Přežil jsem Bottled Alive a první dva tipy

Festival Bottled Alive je u konce a bylo to… velmi náročné! :-) Sedm hodin na desítky vinařů a stovky vín, která chcete ochutnat. Každopádně jsem si podobné setkání, po dost dlouhé době a s neopakovatelnou táborskou atmosférou, velmi užil a odvezl si spoustu dojmů, tipů jakým vínům se více pověnovat a, minimálně z prvních pár hodin, i poznámek ke konkrétním ochutnaným lahvím. Dnes pro začátek dva tipy. Porta Bohemia (web) z Velkých Žernosek představila nejen aktuální mladá vína (Večerka!!!), ale také Charpin 2017. Žádná novinka a dost možná znáte, jak už jméno napovídá jde o směs postavenou na Chardonnay, zbylou čtvrtinu pak tvoří klaret z Pinot Noir. Školeno dva roky v dubovém sudu a teď už tedy mělo i pár let dalšího zrání v lahvi. Nerad přirovnávám charakterní výborná vína ze skvělých míst k slavnějším oblastem, přijde mi to k nim nefér, ale… tohle prostě hodně připomíná nazrávající bílou Juru připravenou spíše burgundským stylem, v dolévaných sudech. Tmavší žlutá barva. Poměrně výrazná aromatika, zralé malvice, do pečených, kouřovost, mineralita, bezvadná kombinace stále svěžesti a již hloubky a nazrávání. Suché s výbornou kyselinou ale už si sedlo a nic ostrého, středně plné, malvice, krémovost, krásně postavené, minerální, dlouhé. Seriózní, skvělé bílé s potenciálem dál zrát ale fantastické teď!

Blaufränkisch a Kékfrankos od Weningera

Dnes to bude opět Frankovka. Přesněji Blaufränkisch a Kékfrankos. Frankovky Franze Weningera (web) jsem s potěšením chutnal a pil mnoho let, vinařství opakovaně navštívil a i několik frankovkových článků sepsal. Postupem času se z vinaře stala jedna z nejzářivějších biodynamických hvězd Rakouska a vína posunul k trochu naturálnějšímu a lehčímu stylu. Poslední roky jsem je pil méně často a tak trochu nahradil Mencíou z Galície, různými Beaujolais i domácími červenými :-) Ale každé setkání mne jen utrvrzuje v tom, že kvalita stále zůstává, a to včetně úplných základů. Právě na ně, srovnávačku vína z jeho vinic v Rakousku i hned za hranicemi v Maďarsku (viz myslím zajímavý text o pěstitelých fazolí), se dnes mrkneme.

Bottled Alive bude a láhev Big Nature White

V sobotu se, už to vypadá více než nadějně, v Táboře uskuteční další ročník festivalu naturálních vín Bottled Alive, vzhledem k situaci s vinaři rozloženými do vícero prostor a dalšími protipandemickými opatřeními. Ale žít je potřeba a sám jsem po podobných akcích dost vyprahlý a moc se těším. A to je vlastně všechno, co jsem vám chtěl dneska říct :-) Ale teda aby nebyl zápisek tak krátký, doplním i poznámky k tematické lahvi. V rámci výběru vín servírovaných po skle do jedné restaurace jsem pil kousek od Weingut Schmelzer (web) z Golsu, biodynamické Demeter certifikované nesířené bílé, které Georg nazval Big Nature White Wine. Kde big odkazuje asi především k velikosti lahve, prodává ho v litrovkách pod šroubovým uzávěrem :o)

Vinařství Lucashof a chutný Riesling z Forstu

Vinařská oblast Pfalz, druhá největší v Německu a zodpovědná za třetinu produkce země (i díky v průměru vyšším hektarovým výnosům), se táhne od Rheinhessen až po Alsasko (se kterým sdílí i část vinic), coby relativně úzký pruh paralelní s ale nedotýkající se Rýna. Odrůdově je to zde docela bohaté, ale s přesně čtvrtinou výsadeb vede Riesling a v posledních letech i náskok mírně nabírá. A pokud jde o ryzlinky, tak ty z nejlepších – charakterní a někdy možná až trochu svérázné – podle mne vznikají v širším okolí Forstu. Psal jsem tu o vícero producentech a k některým se pravidelně vracím, dnes se krátce zmíním o Weingut Lucashof (web), rodinném podniku sídlícím právě přímo ve Forst an der Weinstraße a s vinicemi právě i v onom širším okolí, už za hranicí Deidesheimu a Wachenheimu, ale to je coby vyzrálým hroznem dohodil, sotva dva kilometry :-)

Claude Taittinger, St.Emilion, LVMH a křečci

V Paříži ve věku 94 let zemřel Claude Taittinger. Podstatnou část druhé poloviny dvacátého století řídil stejnojmenný šampaňských dům a byl v představenstvu rodinné skupiny obsahující krom vinařství také řetězec hotelů a sklárny Baccarat, a to až do jejího rozpadu a odkoupení americkou investiční firmou. Samotné Champagne Tattinger se částečně do rodinných a především opět francouzských rukou, ve spolupráci s bankou Crédit Agricole, záhy vrátilo, ale Claude se v něm již neangažoval. V letech 1986 až 1992 byl prezidentem dnes již neexistujícího uskupení velkých domů, Syndicat de Grandes Marques.

Girolamo Russo a dvakrát krásná červená Etna

Po docela dlouhé době, naposledy jsem ho kupoval přímo při pobytu na Sicílii, jsem se dostal k produkci vinařství Girolamo Russo (Azienda Agricola Giuseppe Russo, web) z Etny, její severní strany u Passopisciaro. Před lety jsem tu o něm psal a od těch dob se něco málo změnilo. Mají o trochu více vinic, zhruba 19 hektarů, a již neprodávají tolik hroznů jiným producentům, mladé výsadby totiž už nejsou zas tak mladé a dávají rozumnou kvalitu. Produkce tak najela do většího objemu a aktuálně se pohybují někde k 80 tisícům lahví. Z čehož ovšem 40 tisíc lahví tvoří „základní“ červené ‘a Rina a 15 tisíc Rosato, v nich právě končí podstatná část mladších výsadeb, a dalších 10 tisíc bílé Nerina. Zbylé množství je rozděleno mezi červená z jednotlivých specifických poloh a keřů i velmi starých. Jo a mají také mnohem lepší webové stránky s detaily k jednotlivým vínům a vinicích, tenkrát bylo vše o něco složitější zjišťovat :-)

Když Saint Amour není jen na Valentýna…

I v novém roce je třeba Beaujolais! První láhev pocházela od jednoho z mých oblíbených producentů, Domaines Chermette (web), a vlastně myslím poprvé jsem ochutnal jejich Saint Amour „Les Champs-Grillés“ 2018. Přijde mi trošku zbytečné, u Cru Beuajolais ze specifické parcely od špičkového producenta, ten akcent na „víno pro Den svatého Valentýna“ v popisech a nálepka se srdíčkem na lahvi. Tuplem když právě tohle, podstatná část prodejů na Valentýna a dokonce upravená apelační pravidla umožňující vína pustit na trh dříve než v ostatních cru aby se svátek stihl, měla za následek uvrhnutí podstatné části produkce do trochu řidší nudy postavené na přímočaré mladistvé ovocnosti a připravené zhusta termovinifikací, která se prostě i tak díky jménu prodá. Příběh, který Beaujolais dobře zná z mladých vín a ví k čemu to vedlo, ale zde se zatím situace obrací jen pomalu. Ale budiž, srdíčko obsah lahve nijak neovlivní, myslím.

Groebe a jeho základy i velký GG Riesling

V loňském roce jsem si hned dvakrát projel základní suchá vína i něco navíc z Weingut K.F. Groebe (web) z Rheinhessen, které nově začíná na našem trhu zastupovat CCVino. Jde o tradiční vinařství s velkou historií, založené už v roce 1763 a dnes vedené osmou generací, které si zakládá na starých původních sklepích plných velkých dubových sudů, vinifikaci ve dřevě (byť pro některá vína se nerezu a „moderním“ postupům nebrání), vlastních vinicích v původních polohách v okolí Westhofenu a tom, že v nich dlouhodobě nepoužívají herbicidy ani pesticidy a snaží se jet čistě. Většinu výsadeb, často starých keřů, na jejich necelých devíti hektarech tvoří Riesling, menším dílem pak Silvaner, Gewürztraminer, Scheurebe, Grauburgunder a Spätburgunder. Zásadní vinící je určitě Aulerde, odkud pochází jejich vína z nejlepších (a také, z mladších výsadeb, skvělý suchý kabinetní Riesling „1763“ který připravili poprvé v roce 2013 na počest 250 výročí podniku a v nabídce už ponechali) a špičkový Kirchspiel, který právě i oni znovu pomohli více prosadit a ukázat jeho kvality. Zapomenout nesmím na Morstein. Vždy ruční sběr, pomalá dlouhá spontánní fermentace, typicky zrání ve velkých starých neutrálních sudech, lahvování do klasických štíhlých lahví a i u základních vín vždy pod korek. Jsou členy VDP a vína značí v rámci jeho kategorií.

Salon vín 2022, bubliny a minimální cena vína

Rok se s rokem sešel a pravidelný přehled „tohle jsou mainstreamové hvězdy domácího trhu s vínem a takto se (ne)vyvíjí“ aka aktuální Salon vín 2022 je tu :-) V loňském zápisku jsem si dovolil zpracovat trochu statistiky a znovu zopakuji i letos. Že nejlepšími bublinami je zase Louis Girardot od Bohémky si totiž přečtete i jinde ;-) Nejvíce vín je z ročníku 2019, hned 35 kousků, a dalších 32 z ročníku 2018. Vyloženě mladých vín ročníku 2020 je 17. Jde oproti loňsku o mírný posun k „uleželejším“ kouskům. Opět drtivě dominují vína zatříděná v klasickém přívlastkovém systému, z celé stovky je jen osm VOC kousků (potěšil Ryzlink VOC Mělník od Luďka Vondráka) a nevidím tam žádné zemské víno. Na počet vín vítězí Zámecké vinařství Bzenec a sdílí první místo s Mikrosem a tedy podnikem se stejným majitelem, dohromady mají 18 vín. Budu se opakovat, ale prostě si nemyslím, že tito dva producenti vytváří ve svých sklepích téměř pětinu toho nejlepšího, čím se v ČR můžeme ve víně pochlubit :-) A zároveň nejsem úplně zastáncem kvót, nespornou kvalitu těmto dvěma vinařstvím upřít nelze, nechť tedy Salon i nadále opanují :-) Od Znovínu v Salonu najdete hned 8 vín, 5 jich tam má Štěpán Maňák. Z odrůd opět (hurá!) vítězí Ryzlink rýnský s 16 víny. Druhá příčka patří s 9 víny vlašáku a třetí s 8 rulandě šedé (8 má i veltlín, ale rulanda je navíc i ve směsce). Z modrých odrůd má nejvíce Rulandské modré.

Restaurace Danu a výtečná maďarská frankovka

V Praze na Korunní před několika málo dny otevřela nová restaurace výrazně se věnující vínu a zároveň obchod s vínem, Danu. Stojí za ní bývalí provozovatelé winebaru Smaragd v Mariánských lázních a jméno odkazuje k řece Dunaji. Především na jídla a vína z „podunajských“ regionů se podnik zaměřuje. Už současná vinná nabídka je dost široká, ale ještě se dál bude rozšiřovat. Z večeře (jídlo fajn, je ještě co pilovat, ale velmi rádi se vrátíme) jsem odešel s nákupem krabice vín z Maďarska a Německa a něco jsme vypili i na místě, dají se tam najít dost zajímavé kousky různých stylů. Jde o jejich vlastní dovoz a nemalou část mají právě jen oni. Především Maďarsko tu stále není zastoupeno úplně tak jak bych si představoval (a bohužel třeba nedávný konec mého oblíbeného dovozce Vinorum tomu moc nepomohl, byť někteří „jejich“ vinaři už jsou zpět pod jinými křídly) a každý přírůstek oceňuji!