Quinta da Romaneira a zdaleka nejen portské

Minulý týden jsem si se zástupcem vinařství prochutnal několik vín ze sortimentu Quinta da Romaneira (web, dováží Kupmeto), tradičního portugalského vinařství z oblasti Douro a producenta portského. No portského… Romainera oficiálně existuje od roku 1757, byť v oblasti vinařila už předtím, a od roku v 2004 v majetku Brita Christiana Seelyho (který stojí za pozvednutím Quinta do Noval a dělá i dost fajn přísné bubliny v Anglii, krom toho že je ředitelem AXA Millésimes a jejich širokých vinařských aktivit v Bordeaux i jinde), v roce 2012 se přidal Brazilec André Esteves, a pod jejich vedením se spousta věcí změnila. Podnik s 412 hektary pozemků (druhý největší v oblasti, révou je ale osázeno „jen“ 86 hektarů a prostor na expanzi tudíž velký) na třech kilometrech toku řeky Douro se více zaměřil na klasická tichá vína, ostatně jako mnozí další v oblasti, portské dnes tvoří necelou třetinu jejich produkce. A budoucnost silně vidí v bílých vínech (z odrůdy Gouveio, ale mají vysazeno i Viosinho a Rabigato a zkoušet budou i ty mezinárodní) z vyšších nadmořských výšek, ale experimentují i s výsadbami v oblasti neobvyklých odrůd jako Syrah či Petit Verdot. Většinu výsadeb ovšem tvoří klasika – Touriga Nacional, Touriga Franca, Tinta Roriz (aka Tempranillo) a Tinto Cão. Vybudovali nový moderní provoz více přizpůsobený právě produkci nefortifikovaných vín, vínům z jednotlivých specifických vinic a podobně.

Otázky a odpovědi o Jižním svahu

Je pozdě a říkal jsem si, že dnes se (po hodně dlouhé době) na článek asi vyprdnu, ale nakonec se rozhodl pár řádků sepsat. Je to trochu závislost, přiznávám. Asi jako pití vína, ale tomu se říká alkoholismus a je to méně společensky akceptované než grafomanie. I když v České republice… no nic, složitější téma. Také jsem závislý na vinném skle, dneska jsem testoval aktuálně dost trendy výrobce a taky novou řadu od toho asi nejslavnějšího, ale o tom někdy příště. Dnešní rychlozápisek si dovolím takové malé Q&A. Pár otázek, co dostávám dost pravidelně, a odpovědi na ně. Jde o směs typických dotazů na degustacích, sem tam v poště na sociálních sítích a ostatně i od návštěv doma. Budu pak moct na „článek“ odkazovat, až některou z nich znovu dostanu. Tak jdeme na věc…

Vlašáky a Sauvignon od Thomase Straky

Dostala se mi do rukou tři bílá vína od Weingut Thomas Straka (web) z obce Rechnitz. Pomezí středního a jižního Burgenlandu, na hranicích s Maďarskem. Sice Straka, ale rakouský, byť do téhle oblasti původně dřevorubecká rodina přišla v osmnáctém století z Čech. Každopádně straku na vinětách vytěžují co to dá :-) Rodina poměrně záhy na svých pozemcích vysadila révu, od padesátých let minulého století také provozovala první heuriger v obci. Osvěžit se u nich, a také ubytovat, můžete dodnes. Vinice mají svazích Günser Gebirge (aka Kőszegi-hegység, Kysecké pohoří), kde se nachází i nejvyšší hora Burgenlandu, Geschriebenstein s nadmořskou výškou 884 metrů. Straka má vinice i v pěti stech metrech (samotný Rechnitz je okolo 360 metrů), navíc na rule, krystalické břidlici a vyvřelinách. Aktuálně pracují na přibližně 8 ha vlastních vinic (a stále se pomalu rozrůstají) vedených ekologicky, bez herbicidů jsou od roku 2003 a bio certifikováni od 2017.

Třikrát ryzlinkové bubliny

Miluju bubliny i ryzlinky a když je to dohromady, tak… dost často vlastně úplně nadšený nejsem, přiznám se. I z Německa či Alsaska a od vinařství, která dělají špičkové ryzlinky, bývají bubliny lepší z jiných (obvykle burgundských) odrůd. A ty ryzlinkové spíš výjimečně stejně komplexní a zajímavé, upřímně docela často je to pro mne spíš zklamání, ač ta vína voní hezky a pijí se dobře. Pokud jde o nějaký poctivý déle vyzrávaný klasický flaschengärung (o německých a potažmo rakouských sektech jsem se nedávno rozepisoval), tak už to většinou taky není zrovna levný a očekávání bývají větší. Ale stále platí, že Riesling je odrůda, která dokáže nabídnout prakticky všechny bílé vinné styly, díky nízkému pH a přirozeně vysokým kyselinám bubliny nevyjímaje. Ať už v podobě s kratším ležením a výrazně ovocné, nebo s typicky teplejší fermentací a delším ležením na kalech, kde už je to o trochu jiných projevech. Dneska se mrkneme na tři různé kousky. Dva jsem chutnal na nedávné ryzlinkové masterclass, o které ještě bude řeč, další už hezky celou láhev doma.

Ryzlink od Mlýnka a červené Chassagne

Hledání skvělých ryzlinků nikdy nekončí! Tentokrát jsem se místo Německa mrknul na Moravu. Ale vinař Filip Mlýnek (web), krom času stráveného u Michlovského a obrovských úspěchů vinařství Volařík v době kdy tam pracoval jako sklepmistr, pracoval několik let také u slavného Weingut Künstler. A jak vypadá skvělý ryzlink by tedy měl vědět :-) Já zkusil Ryzlink rýnský Staré 2020, suchý pozdní sběr z vinice v katastru Dobrého pole. Jde o jednu z teplých poloh Dunajovických kopců, s černozemí a sprašemi ale také (a to by mělo platit pro tenhle ryzlink) v nižších polohách dost písčitou, každopádně ve všech případech také hodně vápenitou. Připraveno čistě v nerezu. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Tmavší, nazlátlá barva. Poměrně expresivní aromatika, již lehce nazrávající, minerální, medovo-kořenitá s linkou sladšího žlutého až tropického ovoce. Suché, intenzivní, poměrně koncentrované ale nijak plné, cukr prakticky neznatelný a kyselina naopak velmi vysoká, víno je to řízné, ostřejší. Slušná délka. Cena 250 Kč nebo tak nějak. Inu proč ne, upřímně. Byť, a teď pár pravidelných čtenářů možná klepne, ta kyselina možná až trochu vyčuhovala a stoprocentně harmonické to nebylo :-) Což neznamená, že v acid freaks nevzbudí neskonalé vzrušení!

Kroupy, vedra, nové odrůdy a všichni umřeme

Mrazy v dubnu zasahující k životu se probouzející révu, od ledna sucha a v květnu réva úplně dehydrovaná, na začátku června krupobití následované brutální vlnou horka s absolutními rekordy v měřené historii a to ještě nebylo léto, poté další krupobití a včera masivními přívalové deště s bleskovou povodní a znovu i kroupami. Oh, putain de merde. Něco se týká Francie obecně, většina ale přímo Burgundska. Dobrovolně přiznávám, že tenhle milovaný region už zkoumám spíše ze zpráv, co vše se zase pokazilo (a jak i přesto jsou vína skvělá, byť je jich méně a opět podraží). U vinařů a vín, co mi opravdu rozbuší srdce rychleji a chtěl bych pít, obvykle prostě nejsem ochoten zaplatit požadované ceny. Na Burgundsko tak hledím (obvykle, sem tam si láhev dám, ale fakt málo) jen z povzdálí a usmívám se u článků s hodnocením dvaceti vyzrálých špičkových lahví z 60.-80. let :-)

Plani Arche a charakterní vína z Umbrie

Dnes se budeme pohybovat v Itálii, v kraji Umbrie, jen pár kilometrů přes údolí od starověkého města Assisi. Elena a Roberto DiFilippo zde provozují podnik Plani Arche (web), rodinné vinařství se šesti hektary vinic rozprostřenými v šesti různých polohách. Jméno podniku je latinskou verzí názvu místní svatyně, Pian d’Arca, kde prý sv. František z Assisi pronesl své slavné první kázání ptákům. Mají vinice v certifikovaném bio a jedou s velkým příklonem k postupům biodynamickým a také těm, které učí Masanobu Fukuoka. Pro práci na vinici používají spíše koně než traktor, ač Roberto už měl dvakrát zlomenou nohu po kopanci. Ale traktory mají zase jiná rizika! Pěstují především Grechetto a Sagrantino a také nějaké to Sangiovese, Barberu a lokální klon Trebbiana. Co a jak a proč (ne)dělají ve vinicích sepsali do přehledného PDFka. I ve sklepě jedou čistě a bez aditiv, některá vína jsou i nesířená. Podnik je postaven na dědictví rodiny Eleny, Roberto své rodinné vinařství (které je mimochodem bio již od roku 1994, takže to pro ně není nějaký aktuální trend) přenechal sestře ale sám je ještě spolumajitelem a vinařem v podniku La Sapata, který ovšem nenajdete nikde poblíž, ale v Rumunsku :-) Vzhledem k výše uvedenému v kombinaci s vzhledem vinět, a husami prohánějícími se mezi řádky, jsem čekal trochu funky záležitosti, ale byl příjemně překvapen.

Výtečný Meunier od Pouillona k narozeninám

Udělal jsem si k narozeninám radost a otevřel Blanc de Noirs od Champagne R. Pouillon (web), jejich čistý Meunier Les Châtaigniers 2014 Extra Brut, láhev č. 345 z celkových 612. O vinařství jsem tu více psal před čtyřmi lety, letos v únoru jsem měl konečně možnost je i navštívit. Fabrice Pouillon se posunul, od ročníku 2018 už vše jede „svou metodou“ (M.F.P., Méthode Fabrice Pouillon), dotáhl ke své spokojenosti druhotnou fermentaci za pomoci moštu a mohl tak přestat přidávat kvasinky odjinud. Od Pouillona jsem moc nepil šampaňská, která by šlo popsat jako elegantně lehká či filigránská, spíše silnější důraznější vína s bublinami. A tenhle postup mu v rámci stylu hezky funguje. Navíc to opravdu vypadá, že dospěl ke stabilním výsledkům bez nadměrného rozptylu projevů v rámci šarže, což je jeden z hlavních důvodů, pro který většina ostatních spíš skončí na úrovni experimentu či u jednoho speciálního takto připraveného cuvée. Mám trochu podezření, že je to drobátko složitější než jen využití zavakuovaného zachlazeného moštu stejného vína a sklizně, ale bude i přidávat cukr separovaný z téhož moštu a kdo ví jaké další triky má. Mimochodem s touhle metodou si nehrají jen nějací „okrajoví ezoterici“, ale experimentuje s ní třeba i Jacques Selosse.

Skvělý základní Riesling od Knewitzů

Degustační poznámky ke všem ochutnaným vínům, i kdyby to mělo být fakt jen ve zkratce a hlavní dojem, jsou dost užitečná věc. To jste třeba takhle v restauraci a víte, že nějaké víno jste chutnali ale nejste si jisti, nakolik vás oslovilo, protože ten večer toho bylo fakt hodně. Chvilka hledání a hned víte, že si ho rozhodně chcete upřesnit, protože naposledy vyloženě zaujalo. Základní Riesling trocken 2020 z Weingut Knewitz (web) z Appenheimu v Rheinhessen, jejich gutswein. Bratři Björn a Tobias Knewitz dovedl během pár let vinařství ke štemplu VDP, úplně čerstvě se stali kulatým dvoustým členem sdružení. Dnes už mají 25 hektarů čistě obdělávaných (aktuálně v přechodném období na bio certifikaci) vinohradů, na několika odlišných polohách. Velmi často ale (hlavně v případě Hundertgulden) na Německo až netypicky výrazně vápencových, ale také se sprašemi, jíly a velkým podílem železné rudy. Vína z těchto poloh v jejich podání mají dost specifický charakter, dost to svědčí šardonce či rulandskému šedému, ale jejich hlavní odrůdou je stále Riesling.

Anglická apelace, vesmírná réva a Isole & Olena

Opakovaně jsem se tu zmiňoval o šumivých vínech z Anglie (a potažmo Walesu), mám pro ně docela slabost. Psal jsem tu o různých novinkách, vinařstvích i jednotlivých lahvích. Anglická šumivka se za poslední dvě dekády posunula ze zajímavosti do vína, které je třeba bát vážně. Výsadby stoupají, ostatně do nich investují i prestižní producenti ze Champagne a rovnou si tak pojišťují svou pozici, a to docela rychle. A společně s nimi i velikost produkce. Ve srovnání s Champagne je stále „zanedbatelná“, ale už to fakt není jen rarita a do sklepů jde aktuálně každý rok na zrání i přes patnáct milionů lahví (ovšem počasí je tam přeci jen trochu nevyzpytatelné a čísla dramaticky lítají) a do konce dekády to nejspíš bude výrazně přes dvacet! V dobrém ročníku teď anglické bubliny atakují čísla určitě známější italské Franciacorty. Vlastně to píšu hlavně kvůli další zajímavosti ve vývoji. Anglické bubliny totiž nově mají první apelaci! Výrobci jako Nyetimber, Ridgeview či Bolney budou moct uvádět PDO Sussex Sparkling Wine a ještě o trochu více tak dát najevo svá specifika a unikátnost. Předpokládám, že vinaři třeba z Kentu a dalších oblastí se nenechají zahanbit :-) Však svoji apelaci má i sýr Stilton nebo Cornish clotted cream! Ano, i v podstatě škraloup (kdo ho v dětství nenáviděl na kakau?) má apelaci! Každopádně bubliny ze Sussexu musí být připraveny tradiční metodou, z povolených odrůd (Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Meunier s tím, že použít jde i Arbanne, Pinot Gris, Pinot Blanc, Petit Meslier a Pinot Noir Précoce). Povinnost je alkohol alespoň 11 % a nejméně 6 g/l kyselin.