Sparklers, somíci, Eloi Dürrbach, Mouton 2019, opilá Austrálie a WS TOP 100

Tvůrci filmové série SOMM, o které jsem tu něco málo psal, přišli s novou „reality show“ nazvanou Sparklers, venku je na platformě SOMM TV první osmidílná sezóna. Jde v podstatě o koncept kuchařské soutěže, ve které ale somíci navíc párují jídla s různými druhy bublin. Zatím jsem neviděl ani díl, ale vzhledem ke svému bublinovému postižení tomu možná dám šanci. Pořad přichází v době, kdy vrcholí aféra v Court of Master Sommeliers, i o té jsem se zde zmiňoval. Sexuální obtěžování nakonec stálo místo v organizaci celkem šest členů, jedním z nich je i legendární Fred Dame, prominentně prezentovaný právě i ve filmech SOMM. K tématu The Drinks Business, obsáhleji Wine Spectator a zamyšlení měl i W. Blake Gray na Wine Searcheru. Mimochodem začíná lehce kontroverzním prohlášením, že celý ten Master Sommelier program je vlastně trochu pochybný, protože první, co většina z úspěšných studentů po získání odznaku udělá je, že si najde práci, kde už nemusí být sommeliérem :-)

Odvrácená strana Měsíce a Dornfelder z kvevri

Otevřel jsem nedávno Dark Side of the Moon 2019 od Víno Vdovjak (web), tedy lokalita Veľká Tŕňa a slovenská část Tokaje. Jde o botrytickou záležitost z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý. Jednodenní macerace, fermentace v nerezu spontánně a poté zrání v 500l sudech. Nečiřené, nefiltrované a jen trochu zasířené. Tmavší, matnější zlatá barva. Expresivní, výrazná vůně, sušené meruňky, přezrálé broskve, medovost a kořenitost, houby, trochu svěžejší citrusová linka a pomerančová kůra. První dojem je zřetelně „sladké víno“. V chuti ale spíše suché, byť trocha cukru tam je, plnější a opravdu velmi intenzivní, dost kyselin a velmi pěkná délka s teplým dozníváním výraznějšího alkoholu. Medové, sušené ovoce, koncentrace. Možná trochu hrubší a lehce neotesané, ale charakterní zajímavé víno. Pro mne spíš na jednu skleničku než popíjení celý večer, ale v otevřené lahvi drží perfektně, takže žádný problém. U nás běžná cena po lahvi ve Vinotéce u Lachtana (já mám z Vinohrad, ale asi mají i na Smíchově) 490 Kč. Vdovjaka vozí více věcí ze sortimentu a mají i Oakenshield, který se nedávno objevil ve více než eklektickém přehledu „25 vín, která musíte ochutnat před smrtí“ v britském Evening Standard :-)

Výborná Champagne od Aurore Casanova

V lednu jsem poprvé ochutnal (no dobře, vypil láhev) od Aurore Casanova (web) a bylo to hodně příjemné překvapení. Kombinace jména, viněty (od Myriam Achour), promo fotografií křehké štíhlé baletky ve vinicích a mladé domény „nadšenců“ ve mne trochu vzbuzovala obavy, že to nebude úplně seriózní pití. Ó jak jsem se spletl! Ano, Aurore byla profesionální baletkou, kariéru ukončila v roce 2011 kdy odešla z Curyšské opery a ujala se vinic, jež vlastnila její rodina. Doplnil ji dnes již manžel Jean-Baptiste Robinet, protetik pro amputované, a společně založili doménu nesoucí její jméno. Pracují na celkem 3.5 ha vinic u Puisieulx, Mesnil sur Oger a Champvoisy, v ekologickém režimu směrem k biodynamice. A čistě samozřejmě i ve sklepě.

Karim Vionett a jeho Beaujolais

Karim Vionett se sice vyučil pekařem, ale od dětství si přivydělával ve vinicích v Beaujolais a celý život byl v těsné blízkosti tamních nejslavnějších „naturalistů“, později u nich i pracoval jak ve vinicích tak coby asistent ve sklepě. Od roku 2006 pak tvoří vína i z vlastních vinohradů. Za začátku byl trochu opatrný a své alžírské kořeny nejdřív na vinětách trochu tajil, jméno psal jen jako K. Vionett. Ale to už je dnes pasé a na jedné z lahví dokonce najdete dominantní nápis „Du Beur dans les Pinards“, což by se dalo volně přeložit jako „Arab ve vašem víně“. A je zároveň jazykovou hříčkou odkazující k francouzskému rčení „Mettre du beurre dans les épinards“, polepšit si typicky finančně, doslova „přidat máslo do špenátu“. Na jeho tričkách zase najdete „Sex, Rock & Gamay” a v kombinaci s vinětami tak nějak jasně víte, že je to celé takové volnější, na pohodu a natural :-) Pracuje na zhruba pěti hektarech vinic, většinou 40 až 65 let starých výsadeb, v Cru Fleurie, Chenas a Chiroubles a také „jen“ Beaujolias-Villages. Vinice v organice (ale bez certifikace) a ve sklepě žádná aditiva krom trochy zasíření. Povětšinou plná karbonika v betonu nebo sklolaminátu, pod CO₂ až do lahvování, bez čiření a filtrace.

Zábavný Riesling a efektní Rosso di Montalcino

Prvním vínem, které jsem od vinařství Grüber Röschitz (web) z rakouského Weinviertelu vypil, byl základní Riesling 2018. Mladí sourozenci Maria, Ewald a Christian hospodaří na vinících mezi Röschnitzem a Roggendorfem, od roku 2013 v ekologickém režimu a dnes i s bio certifikací a biodynamickými postupy. Tohle víno pochází z výsadeb dvacet až třicet let starých, mošt po několikahodinové maceraci kvasí spontánně v nerezu a tamtéž, na jemných kalech, víno pár měsíců zraje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva. Ve vůni již trochu nazrálé, ovocnost do jablka a meruněk a trochu citrusů se lehce mísí s náznaky petroleje a medem. V chuti suché, docela lehkonohé, čisté, s moc pěknou kyselinou, ovocností kopírující vůni, decentním dotykem tříslovin a lehce meruňkovou peckou v slušně dlouhém dozvuku. Vyvážené, příjemné, zajímavé a moc dobře pitelné. Oslovilo mne dost a nalákalo vyzkoušet další jejich vína vyšších řad. K nám vozí JustWINE. Jo a fakt moc se mi líbí jejich viněty, vyloženě roztomilé :-)

Německý Spätburgunder a Bolgheri Rosso

Pořídil jsem nedávno základní Spätburgunder 2019 z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, web) z Pfalze, už jsem tu o nich psal v souvislosti s ryzlinky. Je to z několika různých tratí, fermentováno v nerezu a školeno ve starších barrique sudech. Láhev burgundská, šroubový uzávěr. Rubínová barva, nijak tmavé. Čerstvé a svěží ve vůni, trochu reduktivní a svědčí tomu rozdýchat. Aromatika do višní, trocha černého rybízu, čisté, ovocné, přímočařejší ale dost příjemné. Čisté, suché, středně plné s fajn kyselinou, výborná pitelnost, červená ovocnost, balanc, lehce mandlička ve středně dlouhém dozvuku. Nic složitého, ale hezky udělaný „jen tak“ Pinot Noir, odrůdový a sympatický, který mne těšilo popíjet celý večer. U nás u dovozce 1er Wines běžná cena po lahvi 269 Kč.

Efektní Timorasso od La Spinetta

Před nedávnem jsem se v článku pro Forbes zmiňoval o hodně zajímavé odrůdě Timorasso (ano, stále projevy deviantní snahy nutit mainstreamu okrajovější záležitosti), jejíž projev v apelaci Colli Tortonesi se někteří odvažují označovat za „bílé Barolo“ :-) S odrůdou mne seznámila vína ze sortimentu Víno pro Vás, jak Derthona od La Colombera tak Ronchetto od Poggio Paolo Giuseppe lze k ochutnání více než doporučit. Já teď ale doma otevřel kousek od La Spinetta (web), většího producenta slavného především díky Barbarescu a potažmo Barolu, víny s nosorožcem od Albrechta Dürera na vinětě a podobně důrazným mohutným stylem :-) Konkrétně to bylo Timorasso Colli Tortonesi Piccola Derthona 2019, což je vůbec první jejich ročník tohoto vína a rovnou ho mají nějakých 15 tisíc lahví. Odrůdově čisté Timorasso především od obcí Montemarzino, Montegioco a Monleale v nadmořské výšce 350 až 400 metrů, z ekologicky obdělávaných vinohradů. Polovina hroznů kryomacerace, spontánní kvašení v nerezu, zrání osm měsíců na kalech. Jde o „vstupní“ variantu označení Derthona, které se v rámci apelace Colli Tortonesi dohodli používat pro tamní vína odrůdy Timorasso.

Extra Réserve Extra Brut od Palmeru

Před rokem jsem se zde rozepisoval o degustaci Champagne Palmer & Co. a teď konečně ochutnal (v relativně novém winebaru/restauraci Le Terroir, na jídelním i vinném lístku je tam spousta klasik) i Extra Réserve Extra Brut, což je o dva roky déle vyzrávaný základ, navíc s o něco menší dozáží, pouhých 3.4 g/l. Údaj se, společně s mnoha dalšími ohledně konkrétní šarže vína co pijete, dozvíte na webových stránkách vinařství po zadání Bottle ID, které najdete na zadní vinětě. Tenhle přístup, kdy „nematete zákazníky spoustu datumů a údajů“ (takhle některé domy argumentují, když se jich zeptáte, proč neuvádí datum odstřelu či dozáž), ale zároveň kdo chce má k dispozici vše potřebné, mi vyhovuje. Námi vypitá láhev byla naplněna 25/04/2013 a základem je tedy ročník 2012. K němu přišlo 39 % rezervních vín a vše kvasilo a zrálo na kalech do odstřelu dne 11/04/2019, tedy velmi solidních šest let. Což je pro základní řadu neročníkovek poměrně výjimečné. Odrůdově je víno 56 % Chardonnay, 25 % Pinot Noir a 19 % Meunier.

Výborné Prosecco a Riesling od Weinbachu

Vinařství Sommariva Palazzo Rosso (odkaz k červené půdě s vysokým obsahem železa a ostatně i barvě jejich budov) vzniklo v sedmdesátých letech, s několika hektary vinic v kopcích San Pietro di Feletto. V Benátsku rodina pěstovala hrozny různých odrůd už po generace, ale většinu prodávala, až Caterino Sommariva se s manželkou Urbanou rozhodl vsadit na Prosecco/Gleru a zakoupili vinice na svazích v oblasti Conegliano Valdobbiadene. Postupně se rozrostli až na dnešních zhruba 50 hektarů (30 ha ve Valdobbiadene, 20 ha Treviso) a dostali mezi tamní bublinovou špičku. Podnik dnes vede jejich dcera Cinzia a stále tedy zůstává rodinným. Ale stylově se nijak neodvrátila od toho, co vybudovali rodiče. Přidala modernější větší vinařství, ale základ v podobně ručního sběr hroznů z vinic vedených „čistěji“ (ale ne bio) a používání jednoho z původních klonů odrůdy Glera (není tak oblíbený, protože méně plodí, ale nabízí o něco strukturovanější projev a lepší kyseliny) zůstal. Nabízí různé styly, včetně hodně suchých terroirových kousků z jednotlivých vinic, ale já se mrknul na úplnou klasiku – Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut.

Ganevat prodán, Bordeaux zelená, Michelin a Praha, Adele pije víno

Jean-François Ganevat, legenda Jury obdivovaná jak v kruzích příznivců naturálna i tak i mezi milovníky tamních tradičních špičkových vín, se rozhodl prodat jak vinařství, včetně veškerých vinic a skladových zásob a aktuálně školených a zrajících vín, tak i négocianstké podnikání. Kupcem je Alexander Pumpyanskiy, ve Švýcarsku žijící ruský podnikatel a syn ocelářského magnáta. Ten již vlastní Prieuré Saint-Jean de Bébian v Languedocu, které převedl na biodynamiku a celkově dost posunul. V případě Ganevata je ale cílem naopak s věcmi moc nehýbat, zůstávají i Jean-François a jeho sestra Anne. Do podniku se přijde učit a Ganevatovi pomáhat Jocelyn Broncard, enolog se zkušenostmi z Domaine Rolet a šéf jurské vinařské laboratoře. Důvodem prodeje jsou komplikované ročníky, nutnost investic do delšího vyzrávání vín (a problémy s kvašením a zráním některých ročníků, které prostě nejsou ještě připravené) a ostatně i komplikace s „následnictvím“ ve vinařství a celkově snížení tlaku, který na Ganevata v posledních letech byl. S Pumpyanskiym si prý lidsky sedl a vše vypadá nadějně. Tak uvidíme…