Odvrácená strana Měsíce a Dornfelder z kvevri

Otevřel jsem nedávno Dark Side of the Moon 2019 od Víno Vdovjak (web), tedy lokalita Veľká Tŕňa a slovenská část Tokaje. Jde o botrytickou záležitost z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Jednodenní macerace, fermentace v nerezu spontánně a poté zrání v 500l sudech. Nečiřené, nefiltrované a jen trochu zasířené. Tmavší, matnější zlatá barva. Expresivní, výrazná vůně, sušené meruňky, přezrálé broskve, medovost a kořenitost, houby, trochu svěžejší citrusová linka a pomerančová kůra. První dojem je zřetelně „sladké víno“. V chuti ale spíše suché, byť trocha cukru tam je, plnější a opravdu velmi intenzivní, dost kyselin a velmi pěkná délka s teplým dozníváním výraznějšího alkoholu. Medové, sušené ovoce, koncentrace. Možná trochu hrubší a lehce neotesané, ale charakterní zajímavé víno. Pro mne spíš na jednu skleničku než popíjení celý večer, ale v otevřené lahvi drží perfektně, takže žádný problém. U nás běžná cena po lahvi ve Vinotéce u Lachtana (já mám z Vinohrad, ale asi mají i na Smíchově) 490 Kč. Vdovjaka vozí více věcí ze sortimentu a mají i Oakenshield, který se nedávno objevil ve více než eklektickém přehledu „25 vín, která musíte ochutnat před smrtí“ v britském Evening Standard :-)

Výborná Champagne od Aurore Casanova

V lednu jsem poprvé ochutnal (no dobře, vypil láhev) od Aurore Casanova (web) a bylo to hodně příjemné překvapení. Kombinace jména, viněty (od Myriam Achour), promo fotografií křehké štíhlé baletky ve vinicích a mladé domény „nadšenců“ ve mne trochu vzbuzovala obavy, že to nebude úplně seriózní pití. Ó jak jsem se spletl! Ano, Aurore byla profesionální baletkou, kariéru ukončila v roce 2011 kdy odešla z Curyšské opery a ujala se vinic, jež vlastnila její rodina. Doplnil ji dnes již manžel Jean-Baptiste Robinet, protetik pro amputované, a společně založili doménu nesoucí její jméno. Pracují na celkem 3.5 ha vinic u Puisieulx, Mesnil sur Oger a Champvoisy, v ekologickém režimu směrem k biodynamice. A čistě samozřejmě i ve sklepě.

Karim Vionett a jeho Beaujolais

Karim Vionett se sice vyučil pekařem, ale od dětství si přivydělával ve vinicích v Beaujolais a celý život byl v těsné blízkosti tamních nejslavnějších „naturalistů“, později u nich i pracoval jak ve vinicích tak coby asistent ve sklepě. Od roku 2006 pak tvoří vína i z vlastních vinohradů. Za začátku byl trochu opatrný a své alžírské kořeny nejdřív na vinětách trochu tajil, jméno psal jen jako K. Vionett. Ale to už je dnes pasé a na jedné z lahví dokonce najdete dominantní nápis „Du Beur dans les Pinards“, což by se dalo volně přeložit jako „Arab ve vašem víně“. A je zároveň jazykovou hříčkou odkazující k francouzskému rčení „Mettre du beurre dans les épinards“, polepšit si typicky finančně, doslova „přidat máslo do špenátu“. Na jeho tričkách zase najdete „Sex, Rock & Gamay” a v kombinaci s vinětami tak nějak jasně víte, že je to celé takové volnější, na pohodu a natural :-) Pracuje na zhruba pěti hektarech vinic, většinou 40 až 65 let starých výsadeb, v Cru Fleurie, Chenas a Chiroubles a také „jen“ Beaujolias-Villages. Vinice v organice (ale bez certifikace) a ve sklepě žádná aditiva krom trochy zasíření. Povětšinou plná karbonika v betonu nebo sklolaminátu, pod CO₂ až do lahvování, bez čiření a filtrace.

Zábavný Riesling a efektní Rosso di Montalcino

Prvním vínem, které jsem od vinařství Grüber Röschitz (web) z rakouského Weinviertelu vypil, byl základní Riesling 2018. Mladí sourozenci Maria, Ewald a Christian hospodaří na vinících mezi Röschnitzem a Roggendorfem, od roku 2013 v ekologickém režimu a dnes i s bio certifikací a biodynamickými postupy. Tohle víno pochází z výsadeb dvacet až třicet let starých, mošt po několikahodinové maceraci kvasí spontánně v nerezu a tamtéž, na jemných kalech, víno pár měsíců zraje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Ve vůni již trochu nazrálé, ovocnost do jablka a meruněk a trochu citrusů se lehce mísí s náznaky petroleje a medem. V chuti suché, docela lehkonohé, čisté, s moc pěknou kyselinou, ovocností kopírující vůni, decentním dotykem tříslovin a lehce meruňkovou peckou v slušně dlouhém dozvuku. Vyvážené, příjemné, zajímavé a moc dobře pitelné. Oslovilo mne dost a nalákalo vyzkoušet další jejich vína vyšších řad. K nám vozí JustWINE. Jo a fakt moc se mi líbí jejich viněty, vyloženě roztomilé :-)

Německý Spätburgunder a Bolgheri Rosso

Pořídil jsem nedávno základní Spätburgunder 2019 z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, web) z Pfalze, už jsem tu o nich psal v souvislosti s ryzlinky. Je to z několika různých tratí, fermentováno v nerezu a školeno ve starších barrique sudech. Láhev burgundská, šroubový uzávěr. Rubínová barva, nijak tmavé. Čerstvé a svěží ve vůni, trochu reduktivní a svědčí tomu rozdýchat. Aromatika do višní, trocha černého rybízu, čisté, ovocné, přímočařejší ale dost příjemné. Čisté, suché, středně plné s fajn kyselinou, výborná pitelnost, červená ovocnost, balanc, lehce mandlička ve středně dlouhém dozvuku. Nic složitého, ale hezky udělaný „jen tak“ Pinot Noir, odrůdový a sympatický, který mne těšilo popíjet celý večer. U nás u dovozce 1er Wines běžná cena po lahvi 269 Kč.

Efektní Timorasso od La Spinetta

Před nedávnem jsem se v článku pro Forbes zmiňoval o hodně zajímavé odrůdě Timorasso (ano, stále projevy deviantní snahy nutit mainstreamu okrajovější záležitosti), jejíž projev v apelaci Colli Tortonesi se někteří odvažují označovat za „bílé Barolo“ :-) S odrůdou mne seznámila vína ze sortimentu Víno pro Vás, jak Derthona od La Colombera tak Ronchetto od Poggio Paolo Giuseppe lze k ochutnání více než doporučit. Já teď ale doma otevřel kousek od La Spinetta (web), většího producenta slavného především díky Barbarescu a potažmo Barolu, víny s nosorožcem od Albrechta Dürera na vinětě a podobně důrazným mohutným stylem :-) Konkrétně to bylo Timorasso Colli Tortonesi Piccola Derthona 2019, což je vůbec první jejich ročník tohoto vína a rovnou ho mají nějakých 15 tisíc lahví. Odrůdově čisté Timorasso především od obcí Montemarzino, Montegioco a Monleale v nadmořské výšce 350 až 400 metrů, z ekologicky obdělávaných vinohradů. Polovina hroznů kryomacerace, spontánní kvašení v nerezu, zrání osm měsíců na kalech. Jde o „vstupní“ variantu označení Derthona, které se v rámci apelace Colli Tortonesi dohodli používat pro tamní vína odrůdy Timorasso.

Extra Réserve Extra Brut od Palmeru

Před rokem jsem se zde rozepisoval o degustaci Champagne Palmer & Co. a teď konečně ochutnal (v relativně novém winebaru/restauraci Le Terroir, na jídelním i vinném lístku je tam spousta klasik) i Extra Réserve Extra Brut, což je o dva roky déle vyzrávaný základ, navíc s o něco menší dozáží, pouhých 3.4 g/l. Údaj se, společně s mnoha dalšími ohledně konkrétní šarže vína co pijete, dozvíte na webových stránkách vinařství po zadání Bottle ID, které najdete na zadní vinětě. Tenhle přístup, kdy „nematete zákazníky spoustu datumů a údajů“ (takhle některé domy argumentují, když se jich zeptáte, proč neuvádí datum odstřelu či dozáž), ale zároveň kdo chce má k dispozici vše potřebné, mi vyhovuje. Námi vypitá láhev byla naplněna 25/04/2013 a základem je tedy ročník 2012. K němu přišlo 39 % rezervních vín a vše kvasilo a zrálo na kalech do odstřelu dne 11/04/2019, tedy velmi solidních šest let. Což je pro základní řadu neročníkovek poměrně výjimečné. Odrůdově je víno 56 % Chardonnay, 25 % Pinot Noir a 19 % Meunier.

Výborné Prosecco a Riesling od Weinbachu

Vinařství Sommariva Palazzo Rosso (odkaz k červené půdě s vysokým obsahem železa a ostatně i barvě jejich budov) vzniklo v sedmdesátých letech, s několika hektary vinic v kopcích San Pietro di Feletto. V Benátsku rodina pěstovala hrozny různých odrůd už po generace, ale většinu prodávala, až Caterino Sommariva se s manželkou Urbanou rozhodl vsadit na Prosecco/Gleru a zakoupili vinice na svazích v oblasti Conegliano Valdobbiadene. Postupně se rozrostli až na dnešních zhruba 50 hektarů (30 ha ve Valdobbiadene, 20 ha Treviso) a dostali mezi tamní bublinovou špičku. Podnik dnes vede jejich dcera Cinzia a stále tedy zůstává rodinným. Ale stylově se nijak neodvrátila od toho, co vybudovali rodiče. Přidala modernější větší vinařství, ale základ v podobně ručního sběr hroznů z vinic vedených „čistěji“ (ale ne bio) a používání jednoho z původních klonů odrůdy Glera (není tak oblíbený, protože méně plodí, ale nabízí o něco strukturovanější projev a lepší kyseliny) zůstal. Nabízí různé styly, včetně hodně suchých terroirových kousků z jednotlivých vinic, ale já se mrknul na úplnou klasiku – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut.

Ganevat prodán, Bordeaux zelená, Michelin a Praha, Adele pije víno

Jean-François Ganevat, legenda Jury obdivovaná jak v kruzích příznivců naturálna i tak i mezi milovníky tamních tradičních špičkových vín, se rozhodl prodat jak vinařství, včetně veškerých vinic a skladových zásob a aktuálně školených a zrajících vín, tak i négocianstké podnikání. Kupcem je Alexander Pumpyanskiy, ve Švýcarsku žijící ruský podnikatel a syn ocelářského magnáta. Ten již vlastní Prieuré Saint-Jean de Bébian v Languedocu, které převedl na biodynamiku a celkově dost posunul. V případě Ganevata je ale cílem naopak s věcmi moc nehýbat, zůstávají i Jean-François a jeho sestra Anne. Do podniku se přijde učit a Ganevatovi pomáhat Jocelyn Broncard, enolog se zkušenostmi z Domaine Rolet a šéf jurské vinařské laboratoře. Důvodem prodeje jsou komplikované ročníky, nutnost investic do delšího vyzrávání vín (a problémy s kvašením a zráním některých ročníků, které prostě nejsou ještě připravené) a ostatně i komplikace s „následnictvím“ ve vinařství a celkově snížení tlaku, který na Ganevata v posledních letech byl. S Pumpyanskiym si prý lidsky sedl a vše vypadá nadějně. Tak uvidíme…

Pět letošních Beaujolais nouveau

Tak už je to zase tady! Le Beaujolais nouveau est arrivé! I když dnes už pracují spíš s „Nouveau by Beaujolais“ a dalšími modernějšími obraty, které tak trochu více reflektují, že jde jen o jednu z podob regionu. Pandemický ročník 2021 přinesl ve Francii brutální jarní mrazy, krupobití a ve výsledku nejnižší sklizeň za posledních padesát let. Ani Beaujolais se rozmarům počasí nevyhnulo a podle oficiálního marketingu regionu šlo o ročník „bojovný“, se spoustou výzev a nutností máknout více než obvykle ve vinicích, ale díky bezva srpnu a září bylo možno dosáhnout dost slušné kvality při pravda výrazně menším množství. Co mi to jen připomíná ;-) Každopádně sklizeň probíhala za docela chladných zářijových dní a styl je, oproti opulentnějším projevům několika nedávných ročníků, svěžejší a lehčí a méně koncentrovaný. Počasí, krupobití především, zasáhlo o dost víc části ze kterých se rekrutuje nouveau než cru více na sever. Průměrný propad regionu bude okolo čtvrtiny, ale základních vín se dotkne víc. Pořídil jsem si pět různých lahví a včera (já vím, já vím, o den dříve…) je ochutnal a dnes narychlo znovu zkontroloval vývoj, níže najdete mé poznámky. Z tohohle malého vzorku mladých vín nebudu dělat žádné velké závěry, zda časem investovat do klasický cru. Ostatně stále je na trhu hned několik špičkových ročníků a vyplatí se do vrážet peníze do nich. Ale berte to prostě jako případné nákupní tipy, pokud dostanete chuť na první letošní Francii :-)