pátek 27. listopadu 2020

Sénéjac 2006 a nová knižní akvizice

Pokračujeme zásobami Bordeaux „zapomenutými“ v archivním sklepě. O Château Sénéjac (Cru Bourgeois, Haut-Médoc) už jsem se tu rozepisoval u ročníku 2010 (a podruhé o stejném víně o dva roky později), paradoxně na něj došla řada dříve než na dnešní ročník 2006, který jsem neměl uložen doma a snadno při ruce :-) Informace v původním zápisku každopádně platí. Jen doplním 41 ha vinic z celkových 150 ha pozemků, nejsou z nejmenších. Podnik má stejného šéfa (a vlastníka) jako slavnější Château Talbot. A biodynamika, kterou rozjeli před úmrtím původní majitelky, bohužel skutečně nebyla zachována. Ale jedou alespoň čistěji bez pesticidů a celkově se snaží, kvalita posledních pár let je prý skvělá. Nevím, už dlouho jsem nechutnal. Ročník 2006, za který jsem tenkrát zaplatil 367 Kč, je každopádně stále v bezva kondici!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 26. listopadu 2020

Přímořský Pinot Noir od Errazuriz

Už několik let produkuje můj chilský oblíbenec Viña Errazuriz (web, psal jsem tu o nich mnohokrát) novou řadu vín Las Pizarras, jejich pohled na maximální kvalitu z břidlicových poloh nějakých 12 km od Pacifiku v chladnější oblasti Aconcagua Costa. Konkrétně tak mají Chardonnay, Pinot Noir a Syrah údajně v „Grand Cru“ kvalitě. Za flašku ovšem vysolíte bratru 1800-2500 Kč, takže jsem se rozhodl do experimentu zatím neinvestovat a doufám, že to budu moct časem alespoň ochutnat. Mají ovšem i řadu vín nazvaných jen Aconcagua Costa se stejnými odrůdami (+ Sauvignon, který odtamtud pravidelně pocházel i pro základní Estate řadu), kvalitativně posazených o něco níže, ale levnějších dramaticky. Tahle vína by měla celkem dobře dát obrázek, jak se bude stylově ubírat „velké víno“ téže odrůdy. Flaška přijde u dovozce Kupmeto na nějaké čtyři stovky a to už jsem se utratit odvážil, zkoumání pak začal pinotem.

Zobraz celý článek...

středa 25. listopadu 2020

Oregonský Pinot od Jadota

Jméno Louis Jadot bezesporu patří mezi zásadní jména Burgundska a jde o jednoho z vůbec nejvýznamnějších tamních tradičních négociantů a vinařství. Za hranici Burgundska, když tedy nebudeme počítat veskrze úspěšné aktivity v Beaujolais především s Château des Jacques, se ale nepouštěli. Nově ovšem mají hodně zajímavý projekt (web) a rovnou za oceánem, pokoušejí se připravovat Pinot Noir a Chardonnay špičkové (burgundské?) úrovně v americkém Oregonu. Nejsou v tom sami, dlouhodobě takhle pracuje rodina Drouhin a potenciál Oregonu objevují i Dominique Lafon, Louis-Michel Liger-Belair nebo Jean-Nicolas Méo… :-) U Jadota a s dnešním vínem jsme konkrétně ve Willamette Valley a Yamhill-Carlton AVA, s nezavlažovanými a pravokořennými výsadbami. Po možnostech v Oregonu se nějakou dobu poohlíželi, ale praštili do toho až v roce 2013, kdy se naskytla právě možnost nákupu vinice Résonance, po které i vinařství pojmenovali, s keři z roku 1981. Osm hektarů pinotu (a trocha Tramínu) je osázeno sélection massale klonů Pommard, Dijon 777 a Wädenswil. Později přidali vinici Découverte v Dundee Hills, na tu se mrkneme třeba příště, a další hrozny mají od místních pěstitelů s podobnou filozofií. Mimochodem vinice je dlouhodobě v organice a dokonce v biodynamice. Jako sklepmistr byl ustanoven Jacques Lardière, který pro Jadota pracoval 40 let v Beaune a do Oregonu vyrazil „na důchod“ :-)

Zobraz celý článek...

úterý 24. listopadu 2020

Champagne Alfred Gratien Brut Classique

Otevřel jsem nedávno láhev Champagne Alfred Gratien z Epernay, jejich základní neročníkový Brut Classique, v minulosti mne na různých degustacích opakovaně docela oslovil a jejich další vína též. Alfred Gratien je menší a rodinný barák (a sklepmistr Nicolas Jaeger je už čtvrtá generace Jaegerů, co se tam o vína stará) s historií do roku 1864 a produkcí do 250 tisíc lahví ročně, spíš méně. Rodina ovšem zároveň pod značkou Gratien & Meyer produkuje obrovské množství bublin na Loiře. A taky už je mírně komplikované „rodinný barák“, už pár let to úplné neplatí, stali se součástí německé skupiny Henkell, která docela investovala do rozvoje a propagace, zároveň ale nechala u kormidla původní osoby a dala jim poměrně hodně autonomie v přípravě vín. Každopádně je to producent zajímavý, jakoby na pomezí domu jak si ho představíte a menšího „rukodělného“ pěstitele. Vlastní jen asi 1.5 ha vinic, zbytek nakupují od asi 65 dlouhodobých (často několik desetiletí) partnerů. Další zpracování je dost tradiční, všechna vína kvasí v použitých dubových sudech objemu 228l především z Chablis, přes tisícovku jich tam mají. Obvykle se snaží vyhnout malolaktice. Ročníkovky jedou druhotnou fermentaci pod korkem, ostatní vína pod korunkou, a nechávají je ležet docela dlouho. Na rezervy i pro dozážní likér používají „soleru“, resp. reserve perpetuelle, uloženou ve velkých dubových foudres.

Zobraz celý článek...

pondělí 23. listopadu 2020

Dvakrát výrazná Barbera

O víkendových mrazivých dnech jsem otevřel dvě hutnější červené Barbery od místního specialisty/nadšence pro tuto odrůdu, dovozce Víno pro Vás. Jak měl říjen coby měsíc Nebbiola, tak listopad je věnován (rozuměj podporován slevou) právě Barbeře. Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2015 je nový ročník vína, které mne v 2012tce docela bavilo (a v článku najdete i informace o vinařství) a pořídil jsem si několik lahví domů. Technicky opět z 60+ let starých ekologicky vedených vinic, čistě ve sklepě, rok v dubových sudech a další nejméně rok a půl v lahvi než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hutnější až neprůhledná rubínová barva, již nazrálejší okraj. I vůně temnější a hutnější vůně, taková „zrnitá“, starosvětská, se spíše tmavší ovocností do peckovin až džemově, nezanedbatelná živočišnost, lehká divokost, trocha polévkového koření. Suché, plnější, výrazná kyselina a dost tříslovin, koncentrované, tmavě ovocné, delší. Takové trochu neotesané a lehce rustikální, ale v pozitivním smyslu.

Zobraz celý článek...

pátek 20. listopadu 2020

Hrozny hněvu ze Sierra de Gredos

S dnešním vínem se zase vrátíme do Španělska, popíjet budeme hrozny hněvu! Jméno Daniel Gómez Jiménez-Landi tu padlo už dříve, je jednou z důležitých postav nejen oblasti Sierra de Gredos a sám nebo coby součást dalších projektů (především Comando G) je podepsán pod spoustou fantastických vín. Z podstatné části z odrůdy Grenache, která stoprocentně tvoří i dnešní kousek. Las Uvas de la Ira Vino del Pueblo El Real de San Vicente 2016 je z jeho vlastních vín základní a ze směsi různých poloh, i tak od prestižních kritiků dostává už v několika ročnících body v rozmezí 92-95, což věru není málo. Geograficky od největších celků – Španělsko, Castilla y Leon, D.O. Méntrida, pohoří Sierra de Gredos a vinice v okolí El Real de San Vicente v nadmořské výšce okolo 900 metrů, výsadby v průměru okolo šedesáti let staré na zvětralé žule, písku a křemeni. Víno vzniká zajímavých způsobem – třetina hroznů se rovnou lisuje a nemaceruje a kvasí jako bílé víno, třetina jen rychlá macerace při fermentaci a třetina zpracovány celé hrozny a dlouhá pomalá macerace. Vše samozřejmě spontánně a tak. Tři verze se pak smíchají a vše zraje ve velkých foudres rok. V ročníku 2016 vzniklo již nemalých 16 tisíc lahví. Celkem vinařství pracuje na nějakých 7 hektarech, v bio a biodynamice.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 19. listopadu 2020

Gurdau Riesling a Spielberg Moravské Toskánsko

Na téma Riesling od Jaromíra Galy a Zdeňka Horta, projektu Gurdau (web) v Kurdějově, už jsem tu měl dva zápisky – Nádherný ryzlink z Kurdějova od Galy k ročníku 2016 a Parádní moravský ryzlink k Riesling Stará Hora 2017. Tentokrát jsem zbavil šroubového uzávěru Gurdau Riesling 2018. Vše důležité najdete v předchozích zápiscích. Primárně nerez a na jemných kalech asi půl roku, třetina vína v 600l sudu. Světlejší žlutá barva. Čerstvá, mladistvá vůně, spíše jemnějšího střihu a ve které se elegantně snoubí florální linka, dotyk citrusů a malvic, decentní minerální linka a překvapivě již trocha „petroleje“. Svědčí tomu vzduch, otevřené druhý den působilo znatelně vrstevnatějším dojmem. Suché a šťavnaté v chuti, středně plné, s výtečnou kyselinou, vyvážené, jablko a trocha meruňky, slušná dochuť. Gastronomicky velmi vděčné, výborně udělané pití. Třístovková záležitost. Na Moravě ryzlink umí, když se mu věnují pořádně a na správném místě :-)

Zobraz celý článek...

středa 18. listopadu 2020

Luxusně znějící Château Clément-Pichon

Dalším ze sklepních Bordeaux úlovků se stalo Château Clément-Pichon 2006, Cru Bourgeois z oblasti Haut-Médoc. Víno to bylo cenově dostupné, vysolil jsem za něj tenkrát 340 Kč (a to byl ročník 2006 poněkud napálený, po pravdě) a i dnes nové ročníky nestojí ránu, ale pohled na monumentální château na vinětě a především název tak nějak evokují velké slavné víno a ceny úplně jinde. Ostatně před lety i proběhl nějaký soudní spor ohledně části Pichon, prý aby se nepletlo se slavnými podniky v Pauillacu, ale jelikož bylo panství před lety (konkrétně od roku 1601 do 1880) v majetku jedné z větví rodiny Pichon a název používalo, tak nakonec může i dnes :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 16. listopadu 2020

Limitovaná Prestige bohémka a ryzlinkový Chateau Bzenec Brut

Jo, uznávám, marketing mne občas dokáže utáhnout na takových prostých věcech, jako „limitovaná edice“ :-) A tak jsem objednal další z řady specialit od Bohemia Sektu, loňská limitka nebyla špatná a v článku je víc věcí k tématu, dřívější Karel IV. vyloženě skvělý. Tentokrát coby Bohemia Sekt Prestige Brut Limited Edition najdete moravské Chardonnay ročníku 2013, které šlo do lahve na druhotnou fermentaci na začátku února 2014 a odstřeleno bylo po 78 měsících zrání. Kyseliny 7 g/l a s dozáží to má necelých osm gramů cukru. Alkohol nemalých 13.5 %. Celkem vzniklo 978 lahví, moje byla číslo 719. Oproti loňsku je limitka o stovku dražší, chtějí za ni rovnou 699 Kč. Za což máte dvě Prestige 36 (a ještě vám něco zbude) nebo rovnou tři klasické Prestige Brut či Prestige Chardonnay. Ale berme to, v šampaňských termínech a vzhledem k době zrání a všemu okolo, jako „ročníkovku“ nebo možná „prestige cuvée“ oproti „základní neročníkovce / základnímu Blanc de Blancs“. Že Prestige Brut opravdu není u bohémky základ a firma chrlí krom těchto vín (čistě z domácích hroznů a kvašených v lahvi) i 15+ millionů lahví bublin o hodně prostších nechme stranou :-)

Zobraz celý článek...

pátek 13. listopadu 2020

Chutné Château Tronquoy-Lalande

Přitáhl jsem nedávno z archivního sklepa zase část zásob Bordeaux a pustil se do nich. Jsou to spíš lahve okolo tří stovek a sem tam něco dražšího, ovšem i v případě těch cenově dostupných z trochu starších ročníků. Château Tronquoy-Lalande 2007, Cru Bourgeois ze Saint-Estèphe, nese jméno po majitelích z jeho nejdůležitějšího období, je to historické vinařství, které si ovšem prošlo mnoha různýma rukama a ne vždy fungovalo ideálně. K poslední změně došlo v roce 2006, kdy jej do svého portfolia zařadili bratři Martin a Olivier Bouygues (vydělali jmění na telekomunikacích, stavebnictví a energetice a mohou si dělat radost), kteří vlastní i pár dalších a vyhlášených vinařství (Château Montrose, Clos Rougeard). Do podniku nalili deset miliónů euro na renovaci, mimo jiné směrem ekologie (geotermální zdroj obsluhující baterii vinifikačních nádrží umožňujících zpracování po jednotlivých parcelách, pokrytí všech možných ploch soláry, ale také doplnění vinic a jejich přechod směrem k organice).

Zobraz celý článek...

čtvrtek 12. listopadu 2020

U Petra Kočaříka v Čejkovicích

Otevřel jsem si láhev Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka z Čejkovic, tedy odrůdy, kterou si udělal asi největší jméno. Fascinovaně čichal ke sklence, vychutnával si každý doušek a vzpomínal u toho na skvělou letní návštěvu, kterou si jen upevnil už delší dobu zastávaný názor. Rodinný podnik, dnes obhospodařující něco přes dva hektary a pracující ekologicky na vinicích (a už deset let jen s produkty povolenými v bio produkci) a čistě i ve sklepě, totiž osobně považuji v mnoha ohledech za moravskou špičku. Už jsem tu o nich psal, nejednou, ale malé opáčko neuškodí. Petr Kočařík (web), při téměř každém ochutnávce tak nějak jakoby odevzdaný osudu (když to přeženu, tak slovy klasika: „No tak že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku a na jaře už nezaseju“) je archetypem pokorného, poctivého a tvrdě makajícího vinaře s jasnou představou co a proč dělá.

Zobraz celý článek...

středa 11. listopadu 2020

Skandál Master Sommeliers, Svatomartinské, Kurniawan svobodný…

master-sommelierCo hýbe Amerikou, krom výsledku prezidentských voleb? Aféra se sexuálním obtěžováním, systematickou diskriminací a zneužívání postavení vůči ženám. Všeobecně, ale aktuálně a velmi silně v jejich větvi Court of Master Sommeliers, tedy v nejprestižnějším someliérském vzdělávání, které je k dispozici. Alkohol je skvělý sociální lubrikant, jeho úžasná (a trochu děsivá) schopnost likvidovat zábrany vybudovala i zničila mnoho vztahů. A nejen vztahů. Celkem se dá očekávat, že v extrémně náročném vzdělávacím procesu, navíc s jasným rozdělením účastníků do různých úrovní a se spoustou lidí v komunitě se statutem celebrity, může být pravidelná intoxikace nemalý problém. Bohužel průšvih to byl často i bez ní. Odstoupil Geoff Kruth, prezident edukační větve sdružení, GuildSomm. Suspendováno bylo celkem 11 držitelů titulu Master Sommelier a pravděpodobně odstoupí celé vedení organizace. V aféře padla i jména legend jako Fred Dame. Pascaline Lepertier, jedna z top světových someliérek (Master Sommelier, držitelka titulu nejlepší sommeliérky Francie a osobnost roku 2019 podle La Revue du Vin de France) požádala o pozastavení členství v organizaci a není sama. Skvělý text k tématu mají (jako obvykle, ostatně právě oni s případem přišli) The New York Times, za pozornost stojí článek na Medium, shrnutí je i na The Drinks Business, spousta na Wine Searcher a samozřejmě ani Wine Spectator se informacím nevyhýbá. Zde společné vyjádření žen s titulem MS a aktivních členek organizace. Myslím, že celá série filmů Somm teď získá mírně… odlišný náboj. Každopádně je skvělé, že se něco děje. Tohle, ostatně stejně jako celé hnutí #metoo, mělo přijít už dávno…

Zobraz celý článek...

úterý 10. listopadu 2020

Parádní Ryzlink rýnský od Sůkala

Už si pomalu ani nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy na degustaci. Sice mám ještě nemalý počet poznámek v archivu, ale nějak se mi je nedaří odhrnout a tak se spíš dostává na aktuálně otevřená vína, tedy alespoň ty co více zaujmou a ještě jsem o nich nepsal, a jednotlivé zápisky jen o nich. V poslední době jsem měl hned několik různých velmi povedených ryzlinků z viniční trati Na stráni (oblast Slovácká, obec Lužice), hlinitopísčité s podílem tufového písku, a ten dnešní se bezesporu řadí mezi nejlepší z nich. Milan Sůkal a jeho Ryzlink rýnský „Terroir“ pozdní sběr 2018. Je to víno ze starších výsadeb okolo 40 let, s podílem botrytických hroznů, školeno ve velkém (2500 litrů) sudu.

Zobraz celý článek...

pondělí 9. listopadu 2020

Jedenáct let připravovaný biodynamický leopard

Na úvod se budu trochu opakovat. Jsem jednou z obětí krásného slovíčka terroir a podléhám nadšení u vín, ze kterých mám pocit že čiší opravdu silně. Z vín, kde naprosto jasně cítím (nebo si to alespoň úspěšně namlouvám) místo původu a potažmo v místě typický projev odrůdy. A na druhou stranu jsem velkým fandou vín, která vlastně dost hrají na specifickou techniku zpracování – klasické Champagne míchané z hromady různých míst a mé milované sherry. A strašně snadno podléhám a musím zkoušet vína různě „netradiční“, u kterých je zrovna o terroir, odrůdách a vůbec „typičnosti“ docela těžké mluvit, o dost větší důraz je kladen na způsob vzniku. Mezi takové patří i svérázný kousek od vinařství ze slovinské Istrie, Korenika & Moškon (web), nazvaný Elepard.

Zobraz celý článek...

pátek 6. listopadu 2020

Riesling a Silvaner z vinařství Sander

Dnešní zastávka bude v oblasti Rheinhessen, v Mettenheimu u rodinného Weingut Sander (web). Rodina momentálně pracuje na 25 hektarech a jsou pionýry ekologického zemědělství, vlastně čistě už od padesátých let a jedni z prvních v Německu, bio certifikováni a též v jedou v biodynamice (včetně chovu zvířat, vlastního kompostu a tak). S beruškou na vinětách a sloganem „Být bio nestačí, musí vás přesvědčit obsah lahve.“ Odrůdově samozřejmě Riesling, v oblasti oblíbený a obvyklý Pinot Blanc a Pinot Noir, Silvaner, Portugieser ale i Sauvignon blanc, Merlot či Gewürztraminer. Jako jedni z mála experimentují s nedávno znovuobjevenou odrůdou Grünfränkisch, která byla v minulosti pravděpodobně základem (dnes tak zprofanovaného) Liebfrauenmilch. Ve sklepě čistě, nějaký ten nerez ale často spíše velké starší oválné sudy, něco keramiky a trocha menších sudů.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 5. listopadu 2020

Mírně postarší červená od Habánských sklepů

V rámci nákupu šumivých limitek od bohémky (a teď mají zase Chardonnay na kalech 78 měsíců, jsem na tyhle věci marnej a nejspíš zase ujedu a zakoupím) jsem do košíku přihodil i něco „běžné produkce“. Tedy přesněji řečeno nechal se zlákat mírně staršími ročníky červených od Habánských sklepů (web). Dvě lahve jsem otevřel v uplynulých dnech. Možná by ode mne leckdo rád slyšel, že kupovat starší lahve od podobných vinařských kolosů plnících supermarkety a večerky je čiré šílenství a vína stála za starou bačkoru, ale opak je pravdou. Určitě nejvíc ze všech lahví mne oslovila Frankovka 2011 pozdní sběr (trochu překvapivě slovácká podoblast, obec Ořechov a viniční trať Čtvrtky). Tmavší rubínová barva, lehce oranžový okraj. Výraznější, trochu sladší a nazrálejší ovocná vůně, višeň, sušená švestka, podzimní les, něco kořenitosti a dotyk zemitosti a kouře, lehce polévkové koření. Poměrně expresivní, ve velké sklenici se krásně rozvoní a mění a nabízí kupu zábavy. Suché, šťavnaté, středně plné a trochu důraznější, tmavě ovocné, stále třísloviny a jistá zrnitost chuti, dotyk hořké čokolády, velmi slušná dochuť. Seriózně působící, zábavná, chutná Frankovka. Za 250 kaček jsem se poměl víc než dost!

Zobraz celý článek...

středa 4. listopadu 2020

Výtečné mladé Tradition od Château d'Arlay

Z tradičního významného vinařství Château d'Arlay v Juře kupuji vína pravidelně už mnoho let, vlastně o dost více červená a „růžové“, ale samozřejmě i bílá která tvoří zásadní část produkce, ať už ta připravená pod závojem nebo v dolévaných sudech, a některé kousky jsou vyloženě fascinující. Ostatně jsem tu o nich psal opakovaně, o vinařství asi nejdetailněji v článku o korálu. Za posledních deset let prošlo vinařství pár změnami – přesunulo se k organickému zemědělství (a už zhruba tři roky jedou i v biodynamice), i ve sklepě je to čistě, trochu oživili zásobu sudů a zbavili se některých reliktů minulosti a přidali i nějaké trochu menší (důvodem jsou i o něco menší sklizně). Pro dnešek se podíváme na Côtes du Jura Blanc „Tradition“ 2015. Jde o tradiční směs 1/3 of Savagnin a 2/3 Chardonnay, ovšem nemíchají už hotová vína ale jde o společnou fermentaci. Víno školí tři roky ve velkých foudres, trochu „netradičně“ dolévaných, síří málo a lahvují bez filtrace do tradiční jurské lahve. Moc mne baví jejich viněty, s výčtem všech těch historických rodinných titulů a hlavně nudlí na hrdle, kde uvádí ročník sklizně a rok lahvování. Někdy je mezi nimi obrovský a nečekaný rozdíl :-)

Zobraz celý článek...

úterý 3. listopadu 2020

Zábavný chlastací Cabernet Franc

Cabernetu Franc, zakladateli rodu cabernetových odrůd, patří budoucnost! No dobře, to jsem možná přehnal. Ale o něco větší zájem by si zasloužil :-) Umí aromaticky velmi přitažlivá a charakterní vína různých stylů a na mnoha odlišných místech. Překvapivě ty nejdražší čisté či téměř čisté Cabernety Franc nejsou dnes ani ze Španělska, odrůda prapůvodně přišla nejspíše z Baskicka, ani z Bordeaux (kde ale hraje důležitou roli ve směsích), ani z dnes ve Francii zásadní domoviny na Loiře (samozřejmě s výjimkou vinařství Clos Rougeard), ale spíš z Kalifornie a odtamtud především z údolí Napa, možná překvapivě z Kanady a dost zásadně z Itálie, v podobě různých obludek z Toskánska (Bolgheri především) jako Paleo, Lavinia Maria či Matarocchio. Já ale na Loiru, s její relativní lehkostí a vždy dostatkem kyselin, nedám dopustit! Naposledy jsem otevíral láhev od Domaine de Pallus, konkrétně Messanges Rouge 2018 z apelace Chinon. Kde Messanges je v minulosti používaný název právě odrůdy Cabernet Franc, která toto víno tvoří ze sta procent.

Zobraz celý článek...

pondělí 2. listopadu 2020

Ryzlinky a Pinoty Noir od Spielbergu

Uplynulých 14 dní jsem se izoloval „na samotě u lesa“, sebou si na pití vezl mimo jiné i malý degustační set od vinařství Spielberg, oblíbeného a na naše poměry už trochu většího producenta z Archlebova. Většího znamená, že vlastní a obdělávají (s příklonem k organice, včetně certifikovaného bio) 65 hektarů vinic a ročně vystřelí nějakých čtvrt milionu lahví, v nabídce mají hodně širokou škálu odrůd a typů vín, úrovní sladkosti a přístupů při zpracování. Takže u nich najdete jak přímočaré čisté nerezovky, Svatomartinské či polosladké Rulandské šedé, tak i spontánně kvašený a minimálně manipulovaný suchý vlašák, červená školená rok a více ve francouzských dubových sudech nebo bubliny čtyři roky na kalech. Příklon je ale zřetelně spíše k sušším a trochu serióznějším vínům, v restauracích (ty jo… kdy se asi tak zase vrátí možnost si v klidu sednout na dobrou večeři?) se jich vůbec nebojím. Obzvláště zajímavý býval vždy jejich Ryzlink rýnský a Pinot Noir, koupil jsem si tedy (zlákán dopravou zdarma a aktuální slevou 25 % na webu vinařství) lahve právě těchto odrůd.

Zobraz celý článek...