Metalická vína, alkohol a lidstvo, pančování a kontaminace vína penězi

Takhle při pátku (a pro mne před dovolenou a úprkem do chladivých šumavských lesů, konečně!) trocha čtení a novinek ze světa vína. A začneme zvesela, tak trochu. Možná si ještě vzpomínáte na jednu nedávnou vinnou novinku – modré víno. Získalo docela rychle na popularitě (a v mezičase se ukázalo, že ne každé má podezřelou barvu jen z přírodních pigmentů z révy) a vlastně si ji stále udržuje. Ovšem inovovat je třeba a tak přivítejte MAVAM, vinný nápoj s metalickými efekty. Toho dosahuje použitím perleťového potravinářského pigmentu, protože je přeci fajn do sebe cpát kupu dalších zbytečných látek %-) Stejně jako modrásek pochází různé varianty Mavam ze Španělska, které je momentálně zdrojem jak jedněch z vůbec nejzajímavějších a poměrem ceny a kvality nejlepších vín i výrazného hnutí naturální produkce, tak i podobných kravin. Na druhou stranu… vezměte nějaké ty základní hrozny z průmyslové produkce, cukr, vodu, potravinářské barvivo a trochu perleti a pak sedmičku výsledku prodávejte za skoro čtyři stovky, to zní jako super byznys plán. Ti, co za 15€ prodávají 10+ let vyzrávanou cavu z poctivé ekologické produkce, si nejspíš rvou vlasy. No nic. Každopádně jestli teď v každém slušném ryzlinku a pinotu neuvidím trochu metalického efektu, tak už mne nezajímá! %-)

Pinot Noir z Německa, Francie i ČR

V rámci nedávné přechutnávky dvou pinotů od Markuse Molitora jsme na srovnání přihodili i jedno Burgundsko a také další německý kousek, konkrétně Spätburgunder Alte Reben 2012 vinařství Bernhard Huber z Bádenska. Připraveno tradičně (odstopkované hrozny, fermentace a macerace v otevřených kádích, zrání rok a půl v dubových sudech, lahvováno bez filtrace) z hroznů starých keřů, byť to u nich znamená „jen“ 20 až 40 let. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Lehce pikantní sušeně peckovinové vůně, dřevo docela znát, kouř a čokoláda, později lehce herbální marihuanová linka. Suché, s výraznější kyselinou, šťavnaté, červené peckoviny, slušná stavba a délka. Solidní pinot s ambicemi. V německých obchodech to stálo něco kolem třiceti euro a to mi teda přijde dost, po pravdě :-)

Vavřinec z Čech s výhledem

Vína od Aleše Svatoše a jeho manželky Simony, Vinařství Porta Bohemica (web), s radostí ochutnávám a popíjím už dost dlouho (konkrétně od přehlídky Jiná vína v roce 2013), letos jsem jejich vína i rozléval na družstevním výletu do New Yorku a Montréalu. Ale, přes mnohaleté opakované sliby že brzy napravím, jsem se na jejich vinici a do sklepa ve Velkých Žernosekách zajel podívat až před pár týdny. Byl to moc fajn výlet s celou rodinou, na cestě z Žalhostic jsme omrkli i Radobýl, projeli se přívozem do Malých Žernosek a užili si horký letní den (byť s obavami hleděli na některé pouštně vyprahlé vinice). Děti se na chatě, kterou mají Svatošovi na vrcholu svahu s vinicí a skvělým výhledem do kraje, vykoupali ve staré plechové vaně. Rodič se zašel ochladit do sklepa. Prochutnali jsme aktuální produkci, probrali všechno možné nejen co se vína týče. A já odjížděl zase o něco jistější, že vína z Čech mají smysl a alespoň někde se vše ubírá dobrým směrem :-)

Strýček Béla a Furmint 2007

Kdybych měl zodpovědět otázku, kterého vinařství mám ve vinné chladničce nejvíce, tak za bílá by to rozhodně bylo Fekete Pince z maďarské sopky Somló. Pokaždé, když se mi zadaří do oblasti a potažmo do vinařství dorazit, neodolám a nakoupím další lahve. Doma na ně ovšem dojde řada spíše výjimečně, přeci jen jde o silnější, ohnivá, obvykle dost alkoholická vína a musím na ně mít tu správnou náladu. A tak v poklidu stárnou, rozhodně se není třeba bát, že by se zkazila :-) Od doby, kdy jsem zakoupil Furmint 2007 (Aranyhegy dűlő), došlo v podniku ke spoustě změn (naposledy jsem se zmiňoval zde). I samotné víno se změnilo, samozřejmě, ale méně než bych čekal. Kupoval jsem ho až nekritický nadšený, i vinař si ho tenkrát hodně vážil a chtěl za něj asi o třicet korun více než za ostatní vína… :-)

Italské bubliny – Alta Langa & Prosecco

Pravidelná vsuvka v odporných vedrech – šumivá vína :-) A začneme v Itálii u Bera Brut Alta Langa Metodo Classico 2011 (web). Nejdříve se zorientujeme geograficky. Alta Langa DOCG je, podobně jako slavnější Franciacorta DOCG, Trento DOC či Oltrepo Pavese Metodo Classico DOCG (to fakt doporučuji sledovat, tam se ještě podějí věci…), specifickou apelaci pro šumivá vína vyrobená klasickou metodou druhotné fermentace v lahvi. Jsme v Piemontu, v kopcích na pravé straně řeky Tanaro. Apelace je to malá (aktuálně roční produkce vystoupala někam k 650 tisícům lahví, poděleno mezi několik desítek různých vín) ale s relativně přísnými pravidly. Ruční sklizeň do malých bedýnek, lisování celých hroznů, vždy ročníkové víno, ležení na kalech nejméně 30 (bílé a rosé) či 36 (riserva) měsíců. Odrůdově Chardonnay a/nebo Pinot Noir (s možností do deseti procent dalších odrůd).

Cristal biodynamický, sekt místo šampónu, emoji, nízká ramena

Šampaňský dům Louis Roederer, jeden z vůbec nejslavnějších producentů bublinek, již převedl polovinu svých vinic na biodynamiku a směle pokračují k cíli mít v organice a biodynamice vše. Polovina ploch odpovídá 115 hektarům, které od ročníku 2012 kompletně zásobují jejich prestižní cuvée Cristal a také Blanc de Blancs a rosé. Brut Nature byl z biodynamických vinic od počátku, ročníku 2006. Jestli je něco pro tenhle vinařský směr dobrá reklama, pak to, když se jím vydá podobně profláklé vinařství a víno s takovým jménem, jako má právě Cristal. Celý článek je vůbec zajímavý a doporučuji k prostudování. Na téma Cristalu, a jak změna klimatu ovlivnila způsob jakým je tohle cuvée připravováno, vyšel také povedený text v New York Times. Čtení na víkend :-)

Výtečná Frankovka z… Málagy

Španělské vinařství F. Schatz (web) má v České Republice pár obdivovatelů, minimálně v mé „vinné bublině“ určitě. Může za to téměř jistě jedno specifikum jejich nabídky a předchozí ročníky vína, o kterém je dnešní zápisek, Acinipo 2011. Hrozny na něj sice rostou v Andalusii (konkrétně v provincii Málaga, apelace Sierras de Málaga, a ještě přesněji zóně Serranía de Ronda, v kopcích na západ od Málagy a sever od Gibraltaru), ale použitá odrůda je Lemberger. Tedy stará dobrá Frankovka! Vinař používá německé jméno odrůdy, protože jeho rodina pochází z německy mluvící část severní Itálie, Jižního Tyrolska, a později se přestěhovala do Bádenska-Württemberska. Vinařskou krev má Friedrich Schatz v žilách už někdy od sedmnáctého století. Připočítejte poctivou práci ve vinicích, vše jede v bio (certifikovaně) s biodynamickými preparáty, a stejně tak čistou práci ve sklepě. Výsledkem je víno, který každý milovník frankovky prostě musí vyzkoušet :-) Ovšem nejen proto, že jde o představitele odrůdy z pro ni exotické lokality a dost možná jedinou ve Španělsku komerčně produkovanou frankovku, ale protože je to skvělé víno.

Velký australský ryzlink

Bez vytáček musím přiznat, že mé zkušenosti se špičkovými australskými ryzlinky jsou… mizerné. Nějakou tu teorii mám, tuším kde se jim daří nejlépe, novosvětské kapitoly v knihách nevynechávám. S chutí jsem si přečetl i články o budoucích i současných australských ryzlinkových hvězdách z pera Jana Táborského. A kdykoliv mám možnost něco ochutnat, tak příležitost nevynechám. Ale těch příležitostí bylo zatraceně málo. Austrálie sice suchých ryzlinků produkuje kvanta, ty nejlepší se k nám ovšem spíš nedostávají. Takže se nelze divit, že jsem zaplesal radostí, když návštěva dorazila s lahví Grosset Polish Hill Riesling 2012.

Bezva Grenache a výtečné šampaňské z Avize

Zajímavá věc. Pravidelně mi někdo říká, že bych měl víc psát o levnějších/dostupných běžnějších vínech, prostě tipy jak se mít dobře ale za málo, ovšem (s výjimkou vyloženě článků o vínech ze supermarketů, Lidlu především) v poslední době zjišťuji, že větší zájem a reakce na sociálních sítích vzbudí spíš vína špičková. Dnešní první lahví jsme ve Španělsku, v oblasti Valencie, u odrůdy Garnacha Tintorera, vinařství Rafael Cambra a Soplo 2013. O vinaři jsem se tu už zmiňoval, Soplo je jeho základním červeným s doporučenu cenou u nás 200 Kč (vozí Biosueňo). Z mladších (10 let) výsadeb v necertifikovaném bio režimu, fermentuje v nerezu s deseti procenty stopek a zraje čtyři měsíce v použitých barrique sudech a potom v betonu. Bordó láhev, kovová záklopka a celokorek. Tmavší rubínová barva. Výraznější aromatika, tmavší ovocnost, švestka, ostružina, trochu živočišné a divočejší, prašné, dotyk pepře.  Suché, s bezva kyselinou a šťavnatostí, středně plné, čisté, ovocné, s uhlazenější tříslovinou, slušná délka a pitelnost. Nic vyloženě složitého, ale hodně fajn. Už má pár let zrání za sebou a je perfektně připraveno k pití, ale v lahvi ještě nějaký ten pátek v pohodě vydrží. Devadesát v průvodci od Parkera, proč ne.

Dva parádní pinoty z… Mosely

Představte si ideální svět, ve kterém jedno vinařství produkuje nejen špičkové ryzlinky, v suchých i sladších podobách a také jako sekt, ale zároveň (a ze stejných vinic) i Pinot Noir světové úrovně. Co víc si vinný nadšenec, a podstatná část z nás dříve či později klasickým pinotům a ryzlinkům propadne, může přát? Markus Molitor na Mosele to umí :-) Ryzlinky z tohoto vinařství chutnám a sem tam i po lahvi piju celkem pravidelně, ale k pinotům jsem se vlastně dostal pořádně teď poprvé, v minulosti jen zběžně ochutnal něco ze základu (a bylo to více než chutné). Molitor stále ještě používá, nad rámec běžných přívlastků, i hvězdičkový systém pro označení kvality vína. Můžete mít jeden přívlastek z jedné vinice, ale navíc s jednou až třemi hvězdičkami dle „finesy“. V případě pinotů hvězdy navíc obvykle znamenají redukovanější sklizeň, specifické selekce sudů a větší potenciál zrání. Zde hodnocená vína jsou dvou a tříhvězdičková, tedy ta které vinařství považuje za svou špičku. A bohužel i ceny už nejsou z nejnižších, maloobchodně začínají někde na 40€ u ** a 80€ pro ***. Tedy ne pití na každý den :-)