Za naturálnem do Dánska

Babička se rozhodla hlídat děti a tak jsme začali plánovat nějaký fajn výlet na svátky, coby pohani toho moc slavit nebudeme :-) Ve hře byl Londýn, ale padl kvůli riziku brexitového chaosu. Hodně lákavou se stala Champagne, kde právě probíhají zásadní degustační akce, ale to by mělo daleko k dovolené a odpočinku. Prostě bychom furt jezdili z místa na místo, z degustace na degustaci. Takže jsme nakonec v Dánsku. Pokud vám jde o špičková naturální vína a skvělou gastronomii, tak Kodaň ji nabízí v míře nebývalé. A ostrov Bornholm, kam se přesuneme záhy, taktéž. Jsme tu pár hodin, ale už jsme zvládli bezva restauraci s vínem, zajímavým pivem (třeba lager s ryzlinkovým moštem) i domácími pálenkami. Následoval nákup ve vinotéce spojený s degustací bezva saké a vermutu. A poté jeden populární winebar a cesta do hotelu, abychom se připravili na večerní program :-)

Bubliny z Lanzarote a sada prosecca

Venku se zase udělalo počasí lákající na bubliny… :-) Los Bermejos Brut Nature 2013 je již trochu nazrálá stoprocentní Malvasia z vulkanických půd ostrova Lanzarote, místní vinohrady ty naše příliš nepřipomínají :-) Víno vzniká klasickou metodou kvašení v lahvi, jen místo cukru se pro druhotnou fermentaci přidává mošt znovu z Malvasie. Odstřel kalů po minimálně roce a půl zrání. Nazlátlé v barvě, trocha lahvového zrání je znát a projevuje se jasně i ve vůni. Ovoce do sušených malvic, lehce medový tón, toastová linka, poměrně vrstevnaté a zajímavé. V chuti naprosto suché s velmi fajn kyselinou, ale nic ostrého, nazrálé a vyvážené, opět ovoce do malvic, pěkná délka a minerální linka. Velmi slušné bubliny! Pil jsem i jejich růžové z odrůdy Listán a to mi přišlo o kus jednodušší, ale stále fajn pití. Tak pokud někdy vyrazíte na Kanárské ostrovy, tak rozhodně tamní bubliny nevynechejte :-)

Amforové Xarel·lo, cava z Riojy, Cabernet od Anakena

Už je to více než rok co jsem tu psal o Loxarel Xarel·lo Àmfores 2015, naturálním v amforách kvašeném bílém z oblasti Penedès. Jednu láhev jsem si založil, abych otestoval, zda a jak to vlastně zraje. Důležité pro případné další nákupy nových ročníků a rozhodování, kdy víno otevřít :-) A s potěšením musím uznat, že víno na tom bylo více než dobře. Citronová žlutá barva. Ve vůni se pojí bylinková, herbálnější linka, s citrusy, citronovou kůrou. Přidává se lehce medový tón, podběl a meruňka, vlastně to trochu připomínalo nazrávající ryzlink. V chuti suché, čisté, s velice fajn kyselinou ale již trochu uhlazené, jemně ovocné, dobrá délka a stavba, lehce peckové v dochuti, minerální slaná linka. Výborně pitelné, skvěle drželo v otevřené lahvi, docela zábavné a hlavně charakterní bílé. Rád zakoupím znovu, aktuálně je v prodeji ročník 2017 a dám mu šanci.

Krásný vyzrálý Morgon

Otevřel jsem zase jednou postarší Beaujolais, konkrétně Morgon „Roche Noire“ 2006 z produkce Château des Jacques. Tedy vinařství, o kterém jsem se zde detailně rozepisoval loni. Jde o specifickou polohu v rámci Côte du Py, jedné ze zásadních vinic v rámci Beaujolais, spodní část této polohy. S vulkanickým podložím, réva roste na bazaltu, svrchní jílovitá vrstva půdy je tu ale výrazně silnější než na výše položených částech vinice. Ruční sběr a pečlivá selekce hroznů, delší (asi měsíc) macerace komplet odstopkovaných hroznů s pravidelným přetáčením, fermentace spontánní, zrání 10 měsíců z poloviny v nerezu a z druhé v barrique sudech různých (francouzských) původů a z poloviny nových. Ročník 2006 nepatří mezi moderní legendy (2015 a 2009) ani nedávné výjimečně dobré roky (2011 či 2005), vína byla fajn a skvěle se pila ale obvykle neměla strukturu a potenciál zrání jako 2005tky a většina, to málo co asi ještě není vypito, už bude za zenitem. Ale je to vždycky i o producentovi a dalších faktorech. Jedním z pozitivních u této konkrétní lahve je, že jsem ji kupoval loni přímo od vinařství, ve firemním obchodě Louis Jadot v Beaune, a tedy předpokládám celou dobu vhodně skladovanou.

Odprodej levných značek, podmořské zrání, Družstvo v Brně, vyhlídky vinařství v UK

Constellation Brands, skupina kontrolující několik obrovských značek alkoholu (např. pivo Corona) včetně desítek vinařství a investující miliardy dolarů do byznysu s marihuanou, se zbavila vinařství (resp. značek vína) prodávaných v cenové kategorii pod $11 a méně, ponechávají si jen vyšší kvalitativní (resp. cenové) spektrum. Od Constellation odcházejí i hodně známé a rozšířené záležitosti jako Clos du Bois, Ravenswood, Estancia, Franciscan nebo Wild Horse. Všechny je za 1.7 miliardy dolarů převezme gigant E. & J. Gallo Winery. Constellation v tomhle segmentu nevidí dostatečně zajímavý potenciál. A Gallo megaprodukce levných vín umí, třeba si dobře poradí i s novou akvizicí :-) A možná o levnější domácí vína zase stoupne zájem, pokud základní kousky importované ze Španělska, Francie či Itálie podraží. Což by se, v rámci nově navrhovaných cel, klidně mohlo stát. USA jsou obrovský odběratel produkce z členských zemích EU, v případě vína dělají zhruba třetinu celkových exportních tržeb.

Pijte Mencíu s Ultreia Saint Jacques

Je to už hezkých pár let, možná deset, co jsme s kamarádem nevěřícně kroutili hlavou nad (a, přiznejme si to, vysmívali se) doporučením galicijské odrůdy Mencía coby alternativy červeného burgundského. Uplynula spousta vody a já piju Mencíu z Bierza či Ribeira Sacra častěji než dobrý Pinot Noir a leckterá tamní vína ve mně dokáží vzbudit podobné emoce jako právě dobrá burgunda :-) Mezi moje zásadní oblíbence patří Raúl Pérez, ať už jeho vlastní vína nebo projekty na kterých spolupracuje. Zásadní je především domovské vinařství z Bierza Castro Ventosa a pak projekt Ultreia, jehož hvězda neustále stoupá. Vidět je to dost na základu Ultreia Saint Jacques 2017, kde na rozdíl od top selekcí zřetelně stoupla i produkce, vinař neustále hledá (resp. se snaží získat) nové skvělé vinice. Základ stále tvoří obec Valtuille del Abajo, ale důležitou roli hraje i sousední Villadecanes a postupně se přidávají i další obce – dnes již velmi slavný Corullón, Villafranca del Bierzo či Cacabelos. Stále se ale bavíme o místech vzdálených od Valtuille del Abajo do 5 km vzdušnou čarou, byť vzhledem ke skokům v nadmořské výšce i podloží je to hodně ošemetný údaj, a vinicích ve věku 50+ let (nejstarší přes sto). Dnes již vína vzniká asi sto tisíc lahví, ale styl zůstává velmi podobný, byť se i přes chlastací zábavný projev stává o něco serióznějším. Docela detailně jsem se rozepisoval o ročníku 2014, vínu jsem před rokem a půl věnoval celý článek, a totéž dělám dneska k sedmnáctce. Jinak řečeno mne to baví hodně :-)

Třikrát německý Riesling

Jarní slunečné dny = zvyšuje se spotřeba ryzlinků :-) Byl to třeba Weingut Dr. Randolf Kauer a 2017 Riesling Spätlese trocken Alte Reben Oberweseler Oelsberg. Profesor ekologického vinohradnictví na univerzite v Geisenheimu jako obvykle nezklamal. Tohle víno je sice stále hodně mladičké a má před sebou s klidným svědomím další dekádu, ale už teď nabízí hodně. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Mladistvé ve vůni, poměrně výrazné, slinosbíhavé. S linkou žluté ovocnosti a bylinek, minerální, koncentrované. Plnější, intenzivní a koncentrované i v chuti, skvělá šťavnatost s výraznou kyselinou drženou na uzdě trochou cukru, lehce medové, žlutá ovocnost, dobrá délka s lehce kořenitě-pecičkovým dozníváním. Efektní kousek! A bio a takový ty věci jako bonus :-)

Šumivé naturální Xarel·lo a Pinot od Ráspiho

O vinařství Els Vinyerons Vins Naturals už jsem tu psal, hodnotil jsem zde jejich Xarel·lo i bezva červenou směs s dominancí odrůdy Tempranillo. A teď otevřel Pregadéu 2016, což je opět Xarel·lo, ale připravené coby „mètoda ancestral“ cava, šumivka dokvášená v lahvi. Ovšem podle všeho degoržovaná, minimálně působila dost čistě, na kalech zhruba rok a půl. Uváděný ročník 2016 tvoří 90 % směsi a jde o nerez, zbytek je ročník 2015 školený rok ve francouzských dubových sudech. Jde o mix různých vinic, od mladých po velmi staré (80 let), všechno čistě vedené. Ruční sběr, kvašení spontánní, bez čiření a filtrace, žádná aditiva (tj. ani síření). Moc se mi líbí jejich viněty. Víno v barvě nazlátlé, s poměrně výrazným a vytrvalým perlením. Čerstvé, trochu pikantnější s linkou křísnutí křemenem, ovocnost do jablka. Suché, čisté, naprosto suché, živé, opět především jablka a lehce mandlová linka v závěru. Zábavné pití, za osm éček jsem si celkem užil.

Starosvětská parádní Viura

O Bodegas R. Lopez de Heredia i jejich Viña Gravonia Crianza jsem zde již psal, tenkrát šlo o ročník 2005. V mezičase vinařství z nabídky domácího dovozce bohužel zase zmizelo a je nutné se spolehnout na zahraniční obchody, což mne trochu mrzí. Loni se mi ročník 2009 nepodařilo koupit, od mých oblíbených zdrojů zmizel dříve než jsem stihl objednat, ale aktuální ročník 2010 (ano, teprve teď u suchého tichého bílého vína vypustili 2010!) jsem si už pohlídal. Je to chladnější rok a měl jsem velká očekávání. Viña Gravonia je relativně old school styl bílé Riojy – stoprocentní Viura z vinice Zaconia, ruční sběr, fermentace v 60 hl dřevěných tancích, zrání v použitých amerických sudech 4 roky se dvěma přetáčeními ročně, čiřeno čerstvými vaječnými bílky. Lahvováno bez filtrace a následně dalších 4+ roky v zrání v lahvi než jde do prodeje. I pohled na láhev vzbuzuje pocity něčeho tradičního, původního, s věky neměnného.

Sluníčko ve sklence

Venku se oteplilo, svítí sluníčko a já opět neodolal lahvi sherry. Manzanilla Solear de Barbadillo (web) vlastně dost vybočuje z typu vín, ze kterých jsem obvykle extatický. Zosobňuje úplně jiné věci, než ty typicky „plusové“ pro vinné nadšence podobného ražení jako jsem já. Jde o velkoprodukci a jednoho z vůbec nejoblíbenějších představitelů stylu ve Španělsku, totální mainstream. Celkem má vinařství asi 65 tisíc sudů (nejen tohoto vína, Solear je 12.500 sudů v pěti různých budovách po Sanlúcar de Barrameda; kupu detailů o vinařství i tomto konkrétním vínu už jsem tu měl), prostě gigant. Navíc jde o víno v relativně modernějším stylu, tedy klasicky vyfiltrované, žádná trendy „en rama“. Akcentující především způsob vzniku, spíše než místo původu hroznů. No a jako bonus furt stejné, když nepočítám špatně skladované/staré lahve tak prostě jedna láhev jako druhá, rok od roku. Žádná překvapení, to i u neročníkových šampaňských velkých domů to oproti Solear lítá hodně výrazně a některé ročníkové báze jsou prostě o hodně lepší. Prostě jak ta Coca-Cola :-) Jenže… jenže… je to tak strašně dobrý!