Skvělé prosecco od Marchiori a L'Antica Quercia

Dnes to bude Prosecco. Ne, nepřestávejte číst! :-) Začneme u Marchiori RocciaMadre 2019 Brut (Valdobbiadene Prosecco Superiore). Už informace na webu napovídají, důrazem na různé terroiry a staré odrůdy, že se snaží o něco trochu jiného. Obhospodařují ekologicky 12 ha vinic, 4 ha lesa a 3 ha luk. Tohle víno je odrůdově Glera Tonda 85 %, Glera Lunga 2 %, Bianchetta 3 %, Verdiso 5 % a Perera 5 %, staré výsadby na terasách v nadmořské výšce až 400 metrů. Ruční sběr, krátká macerace, typická druhotná fermentace v tanku (50 dní), dozážováno někam k 6 g/l cukru při více než šesti gramech kyselin. Světlejší, pěkné perlení. Čerstvé, suché, svěží, s mixem florálních tónů a ovoce do hrušky, trochu citrusů a minerální linka. Suché, šťavnaté, poměrně slušně strukturované, bílé ovoce, mineralita, fajn délka. Serióznější, vybalancované, více než chutné prosecco.

Domácí vermutová (mini)revoluce

Už opakovaně jsem se vyznával ze své lásky k dobrému vermutu. Mám pocit, že tu mají zbytečně špatné jméno. Většina si pod nimi představí základní „čízo“ (které, upřímně, přes průmyslový způsob vzniku vlastně není špatné) nebo Metropol a „pití pro ženský“. Případně je tak nějak akceptují v oblíbených koktejlech, ale víc se nad nimi nezamýšlejí. Ale vyvážený poctivě udělaný vermut je prostě skvělé pití, samostatně i právě do různých zábavných mixů. A v zásadě jsem raději za podobný pečlivě připravený nápoj, než za normální víno dohánějící aromatiku a chuť kdo ví čím nepřiznaným. Vždy mám doma pár lahví z Itálie, Francie či teď ze Španělska (kde vermuty dost jedou a příjmy si díky nim vylepšují i tradiční výrobci sherry jako Lustau či Fernando de Castilla). No a konečně se blýská na lepší časy i u nás. Na rukodělné charakterní vermuty se vrhl „tak trochu jiný lihovar“ Landcraft, surovinami primárně z vlastní produkce a případně kooperací s jinými menšími nadšenci, a před několika dny se přidal i domácí specialista na růžová a fortifikovaná vína, Jan Stávek. Dnes se mrkneme na výrazně odlišné vermuty obou dvou.

Týden ve vinařstvích na Moravě

Po týdnu na obvykle dost rozpálené Moravě zpět do náhle vytrvale deštivé Prahy. Konečně se mi zase podařilo navštívit pár domácích vinařství, ve většině případů docela intenzivně a včetně zkoumání vinic, a k tomu jedny špičkové sklárny. Mám rád festivaly a různé přehlídky, kde si člověk může rychle udělat přehled o produkci mnoha různých producentů, ale osobní návštěvě se stejně nic nevyrovná. Vše jsem absolvoval hezky s celou rodinou. Pravda, druhý či třetí mlýnkoodstopkovač už děti zrovna nebral, on ostatně ani ten první. Ale v sešitech mají spoustu kreseb jak vinařských provozů tak révy, snad to v nich zanechalo nějaké pozitivní stopy. Vinařům vyžraly zásoby rajčat a jiné zeleniny a vypily bezové sirupy, ale jinak byly relativně dost v pohodě. Když se zrovna neztrácely někde v dáli v řádku či nesnažily schovat do betonového tanku. Čímž chci všem zúčastněným poděkovat nejen za čas investovaný do mé návštěvy a rozhovorů o víně a všem okolo, ale i za trpělivost s dětmi :-)

Chutné Txakoli nejen do veder

Není to tak dlouho, co jsem tu dost spokojeně psal o Txakoli z Bodega K5. Teď jsem otevřel jejich „joven“ variantu téhož, vyzrávanou kratší dobu, KPilota 2017 Getariako Txakolina. I zde stoprocentní odrůda Hondarrabi (nebo Hondarribi) Zuri ale mladší výsadby a na kalech školeno jen pět měsíců, vše ostatní platí. Bordó láhev, kovová záklopka, plastový špunt. Barva trochu do zlaté. Na úvod mírně reduktivně zaprděná vůně, které prospěje rozdýchání. Postupně pěkná ovocnost, jakoby chladnější exotické ovoce, něco citrusů, výrazná minerální linka. Velmi suché, výrazné kyseliny a přísnější projev, takový trochu nervózní, citrusové, lehkonohé ale slušně koncentrované, s trochou slanosti v závěru. Povedené vyloženě letní osvěžující víno, jednodušší než ono hlavní K5, ale taky bezva. Txakoli je tu k dostání málo a je to škoda, dnes se dají najít hodně zajímavé kousky.

Rosé sekt Jan Petrák a Pinot od Sůkala

Vinný lístek restaurace The Eatery (kterou, pokud jste zatím nenavštívili, rozhodně velmi doporučuji!) obsahuje aktuálně nějakých osm set položek, rozkročených od běžným zákazníkům prakticky neznámých jmen a miniaturních produkcí, přes výtečné „naturál“ kousky po slavné klasické značky. Dají se tam najít opravdu zajímavé věci! Mají i spoustu skvělého Champagne, pokud jste ujetí tímhle směrem. Silná je ale i sekce Čech a Moravy. Z bublin u nich najdete kupříkladu Sekt Jan Petrák (web) a jejich Cuvée Rose v méně obvyklé úplně suché variantě Zero. Jde primárně o odrůdu Frankovka z Kobylí, trať Nivky, a pokud to chápu správně, tak postaveno na ročníku 2009 s druhotnou fermentací v lahvi a ležení tamtéž na kalech od roku 2010 a odstřelem v 2019! Výrazná trochu tmavší barva a velmi pěkné vytrvalé perlení. Ve vůni především drobné červené ovoce, diskrétnější projev s překvapivou svěžestí. V chuti velmi suché, super kyseliny a slušná koncentrace, opět ovocnost drobných červených plodů a dotyk kořenitosti, pepře. Dobře pitelné, osvěžující bubliny s něčím navíc. Bavilo.

Čtyři bezva kousky z Jury

Časy, kdy vína z Jury prakticky nebyla na našem trhu k dispozici, snad s výjimkou občasného drahého slavného Château-Chalon, a pilo je jen pár deviantů sdílejících vlastní dovozy z Francie, jsou naštěstí dávno proč. O existenci jurských vín ví a oblíbila se ji spousta vínomilců, v nabídce dovozců najdete konvenční věci, bio(dynamiky) i hard-core naturálky, klasická velká Vin Jaune i základní bubliny, bílá i červená i fortifikáty. A dokonce i extravagantní kousky jako bubliny ochucené grepem. Před pár dny jsem vyrazil na ochutnávku sortimentu Petra Bejblíka aka Společenská vína, na které se pokusil svým tradičním hostům oblast představit nejdříve na bílé klasice, následovat budou brzy i červená. Účastníci, pro které to bylo nejspíše často první setkání s podobným typem vín, vypadali i po skončení degustace… nepoškozeně :-) Projeli jsme deset vín ze třech různých vinařství a v článku se dneska mrkneme na čtyři z nich, kousky které pro mne nějakým způsobem vybočují.

Bonka a Frankovka od Vulkánců

Vedro, o důvod víc pro bubliny! Pivnica Brhlovce Bonka Pet-Nat 2019 (web) je dost zábavná záležitost. Nejdříve vzniká plně prokvašený suchý tichý lehký “Gemischter Satz”, společně sebrány spolu krátce macerují a kvasí odrůdy Pesecká leánka, Veltlínske zelené, Chrupka biela a Frankovka modrá z Brhlovce, poloha Na viniciach (ovšem zvaná „u Bonky“ podle majitelky, které se prý jinak než Bonka v obci neřekne, a od které má vinařství vinohrad pronajatý) se 40+ let starými keři. Do tohohle základního vína jde mošt z Frankovky a směs následně do lahve pod korunku na druhotnou fermentaci. Každá láhev je mimochodem ručně malovaná, informace o víně jsou na motouzkem přivázané visačce. Barva docela oranžová spíš než růžová, překvapivě jemné pěkné perlení. Divočejší vůně, trochu herbální, trochu navinule ovocné, drobné červené plody. Suché, čisté, šťavnaté, takové… selsky milé :-) S bezva svěžestí a perlením a pocitově vlastně víc evokující klasickou druhotnou fermentaci, pravda trochu nespoutanější, spíš než pet nat. Chutnalo!

Barbery Boeri Alfonso a Frankovka od Lassaka

Jako už poněkolikáté jsem měl možnost ochutnat aktuální trojici odrůdy Barbera z vinařství Boeri Alfonso, tuhle horizontálu (a někdy i spojenou s vertikálou jednotlivých lahvování) už jsem tu měl opakovaně a ve starších článcích jsou detaily o vínech :-) Základní Barbera d'Asti 2018 je v projevu čistě spíše červeně ovocná, lehce kořenitá, suchá, středně plná s fajn ovocnosti a kyselinami, dobrá délka. Nekomplikovaně, dobře udělané přímě ovocné víno, pocitově trochu plnější a kulatější než si ho pamatuji. Barbera d’Asti Superiore „Martinette“ 2016 je v projevu důraznější, s čistou teplejší ovocností stále spíše červenou, se sladší linkou dřeva a koření. Suché, čisté, vyvážené, plnější a ovocné, s dobře zapracovaným dřevem, slušně dlouhé. Ten skok dál je hodně vidět. Barbera d’Asti Superiore „Pörlapà“ 2016 je ve všech ohledech víno mohutné – temné, s tmavou ovocností, s výraznějším projevem barrique sudů, důrazné. V chuti vyloženě plné, se sladkou tmavou ovocností ale zároveň bezva kyselinami a na poměrně brutálních 15.5 % alkoholu slušnou pitelností, delší, s tony čokolády, efektní. V nabídce Víno pro Vás, což je v rámci dovozců italských vín určitě největší nadšenec do Barbery :-)

Top vinařské destinace, Bollinger PN VZ15, Torres z vajíček

Ať chceme nebo ne, tak všichni máme rádi různá „Top 10“ a hledání těch nejlepších mezi nejlepšími :-) Oblíbený žebříček World’s Best Vineyards možná jménem svádí k tomu, že představí ty opravdu nejlepší terroir na světě, ale ve skutečnosti hledá spíše nejlepší viniční zážitky – místa, kde ochutnáte skvělá vína, dozvíte se o pěstování hroznů a vinaření, místa s efektními krásnými výhledy, ubytováním, restauracemi… V padesátce nejlepších najdete docela rozmanitou sbírku z osmnácti zemí na pěti kontinentech. Nám geograficky nejblíž je určitě Domäne Wachau, vyhlášené také top destinací v Evropě, což je v té konkurenci obrovský úspěch. Ač bych v oblasti asi preferoval jiné producenty, tak tomuhle opravdu nejde upřít špičkový servis, chutná vína a parádní dlouho vyzrávané vinné pálenky :-) U kolegů v Německu uspěl Schloss Johannisberg a Weingut Dr. Loosen. Prosadil se můj oblíbený cena/kvalita producent z Chile, Viña Errázuriz. A také Gonzalez Byass – Bodegas Tio Pepe, výtečný producent sherry, který před nějakou dobou otevřel lákavé ubytování. To mám, přiznám se, na seznamu míst, kde bych chtěl časem nějakou chvilku strávit :-)

Dvě povedená Fleurie

Pijte Beaujolais! Nedávno jsem otevřel láhev Château de Durette (web) Fleurie „En Voluet“ 2017. Novodobá historie se začíná psát v roce 2006, kdy si „na důchod“ Belgičan Jean Joly ve spolupráci s přáteli pořídil usedlost/château v Régnié-Durette. Hned začali investovat do expanze vinic, výstavby moderní haly s nerezy a podobně a z ročníku 2007 už připravují první vína. Postupně získávají další vinice a vysazují nové keře, až na současných zhruba 30 ha v různých apelacích (Chénas, Régnié, Juliénas, Morgon, Moulin-à-Vent, Fleurie a Côte de Brouilly). Sehnali si dobrého sklepmistra (Marc Theissen) a docela se jim dařilo. V 2014 bohužel Jean Joly zemřel, ale vinařství jede dál. Tohle konkrétní víno je z polohy Côte en Volluet na západě Fleurie a docela vysoko ve svahu. Připraveno v kombinaci nerezu a betonu a coby mix vína z celých hroznů a běžně pomletých. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Rubínová barva. Čistá, ovocná, lehounce teplejší zralejší sladší ovocnost, červené peckoviny a trochu jahod, něco kořenitosti, uhlazenější. Suché, čisté, středně plné, typické, s fajn kyselinou, sladší červená ovocnost, jemnější a docela elegantní, s dotyky kořenitosti, méně a měkčích tříslovin, dobrá délka. Fajn pití. Vinařství dováží Chez Greg, v bedýnkách měl i Sklenička.