne nejlepší, ale která něčím výrazně vybočila. Šampaňský dům Louise Brison je s 12ha v Aube spíše menším producentem, navíc dvě třetiny hroznů prodávají (a ty pak skončí anonymně v nějakém cuvée velkého slavného domu) a nechávají si jen ty nejlepší na omezenou produkci ročníkových vín. Ve vinici jedou ekologicky a pro zpracování vína hledí spíš směrem Burgundsko (vinař ostatně dle všeho pracuje v Dijonu). Jejich Cuvée Tendresse 2004 Blanc de Blanc Brut, tedy stoprocentní Chardonnay, zrálo pět měsíců v dubových sudech, dle projevu žádné neutrální kousky. Aromatika je hodně výrazná, bezvadný mix citrusové čerstvosti, toastovaného dřeva a pečených mandlí, výrazný projev ležení na kalech v lahvi. Suché, živé a krásně perlící, hezky naleželé, bezvadná citrusová kyselina a až lehce grepový dojem, delší, to celé znovu poměrně výrazně ovlivněno dřevem. Bude polarizovat, někomu to dřevo přijde až moc (já), jiné zase nadchne (na Silvestra si s ním přišel do Veltlínu připít dovozce, Champagnier). Každopádně je to trochu podobný případ jako nový Billecart-Salmon Sous Bois komplet z dubových sudů, který pořádně ukáže co v něm je až s jídlem, různé grilované ryby a podobně.

Důvěra v přeprodejce stáčených vín

Je to přesně týden, co jsem tu psal o problému Vinných sklepů Kutná Hora s dovozovým vínem v lahvi jejich tramínu. Požádal jsem vinařství o vyjádření a odpověď mne bohužel příliš nepotěšila, v podstatě kopírovala to, co jsem mnohokrát říkal o jednom specifickém případu našich vinařství. Totiž o riziku „omylu“ (ideálně u externího pracovníka / brigádníka, který „už u nás nepracuje“) u těch, co mají v jedněch prostorách jak vlastní vína, tak levný dovoz „na sudovku“. Ředitel společnosti Lukáš Rudolfský mi napsal toto: „Jedná se o to, že zaměstnanec, který měl na starosti lahvování zakázky pro Kaufland, omylem nalahvoval  šarži vína, která vůbec nebyla určena do lahví, ale jako sudové stáčené víno. Bohužel, na tento fatální omyl jsme přišli až po té, co kontrola odebrala vzorky a dozvěděli jsme se výsledky.  Tato záležitost je neomluvitelná a na naší společnost vrhla špatné světlo. S tímto faktem již ale nelze nic udělat. Proti tomu, aby se celá záležitost neopakovala jsme učinili důsledná opatření a nezbývá než pevně věřit, že budou účinná.“ Upřímně? Co má vůbec vinařství, ve kterém figuruje současný tajemník Cechu českých vinařů, člen a loni dokonce místopředseda Rady Vinařského fondu (na tuto funkci nyní rezignoval) a vinařství certifikované bio a aspirující na biodynamiku, vinařství snažící se pozvednou kulturu pití vína v ČR a povědomí o vínech z Čech, stáčet v množství ne úplně malém levná dovozová vína?

Poměr cena/kvalita, dnes „z Mordoru“

Oblíbený to obrat v nejen mých recenzích vína, výborný či naopak špatný poměr cena/kvalita. Bohužel údaj stejně subjektivní jako většina dalších hodnocení, že jo. Někdo to bere spíš jako „levné víno, co je zároveň moc dobré“, podobné označení podle takových nemohou dostat vína, která stojí třebas víc než dvě stovky (tři stovky, osmdesát korun…), protože všechno ostatní už je „víno drahé“ a přitom v nich nevidí tak výrazný vzestup kvality. Pro jiné sem spadá výtečné šampaňské za dvanáct stovek, pokud se projevuje jako nějaká slavná konkurence co stojí třikrát tolik :-) Cílem asi každého vínomilce je platit především za vína s tímto dobrým poměrem, ale dobrovolně přiznávám, že v poslední době má úspěšnost u náhodných průzkumných nákupů rozhodně nebyla stoprocentní (kdybych raději stejné peníze investoval do ochutnávek… ale toho času, láhev doma s rodinou vs. celý večer pryč někde ve vinotéce mají jasného vítěze). Až příliš mnoho příjemně naceněných a slibných vín prostě v lepším případě jen ceně odpovídalo, šlo o relativně nenáročné pití co mne vlastně moc neoslovovalo.

Pivní rozmanitost v novém a Nelson Sauvin

Krom různých větších a menších strastí je život plný i drobných radostí. Kupříkladu včera mne velmi potěšilo, že otevřela Pivní rozmanitost na Vinohradech (web), na nové adrese Korunní 106 nad klubem HooDoo. Okolo chodím každý den z práce, což bude jisto jistě znamenat vyšší přísun zajímavých piv do naší domácnosti. V kombinaci s obrovskými nakoupenými zásobami vína mám obavu, že letos dovozce nákupy potěším ještě o kus méně :-) Pivní rozmanitost je asi můj nejoblíbenější zdroj zajímavých piv z naší domoviny i celého světa, na nové adrese bude stejný sortiment jako na Žižkově (s Nomádem, Matuškou, Kocourem a pár dalšími pivy vždy pěkně nachlazenými). Na čepu včera tři různá piva (můj oblíbený domácí Nomád Easy Rider APA, dánský Mikkeller Texas Ranger chilli porter se sušenými nakuřovanými chilli papričkami a Camba Bavaria Ferebeer american strong Dark Ale), ale postupně jich bude víc, dnes už čtyři. Ale především je tam prostor s několika stoly a posezením. Kompaktní prostor Žižkova lidi stlačoval k sobě a silněji socializoval, tohle ale bude zase o kus pohodlnější. Zatím tu nemají suroviny pro domácí vaření piva, ale i ty se sem ze Žižkova, který zůstane v provozu zhruba do konce ledna, přesunou. Otevíračka nového prostoru mi vyhovuje (byť začínat už v tři jako na Žižkově by nebylo od věci),  po-čt 17 – 22 a pá-so 17 – 23 s velkým otazníkem zda zavřou, v tu dobu to stejně zuří v klubu dole).

Nekonvenční USA a zajímavý Roussillon

Pravidelně na to narážím, už několikrát o tom i psal. Čím víc toho člověk o víně ví, tím silněji si uvědomuje, jak obrovská část celého tohoto světa mu uniká. Celkem pravidelně mi to připomíná kamarád z Japonska, který na návštěvu vždy vezme něco hodně netradičního a překvapivého. Obvykle (a asi úmyslně) jde o vína trochu mimo můj obvyklý vinný vkus, prostě zajímavé rozšíření vinných obzorů. Dostal mne famózní bílou Riojou, úžasným červeným z několika autochtonních odrůd Mallorcy (foto v titulce, ještě jsem o něm nepsal) či teď dvěma dost netradičními bílými.

Výsledky ankety „Na novoroční přípitek nebude chybět…“

Dnes ještě odhrnu anketu a po víkendu se zase vrhnu na nějaká ta vína, lahve po večerech i degustace, nahromadila se mi toho spousta :-) V poslední anketě jsem se ptal na to, jaké bubliny otevřete na Silvestra či jako oslavu nového roku, nakonec k tomu spáchal i krátký samostatný zápisek a sám otevřel nejel plánový Tarlant 1998 Prestige Extra Brut (jaky vždy skvělý, nazrálý ale živý a bohatě perlící, minerální, velmi suchý, efektní, deset let na kalech a další roky běžného zrání se tu ukazují v plné kráse), ale i sekt s kaly z Itálie (moc zajímavý, byť chutnaný ročník 2011 mi přišel o kus jednodušší než dříve popisovaná desítka) a návštěva dovalila Champagne Rosé Legras & Haas z Chouilly, což je krásná, bohatě ovocná, plnější minerální vyvážená efektní šťavnatá záležitost, skvělé pití. V anketě hlasovalo 270 návštěvníků blogu, pěkné číslo, a více než čtvrtina z nich (přesně 27 %) zvolila na přípitek sekt z Čech či Moravy, u dalších devíti procent to byla bohémka demíčko. Champagne je na pěkném druhém místě se 17 %, třetí francouzský crémant s 11% a v těsném závěsu za ním jiný alkohol než šumivé víno. Kompletní výsledky v tabulce níže.

Kutná hora dovozová, Lucien Albrecht zkrachovalý, vinice robotické

Že se na našem trhu objevují kvanta vín pochybného původu a kvality je celkem zřejmé, ale vždycky zamrzí, pokud je nějaký problém spojen s vinařstvím dobrého jména (synteticky dobarvené víno, které prodává pod společností jiného jména parta z LIVI Dubňany, už nikoho nepřekvapí; nepřiznaný dovoz u Ravis Rakvice, V&M Zborovský či Vinařství U Kapličky už možná o trochu víc). Loni se takhle objevila šlechtitelka z Pavlovic (vyjádření mi k tomu nakonec nepřišlo) a ke konci roku další vinařství, která jsem měl (a mám) rád. Sice jsem tu už psal, že některé jejich praktiky mi nepřijdou úplně ideální, a opakovaně vyjadřoval obavu, jak některá jejich červená působí až nezvykle nastřeleně, ale vína mi mnohdy chutnala. Řeč je o Vinných sklepech Kutná Hora, jejichž Tramín červený 2010 byl SZPI označkován jako víno, které nebylo vyrobené z hroznů révy vinné sklizených na území České republiky. Opět trochu doufám, že se prokáže nějaká chyba v analýze, ale…

Rekapitulace ročníku 2012 na Jižním svahu

Rok 2012 byl náročný. Šlo o komplikovaný ročník v mnoha částech Evropy a spousta vinařů sklidila o hodně méně než obvykle. I zde na blogu to nebylo nejsnazší. Hromada práce v zaměstnání, vinných melouchů (hlavně psaní o víně jinam než sem, což bude příští rok ještě horší, ale i první pokusy o edukační degustace i mimo běžné domácí akce a podobně), stěhování a přechod do věku hypotékového, ale především narození prvního potomka a celkem výrazné převrácení priorit a denního programu :-) Jižní svah, který oslavil před pár měsíci pět let fungování (a na podzim připravil své první, vyloženě nepitelné, víno), byl letos chvílemi osobnějším blogem než dřívě. A bavilo mne to tak. Času nebylo nazbyt, přesto zde myslím bylo pár fajn a zajímavých článků. A já během roku učinil několik vinných objevů a bylo zde možno sledovat určitý trendy ve stylu vín, která nejčastěji konzumuji. Mrkneme se na to trochu blíž, prostě klasická rekapitulace na konci roku, respektive tentokrát (nestíhám!) začátku toho nového.