Gallo nakupuje, Morava vítězná, Barolo nesází a nebojte se kocovin

E. & J. Gallo, největší vinařská firma v USA, si do portfolia pořídila jméno Pahlmeyer, jedno z ikonických amerických vinařství. Kdyby nic jiného, tak jejich Chardonnay můžete znát z legendární scény ve filmu Skandální odhalení (tohle si z filmu teda pamatuji já, trochu smutný…). Samotný Pahlmeyer vlastně vinařství tak úplně nemá, jejich vína vznikají v jednom z „custom crush“ zařízení, které shodou okolností vlastní také Gallo. Ale mají nějaké ty pěkné starší vinice. Ty ovšem nejsou součástí prodeje, byť jejich hrozno budou moct ze začátku ještě využít. Gallo opravdu kupuje jen brand, který dokázal sesbírat i nějaká ta stobodová hodnocení od Parkera. A vína bude ve výsledku dělat z úplně jiných hroznů. Má totiž nově přebytek kvalitních z prestižní polohy, viz hodně zajímavá analýza celé situace, ale žádnou dostatečně slavnou značku, kde by je mohl uplatnit. I takhle vypadá pozadí světa slavných vín. Trochu smutné. Terroir, kontinuita původu a tak… proč se s tím trápit.

Bollinger La Grande Année 2008

Některé lahve si zaslouží samostatný zápisek. Champagne Bollinger La Grande Année 2008. O vinařství jsem tu psal opakovaně, o Grande Année různých taky. Sice si ujíždím především na pěstitelských Champagne, ale jsou baráky, ke kterým prostě moc výhrad mít nejde. A Bollinger je jedním z nich. Až bude někdy chuť a čas, tak aktualizuji profil o informace o nových sudech z jejich vlastního dřeva, příklonech k ekologické produkci, vysazování dalších odrůd mimo třech nejobvyklejších a tak. Každopádně teď na úvod nějaké ty technikálie, ať je máme z krku. 71 % Pinot Noir a 29 % Chardonnay, mix osmnácti různých cru s dominancí Aÿ a Verzenay pro Pinot a Le Mesnil-sur-Oger a Cramant pro Chardonnay. Fermentace a zrání ve starých dubových sudech. Druhotná v lahvi a delší zrání na kalech (odstřel až v červnu roku 2018, je ale i šarže odstřelená až v listopadu a magnumky zatím furt leží) pod korkem a ne korunkou. Setřásání a odstřel kalů ručně, dozáž „uměřených“ 8 g/l. Jde o první Grande Année vyzrávané v nové lahvi s dlouhým štíhlým krkem vzor rok 1846, od které si slibují (krom toho, že vypadá fantasticky) o něco pomalejší zrání vína. Kombinace bohatšího „hutnějšího“ (ale i finesu a eleganci to postrádá málokdy) stylu Bollingeru postaveného na pinotu a mikrooxidaci ve dřevě s ročníkem bohatým na kyseliny by měla fungovat úplně ideálně.

Franz Keller se skvělým Pinot Noir

Oblíbený winebar Bokovka má v nabídce i několik producentů, které si sami dovážejí. Jedním z nich je Franz Keller, slavné bádenské vinařství dnes už neoddělitelně spjaté s restaurací a starosvětskou „gastronomickou institucí“ Schwarzer Adler. Region Kaiserstuhl, obec Oberbergen, dominantně vulkanické půdy (bazalt a čediče se spraší na vrchu, sem tam vápenec), 60 hektarů včetně vinic ve špičkových Grosse Lage (ve VDP jsou, po jistém váhání, od roku 2014) vedených udržitelnějším způsobem na úzkých terasách, redukované sklizně, menší výnosy, před několika lety dokončené moderní gravitační ve svazích zapuštěné vinařství a 400 tisíc lahví ročně. Výraznější použití dřeva (velké, 350l i burgundské 228l sudy, primárně německé a rakouské dřevo), naprostá většina vín navíc prokvašených do sucha a produkce ubírající se spíše než k nejobvyklejším německým odrůdám, ryzlinku především, odrůdově i stylově směrem k Burgundsku a s významnou váhou na červené. „In Pinot we trust“, prostě :-)

G.D.Vajra a nejen skvělé Nebbiolo

Už je to nějaký ten pátek, co do Prahy dorazil zástupce piemontského vinařství G.D.Vajra (web) Matteo Villano a na vůbec první ochutnávce dovozce Albarelo skvěle představil jak vinařství tak průřez sortimentem. Dnes zhruba padesátihektarové vinařství, z toho 40 ha v Barolu, vzniklo na počátku sedmdesátých let ve Vergne. Stavělo na vinicích předků, jako jedni z vůbec prvních v oblasti jeli bio a rovnou i certifikovaně, v tomhle režimu mají vinice už padesát let. Později certifikaci tak trochu z „byrokratických důvodů“ opustili, ale nedávno padlo rozhodnutí ji obnovit a od ročníku 2019 by měla být zpět. Vajra se intenzivně věnoval obnově klasických klonů především odrůdy Nebbiolo, jejich top vinice Bricco delle Viole byla a je dosazována primárně namnoženými starými keři Nebbiolo Lampia a Michet, dnes je tam i trochu Nebbiolo Picotener a také bledého kultivaru Rosé. Čisté vinice ve vyšší nadmořské výšce, spontánní fermentace, pro Barolo delší macerace (s tradičním potápěním a přidržením matolinového klobouku za pomoci dubových prken), zrání především ve velkých sudech ze slavonského dubu… nic složitého, kvalitní klasika :-)

WS Top 100, Terroir Squad, Kiwi Grange…

Wine Spectator právě vyhlašuje každoroční stovku nejlepších vín světa, v době psaní článku je známo prvních devět míst a čeká se na absolutního vítěze. Ta vína nejsou tím absolutně nejlepším, co můžete na světě pít, ale v žebříčku je obvykle spousta výtečných lahví. Rád bych dodal též „z mnoha různých míst původu a výrazně odlišných stylů“, ale to by prostě byla lež. Jedou stále dokola to své a vína, ač samozřejmě dost odlišná, reprezentuji velmi omezené spektrum. Čímž nemyslím, že mi v TOP 10 chybí nesířené Brancellao z Rías Baixas připravené v amforách, třeba Châteauneuf-du-Pape z Château de Beaucastel, Château Pichon Baron či Viña Almaviva Puente Alto jsou samozřejmě super pití. Ale že jsou to v červené všechno furt spíš mohutná a masivně nadubovaná vína je… obsolentní :-)

380 voltů a pokušení s Beaujolais

Přemýšlím, jestli jsem něco takového vlastně už dříve nepsal, ale nechce se mi hledat. Zase jednou jsem vyzkoušel Danger 380 Volts od Milana Nestarce, tentokrát ročník 2018. Naposledy jsem měl předchozí ročník, loni, na terase v Brooklynu. Sledoval jsem západ slunce, skyline Manhattanu a lidi tohle víno nadšeně konzumující, a tak nějak si říkal, že přesně tam už dneska patří. Teď v nově otevírané restauraci v Holešovicích ale fungovalo taky :-) Vůbec se mi nechce psát co přesně to je, jaké odrůdy v tom jsou, kolik má alkoholu, že je citrusové a trochu mýdlově mullerovo-muškátově voňavé. Vím, že k tomu svádí viněta a bez ní bych určitě použil jiná přirovnání, ale je to víno s intenzivní ostřejší kyselinou, jemně perlící a tak zvláštně elektrizující, energizující. Eklatantní úspěch, jak by řekl klasik. Po každém doušku je to trochu jako olíznout 9V baterku :-) Prostě mne to baví velmi.

Vinařství za čtyři kila

Baví mne vína (ale ostatně i destiláty) s přesahem nad rámec pouhého chutného pití. Čímž teda zrovna nemyslím, že je to zároveň investiční nástroj, aktuální hodně trendy téma. Ale třeba takový projekt Gallinas y Focas vinařství 4 Kilos (web) z Mallorky. Samotné vinařství založil v roce 2006 Francesc Grimalt, dříve sklepmistr v Ánima Negra, s hudebníkem a režisérem Sergiem Caballero. U nás, pokud jde o peníze a řeknete „čtyři kila“, tak se tím myslí čtyři stovky. Ve Španělsku je kilo hovorový termín pro něčeho strašně moc, případně milion. A právě čtyři miliony peset, v eurech by to bylo asi 24 tisíc, byla úvodní investice do vinařství :-) Postupně se vypracovali z garáže a užití starých nerezových nádrží na mléko k dost fajn vinařství pracujícímu poctivě a čistě na vinicích i ve sklepě a zaměřujícímu se hlavně na původní místní odrůdy (Callet, Fogoneu a další), čím dál více i v cuvée převládají, z jílovitých půd bohatých na železo zvaných podle barvy vermell.

Výtečné bílé monopolní Marsannay

Vlastně po docela dlouhé době jsem doma otevřel bílé Burgundsko. Postarala se o něj Domaine René Bouvier a ve sklence navíc skončilo víno z jejich původní domovské apelace, Marsannay „Le Clos“ Monopole 2016. Bernard Bouvier hospodaří v certifikovaném bio režimu a čistě i ve sklepě, ale na tom není nic neobvyklého. Doména dneska pracuje na nějakých 18 hektarech v 20 různých apelacích, včetně bezva 1er Cru Les Fuées v Chambolle-Musigny a Les Fontenys v Gevrey-Chambertin a Grand Cru Echézeaux, Clos de Vougeot a Charmes-Chambertin, ale zásadní jsou pro ně stále polohy v Marsannay, kde je Bouvier ostatně i prezidentem místního sdružení pěstitelů. Le Clos je jejich hlavní bílé v jinak dominantně červeném portfoliu, z poměrně velké tříhektarové monopolní vinice u obce Couchey, kterou vlastní od roku 1998, s keři ve věku zhruba 40 let na jílu a vápenci s trochou slínu. Víno připravuje v 600l demi-muids, zhruba třetina je nových a poleží si v nich rok. Před lahvováním je víno, po smíšení jednotlivých sudů, dalšího nejméně půl roku v tanku.

Dvakrát svěží červené Španělsko

V rámci průzkumu méně známého Španělsko jsem otevřel také láhev Marañones Darío 2016. Jsme v oblasti Sierra de Gredos (tj. nedaleko Madridu), odkud v poslední době přichází stále více báječných vín, „chladnějších“ než je u Španělska obvyklé a tím pádem mi dost vyhovují, zdejší Garnacha dává unikátních projev a baví mne tak jak z málokterých jiných míst. Za Bodega Marañones (web) stojí Fernando García, jeden ze zakladatelů Comando G, a přístup k vinaření je klasika pro menší zajímavé projekty. Využití starých keřů vy vyšších nadmořských výškách, na svazích o které se nikdo nechtěl starat. Ruční práce, v bio a biodynamickém režimu, regulované výnosy, spontánní fermentace, nemanipulované ve sklepě. Základ je samozřejmě Garnacha a v bílé Albillo, ovšem tohle víno vzniká ze staré a málo viděné odrůdy Morate alias Morenillo. Z jedné vinice, Angorrita, na zvětralé žule ve skoro osmi set metrech nad mořem. Fermentace a macerace bez odstopkování, zrání ve starších 500l francouzských dubových sudech zhruba rok. Světlá rubínová barva. Lehce kořenitá, červeně ovocitá vůně, trocha jahody, fajn florální a bylinková linka, čerstvé, trochu vlhce kamenité, dost fajn. Suché, čisté, s bezva kyselinami, snadná pitelnost, delší, červeně ovocné. Na první dobrou nic složitého, ale tak zvláštně milé, i přes přístupnost a chuť to prostě chlastat ve větším s jistou finesou a ledasčím navíc. Zaujalo a musím zkusit i jejich výše postavenou Garnachu.

Pár statistik co (ne)potřebujete znát

Víno mám jen jako koníček a k nějaké pořádné odborné studii se tedy dostanu spíše výjimečně, hlavně pokud je o některém z témat, kterým jsem více propadl. Ale i tak si plním hlavu všemožnými vinnými zbytečnostmi, aby hlava nezakrněla. Pro pravidelnou dávku zajímavých faktů a statistik ze světa vína tak třeba sleduji na FB stránku American Association of Wine Economists AAWE. Něco je tam hodně zajímavé, něco méně, něco pobaví a jiné informace překvapí. A tak jsem si říkal, že dneska bych pár takových informací (do které skupiny spadají už si musíte rozmyslet sami) předal zase vám. Tak kupříkladu tahle statistika spotřeby vína a piva v Itálii podle věkových skupin. Je to zajímavé? Je! Je nám to k něčemu? Není! Nebo?