Základní parádní Riesling vinařství Knebel

Rodinný podnik Weingut Reinhard & Beate Knebel (web) připravuje vína v oblasti Terrassenmosel, ve Winningenu, a disponující i legendárními a vizuálně úchvatnými strmými vinicemi jako Uhlen (hned ve třech jeho částech) nebo Röttgen. V oblasti pěstují Knebelové hrozny už několik století, ale s vinařením začali až výrazně později :-) A byl to především současný mladý vinař Matthias Knebel, který jejich produkci dostal do většího povědomí. Podnik přitom musel převzít za nešťastných okolností, právě když nastoupil ke studiu vinařiny v Geisenheimu mu zemřel otec. Vinařství pár let vedla matka za výrazné pomoci Gernota Kollmanna (jeho vína mám moc rád!), Matthias školu dokončil a od roku 2008 jsou vína jeho zodpovědností. Zbavil se chemických herbicidů a pesticidů (a mezi jeho mentory patří i nějaký ten biodynamik), přestal používat hrozny odjinud než z teras (měli i něco z poloh dál po řece) kde mají i velmi staré a pravokořenné keře a zpřísnil selekci na vinici. Ze zhruba sedmi hektarů dělají v podstatě jen různé variace ryzlinku (a to hlavně sušší varianty), výjimkou je jen základní Pinot Blanc. Sběr samozřejmě ruční, tam to ani jinak nejde. Kvasí spontánně v nerezu a i na zrání preferují nerez, byť některá jejich vína jsou z části (přibližně pětina) v použitých pětistovkách dubových sudech. Od roku 2016 jsou členy VDP.

Beckerův výtečný Riesling ročníku 1998

Náhodný pozorovatel by mohl nabýt dojmu, že mám něco proti vyzrálému ryzlinku. V posledních měsících jsem se tu věnoval hlavně lahvím dost mladičkým, z ročníku 2017 až 2019 nejvíce. První ochutnávky suché Mosely 2020 jsem před vámi raději zatajil, abych se nemusel potýkat s lynčováním kvůli vražděni neviňátek ;-) A nezastírám, že mám ryzlinky v téhle energické živé podobě prostě rád. Ale ty postarší, tedy když uzrají tak jak mají, si samozřejmě umím užít. Pokud za lahví stojí Hans-Josef „Hajo“ Becker z vinařství J.B. Becker (web), který má za sebou osobně nějakých 55 ročníků, je živoucí legendou Rheingau a mentorem mnoha slavných vinařů, pak si můžete být téměř jisti, že pár dekád v lahvi vínu neuškodilo! O tom, co je vinařství zač a jak to dělá, jsem se rozepisoval poměrně detailně po Beckerově pražské návštěvě před více než deseti lety, utíká to. A včera vypil poslední z lahví, které tehdy po ochutnávce zakoupil, konkrétně 1998er Rheingau Riesling Spätlese trocken Wallufer Walkenberg.

Jérôme Prévost La Closerie LC18 „Et“

Jsou vína, která skoro bolestně chcete mít možnost ochutnat a ideálně i pít častěji, ale prostě to nejde. Limitující faktor bývá cena a často jich prostě i je strašně málo a lidí se stejnou touhou příliš mnoho. K Champagne La Closerie jsem tu už něco psal a mnohá vína Jérôma Prévosta mne opravdu nadchla. Jeho loňská přednáška na La Paulée de Prague / Prague Wine Symposium o „plýtvání slupkami“ v Champagne s degustací byla výborná, asi by si zasloužila článek. No co už. Nedávno jsem měl možnost ochutnat jeho novinku v podobě La Closerie Extra Brut LC18. Pozorné oko fanoušků Prévosta odhalí, samozřejmě krom přítomnosti netradičního obrovského rudého & na vinětě, že tam naopak chybí obvyklé jméno vinice, Les Béguines. Ve vinařství totiž došlo k pár změnám. Zásadní je, že do Les Béguines šla v ročníku 2017 s jeho katastrofálními mrazy i rezervní vína, totéž se ale opakovalo ve skvělém 2018 a bude pokračovat i nadále. Vinař také narychlo změnil statut čistě z pěstitele na Négociant-Manipulant a využil možnost nakoupit hrozno z přilehlých keřů v Les Béguines, díky čemuž vůbec ročník zvládl udělat. LC17 bylo rozhodně dost fajn víno, ale stylově přeci jen odlišné. Každopádně statut NM vinaři trochu uvolnil ruce k „expanzi“, domluvil se mladými talentovanými pěstiteli poblíž na odkupu jejich hroznů.

Efektní Chardonnay a chutný Riesling z Německa

Otevřel jsem láhev od Weingut Reinhold & Cornelia Schneider (web) z Bádenska, sídlí v Endingen am Kaiserstuhl. Výjimečně, alespoň pokud jde o mé výlety do Německa, nešlo o Riesling (případně Pinot Noir), ale o 2015er Chardonnay Spätlese „Floh“ trocken. Ostatně tohle rodinné vinařství, podnik fungující od roku 1981 kdy se rozhodli opustit družstvo, aktuálně s necelými sedmi hektary vinic a roční produkcí okolo 40 tisíc lahví, se právě na burgundské odrůdy specializuje. Láhev štíhlá pistole, je zvláštní jak mám trochu předsudky a v tomhle tvaru očekávám určitý styl vín a vlastně i jiné odrůdy než šardonku :-) Po otevření opravu výrazně nadubované, až mne to trochu vyděsilo, víno nutně potřebovalo pořádně rozdýchat (delší dekantace nebo zkusmo odpít a odlitá láhev do druhého dne) a až pak začalo dávat smysl. Nazlátlá, efektní barva. Expresivní žluté sladší ovoce, zralé broskve, žlutý meloun, grilovaný ananas, kouřové (až lehce do přismahnutého toastu), křísnutí křemenem, s minerální linkou, bohatší, dotyk svěžejší citrusové vůně. Suché, čisté, plnější výraznější expresivně zrale sladce žlutě ovocné ale s pěknou kyselinou, krémovost, dřevo, velmi slušná délka. Svým způsobem evokuje efektnější teplejší Burgundsko. Osobně preferuji přísnější styl a o něco menší úder sudem, ale nebudu zastíral, že to funguje dobře a vypil jsem s chutí. Dováží CC Víno, Mikuláš Cylek.

Tichý Roederer, terroir whisky, Cornelissen síří a Vinařství roku

V Champagne se u stále více producentů objevují tichá vína, typicky pod apelací Coteaux Champenois, nejčastěji v sudech „po burgundsku“ školená. Vliv má samozřejmě oteplení, které je umožňuje připravit v čím dál kvalitnější podobě. Někdy jde u zavedených producentů o hodně limitované počty spíš na ukázku (takhle třeba Chardonnay z terroirů u obcí Villers-Marmery, Vertus, Oger a Montgueux na čtyřech různých vínech, sud od každého, odprezentoval Charles Heidsieck), jindy o běžnou součást nabídky. Nově do trendu naskočil slavný dům Louis Roederer a rovnou se dvěma víny. Řada Hommage à Camille je poctou Camille Olry-Roederer, která prý měla ve zvyku překvapovat hosty na večeřích tichými víny z top poloh vinařství. Camille Charmont 2018 je 100 % Pinot Noir z polohy Charmont v Mareuil-sur-Aÿ, vzniklo 1631 lahví. Camille Volibarts 2018 pak 100 % Chardonnay ze starých keřů polohy Volibarts v Le Mesnil-Sur-Oger, toho je 2880 lahví. Producent Cristalu se vysokých cen nebojí, pinotu si cení (přepočet z ceny v UK) na 4600 Kč a šardonky „jen“ na 3900 Kč. Což je už kategorie špičkových burgundských a obávám se, že to asi ani neochutnám. Ale povedených coteaux tu na trhu pár je a myslím, že v nejbližších měsících k nim přinesu článek.

Šest lahví z Vinařství Václav

Zajímavé Vinařství Václav (web) se sídlem v Hustopečích a vinicemi v Kurdějově sleduji necelé dva roky. Ze začátku jsem z něj měl takový poněkud „technicistní“ dojem. Degustace vede a vína prezentuje Petr Očenášek, který v sobě nezapře učitele, spolupráci na učebnici vinařské angličtiny (výborná věc, mimochodem) ani různé vinné certifikace. Známe se roky a ví, že nepotřebuji vysvětlovat základy a zajímají mne fakta a věci co nejsou snadno k dohledání na webu, a tak mi vždy poskytl bez balastu, precizně a systematicky utříděně především trochu specializovanější informace. A tak jsem věděl „vše“ o zpracování jednotlivých vín, ale vlastně trochu postrádal obvyklé historky, příběhy okolo, které dostane běžný ochutnávající :-) Každopádně zpět k vinařství. Majitel, Tomáš Teplý z Hustopečí podnikající předtím především v dopravě, logistice a developmentu, narazil při výstavbě v Kurdějově na místní slavnou vinařskou minulost a měl původně v plánu skoupit polohy ležící ladem v tamních viničních tratích a ponouknout k obnovení vinařské tradice Kurdějova především jiné. Ale osud tomu chtěl jinak a nakonec začal vinařit sám, nejen „na odreagování“ v malém, ale stal se z toho serióznější projekt.

Famózní tiché Xarel·lo

Od Celler Mas Candí z Les Gunyoles v Avinyonet del Penedés nakupuji pravidelně především klasické bubliny, nově jsou členy uskupení Corpinnat, ale sem tam se dostanu i k tichým vínům. S výsledky oproti šumivkám lehce rozporuplnými, měl jsem bezva věci i kousky vadné. Tentokrát jsem byl ovšem nadšen. La Pura 2016 je stoprocentní katalánské Xarel·lo, z Alt Penedès, konkrétně z jediné vinice v národním parku Garraf, ze starších certifikovaně ekologicky vedených výsadeb na vápenci a jílu. Xarel·lo v tiché podobě, ze selekce ručně sbíraných hroznů, s krátkou asi jednodenní macerací a následně spontánní fermentací v amforách kde i na kalech osm měsíců zraje. Se sířením si zde úplně starosti nedělají (první ročník byl 2014 a tam bylo lehce sířeno, ale postupně šlo až k nule přidané), celková je 13 mg/l.

O odrůdě Pecorino s lahví od Ciù Ciù

Dnes se zastavíme v Marche, v Azienda Vitivinicola Ciù Ciù. Už jsem se tu o nich krátce zmiňoval před šesti lety při přechutnávání odrůdy Pecorino (a tenkrát pil stejné víno ve starším ročníku). Ciù Ciù je podnik rodinný, s historií od sedmdesátých let, řízený bratry Massimilianem a Walterem Bartolomei. Je to moderní a větší vinařství, postupně se rozrostlo až na dnešních zhruba 180 hektarů a více než jeden a půl milionu lahví šumivých, tichých bílých i červených vín ročně. Vinice mají v certifikovaném bio, na lahvích se chlubí i značkami jako „vegan“. Merlettaie Offida DOCG Pecorino 2019 je čisté Pecorino, které kvasí i zraje půl roku na hrubých kalech ve středně velkých dubových sudech. Láhev zkosená, uzavřeno Nomacorc Select Green špuntem (z cukrové třtiny). Barva do slámové, výraznější. Čerstvé, trochu hlubší, zralé žluté ovoce a decentní krémovost, lehce oříšková linka a dotyk dřeva, se vzduchem a vyšší teplotou zajímavé jemnější odbočky, šalvěj. Suché, poměrně plné a koncentrované ale velmi dobře pitelné, s vyšší kyselinou, ovoce do malvic, delší s lehce nerušivě nahořklým dozvukem. Solidní kousek! U Foltýn Wine po lahvi 275 Kč.

Frankovka, Leánka, Frankovka + Leánka

O víkendu jsem měl zase jednou možnost ochutnat si pár lahví od Pivnica Čajkov (web), nových ročníků top vín včetně hodně zajímavé velmi limitované novinky. Marek Uhnák, jeden z „vulkánců“ z uskupení naturálních vinařů spod Sitna, a zásadní propagátorů odrůdy Pesecká leánka, patří mezi mé slovenské oblíbence. Některá jeho vína mne v minulosti opravdu nadchla a i tentokrát jsem nebyl zklamán. A to především u lahve Pesecká leánka Rustical 2019 z vinohradu Sádowie, z trochu starších (40+) keřů. Krátce macerováno, fermentováno spontánně, vyzráváno rok ve starém dřevě na kalech a lahvováno bez úprav krom decentního zasíření. Trochu výraznější žlutá, lehce naoranžovělá barva. Ve vůni vyzrálejší ovocně-florální mix, s bylinkovostí i podzimní ovocností. Středně plné, suché, s bezva kyselinou, decentně svíravé a s trochou tříslovin, strukturované seriózní bílé, krásně vyvážené, delší. Skvěle snadno pitelné a přitom nabízí hodně na hraní a zkoumání. Skvělé! Dříve mi vlastně přišlo „rustikálnější“ než tato poslední verze, ale to možná bylo (částečně) způsobeno i chutnáním vždy ve srovnání s klasickými verzemi leánky.

Víno na historických fotkách z Tour a Gira

Mrazivé počasí láká věnovat se kupříkladu svařáku, ale tohle téma jsem zde již zpracoval. V uplynulých dvou měsících jsem na výlety pár termosek domácím veskrze povedeným naplnil, ale jak pracuji s badyánem a pepřem a jalovcem vás určitě nezajímá. Tak se budeme místo toho věnovat cyklistice! O té sice vůbec nic nevím, nesleduji ji a (oproti překvapivému množství lidí v mém blízkém okolí) mne prakticky nezajímá, narazil jsem ovšem na několik historických fotografií souvisejících jak s tímto sportem tak s vínem a musím se o ně podělit. Možná jsou to samé známé věci, ale někomu třeba přinesou trochu úsměvu a ubezpečí sportovně založené milovníky vína, že skvělých (nebo rozhodně zapamatovatelných!) výsledků lze dosáhnout i když si dáte pár sklenek!