Rudý pivní obzor a norské saké

Sem tam, když mám možnost, tak ujedu na saké. U nás to není zrovna snadné, zdrojů čerstvých kvalitních kousků málo (prakticky žádné), o to je každé setkání zajímavější. O pár z nich jsem vůbec nepsal, přesto že šlo o velmi silné zážitky – třeba speciální saké připravené v 51. roce vlády císaře Hirohita, po našem ročník 1976, stylově nejblíž oxidativní sladší madeiře či marsale. Nebo naopak čerstvé a extrémně aromatické, sladce květinové a ovocné, nepasterované saké připravené pomocí kmenu kvasinek namnoženého ve vesmíru, ve stavu beztíže. Nic z toho tady nekoupíte a i v Japonsku budete shánět ne úplně snadno. Chápu, že psát o vínech, která jdou blbě koupit, je k naštvání. A poznámky k něčemu, co nejde koupit vlastně vůbec, asi ještě tuplem :-) Tak dnes se mrkneme na vzorky koupené v ČR a buď dostupné nyní, nebo možná alespoň v nové edici v budoucnu…

Kryomacerovaný znovínský ledňáček

Vzpomínám na dobu, kdy se kupa vín v supermarketech pyšnila informací, že vznikla „metodou řízeného kvašení.“ Logicky tak měla výhodu proti konkurenci, která nic takového nedeklarovala a jistě byla vyrobena neřízeně a tím pádem nutně dosahovala nižších kvalit :o) Vzpomněl jsem si na to při pohledu na mladý veltlín ze Znovínu Znojmo, konkrétně Veltlínské zelené 2013 pozdní sběr polosuché (původ hroznů velkopavlovicko, Velké Němčice, trať Punty), které se pyšní razítkem „CRYOMACERACE schlazení a naležení HROZNŮ“. Ledňáček a kryomacerace, to je přeci jasné! Zadní viněta pak vysvětluje, že „Ledňáček jako symbol věrnosti, ale i ryzí čistoty vod, symbolizuje i způsob čisté výroby vína. To znamená zchlazení hroznů na 4 °C po dobu několika dnů (tzv. cryomacerace) a dále lisování, odkalení, kvašení – to vše čistě a za studena.“ Kam se ztratila doba, kdy důležitou informací na znovínských (nejen) přívlastcích bylo krom odrůdy a ročníku hlavně jméno a kresba vinice, viněta byla čistá, bez několika barev a stylů fontu, bez barevných obrázků zvířátek, maximálně s nálepkou Terroir řady a číslem lahve.

Muškát v šesti podobách

Dobrovolně přiznávám, že muškáty nepatří mezi mé preferované odrůdy. Není to tak, že bych je neměl rád. Muškátová rodina je obrovská, stylů a projevů vína nepočítaně a měl jsem i vyloženě skvělé kousky. Při vzpomínce na některé lehoučké svěží varianty si říkám, že s očekávaným teplým počasím je vlastně obrovská škoda, že je nemám v chladničce). Ale… času i financí málo. A jelikož si mohu vybírat, tak obvykle sahám po jiných vínech. Ale sem tam porazím muškátek i doma, ovšem málokdy je to normální suché víno, spíše nějaké fortifikované kousky, speciality či „provinilé potěšení“ v podobě Moscato d’Asti. Ale hlavně se s nimi setkávám na degustacích. Právě tak jsem si projel, na tradičním úterním setkání v Sýrárně Jiřák, šest kousků z Alsaska od spíše menších vinařů dovozce Jiřího Hrona. Od vinařů jsem obvykle znal jiné odrůdy, takže šlo o dobré doplnění vzdělání :-)

Zase ty medaile aneb jsou tři čtvrtiny hodně?

Tak tu máme výsledky Decanter World Wine Awards 2014 (ČR si z UK veze 82 nálepek, z toho jen jednu zlatou pro znovínskou ledovku), kde prý hodně zabodovala stará dobrá Francie. Zajímavé je, že třeba burgundská Domaine de la Vougeraie se svým Vougeotem vyhrála kategorii „bílá směs nad £15“ a ne „Chardonnay nad £15“ (tuto cenu si odnáší Jordan’s 2013 Chardonnay z jihoafrické oblasti Stellenbosch). Vougeraie, ač je příměs v zákoném limitu a nemusela by, přiznává krom 95 % Chardonnay i 4 % Pinot Gris a 1 % Pinot Blanc. Mimochodem šedá ale i bílá byla velmi obvyklá i v burgundských červených vínech! Dnes už se to moc nedělá, vkus se přesunul jinam, byť na to stále narazit můžete. Každopádně výsledky DWWA jsou, vzhledem k tomu jak velká a populární soutěž to je, zajímavým čtením o vývoji světového trhu s vínem (kupříkladu jde dobře sledovat úspěchy privátních značek velkých řetězců). Pravda, nějakou nálepku (některá medaile, šampion či alespoň „doporučeno“, co taky vypadá jak medaile, viz fotka) tam dostanou 2/3 z patnácti tisíc přihlášených vín, ale tím si radost kazit nenechme. Což mne přivádí k San Francisco International Wine Competition…

Nejen třináctkové ryzlinky s Vinonautem

Včera navečer uspořádal Ivan Dramlitsch aka Vinonaut neformální degustaci mladých vín ze svého sortimentu, respektive ještě i lahví, u kterých se zatím o zařazení do nabídky rozhoduje. Původně avizoval asi dvacet vzorků, na degustačním archu jich bylo pětadvacet a nakonec se objevil ještě jeden navíc, takže trochu náročnější. Degustace s Vinonautem mne baví, to nadšení pro německý rýňák je u něj opravdu nakažlivé, ač já chorobou samozřejmě trpím už dlouho. Jak nemám úplně blízký vztah k němčině a nelíbí se mi jak zní, byť jsem vyrostl u animáků na RTL2, PRO7 či SAT1 a E.T. pro mne už asi navždy bude „nach Hause telefonieren“, tak když Vinonaut coby rodilý mluvčí vyslovuje jména vinic jako Oberweseler Oelsberg či Wallufer Walkenberg, tak je na tom cosi téměř svůdného :-D

Letní degustační slunovrat

Letní slunovrat je významným dnem v roce, pro mne mimo jiné i proto, že jsem se právě na něj narodil. Na první letní den jsem sezval pár přátel na malou oslavu, která sestávala ze dvou částí. Během té první jsem je zapřáhl do práce, pomohli mi s inventurou obsahu sklepa. Během ní měli možnost zvolit vzorky, které se následně zkonzumují v již nepracovní druhé části odpoledne / večera. Nakonec padlo asi patnáct lahví, k těm ze sklepa přineseným jsem doplnil i něco málo z domácí vinné chladničky, a bylo to fajn. K vínům jsem si psal poznámky jen ve zkratce, o některých se budu zmiňovat znovu časem či jsem o nich naopak psal dříve. Ale stejně se ně můžeme mrknout.

O neplivání při hromadě sladkých vín

Při degustacích většího vzorku vín je třeba plivat, jinak to prostě nejde. Samozřejmě pokud jste velmi odolný typ s velkou praxí, tak pár deci vína zvládnete a úsudek vám to zase tolik neovlivní, ale… ze zkušenosti vím, že kombinace lehké intoxikace s únavou smyslů ústí k čím dál kratším a podivnějším poznámkám, ze kterých sice tuším „co tím básník myslel“, ale do článku se mi shrnují vyloženě blbě. Dobrovolně ovšem přiznávám, že je jeden typ vín, který se mi daří plivat jen velmi těžko. Jsou to velmi sladká vína, všemožné ledovky, slámovky, botrytické výběry a podobně. Na sladké je náš mozek obecně „zadrátovaný“ a propadá mu snadno, v přírodě šlo vždy o bezva zdroj energie. Jakmile se slaďáku napiju, obvykle rovnou část spolknu. A musím se hodně krotit, abych zbytek odplivl.

Bubliny, které bych chtěl pít a ne jen občas ochutnat, ale nemám na ně

Je to už nějaký ten pátek, co jsem měl možnost v restauraci Svatá Klára ochutnat nejnovější inkarnaci Champagne Krug (web), na trh právě přišel ročník 2003 degoržovaný v létě 2013. Což byl, jak si jistě pamatuje, ročník komplikovaný. Réva začala brzy kvést, ale pak dvakrát přišel mráz. Následovala vlna brutálních veder a sucha, což vyústilo jak v hrozny výrazně přezrálé, tak naopak vyloženě nedozrálé (přílišné horko v podstatě zastaví v rostlině fotosyntézu), prakticky nešlo sklízet v jednu dobu a sklizeň se táhla dlouho a na etapy. Přičemž první vlna byla nejčasnější od roku 1822. Jedním z důvodů, proč Krug nakonec připravil ročníkovku, bylo právě demonstrovat unikátnost podmínek i v lahvi (rozdíl v ceně ročníku a „běžného“ cuvée u nich není tak velký, aby šlo čistě o prachy). Do lahví nakonec šlo, na téměř devítileté zrání na kalech, mnohem více modrých hroznů (71 %) než obvykle. Podíl Pinot Meunier (z obcí Sainte Gemme, Villevenard a Courmas) byl na takto prestižní víno překvapivě velký, tvoří celou čtvrtinu, právě ten se totiž v podmínkách choval nejlépe a působil velmi zajímavě.

Dvě velmi rozdílné šardonky od La Soufrandise

Opět se mi nahromadila strašlivá spousta degustačních poznámek a nestíhám je odhrnout, potřeboval bych dva týdny dovolené na sepisování :-) Ke včerejší srovnávačce šestnácti bílých základních a 1er Cru Chablis a Côte Chalonnaise, kterou pořádal dovozce Royal Wine Club, se určitě dostanu, bylo to hodně zajímavé. Akce se postupně zvrhnula k několika dalším lahvím „na srovnání“. Znáte to, večer by nebyl kompletní, kdyby od vinaře nepadlo i jeho Grand Cru a taky se nezkusilo ze stejného regionu něco oblíbeného a taky… výmluva použít vývrtku se vždycky najde a štědrost vínomilců nezná, s postupující hodinou a intoxikací, žádných mezí :-) A tak se vypila i dvě vína z Domaine La Soufrandise (web), menšího vinařství Françoise a Nicolase Melin sídlícího ve Fuissé.

Modřanský košt s pár moc fajn víny

V sobotu jsem absolvoval hned dva košty českých vín. Roudnický košt je větší akce, přehlídka vinařů a vín z celých Čech, o té bude řeč později. Modřanský košt pak naopak záležitost velmi komorní (psal jsem i loni), kde se schází hlavně vinaři hospodařící na modřanské vinici, prezentují produkci především předchozího ročníku a krásně je tam vidět, jak pestrá škála vín může vzniknout z jedné relativně malé plochy. Bezva poslechnout si, co s tím kdo (ne)dělal a mnoho dalšího. Z modřanských hroznů jsem připravil dvě vína i já a šlo tak zároveň o první košt, kde jsem byl i jako vystavovatel, svou milerku a muškát rozléval zavedeným místním vinařům a děsil se, co mi poví. Ale dobrý, nikdo se mi nesmál a to pro začátek stačí :-) Osobně mne bavila více vína jiných než to moje, asi jak bylo docela v teple a déle na kalech tak je takové trochu utahanější a chybí mu živost „konkurence“ (i muškát Pavla Jelena z totožných hroznů, ovšem drobátko sířený a z chladnějšího sklepa, se pije lépe), ale voní celkem pěkně, bílé broskvově, květiny, lehce mýdlovost a dotyk medu. Mimochodem zajímavá „terroirová“ záležitost… ta část vinice, ze které jsem měl hrozny, byla oproti jiným výrazně napadena vosami. Obří hnízdo bylo objeveno v přilehlém boxu u kompostu. I tohle o výsledku rozhoduje :-)

Gin čtyřikrát jinak s degustační pozvánkou

Už loni jsem se tu přiznal k  nové úchylce, kterou je dobrý gin. Dnes se podíváme na čtyři rozdílné lahve z mého domácího baru, všechny svým způsobem něčím zajímavé. Postupnými nákupy i ochutnáváním po panáku jsem dospěl ke dvěma favoritům (třetí by byl starý dobrý Hendrik’s, ale z poslední lahve mám výrazně „lihovější“ a hrubší dojem než dříve, musím se mu ještě podívat na zoubek), kteří mému vkusu, a také konzumaci obvykle jen tak bez toniku jedna sklenka večer na pohodu, vyhovují nejvíce. S radostí mohu říct, že jeden z nich pochází z domácí produkce a oproti známějším kolegům se nemá co stydět!

Malá brunetka úvodem do dobrých sherry

V rámci světového týdne sherry jsem přišel pouze s článkem o párování s jídlem, nějak toho bylo moc. Ale pár lahví si přeci jen ochutnal, ovšem o většině tu už psal dříve. Novinkou byl Cream Morenita (význam viz titulek, odkazuje k barvě vína) výtečného producenta Emilio Hidalgo. Zmiňoval jsem se o jejich vínech krátce dříve, na hlubší rozbor vinařství si budete muset počkat, chystám se na něj. Každopádně se jedná o tradičního producenta, navíc stále rodinného a momentálně v páté generaci, v oblasti už spíše výjimečné. Solery mají různé a velmi staré, takže diverzita vín slušná (navíc spolupracují s menšími almacenistas, v případě tohoto vína jeho jméno Francisco Aroca), a kvalita výtečná už od úplně základních vín. Mezi ně patří i dnes hodnocený cream, dle nich „vino de artesania“, směs klasického staršího olorosa s přírodně sladkým Pedro Ximénez, připravená ve stylu starých hospodských směsek.

Oranžová večerní pohoda od Richarda Stávka

Jen surové degustační poznámky z Praha pije víno čítají přes tři tisíce slov (20k+ znaků), k tomu všemožné další zážitky, zajímavé historky a momenty hodné sepsání. Zpracovat rozumný výstup bude prostě chvilku trvat. V neděli a pondělí mne navíc děsně bolelo zápěstí, obviňuji dva dny neustálého točení sklenkou :o) Každopádně jsem včera otevřel, jako by mi to víkendu nestačilo (nebo možná pro tvůrčí inspiraci), Cuvée Špigle-Bočky oranžové 2012 Richarda Stávka. Tohle víno, krom relativně malé partie ve které vzniklo, má pro mne jeden naprosto zásadní problém. Je potřeba hodně silná vůle, abych do sebe velmi rychle nenaklopil celou láhev, pije se naprosto samo. A ještě složitější je nezkonzumovat všechny zásoby už teď, protože víno má rozhodně potenciál jít ještě dál.

Ideální vinný lístek v restauraci

Jak by měl vypadat seznam nabízených vín v dobré restauraci, aby opravdu dobře plnil účel? Tématem dnes nebudou ceny vína, boj proti 3-5x maržím ve většině lepších podniků vypadá ztraceně, ani jaká vína by na lístku měla být. Ne, bavit se budeme o prostém formátu lístku a způsobu rozdělení vín. Nevím jak vám, ale mně obrovská kniha, pokud možno v těžkých dřevěných deskách a se kterou se blbě pracuje a zabírá u stolu strašně místa, přijde jako přežitek z dob luxusních restaurantů dávné minulosti (navíc tyhle knihy zhusta obsahují stovky klasických světových vín, která ani nevyžadují příliš představivosti proto je vybrat, prostě neinvenční seznam „kdo je kdo ve světě vína“, a dost míjí aktuální trendy, kde aktuálním myslím posledních dvacet let…). A jako přežitek mi přijde i otrocké řazení vín podle zemí. Máme tu bílá z Francie, Německa, Itálie, pak taky z Nového Zélandu. A kolečko zemí nanovo u vín červených. Rozděleno obvykle ještě na podoblasti, takže Burgundsko (a někde i následně Meursault, Corton, …), Bordeaux a tak dál. Hezky zvlášť Champagne a separé jiná šumivá vína. Jediné, co bývá v kategorii společně, jsou sladká vína z různých zemí. Kolik zákazníků v podniku, který není vyloženě specializován třeba na italskou kuchyni a nemá naprostou většinu vín odtamtud, jasně ví, že chce třeba moderní Toskánsko? A kolik spíše „plnější červené školené v nových sudech za maximálně šest stovek“?

MW zkoušky, slovensko-mikulovský glycerol a explozivní Coravin

Pro zítřejší IN Magazín Hospodářských novin jsem připravoval krátký článek o vinných školeních a certifikacích, v mezičase se objevil přehled letošních otázek z teoretické i praktické části, včetně seznamu naslepo degustovaných vín. Takže pokud si chcete udělat obrázek o obtížnosti a stylu zkoušky, máte možnost. Některé kladené otázky jsou rozhodně zajímavé a hodné zamyšlení („Může být vinařský průmysl vůbec kdy sociálně zodpovědný?“) i bez nutnosti odpovědět na ně delším textem za méně než pětačtyřicet minut :o) Dovolil bych si tvrdit, že třeba poznat čtyři ryzlinky bych asi zvládl, ale poslat je přesně do konkrétních míst původu… to už je jiná hra. V praktických vinných testech je tam kupa klasických lahví, ale i několik slušných zákeřností. Prostě pěkně připraveno. Zkoušku minulý týden dělal i jeden studen z ČR, tak mu můžete držet palce, první český MW by mohl domácímu trhu prospět.

Průřez dobrotami od Müller-Catoir

Minulý týden, na pozvání dovozce WeinOrt, dorazil do Prahy Philipp David Catoir z Weingut Müller-Catoir (web), jednoho z nejlepších producentů německé oblasti Pfalz. Nabitý program prezentací především pro restaurace zakončil představitel deváté generace vinařů veřejnou komorní ochutnávkou průřezu sortimentem v podolské restauraci Rest. Na celkem čtrnácti vzorcích se mu, tedy alespoň pro mne, podařilo velmi pěkně demonstrovat, proč mají tak dobré jméno. Po odchodu Hans-Günthera Schwarze do důchodu po ročníku 2001 možná došlo k nějakým změnám, ale současný sklepmistr Martin Franzen se nelehké role následníka jedné z vinařských legend Německa zhostil dobře. Terry Thiese říká něco v tom smyslu, že současná varianta vín je možná trochu chladnější (sklepmistr je někdy obviňován, že se snaží emulovat chladnější podmínky Mosely, odkud pochází), tišší, více intelektuální a vlastně lépe koresponduje s introvertnějším naturelem majitele, Schwarzův styl byl expresivnější a senzoricky explozivnější. Celkem chápu, proč tohle někdo může vnímat jako pokles kvality, „Čím víc pruhů tím víc Adidas“, znáte to. Část problémů mohla být způsobena lehkým zaváháním hned po změně, obecným strachem z jakékoliv změny a prostými předsudky „nikdy už to nebude ono“...

Domácí příprava na festival aneb co nevynechat

Předpokládám, že to příliš nešlo přehlédnout, ale už dnes začíná dvoudenní festival Praha pije víno. Těším se a moc! Festivalu jsem dělal web, nic jiného s ním společného nemám, ale budu fakt rád, pokud bude úspěšný (i proto dnešní trochu netradiční zápisek, normálně o akcích píšu spíše reporty až po nich a předem dávám jen pozvánky do kalendáře). Už proto, že kupa účastnících-se vinařství patří mezi mé oblíbence, takže mít možnost si je prochutnat takhle pěkně na jednom místě se cení. V rámci drobné domácí přípravy jsem včera otevřel dvě červená od Petra Marady z Mikulčic, který se též účastní jako jeden z vystavujících. Zatím jsem se s ním viděl jen letmo a o víně s ním nemluvil, ve sklepě nebyl, nebudu tedy trousit žádná moudra. Ani nedávnou pražskou degustaci jsem nestihl, ale vína prý stojí za pozornost a tak jsem zakoupil (ano, opravdu víno kupuju, i když mne někteří podezřívají, že lahve dostávám zadarmo na/za recenze :o) míchanou krabici a postupně se tím propíjím. Trochu svérázný „autentický“ tramín jsem měl, vavřinec který rozhodně „moravskou kyselinu“ nepostrádal, zajímavá a za pozornost stojící chardonnay na slupkách školená v akátu nebo dubu. Taky Rulandské modré 2009 v pozdním sběru jsem otevřel, výborné šťavnaté a poměrně seriózní červené na svém vrcholu (i přes uložení v půllitrové lahvi), které s velkou chutí popíjím při psaní těchto řádků. Uvidíme, co bude mít dnes a zítra na stánku.

Bezva šardonka a poněkud drahý sladký tramín

Na slepé ochutnávce, o které jsem psal včera, šlo jako první vzorek klasické burgundské Chardonnay. Jaká odrůda a odkud zhruba je se shodli všichni, teď už jenom místo původu určit přesněji. Pěkná trochu tmavší citronová barva. Vůně poměrně efektní, sladší ovocitost, kdoule, něco citrusů, výrazná až kouřově minerální linka a vliv (nového) dřeva. Suché, čisté, nazrálé, krémová ovocitost, mineralita, výrazná kyselina a šťavnatost, díky které se to skvěle pije. Zároveň docela uhlazené, zralé, pěkně strukturované seriózní víno. Takové, co už má něco za sebou, ale je v parádní kondici. Většinu to vedlo do okolí Meursaultu či Montrachetu, osobně mi to přišlo jako teplejší ročník od někoho, kdo výrazně pracuje se sudy, ze Chablis. Ale ono to Côte Chalonnaise… Ve sklence bylo Rully 1er Cru „Grésigny“ 2008 z Domaine Jacqueson (dříve Domaine de Chévremont a dnes Paul et Marie Jacqueson) ze starých keřů, poslední láhev ze skladu, Domaine R&W už teď prodává ročník 2012. Alespoň to Burgundsko bylo správně :-) O starším ročníku (ale v té době mladším víně, než bylo tohle) jsem psal detailněji již dříve a před nějakou dobou se zmiňoval naopak o ročníku mladším. Tenhle vinař prostě umí.

Cuilleron naslepo matoucí

Slepá degustace přináší leckterá zajímavá překvapení. Kupříkladu onehdá jsem se účastnil komorní ochutnávky, kam měl každý přinést něco dobrého, pokud možno suchého a typického pro region / apelaci, spíš trochu vyšší kategorie. Cílem je tipnout si, jaké víno máte zrovna ve sklence, společný brainstorming nad důvody volby právě toho či onoho je výtečná záležitost. Akce se konala ve sklepě Chambre Séparée a podstatná část účastníků tak byla od dovozce Domaine R&W, což může hádání trochu usnadnit. Celkem logicky nejčastěji sáhnout po něčem z tradičních regionů a navíc z vlastního skladu, byť úplně pravidlem to není (tj. mají i trochu nefér výhodu, svá vína často prezentují či, v případě sommeliéra Le Terroir, nalévají v restauraci). Jedno z vín dostalo téměř všechny a krásně ukázalo, jak je celý tenhle obor složitý…

Alsaské sylvány a k tomu nějaký pinot

V rámci úterních odpoledních volných ochutnávek v Sýrárně Jiřák otevřel dovozce Jiří Hron patnáct různých vín z Alsaska, především pak odrůdy Sylvaner, tedy Sylvánské zelené, a k tomu nějaký ten Pinot Blanc a jedno Auxerrois. Po dvou sériích ryzlinku (základy a specifické vinice, sada Grand Cru, v obou článcích krátké základní info o vinařích, o jejichž vínech bude řeč i dnes) a dalších vínech proložených jen tak do jiných ochutnávek šlo o další část putování po jedné z mých oblíbených vinařských oblastí a další jsou možná ještě v plánu. Bez zdržování pojďme na vína…

Snoubení během světového týdne sherry

Abych si nalil sklenku sherry, na to rozhodně nepotřebuji zvlášť velkou motivaci :-) Ale kdyby to třeba někdo měl jinak… Celý tento týden probíhá International Sherry Week, celosvětová oslava charakterních vín z Jerezu a okolí. Na webových stránkách projektu najdete mimo jiné i kalendář tematických akcí, dle očekávání žádný prodejce z ČR či restaurace v seznamu nejsou, takže slavit budete muset po vlastní ose. Přemýšlel jsem alespoň o nějakém malé sherry pikniku v Praze, ovšem tenhle týden toho mám nějak moc a přeci nemohu být prakticky jediný, kdo tu sherry aktivněji propaguje, ať se přidají i jiní. Kupte si láhev či dvě, pořiďte něco dobrého k snědku a udělejte si příjemný večer s přáteli. I přes polední pauzu, pokud potom nemusíte řídit školní autobus nebo tak něco, se dá něco stihnout. Níže pár tipů na povedená párování sherry s jídlem, základní tipy i něco navíc. Ideální obzvláště pro ty, kteří ještě potřebují přesvědčit, jak skvělé pití sherry je. S jídlem to jde totiž podstatně snáz!