Menu operace Eureka, ProWein nebude, burgundské muzeum, cla a CEO Moëtu…

Do baru vejdou Josif Vissarionovič Stalin, Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill, a objednají si Chablis… :-) Mohl by to být začátek hodně obskurního vtipu, ale vlastně není. Fanoušky historie by mohlo zaujmout menu narozeninové večeře Churchilla z konce listopadu 1943, která se konala coby součást operace Eureka, zásadní válečné konferenci právě s Rooseveltem a Stalinem v Teheránu. Co se jedlo si můžete přečíst v článku, mne každopádně velmi zaujalo nápojové menu. Na úvod, kdo by to byl u Churchilla čekal, Champagne Pol Roger. Ale také koktejly Bloody Mary a whisky Johnny Walker Black Label. Za bílé k jídlu padla volba na Maison Louis Jadot Chablis 1936, červené pak Domaine Laurent Combier Crozes-Hermitage 1934. A samozřejmě nezapomněli si život trochu osladit s portským od Graham’s. V noci tam asi bylo pěkně veselo…

Cincinnato a dvě podoby Bellone

Bellone. Okrajová italská odrůda (v roce 2000 jí tam teda ještě bylo přes 1300 ha, dnes už je to pod pět stovek) původem a s domovinou v oblasti Lazio, o které ale třeba Ian Domenico D'Agata, autor opusu Native wine grapes of Italy, mluví s obrovským nadšením jako o špičkové a jedné z nejlepších v současné Itálii. V minulosti výrazně rozšířená po Castelli Romani, legenda dokonce praví, že je to Uva Pantastica, o které se ve svém díle Naturalis historia zmiňuje Plinius starší. Vitální, s kompaktními většími hrozny bobulí s tenkou (ale na pektiny a polyfenoly velmi bohatou) slupkou a hodně náchylná k botrytidě, pro suchá vína je na to třeba dávat velký pozor, ale díky vždy výrazným kyselinám úspěšně používána na sladká (a dříve základ Cannellino di Frascati). Dnes Bellone ale moc často samostatně neuvidíte. Těch pár keřů, co vinařství stále ještě mají vysazeno, obvykle končí poloanonymně malým dílem ve Frascati nebo Marino směsích. Na vhodných půdách, především vulkanických ale třeba také vápencových, a ve vhodných lokalitách, zásadní jsou okolo města a v apelaci Cori, může nabídnout nevšední zážitky. Nic z toho jsem bez chytrých knih nevěděl, od toho tu taky přeci jsou. A ke zkoumání mne podnítily dvě lahve, které jsem nedávno ochutnal. Co ochutnal, s velkou chutí a nadšením vypil!

Dvě sedmiřádkové frankovky

Už několik dní se postupně propíjím degustačním setem vinařství 7 Řádků / 7 Riadkov (web; a také novinkami od vinařství Zlatý roh, je tam pár opravdu skvělých vín, těšte se!), naposledy jsem je více chutnal před dvěma lety. A musím říct, že jsem velmi spokojen! Dneska se mrkneme na dvě podoby frankovky. Frankovka Pinot Style 2019 moravské zemské s nějakou tou karbonickou macerací má hodně světlou červenou barvu. Vůně velmi čerstvá, červeně peckovinově ovocná, lehce kořenitá, dává najevo vyšší kyseliny. Na první dobrou bych fakt lehčí pinot tipoval. Suché, poměrně lehkonohé, opravdu výraznější kyseliny, přirozené, živé, šťavnaté, červeně ovocné, skvěle pitelné. Skvělé vyvážené lehčí červené ideální trochu přichlazené. A bezvadné se syrovým lososem :-)

3x Riesling z Mosely od Weingut Loersch

V rámci aktuální ryzlinkové nálady jsem se podíval pod korek/šroub třem lahvím od Weingut Loersch (web, do roku 2011 Loersch-Eifel, fotky na webu vyloženě lákají vyrazit k sousedům na výlet) z Mosely. Rodina se může v místě pyšnit vinařskou tradicí od roku 1640, to není vůbec špatné. Moderní historie a vzestup zájmu se začíná psát od roku 2002, kdy se na vínech začal podílet mladý Alexander Loersch, který podnik od otce plně převzal v roce 2009. Vinařství sídlí v Leiwenu a hospodaří na 4.5 ha. Drtivá většina je samozřejmě Riesling (zbylá část Pinot Noir a trocha odrůdy Rivaner aka Müller Thurgau), na všem dobře známých polohách Trittenheimer Apotheke či Piesporter Goldtröpfchen, ale révu pěstují i na Trittenheimer Altärchen, Dhroner Hofberg, Neumagener Rosengärtchen či Leiwener Klostergarten. Nabízí i „Riesling Skylounge“ a ubytování s krásnou panoramatickou vyhlídkou na efektní smyčku Mosely mezi Leiwenem a Trittenheimem.

Etna Rosso a Zéro Dosage Crémant

Je to už tři roky, co jsem zde hodnotil láhev Antonio Sasa Etna Rosso 2014. V mezičase víno dostalo další vysoké body a v nedávné době zvítězilo v grand testu Etna Rosso ve Wine & Degustation a také se stalo šampionem kategorie na Prague Wine Trophy 2020 s velkou zlatou medailí. Už mne znáte a víte, že na tohle úplně nedám, ale možnost si víno znovu ochutnat a zjistit, jestli se za tu dobu nějak významně posunulo, jsem každopádně neodmítl :-) Nijak tmavá rubínová barva s poměrně výrazným nazrálejším oranžovým okrajem. Čerstvě po otevření zavanula výrazná herbální linka připomínající rajčatové listy, ale se vzduchem postupně ustoupila především výrazné a znatelně sladší až džemové ovocnosti na pomezí červených a tmavších plodů, od jeřabin a brusinek po černý rybíz, dotyk kořenitosti. V chuti suché, ale sladce ovocné a se znatelným vyšším alkoholem, již poměrně hebké a s uhlazenějšími tříslovinami a jen lehkou svíravostí, s delší černorybízovou dochutí. Teplejší, oblejší ale rozhodně ne utahané. Dost fajn věc, přístupná a efektní a nadchne mnohé, která skvěle drží v otevřené lahvi bez větších změn i několik dní a má potenciál dál zrát. Pětistovková záležitost u Víno pro Vás. Co ovšem nechápu je opakovaný, včetně W&D, popis vína jako „lehčí“. Moje představa lehčího vína je teda úplně někde jinde než u kousku, který je projevem až do džemových tónů a atakuje čtrnáct procent alkoholu :-)

Sénéjac 2006 a nová knižní akvizice

Pokračujeme zásobami Bordeaux „zapomenutými“ v archivním sklepě. O Château Sénéjac (Cru Bourgeois, Haut-Médoc) už jsem se tu rozepisoval u ročníku 2010 (a podruhé o stejném víně o dva roky později), paradoxně na něj došla řada dříve než na dnešní ročník 2006, který jsem neměl uložen doma a snadno při ruce :-) Informace v původním zápisku každopádně platí. Jen doplním 41 ha vinic z celkových 150 ha pozemků, nejsou z nejmenších. Podnik má stejného šéfa (a vlastníka) jako slavnější Château Talbot. A biodynamika, kterou rozjeli před úmrtím původní majitelky, bohužel skutečně nebyla zachována. Ale jedou alespoň čistěji bez pesticidů a celkově se snaží, kvalita posledních pár let je prý skvělá. Nevím, už dlouho jsem nechutnal. Ročník 2006, za který jsem tenkrát zaplatil 367 Kč, je každopádně stále v bezva kondici!

Přímořský Pinot Noir od Errazuriz

Už několik let produkuje můj chilský oblíbenec Viña Errazuriz (web, psal jsem tu o nich mnohokrát) novou řadu vín Las Pizarras, jejich pohled na maximální kvalitu z břidlicových poloh nějakých 12 km od Pacifiku v chladnější oblasti Aconcagua Costa. Konkrétně tak mají Chardonnay, Pinot Noir a Syrah údajně v „Grand Cru“ kvalitě. Za flašku ovšem vysolíte bratru 1800-2500 Kč, takže jsem se rozhodl do experimentu zatím neinvestovat a doufám, že to budu moct časem alespoň ochutnat. Mají ovšem i řadu vín nazvaných jen Aconcagua Costa se stejnými odrůdami (+ Sauvignon, který odtamtud pravidelně pocházel i pro základní Estate řadu), kvalitativně posazených o něco níže, ale levnějších dramaticky. Tahle vína by měla celkem dobře dát obrázek, jak se bude stylově ubírat „velké víno“ téže odrůdy. Flaška přijde u dovozce Kupmeto na nějaké čtyři stovky a to už jsem se utratit odvážil, zkoumání pak začal pinotem.

Oregonský Pinot od Jadota

Jméno Louis Jadot bezesporu patří mezi zásadní jména Burgundska a jde o jednoho z vůbec nejvýznamnějších tamních tradičních négociantů a vinařství. Za hranici Burgundska, když tedy nebudeme počítat veskrze úspěšné aktivity v Beaujolais především s Château des Jacques, se ale nepouštěli. Nově ovšem mají hodně zajímavý projekt (web) a rovnou za oceánem, pokoušejí se připravovat Pinot Noir a Chardonnay špičkové (burgundské?) úrovně v americkém Oregonu. Nejsou v tom sami, dlouhodobě takhle pracuje rodina Drouhin a potenciál Oregonu objevují i Dominique Lafon, Louis-Michel Liger-Belair nebo Jean-Nicolas Méo… :-) U Jadota a s dnešním vínem jsme konkrétně ve Willamette Valley a Yamhill-Carlton AVA, s nezavlažovanými a pravokořennými výsadbami. Po možnostech v Oregonu se nějakou dobu poohlíželi, ale praštili do toho až v roce 2013, kdy se naskytla právě možnost nákupu vinice Résonance, po které i vinařství pojmenovali, s keři z roku 1981. Osm hektarů pinotu (a trocha Tramínu) je osázeno sélection massale klonů Pommard, Dijon 777 a Wädenswil. Později přidali vinici Découverte v Dundee Hills, na tu se mrkneme třeba příště, a další hrozny mají od místních pěstitelů s podobnou filozofií. Mimochodem vinice je dlouhodobě v organice a dokonce v biodynamice. Jako sklepmistr byl ustanoven Jacques Lardière, který pro Jadota pracoval 40 let v Beaune a do Oregonu vyrazil „na důchod“ :-)

Champagne Alfred Gratien Brut Classique

Otevřel jsem nedávno láhev Champagne Alfred Gratien z Epernay, jejich základní neročníkový Brut Classique, v minulosti mne na různých degustacích opakovaně docela oslovil a jejich další vína též. Alfred Gratien je menší a rodinný barák (a sklepmistr Nicolas Jaeger je už čtvrtá generace Jaegerů, co se tam o vína stará) s historií do roku 1864 a produkcí do 250 tisíc lahví ročně, spíš méně. Rodina ovšem zároveň pod značkou Gratien & Meyer produkuje obrovské množství bublin na Loiře. A taky už je mírně komplikované „rodinný barák“, už pár let to úplné neplatí, stali se součástí německé skupiny Henkell, která docela investovala do rozvoje a propagace, zároveň ale nechala u kormidla původní osoby a dala jim poměrně hodně autonomie v přípravě vín. Každopádně je to producent zajímavý, jakoby na pomezí domu jak si ho představíte a menšího „rukodělného“ pěstitele. Vlastní jen asi 1.5 ha vinic, zbytek nakupují od asi 65 dlouhodobých (často několik desetiletí) partnerů. Další zpracování je dost tradiční, všechna vína kvasí v použitých dubových sudech objemu 228l především z Chablis, přes tisícovku jich tam mají. Obvykle se snaží vyhnout malolaktice. Ročníkovky jedou druhotnou fermentaci pod korkem, ostatní vína pod korunkou, a nechávají je ležet docela dlouho. Na rezervy i pro dozážní likér používají „soleru“, resp. reserve perpetuelle, uloženou ve velkých dubových foudres.

Dvakrát výrazná Barbera

O víkendových mrazivých dnech jsem otevřel dvě hutnější červené Barbery od místního specialisty/nadšence pro tuto odrůdu, dovozce Víno pro Vás. Jak měl říjen coby měsíc Nebbiola, tak listopad je věnován (rozuměj podporován slevou) právě Barbeře. Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2015 je nový ročník vína, které mne v 2012tce docela bavilo (a v článku najdete i informace o vinařství) a pořídil jsem si několik lahví domů. Technicky opět z 60+ let starých ekologicky vedených vinic, čistě ve sklepě, rok v dubových sudech a další nejméně rok a půl v lahvi než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá, hutnější až neprůhledná rubínová barva, již nazrálejší okraj. I vůně temnější a hutnější vůně, taková „zrnitá“, starosvětská, se spíše tmavší ovocností do peckovin až džemově, nezanedbatelná živočišnost, lehká divokost, trocha polévkového koření. Suché, plnější, výrazná kyselina a dost tříslovin, koncentrované, tmavě ovocné, delší. Takové trochu neotesané a lehce rustikální, ale v pozitivním smyslu.