Tři dobře naceněné německé pinoty

O Weingut Klaus & Mathias Wolf (web) z Pfalze, konkrétně v Birkweilu sídlí, už jsem tu psal. A krom ryzlinku se zmiňoval i o jejich pinotu. Teď jsem znovu otevřel hned dva jejich kousky. Spätburgunder Kalk und Stein 2020 je z jejich základní (nepočítaje litrovky, ale tam červené nemají) řady, z vícero poloh a vyšších výnosů, školeno jen ve starších dubových sudech. Láhev pistole a šroubový uzávěr. Pěkná světlejší rubínová barva. Čistá především červeně ovocná vůně, peckoviny a drobné plody, s jen decentním vlivem dřeva. Suché, čisté, středně plné, ovocné, přímočaře ovocné a jednoduše pitelné. Ale překvapivě skvěle drželo v otevřené lahvi a druhý den nabízelo i další drobné odbočky navíc, i když stále šlo spíš o „jen tak“ dobře udělané pití. Taky stojí, po lahvi, jen něco přes dvě stovky. Spätburgunder Vom Muschelkalk Birkweiler Mandelberg 2020 je už z Erste Lage řady a psal jsem o něm minule, už je to teda rok a půl. Za tu dobu se posunulo vlastně docela málo, stále je to především důrazně ovocné do zralých červených peckovin s trochou tmavšího ovoce a výraznějším, sladším projevem dřeva. Suché, čisté, o něco koncentrovanější a plnější a širší než základ, fajn kyseliny, peckovinové, s čoko linkou dřeva a slušnou délkou. Inu proč ne, slušné. Tady cena nějakých 340 Kč. Ale přiznám se, že od stejného dovozce (Der Weinschmecker) v téhle ceně asi raději sáhnu po (ač základu) od Wehrheima.

Furmint a potenciál i budoucnost Maďarska

Strýček Béla, velký stařec z hory Somló. Pokud vím (doufám, že mi něco neuniklo…), tak i ve svých 95 letech se stále sem tam prochází mezi révou, byť poslední ročník, který ve svém vinařství udělal, byl v roce 2013. Psal jsem o něm a jeho vínech opakovaně, naposledy před třemi lety sepsal samostatný článek o Juhfarku stejného ročníku jako je dnešní víno. Fekete Pince Furmint 2009 (Aranyhegy-dűlő) má tmavší, výraznější matně zlatou barvu, a už je i zřetelně nazrálé. S efektním mixem klasického minerálního lehce funky projevu somlóského ze starosvětského stylu produkce, s medovostí a florální linkou, s výraznější kyselinou ale zároveň trochu teplejší a poměrně plnou chutí, byť ne tak mohutnou jako v jiných letech a trochu odlehčenou, slušně dlouhé, bohatší, stále v kondici a moc zajímavé. Vína ve vinařství před lety stála snad až zbytečně málo, říkal jsem si, v kontextu toho o jak charakterní a zajímavé a dlouho pečlivě školené kousky šlo.

PF 2024 z Jižního svahu

Letošní rok byl velmi poklidný a nenáročný… to nemohu říct. Myslím, že to bylo dobře i vidět na Jižním svahu. Uf. Zbývá už jen pár dní a pak naskočíme rovnýma nohama do roku 2024, který bude jistě neméně zajímavý! Přeji vám v něm hodně zdraví a vůbec všechno tak jak vám vyhovuje, každý má ostatně jiné představy, co je vlastně důležité :-) A samozřejmě si maximálně užijte nadcházející svátky. Určitě plánujete otevřít nějaká chutná a třebas i trochu výjimečnější vína, já příležitost rozhodně využiju! Klidně se podělte, co máte v plánu odšpuntovat/odšroubovat, třeba inspirujete i někoho dalšího :-)

Krásný Morgon a fantastická suchá Tokaj

Minulý týden jsme se sešli s přáteli nad různými lahvemi s jedním společným jmenovatelem –„vulkanický původ“. Bez dalších konkrétních specifikací, takže se do zadání vešla jak produkce ze svahů Etny, vulkánu viničně asi nejprofláklejšího a oproti ostatním navíc aktivního, tak z bazaltových vinic mého milovaného Somló či geologicky rozmanité ale primárně vulkanické Tokaje. Ale nejen tihle, zadání splňují třeba i klasická Beaujolais z žuly, vína z andosolu na Azorech a mnoho dalších. Tématu vinného vulkanismu se určitě budu věnovat více, dneska už k tomu najdete i specializované knihy či e-shopy, v článku prozatím odhrnu poznámky ke dvěma vínům, která mne z degustace oslovila nejvíce, oboje shodou okolností kousky ze sortimentu dovozce Domaine R&B. Ale budu psát i o dalších, je o čem.

Grgich, pesticidy, ruční výroba skla a jeden svět

Včera zemřel, ve věku úctyhodných sto let, Miljenko „Mike“ Grgich. Zásadní osobnost nejen chorvatského vinařství, ale vlastně především amerického. Právě on byl winemakerem zodpovědným za Chardonnay z Château Montelena, které v bílých zvítězilo ve slavné pařížské degustaci z roku 1976. Pionýr organiky a vůbec udržitelných postupů, autor mnoha velkých vín pod jménem svým a své rodiny i pro jiná vinařství, mentor stovek dalších vinařů. Mohutný bohatý Plavac Mali z jeho rodinného Grgić Vina na poloostrově Pelješac bylo víno, kterým jsme se letos loučili s pobytem v Chorvatsku. Svět vína je zas o něco chudší…

Výtečný základní německo-francouzský Pinot

Slibuju, že tu budu psát i o jiných vínech než těch z Německa! Ale dneska to bude láhev Spätburgunder 2019 (VDP.Gutswein Qualitätswein trocken) vinařství Friedrich Becker (web) z Pfalze, psal jsem tu už o ročníku 2016. Na lahvích mají někdy Spätburgunder, někdy Pinot Noir… jsou na hranici s Alsaskem a vinice mají v dnešním Německu i Francii. A přijde mi, že to tam hází „pocitově“. I tenhle jejich aktuální základní pinot – ročník 2019 ale lahvovaný bez čiření a filtrace v prosinci 2022 – je z vinic na vápenci v okolí Schweigenu a na obou stranách hranice, z keřů 17 až 44 let starých. Německá preciznost v uvádění detailů! Ručně sbírané hrozny, odstopkováno a pomleto, kvasilo a macerovalo hlavně v otevřených kádích a dle vinic dva až tři týdny a pak zrálo v malých (pssst, nemalou část mají z Domaine de la Romanée-Conti, a tam si kvalitu myslím umí ohlídat) i větších (500 až 700l) francouzských dubových sudech skoro dva roky. Láhev je dost těžká burgundská, se šroubovým uzávěrem. I na uzávěru mají, stejně jako na vinětách, lišku. Která odkazuje k jedné z Ezopových bajek. Ale to si třeba dohledáte. A víno?

Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.

Císařský kancléř Otto von Bismarck prý o víně ze špičkové polohy Ungeheuer (v překladu monstrum, obluda) u Forstu prohlásil „Dieses Ungeheuer schmeckt mir ungeheuer“ (tahle obluda mi chutná neuvěřitelně). Děda s oblibou vyprávěl o zničení ve své době neuvěřitelně obří a mocné lodi Bismarck za 2. světové války, celý ten příběh o zaseknutí kormidla a následném pronásledování mne fascinoval od dětství. Takže piju Ungeheuer od vinařství Lucashof a vzpomínám na dědu. Přiznám se, že předtím jsem pil Kontušovku od Žufánka. Děda s oblibou citoval ze Švejka, na zdech měl obrazy Františka Josefa I. a zarámovaný manifest Mým národům. A když jsem mu poprvé přinesl Kontušovku, tak se úplně rozzářil a já měl tak skvělý pocit, jakou velkou jsem mu udělal radost. Měsíce a roky naléval všem přátelům, já mu Kontušovku vozil pravidelně a dal si s ním panáka kdy jen mohl. „Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“ Děda dopoledne umřel. Dorazil ho covid. A já se tu tak nějak, se sofistikovaným konceptem alkoholických nápojů, které mi ho připomínají, pomalu ale jistě opíjím. Chtěl bych tu mít jeho promítačku na 8mm filmy a pustit si pár starých filmů. A taky flašku Napoleona, ale jiná klasická brandy bude muset stačit.

Kyseliny! Žula a břidlice od Meiera

Dnes bude řeč o dvou mladých ryzlincích od Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz), tedy Pfalz a Südliche Weinstraße. O vinařství už jsem tu psal, v článku je jak nějaké info o nich tak test vesnických ryzlinků z různých podloží a také výše postavených kousků. Zmiňoval jsem se tu ale třeba i o jejich sylvánském či veltlínu. V rámci předsvátečních nákupů německých vín jsem od dovozce CCVino přihodil právě jejich vesnické (ortswein) ryzlinky ročníku 2021 ze dvou podloží, která mi u nich sedí nejvíc – břidlice a žula. Oproti dva roky starému zápisku se u nich nic zásadního nezměnilo, snad jen že od ročníku 2022 už jsou vína opravdu z bio certifikovaných vinic, převedli celých 20 ha které aktuálně obhospodařují. Ryzlinky níže jsou ještě bez frčky, z přechodného období.

Slaďoši (prý) na vzestupu a jedno Spätlese

V titulce článku najdete plakát z roku 1978 z Velké Británie, z období Star Wars mánie, reklamu na německý Liebfraumilch. Tenhle styl vína (a v podstatě jedna z prvních velkých „značek“) v podobě, jaká se z původně charakterní záležitosti stala v druhé polovině 20. století, dokázal efektivně zakořenit po celém světě chybný názor, že německé víno je především polosladká šťávička bez hlubšího charakteru. Názor, kterého se tamní vinařství těžko zbavovalo (trochu to připomíná situaci s Beaujolais nouveau nebo svého času s opletenými fiasco lahvemi s Chianti) a dodnes ho tak někteří konzumenti vnímají. Právě ve Velké Británii, než její trh ovládlo Chardonnay z Austrálie a Sauvignon Blanc z Nového Zélandu, se tohle víno těšilo neskutečné oblibě. A Německo ho ke konci osmdesátých let produkovalo nějakých 100 milionů litrů. Značka nezemřela, i dnes vzniká k 15 milionům lahví. Naprosto fascinující článek na tohle téma sepsala Anne Krebiehl MW pro The World of Fine Wine, vřele doporučuji vaší pozornosti!

Gritsch opouští Vinea Wachau, viněta Moutonu 2021 a Indie vínu zaslíbená

Je to už tři roky, co jsem tu psal, že legenda Wachau F.X. Pichler vystupuje ze sdružení Vinea Wachau a nadále svá vína nebude značit jako Smaragd, Federspiel a tak. Tak trochu jsem očekával, že vzhledem k aktuálním podmínkám ho budou poměrně rychle následovat další vinařství, ale nestalo se. Až nyní, sdružení opouští Franz-Josef Gritsch. Klasifikační systém tohoto rakouského regionálního sdružení považuje vzhledem ke klimatickým změnám zastaralý a pro mezinárodní spotřebitele bez přínosu. A upřímně u něčeho, co je postaveno na především objemu alkoholu a u čeho základní nejlepší kategorie prakticky vymizela… nelze se mu divit. Obzvláště v době, kdy do nejvyšší kategorie snadno dozrají vína i z těch nejobyčejnějších poloh, což dříve pravidlem opravdu nebývalo, alkohol o kvalitě opravdu příliš nevypovídá. Gritsch se zaměří na značení v rámci DAC, smysluplněji dle specifických obcí a konkrétních vinic.