Ochutnal jsem (a nebo vypil) v posledních týdnech spoustu zajímavých a leckdy fakt skvělých nových vín a u některých klasik si ověřil, že si kvalitu stále drží. Znovu jsem prezentoval oblast Beaujolais nadšeným vínomilcům a také se zúčastnil hodnocení vzorků šestnácti vinařství z letošního Vinařství roku a vůbec se u toho nenudil. Občas něco přidávám na Instagram, ale nějak nestíhám psát články a je mi to líto. Furt doufám ve zlepšení, držte palce! Dnes se alespoň podělím o jednu snad zajímavou historku z nedávné návštěvy dobré restaurace a budu zvědavý na váš názor…
Není to tak dávno, co jsem pro BarLife psal článek o tom, kdy je správné/vhodné v restauraci vrátit víno, o nástrahách specifických stylů, netradičních projevů a momentech, kdy se nesejdete s vínem jen vkusem ale vadné není. O názory na věc jsem poprosil i someliéry z domácích restaurací a výsledek byl myslím fajn. O pár týdnů později jsem se setkal s problémem a jeho řešením v praxi. Seděl jsem v dobré restauraci a projídal se degustačním menu, ke kterému ale nejel vinné párování. Místo toho jsme si vybrali tři pěkné lahve. Ale v párování bylo jedno skvělé víno, u kterého jsem po sklence zatoužil a tak si ji extra objednal.
Someliér dorazil, nalil – z lahve ze které už 4 až 5 sklenek v rámci večera určitě šlo – a zas odkvačil. Přivoněl jsem k vínu a… korek. V chuti ne tak dramatický, ale víno prostě v pořádku nebylo. Nic jsem neříkal, skleničku přeposlal manželce a ta se na mne po přivonění podívala jak na nesvéprávného, proč ji to vůbec nabízím, když má korek. Své podezření, nebo spíše přesvědčení, jsem sdělil someliérovi. Ten se zatvářil nevěřícně a vyrazil láhev přechutnat. Vrátil se s tím, že víno je v pořádku, a zas zmizel. A tím to tak nějak skončilo. Bez snahy nějak dál řešit. Po nějaké době, když se u stolu objevil znovu a viděl, že víno určitě nebude vypito a s korkem to myslím vážně, nám blahosklonně sdělil, že jej tedy nebude účtovat.
Jít o láhev, kterou třeba rozlévají Coravinem, asi pochopím snáz, že neproběhla ani minimální snaha víno nahradit. Ale u lahve, která je v aktuálním párování plně obsazené restaurace? Tam bych prostě čekal trochu aktivnější přístup. Obzvláště proto, že nešlo o hospodu na růžku, ale tříhvězdičkovou mišelinskou restauraci, kam jsem vyrazil udělat si radost a zase trochu „oprášit“ srovnávací měřítka současné gastronomie. Vím, ukázkové problémy prvního světa, ale stejně.
Z vinného servisu v podniku tak zůstává na patře korková pachuť. Nepřehluší zážitek z famózních německých bublin šampaňského střihu či skvělého taktéž německého biodynamického pinotu, ale furt tu je. A říkám si, jak by se asi za stejných okolností zachoval someliér v kterékoliv lepší domácí restauraci… co myslíte?
