Pár ryzlinků od Markuse Molitora

Včerejší návštěva preferovala trochu sladší víno a tak jsem pro ni otevřel Markus Molitor Riesling Ürziger Würzgarten Kabinett 2016 se zlatou záklopkou. A dobrovolně přiznávám, že sám pak dost upil, tohle prostě můžu. Moselská protáhlá láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. A sedm a půl alkoholu. Světlejší citronová žlutá. Parádní, čerstvá, výraznější a vyloženě slinosbíhavá vůně. Nektarinky a meruňky, trocha kořenitosti, vlhký šutr, mineralita. Sladké, lehkonohé ale koncentrované, s parádní výraznou kyselinou, úžasně šťavnaté, ovocné, delší. Jakmile víno začne doznívat, tak máte chuť hned se napít znova. Mizí úplně samo. Tenhle styl „cukříku“ prostě mohu. Měl jsem tu ze stejné vinice a ročníku i kabinet s bílou kapslí a také „suché“ spätlese, vše výborné.

Báječný veltlín a chlastací rýňák

Další z úlovků v Harrachově v Roubence (a víno ze sortimentu Veltlínu) byla rakouská biodynamická legenda z Wachau Nikolaihof a konkrétně jejich Grüner Veltliner Federspiel „Im Weingebirge“ 2010, skoro sedm let ve starých sudech a lahvováno v dubnu 2017. Klasická pistole, šroubový uzávěr. Ve vůni báječná kombinace jemnosti a bohatšího projevu, zralejší hruškové ovocnosti s bylinkami, podběl, lehce toastově kouřové, mineralita, nazrálost. V chuti suché, čisté, moc pěkná kyselina, nazrálé ale stále s čerstvostí a svěžestí, lehce slané, delší, elegantní. Lehké, komplexní, zajímavé výtečné bílé, které hraje na úplně jinou notu než je intenzita a koncentrace, tak obvyklá u současného Wachau, ale spíše sofistikovanou uměřenost. Fakt krásný.

Parádní frankovka a charakterní suchá Tokaj

Po delší době mi doma skončil Peter Wetzer. Vinař z rakousko-maďarského pomezí sídlí v městě Sopron, jede čistě ve vinicích i sklepě, zaměřuje se na staré vinice a zajímavé unikátní polohy. Produkce malá, kvalita vysoká :-) Otevřel jsem Blumenthal Kékfrankos 2017, tedy čistou frankovku z jedné z jeho novějších viničních akvizic. Malá vinice v Soproni, 50-60 let staré keře namnožené z původních výsadeb v oblasti, na spraši se štěrkem a vápenci. Většina hroznů odstopkována, fermentace a macerace v otevřené kádi asi tři týdny s občasným potápěním matolinového klobouku, pak přetočeno do starších 300 až 1000l dubových sudů, lahvování bez filtrace a čiření a jen s decentním zasířením. Zavoskovaná burgundská láhev s DIAM korkem. Tmavá rubínová barva, fialový tón. Čerstvé, mladistvé a ještě úplně nepřipravené, ale i tak zábavné. Kořenitost, šťavnaté od vůně, švestka, minerální linka, kouřovost, hlubší a zábavné. Středně plné, výraznější, šťavnaté se super kyselinou a s každým douškem vyvolávajícím chuť na dalších. Strukturované, mladistvé, kamenité, delší. Výborná klasická frankovka co bude dál krásně zrát.

Nové sklenky a chutné slovinské červené

Aktivně pokračuji v pobytu v Harrachově. Počasí nic moc. Včera jsem poprvé stál na sjezdovkách, dnes podruhé. Primárně kvůli dětem, které to baví. Mne tenhle „sport“ vždycky děsil a… nic se nezměnilo. Nechápu vás, které to baví, ale budiž, nemusím rozumět všemu. Zítra se na to vykašlu a půjdu běhat :-) Navštívili jsme místní sklárny Novosad a syn. Založeno 1712 a tvrdí, že jsou (minimálně v Čechách) nejstarší stále fungující sklárnou. Mají i vinné sklo, kvalitní poctivá ruční práce. Sem tam najdete něco jen s barevnou nožičkou a ty jsou bezva, už je tu pár let používám, ale jinak má vše vhodného tvaru bohužel i zabarvení kalichu. Vypadá to pěkně, ale praktické to není, byť jsem dneska jedněm málem podlehl. Čisté „moderní“ vinné sklo aby u nich člověk pohledal, jejich zaměření je trochu jiné. Teda našel jsem tam jednu nádhernou velkou burgundskou sklenici, která z jejich běžné produkce velmi vybočuje a jsem si skoro jistý (přeci jen jsem na vinné sklo trošku úchylák, ale nikomu tím nezpůsobuji škodu a tak se snese…), že jde o zakázkovou výrobu pro někoho jiného co neprošla kvalitativní kontrolou (tj. drobné odchylky tvaru, druhá jakost prostě, ale objektivní problém jsem neodhalil). Super tvar a nádherný kus skla, byť trochu těžší a žádné pírko to není. On taky objem nemalý, zhruba litr, slabší vína to zabije. Už z toho piju třetí víno a jsem nadšen. Stojí to 450 Kč, což je tak polovina až třetina ceny za obdobně kvalitní ručně foukané sklo jinde. Jenže je to cena za krabici šesti kusů. Mám nutkavou potřebu jít vykoupit úplně vše :-)

Vulcanica a tip v Harrachově

Pivnica Čajkov je jedním z mých oblíbených slovenských producentů a jejich perlivá Vulcanica, postupně v několika různých verzích, mne opakovaně dost bavila. Včera jsme vypili láhev Vulcanica #3, což je opět „methode untraditional“, protože to není typická druhotná ani obyčejný pét nat. Jde o směs Pesecká leánka 2017 a Pinot gris 2016, vinice Stará hora a Sádowie, kterou znovu přirozeně v lahvi rozkvasil mošt ročníku 2018. Pod korunkou, neodstřelené a s kaly. Před servisem otočeno dnem vzhůru, výsledkem výraznější kalná žlutá barva. Voňavé, lehce nasládle až jakoby muškátově květinové, minerální linka. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny a skvělá pitelnost, decentní perlení, slušná délka, ovocnost. Naturální, zábavná záležitost, která se pije jak limonáda a mizí s chutí.

Tři různorodá šampaňská

Dnes odhrnu poznámky ke třem lahvím tří různých šampaňských producentů, od báječného vína po poněkud zklamání, takových náhodných úlovků v rámci zkoumání domácí nabídky mimo degustace. Určitě největší úspěch slavil pěstitel J.M. Tissier (web) a jeho Champagne Brut Millesimè Ancestrale 2012. Jsme v Chavot-Courcourt, tedy kousek pod Épernay, v rodinném podniku s historií pěstování hroznů od roku 1931 ale s vinařstvím fungujícím od roku 1998. Výsadby, celkem téměř šest hektarů, mají u obcí Chavot, Moussy, Pierry, Épernay, Cuis, Cramant a Damery. Jedou v udržitelnějším režimu a na cestě k vyložené ekologickému pěstování. Tohle víno je polovina Chardonnay z Pierry, Moussy a Cuis z asi třicetiletých keřů a pak po čtvrtinách Pinot Noir a Meunier z keřů 40+ let u Chavot-Courcourt. Tiché víno školeno ze čtvrtiny na kalech sedm měsíců v dubových sudech, částečně malolaktika, druhotná a zrání na kalech v lahvi pět let do ledna 2019, degorzáž ruční „à la volée“ a dozáž 6 g/l. Nazlátlá citronová, fajn perlení spíš menších bublinek. Čerstvá vůně, především malvice, kdoule, trochu sušené ovoce a hlubší tóny, dotyk dřeva, lehce kořenité a máslové, povedené. Suché, čisté, středně plné, trochu výraznější, pěkně minerální, bezva kyseliny, delší, vyvážené, seriózní, hodně solidní Champagne. Potěšilo. Úlovek při procházce na Štědrý den v Chez Greg, stálo něco okolo dvanácti stovek mám dojem.

Tři úrovně cabernetu od Errazuriz

Především základní červená od chilského vinařství Errazuriz patří mezi jedny z nejčastějších lahví, které sebou vozím na grilovačky, večírky, víkendové chaty a další setkání, na kterých se schází lidé s hodně odlišným vztahem k vínu a vkusem. Samozřejmě nabalím i různé zajímavosti, exotické kousky a „naturálno“, ale upřímně tohle beru pro jistotu, funguje prakticky vždycky. A vyšší řadu mám doma coby rezervu, když chce někdo něco výraznějšího, efektního, jako dárek. Teď jsem doma udělal takový malý pokus. Otevřel vedle sebe najednou tři úrovně Cabernetu Sauvignon, resp. směsí na něm postavených, od základního kousku po jejich ikonické víno. A snažil se dopátrat, nakolik je rozdíl v ceně a kvalitě vidět. Sice mají ještě něco mezi „střední třídou“ a řadou ikon (Aconcagua Alto či Single Vineyard Cabernet Cabernet Sauvignon), ale tím se teď trápit nebudeme, následující tři vína představují hlavní část jejich cabernetové image :-)

Parádní Riesling ze starých keřů

Před pár dny dorazil do ČR Christopher Loewen, který spolu s otcem Karlem-Josefem řídí skvělé moselské vinařství Carl Loewen. Bohužel jsem nestihl ani jednu z ochutnávek, což mne hodně mrzí. Jejich vína ale od počátku roku 2017 chutnám celkem pravidelně a většina mne opakovaně dost bavila, takže mne překvapuje, že jsem se tu snad jen jednou krátce zmínil. Doma jsem každopádně teď otevřel jejich Riesling Alte Reben 2018 (zakoupeno na Kupmeto, kde je vinařství zastoupeno nově) a byl nekriticky nadšen. Tak nejdřív něco k vínu a pak vinařství obecně. Jde o výběr ze starých keřů několika různých ekologicky vedených vinic, kde starých znamená 70 až 90 let. Kvasí pomalu spontánně, dost omezené síření, zrání v 1000l dřevěném sudu. Láhev klasická pistole, kovová záklopka a DIAM10 korek. Pěkná citronová barva. Skvělá, mladistvá, slinosbíhavá vůně, poměrně intenzivní. Zralá hruška a meruňky, dotyk medu, lehce zrající kozí sýr a exotičtější tón do kokosu, minerální linka. Spíše suché ale lehký dotyk cukru tam je, super kyseliny, intenzivní, šťavnaté, žlutá ovocnost, dobrá délka, balanc, skvělá pitelnost. Přístupný a chlastací a zároveň dost komplexní ryzlink, který je radost pít teď, ale bude výtečně zrát. Měl jsem vlastně problém nevypít láhev na posezení a nechat si něco na zkoumání vlivu vzduchu na druhý den :-) V poměru k ceně prostě parádní věc.

Fajn kolekce bublin od Ouriet-Pature

Dnes odhrnu něco málo z „archivu“, mám nahromaděnu velkou spoustu zajímavých akcí, degustací a setkání s vinaři, které se mi zatím nepodařilo zpracovat. V rámci zkoumání zajímavých šampaňských producentů na našem trhu jsem třeba vyrazil na ochutnávku Champagne Ouriet-Pature (web) z Ambonnay. Na pozvání dovozce, vinotéky U Mouřenína, dorazila přímo majitelka vinařství Jannetta Ouriet, v doprovodu jednoho ze svých synů a současného enologa vinařství. Rodinný podnik vznikl v roce 1958, Jannetta převzala vedení v roce 1992 a společně s manželem rozšířila vinice na současných zhruba 6 hektarů čistě v Grand Cru polohách. Podstatnou část hroznů stále prodávají slavným barákům, po hroznech z GC je logicky poptávka, sami připraví nějakých dvacet tisíc lahví. Ve vinicích mají Pinot Noir, toho i keře staré osmdesát let, a Chardonnay. Průměrný věk vinic je ke čtyřiceti rokům. Vína připravují čistě v nerezu, ve vinicích jedou hodně ručně (mají na ně tým tří lidí) ale žádná velká ekologie. Ne každý šampaňský pěstitel jsou automaticky sudy, biodynamika (Champagne je i v rámci Francie na úplném chvostu, tedy pokud jde o procento ekologicky obdělávaných ploch) a různé speciality, opak je ve skutečnosti pravdou.

Další Mencía – ROC 2015 a 2016

Trápení čtenářů odrůdou Mencía pokračuje (oproti sherry nebo saké ovšem slavím větší úspěchy!), tentokrát zamíříme do trochu vyšších pater. Vinařka Verónica Ortega, o které zde již byla řeč poprvé (a s dostatkem důležitých informací) u Versión Original a následně jsem psal i o její základce Quite, VO nového ročníku a také zajímavé single vineyard selekci Cobrana. Dnes to budou ovšem dva ročníky jejího hlavního, nejslavnějšího a nejúspěšnějšího vína, ROC. Mencía v čisté podobě ze dvou různých a spíše písčitých poloh (El Couso a La Rata) u Valtuille de Abajo, z keřů 80+ let starých. Z poloviny celé hrozny, spontánní fermentace ve velké otevřené dubové kádi, spíše jemnější extrakce, zrání 14 měsíců v podruhé a potřetí použitých 228l burgundských dubových sudech.