Ryzlink od Lisy Bunn a Barbera od Boeri

Pokračuji ve zkoumání devatenáctkových německých ryzlinků, tentokrát to bude Lisa Bunn (web) z Rheinhessen (viz starší článek a série jednotlivých recenzí) a její Riesling vom Kalkstein 2019 trocken. Jak už název napovídá, je to víno z vinic (32 let starých) na vápenci, v okolí Dienheimu. Spontánně fermentovalo v nerezu a leželo tamtéž na kalech do února a pak šlo do lahví. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Čerstvá, čistá, mladistvá vůně, minerální, limetková, grepová kůra. Suché, šťavnaté, s parádní kyselinou, působí o něco štíhleji než by napovídal alkohol 13.5 %, citrusové, docela koncentrované, slaná mineralita, moc dobrá délka s lehce grepově nahořklým dozvukem lákajícím k dalšímu doušku. Prima věc už teď a nebál bych se mít pár lahví ve sklepě na roky následující. Dováží Vinonaut.

Dvě klasiky od Tenuta di Capezzana

Otevřel jsem nedávno dvě lahve od Tenuta di Capezzana (web), tradičního producenta z oblasti Carmignano, na severu Toskánska a asi 20 km od Florencie. K usedlosti, dříve medicejskému panství, i s vinicemi a olivovými háji existuje nájemní smlouva z roku 804, přes sto let už je vše v majetku šlechtické rodiny Contini Bonacossi. Tamní vína jsou jednou z dalších klasický podob především odrůdy Sangiovese. Produkce Capezzany, vína i oleje, byla oblíbencem mého tchána a postupem času jedno z prvních „lepších“ italských vinařství, kterého jsem nachutnal i vypil trochu víc. Sem tam mne něco opravdu nadchlo (hlavně vyzrálé Trefiano Riserva Carmignano), jindy jsem vysoká hodnocení a úspěchy úplně nechápal či mi přišla cena trochu mimo projev vína. Teď jsem vinařství možná 10 let nechutnal a až žádost kolegy, zda bych mu nepomohl naplnit nově pořízenou vinnou chladničku lahvemi, které si rád dává v restauracích, mne k nim znovu přivedla. Za ty roky se ledasco změnilo – terroir a odrůdy (primárně Sangiovese a k němu nějaký ten Cabernet Sauvignon a Canaiolo, mají i Merlot a Syrah, trochu Chardonnay a především na sladké Vin Santo také Trebbiano) zůstávají stejné, za posledních deset let ale začali hospodařit ekologicky a dnes jsou certifikováni bio a už od ročníku 2013 i kvasí vše spontánně. Vývoj pozitivní, tedy :-) Celkem má usedlost nemalých ​​670 hektarů, ze které jsou vinohrady 90 ha a 140 ha olivové háje, ročně vyšvihnou vína 400 tisíc lahví.

Tiefenbrunner a Pinot Noir, Grigio a Sauvignon

Schlosskellerei Turmhof, dnes vinařství rodiny Tiefenbrunner (web), patří mezi nejstarší jihotyrolské vinařské usedlosti a mezi tamní jména z nejdůležitějších. Trochu nečekaně je jejich asi nejslavnější víno připravováno z odrůdy Müller-Thurgau, Feldmarschall von Fenner zu Fennberg z vinice v nadmořské výšce přes kilometr je považován v rámci odrůdy za špičku a jde také o asi nejdražší milerku na trhu. Pod vedením Tiefenbrunnerů se podnik docela rozrostl, rodina nyní vlastní 25 hektarů vinic v různých místech (Entiklar, Kurtatsch, Margreid) a v širokém rozptylu terroir a nadmořských výšek (zhruba mezi 250 až 1000 metry) a z dalších přibližně 45 ha nakupuje od dlouhodobých partnerů. Jedou tamní obvyklé odrůdy – Pinot Grigio, Sauvignon blanc, Gewürztraminer, Weissburgunder / Pinot Blanc, Chardonnay, Müller-Thurgau, Moscato Giallo, Schiava, Lagrein, Pinot Nero ale v níže položených teplejších polohách i Cabernet Sauvignon a Merlot.

Louis Girardot a Special Cuvée od Bollingeru

Po delší době jsem zase ochutnal vrchol produkce Bohemia Sektu (web), myšleno tedy z běžně dostupných vín a ne speciálních limitovaných edic stovek lahví, Louis Girardot 2016 Brut (šarže 17058A). Ročník není na lahvi uveden nějak výrazně, spíš se trochu skrývá. Odrůdově Chardonnay, Rulandské bílé a Ryzlink rýnský z Moravy, na kalech zhruba tři roky. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Čisté, příjemné ve vůni, mix citrusů a žlutého ovoce, trocha máslových sušenek a květinová a lehce medová linka. V chuti suché, s dobrou kyselinou a uměřenou dozáží, již trochu nazrálejší, lehce oříškové a dotyk medu, vyvážené a slušně dlouhé. Uhlazenější a jemnější, ale stále svěží a dost fajn pití. Na „prestižní“ víno o bohémky lehčí, tak akorát a výborně pitelné. Sekty na 13-13.5 % alkoholu mi sedí méně, a u bohémky to není neobvyklé, zde je alkohol nižší a vše funguje.

Hutné Basilisco a Piesporter Riesling od Haina

Jako dárek mi doma skončila láhev Aglianico del Vulture „Basilisco“ 2006 z Azienda Agricola Basilisco (web), vinařství ze severní části Basilicaty sídlícího ve zrenovovaném paláci a sklepích ze 16. století. Mají asi 20 hektarů vinic aktuálně vedených ekologicky, vše v okolí městečka Barile, na vulkanickém podloží u nedalekého Monte Vulture, v nadmořské výšce 450 až 600 metrů. Tohle jejich hlavní víno fermentovalo v nerezu a zrálo zhruba rok ve francouzských barrique sudech. Novější ročníky mají menší podíl nového dřeva a vyzrávají o něco déle. Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavé, již nazrávající na okraji. Ve vůni výtečné klasické trochu teplejší červené, se zralou tmavou ovocností do švestek a lesních plodů, hlubší, „zrnité“, s výraznějším projevem dřeva, kořenitostí, linkou exotického dřeva a tabáku a dotykem živočišnosti, již nazrávající a nabízející pěkné komplexní vrstvy. Suché, čisté, plnější, poměrně koncentrované, s teplou zralou tmavou ovocností a zároveň výraznou kyselinou, se stále ještě důraznými tříslovinami a svíravostí. Efektní, bohatší, delší. Moc pěkný kousek! Vinařství k nám dlouhodobě dovážel Braňo Chovan, ale tohle na webu teď nemá a netuším, kolik mohlo stát. Chutná to ale poměrně draze a dárek se strefil :-)

Ryzlink od Josta a Corvers-Kauter

Pokračuji ve zkoumání mladých německých ryzlinků ročníku 2019, který vypadá více než dobře a určitě se vyplatí se jím trochu zásobit :-) Už je to nějaký pátek co jsem se naposledy zmiňoval o vinařství Toni Jost (web) z Bacharachu, oblast Mittelrhein. Z devatenáctek sejm začal jejich základem (pravda, ještě mají o chlup níž jeden v litrovce), Riesling Toni Jost 2019 trocken. O něm píší coby o „vizitce“ a tak je to správně, vždy rád posuzuji styl a kvalitu vinařství právě podle základu. Láhev klasika pistole, šroubový uzávěr, viněta s kohoutem odkazuje k jejich top a navíc monopolní trati Hahn. Citronová žlutá barva. Čerstvá, mladá, lehce reduktivně zaprděná vůně vyžadující odvětrání. Především žluté ovoce, do exotična a sladkého, až kokosová linka, dotyk kořenitosti a minerality. Suché, šťavnaté, výborná kyselina a pitelnost, středně plné, žluté ovoce a citrusy, fajn délka, minerální linka. Nic složitého, ale moc dobře udělaný, trochu efektnější a ovocnější kousek. Vozí Vinonaut.

Vytí na měsíc s Champagne Lamblot

Nejen mezi ortodoxními biodynamiky si našlo své zastánce přetáčení a lahvování vína s ohledem na fáze měsíce, s argumentem lepší sedimentace kalů a tím přirozeně čistšímu vínu bez dalších zásahů. Nakolik jde o přání otcem myšlenky, pozůstatek pohanských zvyků, vliv vyššího tlaku o jasných nocích na rozpuštěný zbytkový CO2 (ne)vířící kaly či reálné působení slapových sil na sud s vínem nechám na zkoumání vědců a praktických zkušenostech vinařů. Dnes bude tématem experiment, který provedl mladý Alexander Lamblot z Champagne Lamblot (web) :-)

Bois de Favereau v červené i bílé

Rok se s rokem sešel a doma mi přistál další ročník Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“ z Entre-Deux-Mers, podniku rodiny Galineau z Pellegrue a vína připravovaného exkluzivně pro négocianta J.J. Mortier & Cie (podnik založil Jean-Jules Mortier, odtud i jméno vína), tentokrát je to 2016. O důvodech, proč mám tohohle vína doma obvykle slušné zásoby, jsem se rozepisoval opakovaně. Očividně to není jen můj oblíbenec, ale i jeden z hitů dovozce Kupmeto. Ročníku 2015 mi ještě nějaká krabice zbývá a jak bude vypadat šestnáctka, která si v Bordeaux v mnoha ohledech s kvalitou patnáctky (na levém břehu určitě) nezadala, jsem se těšil. Odrůdově je to 60 % Merlot, 30 % Cabernet Sauvignon a 10 % Cabernet Franc, vinice jsou především jílové a jíl nad vápencem. Už delší dobu se na nich snaží jet udržitelnějším způsobem, zde to ještě není ale na bílé 2019tce najdete na vinětě alespoň certifikaci HVE (Haute Valeur Environnementale) a ta bude i u novějších ročníků červeného, mají i ISO 14001 a nějaké další certifikace. Postupně, začali v roce 2019 na vinicích se Sauvignonem a od loňska pokračují už i u modrých odrůd, jsou na cestě k plnému certifikovanému bio. Upřímně musím říct, že pokud bude mít červené Favereau navíc bio certifikaci a cena nevyskočí (nesmyslně) nahoru, tak to pro mne bude malý svátek :-)

Gurdau Veltliner a Kuba Novák Šedý pinot

Z vinařství Gurdau (web), které mimochodem v Kurdějově buduje nové dost efektní vinařství, jsem si oblíbil především Ryzlink rýnský a pravidelně zkouším. Naposledy jsem ale šáhl i po veltlínu, konkrétně to byl v nerezu připravený suchý Veltliner 2017. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Trochu tmavší žlutá barva. Ve vůni mix ovocnosti do malvic, trochy kořenitosti a linky teplého vosku a kouře. Suché, čisté, středně plné, s pěknou kyselinou, opět malvice a ona lehká kouřovost, slušná struktura, vyvážené, dobrá délka. Velmi fajn bílé, příjemné pití nutící nad ním trochu přemýšlet. Ale musím přiznat, že ty ryzlinky mne baví ví :-)

Prvotina od Champagne Oudiette

Sérii červených vín proložíme bublinami, stavíme se ve vesnici Beaunay v Coteaux du Petit Morin, v Champagne Oudiette (web). Vinohradník a sklepmistr Maxime Oudiette je dalším z řady nastupujících mladých pěstitelů a jedním ze žáků Anselma Selosse, v jehož vinařství si po studiu enologie střihnul stáž a zřetelně se nechal ovlivnit přístupem. Rodina sice vinohradničila již od roku 1920, ale teprve (přesně!) po sto letech přišla i vlastní vína. V loňském roce uvedené cuvée LGH – Les Gras d’Huile Blanc de Blancs Extra-Brut (šarže LGH17) je postaveno na ročníku 2017 s rezervami dvou předchozích let a je to tedy vůbec první víno, se kterým jde Maxime s kůží na trh. Člověk by měl trochu tendenci být z toho důvodu shovívavý, ale není to potřeba. Nejen na prvotinu jde o skvělé pití.