Riesling, oranžová Leányka a růžová Cava

Dnes se mrkneme na tři víkendová vína, zase jsem těkal po Evropě :-) Bürgermeister Carl Koch „Erster Sack“ 2015 Oppenheimer Sackträger Riesling trocken je výběrový kousek z vinařství, o kterém jsem tu už nedávno něco psal. Jde o víno z místní top trati, navíc výběr poloh, certifikované bio, školeno na kalech deset měsíců v 600l dubovém sudu od Stockingera, jen hrubá filtrace. Láhev tradiční pistole, kovová záklopka a celokorek. Výraznější, tmavší barva, nazlátlé. Krásná výraznější vůně, s kombinací slinosbíhavé svěžesti a vyzrálých hroznů, žluté ovoce, medovost, podběl. Suché, čisté, plnější, bohatší trochu opulentnější projev na úvod s lehce kovovou linkou, žluté ovoce, bylinky, něco minerality, pěkná délka. Cukru jen nějaké dva gramy, kyselina moc pěkná a drží vše dostatečně svěží. S potenciálem zrát dál do krásy. Vyvážené, zábavné, dost pěkné víno ze sortimentu Vinonauta.

Severní Rhôna od Cave de Tain

Před několika dny jsem vyrazil do Novoměstské radnice, již tradičního to místa pro ochutnávky dovozce Kupmeto. Tentokrát byla na pořadu dne vína z Cave de Tain (web), od významného producenta severní Rhôny se sídlem v Tain l´Hermitage. Možná nemají takové jméno jako slavná velká trojka Jaboulet, Chapoutier a Guigal, ale se členy vlastní přes tisíc hektarů, pochází od nich polovina veškerého Crozes-Hermitage a i v Hermitage mají 30 hektarů (= 22 procent této nejslavnější apelace). Možná jde o desítky pěstitelů a družstvo, což je termín, který v mnohých vzbuzuje obavy, ale speciálně na Rhôně najdete pár opravdu povedených a s kvalitou, které se netřeba obávat. Cave de Tain mezi ně patří bezesporu. Ostatně zakladatel uskupení, Louis Gambert de Loche, se aktivně podílel na vzniku apelace. Dnes mají vinice a připravují Hermitage, Crozes-Hermitage, Saint-Joseph, Cornas a Saint-Péray a k tomu vína z IGP Collines Rhodaniennes. Vinice udržují v ekologičtějším režimu, část je v certifikovaném bio, vinifikují separátně přes padesát různých poloh. Experimentují i s víny bez síření, ale jde o okrajovou záležitost.

Dvě předvalentýnská šampaňská

Pomalu ale jistě se blíží další Družstvo (detaily již brzy!) a já si na něj vybral jedno báječné Champagne. Abych následně zjistil, že už ho není k dispozici dostatek a další určitě nebude včas. A tak, těžká to práce, musel vyrazit přechutnat pár dalších potenciálně vhodných vín :-) Mimo jiné kousek od biodynamického Champagne Augustin, neúnavného hledače nových zajímavých cest a producenta svérázných kousků (viz nedávné Rosé Gaïa), jeden z jeho základních elementů –Terre čili zemi. Kompletní jméno zní Elément Terre - Cuvée CCXCI Brut 1er Cru.

Riesling, Champagne a Mencía v Mariánských Lázních

Vyrazil jsem s rodinou na dovolenou zkoumat krásy Mariánských Lázní. Pokud jde o místní gastronomii, tak náš rozptyl nakonec nebyl zrovna široký. Již docela vyhlášený „tapas“ podnik Medité a pak restaurace hotelu Villa Patriot. A nějaký ten nákup vína ve vinotéce a vinném baru Smaragd, podniku jehož jméno již také přesáhlo hranice Mariánek. Pečlivý výběr předem úspěšně zajistil velkou spokojenost :-) V Medité vědí co dělají a jídlo bylo velmi chutné, navíc nebyl problém otevřít mi na skleničku víno co zrovna rozlévané nebylo. Nakonec jsem si stejně vzal celou láhev. Villa Patriot předvedla taktéž veskrze chutnou kuchyni a perfektní sympatický servis. Měl jsem trochu obavu, že to tam bude trochu „namyšlené“, ale nakonec mělo překvapivě parádní uvolněnou atmosféru. Při druhé návštěvě nás čekalo předem otevřené víno, které jsem si den předtím nakonec nedal proto, že by se v průběhu večeře nestihlo otevřít (v lístku u něj nebyl uveden ročník, takže jsem se na něj specificky ptal). Jen jako návrh, kdybychom chtěli mohli jsme pít něco jiného, ale s radostí jsem jejich volbu přijal. Navíc jsme si tam dali velmi povedené Champagne menšího producenta (André Clouet), na lístku mám dojem levněji než základy z velkých domů. Takže opět spokojenost.

Čas dát slovenským oranžádám sbohem?

Zajímavá věc, všechna ta „jiná“ vína. Kousky svérázných barev, pro jednu z nich se vžil a po celém světě používá termín oranžová, netradičních vůní a chutí, oxidativní, s vlivem „flóru“, leckdy kalnější, někdy přirozeně perlivá s hromadou sedimentu. Trh si s nimi poradil, produkce si našla své dovozce, prodejce a především zákazníky. Zabydlují s na lístcích slavných restaurací a pomalu ale jistě je začíná brát na milost i donedávna neústupná stará someliérská škola, která si mezi nimi našla opravdu špičkové exempláře a vína hodná pozornosti. Mnozí, a různé instituce, úřady a tvůrce předpisů nevyjímaje, si s nimi ale stále úplně nevědí rady. A hledají cesty, co s nimi.

Chutný Vermell a Cullerot ze starých amfor

Přechutnal jsem nový ročník jedno z mých oblíbených vín, Celler Del Roure Vermell 2017. Pravidelně jsem pil především ročník 2014, měl jsem tu i poznámky k 2016. V přípravě vína se nic nezměnilo, je to stále Garnacha Tintorera, Monastrell a Mandó, školeno do půl roku ve velmi starých v zemi zakopaných amforách. Vinařství dlouhodobě jede bio ve vinicích a čistě ve sklepě, tuším od sklizně 2016 mají i bio certifikaci. Víno je v burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Tmavá, hlubší barva tónem do fialové. Čerstvá, slinosbíhavá vůně, energická mladá přímočará ovocnost tmavých zralých plodů, černé třešně, trochu kořenité. Ten projev je hodně fajn, nejblíže má vínům z betonu, není tam takový ten úplný „chlad“ čistě reduktivních nerezových vín, ale ani otevřenost dřeva. Suché, šťavnaté, středně plné, něco tříslovin a jemný povlak v ústech, dobrá délka, sladkost ovoce. Nic složitého, ale skvěle pitelné, zábavné a docela zajímavé. Svým způsobem mi připomíná některá Cru Beaujolais. Vypil jsem s chutí.

Výtečná zralá Barbera a elegantní růžová cava

V uplynulých několika týdnech jsem se postupně propíjel 24 lahvemi italské Barbery (a jednou vysokohorskou z Argentiny z jiného zdroje, o té časem) od Víno pro Vás, o pár vínech už jsem tu psal. Nakonec jsem si do domácí zásob objednal tři kousky. Parádní svéráznější Rocco di Carpeneto Reitemp 2014 Barbera del Monferrato Superiore a seriózní krásné La Ca' Növa Barbera d’Alba 2016. I o třetím kousku už tu byla řeč, ovšem v květnu roku 2017, Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2012. Ale za tu dobu víno uzrálo do krásy. Vinařství z kopců Val Curone je rodinný podnik, krom vinic má také několik hektarů sadů, takže od nich můžete mít několik odrůd jablek (a případně i hrušky a meruňky). Vinice ošetřovány především mědí a sírou (ale bio nejsou), mošt kvasí spontánně, v podstatě jediný přídavek je síra v omezené míře. Derio pochází z 60+ let starých keřů, zraje rok v dubových sudech a další rok a půl nechávají ve vinařství než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Již trochu zralejší tmavší barva. Výraznější, tmavší peckovinově ovocné ve vůni, teplejší, dobře zakomponované dřevo, trocha živočišnosti a celkově divokosti, poctivé, již nazrávající, s fajn kořenitými tóny. Suché, šťavnaté, trochu svíravé, poměrně dost kyselin a i přes zralost a plnost a ovocnost živé, tříslo se již uhlazuje ale stále relativně výrazné. Klasické, starosvětské, poctivé červené. Za tři stovky fajn nákup.

Limity apelace aneb případ Cava

Otevírám takhle k večeři španělské bubliny, ostatně je to posledních let má oblíbená kratochvíle, jsou možná trochu překvapivě z Riojy. A říkám si, že bych měl sepsat pár řádků k současné tamní bublinové situaci. Totiž… co si představíte, když se řekne Cava? Pro většinu, co o víně ví alespoň trochu, to bude „šumivé víno ze Španělska“. Další přidají, že se dělá tradiční metodou kvašení v lahvi, stejně jako Champagne. A názory na kvalitu se budou velmi různit. Současné DO Cava pokrývá produkci deseti provincií (Barcelona, Tarragona, La Rioja, Lérida, Gerona, Álava, Zaragoza, Navarra, Badajoz a Valencia), přičemž drtivá většina vín ale pochází z katalánského regionu Penedès (tj. provincie Barcelona a Tarragona). Za posledních třicet let (ale v podstatě kontinuálně od počátku 20. století) produkce cavy neustále rychle stoupala a nyní již překročila 250 milionů lahví, z toho 160+ milionů jde na export. Svého času šlo o exportně vůbec nejúspěšnější bubliny na světě, dnes tento titul samozřejmě drží Prosecco. Cava byla dlouhodobě vnímána hlavně jako levná, až extrémně levná, alternativa Champagne. Cenová politika, a image běžného levného pití, je na mnoha trzích natolik zafixována, že se jen těžko prosazují změny. Je jedno, že krom velkého navýšení produkce základu (ve kterém je kvanta solidního pití a také hromady veskrze nudného balastu) vzniká stále více opravdu skvělých vín, charakterních a propracovaných. Jen těžko se vysvětluje, proč za cavu platit 10 a mnohem více euro, když dlouhodobě byla k dispozici hlavně vína klidně okolo pěti a „všechno je to stejně na jedno brdo“...

Oslavu Furmintu krásným tokajským od Lenkey

Na konci roku 2017 (strašně to utíká…) jsem si udělal výlet do Košic na Furmint Forum, velkou přehlídku zaměřenou právě na tuhle úžasnou odrůdu. Sešla se tam pestrá směsice vinařů především ze Slovenska a Maďarska a ochutnal jsem několik vyloženě špičkových vín. Možná nejsilnější dojem na mne učinila trojice vín prezentovaná Lenkey Család Szőlészete és Pincészete z epicentra špičkových (nejen) suchých furmintů, tokajského Mádu. Hned dvě lahve jsem si od nich tenkrát odvezl domů a o Lenkey básnil kudy chodil. A tak trochu doufal, že je někdo začne dovážet. Nestalo se, bohužel, ale času snad zatím dost. I když už to zdaleka není nějaký neznámý podnik, dnes hodnocené víno jsem měl i v rámci vinného párování k humrovi s nudlema a houbou v legendární newyorské restauraci Le Bernardin, takže si jich „všimli“ i za oceánem :-) A znovu se rozhodl otevřít na oslavu Furmint Day.

Velka Frankovka na počátku zralosti

Dnes to bude Frankovka. Jedno ze zásadních jmen, pokud se budeme bavit o téhle fantastické odrůdě, je určitě burgenlandský producent Weingut Gesellmann (web). I jejich směs Cabernetu a Merlotu Bela Rex je považována za špičku v rámci rakouských červených, ale vrchol produkce tvoří právě Frankovka (a směsi ve kterých dominuje). Blaufränkisch Hochberc 2012 stojí v jejich nabídce téměř na vrcholu, ve Frankovce mají výše jen „G“ ze starých vinic. Hochberc pochází v ročníku 2012 z patnáctileté vinice, vedené v bio režimu, na těžší jílovo-vápenité půdě. Ruční sklizeň, fermentace v otevřených dřevěných kádích za ponořování matolinového klobouku, macerace dlouhých 40 dní (což je u nich obvyklé). Zrání 30 měsíců v 500l sudech, kde proběhla i malolaktika. Lahvováno v srpnu 2015. Vinařství uvádí, že k pití by mělo být od lahvování a nejméně do roku 2025. Myslím, že to desetileté rozmezí mělo být o dobrých pět let posunuté…