Chlastací Gamay a nesířené bílé z Penedès

Náhodou jsem zároveň otevřel dvě vína, který vinětami vypadají tak nějak příbuzně, i když vůbec nejsou. Tedy… v obou případech jde o produkci z ekologicky/biodynamicky vypěstovaných hroznů s nízkým nebo dokonce nulovým obsahem přidaných siřičitanů a o základní „chlastací“ vína jednotlivých producentů. A začneme ve Francii. Marcel Lapierre je jméno v naturálních kruzích skloňované s velkou úctou a jeho Beaujolais, především pak apelace Morgon, patří k legendárním vínům. Dnes vinařství vede Mathieu Lapierre a kvalita vín rozhodně neupadá, stylově se nic nezměnilo. Já otevřel jejich prosté Vin de France Raisins gaulois 2019. Povětšinou je to ale z mladých výsadeb s větším výnosem v cru Morgon, čisté Gamay. Karbonika, nerez, lahvováno brzy v zimě a pod šroubovým uzávěrem s trochou zasíření (celková do 45 mg/l). Tmavší barva do fialové, ne vyloženě hluboká. Čerstvé, mladistvé, přímě čerstvě ovocné, červené ovoce směrem k tmavšímu, trochu kamenité, snadno přístupné ale má to i nějakou hloubku. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, přímější ale fajn struktura, výtečná ovocnost opět na pomezí tmavého a červeného ovoce, pitelnost, lehce mandlička v závěru. Svědčí tomu nižší teplota. Bavilo, pilo se skvěle. Jako jasně, ze 10€ (cena ve Francii, k tomu ještě doprava) koupím vína, co mi asi dají víc. Ale láhev fakt mizela velmi rychle a to je vždy dobré znamení :-)

4x Carménère od Viña Errazuriz

Podzimně, chladno a lezavo a deštivo… O víkendu jsem vylovil ze sklepa a otevřel několik ročníků Carménère, které se do tohohle počasí docela hodí, od mého oblíbeného (ještě kdyby se jim povedlo jet bio na všech vinicích a ne jen, tak budu úplně nadšený) chilského producenta Viña Errazuriz (web). Nešlo o úplně ideální vertikálu, tří vína byla ze základní Estate řady a jedno z vyšší Max Reserva, ale co už :-) Všechno jsou to nákupy v průběhu let u Kupmeto. Papírově jsou si tři základní Estate ročníky 2014, 2016 a 2017 docela podobné – původ v údolí Aconcagua, alkohol 13.5 %, kyseliny blížící se šesti gramům a zbytkový cukr něco nad dva. Mladší ročníky jsou nerez a ze zhruba tří čtvrtin pár měsíců dubové sudy, u 2014 je poměr naopak. Jo a 2014 deklarují jako stoprocentní Carménère, v mladších je přídavek patnácti procent především Syrahu. Všechno jsou to vína na okamžité pití, teď už je na trhu ročník 2019, spíš než něco co by posílali do soutěží sbírat body a předpokládali nějakou archivaci. Mohou se objevit i se šroubovým uzávěrem, ale já je měl všechny s celokorkem.

Efektní francouzský Pinot od Mosely

Víno z Mosely = skvělý německý ryzlink, tohle spojení je prostě zásadní. Ale může to být i koncentrovaný francouzský pinot :-) Mosela pramení ve Vogézách, přes tři sta kilometrů teče Francií, skoro čtyřicet následně tvoří hranici mezi Německem a Lucemburskem a na závěrečné dvě stovky kilometrů už jede čistě Německem, než se u města Koblenz vlije do Rýna. A tak si můžete ve sklence užít coby „moselské“ i spousta dalších vín. U mne to byl Vignobles Molozay - Château de Vaux Pinot Noir „Les Clos“ 2018. Jsme v relativně nové apelaci Moselle, kousek od města Méty. Marie-Geneviève Molozay je pátou generací tamních obchodníku s vínem, Norbert Molozay se živil jako „létající vinař“ a pomáhal podnikům po celém světě. Château de Vaux je jejich společný projekt, jehož věhlas budují lehce přes dvacet let.

Špičková baskická šumivka

Artadi je zásadním pojmem španělského vinařství a jedním z etalonů Riojy, ač tedy svá vína od roku 2015 značí jinak a s apelací se (tak trochu ve zlém) rozešli. Na jejich nový projekt, šumivku z Baskicka (konkrétně ze zóny Getariako Txakolina, ale opět nenese apelaci), jsem se každopádně hodně těšil a očekával velmi slušnou kvalitu. Dostalo se mi mnohem více! Ve spolupráci s pěstitelem v Zarautz jménem Inaxio Manterola mají k dispozici necelé čtyři hektary tradičních odrůd Hondarrabi Zuri (ve víně dominuje) a Hondarrabi Beltza. Réva je pěstována čistě (samotné Artadi už jede v certifikovaném bio), na pergolách s výhledem na oceán, na jílovité půdě s bazaltem a břidlicí. Izar-Leku Brut Nature 2016 vzniká z hroznů macerovaných asi dva dny za studena, následuje kvašení v nerezu a tiché víno zraje rok na jemných kalech z části v sudech. Následuje klasická druhotná fermentace v lahvi, kde si víno před odstřelem poleží nejméně 18 ale spíše 30 měsíců za docela nízkých teplot (pod 13˚C, dnes 11.5˚C), dozáž žádná.

Ocenění Decanter, staré lisy, Diego Planeta…

Po měsíci hodnocení jsou tu výsledky Decanter World Wine Awards 2020, již sedmnáctého ročníku této velké soutěže. Tentokrát pro domácí vína žádné ocenění Best in Show. Ale alespoň bronzu a stříbra docela dost. A taky čtyři zlaté – Sonberk Riesling VOC 2017 s 95 body, polosuchý Dvě Tratě Ryzlink vlašský 2017 Mikrosvín Mikulov taktéž 95 bodů, polosuchý Terroir Moravia „Za Cihelnou“ Ryzlink Rýnský 2017 Zámecké Vinařství Bzenec znovu 95 bodů a konečně sladký Tramín červený 2017 od Znovínu Znojmo s 96 body. Jo a abych nezapomněl i dvě platinové a 97 bodů, pro Riesling Noble Rot 2017 od Sonberku a slámový Ryzlink rýnský 2015 od Vinných sklepů Lechovice. Naše rýňáky bodují, zajímavé! Celkem má nějakou frčku 141 lahví. Pobavilo B/V Vinařství, které soutěž masivně „zaspamovalo“ vzorky a nějakou nálepku má u 26 vín (většinou bronz nebo pochvala), tak trochu komicky působí pohled na řadu Ryzlink Rýnský Pozdní Sběr Lot 1826, Ryzlink Rýnský Pozdní Sběr Lot 1827, Ryzlink Rýnský Pozdní Sběr Lot 1828… :-) Ovšem podobnou hromadu vzorků poslali i na MUNDUS VINI v Německu nebo AWC Vienna. Prostě nálepky na lahvích asi furt prodávají a jsou relevantní marketingovou strategií.

Šumíme s Danger a Efecte

Před pár dny jsem konečně otevřel nový ročník hitovky od Milana Nestarce (web), co si budeme nalhávat super úspěšně v zahraničí nejen díky obsahu lahve ale i vinětě, DANGER 380 Volts 2019. Viniční směs Neuburské, Müller Thurgau a Muškát kvasí společně ve velkých starých sudech a dojíždí v lahvi, ale pet nat tomu říká nerad. Je to spíš decentně perlivé a vyloženě živé, žádné exploze když láhev brutálně nepodchladíte :-) Nefiltrované, neodstřelené, nesířené a pod korunkovým uzávěrem. Opalizující žlutá barva, na úvod hodně pěny a pak spíše uměřené perlení. Čerstvé, lehce funky mladičce nemanipulovaně ovocné a florální, lehce divoké a svědčí tomu odvětrání, zábavné. Suché, živé, lehké, řízné, mírně nahořklé takovým tím způsobem co volá po dalším doušku, překvapivě dlouhé, nebezpečně snadno pitelné. Bavilo mne hodně. Nic vážného, ale extrémně osvěžující zábavná „párty“ věc.

Ota Ševčík verze 2019

Ochutnal jsem nedávno průřez kroupami zredukovaného ročníku 2019 od Oty Ševčíka (web) z Bořetic, jednoho z mých oblíbenců především pokud jde o poctivou moravskou Frankovku, viz i starší zápisky. Ota slaví úspěchy v kvalitních restauracích a v poslední době čím dál víc i exportuje, třeba takové Neuburské skončilo z podstatné části ve Finsku. A to jsem měl tu zemi dost rád! :-) Vinice má certifikovaně bio, ale nějak zvlášť to nikde neprezentuje. Do nového kamenného obchodu WineGeeka vinař dovezl a osobně představil osm vín, čtyři bílá, jedno macerované bílé a tři červeniska. Zatím jde o mladé kousky a vezmeme to ve zrychleném režimu. Každopádně bych si vybral.

Skvělé Beaujolais z révy vysazené v roce 1903

Vydal jsem se opět zkoumat mystérium staletých keřů, tentokrát s lahví Moulin-à-Vent „Vieilles Vignes de 1903“ 2016, klasického Cru Beaujolais ze sklepů Domaine Yohan Lardy. Třicátník Yohan studoval enologii v Beaune a pak prchnul do světa, nějakou dobu pracoval třeba pro biodynamické vinařství v Chile. V roce 2012 se ale přeci jen vrátil do domovského Beaujolais, kde rodina pěstovala révu už čtyři generace před ním, a podařilo se mu pořídit dva hektary především starých výsadeb. Postupně expandoval na současných zhruba osm ve Fleurie, Moulin-à-Vent, Chenas a Beaujolais-Villages. Základ tvoří Moulin-à-Vent s většinou v poloze Les Michelons, s půdou obsahující písek a tmavou a na mangan bohatou růžovou žulu. Ruční práce, ve vinici jen měď a síra (bio certifikaci nemá, jen od aktuálních ročníků bude HVE), přírodní hnojivo. Tohle víno jsou keře samozřejmě odrůdy Gamay, vysazené na podnožích Riparia Gloire právě v Les Michelons dědečkem předchozího majitele, v nadmořské výšce nějakých 300 metrů. Připraveno semi-karbonickou macerací v betonu, samozřejmě kvasí spontánně, bez přidaných siřičitanů. Školeno do roku ve starších burgundských sudech, lahvováno bez čiření a filtrace. Vína buď nesíří vůbec nebo jen minimálně (do 20 mg/l).

Barolo a Roero Arneis od Boschetti Gomba.

Tentokrát zase jednou zavítáme do Itálie, konkrétně Piemontu a ještě přesněji do města Barolo. Tam, ve vinici Boschetti, sídlí vinařství Cascina Boschetti Gomba (web). Rodinný podnik vede Sergio Gomba a na práci se podílí i dcera Stefania a další příbuzní. Zamlada se Sergio živil jako řidič náklaďáku, ale v roce 1977 se vrátil k rodinné tradici a v Langhe pořídil vinici a sady lísek (tradiční to produkt oblasti, však je odtamtud Nutella). V roce 1991 přidal farmu přímo v Barolu, postupně k ní dodal a osázel pár dalších hektarů až expandoval na současných zhruba dvacet. Nové vinařství, přímo ve na vrcholu kopce ve vinici Boschetti která se tak dostala i do jména podniku, začali budovat v roce 2003 a časem k němu přidali u ubytování. Ročně připraví asi 200 tisíc lahví, z toho 90 tisíc je Barolo a další Dolcetto, Nebbiolo dalších apelací, Barbera, Roero Arneis (i šumivé!) a Moscato. Ochutnal jsem tři Barola výtečného ročníku 2015 a jedno bílé.

Tři vermuty od Bodegas Lustau

Už je to čtyři roky, co jsem se tu rozepisoval o novince v sortimentu Bodegas Lustau (web), jednoho z mých oblíbených producentů sherry. Byla to výtečný červený vermut. Od těch dob jsem se tu věnoval několika dalším vermutům, nedávno konečně i domácím, a teď pořídil od Lustau jejich kompletní aktuální nabídku. Krom červeného totiž přišli i s bílým a růžovým. Ve všech případech jde o vermuty výrazně sladké a s alkoholem 15 %, ale především postavené na klasických sherry. Ovšem netřeba čekat nějaké divokosti, dalšími složkami jde o celkem běžnou záležitost a je to myslím povedená „barová klasika“ :-)