Don Maximiano v původní a moderní podobě

Už mnohokrát jsem tu psal vínech od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto), je to můj oblíbený producent z Chile. Základy v řadě Estate stojí o něco víc než známější supermarketová konkurence, ale kvalita je u nich hodně vysoko. A produkují několik „ikonických“ vín a snaží stále posouvat dál, aktuálně třeba řadou „cool climate“ fantastických kousků o kterých bude řeč časem. Ostatně o jejich ikonách už jsem tu psal a měl zde třeba zajímavé srovnávačky jedné odrůdy různých úrovní, dokonce několikrát. Jejich Don Maximiano Founder’s Reserve je jakousi poctou zakladateli vinařství a jedním z prvních „prestižních“ vín Chile, produkováno od roku 1983. A hned od začátku ukládali až polovinu každoroční produkce ve sklepě, aby měli v budoucnu zásobu vyzrálých vín a mohli světu ukázat, že Chile nejsou jen vína na vypití do roka a do dne, ale jejich potenciál jde mnohem dál. Nedávno archiv vypustili na trh a jen se po nich zaprášilo :-) Já měl teď na ochutnávce možnost srovnat „mladý“ ročník 2010 s teprve druhým vyprodukovaným, 1984. Oboje z Aconcagua Valley, z jejich nejstarších výsadeb v blocích Max I, Max II a Max V, s odlišným podložím a podmínkami. Včetně detailů o sklizni a technice zpracování je popisují na webu.

Vlašákový a veltlínový pet nat

Než se dostanu k reportům ze zajímavých degustací, především o evoluci jednoho šumivého „ne tak úplně pet natu“ ze Slovenska, tak pro dnešek jiné bubliny. Vdechli jsme Dion Pet Nat 2021, biodynamickou naturální šumivku od Weingut Schmelzer (web) od Neziderského jezera, z vinic na písku a štěrku. Odrůdově je to dominantně Welschriesling a část odrůda Sämling, po pomletí krátká macerace a následně samotok spontánně fermentuje a před dokončením je stočen do lahví kde dojede. Klasika. Žádná filtrace, žádné síření ani jiná aditiva. Čirá láhev, korunkový uzávěr a na vinětě text Písně májové od Goetheho. Tmavší slámově žlutá barva, opalizující, pěkné živé perlení středních bublinek. Zábavná kombinace florálních a ovocných tónů, trochu grep, kvasnice. Suché, živé, s bezva kyselinou, citrusovost, výborná pitelnost. Hodně zábavné „letní“ bubliny a mizelo úplně samo. Mám pet naty rád, ale můj problém s nimi je ten, že ta přímočará zábavnost dost často nekoresponduje s cenou. Za požadovaných 460 Kč prostě koupím i o dost serióznější bubliny, no.

Skvělý Riesling z Wachau a Pinot Noir z Falce

Proběhl obří ProWein v Německu, v Rakousku zásadní festival naturálních vín Karakterre a teď se ve Vídni rozjelo i VieVinum a přidružené akce. Já jsem teda bohužel doma, sem tam stihnu menší degu či jedu v poklidu po jednotlivých lahvích. Třeba ještě nějaké větší akce zvládnu, ale teď se nezadařilo, přeci jen je to furt „jen“ koníček a holt je třeba se věnovat i jiným věcem. Což nepíšu, abyste mne litovali, nijak zvlášť netrpím :-) Pojďme odhrnout dvě lahve co jsem v poslední době pil. A začneme ryzlinkem. Vinařství Leo Alzinger (web) a Riesling Smaragd Ried Liebenberg 2020, tedy nejvyšší kategorie v rámci ryzlinků z Wachau, z výtečné  polohy a od vinaře patřícího mezi tamní naprostou špičku. Já vám říkal, že netrpím :-) Kombinace dvacítky ročníku a smaragdu jsem se trochu obával, očekával jsem trošku obludku, ale naštěstí dobrý! Vinice je mezi Dürnsteinem a Weissenkirchen a pro ně trochu netypická, chladnější s větším podílem slídnato-křemenné břidlice. Víno kvasí v nerezu a zrajé také ve větších neutrálních sudech z rakouského dubu. Víno je v lahvi tvaru pistole uzavřené celokorkem. Je čerstvé, čisté, voňavé, s krásnou kyselinou a strukturou. Mladé a teprve na cestě, ale už teď extrémně zábavné. Především do citrusů a peckovin jako bělomasá broskev, s lehce exotickým a florálním nádechem. Suché, šťavnaté, má to váhu ale zároveň lehkost a živost a fantastickou pitelnost, citrusy a opět peckoviny a minerální linka v delší dochuti. Krásné víno. U nás už zhruba osmistovková záležitost, no, což je hodně. Já chutnal ve Wonder Wine Bar na Andělu.

Blaufränkisch Kirchholz & Frankovka od 7 Řádků

První dnešní zastávka bude v Rakousku, v Burgenlandu, u Blaufränkisch Kirchholz 2017 biodynamického vinařství Weingut Weninger (web). Tahle frankovka už je zástupcem jednotlivých vinic, zde konkrétně na spraši a jílu a štěrkopíscích. Přímo navazuje na polohu Hochäcker, ale přeci jen se trochu liší a krom onoho štěrkopísku navíc svou roli hrají i starší, až šedesátileté, keře. Kirchholz pro mne byl ve starších ročnících obvykle takový „sweet spot“ frankovek od Weningera, charakterní víno s potenciálem zrání ale přístupnější (i cenově) než třeba Dürrau nebo Steiner. A obecně o Weningerovi jsem toho tady už sepsal spoustu. Tohle je samozřejmě ruční sběr, spontánní fermentace a macerace deset dní v dřevě a betonu. Zrálo 18 měsíců ve velkých dřevěných sudech, lahvováno bez filtrace a jen s 5 mg/l přidaných siřičitanů. Burgundská láhev, celokorek ještě zalitý voskem. Rubínová barva. Fajn aromatika kombinující červené peckoviny, až lehce navinulé, s kořenitostí a trochou divokosti. Suché, středně plné ale lehkonohé, šťavnaté, s pěknou kyselinou a slušně dlouhé, hezky postavené a sympatické. Druhý den s výraznější zemitostí a otevřenější a trochu se bojím, co s tím udělá další vzduch. Upřímně… určitě „naturálnější“ než dřív, ale tenkrát mi to přišlo jako lepší a serióznější víno. Franz Weninger svá vína obecně trochu „odlehčil“ a ač mne to baví (hlavně u základnějších vín) a vše je přístupnější a snáze pitelné, tak si upřímně nejsem stoprocentně jist, jestli u těch terroirových kousků je vždy úplně na místě.

Legendární Domaine Weinbach

Domaine Weinbach (web). Legenda Alsaska. Vinařství pojmenováné podle říčky protékající jejich pozemky sídlí na úpatí Grand Cru Schlossberg, na místech osázených révou již v devátém století a v prostorách fungujících jako vinařství v držení kapucínů již od roku 1612. V roce 1898 vinařství a pět hektarů vinic zakoupili bratři Fallerové, Théodore a Jean-Baptiste, a později přešlo na jejich syna a také synovce, Théa, který byl významnou postavou alsaského vinařství a formování apelací. Zemřel v roce 1979, podniku se ujala jeho žena Colette společně s dcerami Catherine a Laurence. Především pod vedením Laurence a jejího zápalu pro kvalitu ve vinici, s jejich postupným převedením do ekologického zemědělství a od roku 1998 na části a poté od 2005 komplet 28 hektarů i do (dnes Demeter certifikované) biodynamiky, dosáhlo vinařství dalších kvalitativních vrcholů a napevno se zařadilo mezi alsaskou i světovou špičku. V roce 2014 Laurence naprosto nečekaně zemřela, ve věku pouhých 47 let. A o necelý rok později ji následovala i Colette Faller. Těžce zkoušeného vinařství se ujala Catherine se svým synem Théem. V roce 2017 kariéru v bankovnictví opustil a do rodinného podniku se vrátil také její druhý syn, Eddy Leiber-Faller.

Tautavel a Bordeaux od Château Carbonneau

Před pěti lety jsem tu psal o lahvi Côtes du Roussillon Villages Tautavel „Hommage aux Vignerons“ 2013, výběrové edici vína z této zajímavé oblasti od aktuálně extrémně úspěšného vinařství Gérard Bertrand. A teď vylovil ze sklepa další láhev (č. 7366 z celkových 7466), abych se podíval, jak (ne)vyzrálo do krásy :-) Hodně tmavá až neprůhledná barva. Stále poměrně tmavě ovocné ale již nazrálejší, sladká kořenitost a vliv dřeva z dřívějška není tak výrazná, zralé fíky, kakao, lehce „polévkové koření“ otevřenější projev. Suché, silnější, plnější, velmi solidní kyseliny, tmavší ovocnost, již uhlazující se třísloviny a slušná délka. Nepůsobí tak obludně jako dříve, solidní plnější záležitost. Inu proč ne. Měl jsem tři lahve a jednu věnoval jako dárek, takže další zkoumání vývoje neproběhne :-)

Jurský crémant a tříčtvrteční Qiller

V minulosti jsem tu psal o Domaine Pierre Richard (web) z Jury, přesněji o jejich ročníkových bublinách. Zkoušel jsem i jejich základní, které jsou fajn, a také růžovku, ale u ročníkovky byl prostě nejlepší poměr ceny a kvality. S mladou krví, po studiích a praxi v jiných podnicích se domů do vinařství vrátil mladý Vincent Richard a došlo k pár změnám. Například funkčnímu webu a také jiným vinětám, byť u těch o úplně zásadní kvalitativní pokrok nejde :-) Ale důležité jsou vinice, 11 hektarů rozprostřených u Vernois, Voiteur a Mantry, které začali převádět do bio režimu a dnes už jsou i certifikované. U crémantu jsem se naposledy zmiňoval v roce 2019 o ročníku 2013 a velmi mne překvapilo, že i nejnovější závoz před pár dny byl ročník totožný! Tohle víno je Chardonnay, ale ne čisté, nově na zadní vinětě drze přiznávají přídavek 5 % Pinot Noir o kterém dříve nemluvili! Předpokládám také z projevu, že zrání na kalech bylo výrazně delší než obvyklé 4+ roky a víno bylo odstřeleno později, tedy nejde o to samé co jsem měl dříve a vyzrávané déle po degorzáži. Crémant du Jura Millésimé 2013 tmavší žlutá barva a intenzivní, vytrvalé perlení menších bublinek. Výraznější aromatika, nazrálejší trochu, kombinace citrusů a navinulejší malvice, decentně minerální, s trochou až exotičtější ovocnosti do pečeného ananasu a tropika, trochu oříškové. Hodně dobré! Suché, středně plné, s moc pěknou kyselinou, ovocnost směrem malvice a slušná délka, lehounká nahořklost v závěru. Chuť nedosahuje komplexity vůně, ale stále jsou to zatraceně sympatické bubliny. Cena postupně vystoupala, od nějakých 360 Kč přes 390 po současných 440 Kč.

Pryč s názvem Prosecco, Champagne Charlie plachetnicí, 7 tisích hektarů na prodej

Prosecco to nemá lehké. Teda vlastně… Prosecco to má až příliš lehké! Vlastně… je to složitější. Na jednu stranu se prodá sebeobyčejnější takto označené víno, i kdyby „jen“ coby součást ultrapopulárního Aperol Spritz. Prosecca se vyrábí stále víc, nově oficiálně i v růžové, a všechno to z trhu zmizí. Na stranu druhou Prosecco spousta vínomilců a odborníků vlastně nebere vážně a za seriózní (šumivé) víno, kterým v dobrých rukou a z kvalitních vinic rozhodně umí být, což producenty samozřejmě vůbec netěší. A podobně jako to potkalo ve Španělsku cavu, od které se kupa producentů opravdu kvalitních bublin odvrátila a nechtěla být s apelací dále spojována, začíná se totéž dít i v Itálii. Příkladem budiž vinařství Col Vetoraz (k nám je vozí VinoDoc), s vinicemi v srdci Valdobbiadene a to včetně nejprestižnější části Cartizze, které se rozhodlo výrazu prosecco z vinět úplně zbavit. A nejen z vinět, ale z veškeré propagace a marketingové komunikace. Od teď to bude už jen apelace Valdobbiadene DOCG a hotovo.

Tiché Xarel·lo a efektní Blaufränkisch

O Oliver Viticultors (web) jsem se zde již krátce zmiňoval dříve v souvislosti s jejich výbornou cavou. Teď jsem si pořídil jejich tichou novinku. Nějakou dobu dělali jen čtyři základní tichá a k tomu jednu serióznější vyšší Malvasia de Sitges, teď přidali víno BROTS v ročníku 2020. Což je tiché Xarel·lo z bio(dynamicky) vypěstovaných hroznů (bio certifikováno) z jediné vinice, La Rosella. Krátká studená macerace, z poloviny francouzské dubové sudy a z druhé nerez, zrání na jemných kalech a již v únoru 2021 v biodynamicky vhodný den dle lahvováno do burgundských lahví uzavřených kvalitním celokorkem a s kovovou záklopkou. Tmavší barva, lehce nazlátlá. Na odrůdu tak jsem na ni zvyklý až překvapivě uhlazená, krémovější a zaoblenější „burgundštější“ vůně, se žlutým ovocem a trochou citrusů a dotykem středomořských bylinek, čisté a sympatické. V chuti středně plné, suché, s pěknou kyselinou a delší, vyvážené, docela seriózní bílé. Opravdu moc fajn. Jen… mi u toho srdce nebušilo rychleji, odrůdu si představuji trochu jinak (můj problém) a víno mi přišlo prostě tak nějak úplně v pořádku a trochu postrádající nějaký unikátní charakter. A zároveň jsem si prakticky jistý, že bude bavit mnohem víc lidí než některé ty „kyselina co loupe sklovinu“ ryzlinky či lehké frankovky co často nadchnou mne… :-)

Cava, svěží Riesling a naturální rosé

Po včerejším obsáhlejším monotematickém článku dnes zas taková všehochuť. Ventura Soler Cava Reserva Brut Nature (web), zdegustováno ve wine baru/obchodě Wine Office, který se na španělské bubliny (ale i nějaká ta tichá vína) specializuje. Vinařství je rodinný podnik sídlící na okraji Sant Sadurní d’Anoia, s historií od roku 2003, kdy se rozhodli přestat prodávat hrozny a dělat vlastní víno. Čistě(ji) ve vinicích, ale bez certifikace. Vína jen z vlastních hroznů. Tohle je jejich základ, obvyklé spojení Macabeu, Xarel·lo a Parellada, nerez, druhotná v lahvi a ležení na kalech rok a půl. Bez dozáže. Pěkně perlení menších až středních bublinek. Čistá, klasická aromatika, kombinující ovocnost jablíčka a bílého ovoce se sušenými květy a bylinkami. V chuti suché, čisté, přímé ale moc dobře pitelné, hezky postavené a vyvážené, s bílým ovocem a trochou nahořklosti citrusové kůry v závěru. Fajn osvěžující záležitost.