Na posezení s přáteli jsem si nedávno udělal radost a otevřel vedle sebe horizontálu tří Cru Beaujolais z nejslavnějších, v jednom ročníku a jednoho producenta, ve formátu magnum. Konkrétně šlo Château des Jacques (web, o vinařství jsem toho sepsal už hodně, dováží je Kupmeto) a jejich „základní“ Morgon, Fleurie a Moulin-à-Vent ročníku 2020. Ještě mám doma v magnumce i nějaké ty specifické vinice v Moulin-à-Vent, ale to už by bylo moc a navíc je na ně ještě brzy. Což, upřímně, u těchto velkých lahví platí i o teď otevřených vínech. Sedmičky už začínají být přístupné. Roli hraje nejen formát, ale i přístup vinařství a samozřejmě též covidový a poněkud extrémní ročník. Šlo o ten vůbec nejteplejší od počátku 20. století a nutno dodat, že toto tvrzení bohužel připomene jeden oblíbený simpsonovský meme. Na Château des Jacques sbírali vůbec nejdříve co pamatují, už od 21. srpna, nakolik se pozdní srpen / začátek září začíná stávat normou. Je dobré si uvědomit, že třeba ve špičkovém a za teplý považovaném ročníku 2005 se sbíralo od 13. září a „tenkrát“ jim to přišlo hodně brzo.
Ročník 2020 sice patří mezi ty suché a hodně horké, ale dobří vinaři už se s tím naučili lépe pracovat jak ve vinici tak ve sklepě, nakolik třeba Fleurie bude asi „nabušenější“ a tmavěji ovocné než od něj čekáte. Naštěstí ale včas dorazil i nějaký ten déšť a výsledkem je jeden z určitě top ročníků posledních let, rozhodně v Morgonu. I přes to horko až překvapivě šťavnatý a navíc jde o ročník s větším potenciálem zrání, u slušných producentů se 10-15 let netřeba vůbec bát. A mezi ně Château des Jacques, byť mnohým jejich stylistika a výraznější práce se dřevem nemusí vyhovovat, určitě patří.
Všechna tři vína jsou směsí různých parcel v rámci jednotlivých Cru. Jak jsem psal už dříve, tak třeba v případě jejich hlavní apelace – Moulin-à-Vent – vždy nejdříve sestavují tohle hlavní víno a teprve poté případně lahvují jednotlivé specifické vinice. Fleurie tvoří klasické polohy Bel Air, Grille-Midi (jedna ze sedmi vinic navrhovaných na 1er Cru statut) a Cercillon. V Morgonu najdete legendární Côte du Py a také vinice Bellevue a Roche Noire. V případě Moulin-à-Vent je to pak dominantně vinice Rochegrès a dále Carquelin, Champ de Cour, Thorins les Vérillats, La Roche, la Rochelle a Aux Caves. Všechny spadají do čtrnáctky těch, které místní konsorcium navrhlo na 1er Cru, viz starší článek k tématu. Moc se neliší ani zpracováním a školením. Ruční sběr a třídění, podstatní část odstopkována a pomalejší delší spontánní fermentace a macerace 3-4 týdny. Školení ve velkých betonových tancích a malých francouzských dubových sudech (až polovina nových dle ročníku, ale hlavně 1x až 3x použité) 10+ měsíců. Všechna vína jsem měl v magnumce, s kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem. Morgon a Fleurie deklarují 14 % alkoholu, Moulin „jen“ 13.5 %.
Vína byla na úvod poměrně sevřená a navzájem si relativně podobná, až s větším množstvím vzduchu – a z rozpitých lahví druhý den – se ukázala trochu lépe. Fleurie kombinuje zralé peckoviny, spíš tmavší do švestek a černých třešní, s trochu tmavší zemitější linkou, zatím poměrně výrazným projevem dřeva, linkou lékořice, ale i trochou florálních tónů. V chuti plnější (asi nejplnější z těchto tří), poměrně bohaté, koncentrovanější, s výraznějším ale jemnozrnným tříslem, s živou energickou výraznou kyselinou a dobrou strukturou, delší. Poctivé, seriózní červené, které by ještě potřebovalo pár let. Morgon se aromaticky posouvá až trochu k lesním plodům, možná borůvkám, a místo florální linky přináší kořenitost evokující hřebíček a lékořici. V chuti středně plné až plnější, strukturované, důrazné, s výraznějším jemnozrnným tříslem a pěknou kyselinou a dobrou délkou. Na začátku cesty, ale moc pěkné! Moulin-à-Vent je ze všech tří cru tak nějak… nejuměřenější, nejméně bujaré aniž by ztrácelo na bohatosti. Víno stále zrale ovocné, byť peckoviny se docela kloní k těm červeným, dřevo pěkně zakomponované, uzené tóny a jemná kořenitost. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné až plnější, s jemnozrnným fajn tříslem. Pěkné kyseliny, dobrá struktura a délka, seriózní krásné červené. I tohle potřebuje čas, ale vracel jsem se k němu nejraději. Každopádně u všech tří lahví jsem přesvědčen, že za 3 až 5 let nabídnout hned po otevření ještě lepší zážitek a teď bych šel do sedmiček. Jen ten velký formát má prostě něco do sebe :-)
