Třikrát poctivá (naturální) Itálie

V průběhu italské dovolené jsem ulovil i pár kousků ze scény mimo mainstream, snažil jsem se otestovat hlavně věci co neznám. Ale při jedné večeři sáhl i po osvědčené klasice v podobě vinařství Ampeleia (web), o kterém jsem zde již v minulosti psal a s chutí jejich vína pil opakovaně. Konkrétně to bylo Bianco di Ampeleia 2018 (Costa Toscana Bianco IGT) z Demeter certifikovaně biodynamicky vypěstovaných hroznů odrůdy Trebbiano s trochou Malvasia bianca a Ansonica, ze starých výsadeb u vinařství na které naroubovali právě tyhle tři odrůdy. Víno kvasí spontánně, je tam týdenní macerace na slupkách, zraje půl roku čistě v betonových tancích a je lahvováno bez filtrace. Víno je to v barvě lehce do oranžové, trochu opalizující. Čisté, především florální ve vůni, s projevem macerace docela výrazným. V chuti suché, s bezva kyselinou, vyvážené, lehkonohé a velmi snadno pitelné ale i s důrazem, nějakými těmi tříslovinami a fajn strukturou. Sympatické, nekomplikované, poctivě zábavné pití.

Statistiky ročníku 2018, Montrachet 2016 sedmi vinařů, australské Prosecco…

V rámci 21. století byl ročník 2017 celosvětově tím vůbec nejhubenějších, celková produkce vína dosáhla jen 251 milionů hektolitrů. Ročník 2018 se naopak vyšvihl nahoru, aktuální statistika OIV uvádí produkci ve výši 292 milionů hektolitrů (a tedy druhou nejvyšší po rekordním roce 2004 s 295 miliony hl). Pokud jde o objem produkce tak na pomyslné bedně stále stojí tři evropské vinařské velmoci – Itálie, Francie a Španělsko. Tyto tři země dohromady jsou zodpovědné za více než polovinu celosvětové produkce, první místo pak uhájila Itálie (54.8 milionů hl). Pozitivem je, že se zastavil trend poklesu osázených ploch v Evropě. Mezinárodní obchod s vínem dosáhl částky 31 miliard Euro, pomalu se blížíme trojnásobku hodnoty na přelomu tisíciletí ač objem nedosahuje ani dvojnásobku. Největším exportérem je Španělsko s 21.1 milionů hl, druhá Itálie s 19.7 mhl a třetí Francie s 14.1 mhl. Pokud to ovšem poskládáme podle obratu je situace hned poněkud odlišná a Francie s 9.3 miliardami EUR dominuje, Následuje ji Itálie s 6.1 miliardami a poté teprve Španělsko s 2.9 miliardami. Jinak řečeno Španělsko sice vyveze výrazně více vína, ale „přepočteno na sedmičku“ za jednu utrží jen něco málo přes 1€. Zatímco Francie si přijde na téměř 5€.

Družstevní Grenache a tasmánský Pinot Noir

Když jsem nedávno vedl ochutnávku Grenache, tak jsem se zmiňoval, že jedny z v současnosti hodně zajímavých kousků s dobrým poměrem ceny a kvality pocházejí ze španělské oblasti Sierra de Gredos. Tam dříve dominovala vinařská družstva (a také po staletí produkce skleněných oken z místního písku), dnes vzhledem k rozrůstajícímu-se Madridu podstatnou část výsadeb nahradila víkendová sídla a výstavba obecně. Ale stále je tam spousta původních vinic, krásných poloh s velmi starými keři odrůdy Garnacha, a nových vinařství, které je dokáží využít. Agrícola de Cadalso je ovšem původní družstvo, které přišlo o většinu vinic a celkově na tom bylo nedobře. Vedení si ovšem všimlo, že jiným se docela daří, a tak vznikla zajímavá spolupráce s lidmi za projektem Comando G. Fernando García a Daniel Gómez Jiménez-Landi měli nelehký úkol pozvednout jak sklepní práce (byť tam se tolik nezměnilo, stále jedou především ve velkých betonových tancích a jen byla lépe pořešena kontrola teploty) tak hlavně vinohradnické a tak nějak zajistit, že sdruženým pěstitelům se zatím vyplatí v práci pokračovat místo aby své pozemky prodali developerům. Na oplátku získali přístup k hromadě skvělých vinic ve vyšších nadmořských výškách, různých věků, odlišných podloží… prostě super zdroj pro experimentování. Já jsem zakoupil a otevřel láhev Garnacha 2015, vlastně vůbec první ročník a víno vzniklé z téhle spolupráce.

P.A.N a Oranž od Jaroslava Osičky

O víkendu mne moc potěšila dvě velkobílovická vína od vinařství Jaroslav Osička (web), v obou případech šlo o kousky řekněme „základní“, oproti nedávno hodnoceným šardonkám, ale furt výborné. V červené to byl P.A.N 2018, kde zkratka znamená hned dvě různé věci. Zaprvé jde o směs Pinot a André, zadruhé původ ve skvělé viniční trati Panské (která je po sloučení součástí výrazně heterogennější Přední hory), dost vhodné právě pro modré odrůdy,. Jde o lehčí víno z mladých výsadeb, částečně ze sudu ale větší podíl jen z tanku. Vinař doufá, že André z téhle polohy, až budou mít keře pár let věku navíc, bude skvělé. Takže ač část André zraje samostatně v malém sudu, tak se pod odrůdou asi na trhu neobjeví a „vypijí si sami“ :-) PAN je burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a korkem z drti s pevnou dvojploškou. Barva nijak tmavá, lehce tón do fialové. Svěží, ryze čerstvě ovocně voňavé, peckoviny, třešně, pár drobných zajímavějších odboček k tomu. Suché, šťavnaté, lehkonohé, červeně ovocné, lehce pikantní, s dobrou délkou a slušně postavené, ale především poctivé nekomplikované skvěle chlastací zábavné červené z ekologicky vypěstovaných hroznů a čistě i ve vinařství. Pohoda.

Stávek archivní – Špigle a Bočky 2009

Nebudu tvrdit, že šlo o úmyslnou experimentální archivaci, ale prostě se mi neustálým čekáním na vhodnou příležitost / návštěvu / srovnávací degustaci stalo, že mi doma zbylo několik lahví starších vín od Richarda Stávka (web), našeho z naturálních vinařů nejpůvodnějších. Mimo jiné jsem vylovil i desetileté bílé Špigle 2009 a červené Špigle-Bočky 2009 a s napjatým očekáváním (však se říká, že naturální vína přece archivaci nedávají a ty s minimální nebo žádnou sírou už vůbec ne) je zbavil korku. Obě vína byla v bordó lahvi bez záklopky, bílé mělo korek lepený z drti s pevnou dvoploškou, červené spíše kratší celokorek. Viněta je dnes už dobré retro, aktuální podoba myslím charakteru obsahu sedí více :-)

Velmi zajímavá amfora z M&S

Tohle je na produkci pro obchoďák opravdu hodně zajímavý (a nebýt to primárně pro UK, tak bych řekl až odvážný) počin. Fresquito Vino Nuevo de Tinaja produkuje španělské vinařství Perez Barquero S.A. a je v nabídce řetězce Marks and Spencer. Jde o mladé čerstvé bílé z apelace Montilla-Moriles (konkrétně původ hroznů Sierra de Montilla a Moriles Alto), odkud proudí většina odrůdy Pedro Ximénez pro produkci sladké sherry. I tohle víno je PX, ovšem z nesušených hroznů, nefortifikované a prokvašené běžným způsobem do sucha v nerezu, následně vyzrávané několik měsíců v tinajas, v oblasti tradičních kameninových amforách. Navíc pod lehkým příkrovem flóru jako u fino sherry. Lahvováno do burgundské lahve se šroubovým uzávěrem a zamýšleno ke konzumaci nachlazené a v čerstvé podobě, i přes trochu vyšší alkohol ideální na léto, k různým tapas a tak.

Washingtonský Riesling a mexické Nebbiolo

Při krátkém šumavském pobytu jsem zbavil korku láhev Chateau Ste. Michelle 2016 Dry Riesling z Columbia Valley ve státě Washington. Protože je třeba dát šanci i ryzlinkům mimo tradiční evropské regiony, že jo. Tohle vinařství stojí i za populárním ryzlinkem Eroica připravovaným ve spolupráci s Ernstem Loosenem z Mosely. Ale jenom v Columbia Valley má Chateau Ste. Michelle přes 1400 hektarů, všechny keře jsou na vlastních podnožích, takže to fakt není žádný drobeček. Vína dělají kvanta a je docela dobře dostupné, v USA jde o u tohoto ryzlinku o desetidolarovou záležitost a u nás stojí tři stovky. Připraveno čistě v nerezu za kontrolovaných nižších teplot. Láhev čirá pistole, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Citronová barva. Sympatická již nazrávající aromatika, spíše do květinových tónů s lehkým dotykem citrusů a petroleje, vlastně docela evokuje Alsasko. V chuti suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou a celkem příjemným dotykem cukru, vyvážené. Dovozce tvrdí, že jde o „netradiční víno pro USA (evropský styl) má zbytkový cukr nižší, než 1 g/l“, ale tomu bych nevěřil, realita bude spíš v zóně 6-8 gramů. Slušně dlouhé a dobře postavené, nekomplikovaně snadno pitelné, odrůdově zařaditelné. Inu proč ne, vlastně, ale za tři stovky si snadno koupím Německo či Čechy, kde se zabavím znatelně více :-) Ovšem dobrý adept do nějaké slepé ryzlinkové ochutnávky.

Škatulata v Champagne, nejdražší Bordeaux, flexibilnější skotská, víno Leonarda da Vinci

Významná škatulata na pozicích sklepmistrů v nejslavnějších z velkých šampaňských domů. Veuve Clicquot nečekaně (protože tohle je práce, ze které se obvykle neprchá) opouští Dominique Demarville. Nejprve uvedl jen „osobní důvody“ a že vztah s vedením je fajn, teď už je ale jasné, že se přesune do Laurent-Perrier, tamní sklepmistr Michel Fauconnet odchází do důchodu. Pro skupinu LVMH je to docela rána (navíc záhy po odchodu Richarda Geoffroy z Dom Pérignon do důchodu), Demarville byl na vrcholu sil, měl obrovské renomé a jeho vliv na vína byl značný a pozitivní. Volnou pozici v klikotce zaplní Didier Mariotti, který nedávno odešel z Mummu (předtím pracoval v dalších velkých značkách, Moët & Chandon a Nicolas Feuillatte). I Demarville do klikotky přišel po kariéře v G.H. Mumm (a také Perrier-Jouët), na kontě tak bude mít dost unikátní vedení takto zásadních značek. Kdo převezme sklep v Mummu zatím není, alespoň pokud vím, oficiálně známé.

Milerka a pěstitelské Champagne

Müller Thurgau 2017 jakostní z Žernoseckého vinařství. Sedmnáctkové milerky udělali více šarží, mám obavu že i u jakostky, tohle je každopádně č. 1417 a spontánní nákup v novém obchodě Global Wines na Náměstí Míru, kam jsem šel pro dárkovou krabici na pár lahví :-) Stála 145 Kč a předpokládám, že půjde sehnat i levněji. Zelená štíhlá láhev, plastová záklopka, korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Světlá barva. Čistá svěží vůně, lehce muškátová až do mýdlova, jemně kořenitá, spíše florální, decentně kopřiva. Suché, čisté, výraznější kyselina, svěží, lehkonohé, mírně zemité, snadno pitelné, sympatické a poctivě působící pití. Nic z čeho polezete po zdi, ale užil jsem si a pil s chutí.

4x italské bubliny včetně skvělé Sicílie

Zpět po týdenním výpadku, přismahnutý z toskánského pobřeží. Tentokrát jsem se rozhodl, že dovolenou absolvuji v režimu „jídlo, víno a knihy“, bez psaní na blog, bez zapínání počítače kvůli práci (musel jsem porušit jen jednou, zázrak). V klidu s rodinou. Pravda, stále jsem zásoboval příspěvky příběhy na Instagramu, takže kdo mne sleduje tam, tak o záplavu lahví nepřišel :-) Teď jsem vedro vyměnil na dva dny za chladivou Šumavu, z aktuální „home office“ koukám na ovce, večer na srnky a celkově do uklidňující zeleně a na nařezané hromady palivového dříví. Ideál. A se sklenkou fajn červeného sepisuji tyto řádky.