Minimální cena vína u nás i ve Francii?

„Zavedení minimální ceny alkoholu není daní, ale pomůže zachovat vinařský průmysl a zároveň omezit množství úmrtí s alkoholem souvisejících.“ Tak alespoň debatují ve Francii, kde uvažují o zavedení minimální ceny 0.5€ za jednotku alkoholu, podobně jako to už před několika lety celkem úspěšně udělalo Skotsko a Irsko. Ve Francii jednotka odpovídá 10 gramům čistého alkoholu. Přepočteno na sedmičku vína se tak pohybujeme, u běžných vín s 12 až 14 procenty alkoholu, na 71 až 83 gramech čistého alkoholu. A tedy minimální ceně zhruba 3.55-4.14€/láhev. Jinak řečeno nic, co by se týkalo jakýchkoliv lepších vín, ale naprosto drtivě zasáhne masovou spotřební produkci Languedocu, Bordeaux, Gaskoňska a ostatně i dalších regionů. Podle odhadů by taková minimální cena znamenala zhruba 15% snížení prodejů v tomto nejlevnějším segmentu a 22% snížení úmrtnosti na rakovinu způsobenou alkoholem. A díky vyšším cenám by přímo nemusela tolik zasáhnout producenty, kteří to ovšem vidí úplně jinak a proti nápadu se bouří.

Třikrát Riesling se sovičkou od Carlo Schmitta

Vyrazil jsem minulý týden na galadegustaci dovozce b.wine, který na ní představil jak pár stálic v sortimentu tak i dvě nová vinařství, tak nějak shrnul výsledky letošního roku a představil plány na ten příští. Z nových vinařství je to jedno z hvězdných jmen oblasti Rheingau, Weingut Künstler, které se na našem trhu všemožně (ne)vyskytuje už poměrně dlouho. Určitě ale něco sepíšu časem. Druhou novinkou pak je Weingut Carlo Schmitt (web) z Leiwenu, tedy střední Mosela. Mladičký Carlo, je mu jen něco málo přes dvacet, se na degustaci připojil alespoň na dálku a provedl nás svými víny a pověděl i něco o vinařství, dovolím si tedy o nich dnes pár řádků.

Červený bolehlav, konec fino, pokuty v restauraci a aukce Hospices de Beaune

I mainstreamovými médii aktuálně hýbe odhalení, pravda zatím nepotvrzené experimenty na lidech, co s největší pravděpodobností stojí za bolehlavem po konzumaci červeného vína. Spousta lidí má horší kocoviny právě po červeném. Obviňovat z nich síru, nejoblíbenějšího nepřítele mnohých, tím pádem úplně nejde, v červených bývá siřičitanů v průměru méně. Spekulovalo se o efektu tříslovin a určitý vliv mají ne úplně neobvyklé intolerance na histamin, kterého v červených naopak bývá více. Osobně se domnívám, že důležitou roli hraje i prostý objem alkoholu, červená bývají (generalizuji, ale v průměru to tak je) silnější. Aktuální studie UC Davis pak za viníka označuje flavonoid quercetin, v jiných ohledech zdraví veskrze prospěšný antioxidant nacházející se v široké škále ovoce i zeleniny, který ovšem dělá paseku při zkombinování s alkoholem. V játrech se metabolizuje na např. quercetin-3-glucuronide, který pak blokuje enzym pro ALDH2, metabolizování acetaldehydu, jehož koncentrace následně stoupá a způsobí ony bolehlavy či nevolnosti. Pokud jsem to tedy pochopil správně :-)

Popíjení Beaujolais nejen s mlaďochy

Od minulého čtvrtka jsem ochutnal či s přáteli rovnou vypil celkem 14 Beaujolais různých stylů od několika producentů, jak vín trochu uleželých z klasických cru tak i letošních mlaďochů. Prochutnali jsme se od voňavých veselých klasik typu Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ od Jadota po skvělé seriózní Château des Jacques Fleurie 2018 (které se aktuálně dostává do opravdu skvělé kondice a jsem rád, že mám nakoupeno ve sklepě). Otevřel jsem další Moulin-à-Vent od vinařství Louis Boillot, viz starší článek, tentokrát Plantier de Favre 2016 ze starých keřů v poloze hned vedle Les Carquelins. A měl jsem na něj ještě nějakou dobu počkat, to víno působí spíš jako burgundský tradiční Pinot z dobré polohy a stále potřebuje zrát, skvělá věc. Ochutnal jsem i dvě pro mne úplně nová vinařství, z naturálnějšího spektra, k těm sepíšu něco samostatně. Dneska bych se rád mrknul na šestici mladých vín z degustačního setu dovozce Kupmeto, když je „to“ období roku. Něco k ročníku 2023 už jsem tu také měl, takže můžeme rovnou na vína…

Vertikály Semillonu z Hunter Valley

Po delší době jsem zase měl možnost ochutnat nějaký ten Semillon z Hunter Valley. U dovozce Alifea a hned od dvou různých producentů, byť spřízněných v rámci Agnew Wines – Audrey Wilkinson (web) a Pooles Rock (web). A navíc v různých ročnících. U tohohle vína platí, možná víc než u jiných, že srovnání mladého vína versus staršího je v podstatě nutné pro větší pochopení stylu, evoluce v lahvi u něj umí být dramatická. Degustace byla tak trochu opáčkem akce před čtyřmi lety, o které jsem sepsal report a najdete v ní myslím o dostatek dalších informací k tématu, především k oblasti a jak jsou vína připravována a co se s nimi děje při zrání. Dost jsem se těšil, jak se některá vína dál (ne)posunula a nakolik se bude můj dojem z vín pocit po těch letech lišit. Tak jdeme na to!

Mladé božo, Bublina s problémy, Moët honička, lahvový kartel, kafe a víno

Můžeme stokrát opakovat, jak to víno narušilo vnímání celého regionu a podkopalo tamní kvalitní produkci. Sbírají se z toho svým způsobem doteď. Jenže populární je furt. Možná ne tolik jako v dobách největší slávy, přesto loni vinaři poslali na trh minimálně 16.5 milionu lahví. Beaujolais Nouveau. Dle ročníku stále skoro čtvrtina vyprodukovaného vína v oblasti skončí právě v mladém víně. Přes polovinu, spíš tak 60 %, ho zhltne Francie, ovšem na tradiční trhy (samozřejmě Japonsko, tam je furt děsně populární, ale také USA či Velká Británie) loni odešlo přes 4 miliony lahví. Letošní ročník v Beaujolais nebude vůbec špatný, v tamních cru se letos určitě najdou úžasné věci, byť pár míst mělo smůlu na krupobití a vína bude méně. Jižněji, v apelacích Beaujolais a Beaujolais-Villages, odkud se také bere většina nouveau, bylo velmi sucho, sklizeň je menší asi o 30 %, redukovanější. A vína prý koncentrovanější a hlubší, od dobrých producentů vůbec nepůjde o záležitosti na vypití do vánoc. Oficiálně na trh přicházejí zítra a nejspíš něco málo v následujících dnech otevřu a přechutnám a o dojmy se podělím :-)

Dva duby Rosa Inferni & Čačík žluté víno

Po hodně dlouhé době se mi dostalo do sklenky víno od vinařství Dva duby (web) z Dolních Kounic, konkrétně Cuvée Rosa Inferni 2013, které jsem naposledy pil v rámci covid lockdownu a online degustace. K tématu jsem, krom celkem obsáhlého článku, tenkrát stvořil i video. Pouštět si ho nebudu. Byla to děsivá, děsivá doba, kdy se mi nedařilo myslet rozumně :-) Každopádně tohle víno, které vinař dělá jen v některých ročnících, je směs jeho zásadních svatovavřineckých (Ex opere operato I a Ex monte lapis) a frankovek (Vox silentium a Vox in excelso) rok školená v dubových a akátových sudech. Víno jsem měl v restauraci, takže mu nemohl věnovat tolik prostoru a času jako doma, kde bych si ho nejspíš rozložil do alespoň dvou dnů a sledoval vývoj a třeba i různé sklenky zkusil. Každopádně je to červené již znatelně nazrálejší do trochu hlubších masitých tónů, ale stále ve skvělé kondici, s červenými peckovinami a drobnějšími červenými plody v kombinaci s jemnější kořenitostí a různými zábavnými odbočkami. Suché, čisté, s trochu výraznější kyselinou a docela lehkonohé (alkohol pouhých 11.5 %) aniž by ale působilo tence, stále červená ovocnost, kořenitost, dobrá délka, vyvážené a vlastně docela elegantní. Tohle mne prosím baví. Ale věřím, že bude pro mnohé daleko jejich ideálu „pořádného červeného“ :-) Každopádně musím pořídit nějaké další frankovky a vavřince z Kounic do zásoby…

Skvělý Spätburgunder a výtečný alsaský Crémant

Jedno z vín, které jsem za poslední rok celkem pravidelně otevíral hlavně různě po návštěvách, byl Spätburgunder Gutswein 2018 od Weingut Salwey (web) z Oberrotweilu v Bádensku. Na úplné základní pinot je to krásně udělaná „chlastací“ záležitost s něčím navíc. O vinařství jsem se tu rozepisoval, psal jsem pak znovu i o jejich vesnických vínech. Teď, abych k svatomartinské huse u přátel dodržel ten aktuální trend otevírat k nim mladá vína, jsem zbavil korku (mimo jiné) láhev Spätburgunder Kaiserstuhl Gutswein trocken 2020. Což je sice také jen gutswein, ale primárně ze starých keřů v trati Käsleberg, kvašeno spontánně a macerováno necelé čtyři týdny, školeno rok v použitých burgundských 228l sudech a lahvováno pod tímhle jménem selekce z nich. Pěkná intenzivnější rubínová barva, ale nic temného. Výrazná, docela efektní červeně peckovinově ovocná vůně, třešně a višně, k tomu trošku tmavších drobných plodů (černý rybíz), krásně zakomponované dřevo, poměrně elegantní ale zároveň vesele ovocné a snadno přístupné. Suché, čisté, červeně peckovinově ovocné, šťavnaté, poměrně dlouhé se sladším měkčím tříslem, uhlazené a i přes vyšší alkohol krásně pitelné. Postupně se v tom dají objevovat jemnější odbočky a vrstvy a hrát si s tím. Fakt výtečný klasický pinot, který rozhodně neurazí ani milovníky Burgundska a má úroveň minimálně slušného village vína, ale stojí u nás 421 Kč (Der Weinschmecker). Navíc teda myslím ještě hezkých pár let bude ve skvělé kondici.

Malá sklizeň, Ganevat v problémech, změny u elity, BBR na nákupech, Penedès plně bio

Pro rok 2023 OIV předpokládá, a viní především choroby, mrazy a samozřejmě v některých oblastech a zásadně drastické sucho, nejnižší produkci vína za posledních 60 let. Aktuální odhad je někde okolo 244 milionu hektolitrů celosvětové produkce, což je propad o nějakých 7 % oproti již tak slabšímu roku 2022. Ovšem na 214 milionů hektolitrů v roce 1961 to furt nemá. Ve výsledku ale možná nebude tak špatně, vzhledem k poklesu poptávky by nižší sklizeň mohla trochu vypomoct vyprázdnit sklady, které se u některých producentů a oblastí začínají povážlivě plnit. Samozřejmě se to říká snadněji, pokud jste jen konzumentem a ne producentem…

Kolonics ze Somló a tři jeho bílá

O víkendu jsem učinil operaci „pazourky za kůže“ a vyměnil něco ze své kolekce sherry za degustační set Kolonics pincészet (web) z mého oblíbeného vulkánu Somló. Ano, v ČR existují lidé, kteří mají – stejně jako já – rádi jak sherry tak Somló, kdo by to byl čekal! :-) Každopádně o téhle maďarské oblasti už jsem toho zde napsal mnohé a před lety, než se z našeho trhu nějak vytratila, i o vínech od Kolonics. Ve vinařství jsem byl (na různá křesílka a židle rozestavené okolo budovy s výhledem na vinice moc rád vzpomínám) a jejich produkci, i když kvalita trochu kolísala, měl vždy rád. Set už jsem začal přechutnávat a možná přišel čas na malé opáčko a vlastně i aktualizované informace o vinařství.