Dvě podoby velké bílé Riojy

Bílá Rioja je jedním z těch vín, která příliš nevyhledávám. Zmiňoval jsem se, u jednoho ze špičkových představitelů, jak u tradičního stylu plaval v Londýně při přípravě na WSET zkoušky. Stylů je ale samozřejmě mnoho, od výše zmíněného velkého bílého od Remelluri, přes kousky úplně bez dřeva po legendární tradiční záležitosti školené roky v amerických sudech. Dnes se podíváme na dvě dost odlišné podoby, v obou případech špičková (alespoň dle světové kritiky, která jim běžně dávají 95+ bodů, pokud na to dáte) ale naprosto odlišná vína. První od v současnosti hodně populárního skvěle hodnoceného moderního producenta a druhé od naprosté starosvětské legendy a ikony oblasti.

Zpět z Barcelony aneb španělské novinky

Jsem zpět z Barcelona Wine Week. Ochutnal jsem pár skvělých vín, potvrdil si kvality několika vinařství, ověřil svou lásku k vínům různých stylů z Andalusie a učinil pár nových vinných objevů. Hodně mne potěšila samoobslužná (mašiny dávkující vzorek) degustační sekce s 70+ vybranými víny všech možných oblastí se společným tématem dědictví minulosti, starých a často i více než stoletých keřů. Byla tam jak slavná známá vína, tak spousta zajímavých kousků z okrajových odrůd a méně známých oblastí, někdy i lahví vznikajících v počtu pár stovek kusů. Podnětná zkušenost. Tématem rozhovorů pak bylo všechno možné, od změn v konzumačních návycích a boji proti pití alkoholu, přes riziko amerických cel po potíže s počasím a vývojem klimatu.

Dvě klasická tichá z Jerezu od Valdespino

Opakovaně jsem tu psal, že sherry má tak trochu problém (nechápu, moc vín s lepším poměrem ceny ke kvalitě neexistuje, a navíc je ta vinařská oblast turisticky vůbec nejvytíženější) a tak se vinařství v Jerezu a okolí snaží dělat všechno možné, aby si podnikání nějak rozumně udržela. A krom tradičních octů či brandy jsou to v poslední době výtečné vermuty a stále častěji se vracejí k „vino de pasto“, běžných tichým vínům. K tématu jsem se tu více rozepisoval v článku O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores a o pár dalších kouscích třeba v článku Bílá vína na pastvu z Jerezu či Fascinující klasické bílé z Jerezu. Dnes bude řeč o vinařství Valdespino (web), jednom z mých zásadních oblíbenců. Asi nejdetailněji jsem o nich psal v článku Valdespino od lehkého bílého po stoletý Moscatel, ale opakovaně se tu zmiňoval – a šlo sem tam o skoro milostné dopisy – třeba o jejich Fino Inocente nebo Amontillado Tio Diego. Nakupuji od nich i věci co se tu jinak moc neobjevují, od začátku právě vermuty ale teď třeba i whisky (prodávají sudy do Skotska a rovnou tam nakoupili mladou pálenku a založili si rodinnou zásobu) a právě tichá vína.

Top vína roku 2024 – část 3.

Trochu to trvalo, leden je vždycky časově dost náročný měsíc. Krom vinných aktivit (které jsou furt jen koníček a ne práce, nakolik má občas někdo na degustacích nebo tak pocit, že se tím už určitě živím…) vždy pořádám ještě celovíkendové setkání TolkienCon pro 250+ lidí a vůbec je času pomálu. A jak vidět na příspěvcích, resp. jejich nedostatku, tak teď prostě práce příliš a energie se dělit o vinné zážitky psaným slovem málo. Ale snad bude lépe. Každopádně jsem vzepřel síly a poslední desítka top vín loňského roku je tu. O co přesně jde jsem sepsal v první části, pokračuji více méně postupně v čase a po „letní“ druhé části je tu podzim a zima :-) Zde jsem o více lahvích už dříve psal a mohu odkazovat na článek, ale pár dosud nezveřejněných skvělých se také objevilo…

Jindra Kadrnka, dění v USA, apelace Blavia a dražší vodka

Domácí vinařská scéna přišla o jednu ze svých nepřehlédnutelných osobností, v pouhých 43 letech zemřel Jindřich Kadrnka. Krom zahraničních stáží postupně prošel od Mikrosvínu přes vznik vinařství Galant a raketový vzestup a budování slávy vinařství Volařík až do vinařství plně vlastního. Svými víny sbíral vysoké body a medaile, byl jednou ze zásadních tváři populárního spolku Dunajovské kopce a dotáhl to i k titulu Vinařstvím roku 2022. Především ale rozdával radost a humor milovníkům jeho efektních, expresivních vín, a na degustacích byl nepřehlédnutelný. Upřímnou soustrast rodině.

Vinory a expresivní Nizza a Roero Arneis

Přiznám se, že první pohled na viněty – kombinace názvu podniku a vzhledu – ve mně vzbudila trochu dojem „to je nějaké průmyslové družstvo s miliony lahví“. Ale první sklenka spíše už nakopla zkoumat trochu víc a nakonec jsem si vína vypil s chutí a potěšila mne. Řeč je o Vinory (web, dováží Víno pro Vás) z Nizza Monferrato, jsme tedy v Piemontu nedaleko Asti a oblasti, která si už nějaký pátek buduje jméno jako zdroj špičkové Barbery. Každopádně téma apelace Nizza je na samostatný článek, třeba k němu vzepřu síly. Dnes to bude o vinařství Vinory. Stojí za ním parta přátel a obchodních partnerů z Norska, kteří nejdříve založili vinnou dovozní firmu a následně i bar a poté si udělali radost i vlastním italským vinařstvím. Andre Sperre se z Norska do Itálie přestěhoval a podnik řídí na plný úvazek, ostatní spolupracují přímo na místě spíše jen občasně (rozuměj sem tam zaskočí na dovču a třebas posbírat hrozny). Začali koupí vinařství s 3.5 ha a první sklizní v roce 2017, dnes pracují na hektarech čtrnácti a to v ekologičtějším režimu. Na webu mají dost dobře zpracované info k jednotlivým cru, dokonce do Google map zakreslené a tak.

Top vína roku 2024 – část 2.

Před pár dny jsem tu zahájil přehled 30 vín, která mne v minulém roce zaujala nejvíce, utkvěla mi v paměti více než jiná, překvapila, potěšila. Pokud jste ho, a především jeho úvod, ještě nečetli, tak doporučuji začít tam. Jedu postupně průběžně celý rok, takže dnešní část je trochu výrazněji zastoupena ryzlinky, ale to snad nikomu vadit nebude :-) Po první části jsem dostal pár dotazů v duchu „kolik za to utratíš“, „co játra“ či „nebylo byl lepší dávat ke vzorkům body“. Takže koníček je to nákladný, ale to každý druhý, když se do toho člověk opře! Játra nevím a možná by si to po letech zase zasloužilo nechat prověřit. A na téma bodování, a proč (krom soutěží kde musím) to nedělám, jsem se tu rozepisoval mnohokrát. Ale možná vás nakonec odkážu na zápisek Jak boduji vína, z něj bude taky ledasco zřejmé ;-) A teď už hurá na druhou desítku top lahví loňského roku…

Top vína roku 2024 – část 1.

Přelom roku je tradičně časem všemožných bilancování a žebříčků, tak jsem si řekl, že bych také pro jednou s něčím přišel. Jmenovat vše skvělé co jsem ochutnal nejde a smysl by nejspíš dával žebříček vín, která jsem loni pil nejčastěji… na ten třeba ještě vzepřu síly. Teď to ale bude 30 vín, která mne v minulém roce zaujala nejvíce, utkvěla mi v paměti více než jiná, překvapila, potěšila. Prostě různé důvody, proč se v přehledu nacházejí, žádné jen seřazení excelové tabulky podle bodů. Chutnal/pil jsem i něco světovou kritikou ověnčené plnou stovkou, ale v mém výběru to koukám není :-) A stejně tak vína nejsou seřazena podle „kvality“, nakolik si uvědomuji, že vydat články 30-21, 20-11 a 10-2 a následně ten o víně nejlepším by přineslo větší čtenost. Takhle to ale prostě nemám nastavené a řešit nechci. Rok 2024 každopádně nebyl z nejsnazších, napsal jsem tu určitě nejméně článků co pamatuji, o některých těch vínech a vinařstvích jsem se zatím třeba vůbec nezmiňoval. O spoustě zajímavých návštěv a degustací tu bohužel nepadlo ani slovo. U něčeho snad ještě napravím, u dalších alespoň krátká zmínka teď. Tak pojďme na prvních deset kousků…

PF 2025 z Jižního svahu

Opakuju se, vím, ale… byl to jednoduchý rok, to nemohu říct :-) Koukám do bublinek tvořících tvary ve sklence a věštím, že rok nadcházející přinese neméně pozoruhodných zážitků a zkušeností. Co vykoukáte vy netuším, ale každopádně vám přeji vše nejlepší, hodně zdraví a spoustu dobrých vín sdílených s těmi, kteří to ocení. A snad příští rok zas trochu víc a pokud možno zajímavých článků zde na webu, letos to bylo fakt složitý, i osobních setkání na degustacích a vinných festivalech.

Výborné bublinky od Parigot & Richard

Jedním z vinařství, které jsem měl letos možnost navštívit, byl podnik jménem Parigot & Richard (web, dováží Domaine R&B) sídlící v Savigny-lès-Beaune. Jsme tedy v jádru Burgundska, ale u vinařství trochu specifického, dělají totiž čistě bubliny. Primárně tedy Crémant d’Bourgogne, klasickou šampaňskou metodou druhotného kvašení v lahvi, a v jeho rámci určitě patří mezi to nejlepší v oblasti. Ročně vyšvihnou nějakých 150-200 tisíc lahví, produkce docela lítá a teď bylo pár výpadků, u některých vín to způsobilo zkrácení zrání aby bylo vůbec co prodávat. Obvykle jsou to ročníkovky, i když tak třeba neoznačeny. Připravují si vlastní tirážní i expediční likér (z vlastního vína a třtinového cukru), vína jsou bez čiření a filtrace ale samozřejmě po zrání s odstřelenými kaly. Dozáž je u nich obecně nízká, obvykle někde v zóně 2-4/gl, byť se vyskytnou i vína co mají trošku víc.