O svatomartinském víkendu jsem s přáteli otevřel tři vína z Montepulciana od Tenuta di Gracciano della Seta (web), lahve ze setu, který jsem pořídil na jaře od pana Skleničky. Jde o jeden z nejstarších a ve své době nejrozsáhlejších podniků v oblasti, ovšem zdaleka nedělali jen víno. Dnes hospodaří na nějakých 70 hektarech, z čehož vinice tvoří 20 ha a jsou dlouhodobě vedené čistě, od roku 2015 přímo v (dnes už certifikovaném) bio režimu. Ač podnik velmi tradiční, jehož produkce pevně stojí na Sangiovese a několika variantách Rosso a Vino Nobile di Montepulciano, jsou otevřenějších různým experimentům a i hlavní vína dnes trochu posouvají, po éře mohutnějších „tříslovinných oblud“, trošku odlehčenějším směrem :-) Stále využívávají i původní sklepy z počátku 19. století pod zámkem, pro zrání v pětistovkách a větších sudech, ale v roce 2013 dostavěli nové prostory s nerezy i sudy, moderním lisem, kontrolou teploty a vším ostatním potřebným. Podnik vlastní Giorgio della Seta, který se jej znovu ujal po delší době ve vrcholném byznysu po světě, a spravuje jej Vannozza della Seta. Zda byl příklon k ekologickému zemědělství iniciován tím, že byla provdána za Alda Paravicini Crespi z Cascine Orsine, jednoho z nejpřednějších propagátorů biodynamiky v Itálii, netuším. Každopádně sklepmistra jim od roku 1995 dělá docela vyhlášený Beppe Rigoli.
O víkendu jsem, při dvou různých příležitostech, otevřel vína z Château de Durette (web) z Beaujolais, o kterém jsem se tu zmiňoval už dříve. Od letošního února se postupně propíjím jejich hlavní Tradition řadou vín, kterou jsem koupil v setu od pana Skleničky, a baví mne to. Původně jsem to chtěl sepsat vše najednou, ale asi nevyjde, tak odhrnu alespoň ta aktuální vína. Obě pochází z jejich vyšší řady Prestige. V poslední době jsem pil z klasiky spíš základy a nebo různé naturální a leckdy divočejší kousky či naopak vína připravená hodně „po Burgundsku“, tohle je mnohem víc směrem aktuální klasice, byť Juliénas už trochu do vedlejšího regionu pokukuje :-)
