Agrovoltaika, Laurent Vaillé, podcast Svazu vinařů ČR

U nás máme jaderný vinohrad (a znovu mi to připomnělo jednu starou vinětu), ve Francii zase solární panely přímo nad révou alias agrovoltaiku! Mrkněte na sunagri.fr pro detaily, jsou tam i videa. Projekt testují na různých plodinách a ve francouzském Vaucluse také ve vinicích. „Žaluzie“ se solárními panely mají dynamicky reagovat na potřeby rostliny – bránit teplotním špičkám a připálení a vypomoct i proti jarním mrazům, zároveň systém pracuje s vláhou a sleduje co se ve vinici děje. Jo a k tomu generuje elektřinu. Budeme se brzy bavit místo o „terroir“ a specifických kvalitách vinohradů spíše jen o hektarovém výnosu v kilogramech hroznů a kW elektřiny? Asi ještě hned tak ne, ale pro nějaké velké pláně určené pro průmyslovou výrobu vína… asi proč ne. Jen teda mám pocit, že podobné konstrukce trochu zkomplikují práci s běžnou vinohradnickou mechanizací :-) Pošleme tam kompaktní roboty! A drony!

Fascinující klasické bílé z Jerezu

Před pár týdny jsem se ti obšírně rozepisoval o problematice nefortifikovaného sherry a dnes se mrkneme na další víno z regionu, které nebylo destilátem posíleno. Bodegas Luis Pérez „La Escribana“ Macharnudo 2019 Vino de Pasto. Pro začátek si osvětlíme různé zajímavé nápisy na vinětě. Vino de Pasto si můžeme volně přeložit jako „víno na pastvu“, v Jerezu se používá pro základní místní lehká stolní vína na obyčejné popíjení, vína nesplňující běžné apelační předpisy pro to co je sherry. A zde takto výrazně hned na přední vinětě je uvedeno téměř jistě proto, aby vzbudilo pozornost, že víno podobné úrovně nemůže být zatříděno nijak výše. Dále, větším písmem než jméno vinařství, na vinětě najdete nápis Tosca de Barajuela. To je jeden z typů tamní bílé půdy zvané Albariza, který obsahuje určitě největší podíl usazenin rozsivky a z poloviny křídu, to vše částečně spojeno s vrstvami jílu a oxidů železa do jakýchsi viničních „lasagní“. Réva na téhle půdě má tendenci plodit méně a hrozny mají silnější slupku, mošt bývá koncentrovanější, silnější a zemitější.

Old Fashioned od Nestarce

Upřímně oceňuji úplnou otevřenost v informacích o víně. U toho dnešního, propagované coby sofistikovanější variace na „druhák“, se dočtete: „… jemně jsem vylisoval Chardonnay, takže matoliny zůstaly krásně šťavnaté. Místo vody jsem je zalil přímo lisovaným Pinotem Noir, jehož hrozny byly napíchnuté muškou Drosophilla Suzuki (roztahuje se tu čím dál tím víc), takže jsme nemohli nechat ležet mošt na slupkách.“ Navíc i další vývoj vína nebyl původně plánovaným směrem: „během zrání víno chytlo lehce flor, tak jsem přestal dolívat (když to chce, tak ať to má), a výsledkem je lehce oxidativní charakter, což je pro mě jako milovníka sherry další vítaná neplánovanost.“ Vinař, a jsme u Milana Nestarce, se tady netají, že víno nevzniklo úplně plánovaně a coby výsledek nějaké zásadní vize, ale jako improvizace vzhledem k okolnostem. Jedná se o jednu z jeho limitek v pár kusech (zde 303 sedmiček), ne víno v běžné nabídce u dovozců, povedených kousků co se dříve spíš ani moc nedostávali ven z vinařství. Konkrétně jde o Old Fashioned „Blanc de noirs de blancs“ :-) Na webu jsou k tomu další informace, včetně těch o výborné vinětě od Honzy Klimeše. Doporučuji vaší pozornosti. A jaké že je víno z hroznů napadených asijskou octomilkou, které jako bonus navíc chytlo „flór“? Inu…

A vítězem je bio s lehkým bílým a cavou

Před nějakou dobou jsem zde měl velmi povedené Xarel·lo od Celler Credo (web), v článku najdete i něco o vinařství. Před pár dny pak otevřel And the Winner is… 2019, jejich úplně základní bílé. Odrůdově Xarel·lo, Macabeu, Parellada a Monastrell z Penedès, z nezavlažovaných vinic vedených v biodynamickém režimu (a bio certifikováno). Spontánně kvašeno a vyzráváno jen v nerezu, alkohol nevysokých 11 %, úplně suché a přisířeno na 38 mg/l celkové. Lehčí burgundská láhev, korek z drti s pevnou dvojploškou. Světlejší slámová barva. Čistá, svěží, lehce florální a jen decentně citrusově ovocná vůně, lehce pecičková. Suché, čisté, lehce krémové, jemnější, s decentní minerální linkou. Takové „neutrální bílé“ co se dobře pije, není na něm nic špatně, je udělané naprosto poctivě a z typických lokálních odrůd a stojí okolo dvou stovek. Ale po zkušenosti s dalšími jejich víny, a především bublinami z mateřského vinařství Recaredo, jsem asi čekal víc :-)

4x Cru Beaujolais od Château des Jacques

Mám rád dobré Beaujolais a oblíbil jsem si, krom vícero menších/naturálnějších/etc. o kterých se tu též pravidelně zmiňuji, produkci Château des Jacques (web) z Romanèche-Thorins. Měl jsem tu o nich obsáhlý článek i hodnocení několika jednotlivých vín. U příspěvků na Instagramu jsem pak odvážně napsal, že jsou možná tím nejlepším, co jejich majitel Louis Jadot nabízí :-) Myšleno v poměru ceny a kvality to ale bez nadsázky může platit, leckterá jejich vína strčí do kapsy výrazně dražší červené Burgundsko a přitom stylově vlastně nemusí být tolik odlišná. Ale toť můj názor a můj vkus, který nikomu necpu (vlastně cpu, furt dokola tady v článcích, ale nijak agresivně ;-). V uplynulých týdnech jsem zase pár jejich lahví otevřel, vše nákupy u dovozce Kupmeto, a byl veskrze spokojen. Vezměme to od nejstaršího k nejmladšímu…

Mladý živý Riesling a naturální Mencía

Občas zasvítí sluníčko a vyvolá chuť na osvěžení mladým ryzlinkem. Nedávno jsem se pustil do Weingut Prinz (web) Rheingau Riesling 2020 trocken, základu od výtečného bio(dynamického) vinařství o kterém jsem tu psal před pár měsíci, z nabídky CCVino za 279 Kč. VDP.Gutswein, z vinic se spraší a jílem a křemičitými písky. Sběr od poloviny do konce září, pomalejší fermentace jednotlivých poloh v nerezu a zrání do ledna na jemných kalech a pak do lahví. Pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva, výraznější zbytek oxidu uhličitého a bubliny na skle. Čerstvé, živé, citrusově-florální a výrazně minerální. Suché, šťavnaté, lehčí až středně plné, alkohol 12.5 % ale příjemně štíhlé a “citrusově minerálkově” působící, šťavnaté. Kyseliny, živost, pitelnost, zábavnost. Tohle na dobrém mladém ryzlinku mám fakt rád. A jasně, vyzrálý „velký“ Riesling je naprosto skvělá záležitost, ale tuhle mladou energickou variantu bych teda vůbec nezatracoval.

Fajn sprašový veltlín a něco k cenám

Chtěl bych tvrdit, že nepodléhám slevovým akcím, jsem úplně imunní vůči bodům světových kritiků a pozitivním hodnocení v prestižních magazínech a nákupy dělám vždy jen na základě osobního posouzení kvality vína a zda cenově dává smysl. Ale byla by to samozřejmě lež. Takže když mi v mailu přistála nabídka na Niederösterreich Grüner Veltliner Lössterrassen 2019 od Weingut Josef & Philipp Bründlmayer (web) z Grunddorfu na kraji Kamptalu (ale zásadní vinice mají vedle v Kremstalu) v akci 6+6 zdarma… inu… nevydržel jsem to a naslepo pořídil :-) Kvalitní slušně hodnocené rodinné vinařství, bez herbicidů a pesticidů ve vinicích, ruční sběr. A jejich základní sprašový veltlín z mixu různých terasových vinic, připravený čistě v nerezu a školený nějakou dobu na kalech. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem, líbí se mi viněta. Citrónová světlejší barva. Čisté, svěží ve vůni, aromaticky směrem zralé jablko, decentně krémové a příjemná kořenitost do bílého pepře. Úplně suché, lehčí až středně plné, fajn osvěžující kyseliny ale trochu zakulacené a nic ostrého, opět ovocitost do jablka, přímočařejší, běžně dlouhé ale ne nudné dobře udělané snadno pitelné bílé. Na léto a posezení s přáteli, jestli už to bude legální, se pár dobře vychlazených lahví rozhodně užije a budou mizet s chutí.

Niepoort Nat’Cool DrinkMe v červené

Rodina Niepoort je známá především coby producent výtečných fortifikovaných portských vín, ale postupem let začali nabízet i výtečná klasická tichá suchá červená i bílá vína i z jiných oblastí než jen údolí řeky Douro, mají bubliny a také spolupracují s vinaři mimo Portugalsko jako takové. Připravují skvělé věci společně s Equipo Navazos ve Španělsku, rodina zasekla drápky v rakouské oblasti Carnuntum a páchají zábavná vína společně s Philippem Ketternem na Mosele. Už několik let mají v nabídce chlastací kousky v řadě „Nat’Cool“, ze začátku to propagovali jako „novou kategorii vín“, která má za cíl nabízet snadno přístupná (projevem i cenově) ale čistě udělaná šťavnatá nízkointervenční „bez kravin a jen tak fajn“ vína nepřestřelená dřevem a odrážející místo původu. Prostě něco, co Niepoort potřeboval do svého byznysu vinného distributora :-)

Mythopia Shining aneb Pinot v podobě extrémní

Soundtrack ke článku zde. Mám rád extrémy. Teda alespoň pokud jde o víno, jinak jsem dost přízemní :-) Ne že bych je nutně potřeboval na každodenní pití a byl nadšen z každého úletu, co se mi dostane do sklenky, jen pro jeho odlišnost. Vždyť už mne znáte a víte, jak se stále vracím k „encyklopedickým“ německým ryzlinkům, klasickým bublinám, dobře udělanému Beaujolais… Ale je vždy zábavné zkoušet, kam až lze konkrétní odrůdu, oblast, styl a víno jako takové posunout. Jednou z nejextrémnějších podob mého milovaného Pinot Noir, jakou jsem měl to štěstí kdy pít, byl nedávno shining 2009, „heroic Alpine wine“ od slavného naturálního producenta z Valais, Mythopia (web). Vinař Hans Peter-Schmidt popisuje své švýcarské vinařství jako „projekt zkoumající vliv biodiverzity na produkci vína“ a obsah jeho lahví je tvořen pouze „hrozny a okolním vzduchem“ :-) Inu proč ne. Název vína odkazuje ke slavnému filmu Osvícení Stanleyho Kubricka, který myslím v mnohých (mně nevyjímaje) zanechal hluboké stopy a leckteré ze scén natrvalo vryl do paměti.

Weingut Meier a povedené přísnější ryzlinky

Udělal jsem si před nějakou dobou radost a nadělil si horizontálu čtyř ryzlinků od Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz). Rodinného vinařství s již téměř 20 ha na kterých pěstují 15+ odrůd, ale dominuje právě Riesling a odrůdy burgundské. Vinice jsou obhospodařované už nějakou dobu čistě a aktuálně v přechodném období na bio (a ve sklepě se vyskytnou i mírně netradiční záležitosti jako ryzlink připravený na slupkách). Za vína je zodpovědný mladý Georg Meier, vystudovaný vinař který se cvičil u Bernharda Kocha, Siegrista a Christmanna, a v poslední letech se o něm začíná trochu víc mluvit a jméno vinařství jde nahoru. Všechna chutnaná vína kvasila pomalu a dlouho v nerezu a tam i nějakou dobu ležela na kalech. Jsou v klasické protáhlé láhvi, z ročníku 2018, na 13 % alkoholu a suchá. Ale ze čtyřech více či méně odlišných podloží – buntsandstein (pískovec), rotliegendes (především červené pískovce), granit (žuly) a schiefer (břidlice).