Kyseliny! Žula a břidlice od Meiera

Dnes bude řeč o dvou mladých ryzlincích od Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz), tedy Pfalz a Südliche Weinstraße. O vinařství už jsem tu psal, v článku je jak nějaké info o nich tak test vesnických ryzlinků z různých podloží a také výše postavených kousků. Zmiňoval jsem se tu ale třeba i o jejich sylvánském či veltlínu. V rámci předsvátečních nákupů německých vín jsem od dovozce CCVino přihodil právě jejich vesnické (ortswein) ryzlinky ročníku 2021 ze dvou podloží, která mi u nich sedí nejvíc – břidlice a žula. Oproti dva roky starému zápisku se u nich nic zásadního nezměnilo, snad jen že od ročníku 2022 už jsou vína opravdu z bio certifikovaných vinic, převedli celých 20 ha které aktuálně obhospodařují. Ryzlinky níže jsou ještě bez frčky, z přechodného období.

Slaďoši (prý) na vzestupu a jedno Spätlese

V titulce článku najdete plakát z roku 1978 z Velké Británie, z období Star Wars mánie, reklamu na německý Liebfraumilch. Tenhle styl vína (a v podstatě jedna z prvních velkých „značek“) v podobě, jaká se z původně charakterní záležitosti stala v druhé polovině 20. století, dokázal efektivně zakořenit po celém světě chybný názor, že německé víno je především polosladká šťávička bez hlubšího charakteru. Názor, kterého se tamní vinařství těžko zbavovalo (trochu to připomíná situaci s Beaujolais nouveau nebo svého času s opletenými fiasco lahvemi s Chianti) a dodnes ho tak někteří konzumenti vnímají. Právě ve Velké Británii, než její trh ovládlo Chardonnay z Austrálie a Sauvignon Blanc z Nového Zélandu, se tohle víno těšilo neskutečné oblibě. A Německo ho ke konci osmdesátých let produkovalo nějakých 100 milionů litrů. Značka nezemřela, i dnes vzniká k 15 milionům lahví. Naprosto fascinující článek na tohle téma sepsala Anne Krebiehl MW pro The World of Fine Wine, vřele doporučuji vaší pozornosti!

Gritsch opouští Vinea Wachau, viněta Moutonu 2021 a Indie vínu zaslíbená

Je to už tři roky, co jsem tu psal, že legenda Wachau F.X. Pichler vystupuje ze sdružení Vinea Wachau a nadále svá vína nebude značit jako Smaragd, Federspiel a tak. Tak trochu jsem očekával, že vzhledem k aktuálním podmínkám ho budou poměrně rychle následovat další vinařství, ale nestalo se. Až nyní, sdružení opouští Franz-Josef Gritsch. Klasifikační systém tohoto rakouského regionálního sdružení považuje vzhledem ke klimatickým změnám zastaralý a pro mezinárodní spotřebitele bez přínosu. A upřímně u něčeho, co je postaveno na především objemu alkoholu a u čeho základní nejlepší kategorie prakticky vymizela… nelze se mu divit. Obzvláště v době, kdy do nejvyšší kategorie snadno dozrají vína i z těch nejobyčejnějších poloh, což dříve pravidlem opravdu nebývalo, alkohol o kvalitě opravdu příliš nevypovídá. Gritsch se zaměří na značení v rámci DAC, smysluplněji dle specifických obcí a konkrétních vinic.

Avec pläsier! Bubliny od Schloss Sommerhausen

Jak už jsem se zmiňoval v pondělí a opakovaně předtím, tak nových zajímavých producentů z Německa na našem trhu utěšeně přibývá. A nejde už jen o různé „ryzlinkáře“ (nakolik tahle odrůda zase jednou právem letí nahoru) z oblastí na odrůdu se specializujících, stoupá zájem i o další oblasti a odrůdy. Ostatně o vzestupu Německa jsem tu už psal. Před pár týdny jsem se zúčastnil degustace dovozce Der Weinschmecker, který aktuálně přidal do nabídky hned tři nová jména. Konkrétně to jsou vinařství Joh. Bapt. Schäfer z Nahe a dva podniky z Frank, Weingut am Stein a Schloss Sommerhausen (web). Nejspíš se budu věnovat postupně všem, ale vzhledem k blížícím se svátkům odhrnu poslední jmenované, které se hodně zaměřuje na vína šumivá. Já teda bubliny piju v míře nemalé celý rok, ale pro spoustu vínomilců je to fakt záležitost hlavně na oslavy a svátky, nechápu! Podle průvodce Eichelmann je Schloss Sommerhausen vinařství roku 2023 v kategorii nejlepší kolekce šumivých vín, tak jsem byl natěšen, jejich bubliny dosud neměl :-)

Minimální cena vína u nás i ve Francii?

„Zavedení minimální ceny alkoholu není daní, ale pomůže zachovat vinařský průmysl a zároveň omezit množství úmrtí s alkoholem souvisejících.“ Tak alespoň debatují ve Francii, kde uvažují o zavedení minimální ceny 0.5€ za jednotku alkoholu, podobně jako to už před několika lety celkem úspěšně udělalo Skotsko a Irsko. Ve Francii jednotka odpovídá 10 gramům čistého alkoholu. Přepočteno na sedmičku vína se tak pohybujeme, u běžných vín s 12 až 14 procenty alkoholu, na 71 až 83 gramech čistého alkoholu. A tedy minimální ceně zhruba 3.55-4.14€/láhev. Jinak řečeno nic, co by se týkalo jakýchkoliv lepších vín, ale naprosto drtivě zasáhne masovou spotřební produkci Languedocu, Bordeaux, Gaskoňska a ostatně i dalších regionů. Podle odhadů by taková minimální cena znamenala zhruba 15% snížení prodejů v tomto nejlevnějším segmentu a 22% snížení úmrtnosti na rakovinu způsobenou alkoholem. A díky vyšším cenám by přímo nemusela tolik zasáhnout producenty, kteří to ovšem vidí úplně jinak a proti nápadu se bouří.

Třikrát Riesling se sovičkou od Carlo Schmitta

Vyrazil jsem minulý týden na galadegustaci dovozce b.wine, který na ní představil jak pár stálic v sortimentu tak i dvě nová vinařství, tak nějak shrnul výsledky letošního roku a představil plány na ten příští. Z nových vinařství je to jedno z hvězdných jmen oblasti Rheingau, Weingut Künstler, které se na našem trhu všemožně (ne)vyskytuje už poměrně dlouho. Určitě ale něco sepíšu časem. Druhou novinkou pak je Weingut Carlo Schmitt (web) z Leiwenu, tedy střední Mosela. Mladičký Carlo, je mu jen něco málo přes dvacet, se na degustaci připojil alespoň na dálku a provedl nás svými víny a pověděl i něco o vinařství, dovolím si tedy o nich dnes pár řádků.

Červený bolehlav, konec fino, pokuty v restauraci a aukce Hospices de Beaune

I mainstreamovými médii aktuálně hýbe odhalení, pravda zatím nepotvrzené experimenty na lidech, co s největší pravděpodobností stojí za bolehlavem po konzumaci červeného vína. Spousta lidí má horší kocoviny právě po červeném. Obviňovat z nich síru, nejoblíbenějšího nepřítele mnohých, tím pádem úplně nejde, v červených bývá siřičitanů v průměru méně. Spekulovalo se o efektu tříslovin a určitý vliv mají ne úplně neobvyklé intolerance na histamin, kterého v červených naopak bývá více. Osobně se domnívám, že důležitou roli hraje i prostý objem alkoholu, červená bývají (generalizuji, ale v průměru to tak je) silnější. Aktuální studie UC Davis pak za viníka označuje flavonoid quercetin, v jiných ohledech zdraví veskrze prospěšný antioxidant nacházející se v široké škále ovoce i zeleniny, který ovšem dělá paseku při zkombinování s alkoholem. V játrech se metabolizuje na např. quercetin-3-glucuronide, který pak blokuje enzym pro ALDH2, metabolizování acetaldehydu, jehož koncentrace následně stoupá a způsobí ony bolehlavy či nevolnosti. Pokud jsem to tedy pochopil správně :-)

Popíjení Beaujolais nejen s mlaďochy

Od minulého čtvrtka jsem ochutnal či s přáteli rovnou vypil celkem 14 Beaujolais různých stylů od několika producentů, jak vín trochu uleželých z klasických cru tak i letošních mlaďochů. Prochutnali jsme se od voňavých veselých klasik typu Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ od Jadota po skvělé seriózní Château des Jacques Fleurie 2018 (které se aktuálně dostává do opravdu skvělé kondice a jsem rád, že mám nakoupeno ve sklepě). Otevřel jsem další Moulin-à-Vent od vinařství Louis Boillot, viz starší článek, tentokrát Plantier de Favre 2016 ze starých keřů v poloze hned vedle Les Carquelins. A měl jsem na něj ještě nějakou dobu počkat, to víno působí spíš jako burgundský tradiční Pinot z dobré polohy a stále potřebuje zrát, skvělá věc. Ochutnal jsem i dvě pro mne úplně nová vinařství, z naturálnějšího spektra, k těm sepíšu něco samostatně. Dneska bych se rád mrknul na šestici mladých vín z degustačního setu dovozce Kupmeto, když je „to“ období roku. Něco k ročníku 2023 už jsem tu také měl, takže můžeme rovnou na vína…

Vertikály Semillonu z Hunter Valley

Po delší době jsem zase měl možnost ochutnat nějaký ten Semillon z Hunter Valley. U dovozce Alifea a hned od dvou různých producentů, byť spřízněných v rámci Agnew Wines – Audrey Wilkinson (web) a Pooles Rock (web). A navíc v různých ročnících. U tohohle vína platí, možná víc než u jiných, že srovnání mladého vína versus staršího je v podstatě nutné pro větší pochopení stylu, evoluce v lahvi u něj umí být dramatická. Degustace byla tak trochu opáčkem akce před čtyřmi lety, o které jsem sepsal report a najdete v ní myslím o dostatek dalších informací k tématu, především k oblasti a jak jsou vína připravována a co se s nimi děje při zrání. Dost jsem se těšil, jak se některá vína dál (ne)posunula a nakolik se bude můj dojem z vín pocit po těch letech lišit. Tak jdeme na to!

Mladé božo, Bublina s problémy, Moët honička, lahvový kartel, kafe a víno

Můžeme stokrát opakovat, jak to víno narušilo vnímání celého regionu a podkopalo tamní kvalitní produkci. Sbírají se z toho svým způsobem doteď. Jenže populární je furt. Možná ne tolik jako v dobách největší slávy, přesto loni vinaři poslali na trh minimálně 16.5 milionu lahví. Beaujolais Nouveau. Dle ročníku stále skoro čtvrtina vyprodukovaného vína v oblasti skončí právě v mladém víně. Přes polovinu, spíš tak 60 %, ho zhltne Francie, ovšem na tradiční trhy (samozřejmě Japonsko, tam je furt děsně populární, ale také USA či Velká Británie) loni odešlo přes 4 miliony lahví. Letošní ročník v Beaujolais nebude vůbec špatný, v tamních cru se letos určitě najdou úžasné věci, byť pár míst mělo smůlu na krupobití a vína bude méně. Jižněji, v apelacích Beaujolais a Beaujolais-Villages, odkud se také bere většina nouveau, bylo velmi sucho, sklizeň je menší asi o 30 %, redukovanější. A vína prý koncentrovanější a hlubší, od dobrých producentů vůbec nepůjde o záležitosti na vypití do vánoc. Oficiálně na trh přicházejí zítra a nejspíš něco málo v následujících dnech otevřu a přechutnám a o dojmy se podělím :-)