Dvakrát svěží červené Španělsko

V rámci průzkumu méně známého Španělsko jsem otevřel také láhev Marañones Darío 2016. Jsme v oblasti Sierra de Gredos (tj. nedaleko Madridu), odkud v poslední době přichází stále více báječných vín, „chladnějších“ než je u Španělska obvyklé a tím pádem mi dost vyhovují, zdejší Garnacha dává unikátních projev a baví mne tak jak z málokterých jiných míst. Za Bodega Marañones (web) stojí Fernando García, jeden ze zakladatelů Comando G, a přístup k vinaření je klasika pro menší zajímavé projekty. Využití starých keřů vy vyšších nadmořských výškách, na svazích o které se nikdo nechtěl starat. Ruční práce, v bio a biodynamickém režimu, regulované výnosy, spontánní fermentace, nemanipulované ve sklepě. Základ je samozřejmě Garnacha a v bílé Albillo, ovšem tohle víno vzniká ze staré a málo viděné odrůdy Morate alias Morenillo. Z jedné vinice, Angorrita, na zvětralé žule ve skoro osmi set metrech nad mořem. Fermentace a macerace bez odstopkování, zrání ve starších 500l francouzských dubových sudech zhruba rok. Světlá rubínová barva. Lehce kořenitá, červeně ovocitá vůně, trocha jahody, fajn florální a bylinková linka, čerstvé, trochu vlhce kamenité, dost fajn. Suché, čisté, s bezva kyselinami, snadná pitelnost, delší, červeně ovocné. Na první dobrou nic složitého, ale tak zvláštně milé, i přes přístupnost a chuť to prostě chlastat ve větším s jistou finesou a ledasčím navíc. Zaujalo a musím zkusit i jejich výše postavenou Garnachu.

Pár statistik co (ne)potřebujete znát

Víno mám jen jako koníček a k nějaké pořádné odborné studii se tedy dostanu spíše výjimečně, hlavně pokud je o některém z témat, kterým jsem více propadl. Ale i tak si plním hlavu všemožnými vinnými zbytečnostmi, aby hlava nezakrněla. Pro pravidelnou dávku zajímavých faktů a statistik ze světa vína tak třeba sleduji na FB stránku American Association of Wine Economists AAWE. Něco je tam hodně zajímavé, něco méně, něco pobaví a jiné informace překvapí. A tak jsem si říkal, že dneska bych pár takových informací (do které skupiny spadají už si musíte rozmyslet sami) předal zase vám. Tak kupříkladu tahle statistika spotřeby vína a piva v Itálii podle věkových skupin. Je to zajímavé? Je! Je nám to k něčemu? Není! Nebo?

Netradiční povedené španělské bílé

Už opakovaně tu padlo jméno Celler del Roure, výtečného producenta charakterních vín z vinic nedaleko Valencie. Ale už ne Javier Revert, který pro toto vinařství mnoho let pracuje a podílel se významně na jeho rozvoji a řešení veškerých problémů, do kterých se se svými plány dostali. Javier pochází z vinařské a vinohradnické rodiny a na práci v Celler del Roure navázal před pěti lety vlastním projektem v podobném duchu, kdy se ujal staré vinice po pradědečkovi u La Font de la Figuera. Poloha v nadmořské výšce něco přes 700 metrů se jmenuje Pla del Micalet, je zterasovaná, obklopená křovisky a lesem, s chudými písečnými a vápenitými půdami. A osázená je stále starými keři, původním mixem odrůd jako Tortosí, Malvasía, Merseguera, Trepadell či Verdil. Přidal další vinice v blízkém okolí, opět na sever orientované a staré výsadby, s odrůdami Garnacha Tintorera, Monastrell a Arcos. A zároveň i něco nového vysadil. Celkem už má zhruba 6 hektarů, obhospodařováno ručně v (necertifikované) organice. Ve vinařství samozřejmě spontánní fermentace a krom trochy síření žádná aditiva, coby nádoby staré použité francouzské sudy, amfory ale i trocha nerezu a pro minišarže demižony. Zatím dost experimentuje, jak s tím co dokáží jednotlivé odrůdy, tak i s potenciálem konkrétních vinice. První ročník jeho vín byl 2016, dnes už jsou některé kousky k dispozici i v 2017 a 2018.

Obludná Garnacha a výborně pitelné Bordeaux

O víkendu jsem s přáteli otevřel pár fajn červených – Rioju Remelluri 2010, Margaux Clos Margalaine 2006, Château Le Conseiller 2008 od Janoueixe a také Alto Moncayo Veraton 2015. A mezi těmihle víny působilo jako pěst na oko. Ač ani jedno ze tří výše uvedených vín není vyloženě uměřené, žádné decentní jemné věci jen s dotykem sudů a tak. Veraton je čistá Garnacha z oblasti Campo de Borja, starší keře, 16 měsíců sudy především nové Francouzské a Americké. Více o vinařství už jsem tu psal dříve. Výrazná, sladká intenzivní aromatika, třešňový džem, čokoláda, kouř, kořenitost, všeho v notných dávkách. Intenzivně ovocné v chuti, působí nasládle jak ovocem tak teplem vyššího alkoholu, plné, koncentrované, hutnější, slušně dlouhé s kořenitým doznívám. Parker tomu stylu říkal „hedonistický“, pokud se nepletu, a fanoušky tohohle směru určitě nadchne. Mně se z toho točila hlava a víc než skleničku jsem nedal :-)

8x výtečný Malbec z Château Haut-Monplaisir

Do Prahy dorazila, na pozvání dovozce Alifea, Mylène Lonjaret z uskupení Accents & Terroirs, které sdružuje zajímavá francouzská rodinná vinařství (a producenty pálenek) a zajišťuje jim především společnou propagaci při exportu. Její úkolem bylo představit Château Haut-Monplaisir (web) z Cahors, vinařství s 30 ha v zóně T3 (viz níže), které se logicky specializuje především na Malbec, byť mají i trochu dalších odrůd (Chardonnay, Viognier, Loin-de-l'oeil a Petit Manseng pro suché a sladké bílé, Cabernet Franc a Merlot na růžové). Vinařství vzniklo v roce 1998 pod taktovkou Cathy a Daniela Fournié. 15 hektarů vinic původně patřilo rodičům Cathy, vypěstované hrozno šlo do družstvo. Daniel coby vinohradník ovšem viděl ve vinicích velký potenciál. Za pomoci Pascala Verhaeghe (ze známého Château du Cèdre) se jim podařilo rozjet vlastní podnik, krom výpomoci ve sklepě upravili i péči ve vinohradech. Už od roku 2000 jeli v podstatě v bio režimu, od roku 2012 jsou plně certifikování. Vlastně jsem tu už o nich psal v souvislosti s víny z ročníku 2000 a 2001, nádherně zrála a opravdu hodně mne bavila, dvoutisícovky jsem měl doma hezkých pár lahví a užíval si ji pravidelně.

Bohémka Prestige 36, Freixenet Cordon Negro

Dnes vás zase ještě trochu potrápím bublinami, navíc žádné naturální podpultovky to nebudou, ale slibuji, že zítra tu víno šumět nebude. Už je to dva roky, co jsem tu psal o Bohemia Sekt Prestige 36 Brut, když s tím vyšli na trh jednalo se o ročník 2013. Při aktuálním testovacím nákupu to byla nová šarže z ročníku 2014. Výrazná barva, až do zlaté, s velmi pěkným vytrvalým perlením. Ve vůni kombinaci čerstvosti a ovocnosti do jablka s nazrálejšími tóny, s toastovou linkou, zřetelná mineralita. I v chuti velmi pěkně kombinuje živost a svěžest s hlubšími zralejšími projevy, je to minerální, žlutě ovocné, vyvážené, poměrně dlouhé a vyvážené. Upřímně… výborné serióznější bubliny. Trochu plnější styl ale ne za hranou kdy už mne u bublin nebaví, s fajn citrusovou kyselinou ale zároveň nic ostrého, dozáž to uhlazuje ale není nijak velká. Přijde mi to ještě lepší než 2013tka. Bohemia Sekt používá v oficiálním popisu senzoriky „Díky tomu, si tento klenot mezi sekty vychutná každý, ale jen znalec ho dokáže ocenit“, která mne z nějakého důvodu dost vytáčí. Ale vlastně to chápu, tohle bude pochopitelné každému, kdo už vyrostl z demíčka, ale i pokročilý konzument by měl být ochoten uznat objektivní kvality (pokud se oprostí od toho, že je to „jen bohémka“).

Novozélandské a německé bubliny

Při nedávné návštěvu M&S jsem neodolal a, i přes několik zklamání v poslední době, odešel i s lahví. Konkrétně neročníkovými v lahvi kvašenými bublinami Mount Bluff Brut. Původ je Gisborne, tedy Nový Zéland, a odrůdy šumivá klasika: Chardonnay & Pinot Noir. Podle všeho je pro M&S připravuje oblíbený velkoproducent Lindauer. Tmavší citronová barva, pěkné perlení malých bublinek. Výraznější, rozvinutá a již znatelně nazrálá vůně, kde citrusová ovocnost a jablko přenechává místo opražené rýži, toastovým tónům a máslové briošce. Suché, dozáž znát ale nijak výrazná, pěkné kyseliny, opět ona pražená linka, dobrá délka, vyvážené, velmi solidní se „šampaňským“ štychem. Osobně bych si tipnul, jako už v minulosti opakovaně, že jde o doprodej starší šarže ze zahraničí. Ale v tomhle případě uzrálo dost pěkně. Cena tři stovky adekvátní.

Moc fajn Priorat a korektní Bordeaux

Vylovil jsem zapomenutou láhev Álvaro Palacios Les Terrasses 2005, kupoval jsem ji v roce 2007 u dovozce AdVivum za zhruba tisícovku (aktuální ročníky v zahraničí dnes stojí okolo 30€), nadšen po ochutnávce, a takhle dlouhou archivaci vůbec neplánoval. Ale ročník 2005 byl v oblasti špičkový a víno se s věkem popralo více než dobře! Jsme v Prioratu (viz jeden tematický článek), na ručně obdělávaných vulkanických terasách, složení 60 % Cariňena se 30 % odrůdy Garnacha a 10 % Cabernet Sauvignon, školeno přes rok v barikových sudech (70 % francouzský a 30 % americký dub). Vyšší bordó láhev, silná kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavá barva, překvapivě málo nazrálá. Výrazná, spíš tmavě ovocná sladší vůně, tmavé peckoviny, lehce pikantní, dotyk živočišnosti, pěkně zapracované dřevo, tabák a trocha kamenitosti. Seriózní, moc pěkné, pocitově trochu „tepleji bordeauxské“ :-) Suché, čisté, šťavnaté, plnější, se sladší tmavou ovocností a již dost ohlazeným tříslem, dobrá délka. Starosvětské, krásné červené, delší, co ještě v klidu nějaký pátek v kondici vydrží ale moc dlouho už by taky ležet nemělo. Tak akorát :-) Příjemné překvapení.

Mirabella, Falkenstein a I Stefanini

Minulý týden se konala další galadegustace dovozce VinoDoc za účasti zástupců vinařství. Bohužel jsem na ni měl mnohem méně času, než bych si býval přál. Dnes odhrnu poznámky ke třem producentů a snad se časem dostanu k dalším. Znovu jsem si třeba projel nabídku vinařství Mirabella, tedy šumivá z oblasti Franciacorta. Už je to dva roky, co jsem tu měl detailní článek z degustace. Od těch dob podnik přistoupil ke změně vizuální komunikace, včetně vinět, tak trochu ke čtyřicátému výročí vzniku. Dost se mi líbila Edea Brut, tedy jejich základ, Blanc de Blancs postavený na Chardonnay z 80 % a k tomu Pinot Bianco. Zde se jednalo o bázi 2015, dozáž 5 gramů, na kalech nějaké tři roky. Čerstvá, lehce kouřová a minerální vůně, fajn ovocnost směrem tropiko, intenzivní ale tak akorát. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyseliny, výborně udělané, vyvážené, klasické bubliny. Jiný styl je Demetra Extra Brut Millesimato 2012 (Chardonnay 70 %, Pinot Nero 20 %, Pinot Bianco 10 %, jedna vinice s nižším výnosem, většina kvasí v betonu ale část Chardonnay v barrique sudech, zrání na kalech v lahvi k pěti letům) je víno zralejší, hlubší, se žlutou ovocností a krémovostí a dotykem toastu, suché s bezva kyselinou, vyvážené, uhlazenější ale živé a energické. Povedený kousek.

Bio Bergerac z Lidlu, skvělé sherry a trochu Grenache

Potřebovali jsme o víkendu naložit králíka do červeného vína a bylo mi líto použít cokoliv z dovezených lahví (škoda, že jsem neotevřel tu Grenache viz dále, co naděláte), takže jsem využil nedaleký Lidl. A za 99 Kč tam ulovil Château le Maridat Bergerac 2018. Dobrovolně přiznávám, že mne zlákala bio certifikace, v tomhle ohledu se nechám snadno ovlivnit (a je mi až stydno, že jsem zároveň odešel s Becherovkou, které mám doma fakt dostatek, jen kvůli retro edici viněty… mám vysoce vyvinutou slabou vůli). Jde o dominantně Cabernet Franc s asi třetinou Merlotu. Fajn tmavší ovocnost, černé třešně, nic hutného. Dotyk kořenitosti, pepř a trocha dřeva. Suché, čisté, vyvážené, ovocné, s dobrou kyselinou a ovocností, dobře pitelné. Nic složitého, ale vlastně překvapivě fajn (za kilo tuplem) příjemné pití bez takového toho „průmyslového“ štychu. Králíka jsme nakonec utopili v něčem jiném a tohle se vypilo.