úterý 5. srpna 2008

Jedno méně proslulé burgundské

Láhev vychlazeného bílého vína je v tomhle počasí něco úžasného. A když navíc perfektně zafunguje se zvoleným (a ke všemu ještě zdravým a chutným) jídlem… co víc si přát? Vylovil jsem víno, ke kterému měl hodně kladné (avšak ne vyloženě nadšené) poznámky z jedné degustace, ale celá láhev v klidu domova předčila mé očekávání. Šlo o bílé burgundské, tedy čisté Chardonnay, ročníku 2004 z Côte Chalonnaise, konkrétně Rully 1er Cru „Grésigny“ z produkce Domaine de Chévremont, spíše známé pod jménem Paul Jacqueson. Rully je oblast, která nemá takový zvuk jako slavnější obce v severnějších částech Burgundska, díky tomu se může chlubit trochu nižšími cenami (= i špičková vína odsud budou často levnější než kvalitativně třeba i méně zajímavá vína z poloh slavnějších) a pochází odsud podstatná část produkce šumivého vína, Crémant de Bourgogne, které zde ostatně vzniklo. Dnešní víno však bude úplně tiché :o)

O Domaine de Chévremont jsem něco málo psal v dřívějším článku z degustace, kde se chutnalo jejich Rully 1er Cru „Les Margotés“ 2005. V odborných knihách, kupříkladu The Wines of Burgundy od Clivea Coatese, se o Paulu Jacquesonovi mluví jako o špičce Côte Chalonnaise. Poloha „Grésigny“ je pak jednou z nejlepších v Rully, má výrazně křídové podloží a je pokryta malými oblázky, keře jsou hodně staré a na ploše něco málo přes tři hektary se pěstuje jen Chardonnay. Toliko obecná fakta. Jaké že je to víno?
Hnědozelená těžká burgundská láhev, kovová záklopka, velmi kvalitní plný korek. Efektní viněta, která na zadní části obsahuje kupu doplňujících informací. V tomto směru výrazný nadprůměr. Barva jiskřivě zlatavá, hlubší, pěkná. Vůně je pak hodně intenzivní, především ovoce ve spojení s ušlechtilým dřevem. Působí trochu „krémově“ (smetanově), ale je svěží s až citrusovým aroma (ztepláním falešné jako u JARu, udržujte chladné!), je tu bílé ovoce a zároveň oříšky. Silně připomíná máslové/sladové bonbóny, bývaly takové kulaté karamelově hnědé a trochu promáčklé uprostřed, na jméno si nemohu vzpomenout (v anglických recenzích se používá pro tento typ vůně, tedy alespoň tak tipuji, „butterscotch“ - směs karamelu, smetany, másla a vanilky). Krásné! V chuti středně plné ale krásně strukturované, velmi suché s živou kyselinkou, šťavnaté a dlouhé (s lehkým dotykem pecičkové hořčiny). Řízné, ale kyselina je v harmonii se všemi dalšími složkami. Bílé ovoce, sud a alkohol, vše tu má své místo. Konec je přeci jen ještě trochu hrubší, klidně bych víno nechal další rok ležet, co to udělá. Prostě tohle víno mi sedlo perfektně a především máslových bonbónů ve vůni jsem se nemohl nabažit :o)
Dovedu si představit, že výrazný part hrající kyselinka, která mne hodně baví, nebude některým vyhovovat. V tom případě doporučuji vhodné snoubení s jídlem. V našem případě to bylo s rychlovečerním suši (po dlouhé době, vlastně poprvé od návštěvy Japonska, mne nadchl ve zdejším obchodě koupený losos; už jsem přestával doufat). Kombinace syrové ryby a okyselené rýže s vínem zafungovala na jedničku. Víno nejenže jídlo krásně spláchlo, ale spojením nepůsobila kyselinka tak znatelně a celkový dojem byl vyloženě „krémový“. Málokdy to vyjde takhle pěkně. Zkuste a uvidíte :o) Tahle láhev se dá pořídit za nějakých pět stovek (a dost by mne zajímalo, kolik tak € by stála přímo ve vinařství), suši je hotové za hodinku a půl (a to většinu času čekáte na uvaření nebo zchladnutí rýže) a porce na večer pro dvě osoby se dá spáchat okolo tří stovek (s dostatečným množstvím 2 – 3 druhů ryb). Není to na každý večer, ale umět si dělat radost je třeba :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails