Quinta da Romaneira a zdaleka nejen portské

Minulý týden jsem si se zástupcem vinařství prochutnal několik vín ze sortimentu Quinta da Romaneira (web, dováží Kupmeto), tradičního portugalského vinařství z oblasti Douro a producenta portského. No portského… Romainera oficiálně existuje od roku 1757, byť v oblasti vinařila už předtím, a od roku v 2004 v majetku Brita Christiana Seelyho (který stojí za pozvednutím Quinta do Noval a dělá i dost fajn přísné bubliny v Anglii, krom toho že je ředitelem AXA Millésimes a jejich širokých vinařských aktivit v Bordeaux i jinde), v roce 2012 se přidal Brazilec André Esteves, a pod jejich vedením se spousta věcí změnila. Podnik s 412 hektary pozemků (druhý největší v oblasti, révou je ale osázeno „jen“ 86 hektarů a prostor na expanzi tudíž velký) na třech kilometrech toku řeky Douro se více zaměřil na klasická tichá vína, ostatně jako mnozí další v oblasti, portské dnes tvoří necelou třetinu jejich produkce. A budoucnost silně vidí v bílých vínech (z odrůdy Gouveio, ale mají vysazeno i Viosinho a Rabigato a zkoušet budou i ty mezinárodní) z vyšších nadmořských výšek, ale experimentují i s výsadbami v oblasti neobvyklých odrůd jako Syrah či Petit Verdot. Většinu výsadeb ovšem tvoří klasika – Touriga Nacional, Touriga Franca, Tinta Roriz (aka Tempranillo) a Tinto Cão. Vybudovali nový moderní provoz více přizpůsobený právě produkci nefortifikovaných vín, vínům z jednotlivých specifických vinic a podobně.

Otázky a odpovědi o Jižním svahu

Je pozdě a říkal jsem si, že dnes se (po hodně dlouhé době) na článek asi vyprdnu, ale nakonec se rozhodl pár řádků sepsat. Je to trochu závislost, přiznávám. Asi jako pití vína, ale tomu se říká alkoholismus a je to méně společensky akceptované než grafomanie. I když v České republice… no nic, složitější téma. Také jsem závislý na vinném skle, dneska jsem testoval aktuálně dost trendy výrobce a taky novou řadu od toho asi nejslavnějšího, ale o tom někdy příště. Dnešní rychlozápisek si dovolím takové malé Q&A. Pár otázek, co dostávám dost pravidelně, a odpovědi na ně. Jde o směs typických dotazů na degustacích, sem tam v poště na sociálních sítích a ostatně i od návštěv doma. Budu pak moct na „článek“ odkazovat, až některou z nich znovu dostanu. Tak jdeme na věc…

Vlašáky a Sauvignon od Thomase Straky

Dostala se mi do rukou tři bílá vína od Weingut Thomas Straka (web) z obce Rechnitz. Pomezí středního a jižního Burgenlandu, na hranicích s Maďarskem. Sice Straka, ale rakouský, byť do téhle oblasti původně dřevorubecká rodina přišla v osmnáctém století z Čech. Každopádně straku na vinětách vytěžují co to dá :-) Rodina poměrně záhy na svých pozemcích vysadila révu, od padesátých let minulého století také provozovala první heuriger v obci. Osvěžit se u nich, a také ubytovat, můžete dodnes. Vinice mají svazích Günser Gebirge (aka Kőszegi-hegység, Kysecké pohoří), kde se nachází i nejvyšší hora Burgenlandu, Geschriebenstein s nadmořskou výškou 884 metrů. Straka má vinice i v pěti stech metrech (samotný Rechnitz je okolo 360 metrů), navíc na rule, krystalické břidlici a vyvřelinách. Aktuálně pracují na přibližně 8 ha vlastních vinic (a stále se pomalu rozrůstají) vedených ekologicky, bez herbicidů jsou od roku 2003 a bio certifikováni od 2017.

Třikrát ryzlinkové bubliny

Miluju bubliny i ryzlinky a když je to dohromady, tak… dost často vlastně úplně nadšený nejsem, přiznám se. I z Německa či Alsaska a od vinařství, která dělají špičkové ryzlinky, bývají bubliny lepší z jiných (obvykle burgundských) odrůd. A ty ryzlinkové spíš výjimečně stejně komplexní a zajímavé, upřímně docela často je to pro mne spíš zklamání, ač ta vína voní hezky a pijí se dobře. Pokud jde o nějaký poctivý déle vyzrávaný klasický flaschengärung (o německých a potažmo rakouských sektech jsem se nedávno rozepisoval), tak už to většinou taky není zrovna levný a očekávání bývají větší. Ale stále platí, že Riesling je odrůda, která dokáže nabídnout prakticky všechny bílé vinné styly, díky nízkému pH a přirozeně vysokým kyselinám bubliny nevyjímaje. Ať už v podobě s kratším ležením a výrazně ovocné, nebo s typicky teplejší fermentací a delším ležením na kalech, kde už je to o trochu jiných projevech. Dneska se mrkneme na tři různé kousky. Dva jsem chutnal na nedávné ryzlinkové masterclass, o které ještě bude řeč, další už hezky celou láhev doma.

Ryzlink od Mlýnka a červené Chassagne

Hledání skvělých ryzlinků nikdy nekončí! Tentokrát jsem se místo Německa mrknul na Moravu. Ale vinař Filip Mlýnek (web), krom času stráveného u Michlovského a obrovských úspěchů vinařství Volařík v době kdy tam pracoval jako sklepmistr, pracoval několik let také u slavného Weingut Künstler. A jak vypadá skvělý ryzlink by tedy měl vědět :-) Já zkusil Ryzlink rýnský Staré 2020, suchý pozdní sběr z vinice v katastru Dobrého pole. Jde o jednu z teplých poloh Dunajovických kopců, s černozemí a sprašemi ale také (a to by mělo platit pro tenhle ryzlink) v nižších polohách dost písčitou, každopádně ve všech případech také hodně vápenitou. Připraveno čistě v nerezu. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Tmavší, nazlátlá barva. Poměrně expresivní aromatika, již lehce nazrávající, minerální, medovo-kořenitá s linkou sladšího žlutého až tropického ovoce. Suché, intenzivní, poměrně koncentrované ale nijak plné, cukr prakticky neznatelný a kyselina naopak velmi vysoká, víno je to řízné, ostřejší. Slušná délka. Cena 250 Kč nebo tak nějak. Inu proč ne, upřímně. Byť, a teď pár pravidelných čtenářů možná klepne, ta kyselina možná až trochu vyčuhovala a stoprocentně harmonické to nebylo :-) Což neznamená, že v acid freaks nevzbudí neskonalé vzrušení!

Kroupy, vedra, nové odrůdy a všichni umřeme

Mrazy v dubnu zasahující k životu se probouzející révu, od ledna sucha a v květnu réva úplně dehydrovaná, na začátku června krupobití následované brutální vlnou horka s absolutními rekordy v měřené historii a to ještě nebylo léto, poté další krupobití a včera masivními přívalové deště s bleskovou povodní a znovu i kroupami. Oh, putain de merde. Něco se týká Francie obecně, většina ale přímo Burgundska. Dobrovolně přiznávám, že tenhle milovaný region už zkoumám spíše ze zpráv, co vše se zase pokazilo (a jak i přesto jsou vína skvělá, byť je jich méně a opět podraží). U vinařů a vín, co mi opravdu rozbuší srdce rychleji a chtěl bych pít, obvykle prostě nejsem ochoten zaplatit požadované ceny. Na Burgundsko tak hledím (obvykle, sem tam si láhev dám, ale fakt málo) jen z povzdálí a usmívám se u článků s hodnocením dvaceti vyzrálých špičkových lahví z 60.-80. let :-)

Plani Arche a charakterní vína z Umbrie

Dnes se budeme pohybovat v Itálii, v kraji Umbrie, jen pár kilometrů přes údolí od starověkého města Assisi. Elena a Roberto DiFilippo zde provozují podnik Plani Arche (web), rodinné vinařství se šesti hektary vinic rozprostřenými v šesti různých polohách. Jméno podniku je latinskou verzí názvu místní svatyně, Pian d’Arca, kde prý sv. František z Assisi pronesl své slavné první kázání ptákům. Mají vinice v certifikovaném bio a jedou s velkým příklonem k postupům biodynamickým a také těm, které učí Masanobu Fukuoka. Pro práci na vinici používají spíše koně než traktor, ač Roberto už měl dvakrát zlomenou nohu po kopanci. Ale traktory mají zase jiná rizika! Pěstují především Grechetto a Sagrantino a také nějaké to Sangiovese, Barberu a lokální klon Trebbiana. Co a jak a proč (ne)dělají ve vinicích sepsali do přehledného PDFka. I ve sklepě jedou čistě a bez aditiv, některá vína jsou i nesířená. Podnik je postaven na dědictví rodiny Eleny, Roberto své rodinné vinařství (které je mimochodem bio již od roku 1994, takže to pro ně není nějaký aktuální trend) přenechal sestře ale sám je ještě spolumajitelem a vinařem v podniku La Sapata, který ovšem nenajdete nikde poblíž, ale v Rumunsku :-) Vzhledem k výše uvedenému v kombinaci s vzhledem vinět, a husami prohánějícími se mezi řádky, jsem čekal trochu funky záležitosti, ale byl příjemně překvapen.

Výtečný Meunier od Pouillona k narozeninám

Udělal jsem si k narozeninám radost a otevřel Blanc de Noirs od Champagne R. Pouillon (web), jejich čistý Meunier Les Châtaigniers 2014 Extra Brut, láhev č. 345 z celkových 612. O vinařství jsem tu více psal před čtyřmi lety, letos v únoru jsem měl konečně možnost je i navštívit. Fabrice Pouillon se posunul, od ročníku 2018 už vše jede „svou metodou“ (M.F.P., Méthode Fabrice Pouillon), dotáhl ke své spokojenosti druhotnou fermentaci za pomoci moštu a mohl tak přestat přidávat kvasinky odjinud. Od Pouillona jsem moc nepil šampaňská, která by šlo popsat jako elegantně lehká či filigránská, spíše silnější důraznější vína s bublinami. A tenhle postup mu v rámci stylu hezky funguje. Navíc to opravdu vypadá, že dospěl ke stabilním výsledkům bez nadměrného rozptylu projevů v rámci šarže, což je jeden z hlavních důvodů, pro který většina ostatních spíš skončí na úrovni experimentu či u jednoho speciálního takto připraveného cuvée. Mám trochu podezření, že je to drobátko složitější než jen využití zavakuovaného zachlazeného moštu stejného vína a sklizně, ale bude i přidávat cukr separovaný z téhož moštu a kdo ví jaké další triky má. Mimochodem s touhle metodou si nehrají jen nějací „okrajoví ezoterici“, ale experimentuje s ní třeba i Jacques Selosse.

Skvělý základní Riesling od Knewitzů

Degustační poznámky ke všem ochutnaným vínům, i kdyby to mělo být fakt jen ve zkratce a hlavní dojem, jsou dost užitečná věc. To jste třeba takhle v restauraci a víte, že nějaké víno jste chutnali ale nejste si jisti, nakolik vás oslovilo, protože ten večer toho bylo fakt hodně. Chvilka hledání a hned víte, že si ho rozhodně chcete upřesnit, protože naposledy vyloženě zaujalo. Základní Riesling trocken 2020 z Weingut Knewitz (web) z Appenheimu v Rheinhessen, jejich gutswein. Bratři Björn a Tobias Knewitz dovedl během pár let vinařství ke štemplu VDP, úplně čerstvě se stali kulatým dvoustým členem sdružení. Dnes už mají 25 hektarů čistě obdělávaných (aktuálně v přechodném období na bio certifikaci) vinohradů, na několika odlišných polohách. Velmi často ale (hlavně v případě Hundertgulden) na Německo až netypicky výrazně vápencových, ale také se sprašemi, jíly a velkým podílem železné rudy. Vína z těchto poloh v jejich podání mají dost specifický charakter, dost to svědčí šardonce či rulandskému šedému, ale jejich hlavní odrůdou je stále Riesling.

Anglická apelace, vesmírná réva a Isole & Olena

Opakovaně jsem se tu zmiňoval o šumivých vínech z Anglie (a potažmo Walesu), mám pro ně docela slabost. Psal jsem tu o různých novinkách, vinařstvích i jednotlivých lahvích. Anglická šumivka se za poslední dvě dekády posunula ze zajímavosti do vína, které je třeba bát vážně. Výsadby stoupají, ostatně do nich investují i prestižní producenti ze Champagne a rovnou si tak pojišťují svou pozici, a to docela rychle. A společně s nimi i velikost produkce. Ve srovnání s Champagne je stále „zanedbatelná“, ale už to fakt není jen rarita a do sklepů jde aktuálně každý rok na zrání i přes patnáct milionů lahví (ovšem počasí je tam přeci jen trochu nevyzpytatelné a čísla dramaticky lítají) a do konce dekády to nejspíš bude výrazně přes dvacet! V dobrém ročníku teď anglické bubliny atakují čísla určitě známější italské Franciacorty. Vlastně to píšu hlavně kvůli další zajímavosti ve vývoji. Anglické bubliny totiž nově mají první apelaci! Výrobci jako Nyetimber, Ridgeview či Bolney budou moct uvádět PDO Sussex Sparkling Wine a ještě o trochu více tak dát najevo svá specifika a unikátnost. Předpokládám, že vinaři třeba z Kentu a dalších oblastí se nenechají zahanbit :-) Však svoji apelaci má i sýr Stilton nebo Cornish clotted cream! Ano, i v podstatě škraloup (kdo ho v dětství nenáviděl na kakau?) má apelaci! Každopádně bubliny ze Sussexu musí být připraveny tradiční metodou, z povolených odrůd (Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Meunier s tím, že použít jde i Arbanne, Pinot Gris, Pinot Blanc, Petit Meslier a Pinot Noir Précoce). Povinnost je alkohol alespoň 11 % a nejméně 6 g/l kyselin.

Katja a Jens Bäder a nejen výborný Riesling

Přibližně před rokem jsem tu psal něco málo o zajímavém rodinném bio vinařství Bäder (web) z Wendelsheimu v Rheinhessen. Včera jsem měl poprvé možnost potkat se přímo se sympatickými vinaři. Na pozvání dovozce justWINE dorazili Katja a Jens do Prahy představit svou aktuální nabídku. Byli tu poprvé a původní plán byl přijet o den dříve a obhlédnout si město, ale práce si řekla jinak a místo krás Prahy shlížel Jens na vinice z traktoru. Údaje v předchozím zápisku jsou správně, snad jen se jim podařilo získat další vinici a také něco dosadit, takže dnes už mají hektarů dvanáct. Bavili jsme se o vývoji klimatu a sklizních v srpnu místo alespoň v září, o uzávěrech na vína (špičkový celokorek nebo kvalitní šroubový, všechno mezi tím podle nich nedává příliš smysl a i přes každoroční Jensovo lobování za více korků i u bílých vín jsou teď především pod šrouby a nijak jim to neškodí), německých pravidlech pro značení šumivých vín a spoustě dalších zábavných témat. Z usměvavých vinařů sršela dobrá nálada a tak nějak… spokojenost. A samozřejmě se přenesla i na vína :-)

Čtyřikrát Chardonnay z Kalifornie

Minulý týden jsem tu psal o týdnech kalifornských vín a jedné výtečné lahvi, kterou jsem díky nim vypil. To odpoledne jsem ale ve Vinografu ochutnal ještě čtyři různá Chardonnay. Asi nejsem úplně ten pravý, kdo by je měl hodnotit. Snažím se být „objektivní“ a vidět jejich nesporné kvality, ale obvykle jdou podobné krémové dřevěné kousky dost mimo můj vkus. Teda pokud nejsou opravdu špičkové a nenabízí i dost navíc. Není to tak, že by mi to vyloženě nechutnalo, jen v tom prostě nenacházím úplně velké potěšení a mnohem raději sáhnu po nějakém obyč klidně nerezovém německém ryzlinku (například…). Prostě hodnocení berte tentokrát ještě s větší rezervou než obvykle, můj vkus se tu projevuje až příliš ;-) Všechna vína jsou každopádně v sortimentu Californian Wines, společně s až neuvěřitelným množstvím dalších, taková nabídka se jen tak nevidí.

Jochen Beurer a charakterní švábská vína

Bývalý BMX šampion, týpek s nápisem „Riesling slut!” (což má hlubší a smutnější pozadí, jakkoliv je jinak vtipné a vůbec bych se tomu nebránil) na tričku, producent charakterních biodynamických a naturálních švábských vín z vinic nedaleko Stuttgartu, člen VDP a spoluzakladatel spolku Junges Schwaben. Jochen Beurer (web). Táta vedl místní vinařské družstvo a vlastní hrozny do něj prodával, Jochen sám vinařinu vystudoval. Vlastní vinařství založil v Kernen im Remstal s manželkou po studiích a má za sebou necelých 25 let historie, začali se třemi hektary a dnes jich mají už čtrnáct. Poměrně rychle opustili konvenční přístup a přesunuli se směrem bio (2004) a biodynamice (2008, následně i certifikováno Demeter, k přechodu Jochena nakopla návštěva u alsaského vinařství Barmès-Buecher) na komplet výsadbách a čistě pracují i ve sklepě. První dva roky prý jel „podle příručky“, v podstatě místo postřikového kalendáře od výrobce trochu slepě následoval jiný návod, ale pak postupně začal vidět co a jak je třeba a přestal brát tak dogmaticky. A dnes už je to nejen o fázích měsíce pro střih vinic, ale stejně tak o zatravnění, včelách, zvířeně a světě okolo :-)

AirBnB vinice, španělské výsadby, nejbohatší mezi nápojáři a Apocalypse Wine

Při cestách do (nejen) zahraničí jsem opakovaně využil ubytování skrze AirBnB (a kamarádi provozují milý apartmán v Mikulově, kdybyste někdo měli cestu tam), párkrát se nám podařilo spát na dost fajn či netradičních místech. Nově tato služba rozšířila filtrování i na kategorii „vinice“ a ubytování ve vinařských oblastech, respektive přímo ve vinařstvích (či sudech!) a v těsné blízkosti či přímo uvnitř vinic. Další důkaz, že coby turistické destinace podobné lokality táhnout! Radost si nebudeme kazit tím, že kategorie vinic se objevila až po jeskyních či kontejnerech :-)

UFO letící směrem od Châteauneuf do Kalifornie

Je to jedna z oblíbených perliček a nepříliš užitečných vinných znalostí. Od roku 1954 platí v Châteauneuf-du-Pape obecní vyhláška, která zakazuje „přelet, přistání i vzlet letadel známých jako létající talíře či létající doutníky, nezávisle na jejich národnosti, na území celé oblasti.“ Pokud by nějaké UFO zákon porušilo, bude okamžitě vzato do vazby, o což se postará místní policie. Zákon je stále v platnosti a jde o jeden z těch, které jsou podle všeho pečlivě dodržovány, alespoň tedy neexistují důkazy, že by byl kdy porušen. S nápadem přišel v roce Lucien Jeune, tehdejší starosta Châteauneuf-du-Pape, a v podstatě šlo o sprostou snahu dostat se na přední stránky novin a více upozornit na vína z oblasti. Fungovalo to skvěle, i dávno před internetem a jeho schopností každou podobnou kravinu dostat do povědomí světa během pár hodin, a vlastně do dnešních dnů budí pozornost a v médiích se objevuje pravidelně. Dnes se to může jevit jako bizarní nápad, ale tenkrát byl svět posedlý cestováním do vesmíru, snahou dostat člověka na měsíc. A zuřila také UFO mánie, ve Francii se to v padesátkách jen hemžilo očitými svědky jejich přeletů a dokonce zprávami o výstupech mimozemšťanů (obvykle oblečených v něčem, co připomínalo tehdejší potápěčské skafandry) na francouzskou půdu! Vtipné je, že tento v podstatě vtip je asi prvním případem „vesmírného práva“, mezinárodní Kosmická smlouva vstoupila v platnost až v roce 1967 (pravda, předcházela jí Deklarace právních zásad činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru přijatá Valným shromážděním OSN v roce 1963, ale tím si radost kazit nebudeme!).

Třikrát Cortese / Gavi od Cinzia Bergaglio

Dnes se mrkneme na tři vína od Azienda Agricola Cinzia Bergaglio (web) z Tassarolo, vinařství v nabídce Víno pro Vás. Jsme tedy v Piemontu, ve všech případech půjde o čisté Cortese a ve dvou pod prestižní oblíbenou apelací Gavi. O vinařství jsem se tu už zmiňoval u ročníku 2019 a nic moc se od té doby nezměnilo, jen tentokrát budeme pít znovu čerstvá vína. A začneme u lahve Cortese Goccia Secca, což je jejich základní bílé, připraveno v nerezu a z hroznů od obce Tassarolo, ale deklasováno na prosté Vino Bianco a ročník tedy neuveden. Stejně jako všechna ostatní vína je v lahvi tvaru bordó, s plastovou záklopkou a aglomerovaným korkem. Baví mne tvar na vinětě, podobné věci často kreslím třeba když se někdo moc vykecává do telefonu :-) Světlejší citronová barva. Čerstvá, trochu krémová vůně do hrušky, lehce kvasnicová. Suché, čisté, uhlazenější, dobré kyseliny, přímé a slušně pitelné, takové „po sklence v restauraci k běžnému obědu rozhodně neurazí“. Inu proč ne.

Crémant z Jury a opulentnější Pinot z Mostu

Po delší době jsem otevřel základní crémant z Domaine Bénédicte et Stéphane Tissot z Jury, v mnoha uplynulých letech jsem spíš chutnal jejich legendární BBF školený v sudech nebo Indigéne rozkvášený v lahvi moštem slámovky a tedy bez jakéhokoliv vstupu mimo hroznů. Crémant Blanc Doságe zero je taková „normální klasika“, v aktuální nejčerstvější šarži (odstřel v listopadu 2021) pochází samozřejmě čistě z jejich vlastních biodynamických vinic a odrůdově je to 50 % Chardonnay, 40 % Pinot Noir, 5 % Poulsard a 5 % Trousseau zhruba z poloviny fermentované a školené ve starších dubových sudech. Jde o neročníkovku, ale hrozno bude pocházet jen z jednoho roku, zde bych odhadoval 2019. Tmavší barva, až lehce narůžovělý tón, pěkné bohaté perlení menších bublinek. Kouřové, navinule malvicové a minerální s dotykem kořenitosti, badyánu. Suché, širší a výrazné, lehce svíravé, na víno bez dozáže relativně měkčí a uhlazené, čekal bych výraznější kyseliny a živost, slušně dlouhé. Taky jsem si trochu říkal, zda i tohle víno už dnes nerozjíždí moštem, mělo to některé znaky. Pije se velmi dobře, to zas jo, ale nějak… nevím, očekávání byla větší. Není na tom vůbec nic špatně, prostě jsem jen doufal, že srdce bude bušit rychleji. Profesionální hodnocení, že? Žádné body, žádná tabulka, jen sprosté dojmy!

Červená z Egeru od doktora Stumpfa

Dnes se zastavíme v Maďarsku. Poprvé jsem vyzkoušel vína od Stumpf Pincészet. Rodinný podnik založil Dr. János Stumpf, který začal na počátku devadesátých let v Egeru pracovat jako lékař na záchrance, často jezdil se sanitkou. K révě měl vztah, vyrostl v Tokaji, a tak se rozhodl přidat k práci a nějaké to vinohradničení a vinaření. Začal na pronajatých vinicích, ale dnes už mají nějakých 20 hektarů vlastních. Vinařsky ho dost nakoplo přátelství s Tiborem Gálem seniorem i společný frankovkový projekt s Master Sommelierem Johnem Szabo (nebo snad Jánosem?; na autora Volcanic Wines: Salt, Grit and Power a prvního MS v Kanadě jsem poprvé narazil díky slepým degustačním videím od WineAlign), ale vše se mnohem víc rozjelo v momentě, kdy se syn Péter rozhodl, že se bude vinařině věnovat profesionálně. A aby nebyli komplet jen samouci, tak si střihl v Rakousku i formální vzdělání. Vinice obdělávají čistěji, na nových výsadbách v podstatě v bio režimu a v dohledné době asi dojde i k certifikaci a rozšíření přístupů na komplet plochy. I ve sklepě, starém hlubokém v tufu a druhém nedávno vyhloubeném, jedou bez větších zásahů, spíše ve dřevě (hlavně 500l maďarské dubové a akátové sudy) a s velmi omezeným sířením. Většinu výsadeb mají v trati Sikhegy, v oblasti tradičně vulkanické dominantně tufové, a jedné z možná nejproslavenějších poloh v Egeru – Nagy-Eged. Ta je místním „Grand Cru“, alespoň tak ji mnohá prestižní vinařství prezentují, s vyšší nadmořskou výškou a terroir netypicky postavený na šedém vápenci a vápenitých sedimentech.

Las Pizarras aneb velká „chladná“ Chile

Nedávno jsem tu psal o srovnávačce dvou ročníků vlajkové lodi od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto) a zmiňoval se, že časem bude řeč i o jejich relativně nové řadě prestižních vín zvané Las Pizarras. Dnes tedy slib plním. Vína z téhle řady jsem chtěl dlouho zkusit a srovnat s jejich běžnou produkcí, ale cena lahví pro mne byla, alespoň pokud jde o nákup bez ochutnání, trochu prohibiční. Takže jsem byl za degustaci, navíc se zástupcem vinařství a díky tomu pár informacemi, ke kterým se nejde jen tak doklikat, dost rád. Tahle řada má ukazovat potenciál chladných části oblasti Aconcagua Costa s výrazným vlivem Pacifiku (jsou od něj tak 10 km), jde o selekci hroznů a následně i vín z pečlivě vybraných vinic, nechali si detailně zmapovat na 250 hektarů, s velkým podílem metamorfovaných hornin, břidlice především. Odtud také název řady, pizarra je ve španělštině výraz pro školní tabuli ale také břidlici :-)

Riesling s pozvánkou a další šťavnatý z Frank

Jsem důvěřivý jedinec. Pokud by mne někdy někdo chtěl otrávit, stačí mi poslat lahvičku se jménem fajn vinaře a vinice a nejspíš to vypiju… :-) Takhle jsem otevřel a vdechnul „předkrm“ a tekutou pozvánku na festival Riesling Rocks pořádaný vinnými bary Vinograf, lahvičku od Weingut Josef & Philipp Bründlmayer (web, psal jsem o nich nedávno). Konkrétně šlo o jejich základní Riesling Kaiserstiege 2021, takže Kremstal, nerez a víno okamžitě přístupné ale s potenciálem pár let ležet a vyvíjet se. V aktuální podobně víno mladičké, svěží, s ovocností do peckovin (meruňky) a jablka s lehce kořenitou linkou. Suché, šťavnaté s výbornou kyselinou, přímočaré a snadno pitelné, s lehce slanou linkou v závěru ale jinak spíš veskrze nekomplikovaně fajn. Inu proč ne! Cena něco přes tři stovky. Zda zvládnu dorazit na festival zatím nevím, ale ryzlinků není nikdy dost, to je jasné!

Univerzitní aukce, St.Emilion, bio družstevní Champagne a soutěžní úspěch B\V vinařství

Příští týden se začnou, skrze aukční dům Christie’s, dražit vína z historického sklepa King’s College v Cambridge. Seznam burgundských producentů je skutečný crème de la crème – Domaine Roumier, Domaine Coche-Dury, Domaine de la Romanée Conti, Armand Rousseau, Domaine Leflaive… či Henri Jayer. A pár dalších obvyklých podezřelých a špičkových jmen. Ale najdete tam i kolekce ze stále populárnějšího španělského vinařství Terroir al Limit, záplavu klasického Bordeaux včetně některých starých ročníků těch nejslavnějších vín či velkou Itálii a nějaký ten destilát, mimo jiné raritní Bowmore 1964 Trilogy. Je toho pořádná zásobička! Docela by mne zajímalo, jak to vypadá ve sklepích našich prestižních univerzit! I když po zkušenostech z těch pod VŠE, kde jsem protrpěl civilku, vlastně možná raději ne…

Třikrát Jura od Château d'Arlay

Opět jsem si pořídil pár lahví z jurského Château d'Arlay (web, na úvodní stránce nádherné časosběrné video s rozbřeskem nad vinicemi a ruinou starého hradu), jednoho z vůbec nejtradičnějších a nejstarších producentů ve Francii. Trochu více jsem se o nich rozepisoval u lahve „poločerveného“ vína Corail před osmi lety a pak se k jejich vínům pravidelně vracel. Tentokrát otevřel červené a dvě bílá. Začneme Côtes du Jura Rouge Pinot Noir 2016, tedy jejich aktuálním (!) červeným pinotem. Líbí se mi protáhlá číst viněty na hrdle, která krom ročníku vína neméně výrazně informuje i o roce, kdy bylo víno lahvováno. V tomto případě tedy 2019. Víno pochází ze starších (40+ let) keřů na šedých a modrých slínech, je školeno rok v použitých burgundských 228l sudech a další dva roky sudy scelené ve větších tancích. Burgundská láhev, tenčí kovová záklopka, aglomerovaný korek. Světlejší rubínová barva. Čistá, příjemná, vyvážená, poměrně precizní červeně ovocitá peckoviná vůně v burgundském duchu, s jemnější kořenitou linkou a dotykem lesního podrostu. Relativně lehkonohé ale váhu to má, suché, čisté, červeně ovocné, s jemným tříslem a lehkou svíravostí a minerální linkou. Charakterní, příjemné, klasické. Elegantní, přístupné nyní, ale nebál bych se, že by 5+ let nezrálo do krásy a v kondici nevydrželo i déle. Byl to právě pinot, na kterém si Château d'Arlay začalo v 15. století budovat renomé. Uteklo dost času, ale i v moderní historii se jim s touhle odrůdou daří.