Sénéjac 2006 a nová knižní akvizice

Pokračujeme zásobami Bordeaux „zapomenutými“ v archivním sklepě. O Château Sénéjac (Cru Bourgeois, Haut-Médoc) už jsem se tu rozepisoval u ročníku 2010 (a podruhé o stejném víně o dva roky později), paradoxně na něj došla řada dříve než na dnešní ročník 2006, který jsem neměl uložen doma a snadno při ruce :-) Informace v původním zápisku každopádně platí. Jen doplním 41 ha vinic z celkových 150 ha pozemků, nejsou z nejmenších. Podnik má stejného šéfa (a vlastníka) jako slavnější Château Talbot. A biodynamika, kterou rozjeli před úmrtím původní majitelky, bohužel skutečně nebyla zachována. Ale jedou alespoň čistěji bez pesticidů a celkově se snaží, kvalita posledních pár let je prý skvělá. Nevím, už dlouho jsem nechutnal. Ročník 2006, za který jsem tenkrát zaplatil 367 Kč, je každopádně stále v bezva kondici!

Přímořský Pinot Noir od Errazuriz

Už několik let produkuje můj chilský oblíbenec Viña Errazuriz (web, psal jsem tu o nich mnohokrát) novou řadu vín Las Pizarras, jejich pohled na maximální kvalitu z břidlicových poloh nějakých 12 km od Pacifiku v chladnější oblasti Aconcagua Costa. Konkrétně tak mají Chardonnay, Pinot Noir a Syrah údajně v „Grand Cru“ kvalitě. Za flašku ovšem vysolíte bratru 1800-2500 Kč, takže jsem se rozhodl do experimentu zatím neinvestovat a doufám, že to budu moct časem alespoň ochutnat. Mají ovšem i řadu vín nazvaných jen Aconcagua Costa se stejnými odrůdami (+ Sauvignon, který odtamtud pravidelně pocházel i pro základní Estate řadu), kvalitativně posazených o něco níže, ale levnějších dramaticky. Tahle vína by měla celkem dobře dát obrázek, jak se bude stylově ubírat „velké víno“ téže odrůdy. Flaška přijde u dovozce Kupmeto na nějaké čtyři stovky a to už jsem se utratit odvážil, zkoumání pak začal pinotem.

Oregonský Pinot od Jadota

Jméno Louis Jadot bezesporu patří mezi zásadní jména Burgundska a jde o jednoho z vůbec nejvýznamnějších tamních tradičních négociantů a vinařství. Za hranici Burgundska, když tedy nebudeme počítat veskrze úspěšné aktivity v Beaujolais především s Château des Jacques, se ale nepouštěli. Nově ovšem mají hodně zajímavý projekt (web) a rovnou za oceánem, pokoušejí se připravovat Pinot Noir a Chardonnay špičkové (burgundské?) úrovně v americkém Oregonu. Nejsou v tom sami, dlouhodobě takhle pracuje rodina Drouhin a potenciál Oregonu objevují i Dominique Lafon, Louis-Michel Liger-Belair nebo Jean-Nicolas Méo… :-) U Jadota a s dnešním vínem jsme konkrétně ve Willamette Valley a Yamhill-Carlton AVA, s nezavlažovanými a pravokořennými výsadbami. Po možnostech v Oregonu se nějakou dobu poohlíželi, ale praštili do toho až v roce 2013, kdy se naskytla právě možnost nákupu vinice Résonance, po které i vinařství pojmenovali, s keři z roku 1981. Osm hektarů pinotu (a trocha Tramínu) je osázeno sélection massale klonů Pommard, Dijon 777 a Wädenswil. Později přidali vinici Découverte v Dundee Hills, na tu se mrkneme třeba příště, a další hrozny mají od místních pěstitelů s podobnou filozofií. Mimochodem vinice je dlouhodobě v organice a dokonce v biodynamice. Jako sklepmistr byl ustanoven Jacques Lardière, který pro Jadota pracoval 40 let v Beaune a do Oregonu vyrazil „na důchod“ :-)

Champagne Alfred Gratien Brut Classique

Otevřel jsem nedávno láhev Champagne Alfred Gratien z Epernay, jejich základní neročníkový Brut Classique, v minulosti mne na různých degustacích opakovaně docela oslovil a jejich další vína též. Alfred Gratien je menší a rodinný barák (a sklepmistr Nicolas Jaeger je už čtvrtá generace Jaegerů, co se tam o vína stará) s historií do roku 1864 a produkcí do 250 tisíc lahví ročně, spíš méně. Rodina ovšem zároveň pod značkou Gratien & Meyer produkuje obrovské množství bublin na Loiře. A taky už je mírně komplikované „rodinný barák“, už pár let to úplné neplatí, stali se součástí německé skupiny Henkell, která docela investovala do rozvoje a propagace, zároveň ale nechala u kormidla původní osoby a dala jim poměrně hodně autonomie v přípravě vín. Každopádně je to producent zajímavý, jakoby na pomezí domu jak si ho představíte a menšího „rukodělného“ pěstitele. Vlastní jen asi 1.5 ha vinic, zbytek nakupují od asi 65 dlouhodobých (často několik desetiletí) partnerů. Další zpracování je dost tradiční, všechna vína kvasí v použitých dubových sudech objemu 228l především z Chablis, přes tisícovku jich tam mají. Obvykle se snaží vyhnout malolaktice. Ročníkovky jedou druhotnou fermentaci pod korkem, ostatní vína pod korunkou, a nechávají je ležet docela dlouho. Na rezervy i pro dozážní likér používají „soleru“, resp. reserve perpetuelle, uloženou ve velkých dubových foudres.

Dvakrát výrazná Barbera

O víkendových mrazivých dnech jsem otevřel dvě hutnější červené Barbery od místního specialisty/nadšence pro tuto odrůdu, dovozce Víno pro Vás. Jak měl říjen coby měsíc Nebbiola, tak listopad je věnován (rozuměj podporován slevou) právě Barbeře. Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2015 je nový ročník vína, které mne v 2012tce docela bavilo (a v článku najdete i informace o vinařství) a pořídil jsem si několik lahví domů. Technicky opět z 60+ let starých ekologicky vedených vinic, čistě ve sklepě, rok v dubových sudech a další nejméně rok a půl v lahvi než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hutnější až neprůhledná rubínová barva, již nazrálejší okraj. I vůně temnější a hutnější vůně, taková „zrnitá“, starosvětská, se spíše tmavší ovocností do peckovin až džemově, nezanedbatelná živočišnost, lehká divokost, trocha polévkového koření. Suché, plnější, výrazná kyselina a dost tříslovin, koncentrované, tmavě ovocné, delší. Takové trochu neotesané a lehce rustikální, ale v pozitivním smyslu.

Hrozny hněvu ze Sierra de Gredos

S dnešním vínem se zase vrátíme do Španělska, popíjet budeme hrozny hněvu! Jméno Daniel Gómez Jiménez-Landi tu padlo už dříve, je jednou z důležitých postav nejen oblasti Sierra de Gredos a sám nebo coby součást dalších projektů (především Comando G) je podepsán pod spoustou fantastických vín. Z podstatné části z odrůdy Grenache, která stoprocentně tvoří i dnešní kousek. Las Uvas de la Ira Vino del Pueblo El Real de San Vicente 2016 je z jeho vlastních vín základní a ze směsi různých poloh, i tak od prestižních kritiků dostává už v několika ročnících body v rozmezí 92-95, což věru není málo. Geograficky od největších celků – Španělsko, Castilla y Leon, D.O. Méntrida, pohoří Sierra de Gredos a vinice v okolí El Real de San Vicente v nadmořské výšce okolo 900 metrů, výsadby v průměru okolo šedesáti let staré na zvětralé žule, písku a křemeni. Víno vzniká zajímavých způsobem – třetina hroznů se rovnou lisuje a nemaceruje a kvasí jako bílé víno, třetina jen rychlá macerace při fermentaci a třetina zpracovány celé hrozny a dlouhá pomalá macerace. Vše samozřejmě spontánně a tak. Tři verze se pak smíchají a vše zraje ve velkých foudres rok. V ročníku 2016 vzniklo již nemalých 16 tisíc lahví. Celkem vinařství pracuje na nějakých 7 hektarech, v bio a biodynamice.

Gurdau Riesling a Spielberg Moravské Toskánsko

Na téma Riesling od Jaromíra Galy a Zdeňka Horta, projektu Gurdau (web) v Kurdějově, už jsem tu měl dva zápisky – Nádherný ryzlink z Kurdějova od Galy k ročníku 2016 a Parádní moravský ryzlink k Riesling Stará Hora 2017. Tentokrát jsem zbavil šroubového uzávěru Gurdau Riesling 2018. Vše důležité najdete v předchozích zápiscích. Primárně nerez a na jemných kalech asi půl roku, třetina vína v 600l sudu. Světlejší žlutá barva. Čerstvá, mladistvá vůně, spíše jemnějšího střihu a ve které se elegantně snoubí florální linka, dotyk citrusů a malvic, decentní minerální linka a překvapivě již trocha „petroleje“. Svědčí tomu vzduch, otevřené druhý den působilo znatelně vrstevnatějším dojmem. Suché a šťavnaté v chuti, středně plné, s výtečnou kyselinou, vyvážené, jablko a trocha meruňky, slušná dochuť. Gastronomicky velmi vděčné, výborně udělané pití. Třístovková záležitost. Na Moravě ryzlink umí, když se mu věnují pořádně a na správném místě :-)

Luxusně znějící Château Clément-Pichon

Dalším ze sklepních Bordeaux úlovků se stalo Château Clément-Pichon 2006, Cru Bourgeois z oblasti Haut-Médoc. Víno to bylo cenově dostupné, vysolil jsem za něj tenkrát 340 Kč (a to byl ročník 2006 poněkud napálený, po pravdě) a i dnes nové ročníky nestojí ránu, ale pohled na monumentální château na vinětě a především název tak nějak evokují velké slavné víno a ceny úplně jinde. Ostatně před lety i proběhl nějaký soudní spor ohledně části Pichon, prý aby se nepletlo se slavnými podniky v Pauillacu, ale jelikož bylo panství před lety (konkrétně od roku 1601 do 1880) v majetku jedné z větví rodiny Pichon a název používalo, tak nakonec může i dnes :-)

Limitovaná Prestige bohémka a ryzlinkový Chateau Bzenec Brut

Jo, uznávám, marketing mne občas dokáže utáhnout na takových prostých věcech, jako „limitovaná edice“ :-) A tak jsem objednal další z řady specialit od Bohemia Sektu, loňská limitka nebyla špatná a v článku je víc věcí k tématu, dřívější Karel IV. vyloženě skvělý. Tentokrát coby Bohemia Sekt Prestige Brut Limited Edition najdete moravské Chardonnay ročníku 2013, které šlo do lahve na druhotnou fermentaci na začátku února 2014 a odstřeleno bylo po 78 měsících zrání. Kyseliny 7 g/l a s dozáží to má necelých osm gramů cukru. Alkohol nemalých 13.5 %. Celkem vzniklo 978 lahví, moje byla číslo 719. Oproti loňsku je limitka o stovku dražší, chtějí za ni rovnou 699 Kč. Za což máte dvě Prestige 36 (a ještě vám něco zbude) nebo rovnou tři klasické Prestige Brut či Prestige Chardonnay. Ale berme to, v šampaňských termínech a vzhledem k době zrání a všemu okolo, jako „ročníkovku“ nebo možná „prestige cuvée“ oproti „základní neročníkovce / základnímu Blanc de Blancs“. Že Prestige Brut opravdu není u bohémky základ a firma chrlí krom těchto vín (čistě z domácích hroznů a kvašených v lahvi) i 15+ millionů lahví bublin o hodně prostších nechme stranou :-)

Chutné Château Tronquoy-Lalande

Přitáhl jsem nedávno z archivního sklepa zase část zásob Bordeaux a pustil se do nich. Jsou to spíš lahve okolo tří stovek a sem tam něco dražšího, ovšem i v případě těch cenově dostupných z trochu starších ročníků. Château Tronquoy-Lalande 2007, Cru Bourgeois ze Saint-Estèphe, nese jméno po majitelích z jeho nejdůležitějšího období, je to historické vinařství, které si ovšem prošlo mnoha různýma rukama a ne vždy fungovalo ideálně. K poslední změně došlo v roce 2006, kdy jej do svého portfolia zařadili bratři Martin a Olivier Bouygues (vydělali jmění na telekomunikacích, stavebnictví a energetice a mohou si dělat radost), kteří vlastní i pár dalších a vyhlášených vinařství (Château Montrose, Clos Rougeard). Do podniku nalili deset miliónů euro na renovaci, mimo jiné směrem ekologie (geotermální zdroj obsluhující baterii vinifikačních nádrží umožňujících zpracování po jednotlivých parcelách, pokrytí všech možných ploch soláry, ale také doplnění vinic a jejich přechod směrem k organice).