Víno v plechovce je…

Čas strávený s vínem je plný rituálů, očekávání a zdánlivě neměnných tradic. Typické „plop“ při vytažení zátky z lahve z nepochopitelného důvodu neprovází kroucení hlavou nad tím, že ještě v 21. století a se vším technologickým pokrokem stále používáme kus kůry ze stromu. S jistým trápením jsme přijali zaskřípění šroubového uzávěru a vzali ho na milost i u seriózních a drahých vín. U nás hlavně pod tlakem oblíbených svěžích rakouských veltlínů či německých ryzlinků a samozřejmě všude dostupné australské produkce. Lupnutí otevírané plechovky ovšem stále nedokážeme vydýchat. Pro mnohé je natolik vzdálené představě vhodného obalu pro víno coby kulturního nápoje, že by snad dali přednost starobylé řecké amfoře…

Skvělý Riesling od Lauera na památku dědečka

Weingut Peter Lauer (web) z obce Ayl patří mezi německou ryzlinkovou špičku a hvězdu Mosely, respektive teda břidlicových svahů u řeky Sáry (Saar). O jednotlivých vínech už jsem tu psal, celkem s nadšením, už několikrát. A musím se dokopat napsat k vinařství větší článek, rozhodně si to zaslouží. Dnes ale zas jen jedna konkrétní láhev, byť alespoň s krátkým příběhem :-) Faß 6 Ayler Riesling „Senior“ 2020 je sice „jen“ Ortswein alias vesnické víno, ale hrozny pocházejí čistě ze špičkové trati Kupp, ze západní části a z keřů ve věku okolo 70 let a navíc nemalé části pravokořenných. Vína od Sáry patřila ve své době, rozuměj na přelomu 19. a 20. století, k jedněm z nejdražších na trhu a za dobrý Kupp jste mohli dát klidně tehdejší měsíční plat. Důvod, proč to víno není „GGčko“, je mimo jiné v tom, že je s 13 g/l zbytkového cukru polosuché.

Večer s vinařstvím Tři čtvrtě

Před několika týdny jsem vyrazil do vinného baru Veltlín na komorní degustační večeři s vinařstvím Tři čtvrtě (web), s jídlem v režii především Petra Zahnáše a vínem přímo z rukou vinařky (i když se s oblibou zatím označuje jen za „dceru vinařovu“ a stále se prý teprve učí) Zuzky Bukovské. A jelikož zrovna pouští do prodeje další vína, hlavně nový ročník mé oblíbené frankovky, otevřel jsem si včera večer ročník předchozí. Abych si ověřil, zda kouzlo nevyprchalo, a upřesnil si, kolik kartonů do sklepa pořídit :-) A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se tu o ochutnávce vlastně ještě nezmínil. Tak jdeme na to! K samotnému vinařství už jsem tu něco psal opakovaně, stále je to čistě ve vinicích a stejně tak ve sklepě, s víny delší dobu vyzrávanými ve spíše starších dubových sudech. Důležitými novinkami je expanze jak ve Čtvrtích v Bořeticích tak s nějakými těmi hrozny z trati Veselý v Němčičkách. A s tím související navýšení produkce a změna nejzásadnější, vinařka opuští práci v kanclu stavební firmy a bude se Třem čtvrtím věnovat na plný úvazek. Jo a taky mají nové viněty, pryč je „odrůdová periodická tabulka“ a také razítko s ročníkem. Nový design není špatný, ale ten původní měl něco do sebe a bude se mi po něm stýskat :-)

Hubert Trimbach, původ odrůd a otrava v baru

Nějak se to v poslední době hromadí… ve věku 85 let zemřel Hubert Trimbach, který byl ve vinařství od šedesátých let zodpovědný za prodej a marketing. Veselý a přátelský Hubert cestoval po světě a otevíral dveře špičkovým vínům, které připravoval jeho uzavřenější bratr Bernard. Měl blízko k pár špičkovým alsaským šéfkuchařům, kteří odešli do USA (za všechny Jean-Georges Vongerichten), a i díky jejich podpoře dokázal suchou a charakterní produkci vinařství Trimbach prosadit ve špičkové gastronomii všude po světě. Za spolupráce dua Bernard a Hubert, 11 generace rodiny, se vinařství vyšvihlo do pozice jedné z absolutních alsaských špiček, nejen díky nádhernému ryzlinku Cuvée Frédéric Émile a potažmo vyloženě legendárnímu Riesling Clos Sainte Hune. Dnes vinařství řídí již generace dvanáctá a zapojuje se třináctá. Tomu říkám tradice! O víkendu jsem se s přáteli chystal tři jejich vína otevřít, najednou z toho bude ochutnávka trochu smuteční…

Torre Raone a povedené bio Pecorino, Trebbiano a Montepulciano

Před nedávnem jsem měl možnost ochutnat několik vín z bio vinařství Torre Raone (web, nově v nabídce dovozce Kupmeto) z Loreto Aprutino v italské provincii Pescara, takže oblast Abruzzo. Vinařství nese jméno po pevnosti, kterou nechal postavit normanský šlechtic Raone (původně asi spíš Ranulf) z Poliana v 11. století, a jejíž ruiny na pozemcích najdete. Samotné vinařství má ale trochu kratší historii, vinice a usedlost koupili v roce 1997 vinaři Luciano di Tizio a vinohradník Antonio d'Emilio a postupně rozšířili na současných 35 hektarů pozemků v nadmořské výšce okolo 350 metrů a na hranicích národního parku Gran Sasso. Aktuálně mají aktuálně 30 ha vinic (z toho zhruba pět starých výsadeb z konce šedesátých let a vedených na pergolách) na několika různých polohách a 3 ha olivových hájů, vše certifikovaně bio, a od roku 2006 zpracovávané v novém moderním provozu.

Tři vína ve výprodeji, dvě fantastická

Přiznávám, že si jako každý jiný u vín užívám slevové akce a různé výprodeje. Ten pocit „úlovku“, když jste přesvědčeni, že šlo o opravdu dobrou nabídku, to je věc! Samozřejmě ne vždy se zadaří a často si záhy moc dobře uvědomíte, proč je víno v akci. Při pohledu na kontinuální výprodeje domácích spotřebních vín v řetězcích zase rychle nebudete dojmu, že bez slevy už nemá smysl je kupovat. No a pak jsou případy, kdy je vám z pohledu na cenovku trochu líto vinařství nebo celé vinařské oblasti. Takhle jsem nedávno třeba kupoval Cuvée MLASK 2011 od Mádla po 145 Kč za láhev (a pak myslím šlo ještě o dvacku dolů; nestěžujte si, že jsem nedal vědět, do Stories na Instagramu podobné objevy dávám!), stále nádherné seriózní expresivnější spíše tmavě ovocné červené v úplně skvělé kondici, víno co mělo být dávno uloženo v archivech vínomilců a ne se objevit ve výprodeji. Uznávám, že na zadní vinětě je coby optimální doba „vymlasknutí“ uvedeno 2017-2022, ale za mne je podstřelena. Každopádně přesvědčujte lidi, že moravské červené dává smysl a že může být dokonce skvělé i po pár letech :-)

Nádherný štýrský Sauvignon a Morillon od Weingut Lackner-Tinnacher

Otevřel jsem si takhle Sauvignon blanc, a že to nedělám – nakolik jde o jednu z nejdůležitějších světových odrůd –zrovna často. Štýrský byl. A skvělý. A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se o tomhle vinařství zatím na blogu vůbec nezmiňoval, tak dobrá příležitost napravit. Weingut Lackner-Tinnacher (web), Südsteiermark a obec Gamlitz, podnik situovaný uprostřed jedněch z nejlepších vinic oblasti. Opět žádný „objev“, bohužel, u Gault & Millau i Falstaffu mají plné hodnocení. Což mne vlastně trochu překvapuje, protože jejich styl mi přijde docela idiosynkratický. Podnik s historií od roku 1770 vede už deset let mladá Katharina Tinnacher (které se na studiích věnovala tématu interakce vinné révy, půdy a klimatu) a posunula jej k bio certifikaci ve vinicích, ale čistěji jeli už dříve.

Nejčtenější články na Jižním svahu. Autor byl v šoku! Neuvěříte, co ze statistik vypadlo!

Dostal jsem nedávno dotaz, jaké že články na Jižním svahu jsou nejčtenější. S mírně impertinentním dodatkem, zda „jsou to furt ta hodnocení vín z Lidlu“ :-) Přiznávám, že sledování statistik návštěvnosti mne přestalo bavit už před lety a vlastně jsou mi trochu jedno, píšu si o tom na co mám zrovna náladu a bez ohledu na velikost čtenářské základny. Inzerci tu neprodávám a čísla po mně tak nikdo nechce, ale pro zajímavost jsem si je přeci jen projel. Kdybych bral jen články z letošní roku, tak primát ve čtenosti drží smutná zpráva o smrti Petra Nejedlíka, následovaná přehledem Za co okolo vína utrácím a za co už ne a… ano, pokud jde o nejčtenější článek obsahující hodnocením vína, pak je to ten s titulkem Povedený ryzlink z Lidlu a vyzrálý moravský Pinot. Takový je život! Pohled do statistik za uplynulých několik let ale odhaluje i další zajímavosti a trendy…

Tři velmi chutná Côtes du Rhône

Vyrazil jsem nedávno do Vinného sklepa Újezd 19 na další z řady degustací od Rhona.cz, tentokrát s jednoduchým a úzkým zaměřením. Od producentů, které aktuálně dováží, představili jejich obvykle základní vína, chutnala se „prostá“ červená Côtes du Rhône z jihu. A navíc pouze směsi, jednoodrůdová vína se tentokrát neúčastnila. Z podstatné části šlo navíc o produkci z rukou vinařek :-) CdR od dobrých producentů bývají často vína s hodně zajímavým poměrem kvality a ceny, někdy jde o krásné přístupnější sourozence slavných apelací jako Châteauneuf-du-Pape, Gigondas či Vacqueyras. Z jedenácti představených vín v podstatě nebylo vyloženě slabých vzorků, já se ale dneska mrknu na tři vína, která mne z různých důvodů zaujala nejvíce. Pravda jsou mezi nimi i jedno z těch nejdražších představených, ale nejen to! :-)

Odlistění, návrat pergol, svinutka infračervená a obří hrozny v Champagne

Víno vzniká na vinici! A v poslední době se debaty čím dál častěji, myslím tím ještě více než dříve, stáčí k… listům. Ale když člověk poslouchá vinaře, i v rámci jedné oblasti a třeba s víny stylisticky a kvalitativně podobnými, a jejich pohled na způsob práce s olistěním vinic, nedokáže se ubránit pocitu, že… je v tom nějaká magie! Navzájem si odporující názory co (ne)funguje, co je potřeba stříhat, jak moc/málo ponechat… :-) Jedno novozélandské vinařství teď třeba přišlo se specifickým postupem, že prý když osekají vrchní třetinu listů v momentě, kdy jsou bobule zhruba v polovině vybarvování, tak dokáží dosáhnout aromaticky plně vyvinutých a dozrálých hroznů ale s mnohem menším množstvím cukru. Což se dneska dost často velmi hodí. Že by cesta ke stále vyváženým vínům v současným čím dál teplejších podmínkám?