Voňavé vesnické Beaujolais s pozvánkou

Mám rád dobré Beaujolais, to už jsem zde psal mnohokrát. A ne nutně jen „moderní“ naturální kousky, ale i vína spíš konvenčnějšího (ač ve vinicích mohou být klidně v bio režimu) střihu. Skoro vždy mám v chladničce kousky od velkého burgundského négocianta Louis Jadot (web). A to především z jejich Château des Jacques (viz starší zápisek) v Romanèche-Thorins, což jsou ale vína spíš „burgundštějšího“ střihu, ale též pár lahví Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“. Psal jsem o několika ročnících, naposledy o 2020, a je to výborná ukázka skvělé milé přímočaré pitelnosti a zároveň vína, které pár let hezky drží v lahvi a pozitivně se vyvíjí. Teď jsem otevřel poprvé i 2021. To byl ročník „bojovný“, ve výsledku určitě o něco lehčí než některé opulentní záležitosti posledních let. Láhev burgundská, kovová záklopka a celokorek (některé trhy mají šroubový uzávěr). Pěkná tmavší rubínová barva. Mladá, čerstvá, výrazně ovocná vůně, jahody a drobné červené ovoce, trochu peckovin a lehce Bon Pari (ale ne takovou tou nasí**cí formou „to je falešný“), mírně bylinková linka. Suché, čisté, středně plné, čistě sladce červeně ovocné, vyvážené, s dobrou délkou, jen lehce třísloviny, uhlazenější. Za rok či dva bude trochu zajímavější, ale teď má prostě veškerou tu božo veselost. Stačí trochu podchladit a je s tím spousta radosti k hromadě různých jídel, takový talíř s paštikou nebo na pánvi rychle osmahnutý polosyrový losos…

Ryzlink starých keřů a rezervní Frankovka

Otevřel jsem doma láhev Carl Loewen Riesling Alte Reben 2021. O vinařství i tomto víně ve starším ročníku už jsem tu psal, vůbec se o jejich produkci zmiňoval vícekrát. Tuhle jejich klasiku ze starých keřů na devonské břidlici, nejméně padesátiletých ale obvykle spíš k 70 letům, pomalu dlouho spontánně fermentovanou a školenou na kalech ve starých 1000l dubových sudech, jsem měl mnohokrát v různých ročnících a vždy je to výtečné víno. Jen v takových těch teplejších letech mi přijde postrádá na veselosti o něco víc, než u vín mých dalších oblíbenců z oblasti. I proto jsem se na ročník 2021 dost těšil, tam s nedostatkem kyseliny a svěžesti problém nebývá. Láhev pistole, kovová záklopka a DIAM10 korek. Citronová barva. Mladistvá docela expresivní aromatika, hlubší, ovocná, zralé meruňky a citrusy a do toho exotičtější linka, kokos, a něco kořenitosti. Se vzduchem se krásně rozvíjí a nabízí různé jemnější odbočky. Suché, středně plné, má to váhu a koncentraci až nečekanou na pouhých 11.5 % alkoholu. V chyti s výbornou kyselinou a lehkým zbytkovým cukrem a zakulaceností, velmi fajn délka. Ovocnost se opakuje i v chuti, je to moc pěkně udělané a vzhledem k vývoji ve sklence bude zábavně zrát. Jo, tohle můžu :-)

Tři skvělé vertikály Châteauneuf du Pape od Domaine de la Charbonnière

Vyrazil jsem nedávno na ochutnávku Domaine de la Charbonnière (web, dovozce), vinařství pojmenovaném podle milířů na dřevěné uhlí kdysi v oblasti důležité a významného producenta klasického Châteauneuf du Pape. Oproti degustacím, na které tu obvykle narazíte, byla tato ve Vinném sklepě Újezd 19 pojata trochu výjimečněji. Krom úvodního Cotes du Rhône a základního doménového Châteauneuf představila všechna tři jejich zásadní cuvée a každé z nich rovnou ve třech ročnících. A srovnat tak šlo vína v jejich úvodní mladistvé podobě i kupříkladu desetiletá. Díky za ty dary! Ostatně „moderní“ historie tohoto vinařství se začíná psát právě coby dar. Usedlost koupil v roce 1912 Eugène Maret, aby potěšil svou manželku, rodačku z oblasti a dceru vinaře.

Vlna ve vinicích, Německo jede a Čína padělá

Vinařství a vinohradnictví rozhodně v posledních letech neustrnulo a neustále se vyvíjí! Réva se stěhuje stále severněji a do nezvyklejších oblastí. Na fotografii níže můžete vidět novou progresivní techniku péče o velšskou vinici Gwinllan Conwy. Pod kmínky jsou rozloženy tisíce ovčích roun, které zamezující růstu plevele a odráží sluneční svit na keře. Lanolin v rounech též odpuzuje slimáky a další havěť. Vinice je bez herbicidů a pesticidů. A rozklad ovčí vlny navíc uvolňuje do půdy nutričně zajímavé látky. Jde o způsob, jak zužitkovat málo kvalitní a jinak prakticky neprodejnou vlnu, ekologicky pečovat o révu a zajistit, že i ve složitých podmínkách dozraje o trochu lépe. No nekecám, révě je v ovčí vlně prostě „tepleji“, pravda jen tím odrazem slunečního svitu, a dozraje do vyšší cukernatosti! A to se ve Walesu rozhodně hodí. Ještě bych jim navrhl nechat i trávu ve vinicích spásat ovcemi a také pěstovat odrůdy Juhfark a Pecorino, aby bylo ovčí dílo dotaženo úplně do detailu! Ne, není prvního dubna, technika vykazuje výtečné výsledky! :-) Ostatně dějí se i další zábavnosti. Třeba v Chile, konkrétně na ostrově Mechuque, vinařství Montes sype na vinice ve velkém skořápky mušlí a ústřic, taktéž pro zajištění lepšího dozrávání révy. Terroir, vole! O co jiné je to, když se původně bažina odvodní? Nebo když někde shrábne bagrem bar metrů zeminy skoro už na šutr? Případně, jako v případě vinice ze které vzniká slavné Tignanello, když ji celou pokryjí bílým vápencem nadrceným na malé kousky? O těch tunách zeminy navezených na Romanée-Conti a další vinice v okolí kvůli erozi ani nemluvě!

Parádní mladý břidlicový Riesling z Lieseru

Skoro pokaždé, když píšu o nějaké víně otevřeném „příliš brzy“, mám snahu se nějak za svůj přečin omlouvat. Vraždění neviňátek! Taková škoda! Ale berte to tak, že se prostě obětuji pro vás (lžu, mám spoustu vín v téhle jejich infantilní veselé podobě rád!). Není lepší, když o víně napíšu v počátku jeho vývoje, dokud je ještě šance si láhev koupit? Nebo preferujete zápisky typu „dnes jsem vylovil z archivu tuhle báječnou patnáctiletou láhev a vypil si ji hezky sám, tenkrát mne stála pouhé dvě stovky ale už 13 let nejde nikde koupit a další nemám abych se podělil“? :-) Rozvláčný úvod k Heldenstück Riesling trocken 2021 ze špičkového vinařství Schloss Lieser (web). O vinařství jsem tu psal nedávno a tak se dneska můžeme věnovat čistě jen vinici a tomuto konkrétnímu vínu.

Michael Liegenfeld a nejen bílá z Donnerskirchen

Minulý týden dorazil do Prahy mladý vinař Michael Liegenfeld z Weingut Liegenfeld (web) v burgenlandské obci Donnerskirchen, mezi Leithagebirge (Litavskými vrchy) a Neziderským jezerem. V restauraci Danu, kde je mimochodem someliérem jeho spolužák z vinařské školy v Klosterneuburgu, představil vína rodinného podniku a produkci, pod kterou se podepisuje vlastním jménem. Rodina má v oblasti historii někdy od roku 1650 a krom pěstování révy se věnovala i obilí a chovu dobytka, exkluzivně vínu se vlastně věnují až od 70. let minulého století, postupně rozšířili vinice na dnešních téměř 40 hektarů a přeorientovali se od prodeje hroznů a sudovky na kvalitní lahvová vína. Vinařství to tedy není už úplně malé, jde o moderní podnik specializující se na bílé odrůdy (z půlky je to Veltlínské zelené) a červenému se věnují spíše okrajově, v běžné spotřební řadě vyšvihnou nějakých 300 tisíc lahví ročně. Měl jsem možnost si vína projet a s vinařem popovídat mimo oficiální degustaci a byl to příjemně strávený čas.

Philipp Lucas, Lucashof a skvělé ryzlinky

Když jsem v týdnu otevřel nový ročník jednoho z mých nejoblíbenějších vín loňského roku, láhev už pomalu nabíhající do zábavné pitelnosti, uvědomil jsem si, že mi tu úplně chybí zápisek ze setkání s vinařem na ochutnávce u dovozce Der Weinschmecker na konci listopadu. Tak napravím dnes! Řeč je o Weingut Lucashof (web), rodinném podniku z Forstu. Měl jsem tu o nich článek, právě i s oním oblíbencem a vínem s bezva poměrem ceny ke kvalitě. Popíjel jsem i další jejich vína a základní litrovku ryzlinku dokonce „propašoval“ do doporučení ve Forbesu, namísto luxusních lahví :-) Pod víny se nyní již dominantně podepisuje Philipp Lucas, který i na ochutnávku dorazil. A je to velký vinař! Ve smyslu, že je opravdu vysoký, ční nad své okolí! Ale i to, co z vinic přenáší do lahví, je skvělé kvality a pod jeho vlivem se o těchto vínech určitě bude mluvit víc než doposud. Na degustaci jsme se bavili o všem možném vinném i nevinném, o specificích ročníků i jednotlivých poloh, o archivaci a pití „zbytečně mladých vín“, o lásce k Burgundsku, ryzlinkové stylistice, experimentech s amforami… bylo to prostě bezva!

Favereau 2019 a Riesling od Horsta Sauera

Zase se budu opakovat. Již pravidelnou lednovou aktivitou je nákup nového ročníku Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean Jules“, ideální je to totiž v rámci slevové akce 1+1 na celé kartony u Kupmeto :-) O producentovi a novinkách u něj jsem psal nejvíce u ročníku 2016, loni jsem vás oblažil článkem k ročníku 2018 a teď mi dorazil 2019. Opět nadpoloviční díl Merlotu doplněný Cabernetem Sauvignon a malým dílem Cabernetu Franc, z trochu přehlédnutého ale dost kvalitního ročníku. Tmavá rubínová barva, trochu fialový tón. Poměrně expresivní aromatika, mladá a především ovocná, tentokrát s výrazným černým rybízem, sušená švestka s uzenou slaninou, sladkost, kořenitost a trocha divokosti, trochu čokoláda. Suché, středně plné až plnější, s pěknou kyselinou, mladé s dost výrazným tříslem a velmi slušnou delší dochutí. Dobře postavené, koncentrace a tmavší ovocnost, dost povedené. Působí to vlastně docela seriózně, vzhledem k cenové kategorii (po lahvi 270 Kč, v rámci akce půlka). Ale ideál nechat 2+ roky ještě ležet, byť ke kusu masa potěší už teď. 2018tka je teď k pití dost fajn, stejně jako 2016 a 2015 :-)

Parádní Cabernet Franc z Villány

Chladno, lezavo, pořádné červené je na místě! Ve sklence A. GERE Villányi Franc 2018 Csillagvölgy dűlő (web), víno od jednoho z nejslavnějších vinařů regionu a potažmo Maďarska, nedávno jsem se tu rozepisoval o jejich odrůdové specialitce. Tohle je ovšem „klasika“ největší. Zařazeno jako DHC Villány a odrůda Cabernet Franc, jejíž kvality jsou v regionu natolik prokázané, že místní typická projev v čisté podobě dokonce najdete na vinětách jako Villányi Franc. Jsme v jediné vinici, Csillagvölgy, kde rodina s výsadbami začínala, polohy v překladu znamenající Údolí hvězd a hned u města Villány. Od roku 2010 obdělávají všechny vinice ekologicky, od 2014 jsou i bio certifikovány, ale na vinětách to obvykle nenajdete. V případě tohoto vína jde o superprémiovou kategorii, v rámci vinařství ze stejné kategorie jako cuvée Kopar, výš už je jen jejich Solus či Attila Cuvée. Ročník 2018 byl plný extrémů – v březnu révu poškodil mráz, v dubnu teploty a počasí jak v létě a obecně celé jaro teplé a suché, v létě naopak dost lilo. Ale teplo přišlo, sklízelo se docela brzo a kvalita byla poměrně vysoká.

Třikát z vrcholu hodnocení nejlepších vín ČR

Vzpamatovávám se po víkendu, kdy jsem bohužel musel oželet vinný festival Bottled Alive a ještě dlouho toho budu litovat, ale pořádal jsem jinou akci a termín se nešťastně sešel. Tak musím doufat, že se přátelé podělí o nějaké zásadní tipy na vína, která bych si měl přechutnat :-) Každopádně dnes vrátím ke křtu Průvodce nejlepšími víny ČR, už jsem tu psal o dvou tam degustovaných lahvích a dnes přidám tři další. Třeba tu vůbec nejlépe hodnocenou v průvodci, s 98 body se jí stala Pálava 2020 slámové víno z vinařství Sonberk (web). Takže víno sladké, konkrétně má 178.7 g/l zbytkového cukru při 9 g/l kyselin a 9 % alkoholu. Jde o mix tří různých sběrů (5., 7. a 20. října 2020), vysoušených a lisovaných 23. a 24. února 2021. Lahvují do malé buclaté čtvrtlitrové lahve a běžné cena ve vinařství je 480 Kč, přepočteno na klasickou sedmičku pro srovnání tedy 1440 Kč alias 60€. Víno je to každopádně skvělé. S výraznější tmavší barvou, intenzivní medovou vůni propojenou s ovocnými džemy a kořenitostí, bohatou a omamnou, velmi efektní. V chuti sladké, ale s výbornou kyselinou, koncentrací, na vysoký cukr vyvážené, opět žlutě džemově ovocné, květový med, velmi dlouhé. Pokud vína podobného stylu vyhledáváte, tak tohle se rozhodně nemá zač stydět. 98 bodů je fakt hodně, ale rozporovat nebudu.