Kočaříkův nový Pinot Noir

Včera jsem měl to štěstí vést ve vinotéce U lachtana degustaci vín Petra Kočaříka (web) z Čejkovic, pro mne jednoho z nejzajímavějších moravských producentů, ze skvělé návštěvy před nějakou dobou jsem se tu obsáhle vypsal. Ochutnali jsme několik charakterních bílých, podařilo se nakonec projet komplet vertikálů všech jeho ročníků Pinot Noir z trati Novosady (o tom určitě ještě něco napíšu) a také horizontálu tří pinotů ročníku 2020. Ano, tří! Krom klasiky z Nivy hrbaté a trati Novosady je v nabídce další kousek. Jak jsem v zápisku z návštěvy již naznačoval, tak se jim podařilo získal vinohrad ve skvělé viniční trati Helezný díl. Na mírném jihozápadním svahu s hlinitopísčitou půdou nad vápenitými sprašemi mají celkem 0.65 hektaru Pinotu Noir ze starých (můj ročník a nepovažuji se za starého, ale u keřů je to jinak!) výsadeb v roce 1981 ve sponu 3x1 metr. Začali s podsadbou chybějících keřů a to hned dvěma způsoby. Celkem 753 sazenic si nechali vyrobit z nejvitálnějších keřů na vinici, stará dobrá selection massale. A k tomu přisadili do volného prostoru dalších 500 keřů především klasického dijonského klonu 115.

2x základní Pinot z Falce od špičkových vinařů

Další dva německé pinoty do sbírky! Oba z Pfalze, v obou případech základní kousky vinaře a značeno coby „prostá“ jakostka či VDP.Gutswein. Ale já upřímně nejsem ochoten investovat do žádných dražších (a při troše štěstí i opravdu lepších) lahví, pokud mne nepřesvědčí u vinaře základní vína. Jdeme na věc! O vinařství Dr. Wehrheim (web) z obce Birkweiler jsem tu ještě nepsal, ale budu určitě víc. Mladý Franz Wehrheim coby čtvrtá generace, společně s otcem Karlem-Heinzem, vytváří z poměrně široké mozaiky podloží a specifických terroir expresivní, charakterní suchá vína, hvězdný Riesling a burgundské odrůdy, především Pinot Noir. Vinice jedou v biodynamice a certifikovaném bio, od roku 1991 jsou členy VDP a právem patří mezi špičku regionu. Otevřel jsem Spätburgunder trocken 2020. Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Trochu tmavší rubínová barva s fialovými odlesky. Ve vůni docela znát deset měsíců školení v malých barrique sudech a víno by si zasloužilo nechat ještě nějakou dobu ležet, dřevo je docela patrné a vlastně jsem to, u téhle kategorie vín, úplně nečekal :-) Ale není ve vůni a chuti osamoceno, je tam krásná ovocnost zralých černých třešní, moruše, sladší kořenitá linka a čokoláda. Suché, středně plné, šťavnaté s moc pěknou kyselinou, dobrá délka a vyváženost. Hezky postavený, vlastně poměrně seriózní strukturovaný kousek!

Friulano, Ribolla a Schioppettino vinařství Spolert

Dnešní zastávka bude v regionu Friuli-Venezia Giulia, pod apelací Friuli Colli Orientali, u vinařství Spolert (web) z Prepotto a novinky v nabídce Víno pro Vás. Před nějakou dobou jsem přechutnal čtveřici jejich hlavních/základních vín z řady, které říkají „Millennial“. Podnik založil Riccardo Caliari společně s manželkou teprve před pár lety – první sklizeň byla 2018 – pořídili si starší vinařskou usedlost a rozšířili ji na současných osm hektarů vinic na písčitých a jílovitých půdách. Riccardo sice pochází z vinařské rodiny a obor studoval, ale žádný příběh o dědictví po generace a tak, prostě hledal nějaké místo kde mu to sedne :-) Jméno vinařství odkazuje k tradičnímu hlavnímu prvku kuchyně, kamnům, které po původních majitelích zrekonstruovali. Ve sklepě u nich nenajdete nerez, vína kvasí a leží v betonu a kameninových amforách, případně ve dřevě. Ve vinicích jedou „udržitelně“, ale certifikované bio to není, a tradiční lokální odrůdy – Schioppettino a Refosco pro červené a Friulano a Ribolla Gialla pro bílé. A mají zkusmo i trochu Merlotu.

Don Maximiano v původní a moderní podobě

Už mnohokrát jsem tu psal vínech od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto), je to můj oblíbený producent z Chile. Základy v řadě Estate stojí o něco víc než známější supermarketová konkurence, ale kvalita je u nich hodně vysoko. A produkují několik „ikonických“ vín a snaží stále posouvat dál, aktuálně třeba řadou „cool climate“ fantastických kousků o kterých bude řeč časem. Ostatně o jejich ikonách už jsem tu psal a měl zde třeba zajímavé srovnávačky jedné odrůdy různých úrovní, dokonce několikrát. Jejich Don Maximiano Founder’s Reserve je jakousi poctou zakladateli vinařství a jedním z prvních „prestižních“ vín Chile, produkováno od roku 1983. A hned od začátku ukládali až polovinu každoroční produkce ve sklepě, aby měli v budoucnu zásobu vyzrálých vín a mohli světu ukázat, že Chile nejsou jen vína na vypití do roka a do dne, ale jejich potenciál jde mnohem dál. Nedávno archiv vypustili na trh a jen se po nich zaprášilo :-) Já měl teď na ochutnávce možnost srovnat „mladý“ ročník 2010 s teprve druhým vyprodukovaným, 1984. Oboje z Aconcagua Valley, z jejich nejstarších výsadeb v blocích Max I, Max II a Max V, s odlišným podložím a podmínkami. Včetně detailů o sklizni a technice zpracování je popisují na webu.

Vlašákový a veltlínový pet nat

Než se dostanu k reportům ze zajímavých degustací, především o evoluci jednoho šumivého „ne tak úplně pet natu“ ze Slovenska, tak pro dnešek jiné bubliny. Vdechli jsme Dion Pet Nat 2021, biodynamickou naturální šumivku od Weingut Schmelzer (web) od Neziderského jezera, z vinic na písku a štěrku. Odrůdově je to dominantně Welschriesling a část odrůda Sämling, po pomletí krátká macerace a následně samotok spontánně fermentuje a před dokončením je stočen do lahví kde dojede. Klasika. Žádná filtrace, žádné síření ani jiná aditiva. Čirá láhev, korunkový uzávěr a na vinětě text Písně májové od Goetheho. Tmavší slámově žlutá barva, opalizující, pěkné živé perlení středních bublinek. Zábavná kombinace florálních a ovocných tónů, trochu grep, kvasnice. Suché, živé, s bezva kyselinou, citrusovost, výborná pitelnost. Hodně zábavné „letní“ bubliny a mizelo úplně samo. Mám pet naty rád, ale můj problém s nimi je ten, že ta přímočará zábavnost dost často nekoresponduje s cenou. Za požadovaných 460 Kč prostě koupím i o dost serióznější bubliny, no.

Skvělý Riesling z Wachau a Pinot Noir z Falce

Proběhl obří ProWein v Německu, v Rakousku zásadní festival naturálních vín Karakterre a teď se ve Vídni rozjelo i VieVinum a přidružené akce. Já jsem teda bohužel doma, sem tam stihnu menší degu či jedu v poklidu po jednotlivých lahvích. Třeba ještě nějaké větší akce zvládnu, ale teď se nezadařilo, přeci jen je to furt „jen“ koníček a holt je třeba se věnovat i jiným věcem. Což nepíšu, abyste mne litovali, nijak zvlášť netrpím :-) Pojďme odhrnout dvě lahve co jsem v poslední době pil. A začneme ryzlinkem. Vinařství Leo Alzinger (web) a Riesling Smaragd Ried Liebenberg 2020, tedy nejvyšší kategorie v rámci ryzlinků z Wachau, z výtečné  polohy a od vinaře patřícího mezi tamní naprostou špičku. Já vám říkal, že netrpím :-) Kombinace dvacítky ročníku a smaragdu jsem se trochu obával, očekával jsem trošku obludku, ale naštěstí dobrý! Vinice je mezi Dürnsteinem a Weissenkirchen a pro ně trochu netypická, chladnější s větším podílem slídnato-křemenné břidlice. Víno kvasí v nerezu a zrajé také ve větších neutrálních sudech z rakouského dubu. Víno je v lahvi tvaru pistole uzavřené celokorkem. Je čerstvé, čisté, voňavé, s krásnou kyselinou a strukturou. Mladé a teprve na cestě, ale už teď extrémně zábavné. Především do citrusů a peckovin jako bělomasá broskev, s lehce exotickým a florálním nádechem. Suché, šťavnaté, má to váhu ale zároveň lehkost a živost a fantastickou pitelnost, citrusy a opět peckoviny a minerální linka v delší dochuti. Krásné víno. U nás už zhruba osmistovková záležitost, no, což je hodně. Já chutnal ve Wonder Wine Bar na Andělu.

Blaufränkisch Kirchholz & Frankovka od 7 Řádků

První dnešní zastávka bude v Rakousku, v Burgenlandu, u Blaufränkisch Kirchholz 2017 biodynamického vinařství Weingut Weninger (web). Tahle frankovka už je zástupcem jednotlivých vinic, zde konkrétně na spraši a jílu a štěrkopíscích. Přímo navazuje na polohu Hochäcker, ale přeci jen se trochu liší a krom onoho štěrkopísku navíc svou roli hrají i starší, až šedesátileté, keře. Kirchholz pro mne byl ve starších ročnících obvykle takový „sweet spot“ frankovek od Weningera, charakterní víno s potenciálem zrání ale přístupnější (i cenově) než třeba Dürrau nebo Steiner. A obecně o Weningerovi jsem toho tady už sepsal spoustu. Tohle je samozřejmě ruční sběr, spontánní fermentace a macerace deset dní v dřevě a betonu. Zrálo 18 měsíců ve velkých dřevěných sudech, lahvováno bez filtrace a jen s 5 mg/l přidaných siřičitanů. Burgundská láhev, celokorek ještě zalitý voskem. Rubínová barva. Fajn aromatika kombinující červené peckoviny, až lehce navinulé, s kořenitostí a trochou divokosti. Suché, středně plné ale lehkonohé, šťavnaté, s pěknou kyselinou a slušně dlouhé, hezky postavené a sympatické. Druhý den s výraznější zemitostí a otevřenější a trochu se bojím, co s tím udělá další vzduch. Upřímně… určitě „naturálnější“ než dřív, ale tenkrát mi to přišlo jako lepší a serióznější víno. Franz Weninger svá vína obecně trochu „odlehčil“ a ač mne to baví (hlavně u základnějších vín) a vše je přístupnější a snáze pitelné, tak si upřímně nejsem stoprocentně jist, jestli u těch terroirových kousků je vždy úplně na místě.

Legendární Domaine Weinbach

Domaine Weinbach (web). Legenda Alsaska. Vinařství pojmenováné podle říčky protékající jejich pozemky sídlí na úpatí Grand Cru Schlossberg, na místech osázených révou již v devátém století a v prostorách fungujících jako vinařství v držení kapucínů již od roku 1612. V roce 1898 vinařství a pět hektarů vinic zakoupili bratři Fallerové, Théodore a Jean-Baptiste, a později přešlo na jejich syna a také synovce, Théa, který byl významnou postavou alsaského vinařství a formování apelací. Zemřel v roce 1979, podniku se ujala jeho žena Colette společně s dcerami Catherine a Laurence. Především pod vedením Laurence a jejího zápalu pro kvalitu ve vinici, s jejich postupným převedením do ekologického zemědělství a od roku 1998 na části a poté od 2005 komplet 28 hektarů i do (dnes Demeter certifikované) biodynamiky, dosáhlo vinařství dalších kvalitativních vrcholů a napevno se zařadilo mezi alsaskou i světovou špičku. V roce 2014 Laurence naprosto nečekaně zemřela, ve věku pouhých 47 let. A o necelý rok později ji následovala i Colette Faller. Těžce zkoušeného vinařství se ujala Catherine se svým synem Théem. V roce 2017 kariéru v bankovnictví opustil a do rodinného podniku se vrátil také její druhý syn, Eddy Leiber-Faller.

Tautavel a Bordeaux od Château Carbonneau

Před pěti lety jsem tu psal o lahvi Côtes du Roussillon Villages Tautavel „Hommage aux Vignerons“ 2013, výběrové edici vína z této zajímavé oblasti od aktuálně extrémně úspěšného vinařství Gérard Bertrand. A teď vylovil ze sklepa další láhev (č. 7366 z celkových 7466), abych se podíval, jak (ne)vyzrálo do krásy :-) Hodně tmavá až neprůhledná barva. Stále poměrně tmavě ovocné ale již nazrálejší, sladká kořenitost a vliv dřeva z dřívějška není tak výrazná, zralé fíky, kakao, lehce „polévkové koření“ otevřenější projev. Suché, silnější, plnější, velmi solidní kyseliny, tmavší ovocnost, již uhlazující se třísloviny a slušná délka. Nepůsobí tak obludně jako dříve, solidní plnější záležitost. Inu proč ne. Měl jsem tři lahve a jednu věnoval jako dárek, takže další zkoumání vývoje neproběhne :-)

Jurský crémant a tříčtvrteční Qiller

V minulosti jsem tu psal o Domaine Pierre Richard (web) z Jury, přesněji o jejich ročníkových bublinách. Zkoušel jsem i jejich základní, které jsou fajn, a také růžovku, ale u ročníkovky byl prostě nejlepší poměr ceny a kvality. S mladou krví, po studiích a praxi v jiných podnicích se domů do vinařství vrátil mladý Vincent Richard a došlo k pár změnám. Například funkčnímu webu a také jiným vinětám, byť u těch o úplně zásadní kvalitativní pokrok nejde :-) Ale důležité jsou vinice, 11 hektarů rozprostřených u Vernois, Voiteur a Mantry, které začali převádět do bio režimu a dnes už jsou i certifikované. U crémantu jsem se naposledy zmiňoval v roce 2019 o ročníku 2013 a velmi mne překvapilo, že i nejnovější závoz před pár dny byl ročník totožný! Tohle víno je Chardonnay, ale ne čisté, nově na zadní vinětě drze přiznávají přídavek 5 % Pinot Noir o kterém dříve nemluvili! Předpokládám také z projevu, že zrání na kalech bylo výrazně delší než obvyklé 4+ roky a víno bylo odstřeleno později, tedy nejde o to samé co jsem měl dříve a vyzrávané déle po degorzáži. Crémant du Jura Millésimé 2013 tmavší žlutá barva a intenzivní, vytrvalé perlení menších bublinek. Výraznější aromatika, nazrálejší trochu, kombinace citrusů a navinulejší malvice, decentně minerální, s trochou až exotičtější ovocnosti do pečeného ananasu a tropika, trochu oříškové. Hodně dobré! Suché, středně plné, s moc pěknou kyselinou, ovocnost směrem malvice a slušná délka, lehounká nahořklost v závěru. Chuť nedosahuje komplexity vůně, ale stále jsou to zatraceně sympatické bubliny. Cena postupně vystoupala, od nějakých 360 Kč přes 390 po současných 440 Kč.