Chutné Fleurie co nesmí být ze Champagne

Otevřel jsem doma teď několik dost fajn Beaujolais, lahví které si z různých důvodů zaslouží trochu více textu. A tak je postupně odhrnu. U dnešního vína je navíc zajímavý vývoj se jménem vinice na vinětě. O Domaine des Marrans (web) jsem se tu v minulosti krátce zmiňoval u jejich mladých vín ale i pár kouscích z výjimečných terroir, ale nikdy nějak obšírněji. Vinařství rodiny Mélinand sídlí ve Fleurie a na především starých vinohradech vedených klasicky na hlavu (gobelet) hospodaří v bio režimu. Dnes za produkcí stojí mladý Mathieu, který se do vinařství vrátil v roce 2009 po praxi ve světě (Austrálie, Nový Zéland). Ve sklepě jedou klasicky, především semi-karbonická macerace, kvasí spontánně, vína školí ve starších sudech a lahvují nečiřená a nefiltrovaná a jen rozumně přisířená. Mají zhruba 20 ha a krom mladého vína, trochy bílého a Beaujolais-Villages (taktéž ve verzi ze starých keřů) produkují Chiroubles z polohy „Aux Cotes“, Morgon ze spičkové vinice Corcelette a základem je několik různých Fleurie. Clos du Pavillon, čtyřhektarová poloha patřící k vinařství, které v roce 1970 zakoupili. Les Marrans je odtamtud jen pár set metrů, u téhle vinice vybudovali sklep v roce 1989, když jim přestala stačit kapacita toho původního. A také lieu-dit En Champagne. A právě na to se dnes podíváme.

Nabušená toskánská La Greggia a chutný set od Plani Arche z Umbrie

Měl jsem teď možnost prochutnat pár novinek v sortimentu dovozce Víno pro Vás, mimo jiné dvě červená z toskánské Tenuta La Greggia (web). Jsme v kopcích Tizzana, mezi městy Pistoia a Florencie. Okolo najdete apelace Carmignano, Chianti Colli Fiorentini či Chianti Montalbano, oni se ale musí spokojit s prostým IGT Toscana. Vinice mají na 7 ha, na dalších 13 ha pak olivovníky. Sice dělají i Sangiovese, stoprocentní nebo s malým přídavkem dalších odrůd, já měl ale dva představitele jejich mezinárodní odrůd – Merlot a Cabernet Sauvignon. Moraie 2021 je čistý Merlot, po fermentaci v nerezu něco přes půl roku ve francouzských barrique sudech. Lahvují do vyšších lehce zkosených lahví, s celokorkem. Poměrně tmavá rubínová barva. Výraznější, hodně zrale ovocná a sladší vůně, do džemových tónů. Moruše, švestka, uzené, perník a vanilka. Plnější a výrazné, suché, sladší ovocnost, velmi slušná kyselina, jemnozrnné tříslo, teplo vyššího alkoholu. Výraznější, velmi solidní kousek.

Riesling, Corpinnat a svérázné sicilské bubliny

Pár lahví z uplynulých několika dní, takový můj klasický divočejší mix. Po docela dlouhé době jsem zase měl láhev od Weingut Weingart (web) z oblasti Mittelrhein, ze sortimentu Vinonauta jsem ze středního Porýní vždy spíš bral vinařství Dr. Kauer či Ratzenberger, případně Toni Jost, Weingarta trochu méně. Možná proto, že byl vždy z těch sladších. Ale o několika bezva vínech už jsem tu též psal. Za těch pár let, co jsem Weingarta nechutnal, mají nový bezva web a viněty co neodplují při sebemenším kontaktu s vodou :-) Vinařství neexpandovalo, spíš se trochu smrsklo a zaměřilo ještě víc na kvalitu, včetně ekologického hospodaření na vinicích či nového sklepa. A také stylově trochu „zvážnělo“. Aktuálně mají nějakých šest hektarů dominantně v Bopparder Hamm (Feuerlay, Ohlenberg, Engelstein, Am Weißen Wacke). Ročně vyšvihnou asi 40 tisíc lahví a dominuje u nich Riesling, ale najde se i trocha Spätburgunderu. Necelé tři čtvrtiny produkce je ryzlink suchý nebo s nějakým tím zábavným cukrem, zbytek tvoří vína vyloženě sladká, červená, růžová a bubliny. Většinou dnes už kvasí spontánně a hodně také ve velkých starých sudech. 2023 Boppard Hamm Ohlenberg Riesling Kabinett trocken (láhev pistole, aglomerovaný korek) je víno citronové v barvě, s čerstvou svěží mladistvou vůní spojující malvice a trochu žluté ovoce s podbělem, medem, a lehce minerální linkou. Suché, čisté, lehkonohé, šťavnaté s bezva kyselinou a jen troškou cukru, vyvážené, krásně udělané, slušně dlouhé. Hodně sympatická klasika, snadno pitelná ale seriózní když chcete zkoumat. Rád si dám znovu.

Dvě nealko bílá z Rohlíku

Nakupoval jsem na víkend u rodičů a máma chtěla ochutnat nealko víno a tak jsem na Rohlíku přihodil do košíku (protože v tomto specifickém segmentu z domácích zásob opravdu nemám kde čerpat) hned dva různé kousky. První jsem otevřel AR Riesling Dealcoholised, bílé víno původem z Německa z nabídky United Brands. Narozdíl od klasických vín je na zadní vinětě informace o tom, že se má po otevření uchovávat v ledničce a spotřebovat do tří dnů. A minimální trvanlivost do 07/2027 :-) Krom hroznů ve složení uvádí koncentrovaný hroznový mošt a oxid uhličitý. A pokud jde o aditiva, tak krom síření je zde při výrově použit i E242 aka dimetyldikarbonát. Má to jen 25 kcal na 100ml :-) Láhev pistole uzavřená šroubem. Světlejší citronová barva. Ve vůni bych ryzlink i tipoval, citrusově-malvicové s trochou sladkosti, medu. V chuti jasně nasládlé (má to 49 g/l) ale s dobrou kyselinou, šťavnaté, citrusové a medové, spíš kratší, snadno pitelné a celkem láká k dalšímu doušku. K životu to nepotřebuji, ale upřímně mne – v kontextu jiných úplně plytkých ochutnaných nealko vín rozhodně – vůbec neuráží. Škoda, že pro nějaké to tělo „musí“ být tak sladké, no. Dal jsem za to 130 Kč a dovedu si představit, že při požadavku na nějakou akci zařadit i nealko víno koupím znova.

Parádní Alicante lepší ve složitém ročníku

Počasí venku je aktuálně dost ryzlinkové/bublinové, ale my se tu mrkneme na jedno bezva červené a myslím zajímavé téma „komplikovaných ročníků“. Konkrétně to bude Pepe Mendoza Casa Agrícola Tinto 2022 (web, láhev jsem měl od BioSueňo), jsme ve Španělsku, regionu Valencie a apelaci Alicante. Vinařství, které si loni po hlasování různých Masters of Wine a dalších vinných odborníků odneslo ocenění Bodega más Sostenible de España 2024 pro top vinařství hospodařící udržitelně, vede Pepe Mendoza. V devadesátkách procestovat svět a získal praxi od Chile po Nový Zéland, poté dlouhé roky pracoval jako enolog pro otce v Bodegas Enrique Mendoza, jedno z těch nejznámějších v Alicante (mimo jiné jeden ze zakládajících členů Grandes Pagos de España). S manželkou Pepou Agulló Llorcou a dětmi se rozhodl rozjel svůj vlastní „menší“ projekt.

Sžíravé komentáře k neznámým vínům

Projíždím si tu své poznámky k vínům, ke kterým jsem tu zatím nic nepsal (většina za poslední rok) a stále doufám, že se o pár skvělých zážitků podělím. Uvidíme! Zároveň jsem narazil na několik vlastních komentářů, u kterých se vlastně docela pobavil. Není nadto se zasmát vlastnímu vtipu, zatímco ostatní na vás koukají s poněkud rozpačitým výrazem! Šlo především o poznámky u vín, u kterých… se můj pohled na kvalitu nesešel s tím vinařovým. Případně o vína, kde byl můj práh bolesti a ochoty tolerovat některé specifické projevy hodně překročen. Ale vlastně nejen ta, i když spíš výjimečně. O pár poznámek, úplně bez kontextu a bez jmenování konkrétních lahví a producentů, se podělím. A zkusím vybrat něco z ostatních poznámek na pořádný článek…

Nové ročníky a bubliny u Cantine Benvenuto

O vinařství a vínech Cantine Benvenuto (Azienda agricola Benvenuto Giovanni Celeste, web, část sortimentu k nám vozí Kupmeto) jsem tu už článek měl, teď měl možnost si s vinařem projet jejich aktuální nabídku a novinky. Mare 2024 (60 % Zibbibo a k tomu Malvasia) je expresivnější, efektní, voňavá dobře postavená záležitost s fajn kyselinou a minerální linkou. Baví. Čisté Zibbibo 2024 o něco intenzivnější a kulatější, muškátově voňavé s lehce mýdlovou linkou, suché, čisté, efektní a docela dlouhé. Povedené. Orange Zibbibo 2024 se čtyřměsíční macerací ubírá na muškátových tónech a přidává na pomerančové kůře a citrusech obecně, je tam něco tříslo ale vlastně nijak moc, je to taková fajn „iniciační“ přístupná oranžáda. Bianco di Falco 2022 je znovu čisté Zibbibo s krátkou macerací ale zároveň i fermentací ve dřevě. Zlatavá barva, voňavé, komplexnější v projevu, složitější, florální, muškátové, citrusy do pomerančů, poměrně znatelné dřevo a linka vanilky. Suché, čisté, trocha tříslovin, strukturované, docela plné a dlouhé s minerálně-toastovým dozníváním. Hodně solidní kousek. Tenhle ročník je aktuální na trhu, je toho jen 1900 lahví.

Gurdau Riesling Stará hora 2022

Po dlouhé době dorazil na návštěvu kamarád vinný nadšenec a otevřeli jsme pár fajn lahví. Sebou přinesl mimo jiné Gurdau Riesling Stará hora 2022, což mne dost potěšilo, protože jsem je už docela dlouho nechutnal. V počátcích mne jejich vína – a Riesling především – opakovaně dost nadchla, ale pak mi hned pár vín po sobě přišlo znatelně slabších a nějak jsem je přestal sledovat. Za ty roky se každopádně ledasco změnilo. Vinařství dokončilo moderní efektní sídlo od architekta Aleše Fialy, místo kde se můžete i ubytovat a dát i něco k snědku, tedy pokud se rozhodnete trochu rozšoupnout (nebo i fakt hodně, v „minibaru“ v apartmánu najdete i třeba Cristal či MoutonRothschild, kdyby vás lokální bílá už neoslovovala…). S vinicemi, aktuálně přes deset hektarů, je v procesu bio certifikace. Již se v něm neangažuje Jaromír Gala (a naopak investor Gurdau Zdeněk Hort prodal svůj podíl ve vinařství Gala v Bavorech). Podařilo se jim expandovat do pár zahraničních restaurací a získat pozitivní hodnocení od Stuarta Pigotta (hodnotí pro web Jamese Sucklinga) či Jancis Robinson. Prostě jsem se těšil :-)

Skvělé pinoty i frankovky z hodnocení 66.6

O víkendu jsem vyrazil na Moravu (zase jen na otočku, ale slibuju, že brzo napravím a zdržím se déle…), tentokrát opět hodnotit vína v soutěži „Víno 66.6 a nic navíc“, autentické/nízkointervenční sekci v rámci velkobílovického hodnocení. Sešla se tam pestrá sada z celé Moravy a dokonce „podvratně“ i něco z Maďarska či Slovenska. Už jsem o tom psal několikrát dříve, v zásadě by mělo jít o vína z ekologičtější produkce a bez aditiv (krom siřičitanů do 66.6 mg/l) ve sklepě, hodnotí se oproti běžné výstavě vína ročníku 2022 a starší, ne mlaďoši. Tentokrát jsem skončil v komisi, která měla na starosti většinu červených. Přišlo mi, že jsme hodnotili vlastně docela přísně, ale při pohledu na výsledky ostatních komisí jsme na tom byli vlastně dost podobně. Brzy budou určitě k dispozici nějaké oficiální výsledky, já se dneska zmíním o pár kouscích, které jsem si užil nejvíce.

Můj milý deníčku nejen z Vinitaly

Můj milý deníčku, zase jednou si do tebe něco zapíšu. Udělal jsem si výlet k Veroně a to nejen nechutně brzo ráno běhat v kopcích kde vzniká Valpolicella, ale především navštívit Vinitaly. Zásadním debatním tématem byla samozřejmě Trumpova cla – kolik procent znamená pozastavení nebo alespoň výrazné omezení exportu, kdo a jak spolkne část navýšení cen pokud to bude navržených dvacet a podobně. V mezičase byla cla „odložena o 90 dní“, ale s tímhle magorem u kormidla nikdo neví co bude dál. Řešilo se téma nejsnazšího prodeje 3P (Prosecco, Primitivo, Pinot Grigio) a co s tím :-) Tématem je v Itálii i docela dramatické navýšení pokut a dalších postihů za řízení pod vlivem alkoholu. Sice stále zůstává povolený limit 0.5 gramu, ale už mezi 0.5-0.8 vás to může stát přes 2000€ a vyšší hodnoty lepší vůbec nezkoušet. Odpor vinařů k nealko vínům (která nově mohou být opravdu značena jako vína) je zřetelný, což nic nemění na faktu, že nabídka se neustále dramaticky rozšiřuje. V duchu „když je dělat nebudeme my, tak nám ten trh obsadí Němci a Španělé“. Moc zajímavé pití to bohužel není, navíc je to i v rámci těch úplných základů logicky znatelně dražší. Výjimku v pitelností tvoří různé něčím ochucené „aperitivo“ kousky evokující třeba Aperol Spritz a hlavně vína šumivá, tam to jakž takž funguje.