Fajn rakouský Riesling a Pinot ze Zimního vrchu

V rámci operace „ať furt nepiju ryzlinky jen Německé“ jsem se teď zase kouknul i po pár dalších okolních zemích. A otevřel třeba kousek do vinařství Thomas und Maria Buchmayer (web). Jsme ve Weinviertelu, konkrétně obci Pillersdorf a tedy jen kousek od Retzu a potažmo moravských hranic, v rodině vinařící již po několik generací, od roku 1760. Dlouhodobě jeli spíš úplně konvenčně, v současnosti už jsou ale v certifikovaném biorežimu a jedou biodynamicky, nové ročníky budou již s Demeter certifikací, na lahvích se pyšní i frčkami vegan. Mají i „naturál“ řadu, spontánně fermentovanou, lehce či úplně macerovanou, nefiltrovanou a minimálně sířenou či úplně nesířenou, ale většina vín zatím vzniká spíš „běžně“. Já otevíral kousek z vyšší řady traťovek, Riesling „Ried Kalvarienberg” 2019, ze svahu na jehož vrcholu je pískovcové sousoší ukřižování Krista. Ročně jej udělají zhruba 3500 lahví. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Čistá, čerstvá, příjemná aromatika do peckovin, meruňky, s fajn minerální linkou. Trochu kouřové, lehce zelenější linka, karambola. Suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou, středně a vlastně docela koncentrované, citrusy, meruňka, solidní koncentrace a mineralita. Solidní ryzlink, kterému myslím ještě prospěje čas. Úlovek z regálu ve Vinotéce U Lachtana na Vinohradech.

Sparklers, somíci, Eloi Dürrbach, Mouton 2019, opilá Austrálie a WS TOP 100

Tvůrci filmové série SOMM, o které jsem tu něco málo psal, přišli s novou „reality show“ nazvanou Sparklers, venku je na platformě SOMM TV první osmidílná sezóna. Jde v podstatě o koncept kuchařské soutěže, ve které ale somíci navíc párují jídla s různými druhy bublin. Zatím jsem neviděl ani díl, ale vzhledem ke svému bublinovému postižení tomu možná dám šanci. Pořad přichází v době, kdy vrcholí aféra v Court of Master Sommeliers, i o té jsem se zde zmiňoval. Sexuální obtěžování nakonec stálo místo v organizaci celkem šest členů, jedním z nich je i legendární Fred Dame, prominentně prezentovaný právě i ve filmech SOMM. K tématu The Drinks Business, obsáhleji Wine Spectator a zamyšlení měl i W. Blake Gray na Wine Searcheru. Mimochodem začíná lehce kontroverzním prohlášením, že celý ten Master Sommelier program je vlastně trochu pochybný, protože první, co většina z úspěšných studentů po získání odznaku udělá je, že si najde práci, kde už nemusí být sommeliérem :-)

Odvrácená strana Měsíce a Dornfelder z kvevri

Otevřel jsem nedávno Dark Side of the Moon 2019 od Víno Vdovjak (web), tedy lokalita Veľká Tŕňa a slovenská část Tokaje. Jde o botrytickou záležitost z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Jednodenní macerace, fermentace v nerezu spontánně a poté zrání v 500l sudech. Nečiřené, nefiltrované a jen trochu zasířené. Tmavší, matnější zlatá barva. Expresivní, výrazná vůně, sušené meruňky, přezrálé broskve, medovost a kořenitost, houby, trochu svěžejší citrusová linka a pomerančová kůra. První dojem je zřetelně „sladké víno“. V chuti ale spíše suché, byť trocha cukru tam je, plnější a opravdu velmi intenzivní, dost kyselin a velmi pěkná délka s teplým dozníváním výraznějšího alkoholu. Medové, sušené ovoce, koncentrace. Možná trochu hrubší a lehce neotesané, ale charakterní zajímavé víno. Pro mne spíš na jednu skleničku než popíjení celý večer, ale v otevřené lahvi drží perfektně, takže žádný problém. U nás běžná cena po lahvi ve Vinotéce u Lachtana (já mám z Vinohrad, ale asi mají i na Smíchově) 490 Kč. Vdovjaka vozí více věcí ze sortimentu a mají i Oakenshield, který se nedávno objevil ve více než eklektickém přehledu „25 vín, která musíte ochutnat před smrtí“ v britském Evening Standard :-)

Výborná Champagne od Aurore Casanova

V lednu jsem poprvé ochutnal (no dobře, vypil láhev) od Aurore Casanova (web) a bylo to hodně příjemné překvapení. Kombinace jména, viněty (od Myriam Achour), promo fotografií křehké štíhlé baletky ve vinicích a mladé domény „nadšenců“ ve mne trochu vzbuzovala obavy, že to nebude úplně seriózní pití. Ó jak jsem se spletl! Ano, Aurore byla profesionální baletkou, kariéru ukončila v roce 2011 kdy odešla z Curyšské opery a ujala se vinic, jež vlastnila její rodina. Doplnil ji dnes již manžel Jean-Baptiste Robinet, protetik pro amputované, a společně založili doménu nesoucí její jméno. Pracují na celkem 3.5 ha vinic u Puisieulx, Mesnil sur Oger a Champvoisy, v ekologickém režimu směrem k biodynamice. A čistě samozřejmě i ve sklepě.

Karim Vionett a jeho Beaujolais

Karim Vionett se sice vyučil pekařem, ale od dětství si přivydělával ve vinicích v Beaujolais a celý život byl v těsné blízkosti tamních nejslavnějších „naturalistů“, později u nich i pracoval jak ve vinicích tak coby asistent ve sklepě. Od roku 2006 pak tvoří vína i z vlastních vinohradů. Za začátku byl trochu opatrný a své alžírské kořeny nejdřív na vinětách trochu tajil, jméno psal jen jako K. Vionett. Ale to už je dnes pasé a na jedné z lahví dokonce najdete dominantní nápis „Du Beur dans les Pinards“, což by se dalo volně přeložit jako „Arab ve vašem víně“. A je zároveň jazykovou hříčkou odkazující k francouzskému rčení „Mettre du beurre dans les épinards“, polepšit si typicky finančně, doslova „přidat máslo do špenátu“. Na jeho tričkách zase najdete „Sex, Rock & Gamay” a v kombinaci s vinětami tak nějak jasně víte, že je to celé takové volnější, na pohodu a natural :-) Pracuje na zhruba pěti hektarech vinic, většinou 40 až 65 let starých výsadeb, v Cru Fleurie, Chenas a Chiroubles a také „jen“ Beaujolias-Villages. Vinice v organice (ale bez certifikace) a ve sklepě žádná aditiva krom trochy zasíření. Povětšinou plná karbonika v betonu nebo sklolaminátu, pod CO₂ až do lahvování, bez čiření a filtrace.

Zábavný Riesling a efektní Rosso di Montalcino

Prvním vínem, které jsem od vinařství Grüber Röschitz (web) z rakouského Weinviertelu vypil, byl základní Riesling 2018. Mladí sourozenci Maria, Ewald a Christian hospodaří na vinících mezi Röschnitzem a Roggendorfem, od roku 2013 v ekologickém režimu a dnes i s bio certifikací a biodynamickými postupy. Tohle víno pochází z výsadeb dvacet až třicet let starých, mošt po několikahodinové maceraci kvasí spontánně v nerezu a tamtéž, na jemných kalech, víno pár měsíců zraje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Ve vůni již trochu nazrálé, ovocnost do jablka a meruněk a trochu citrusů se lehce mísí s náznaky petroleje a medem. V chuti suché, docela lehkonohé, čisté, s moc pěknou kyselinou, ovocností kopírující vůni, decentním dotykem tříslovin a lehce meruňkovou peckou v slušně dlouhém dozvuku. Vyvážené, příjemné, zajímavé a moc dobře pitelné. Oslovilo mne dost a nalákalo vyzkoušet další jejich vína vyšších řad. K nám vozí JustWINE. Jo a fakt moc se mi líbí jejich viněty, vyloženě roztomilé :-)

Německý Spätburgunder a Bolgheri Rosso

Pořídil jsem nedávno základní Spätburgunder 2019 z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, web) z Pfalze, už jsem tu o nich psal v souvislosti s ryzlinky. Je to z několika různých tratí, fermentováno v nerezu a školeno ve starších barrique sudech. Láhev burgundská, šroubový uzávěr. Rubínová barva, nijak tmavé. Čerstvé a svěží ve vůni, trochu reduktivní a svědčí tomu rozdýchat. Aromatika do višní, trocha černého rybízu, čisté, ovocné, přímočařejší ale dost příjemné. Čisté, suché, středně plné s fajn kyselinou, výborná pitelnost, červená ovocnost, balanc, lehce mandlička ve středně dlouhém dozvuku. Nic složitého, ale hezky udělaný „jen tak“ Pinot Noir, odrůdový a sympatický, který mne těšilo popíjet celý večer. U nás u dovozce 1er Wines běžná cena po lahvi 269 Kč.

Efektní Timorasso od La Spinetta

Před nedávnem jsem se v článku pro Forbes zmiňoval o hodně zajímavé odrůdě Timorasso (ano, stále projevy deviantní snahy nutit mainstreamu okrajovější záležitosti), jejíž projev v apelaci Colli Tortonesi se někteří odvažují označovat za „bílé Barolo“ :-) S odrůdou mne seznámila vína ze sortimentu Víno pro Vás, jak Derthona od La Colombera tak Ronchetto od Poggio Paolo Giuseppe lze k ochutnání více než doporučit. Já teď ale doma otevřel kousek od La Spinetta (web), většího producenta slavného především díky Barbarescu a potažmo Barolu, víny s nosorožcem od Albrechta Dürera na vinětě a podobně důrazným mohutným stylem :-) Konkrétně to bylo Timorasso Colli Tortonesi Piccola Derthona 2019, což je vůbec první jejich ročník tohoto vína a rovnou ho mají nějakých 15 tisíc lahví. Odrůdově čisté Timorasso především od obcí Montemarzino, Montegioco a Monleale v nadmořské výšce 350 až 400 metrů, z ekologicky obdělávaných vinohradů. Polovina hroznů kryomacerace, spontánní kvašení v nerezu, zrání osm měsíců na kalech. Jde o „vstupní“ variantu označení Derthona, které se v rámci apelace Colli Tortonesi dohodli používat pro tamní vína odrůdy Timorasso.

Extra Réserve Extra Brut od Palmeru

Před rokem jsem se zde rozepisoval o degustaci Champagne Palmer & Co. a teď konečně ochutnal (v relativně novém winebaru/restauraci Le Terroir, na jídelním i vinném lístku je tam spousta klasik) i Extra Réserve Extra Brut, což je o dva roky déle vyzrávaný základ, navíc s o něco menší dozáží, pouhých 3.4 g/l. Údaj se, společně s mnoha dalšími ohledně konkrétní šarže vína co pijete, dozvíte na webových stránkách vinařství po zadání Bottle ID, které najdete na zadní vinětě. Tenhle přístup, kdy „nematete zákazníky spoustu datumů a údajů“ (takhle některé domy argumentují, když se jich zeptáte, proč neuvádí datum odstřelu či dozáž), ale zároveň kdo chce má k dispozici vše potřebné, mi vyhovuje. Námi vypitá láhev byla naplněna 25/04/2013 a základem je tedy ročník 2012. K němu přišlo 39 % rezervních vín a vše kvasilo a zrálo na kalech do odstřelu dne 11/04/2019, tedy velmi solidních šest let. Což je pro základní řadu neročníkovek poměrně výjimečné. Odrůdově je víno 56 % Chardonnay, 25 % Pinot Noir a 19 % Meunier.

Výborné Prosecco a Riesling od Weinbachu

Vinařství Sommariva Palazzo Rosso (odkaz k červené půdě s vysokým obsahem železa a ostatně i barvě jejich budov) vzniklo v sedmdesátých letech, s několika hektary vinic v kopcích San Pietro di Feletto. V Benátsku rodina pěstovala hrozny různých odrůd už po generace, ale většinu prodávala, až Caterino Sommariva se s manželkou Urbanou rozhodl vsadit na Prosecco/Gleru a zakoupili vinice na svazích v oblasti Conegliano Valdobbiadene. Postupně se rozrostli až na dnešních zhruba 50 hektarů (30 ha ve Valdobbiadene, 20 ha Treviso) a dostali mezi tamní bublinovou špičku. Podnik dnes vede jejich dcera Cinzia a stále tedy zůstává rodinným. Ale stylově se nijak neodvrátila od toho, co vybudovali rodiče. Přidala modernější větší vinařství, ale základ v podobně ručního sběr hroznů z vinic vedených „čistěji“ (ale ne bio) a používání jednoho z původních klonů odrůdy Glera (není tak oblíbený, protože méně plodí, ale nabízí o něco strukturovanější projev a lepší kyseliny) zůstal. Nabízí různé styly, včetně hodně suchých terroirových kousků z jednotlivých vinic, ale já se mrknul na úplnou klasiku – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut.