Skvělý Riesling od Lauera na památku dědečka

Weingut Peter Lauer (web) z obce Ayl patří mezi německou ryzlinkovou špičku a hvězdu Mosely, respektive teda břidlicových svahů u řeky Sáry (Saar). O jednotlivých vínech už jsem tu psal, celkem s nadšením, už několikrát. A musím se dokopat napsat k vinařství větší článek, rozhodně si to zaslouží. Dnes ale zas jen jedna konkrétní láhev, byť alespoň s krátkým příběhem :-) Faß 6 Ayler Riesling „Senior“ 2020 je sice „jen“ Ortswein alias vesnické víno, ale hrozny pocházejí čistě ze špičkové trati Kupp, ze západní části a z keřů ve věku okolo 70 let a navíc nemalé části pravokořenných. Vína od Sáry patřila ve své době, rozuměj na přelomu 19. a 20. století, k jedněm z nejdražších na trhu a za dobrý Kupp jste mohli dát klidně tehdejší měsíční plat. Důvod, proč to víno není „GGčko“, je mimo jiné v tom, že je s 13 g/l zbytkového cukru polosuché.

Večer s vinařstvím Tři čtvrtě

Před několika týdny jsem vyrazil do vinného baru Veltlín na komorní degustační večeři s vinařstvím Tři čtvrtě (web), s jídlem v režii především Petra Zahnáše a vínem přímo z rukou vinařky (i když se s oblibou zatím označuje jen za „dceru vinařovu“ a stále se prý teprve učí) Zuzky Bukovské. A jelikož zrovna pouští do prodeje další vína, hlavně nový ročník mé oblíbené frankovky, otevřel jsem si včera večer ročník předchozí. Abych si ověřil, zda kouzlo nevyprchalo, a upřesnil si, kolik kartonů do sklepa pořídit :-) A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se tu o ochutnávce vlastně ještě nezmínil. Tak jdeme na to! K samotnému vinařství už jsem tu něco psal opakovaně, stále je to čistě ve vinicích a stejně tak ve sklepě, s víny delší dobu vyzrávanými ve spíše starších dubových sudech. Důležitými novinkami je expanze jak ve Čtvrtích v Bořeticích tak s nějakými těmi hrozny z trati Veselý v Němčičkách. A s tím související navýšení produkce a změna nejzásadnější, vinařka opuští práci v kanclu stavební firmy a bude se Třem čtvrtím věnovat na plný úvazek. Jo a taky mají nové viněty, pryč je „odrůdová periodická tabulka“ a také razítko s ročníkem. Nový design není špatný, ale ten původní měl něco do sebe a bude se mi po něm stýskat :-)

Hubert Trimbach, původ odrůd a otrava v baru

Nějak se to v poslední době hromadí… ve věku 85 let zemřel Hubert Trimbach, který byl ve vinařství od šedesátých let zodpovědný za prodej a marketing. Veselý a přátelský Hubert cestoval po světě a otevíral dveře špičkovým vínům, které připravoval jeho uzavřenější bratr Bernard. Měl blízko k pár špičkovým alsaským šéfkuchařům, kteří odešli do USA (za všechny Jean-Georges Vongerichten), a i díky jejich podpoře dokázal suchou a charakterní produkci vinařství Trimbach prosadit ve špičkové gastronomii všude po světě. Za spolupráce dua Bernard a Hubert, 11 generace rodiny, se vinařství vyšvihlo do pozice jedné z absolutních alsaských špiček, nejen díky nádhernému ryzlinku Cuvée Frédéric Émile a potažmo vyloženě legendárnímu Riesling Clos Sainte Hune. Dnes vinařství řídí již generace dvanáctá a zapojuje se třináctá. Tomu říkám tradice! O víkendu jsem se s přáteli chystal tři jejich vína otevřít, najednou z toho bude ochutnávka trochu smuteční…

Torre Raone a povedené bio Pecorino, Trebbiano a Montepulciano

Před nedávnem jsem měl možnost ochutnat několik vín z bio vinařství Torre Raone (web, nově v nabídce dovozce Kupmeto) z Loreto Aprutino v italské provincii Pescara, takže oblast Abruzzo. Vinařství nese jméno po pevnosti, kterou nechal postavit normanský šlechtic Raone (původně asi spíš Ranulf) z Poliana v 11. století, a jejíž ruiny na pozemcích najdete. Samotné vinařství má ale trochu kratší historii, vinice a usedlost koupili v roce 1997 vinaři Luciano di Tizio a vinohradník Antonio d'Emilio a postupně rozšířili na současných 35 hektarů pozemků v nadmořské výšce okolo 350 metrů a na hranicích národního parku Gran Sasso. Aktuálně mají aktuálně 30 ha vinic (z toho zhruba pět starých výsadeb z konce šedesátých let a vedených na pergolách) na několika různých polohách a 3 ha olivových hájů, vše certifikovaně bio, a od roku 2006 zpracovávané v novém moderním provozu.

Tři vína ve výprodeji, dvě fantastická

Přiznávám, že si jako každý jiný u vín užívám slevové akce a různé výprodeje. Ten pocit „úlovku“, když jste přesvědčeni, že šlo o opravdu dobrou nabídku, to je věc! Samozřejmě ne vždy se zadaří a často si záhy moc dobře uvědomíte, proč je víno v akci. Při pohledu na kontinuální výprodeje domácích spotřebních vín v řetězcích zase rychle nebudete dojmu, že bez slevy už nemá smysl je kupovat. No a pak jsou případy, kdy je vám z pohledu na cenovku trochu líto vinařství nebo celé vinařské oblasti. Takhle jsem nedávno třeba kupoval Cuvée MLASK 2011 od Mádla po 145 Kč za láhev (a pak myslím šlo ještě o dvacku dolů; nestěžujte si, že jsem nedal vědět, do Stories na Instagramu podobné objevy dávám!), stále nádherné seriózní expresivnější spíše tmavě ovocné červené v úplně skvělé kondici, víno co mělo být dávno uloženo v archivech vínomilců a ne se objevit ve výprodeji. Uznávám, že na zadní vinětě je coby optimální doba „vymlasknutí“ uvedeno 2017-2022, ale za mne je podstřelena. Každopádně přesvědčujte lidi, že moravské červené dává smysl a že může být dokonce skvělé i po pár letech :-)

Nádherný štýrský Sauvignon a Morillon od Weingut Lackner-Tinnacher

Otevřel jsem si takhle Sauvignon blanc, a že to nedělám – nakolik jde o jednu z nejdůležitějších světových odrůd –zrovna často. Štýrský byl. A skvělý. A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se o tomhle vinařství zatím na blogu vůbec nezmiňoval, tak dobrá příležitost napravit. Weingut Lackner-Tinnacher (web), Südsteiermark a obec Gamlitz, podnik situovaný uprostřed jedněch z nejlepších vinic oblasti. Opět žádný „objev“, bohužel, u Gault & Millau i Falstaffu mají plné hodnocení. Což mne vlastně trochu překvapuje, protože jejich styl mi přijde docela idiosynkratický. Podnik s historií od roku 1770 vede už deset let mladá Katharina Tinnacher (které se na studiích věnovala tématu interakce vinné révy, půdy a klimatu) a posunula jej k bio certifikaci ve vinicích, ale čistěji jeli už dříve.

Nejčtenější články na Jižním svahu. Autor byl v šoku! Neuvěříte, co ze statistik vypadlo!

Dostal jsem nedávno dotaz, jaké že články na Jižním svahu jsou nejčtenější. S mírně impertinentním dodatkem, zda „jsou to furt ta hodnocení vín z Lidlu“ :-) Přiznávám, že sledování statistik návštěvnosti mne přestalo bavit už před lety a vlastně jsou mi trochu jedno, píšu si o tom na co mám zrovna náladu a bez ohledu na velikost čtenářské základny. Inzerci tu neprodávám a čísla po mně tak nikdo nechce, ale pro zajímavost jsem si je přeci jen projel. Kdybych bral jen články z letošní roku, tak primát ve čtenosti drží smutná zpráva o smrti Petra Nejedlíka, následovaná přehledem Za co okolo vína utrácím a za co už ne a… ano, pokud jde o nejčtenější článek obsahující hodnocením vína, pak je to ten s titulkem Povedený ryzlink z Lidlu a vyzrálý moravský Pinot. Takový je život! Pohled do statistik za uplynulých několik let ale odhaluje i další zajímavosti a trendy…

Tři velmi chutná Côtes du Rhône

Vyrazil jsem nedávno do Vinného sklepa Újezd 19 na další z řady degustací od Rhona.cz, tentokrát s jednoduchým a úzkým zaměřením. Od producentů, které aktuálně dováží, představili jejich obvykle základní vína, chutnala se „prostá“ červená Côtes du Rhône z jihu. A navíc pouze směsi, jednoodrůdová vína se tentokrát neúčastnila. Z podstatné části šlo navíc o produkci z rukou vinařek :-) CdR od dobrých producentů bývají často vína s hodně zajímavým poměrem kvality a ceny, někdy jde o krásné přístupnější sourozence slavných apelací jako Châteauneuf-du-Pape, Gigondas či Vacqueyras. Z jedenácti představených vín v podstatě nebylo vyloženě slabých vzorků, já se ale dneska mrknu na tři vína, která mne z různých důvodů zaujala nejvíce. Pravda jsou mezi nimi i jedno z těch nejdražších představených, ale nejen to! :-)

Odlistění, návrat pergol, svinutka infračervená a obří hrozny v Champagne

Víno vzniká na vinici! A v poslední době se debaty čím dál častěji, myslím tím ještě více než dříve, stáčí k… listům. Ale když člověk poslouchá vinaře, i v rámci jedné oblasti a třeba s víny stylisticky a kvalitativně podobnými, a jejich pohled na způsob práce s olistěním vinic, nedokáže se ubránit pocitu, že… je v tom nějaká magie! Navzájem si odporující názory co (ne)funguje, co je potřeba stříhat, jak moc/málo ponechat… :-) Jedno novozélandské vinařství teď třeba přišlo se specifickým postupem, že prý když osekají vrchní třetinu listů v momentě, kdy jsou bobule zhruba v polovině vybarvování, tak dokáží dosáhnout aromaticky plně vyvinutých a dozrálých hroznů ale s mnohem menším množstvím cukru. Což se dneska dost často velmi hodí. Že by cesta ke stále vyváženým vínům v současným čím dál teplejších podmínkám?

2x Petit Albet a další bubliny od Albet i Noya

Srovnávačka dvou lahví téměř stejného vína, jen s drobnou úpravou – filtrace X bez, o něco déle v sudu, méně siřičitanů, odlišný uzávěr pro zrání a mnoho dalšího – je vždycky hodně zajímavá zkušenost. A skvělý způsob, jak u vína udržet větší pozornost a na degustacích vzbudit zájem. A taky ukázat, jak snadno se necháme ovlivnit, jak je důležité už od dvou pořadí vzorků a tak okolo. Do rukou se mi teď dostalo, od dovozce Bio Sueño, základní šumivé víno od katalánského vinařství Albet i Noya (web, viz i článek k jejich top bublinám), jejich Clàssic Penedès Petit Albet 2021, ve variantě Brut a Brut Nature. Liší se nějakými sedmi gramy dozáže a (bohužel, srovnání není perfektní!) datem odstřelu kalů, Brut Nature je odstřelen v březnu 2023 a Brut až v červnu. Jinak tedy bio(dynamicky) vedené vinice na jílovo-vápenitých polohách a odrůdově klasické kombo Macabeo, Xarel·lo a Parellada. Ruční sběr hroznů, fermentace v nerezu za řízené nižší teploty, klasická druhotná fermentace v lahvi.