 Otevřel jsem si láhev Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka z Čejkovic, tedy odrůdy, kterou si udělal asi největší jméno. Fascinovaně čichal ke sklence, vychutnával si každý doušek a vzpomínal u toho na skvělou letní návštěvu, kterou si jen upevnil už delší dobu zastávaný názor. Rodinný podnik, dnes obhospodařující něco přes dva hektary a pracující ekologicky na vinicích (a už deset let jen s produkty povolenými v bio produkci) a čistě i ve sklepě, totiž osobně považuji v mnoha ohledech za moravskou špičku. Už jsem tu o nich psal, nejednou, ale malé opáčko neuškodí. Petr Kočařík (web), při téměř každém ochutnávce tak nějak jakoby odevzdaný osudu (když to přeženu, tak slovy klasika: „No tak že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku a na jaře už nezaseju“) je archetypem pokorného, poctivého a tvrdě makajícího vinaře s jasnou představou co a proč dělá.
Otevřel jsem si láhev Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka z Čejkovic, tedy odrůdy, kterou si udělal asi největší jméno. Fascinovaně čichal ke sklence, vychutnával si každý doušek a vzpomínal u toho na skvělou letní návštěvu, kterou si jen upevnil už delší dobu zastávaný názor. Rodinný podnik, dnes obhospodařující něco přes dva hektary a pracující ekologicky na vinicích (a už deset let jen s produkty povolenými v bio produkci) a čistě i ve sklepě, totiž osobně považuji v mnoha ohledech za moravskou špičku. Už jsem tu o nich psal, nejednou, ale malé opáčko neuškodí. Petr Kočařík (web), při téměř každém ochutnávce tak nějak jakoby odevzdaný osudu (když to přeženu, tak slovy klasika: „No tak že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku a na jaře už nezaseju“) je archetypem pokorného, poctivého a tvrdě makajícího vinaře s jasnou představou co a proč dělá.
 Ač v „naturální bublině“, vždy jakoby zároveň trochu mimo ni, s důrazem na čistá a precizně připravená „klasická“ vína, školená ve špičkových sudech, seriózní, obvykle trochu plnějšího stylu ale ne utahaná, vyžadující možná trochu trpělivosti a soustředění, ale odměňující se především v čase měrou vrchovatou. Žádné divočiny a trendy záležitosti, možná s výjimkou pravidelně skvělého macerovaného Tramínu, vína nefiltrovaná a nečiřená (a sířená jen na zhruba 40 mg/l celkové) ale ne kalná, žádné funky názvy vín a barevné divoké viněty. Až obsesivně pečlivá ruční práce na vinicích, která se odráží v každé lahvi. Většina vín donedávna pocházela z tratí Niva Hrbatá (Padělek, parádní Pinot Noir a další burgundské odrůdy, umí tam komplexní Pinot Gris ale také charakterní Tramín a expresivní Hibernal) a Odměry, ale vlajkovou lodí se postupně stávají stále ještě mladé výsadby ze špičkové trati Novosády. Ve spodní části je to Hibernal, dominuje ovšem Pinot Noir a z tohoto „cru“, a mixu různých klonů, dává fascinující výsledky. Už nyní patří podle mne do domácí červené špičky a za 15+ let… inu uvidíme. Nově to vypadá i na vína ze zajímavého kousku trati Helezný díl, těším se! Ale vinařství se úplně nesnaží růst, pokud se fakt nenaskytne nějaká příležitost co nejde nevyužít, už teď není snadné všechno zvládnout.
Ač v „naturální bublině“, vždy jakoby zároveň trochu mimo ni, s důrazem na čistá a precizně připravená „klasická“ vína, školená ve špičkových sudech, seriózní, obvykle trochu plnějšího stylu ale ne utahaná, vyžadující možná trochu trpělivosti a soustředění, ale odměňující se především v čase měrou vrchovatou. Žádné divočiny a trendy záležitosti, možná s výjimkou pravidelně skvělého macerovaného Tramínu, vína nefiltrovaná a nečiřená (a sířená jen na zhruba 40 mg/l celkové) ale ne kalná, žádné funky názvy vín a barevné divoké viněty. Až obsesivně pečlivá ruční práce na vinicích, která se odráží v každé lahvi. Většina vín donedávna pocházela z tratí Niva Hrbatá (Padělek, parádní Pinot Noir a další burgundské odrůdy, umí tam komplexní Pinot Gris ale také charakterní Tramín a expresivní Hibernal) a Odměry, ale vlajkovou lodí se postupně stávají stále ještě mladé výsadby ze špičkové trati Novosády. Ve spodní části je to Hibernal, dominuje ovšem Pinot Noir a z tohoto „cru“, a mixu různých klonů, dává fascinující výsledky. Už nyní patří podle mne do domácí červené špičky a za 15+ let… inu uvidíme. Nově to vypadá i na vína ze zajímavého kousku trati Helezný díl, těším se! Ale vinařství se úplně nesnaží růst, pokud se fakt nenaskytne nějaká příležitost co nejde nevyužít, už teď není snadné všechno zvládnout.
V létě jsme navštívili všechny vinice (a na některých místech, hlavně Novosádech, vinař nedokázal skrýt potřebu ještě zůstat a věnovat se péči o jednotlivé keře), ochutnali vína již nalahvovaná i několik vzorků ze sudů (z velmi kompaktního a dost zaplněného klimatizovaného sklepa, který nedává moc prostoru případně další expanzi), a vinařství se nám opouštělo těžko. Potěšila základní Odměra bílá 2019 (2/3 Sylvánské a pak hlavně Ryzlink rýnský, ale do budoucna bude Sylván převažovat), čerstvá, svěží, lehce krémová, vyvážená a krásně pitelná. Pinot-Chardonnay 2019 (Pinot Gris, Chardonnay a klaret z Pinot Noir) vyvážené, krémovější, uhlazené, pocitově docela hotové a přístupné, dost fajn pití. Tramín 2019 (macerace přes týden) je kousek s těžší květinovou vůní, docela koncentrovaný, svíravější ale vyvážený, zajímavý. Tramín 2018 s macerací o něco delší, asi 14 dní, bohatší, expresivně květinový, vyvážený v chuti, delší. Hodně slušné. Hibernal 2019 tradičně expresivní aromatická efektní záležitost, čistá, důraznější, krémovější a vyvolávající pocit sladkosti ač suché, delší. Hibernal 2018 na srovnání těž velmi expresivní kousek, se zřetelnějším vlivem dřeva, kulatější krémové ovocné dlouhé koncentrované. Hodně efektní záležitost. Dřív jsem to přirovnával k suché Sauvignon-Sémillon směsi v nových sudech z Bordeaux, teď mi přišlo že mělo o něco unikátnější hlas. Chardonnay 2018 krémové, koncentrované, bohatší, se skvělou kyselinou, s výraznějším dřevem aktuálně ale velkým potenciálem, vyvážené seriózní bílé. Pinot Gris 2018 jemně do oranžovo-růžové (a přitom macerace jen do druhého dne), opět víno krásně čisté, ovocné, vyvážené, uhlazenější, velmi fajn.
Odměra červená 2019 (Cabernet Sauvignon, Modrý portugal, Svatovavřinecké) čerstvé, svěží, energické, peckovinově ovocné s trochou makového koláče, šťavnaté. Příjemné pití! Pinot Noir 2019 je jemnější, lehce vápenité, krásně ovocné, šťavnaté, vyvážné výtečné víno. Těším se na finální podobu v lahvi. Pinot Noir 2019 Novosády nebyl v době degustace ještě kompletně sestaven a tak jsme ochutnali zvlášť klony s měkčí slupkami a „Francii“ versus tvrdší klony z Německa. „Francouz“ byl i v té mladičké sudové podobě nádherně strukturovaný, jemnější, elegantní, šťavnatě červeně ovocný a docela dlouhý. Skvělý! „Němec“ měl překvapivě výraznější projev dřeva, byl trochu zasmrádlejší, peckovinový, s výraznějším tříslem. I tady se moc těším na finální spojení a až to celé trochu uzraje v lahvi. Na srovnání již „hotový“ Pinot Noir Novosády 2018 – červená vyzrálejší ovocnost, koncentrace, plnější, šťavnaté, delší, vybalancované, se skvělým použitím dřeva a tak nějak… klasické. Ze sudu jsem ochutnal i odrůdu, co nemá na Moravě co pohledávat, Cabernet Sauvignon. U Petra v ročníku 2018 koncentrovanou parádní seriózní ukázku toho, že za určitých okolností to funguje, se zralou tmavší ovocností, kořenitou linkou, vyvážené, delší… dost wow červené.
 A víno, kterým jsem se napájel při psaní tohoto článku? Pinot Noir 2018 byl na degustaci krásně peckovinově ovocný, čistý, mladičký, šťavnatý, vyvážený a delší. V aktuální podobě doma se trocha mladické neotesanosti již ohladila, byť je stále teprve na začátku cesty. Je to víno rubínové, především červeně peckovině ovocné, višně a višňové pecky, tak akorát voňavé, s jemnější kořenitou linkou a perfektně zakomponovaným dřevem. Suché, s velmi dobrou kyselinou ale nic ostrého, s linkou sladší červené ovocnosti a již trochu uhlazeným tříslem, delší, seriózní. Takový ten typ vína, u kterého se napijete a samovolně vám to vyvolá úsměv na tváři. A jak chuť v ústech pomalu odeznívá, automaticky saháte po sklence, abyste se napili znovu.
A víno, kterým jsem se napájel při psaní tohoto článku? Pinot Noir 2018 byl na degustaci krásně peckovinově ovocný, čistý, mladičký, šťavnatý, vyvážený a delší. V aktuální podobě doma se trocha mladické neotesanosti již ohladila, byť je stále teprve na začátku cesty. Je to víno rubínové, především červeně peckovině ovocné, višně a višňové pecky, tak akorát voňavé, s jemnější kořenitou linkou a perfektně zakomponovaným dřevem. Suché, s velmi dobrou kyselinou ale nic ostrého, s linkou sladší červené ovocnosti a již trochu uhlazeným tříslem, delší, seriózní. Takový ten typ vína, u kterého se napijete a samovolně vám to vyvolá úsměv na tváři. A jak chuť v ústech pomalu odeznívá, automaticky saháte po sklence, abyste se napili znovu.
Abych to už neprotahoval… Petr Kočařík není žádný velký obchoďák a svoje lahve nikomu nevnucuje, nesnaží se vybudovat větší vinařství a shánět zaměstnance potažmo investory na expanzi prostor, jede si tak nějak po svém. Poklidným hlasem okomentuje, co zrovna nalévá, a nechá jasně a zřetelně promlouvat obsah lahví. Kupujte je, než si udělají ještě větší alokace v zahraničí a nic na nás nezbude. Kupujte je, protože příliš lepších a poctivějších vín na Moravě nenajdete. Kupujte je, protože za 15-20 let, až Pinot od Kočaříka prakticky nepůjde sehnat, budete moct říct, že jste to opakovaně pili už dávno a máte alokaci na jeden mixovaný karton a jsou v něm i Novosády ;-) Loučí se pinotem mírně opilý věčný optimista a vinný romantik z Jižního svahu…
 

 
