Suché Fino z Lidlu

O produkci Bodegas Williams & Humbert (web) už jsem se tu několikrát zmiňoval, měl jsem tu i pár detailnějších informací o celém jejich podniku. Mám emocionální vznik k jejich základnímu Dry Sack Fino, je to sherry se kterým jsem vlastně začínal a popíjel ji tenkrát docela často s budoucí manželkou aniž bych nějak hlouběji řešil, že je to nějaké „divné“ víno. Fascinovalo mne, jak je odlišné a charakterní. Dry Sack jsem už mnoho let nechutnal, ale Williams & Humbert je jedním z nejčastějších dodavatelů (společně s González Byass) sherry do privátních značek řetězců a pravidelně jsem jejich Fino měl pod logem Marks & Spencer a Tesco. A teď náhodou narazil na nabídku dalšího vína z jejich produkce v Lidlu, Tio Nico Fino Superior Jerez Seco, půllitrovka za 99 Kč. Přepočteno na sedmičku je to necelých sto pade, tj. 5.70€ (a v Německu to ještě bude v akci a levnější %-). Což je normální cena za základní Fino, byť jen o pár centů víc zaplatíte za skvělé věci jako Fino La Ina či Manzanilla La Guita. Ovšem ve Španělsku, ne u nás, čímž se „jen si zaskočit pro láhev“ přístup bohužel komplikuje. Tohle Fino bude aktuálně jedno z nejlevnějších na našem trhu. Stojí za ty peníze?

Proč nedávat víno do mrazáku

Neoriginální téma, už jsem se tu zmiňoval v minulosti, ale s aktuálním uvolněním mravů (rozuměj častějšími večírky, ochutnávkami a tak podobně po covidových omezeních) a avizovanými tropickými teplotami v následujících dnech si myslím zaslouží opakování. Pokud potřebujete rychle vychladit víno, nedávejte ho do mrazáku! Teda ne že by nebylo do půl hodiny hezky vychlazené, a když ho předtím obalíte vlhkou utěrkou tak ještě rychleji, fyzikální zákony fungují a výsledek se dostaví. A neodrazuji vás ani proto, že by snad mrazák nějak ublížil třeba lepším/dražším lahvím, funguje to od základního veltlínu, přes bílé burgundské až po špičkové Champagne. A v klidu tak přichladíte i červené, protože ani to není úplně fajn pít vyhřáté po cestě ve 30˚C ve stínu. Problém je trochu jinde…

Neuburské a Chardonnay od Charváta

Na produkci malého vinařství Stanislava Charváta (web) z Klobouk u Brna narážím vlastně už několik let a trochu mne překvapuje, pokud tedy nehledám špatně, že jsem tu ještě nic nepsal. Asi hektar a půl vinic, trati U Větřáku a Pod Plunary. Jde o spíše starší výsadby, 45+ let i výrazně více, navíc vedené čistě. Vlašák mívá z Pálavy, tu Ořechová hora a jindy zase Bergrus, v degustační setu vždy charakterem od vinic z Klobouk dramaticky odskočí :-) Roční produkce jen nějakých deset tisíc lahví, připravených i ve sklepě bez kravin. Fermentace spontánní, sem tam pár dní macerace i u bílých vín, zrání hlavně dub a akát (či jejich kombinace i u jednoho vína) různých velikostí a stáří, žádná aditiva krom decentního síření a ani nic odebráno, když je nutné tak jen hrubá filtrace. Viněty, kterým dominuje velké písmeno CH, ve mně vyvolávají dojem, že ve všech lahvích je Chardonnay :-)

Brut a dokonalá vada od Sorelle Bronca

Sorelle Bronca, tedy sestry Broncovy, mi zní trošku jako nějaký gang z divokého západu. Ve skutečnosti ale Antonella a Ersiliana (a její dcera Elisa, dnes zastávající roli hlavní enoložky), které podnik přebraly po otci v polovině osmdesátých let, vedou rodinné vinařství sídlící nedaleko Valdobiadenne a připravující vyloženě skvělé Prosecco z tamních efektních svahů (a jedné z možná vizuálně nejpůsobivějších vinařských krajin Evropy). Bohužel jsem neobjevil žádný skrytý poklad, pravidelně získávají skvělá hodnocení a mají u lahví tři sklenky Gambero Rosso a jsou součástí jejich Tre Bicchieri Tour. Obzvláště řadu Particella z konkrétních jednotlivých vinic je nutné zařadit mezi špičku oblasti a upřímně úplně suchá Particella 232 si v ničem nezadá i s bublinami „serióznější“ pověsti v lahvi kvašenými. Za pozornost stojí i jejich tichá vína, ale my se dneska mrkneme na základní Brut coby „vizitku“ vinařství a pak původní typický styl dokvášený v lahvi a s kaly.

7x Experimentální vinařství Trejbal

Od Tomáše Trejbala, z Experimentálního vinařství Trejbal (FB), už jsem tu před nějakou dobou popisoval na Mělnicko trochu exotický Pinot Noir. Teď jsem měl možnost, v rámci hledání nových vín pro jednu restauraci, prochutnat jeho aktuální nabídku, nyní už vína oficiálně nabízená na trhu. Experimentální vinařství v názvu svého podniku je myslím výstižné, zatím je to hodně o pokusech a hledání směrů, což určitě ovlivní i náběh dalších vinic (včetně třeba nové kokořínské výsadby nedaleko Truskavského dolu). Něco obdělávají sami a čistě, ale hrozny i nakupují. Naturálně ve sklepě, s vinětami poutajícími pozornost (a za kterými stojí příběhy konkrétních osob Mělnicka) a popisy vín, jaké se jen tak nevidí. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam se bude tenhle projekt ubírat :-)

Còlfondo Agricolo a jedno Gavi

Dnes večer, po fakt dlouhé době, zas prezentuji vína a předávám svá moudra. Navíc k tématu ze svých nejoblíbenějších, bublinám různých druhů! V rámci výběru vzorků jsem pořídil a doma vyzunkl také láhev L'Essenziale 2019 Còlfondo Agricolo od Azienda Agricola Ruge (web). Ruční sklizeň hroznů z kopců Santo Stefano ve Valdobbiadene, odrůdově Glera 90 % a zbytek Verdisio / Bianchetta. Dokvašeno v lahvi, s korunkovým uzávěrem. Vinařství doporučuje nechat víno usadit, opatrně zdekantovat a servírovat z karafy, vyhnout se kalům (přístup „limpido“). Já upřímně preferuji opatrně nalévat přímo z lahve a postupně si užít čím dál kalnější a měnící-se víno. Pro účely ale třeba degustace je lepší buď opravdu přelít a nebo naopak hned na začátku kaly promíchat (přístup „torbido“), aby měl každý stejné víno :-) Víno dělají už déle, nově není značeno jako Prosecco ale „jen“ Frizzante Colli Trevigiani IGT a rozhodli se spojit s novou značkou Còlfondo Agricolo, společně s už více než desítkou dalších rukodělných producentů. Každopádně tohle víno světlejší barva, opalizující, a perlení nijak výrazné ale vytrvalé. Čerstvé, bíle ovocné, krémovost, kvasnice a chlebová kůrka, citrusová kůra, fajn. V chuti úplně suché, lehčí, živé, osvěžující, opět bílé ovoce a citrusová kůra, bezvadně pitelné, s lehkou nahořklostí v závěru co svádí k dalším douškům. Charakterní, zábavná věc. Vozí Prosecco Solo aka Prosekárna, mají ale i jejich „normální“ Prosecco :-) Cena okolo tří stovek.

DNA Meunieru s lahví v nové restauraci

Sluníčko svítí a vypadá to, že alespoň pár věcí se pomalu přibližuje něčemu, co mírně připomíná normální stav. Když teda zrovna nepipetujete vlastní sliny a neděláte si téměř úplně zbytečný ale povinný antigenní test :-) Kupříkladu teď jsme po měsících zašli do restaurace. A neodnesli si odtamtud několik krabiček, ale normálně u jídla poseděli. Uvnitř podniku! :-) Aby toho nebylo málo, šlo o novinku na domácí restaurační scéně, moderní vietnamský podnik DIAN pod taktovkou týmu za skvělým smíchovským Taro. Chutnalo mi tam hodně a bavil mne i koncept chodů určených ke sdílení, ale hodnocení kuchyně nechám na povolanějších. Na oslavu jsme otevřeli láhev Champagne ADN de Meunier Extra Brut vinařství Christophe Mignon (web). Tenhle ekologicky hospodaří vinař z Le Mesnil-le-Huttier u Festigny ve Vallée de la Marne je specialistou právě na odrůdu Meunier, na zhruba šesti hektarech je má z devíti desetin, ze které umí vykouzlit úžasné věci. Tohle, plus varianta úplně bez dozáže, je jeho hlavní cuvée. V posledních letech prošla viněta lehkou obměnou a změnilo se i jméno, dříve se víno jmenovalo Pur Meunier a s chutí jsem ho doporučoval opakovaně. Na vinětě svůj vinohradnický a vinařský přístup definuje jako „Méthodes Alternatives“ a v podstatě kombinuje biodynamiku, fytoterapii, poznatky geobiologie a další přístupy, navíc už dvě dekády při jakýchkoliv zásazích s hodně velkým ohledem na lunární cykly. Nikdy ale neřešil ani bio ani biodynamickou certifikaci.

Mladá Menciá a příjemný Riesling

O Adega Algueira (web) z galicijské oblasti Ribeira Sacra už jsem se tu rozepisoval dost detailně, tématem článku bylo i několik „okrajových“ ale stále větší pozornost si získávajících odrůd. Později jsem se zmiňoval ještě o jejich Grenache. Tentokrát jsem doma otevřel, po všech těch selekcích a specialitách, naopak úplně základní víno – Mencía Joven 2019. Odrůdově téměř stoprocentní Mencía z různých poloh a spíše mladších (do 30 let) výsadeb na břidlici. Odstopkované a pomleté hrozny spontánně kvasí v nerezu, celková macerace dva až tři týdny. Víno leží nějakou dobu jen v nerezu, žádné dřevo. Ač je to základ na okamžité pití a bez záměru archivace, tak rozhodně potřebuje rozdýchat (ideálně dekantovat) a hodně se lepšilo v průběhu dní po otevření, čas tomu prospěje. Rubínová, lehce nafialovělá barva. Čerstvá, peckovinové vůně, tmavé višně a dotyk lesních plodů, bezva kořenitost a kamenitost. Suché, šťavnaté, višňové, se super kyselinami a měkčími tříslovinami, kamenitě minerální, vyvážené, slušně dlouhé a výborně pitelné. Zábavná, povedená Mencía. S cenou okolo 12€ stejná cena jako Quite a o něco dražší než Ultreia Saint Jacques, moji oblíbenci.

Výtečné Fino del Puerto

Dneska zase jedna klasika. O produkci Bodegas Lustau (web) jsem se tu zmiňoval opakovaně, patří mezi mé vůbec nejoblíbenější producenty sherry (a nejen té, mají povedené vermuty i pálenku). Fino del Puerto (dříve Puerto Fino Solera Reserva) je z jejich „základní řady“ Solera Familiar, což ale ani v nejmenším neznamená, že by šlo o obyčejné víno. V téhle řadě, která tvoří objemem i největší část jejich produkce, jsou vína „encyklopedická“ v rámci stylu, precizně připravená a stabilně v dost nadprůměrná v kvalitě (a v poslední dekádě šla i nahoru). Nad nimi stojí starší/raritnější lahvování, různé VOS/VORS varianty, sherry od konkrétních malých almacenistas (viz třeba Fino del Puerto 1|143 Almacenista José Luis Gonzáles Obregón o kterém jsem tu psal dříve) a různé limitky, en rama lahvování a podobně. Fino del Puerto je stoprocentní Palomino vyzrávané v sudech pod flórem pět let. Solera se nachází v Bodega del Drago v El Puerto de Santa María, kousek od oceánu a zátoky u Cádizu, tedy oproti typickému „vnitrozemskému“ zrání v Jerez de la Frontera jde o fino s výrazným chladnějším vlhkým vlivem (mají tam hezkou pláž a trochu jsem ji navrhoval na případnou rodinnou dovolenou u moře, samozřejmě bez postranních úmyslů…).

Mlaďoši od Martina Vajčnera

O znojemských naturálních vínech od Martina Vajčnera (web) jsem toho zde moc nepsal, zmiňoval se před rokem jen o zábavném Müller Thurgau. Vinař pomalu ale jistě roste jak ve smyslu rozšiřování sortimentu i vinic (stále i nové vysazuje a myslím, že do pár let se máme na co těšit) tak i kvalitou vín, stylově to působí docela stabilizovaně a i oproti kupě jiného naturálna, které jsem v poslední době pil, navíc nevykazuje žádné úchylky a vady :-) A nebo na selekci do prestižní restaurace alespoň neposlal to co nějak ujelo, i to by se ale počítalo, není totiž nutně pravidlem. Poměrně rychle se mu povedlo získat hned několik distributorů, včetně zahraničních, takže je vlastně už teď docela slušně vyprodaný. Vína níže by ale ještě měla být k dispozici.