Šťavnatá Energie a Talbot 2006

Všichni teď potřebujeme trochu energie navíc. Láhev Energie 2018 z Domaine Viret jí má na rozdávání. Philippe Viret, propagátor z mého pohledu tak trochu eko-esoterického zemědělství pod názvem Cosmoculture® (ostatně už jsem tu o něm psal) dříve připravoval dvě varianty tohoto vína – Yin a Yang. V ročníku 2018 je to víno jediné, Syrah (možná s nějakým dotykem Viognieru a dalších odrůd, ale nic zásadního) z jejich vinic spadajících pod Côtes du Rhône ale zatříděný jako prosté Vin de France. Spontánně fermentovaný a vyzrávaný čistě v betonu, lahvovaný bez filtrace a nesířený. Velmi temná barva, až neprůhledná, fialový tón, něco kalů tam je. Hodně fajn aromatika, přirozená ryzí primárně betonově čerstvě ovocná, tmavší až lesní ovoce, černá třešeň, kořenitá linka, trochu uzeně masité. Suché, šťavnaté, energické, opět krásně ovocné, výraznější kyselina, středně plné až trochu plnější, dobrá délka a pitelnost. Zábavné a „párty pití“ a zároveň dostatečně seriózní a zábavné zkoumat. Opravdu se to pije výjimečně dobře. Navíc naprosto čisté, žádné úlety a myšiny a podivnosti. Parádní věc. Po lahvi maloobchodně za 269 Kč v Českém archivu vín, což je hodně dobrý.

Hodně fajn Manzanilla s videem

Dnešní zápisek bude trochu zvláštní. V izolaci už mi hrabe a i když jsem na Instagramu tvrdil opak, tedy že do vysoce amatérských videí se pouštět nechci a na ty profesionální nemám schopnosti a nehodlám utrácet za profíky, nakonec jsem se přeci jen rozhodl to s videoblogem zkusit. Názor jsem změnil po všech těch vinných videích, která za tři neděle viděl… o tolik horší to moje prostě být nemůže! Jako první víno, které si takto představíme, s větrem fučícím okolo mikrofonu a zastírajícím můj hlas, je Manuel Antonio De la Riva Manzanilla Fina „La Riva“ Miraflores Baja. Protože sherry (viz obecný úvod do tématu) zajímá tak málo lidí, že i kdyby to video bylo úplné fiasko, tak alespoň bude mít málo diváků :-) Každopádně vše důležité, včetně detailů navíc, se dozvíte i v článku. Přeci jen psát mi vyhovuje o hodně více.

Efektní Merlot a charakterní Pinot Blanc z Moravy

Včera to byla červená Morava velmi archivní, dnes naopak velmi čerstvá a sotva pár týdnů lahvovaná. Ale když musíš tak musíš. Vinařství Springer z Bořetic a jejich Merlot 2018 výběr z hroznů. Původ ve viniční trati Čtvrtě, dost redukovaná sklizeň, úplně suché, 16 měsíců v barrique sudech, lahvováno s celkovou sírou jen sympatických 42 mg/l a celkem na trhu 4066 lahví typu bordó s kovovou záklopkou a DIAM korkem. Hodně temná rudá barva, fialový tón. Výrazné, intenzivně mladistvě tmavě ovocné, švestky až do pečených, kořenitá linka, dotyk pepře, linka dřeva. Suché, čisté, šťavnaté, energicky čerstvě ovocné a intenzivní, měkčí sladší třísloviny, tmavě ovocné, pěkná stavba a délka. Mladičké a na počátku cesty, ale i v téhle ovocné efektní fází je to bezva pití. Měl jsem z Českého archivu vín, mají i starší ročník a další vína.

Vavřinec 1996 a fotky z domácí izolace

Ulovil jsem v pondělí láhev Svatovavřinecké 1996 od Jožky Valihracha (web), původ hroznů je ve vinici Barany v Krumvíři. U starých zahraničních vín se mi to tolik nestává, a nebo možná hraje roli nucené omezení kontaktu s dalšími lidmi, ale nedalo mi to a hodně jsem se zamýšlel, co jsem vlastně v tomhle roce dělal. Co zásadnějšího by se vybavilo vám? :-) Každopádně víno bylo hodně tmavé, ale již výrazně nazrále, s oranžovo-hnědým okrajem. Na úvod hned po otevření pěkně sladce výrazněji až džemově ovocné, se vzduchem se ale poměrně rychle měnilo. Postupně projev až likérově sladší, kořenitý a trochu evokující fortifikáty, s krvavě železitou linkou. V chuti docela výrazné, čisté, stále ještě s nějakými těmi tříslovinami a trochou tmavší ovocnosti a zároveň pocitově trochu nasládlé. Věk je rozhodně velmi znát, ale víno ještě určitě není mrtvé a upřímně jsem měl pětiletá moravská červená v horší kondici :-) Byť tedy dobrovolně přiznávám, že jejich Frankovka 1994, kterou jsem chutnal nedávno, se mi pila určitě lépe.

Špičkové qvevri Chardonnay z Dobré vinice

Včera jsem psal o naturálním oranžovém víně, které mi přišlo dost nepovedené. A dnes se podíváme na opačnou část spektra, s oranžádou v kategorii špičkových. A co víc – domácí! Dobrá vinice (web) je jedním z pionýrů používání gruzínských qvevri v našich krajích, mají je hezky zakopané ve sklepě, byť Chardonnay 2013 qvevri (Vin Naturel Orange, zatříděno jako moravské zemské) je teprve druhým ročníkem takto připravených kousků. Víno z hroznů z bio obdělávané vinice v Národním parku Podyjí, nejdříve v tisícilitrové neglazované nádobě spontánně kvasilo a následně leželo na slupkách devět měsíců. Poté další rok zrálo v nových dubových pětistovkách sudech na kalech. Celou dobu nebylo sířeno a takto, navíc bez filtrace, šlo i do lahví. Archivní zásobu Petr Nejedlík uvolnil v rámci kampaně Drinking against sinking, v době psaní článku bylo ještě několik lahví za 540 Kč k dispozici. Podobně dobrá vína tohohle stylu levněji nekoupíte málokdy, teď ještě jako bonus přispějete k udržení domácí gastro scény.

Parádní moravský ryzlink a nic moc oranžáda

Na téma ryzlinku z vinařství Gurdau už jsem se tu rozplýval nějakou dobu zpátky a ani dnes si nebudu stěžovat. Tentokrát to bude Riesling Stará Hora 2017, tedy výsadby z jediné vinice a stále dost mladé a lze očekávat, že výsledky budou jen lepší (dá-li klima). Jde o kombinaci nerezu, ze dvou třetin, a velkých sudů. Deklarováno jako moravské zemské víno. Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. Pěkná barva, tmavší citronová trochu do zlaté. Bezva vůně, lehce sladší, květový med, podběl, meruňka a zralé malvice. V prázdné sklence zelený čaj. V chuti zřetelných pár gramů cukru ale zároveň bezva kyselina která všechno vyvažuje a v celkovém dojmu bych se přiklonil spíše k „suché“, ale je to na hranici. Zároveň trochu plnější a trochu tepla z alkoholu, koncentrovanější, projev v chuti pěkně kopíruje vůni, delší. Výborný, klasický a poměrně seriózní ryzlink. Bavilo velmi! Prodejců více, já zakoupil v Českém archivu vín za 359 Kč. V nabídce mají kupu dost povedených víc a je to další prodejce, kterého doporučuji v téhle nesnadné době podpořit.

Frankovky od Hummela a Wenzela

Zprávy z izolace, den patnáctý. Provedl jsem několik experimentů s videoblogem, s výsledky naprosto nejsem spokojen a nic neuveřejňuji, jen pár drobností na Instagramu (i ve stories). Uvidíme, třeba se časem zlepší. Otevřel jsem několik báječných vín a pár ne zas tak úžasných, ale celkově spokojenost. Zásoby se tenčí, budu muset opět nechat něco zavézt nebo vyrazit někam k výdejnímu okénku :-) Každopádně dnes dvě vína z kategorie potěšujících. Začneme v Maďarsku, ve Villányi, s Kékfrankos 2017 od Hummel Pincészet (web). V nabídce Horsta Hummela patří tohle víno, společně s Modrým portugalem, k úplnému základu. Z certifikovaně bio vinic na spraši, spontánně kvašené a připravené bez vlivu dřeva, nefiltrované a nečiřené a lahvované minimálně sířené (celková 27 mg/l) do burgundské lahve se šroubovým uzávěrem. Dost tmavá barva, fialový tón. Čerstvá, tmavě červeně ovocná vůně, do višní. Poctivě přímočařeji fajn. Suché, bezva kyseliny, něco třísla a svíravosti, zábavné snadno pitelné vyvážené červené. S bezva kombinací trochu chladnější šťavnatosti a zároveň pěkné vyzrálosti ovoce. Baví dost. Před pár dny bylo ve slepé on-line degustaci dovozce, Veltlínu, a nedopadlo nějak zářně. Což mne mrzí, protože je to víno bezva chlastací co zároveň nenudí. Na advokáta z Berlína dobrý ;-)

Fajn maďarské červené a popcorn z Weinviertelu

První dnešní lahví bude Gneisz és Csillám 2016 od Franze Weningera, pro mne jedné ze zásadních hvězd rakouských frankovek, ale tentokrát z jeho vinic kousek za hranicemi v maďarské oblasti Sopron. A i odrůdově jsme jinde, dominuje Merlot a Syrah, okrajově k tomu Pinot Noir. Jsme na vinici Steiner, v biodynamice, jméno odkazuje k tamním půdám – rula a slídnatá břidlice (svor). Vykvašeno spontánně v nerezu, rok ve velkém dřevěném sudu, lahvováno bez filtrace a čiření jen s trochou zasíření (celková 51 mg/l) do burgundské lahve pod šroub. Tmavší barva, ale ne hutná, již lehce nazrávající. Čisté, tmavší docela čerstvě ovocné, kořenitost do pepře a dotyk papriky, zajímavá zábavná kombinace zralé ovocnosti a zároveň trochu chladnějšího, kamenitého čerstvého projevu. Suché, čisté, středně plné, dost kyselin a šťavnatost, lehce svíravé, dobré délka a stavba. Nic složitého, ale poctivě udělané a výborně pitelné. Pořízeno teď u Velltínu za necelé tři stovky.

Francouzské označení vin méthode nature

Zajímavá novinka z Francie, kde vzniklo a bylo schváleno označení vin méthode nature. Spolek Défense des Vins Nature'l, který založil a vede vinař z Loiry Jacques Carroget, pokročil v jednáních s ministerstvem zemědělství, INAO (Institut national de l'origine et de la qualité) a DGCCRF (Direction générale de la concurrence, de la consommation et de la répression des fraudes) a dosáhl schválení jasných pravidel pro tuto „certifikaci“. Jde o soukromou aktivitu, ke které se ale může připojit kdokoliv další. A kdo ví, třeba to bude jednou obecné označení pro „naturální“ vína z Francie. Níže najdete podmínky, které musí vína splňovat. Sdružení bude provádět analýzy a také každoroční kontroly a certifikace, členem může být jen vinařství splňující „chartu“ a které se analýze vín podvolí. Členem by vinařství mělo být vždy ještě před sklizní. Očekává se, že už letos vyjde pod tímhle označením nějakých sto značek od asi 50 vinařů. Součástí je i logo, v barevné a černobílé verzi a ve dvou variantách – pro vína s malým přídavkem siřičitanů po fermentaci a úplně nesířená.

Výborná červená Suciaja a Archè z La Colombera

Dnes se mrkneme do Itálie (virtuálně a bezpečně), konkrétně do kopců u Vhò nedaleko Tortony, na půl cesty mezi Milánem a Janovem. La Colombera (Azienda Agricola Pier Carlo Semino, web) je rodinná farma zabývající se pěstováním pšenice a cizrny, k tomu mají pár hektarů sadů s meruňkami, broskvemi, třešněmi a švestkami (které vám prodají kompotované, jako džemy a tak). No a mají i nějaké ty vinice, už od padesátých let minulého století, ročně z nich připraví asi 80 tisíc lahví vína. Nejdříve hrozny jen prodávali, od sedmdesátých let s expanzí vinic začali i sami vyrábět víno, ale až v letech devadesátých i začali stáčet do lahví a nejen prodávat v místě coby sudovku. Jedou bez herbicidů a pesticidů, ve vinících jen měď a síra, a čistě i ve sklepě. Jediné aditivum je opět síření, před lahvováním. Pěstují hlavně místní tradiční odrůdy Croatina a Timorasso, v něm excelují, a k nim ještě Barberu, Cortese a Nibió. K nám je dováží Víno pro Vás a v uplynulých letech jsem prochutnal vše a i jsem tu měl pár článků, s víny byl vždy spokojen. A stejně to bylo i tentokrát.