Cabernet Franc z Gualtallary a fajn NZ Sauvignon

Argentinský bio (a dokonce s řadou nesířených vín) producent Domaine Bousquet (web) nedávno přidal novinku do řady GAIA. V té šlo původně najít „neobvyklé“ (či spíše novosvětské) bílé a červené směsi, ale postupně přidali i jednoodrůdová vína. Mimo jiné od ročníku 2018 též Cabernet Franc, který jsem pil nedávno a včera znovu chutnal a opět mne oslovil. Jsme v oblasti Tupungato a konkrétně v Gualtallary, v nadmořské výšce zhruba 1200 metrů. Bousquet tam vinaří už skoro čtvrt století, tenkrát vinice vysazoval do panenské přírody kde se dříve réva vůbec nepěstovala. Ale jestli je v současnosti nějaká argentinská oblast, která na sebe strhává pozornost, pak je to právě tahle. Malbec a právě Cabernet Franc z Gualtallary byla nedávno první dvě argentinská vína, která si v Parkerově Wine Advocate odnesla plných sto bodů. GAIA do téhle kategorie nesměřuje, ale je to dost fajn víno a cenově i poněkud dostupnější, běžná cena po lahvi u Kupmeto je 399 Kč :-)

3x červená Morava – Pinot, Merlot, Frankovka

Dnes se podíváme na tři moravská červená, všechna ochutnaná v baru/restauraci po jedné či dvou sklenkách a tedy spíše „degustační“ dojmy než poznatky z celé lahve otevřené 2+ dny doma. A začneme bořetickým Pinot Noir Terasy 2017 zemské vinařství Jaroslav Springer (web). Mix klonů 115, 777 a 943, keře v certifikovaném bio režimu. Dva roky ve francouzských barrique sudech a následně ještě rok smíšeno v sudu velkém, lahvováno bez čiření a filtrace letos v lednu. Pěkná tmavší rubínová barva. Čistá, docela výrazná, příjemná aromatika, výrazně ovocná do tmavých zralých třešní, jasná linka dřeva, dotyk čokolády. Suché, středně plné, s dobrou kyselinou a sladšími, jemnějšími tříslovinami, svíravost, opět peckovinové ovocnost, slušná délka. Typický, poctivý, dobře pitelný a již nyní přístupný pinot, který ale bude ještě myslím dobře znát. Běžná cena něco přes čtyři stovky, což ostatně platí i pro dvě další vína.

Italský veltlín, bio cava a marketové Champagne

Dnes začneme v Itálii, v Alto Adige a údolí Isarco / Eisacktal. Konkrétně zavítáme do Abbazia di Novacella aka Kloster Neustift. Pokud chcete použít název v obou jazycích, tak články děsně bobtnají :-) Jsme v historickém klášterním vinařství založeném augustiniány, prý už od roku 1142 tam hospodaří. Vlastní šest hektarů u Novacella a dalších patnáct na pozemcích poblíž Bolzana, ale celkem pracují s asi 80 hektary (v nadmořských výškách 260 až 900 metrů, na různých půdách a s širokým rozptylem tamních tradičních odrůd) kde zbývající část patří zhruba padesátce menších pěstitelů. Ve vinicích praktikují ekologické postupy, ale certifikování nejsou. A chlubí se i CO₂ neutralitou :-) Já chutnal jejich mladý Grüner Veltliner 2020 z „klasické“ základní řady. Keře ve vyšší nadmořské výšce (650-750 metrů), mošt ze ¾ spontánně kvasí a zraje v nerezu a z ¼ v 30 hl dubových sudech. Světlejší barva, zelenkavá. Velmi čerstvé, živé a svěží. Zelené jablko, lehce limetková kůra, florální linka a dotyk pepřové kořenitosti. V chuti středně plné, suché, šťavnaté, vyvážené, čistě udělané až možná „technicistně precizní“ ale rozhodně ne nějak falešně působící, opět jablko a citrus a lehce herbální, osvěžující, dobře pitelné a lákající dát si další doušek. Pěkný veltlín! Nalákal zkusit od producenta další vína. Měl jsem ve Vicini di Vino, netuším zda si vozí sami či ne, na e-shopu každopádně víno nemají.

Čtyřikrát Château Thivin

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval o vinařství rodiny Geoffray, Château Thivin (web). Včera jsem vyrazil na degustaci pořádanou dovozcem, Domaine R&B, prochutnat pár jejich dalších vín nejen z Côte de Brouilly. A jelikož to nejdůležitější o producentovi jsem pokryl v minulém článku, tak se můžeme vrhnout rovnou na vzorky. A začneme Beaujolais blanc „Clos de Rochebonne“ 2019, ze dvou jejich bílých tím výše postaveným. Geograficky jsme o nějakých dvacet kilometrů jižněji než u ostatních vín, u obce Theizé a v zídkou obehnané vinici u Château de Rochebonne, se slavnými „pierres dorées“, zlatými kameny, a historií doloženou od 16. století. Navíc vedené v certifikovaném bio režimu. Čisté Chardonnay, ruční sběr, pneumatický lis a po troše vyčištění zachlazeného moštu fermentace a zrání osm měsíců na kalech v burgundských sudech, jednou až desetkrát použitých. Výraznější žlutá barva. Ve vůni se pěkně pojí čerstvost a citrusy s lehce florální linkou, krémovostí a dřevem a lehkou kouřovostí. V chuti spíš plnější, výraznější, dobrá kyselina a svěžest ale zakulacené, krémovější, opět citrus a něco peckového ovoce, fajn délka s decentní minerální linkou. Pěkná, uhlazenější a přístupná ale docela seriózní šardonka „burgundského střihu“.

Rieslingfreak No.4 a kutnohorská jakostka

Není to tak dlouho, co jsem zde psal o australském vinařství Rieslingfreak. Teď jsem otevřel další jejich láhev, Rieslingfreak No.4 2018 a tedy původ v Eden Valley, kde se v Austrálii odrůdě docela daří, v ročníku s nečekaně rannou sklizní. Konkrétně jde o tři různé vinice s odlišnou nadmořskou výškou, ale jde povětšinou o spraše nad jílem s velkým podílem křemene, mezi údolími Eden a Flaxman. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Výrazná aromatika, s kouřově petrolejovou linkou, expresivně limetka, květinová linka a něco kořenitosti. Suché, štíhlejší, s výraznou kyselinou, lehce malvice pecička v závěru, slušná délka, vyvážené a dobře pitelné. Slavný australský kritik James Halliday (a z mého pohledu jeden z velkých viníků pokud jde o současnou inflaci bodových hodnocení) tomu dal 96, na Barossa Wine Show to mezi mladými ryzlinky vyhrálo s 97 body. Zaslouží si podobná čísla? Trochu úlet, za mne, ale šťavnatý, klasický suchý Riesling co baví to rozhodně je. Vozí Alifea, běžná cena po lahvi 586 Kč. I v tomhle směru už je konkurence Německa nemalá :-)

Plechovky nevadí, problémy v St.Emilionu, šumivý Coravin a další novinky

Víno v plechovkách začíná být trendy. Nebo alespoň šířeji akceptováno jako alternativa k lahvím. A to prosím i ve Francii, kde ještě nedávno prý i vinařství trvala na utajení informace, že jejich víno někdo plechovkuje. Cacolac, kterého si tedy většina spojí spíš s čokoládovým mlékem, dokonce staví v Bordeaux nový závod, který bude schopen chrlit 40 milionů plechovek ročně. Upřímně… měl jsem k plechovkám v kombinaci s vínem velký odpor, ale už je mi to tak nějak jedno, pokud je ovšem obsah v pohodě. Vína, které obvykle konzumuji, se v nich ale zatím spíše neobjevují (ač už jsou první vlaštovky i mezi naturálnem a sem tam se objevují i nějaké lepší bílé z míst, která apelačně balení neomezují). A běžná spotřební vína ze supermarketu, kde je navíc láhev v naprosté většině případů vypita v den nákupu (či maximálně s odstupem několika málo dní), myslím klidně mohou být i v plechovkách. Pokud to někomu navíc umožní lépe pracovat s množstvím (plechovky od 0.2l po 0.5l, dvě skleničky místo rozpité lahve lákající k dopití…) tak také dobře. A když si je mládež na posezení venku koupí místo čím dál oblíbenějších hard seltzerů, tak za mne taky pozitivní vývoj.

Arogantní motyka aneb Nebbiolo se Syrahem

Z piemontských apelací je jednou z těch nejotevřenějších Langhe DOC, ve které lze použít přehršel různých odrůd a povoleno je mnoho různých stylů vína, od suchých tichých přes bubliny, od Novello po Riserva, i sladká slámová najdete. V případě suchého červeného lze očekávat… mnohé. Pokud je na vinětě Langhe s názvem odrůdy – například Langhe Nebbiolo, Barbera, Dolcetto či Freisa – pak apelace garantuje, že jmenovaná odrůda tvoří alespoň 85 % vína a zbytek mohou tvořit jiné nearomatické povolené modré odrůdy. Pokud tam jméno není, může být ve směsi libovolný počet nearomatických odrůd v jakémkoliv poměru. Takže třeba i Syrah, který si s Piemontem dvakrát nespojuji. Ve směsích se ale neobjevuje zas tak výjimečně, ovšem obvykle v kombinaci s Barberou a také Cabernetem Sauvignon a Merlotem. Ale občas je v cuvée dokonce s odrůdou v regionu nejrespektovanější, Nebbiolem. Takové cuvée, pravda ještě s dalšími odrůdami, má třeba Aldo Conterno. Já o víkendu ale chutnal víno jiné, zábavnou „arogantní motyku“…

Bílá Frankovka a slovenský Viognier z vajíčka

V den, kdy vinařství zrovna sbíralo hrozny na letošní ročník, jsme si v brněnské restauraci Element dali k jídlu sklenku Element Bílá Frankovka 2020 kabinetní z produkce vinařství Jan Stávek (web). Jde v podstatě o Blanc de Noir, bílé z modrých hroznů, zde tedy odrůdy Frankovka původem v Němčičkách, v trati Novosady. Barva světlá, ale s lehce měděným odleskem. Ve vůni čerstvé, svěží, ovocné, zábavný „zahradní mix“ rybízu a angreštu s lehce herbální a kořenitou linkou. Suché, svěží a docela šťavnaté, lehkonohé a aperitivně osvěžující ale nějakou hloubku to má, čisté a velmi precizně udělané, vyvážené a se slušnou délkou. Nic složitého, ale jako „house wine“ a úvodní sklenka a k lehčím předkrmům je to super. A rozhodně nás naladilo pokračovat ve zkoumání vinného lístku :-)

Pinot z Galileje a chutné mořské Albariño

Hledání svatého pinotového grálu nikdy nekončí, při zkoumání co svět nabízí jsem sáhl také po lahvi od Golan Heights Winery, konkrétně košer vínu Yarden Pinot Noir 2016. Tohle velké a významné izraelské vinařství pracuje s hrozny ze zhruba 630 hektarů ve 450 jednotlivých blocích zpracovávaných separátně, v širokém rozptylu nadmořských výšek (400 až téměř 1200 metrů) a s dvaceti odrůdami. Postupně přecházejí do ekologického režimu hospodaření pod hlavičkou Lodi Rules, tedy kalifornského programu (ovšem jejich šéfsklepmistr právě odtamtud pochází a tak to i trochu dává smysl), mají už i vína značená bio. Tenhle konkrétní pinot, z Galileje a Golanských výšin, je z jejich vlajkové řady Yarden (aka Jordán), z výše položených chladnějších vinic na vulkanické půdě a z mixu více poloh. Školeno 16 měsíců ve francouzských dubových sudech, ze zhruba tří čtvrtin nových. Těžší burgundská láhev, kovová záklopka a celokorek.

Veltlín a ryzlinky z brněnských vináren

Pozvali mne do Brna, abych coby nezaujatý ochlasta zhodnotil vinárny nominované pro letošního Gourmet průvodce. A měl jsem se dobře! Možná i nějaké dojmy sem pro web zpracuji – kde jsem se cítil nejlépe, kde mi přišla nabídka nejširší, kde nejzábavnější a u koho se pije z nejhezčích skleniček :-) Ale nejdřív odhrnu pár poznámek k vínům. Primárně jsem jel z nabídky po skle, ovšem nebyl to vůbec problém a ochutnal jsem tak i opravdu výtečná vína. Vlastně bezva překvapení. Dost to tam žilo, lahví otevřených hodně a některé další nebyl problém přidat, protože je dál v klidu udají (jen jednou jsem se setkal s vínem otevřeným očividně příliš dlouho a unaveným, což bylo ale obratem vyřešeno). Dneska se mrkneme na první tři bílá, další budou následovat.