Nestíhám, nestíhám, ale alespoň se podělím o pár lahví, co jsem v poslední době pil s chutí. Tak třeba Weingut Lucashof (web, nejvíc jsem se rozepisoval tu) a jejich bio Riesling Wachenheimer Goldbächel 2021. Většinu vinic mají v okolí Forstu, ale pár i u dalších obcí, třeba právě u Wachenheimu ale i Deidesheimu či Bad Dürkheim. Goldbächel (do roku 1837 jen Bächel od původního Bach aka potůček, jméno proměnil podle všeho nález zlatých mincí nebo dle další zdrojů kočičího zlata, další zdroje pak odkazují i k mnohem starším záznamům a že se poloha nachází „na sever od zlatého potoka“) je zhruba čtyřhektarový jižní dobře exponovaný mírný svah stoupající od obce k lesu, hlinito-písčitá poloha s červeným a žlutým pískovcem a vrstvou říčních naplavenin asi ve dvou metrech hloubky. Sice u VDP Erste Lage, ale nějak zásadní jméno nemá. Někteří vinaři vám řeknou, že v dobrých letech dokáže dávat vína na úrovní slavných jmen z Forstu a Deidesheimu a Dr. Bürklin-Wolf (který vlastní drtivou většinu polohy a také nejstarší keře) nebo Georg Mosbacher odtamtud rozhodně umí špičková vína. A v letech ostatních minimálně velmi chutná, výrazně ovocná a dříve přístupná. Tenhle konkrétní kousek od Lucashofu, školený částečně ve velkých sudech a uzavřený do klasické pistole s kovovou záklopkou a aglomerovaným korkem, je rozhodně velmi povedený. Jen 12% alkoholu. Citronová barva. Stále docela čerstvé a energické, ale už jasně nazrávající. Vlastně docela hlubší, žluté ovoce, zralé peckoviny a florální linka, trochu exotiky evokující kokos, krémovost. Suché, čisté, středně plné, super kyseliny a dotyk cukru, moc pěkná struktura a fajn délka, minerální dozvuk. Jemnější komplexní odbočky, hodně slušné! U Weinschmeckera bylo okolo pětistovky.
Postupně doma chutnám sadu vín od 7 Řádků a také slovenského vinařství Zlatý roh (web, pár poznámek z dřívějška), kde je sklepmistrem právě „sedmiřádkový“ Filip Nagy. O návštěvě vinařství jsem se tu nevím proč zmínil vlastně jen dost krátce, bylo to moc fajn. Naposledy jsem otevíral Purweg Merlot Cabernet 2022, naturální v sudech školenou „bordó směsku“ z vinice vysazené v roce 2016 na jílovitých půdách s vápencem v podloží. Láhev spíš burgundská, zavoskované hrdlo a celokorek. Lahvováno bez úprav, nečiřené a nefiltrované. Hodně tmavá rubínová barva. Čerstvá, výraznější ovocná vůně, tmavší peckoviny do švestek a přezrálých višní, zároveň linka čerstvé hroznové šťávy, výrazná kořenitost do lékořice, badyánu, jasné ale dobře zakomponované dřevo. Suché, intenzivní, plnější ale s výraznou kyselinou a docela přísné, svíravější mladé třísloviny, sladší ovocnost kopírující aromatiku, dřevo v chuti o něco výraznější, dobrá délka. Pevnější, strukturované, moc pěkné červené co v pohodě drželo v otevřené lahvi. Určitě tomu prospěje nějaké další zrání.
Z výletu směr Žítková, Lopeník a obecně Bílé Karpaty mi sestra dovezla Cuvée Kopanice 2023, které pro hotel Kopanice připravuje Filip Mlýnek (web) z Dolních Dunajovic. Je to směs Ryzlinku vlašského se Solarisem, v lahvi tvaru pistole pod šroubem, a za mne typická mikulovská „mlýnkovina“. Tmavší nazlátlé intenzivní v barvě. A totéž se opakuje v aromatice, je to výrazné a expresivní, medové a florální, evokuje sladkost, trochu exotické, efektní. V chuti středně plné, hraničně suché – výraznější kyselina drží na uzdě trochu zbytkového cukru – a docela efektní, precizně udělané, extraktivní, slušně postavené a delší. Úplně chápu, proč na téhle stylistice lidi ujíždí :-) Spíš kankán než vystoupení smyčcového kvarteta, ale dobrý to prostě je.
