Paul Achs a nejen skvělá Frankovka

V polovině dubna se koná DERWE WEINFEST 2025, přehlídka německých a rakouských vín jednoho z mých oblíbených dovozců. Objevit by se měla i relativní novinka v jejich sortimentu, vinařství Paul Achs (web). Biodynamické vinařství, certifikované od roku 2006, z burgenlandského Golsu se specializuje na červená vína, bílá (suchá, sladká i macerovaná, pokud ochutnat jedno jejich bílé pak určitě Chardonnay ze starých keřů) u nich tvoří asi desetinu produkce. Ještě v roce 1991, kdy Paul do rodinného vinařství nastoupil, přitom dominovala vína bílá. Jejich hlavní síla je nyní ale v odrůdě Frankovka, ta z vinice Altenberg patří pravidelně k nejlépe hodnoceným rakouským, a potažmo Pinot Noir, nakolik dělají i výtečný Zweigelt. Aktuálně pracují na 27 hektarech roztříštěných do 40+ jednotlivých poloh. Typicky na jílu, s větším či menším podílem mušlového vápence. Hrozny sběr jen ruční a selekce ve vinici a následně i ve vinařství. Kvasí samozřejmě spontánně a obvykle v nerezu, školení probíhá nejčastěji v klasických 225l barrique sudech různých stáří, ale i sudech většího objemu (až po nějakých 3400 litrů). Žádná exotika. Stylistika je (v kontextu červených z Burgenlandu) spíše „lehčí a elegantnější“ než nějak vyloženě nabušené efektní kousky, byť i takové se sem tam najdou.

Bubliny a fajn bílá od Nibiru z Kamptalu

Zaskočil jsem na ochutnávku novinek v sortimentu dovozce/distributora Alma Wines, jejich kousky už jsou docela dobře etablované nejen v domovské restauraci (a dalších podnicích ze skupiny Kro), ale i na mnoha dalších místech. Zaujalo mne toho vícero, časem se třeba ještě o něčem zmíním. Dnes to budou kousky od NIBIRU (web) ze severní části Kamptalu. Na zhruba patnácti hektarech vinic především se sprašemi a nějakou tou rulou a amfibolitem pracují Josef Schenter a Julia Nather v bio režimu a dnes již i Demeter certifikované biodynamice. Původně šlo tak trochu o přírodní řadu z Weingut Schenter, ale už pár let je kompletní produkce rodinného podniku pod vedením Josefa a s jeho přístupem. Okolo vinic mají často lesy nebo volnou krajinu, žádné kolegy co by jim tam stříkali kde čím, což se hodí. Fermentace spontánní, filtrace pokud vůbec tak hrubá, síření minimální. Je to trochu jiná podoba Kamptalu, ale veskrze zajímavá. Charakterní a čisté naturálno, žádný velký punk a od vyšších řad poměrně seriózní :-) Jinak řečeno mně to baví, chutnám je nějakých šest let a furt dobrý.

Sumoll či nesumoll? Šumíme v Penedès

U klasických bublin z Penedès, ať už je to cava nebo některá z dalších apelací či spolků, v lahvi najdete nejčastěji odrůdy Xarel·lo, Macabeu (aka Viura) a Parellada. Pro rosé je to pak z lokálních Trepat. Samozřejmě se objevují i odrůdy mezinárodní jako Chardonnay, Pinot Noir, Garnacha či Monastrell. Před epidemií fyloxery se ale v Katalánsku pěstovalo odrůd mnohem více, nejméně 150, a některé z nich zažívají určitou renesanci. Je to rozhodně Xarel·lo Vermell, narůžovělá mutace odrůdy se silnější slupkou, pozdně dozrávající a udržující si vyšší kyseliny. A to se teď dost hodí. Druhou odrůdou, na kterou někteří vinaři začínají sázet, je Sumoll…

Friedrich Becker, Cru Bourgeois 2025, bio nealko, Aldi bez záklopek

Dnešní přehled novinek ze světa vína zahájím další smutnou zprávou. Na konci února zemřel Friedrich „Fritz“ Becker ze stejnojmenného falckého vinařství, jeden z pionýrů seriózních červených vín v Německu a autor především charakterních špičkových představitelů odrůdy Pinot Noir. Když v roce 1973 převzal rodinný podnik, okamžitě opustil místní družstvo a začal pracovat na vlastních kvalitních vínech, postupně vinařství posunul mezi nejlépe hodnocené v zemi. Od prvního ročníku má na vinětě lišku, symbol vytrval dodnes. Vinařství už několik let vede jeho syn Friedrich Wilhelm Becker a kontinuita je zachována. Asi vytáhnu nějaký jejich pinot ze sklepa…

Zpět z Francie & André Drappier

Zpět po intenzivním týdnu ve Francii. Zadařilo se mi zaběhat si ve vinicích, ale přeci jen to bylo více o degustování a debatách s vinaři. Tentokrát nás cesta zavedla – po krátké zastávce u hodně svérázného vinařství v Alsasku – do Chablis a okolních obcí, abychom následně přejeli do Champagne. Nejdříve do „detašovaného pracoviště“ Côte des Blancs v podobě malé unikátní obce Montgueux nedaleko Troyes a poté za vinařstvími v Côte des Bar. Tahle oblast měla minulý ročník opravdu náročný, u mnohých vinařů byla sklizeň nejmenší co pamatují a pohybovala se klidně někde v oblasti 0-15 hl/ha. Při deseti tisících keřích na hektar je to masakr. Objížděli jsme menší a/nebo bio vinaře, ale tentokrát to sundalo úplně všechny. Na vinice byl pro letošek docela smutný pohled, po loňsku se rozhodla herbicidem stříknout i spousta vinařů co jinak nechává trochu zazeleněno a těch pár zelených kousků bylo vždy místo, ve kterém jsme stáli s producenty oddanými čistšímu přístupu. Mám pár záběrů z dronu, něco jsem dával už na Instagram a postupně přihodím příspěvky i o dalších navštívených producentech, o něčem se určitě ale rozepíšu i tady.

Vinařství roku, Salon vín, MW, Bordeaux, anglikáni, Irsko. Víno!

Co nového ve světě vína? Začneme na domácí scéně. Známe vítěze Vinařství roku 2024 (web). Opět rozděleno na kategorii malé (do 50 tisíc litrů), střední (50-200 tisíc litrů) a velké vinařství (> 200 tisíc litrů). Podle velikosti je to Vinařství rodiny Špalkovy, Gotberg a nakonec vinařství Štěpán Maňák. Přičemž Maňák bere i absolutní vítězství v soutěži a také cenu studentů Zahradnické fakulty MENDELU. Enologem roku je sauvignonový specialista Roman Fabig. Cenu prof. Viléma Krause pro významnou vinařskou osobnost za celoživotní přínos v oboru vinohradnictví nebo vinařství získal Josef Vozdecký. A cenu Počin roku, za mimořádný přínos českému a moravskému vinařství a neúnavné úsilí v rozvoji a propagaci vinařské kultury, obdržela národní sommelierka Klára Kollárová. V pátek budu s Klárou na symposiu Živé zemědělství mluvit na téma směřování vinného světa. Stresuji! Zodpovědnost!

Výborný Riesling a chlastací milá Frankovka

Dnes dvě zastávky v Rakousku. Potěšilo mne In Vino Weix – Weingut Weixelbaum (web) z Straß im Strassertal, tedy Kamptal. Měl jsem od nich nějaké věci už dříve, ale vlastně vždy jen sklenku někde degustačně/k jídlu. Z tohoto dnes už třicetihektarového bio certifikovaného rodinného vinařství jsem teď doma otevíral jejich vlastně základní ryzlink, konkrétně Riesling Strass 2023. Ruční sběr z různých poloh a mix vápence a břidlice, nerezovka nějakou dobu na kalech, láhev pistole pod šroubem. Světlejší, citronová barva. Čerstvá, čistá, svěží velmi příjemná vůně, trochu citrusová, výrazněji peckoviny směr meruňka, minerální linka. Čerstvé, suché, čisté, vyvážené a skvěle pitelné. Fajn kyselina ale nic přísného, peckovinová ovocnost, slušná délka. Přístupný, výborně udělaný, příjemný ryzlink. Rád zkusím další věci!

Fajn Chianti, Merlot pro Českou spořitelnu a nabušený Morgon

18. únor je Global Drink Wine Day, svátek všeho vína v jeho nespočetných podobách a všech jeho různých benefitů. Slavím o něco častěji než jen tento jediný únorový den, někdy intenzivněji než jindy. Ale tak alespoň dnes odhrnu poznámky k několika fajn lahvím z poslední dní :-) Třeba takové Il Poggiolino „La Riserva“ 2021 Chianti Classico Riserva (web, dováží Víno pro Vás). Jsme v Chianti Classico, u dvacetihektarového (pokud jde o vinice a navíc dnes vedené v ekologickém režimu, mají dalších několik desítek hektarů polí, olivovníků a lesů) rodinného producenta s roční produkci zhruba 110 tisíc lahví vín postavených dominantně na Sangiovese a nějaké té brandy a grapě. Riserva je selekce hroznů fermentovaná v nerezu, krom Sangiovese je v tom pár procent Colorina, s asi třítýdenní macerací a následně zráním 2 až 3 roky ve velkých 15 hl francouzských sudech a jednou použitých barrique sudech.

Bottled Alive a Kamil Barczentewicz

Letošní ročník táborského festivalu Bottled Alive je za námi, tentokrát ve větší dvoudenní podobě. Nemusíte se mnou souhlasit, ale za mne se z toho stala akce světového formátu (což je dvojnásob působivé vzhledem k tomu, že se nekoná v Praze, kde ČR pro spoustu zahraničních návštěvníků tak nějak končí) s výtečnou organizací, ale přitom si stále udržela atmosféru a takové těžko uchopitelné „rukodělné“ nadšení a energii, kterou na spoustě jiných festivalů prostě už tolik nezažijete. Upřímně když teď sleduji reakce mezinárodního publika na sociálních sítích, tak nemůžu než být hrdý na to, co Honza Čulík se svým týmem dokázal. V Táboře se sešlo 140+ vinařství z Evropy, s největším důrazem samozřejmě na ČR a Slovensko a následně Rakousko, a představilo nepřeberné množství vín. Které neochutnávalo jen pár domácích nadšenců naturálna, ale též dovozci z různých koutů Evropy (ale i Asie či USA), kteří si sem přišli jak navštívit „své“ vinaře, tak hledat nové tváře. Krom nich jste tam mohli potkat i organizátora super populárních festivalů Karakterre, trpělivě pečlivě degustujícího dopisovatele New York Times, autora knih o oranžádách a skvělého mezinárodně oblíbeného vinného webu nebo třeba hvězdu natur scény a autorku několika populárních knih, Alice Feiring.

Dvě podoby velké bílé Riojy

Bílá Rioja je jedním z těch vín, která příliš nevyhledávám. Zmiňoval jsem se, u jednoho ze špičkových představitelů, jak u tradičního stylu plaval v Londýně při přípravě na WSET zkoušky. Stylů je ale samozřejmě mnoho, od výše zmíněného velkého bílého od Remelluri, přes kousky úplně bez dřeva po legendární tradiční záležitosti školené roky v amerických sudech. Dnes se podíváme na dvě dost odlišné podoby, v obou případech špičková (alespoň dle světové kritiky, která jim běžně dávají 95+ bodů, pokud na to dáte) ale naprosto odlišná vína. První od v současnosti hodně populárního skvěle hodnoceného moderního producenta a druhé od naprosté starosvětské legendy a ikony oblasti.