Gigondas v bílé, šampaňský boj o šířku řádků, muzeum vína v Číně a nejdražší lahve

Nedávno jsem se tu zmiňoval, že údolí Rhôny se snaží výrazně posílit v bílých vínech, v objemu produkce i jménu, jaká mají. Aktuální novinkou je, že po jedenáctiletém procesu bude jedna z prestižních apelací jižní Rhôny, Gigondas, o bílá rozšířena od ročníku 2023. Bílá se v oblasti samozřejmě i dnes připravují, ale mohou nést „pouze“ označení Côtes du Rhône. Nově, pokud splní předepsané podmínky, si budou na vinětu smět napsat i Gigondas :-) A ty podmínky? Základem musí být Clairette Blanche, minimálně 70 %. Může být úplně samostatně nebo ve směsi s tradičními odrůdami z oblasti – Bourboulenc, Clairette rose, Grenache blanc, Marsanne, Piquepoul či Roussanne. Maximálně do 5 % podílu odrůdy lze použít i Viognier a Ugni blanc. Mimochodem z jihu přišla další zajímavá zpráva a to zákaz Vermentina. Tedy používání tohoto názvu v Languedocu, kde je odrůda stále populárnější, což ostatně platí obecně. Je zde nazývána tradičně též Rolle, ale Vermentino má prostě lepší zvuk. A Italům se „parazitování“ na jejich úspěchu, přestože Francie odrůdy dělá podobný objem a nejde o žádnou novinku, nelíbilo. A dokázali si prosadit své.

Vinařství Steintal a tak trochu jiné Franky

Franky = Silvaner. A samozřejmě taky pár dalších odrůd, ono možná trochu překvapivě na plochu výsadeb sylvánské nedominuje úplně, má přesně čtvrtinu výsadeb a druhý v pořadí, Müller-Thurgau, 23.7 %. Převažují samozřejmě odrůdy bílé, v poměru 82:18, ale z těch modrých se tam pěstuje ledasco. Pět procent výsadeb je Domina, najdete tam Modrý portugal či Schwarzriesling (aka Meunier), ovšem obzvláště zajímavých výsledků dosahuje Pinot Noir. A to tuplem v jedné hodně specifické části Frank, Churfranken, kde červená vína obecně převažují. Je to oblast se strmými zterasovanými svahy okolo toku Mohanu, i svahy bez teras u řeky Erf, s červeným pískovcem a sprašemi. Čímž se dostáváme k hlavnímu tématu dnešního článku, Weingut Steintal (web) z Klingenberg am Main, špičkovému jedenáctihektarovému bio vinařství, členu VDP a podniku, který má modré odrůdy (povětšinou Pinot Noir) na všech plochách a patří v nich k úplné špičce oblasti.

Muscadet Granite a Naše od Nestarce

Na víkendovém Zažít město jinak jsem si na stánku dovozce a vinotéky Fajnšmekr ochutnal pár dost fajn vín, mimo jiné i Muscadet Sèvre et Maine „Granite“ 2020 z Domaine de l'Ecu (web). Tedy nový ročník vína, o kterém jsem tu psal opakovaně, poprvé u srovnávačky téhož ze tří různých podloží. Vinař Fred Niger se, společně s manželkou Claire, za ty roky docela posunul, v nabídce má kvanta hodně zajímavých/ulítlých věcí, ale tohle zůstává takovou klasikou. Jen s novou, za mne o dost lepší, vinětou. Každopádně je to čistý Melon de Bourgogne (ne muškát, ač uslyšíte často…) z jihozápadně orientovaných starších výsadeb (45-55 let) na kamenité půdě s žulovým podložím, samozřejmě Demeter certifikovaná biodynamika, viz starší text, dělají to takhle už fakt dlouho. Ruční sběr, po lisování spontánní fermentace neodkaleného moštu a zrání v podzemních betonových nádržích na hrubých kalech, vše hezky gravitačně bez přečerpávání. Do lahví šlo až v březnu letošního roku. Není to jejich úplný základ, ale tohohle dělají asi nejvíc, každoročně přes dvacet tisíc sedmiček a pár set magnumek. A je to víno dost fajn mladé, které ale umí pěkně zrát v lahvi. V aktuální podobě se projevuje moc fajn aromatikou kombinující citrusy, žluté ovoce, trochu krémovosti a minerální kamenitou linku. V chuti krémovější a docela zakulacené, působí o něco plněji než by napovídalo 12 % alkoholu, taková… vysportovaná štíhlá postava. Moc fajn kyseliny, vyváženost, bezva slaná linka, lehká svíravost a decentní citrusová slupka nahořklost v závěru, co ale spíš podporuje chuť na další doušek. Baví mne velmi.

Skvělý Grünspitz s pozvánkou na Družstvo

Na desátého října organizujeme další Družstvo párty – Buď laska: Družstvo wine pop-up & Planeta Za for Ukraine. Výtěžek poputuje na Help Kharkiv – humanitární unii zajišťující léky, jídlo a další potřebnou pomoc obyvatelům ukrajinského Charkova a okolí. A víny bychom se rádi pohybovali především směrem na východ, ale čeká vás toho víc, informace postupně odtajníme. Tak se zastavte popít a sklenkou něčeho zajímavého přispět na dobrou věc! Za sebe bych tam moc rád měl něco od vinařství Edgar Brutler (web, zmiňoval jsem se o něm už dříve) z rumunské župy Satu Mare. A to nejen proto, že z vinic to mají na Ukrajinu nějakých čtyřicet kiláků, ale protože dělají skvělá zábavná vína. Líbil by se mi tam třeba Grünspitz 2020! Grünspitz je okrajová rumunská odrůda, která byla v minulosti celkem běžná ve směsných výsadbách, ale dneska už téměř vymizela a je (potvrzeně) snad na jediné další vinici. Edgarův dědeček ji ovšem zachoval a dnes mají celých… 0.8 hektaru! :-) Navíc tedy v certifikovaném bio režimu.

Jülg a krásný německo-francouzský pinot

Dneska se mrkneme ve zkratce na Weingut Jülg (web), zajímavé čtyřiadvacetihektarové rodinné vinařství z obce Schweigen-Rechtenbach v oblasti Pfalz, od roku 2021 nováčka ve sdružení VDP a podniku, soudě dle hodnocení v německých magazínech, zřetelně letícího kvalitativně nahoru. Jde o další z vinařství, podobně jako jsem nedávno psal o Friedrichu Beckerovi, sídlící na současných hranicích s Francií a vinice mají v obou zemích. Vzhledem k lokalitě nepřekvapí odrůdové složení, kde důležitou roli hraje Riesling, ale možná ještě větší Spät/Weiß/Grauburgunder společně s Chardonnay. Aktuální nejmladší generace vinařství, Johannes Jülg, sbíral zkušenosti v top podnicích Německa ve všemožných oblastech. Top myšleno u legend jako Klaus-Peter Keller, Clemens Busch či Alexander Stodden. A zavítal i do Burgundska, mentoroval ho Thierry Brouin na praxi u Domaine de Lambrays, aby se domů vrátil s vizí dělat špičkový Pinot Noir / Spätburgunder. Který ostatně v Německu teď letí obecně kvalitativně velmi nahoru a Johannesova cesta je chováním ve vinici, novými klony a zahuštěním výsadeb i přístupem ve sklepě. Vinice – Grosse Lage Güldenwingert (ta ovšem leží na francouzské straně a jméno používat nesmí, systém je trochu debilní) a Sonnenberg a Erste Lage Pfarrwingert a Springberg – obhospodařují čistě a v současnosti už jsou v přechodném období na bio. Ve sklepě od nerezu přes větší po malé barrique sudy, dle typu vína a záměru. Čím dál vyhlášenější jsou také jejich sekty / crémanty, musím vyzkoušet!

Výtečný Moulin-á-Vent a Vavřinec z Burgenlandu

Mám to rozpracované reporty z hned několika degustací a větších ochutnávkových akcí, ale nějak nestíhám, tak pro dnešek zase „odhrnu“ alespoň dvě jednotlivé lahve. A začneme v Beaujolais, lahví od Château des Jacques (web) z Romanèche-Thorins, producenta především klasický seriózních červených z apelací Moulin-à-Vent, ale dělají i skvělý Morgon a v menší míře i vína z dalších míst. Ostatně jsem se tu o nich rozepisoval dost detailně a o vínech se zmiňoval opakovaně. Otevíral jsem Moulin-á-Vent „Clos de Rochegrés“ 2019, i o této specifické poloze jsou v článku informace, což je samozřejmě tak trochu vraždění neviňátek. Vzhledem k tomu, že jsem chutnal i verzi 50 let starou a furt byla při životě :-) Víno je školením klasika, po ručním sběru a třídění jsou hrozny obvykle úplně nebo téměř úplně odstopkovány, macerace probíhá tři až čtyři týdny za pravidelného potápění či skrápění matolinového klobouku (s četností dle ročníku a fáze zpracování). Ve sklepě školeno 10+ měsíců v kombinaci nových a použitých menších sudů různých francouzských původů. O ročníku 2019 v Beaujolais jsem se zmiňoval už dříve, i přes veškeré komplikace z něj vznikla spousta špičkových vín. Tohle je v burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Výtečná aromatika, ve které se spojuje červené ovoce, hlavně peckoviny, s florální linkou, pěknou kořenitou a spoustou jemnějších tónů. Dřevo perfektně zakomponované a vyšší alkohol také. Suché, čisté, středně plné až trochu plnější, s krásnou výraznější ovocností, měkčími tříslovinami a velmi fajn délkou. Strukturované, výtečné Beaujolais, se kterým se jde hrát už teď, ale pár let (upřímně 5+ alespoň) mu prospěje. Vozí Kupmeto. Mám doma nakoupeno z vinařství kupu vín, různé polohy Moulin-á-Vent v jednom ročníku i vertikály, někdy by z toho mohla být dost zajímavá degustace…

Pinot z Krásné hory v tiché i šumivé podobě

Vinařství Krásná hora si nadělilo úplně nové webové stránky a společně s nimi také výrazné nové viněty některých lahví. A mají kupu vín, která jsem ještě nechutnal. Testování jsem začal dvěma verzemi odrůdy Pinot Noir, jejich srdcovky a odrůdy zásadní. Začneme bublinami. Blanc de Noir Sekt 2020 je nejnovější verze jejich dost úspěšných (po sklence je měla třeba mišelinská tříhvězda a jedna z top světových restaurací, Maaemo; pokud takovéhle věci berete jako měřítko úspěchu ;-)) suchých bublin. Původ hroznů ve viniční trati Nivky v Kobylí, jde o čistý Pinot Noir, lisovány celé hrozny, 30 % kvasilo v 500l starších sudech a 70 % je nerez, síření minimální. Druhotná fermentace v lahvi a na kalech lehce přes rok, po odstřelu (letos v červenci) bez dozáže a jako Brut Nature. Tmavší žlutá barva, fajn vytrvalé perlení menších až středních bublinek. Na první přivonění překvapivě seriózní a „pokročilá“ vůně, určitě bych tipoval víno vyzrávané znatelně delší dobu, hlubší, trochu navinulé do malvic a podzimního sadu, lehce kouřovo-minerální, velmi slušné. Suché, čisté, středně plné, výraznější, bezva kyseliny a šťavnatost a ovocnost, fajn délka a stavba. Možná mírně hrubší v závěru a z vůně jsem čekal snad ještě o kus víc, ale dost povedené bubliny. Stylově pro mne víc na pití samostatně a hrát si s nimi a nebo párovat s jídlem, spíš než jen jako nějaký přípitek :-)

Fred Franzia, Louis Latour

Na dotaz, jak může Bronco Wine Company prodávat víno levněji než láhev vody, vinař pověstně odvětil: „Vodu předražují. Copak to nechápete?“ Ve věku 79 let zemřel Fred Franzia, šéf jedné z největších amerických vinařských společností, kterou založil na vánoce roku 1973 společně se svým bratrem a bratrancem. Mezi vinnými nadšenci a hledači velkých vinných zážitků určitě neměl tak velké jméno jako jiní zásadní američtí vinaři, přesto mezi ně bezesporu patřil. Franzia si zakládal na důležitosti vín v segmentu „hodnota za peníze“ a byl přesvědčen, že většina vinařského odvětví se až příliš upíná k vysokým cenám, kultu jména a prestiži. Chtěl „demokratický“ trh a méně snobismu. Bronco Wine Company asi nejvíce proslavilo obnovení staré značky z údolí Napa, Charles Shaw, kterou koupili roce 2002. Výsledná vína ale byla známější jako „Two Buck Chuck“, prodávala se výhradně v síti Trader Joe's za pouhých $1.99 za láhev a k dispozici byla z odrůd jako Cabernet Sauvignon, White Zin, Merlot, Chardonnay, Sauvignon Blanc či Shiraz. První rok dokázali otočit 2 miliony beden (po 12 lahvích, tj. 24 milionu lahví), o rok později už to bylo 5 milionů beden. Vínům se dostalo docela pozitivních hodnocení i od kritiky. A za roky od uvedení dokázal tenhle archetyp spotřebních vín získat i mnohá ocenění, jejich šardonka si třeba z jedné soutěže odnesla dvojitou zlatou medaili a 98 bodů ;-) Dnešní cena je spíš už $2.99 (a mimo Kalifornii $3.99), jen občas spadne na legendární původní částku v rámci propagačních akcí. A když si připlatíte dolar, dostanete některá vína i z bio hroznů! Vzhledem k mnohé konkurenci se ale už ročně prodává „jen“ zhruba milion beden.

Eugenio Bocchino a Raìca

Už je vlastně pár měsíců, co jsem měl možnost přechutnat si několik vín od Azienda Agricola Eugenio Bocchino (web) z La Morra, tedy jedné ze zásadních obcí produkujících Barolo. Nějak jsem se nedostal k článku, ale teď si všiml (když jedno jejich víno získalo 95 bodů a platinovou medaili na Prague Wine Trophy, tak to k něčemu přeci jen je :-D), že dovozce Víno pro Vás podnik zařadil do sortimentu, takže dobrá příležitost se zmínit. Manželé Eugenio Bocchino a Cinzia Pelazza (mimochodem bioložka s odborným zájmem o houby v půdě a jejich interakci s révou) se dostali od jednoho sudu a 250 lahví připravených v garáží před pětadvaceti lety na dnešních 20-25 tisíc lahví z pěti hektarů vinic, ze sedmi parcel u obcí La Morra, Verduno, Alba a Roddi. Odrůdově samozřejmě především Nebbiolo a trocha Barbery. Od konvence rychle přešli k ekologickému hospodaření, bio certifikaci a následně též biodynamice, jsou i členy uskupení Renaissance des Appellations Nicolase Jolyho. Ve sklepě vína kvasí spontánně v nerezu a macerují, dle potřeby různě dlouho, s ponořeným matolinovým kloboukem (spíše než s jeho potápěním nebo skrápěním). Nepracují s novým dřevem jen staršími a typicky většími sudy, hodně omezují přetáčejí, nečiří a pokud filtrují tak jen velmi hrubě a i síření minimální. Cílem je spíše (ovšem velmi relativní) lehkost a elegance než výrazná váha a síla.

Dva povedené ryzlinky z Rheinhessen

V minulosti jsem se tu krátce zmiňoval o jejich Scheurebe a bílé burgundě, ale vlastně ne o ryzlincích. Přitom jsem vypil docela dost základního (když pominu litrovky) gutswein a asi ještě víc, hlavně za poslední rok v ročníku 2020, vesnického Bechtheimer Riesling -S- trocken. Jsme tedy v Rheinhessen, ve vinařství Geil (web, celým jménem Weingut Oekonomierat Johann Geil I. Erben, pojmenováno po synovi zakladatele, který byl též mnoho let starostou Bechtheimu a také spoluzakládal Raiffeisenbank), rodinném podniku s pětatřiceti hektary vinic, z nichž si nejvíce považují tratě Geyersberg, Hasensprung a Rosengarten. Tohle jejich víno stojí o úroveň níže než traťovky (pochází z top vinic ale mladších výsadeb), ale je to skvěle udělané spätlese-styl nerezové suché bílé, které za nimi kvalitativně moc nezaostává a cena přívětivější. Aktuálně je už v prodeji ročník 2021 a já neodolal. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Čerstvá, energická, slinosbíhavá vůně. Lehce pikantní, kombinace ovocnosti až směrem do tropika (ananas, citrusy) se zralým jablkem. Suché, šťavnaté, jen velmi decentní dotyk cukru, osvěžující, s fajn ovocností do broskve a citrusů, slušná délka. Baví! Dobrovolně přiznávám, že mám ryzlinky v téhle mladistvé říznější podobě rád, ať si o tom myslí kdo chce co chce a nejraději by je ještě pár let archivoval. Což tohle klidně může, ono se bude pozitivně pár let vyvíjet. Beru u Kupmeto, kartonové počty :-)