Dvakrát Gavi a jednou Frascati

S vedrem bojuji různými způsoby, onehdy večer jsem třeba otevřel dvě mladá vína z Azienda Agricola Cinzia Bergaglio (web) z Tassarolo, dva různé pohledy na odrůdu Cortese a apelaci Gavi. Od doby, co jsem vína chutnal naposledy, vinařství významně a k lepšímu upravilo viněty, vypadají teď o dost moderněji, ale jinak se moc nezměnilo. Ve vinicích jedou ekologicky, ve sklepě spíš moderně čistě – nerez s kontrolovanou teplotou, zakvašení neutrálními kvasinkami a nějaká ta filtrace. Obě vína byla uložena do bordó lahví s plastovou záklopkou a DIAM korkem. Gavi Fornace 2019 má citronovou žlutou barvu. Čerstvé, mladičké ve vůni, lehce krémové, ovocnost do broskví a žlutého ovoce, citrusovost připomínající pomelo, trocha florálních tónů. Suché, čerstvé, s dobrou kyselinou, vyvážené, ovocnost kopírující vůni včetně lehké nahořklosti pomela, jemně minerální. Fajn věc za slušný peníz, 235 Kč.

Finalisté Vinaře roku 2020, cukr v červených a morová okénka

Covid-19 do hodnocení vidle nehodil a tak už známe finalisty MAKRO Vinař roku České republiky pro rok 2020. Při pohledu na seznam jsem se musel ujistit, že mi omylem nepřišla tisková zpráva z loňského či předloňského ročníku, ale ne. Prostě se v rámci kolekcí v téhle soutěži točí obvyklí podezřelí oslovující široké spektrum hodnotitelů. Pro letošek jsou tedy ve finále Vinařství Mikrosvín Mikulov, Ing. Miroslav Volařík, Milan Sůkal, Znovín Znojmo, Sonberk, Zámecké vinařství Bzenec, Spielberg a Nové vinařství. Mikrosvín a Zámecké vinařství Bzenec jsou navíc „jedna parta“. Už příští týden uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Na návštěvě u Petra Marady v Mikulčicích

Report z moravských návštěv začnu od té poslední, z vinařství Petr Marada (web) z Mikulčic. Jeho vína sleduji už mnoho let a opakovaně jsem se tu o leckterých zmiňoval, ale vlastně nikdy nepsal nic obecně o vinaři jako takovém, až teď zde a před pár dny anglicky na Instagramu. Petr Marada, nadaný muzikant a primáš cimbálové muziky Slovácko, je vinař stále docela mladý (stejný ročník jako já :-) a vlastně první „profesionální“ generace vinařů v jejich rodině. Sice se u nich víno vždy vyrábělo, ale spíš jako doplněk k hlavnímu zaměstnání. Petr se do toho pustil po absolvování Zahradnické fakulty v Lednici na Moravě a Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (obor Zpracování zahradnických produktů). Postupně se dopracoval k aktuálnímu přístupu „méně je více“ a přesvědčil i starší generaci, že jet ve vinicích ekologicky a ve sklepě bez aditiv (krom trochy síření) je ta správná cesta.

Skvělý Corpinnat vinařství Júlia Bernet

Tenhle tropický týden začneme bublinami. Vinařství Júlia Bernet, s podtitulem „Vinyes de Muntanya“, sídlí v obci Subirat spadající pod Alt-Penedès, na úpatí pohoří Ordal. Takže vinice jsou v nadmořské ke 400 metrům i výše. Svá vína nedeklarují jako cavu, ale připravují je v rámci sdružení Corpinnat, jehož jsou i zakládajícími členy. To alespoň zatím plní přesně ten efekt, který mělo mít… pokud je na lahvi španělských bublin Corpinnat, tak si můžete být jistí, že jde o nadprůměr či patří mezi tamní absolutní špičku. Júlia Bernet je relativně nové vinařství, začalo v roce 2003 a vinař Xavier Bernet jej pojmenoval po dceři. Čistě vlastní vinice (7 ha) a již několik let jsou i v certifikovaném bio, víno připravují pouze z nich. A veškeré další zpracování, od úvodní spontánní fermentace po finální odstřel kalů, probíhá přímo u nich. Ročně takto připraví zhruba 40 tisíc lahví, hlavně šumivých. V kontextu bublin prostě takový styl poctivého menšího pěstitelského šampaňského :-)

Passalacqua na černé listině a další novinky

Valentina Passalacqua, jedna z hvězd naturální vinné scény, zažila raketový vzestup a nyní prožívá stejně rychlý pád. Vinařka z Puglie s více než 60 ha, jejíž základní vína řady Calcarius v litrovce s vinětou evokující periodickou tabulku prvků byla miláčkem Instagramu, už je odstraněna z nabídky jejích tří zásadních distributorů v USA (Zev Rovine Selections, Jenny & François Selections, Dry Farm Wines) a odvracejí se od ní i další prodejci po světě (ale kupříkladu britští Les Caves de Pyrene za ní stále stojí). Důvodem je, že její otec, zemědělský magnát s 2000 ha pozemků a majitel mramorových lomů, byl dán do domácí vazby a obviněn z praktiky zvané „caporalato“, zneužívání námezdných dělníků najatých skrz prostředníky. Často jde, a platí i v tomto případě, o migranty, kterým byla vyplácena naprosto minimální mzda a práce probíhala v nepřijatelných podmínkách, především pokud jde o možnosti odpočinku a hygieny. Valentina sice odmítala, že má s otcovým podnikáním cokoliv společného, a o podmínkách pracovníků na jeho pozemcích prý nevěděla, ale podle Jenny & François Selections prozkoumané dokumenty nezávislost obou podniků bohužel neprokazují. Případ krásně ukazuje křehkost celého tohoto oboru, který v mnoha případech stojí jen a pouze na důvěře, a to i když na lahvích mohou být všemožné certifikace. (Ne)použité postřiky a spontánní fermentace nemusí nic vypovídat o otrocké práci…

Štavnaté Albariño a opulentní Ryzlink vlašský

Průzkum bílého Španělska pokračuje, tentokrát to bude opět oblíbená odrůda Albariño a původ v Galicii, apelaci Rías Baixas, konkrétně údolí Salnés. Jsme v Bodegas Fulcro, podnik Manuela Moldese má oficiální historii sotva deset let a nejde o nic velkého (30k lahví), v začátcích vinaři vypomáhal Rodri Méndez z mého oblíbeného Forjas de Salnés a i dnes na něčem spolupracují. „A Pedreira“ 2019 je jejich hlavním vínem a největší produkcí, z relativně starých keřů okolo čtyřiceti let, spontánně kvašeno v nerezu, úmyslně bez malolaktiky, zraje něco přes půl roku na jemných kalech, z malé části v použitých sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Citronová barva. Čerstvá, docela výrazná vůně, s lehce herbální linkou, citrusy a lehkou krémovostí. Mladé, čerstvé, suché, čisté. Středně plné, s výbornou kyselinou a slanou minerální linkou, s citrusovou ovocností, delší. Vyvážené, šťavnaté, výborné pití. Kterému myslím trocha zrání rozhodně neuškodí a bude bavit milovníky suchých ryzlinků. Tohle vinařství musím prozkoumat víc, mají v nabídce hodně zajímavě působící kousky. Za láhev jsem dal 12€. Pro sběratele čísel – ve Wine Advocate má RP 93, takže bohužel žádný „můj objev“, už se o nich ví…

Skvělé prosecco od Marchiori a L'Antica Quercia

Dnes to bude Prosecco. Ne, nepřestávejte číst! :-) Začneme u Marchiori RocciaMadre 2019 Brut (Valdobbiadene Prosecco Superiore). Už informace na webu napovídají, důrazem na různé terroiry a staré odrůdy, že se snaží o něco trochu jiného. Obhospodařují ekologicky 12 ha vinic, 4 ha lesa a 3 ha luk. Tohle víno je odrůdově Glera Tonda 85 %, Glera Lunga 2 %, Bianchetta 3 %, Verdiso 5 % a Perera 5 %, staré výsadby na terasách v nadmořské výšce až 400 metrů. Ruční sběr, krátká macerace, typická druhotná fermentace v tanku (50 dní), dozážováno někam k 6 g/l cukru při více než šesti gramech kyselin. Světlejší, pěkné perlení. Čerstvé, suché, svěží, s mixem florálních tónů a ovoce do hrušky, trochu citrusů a minerální linka. Suché, šťavnaté, poměrně slušně strukturované, bílé ovoce, mineralita, fajn délka. Serióznější, vybalancované, více než chutné prosecco.

Domácí vermutová (mini)revoluce

Už opakovaně jsem se vyznával ze své lásky k dobrému vermutu. Mám pocit, že tu mají zbytečně špatné jméno. Většina si pod nimi představí základní „čízo“ (které, upřímně, přes průmyslový způsob vzniku vlastně není špatné) nebo Metropol a „pití pro ženský“. Případně je tak nějak akceptují v oblíbených koktejlech, ale víc se nad nimi nezamýšlejí. Ale vyvážený poctivě udělaný vermut je prostě skvělé pití, samostatně i právě do různých zábavných mixů. A v zásadě jsem raději za podobný pečlivě připravený nápoj, než za normální víno dohánějící aromatiku a chuť kdo ví čím nepřiznaným. Vždy mám doma pár lahví z Itálie, Francie či teď ze Španělska (kde vermuty dost jedou a příjmy si díky nim vylepšují i tradiční výrobci sherry jako Lustau či Fernando de Castilla). No a konečně se blýská na lepší časy i u nás. Na rukodělné charakterní vermuty se vrhl „tak trochu jiný lihovar“ Landcraft, surovinami primárně z vlastní produkce a případně kooperací s jinými menšími nadšenci, a před několika dny se přidal i domácí specialista na růžová a fortifikovaná vína, Jan Stávek. Dnes se mrkneme na výrazně odlišné vermuty obou dvou.

Týden ve vinařstvích na Moravě

Po týdnu na obvykle dost rozpálené Moravě zpět do náhle vytrvale deštivé Prahy. Konečně se mi zase podařilo navštívit pár domácích vinařství, ve většině případů docela intenzivně a včetně zkoumání vinic, a k tomu jedny špičkové sklárny. Mám rád festivaly a různé přehlídky, kde si člověk může rychle udělat přehled o produkci mnoha různých producentů, ale osobní návštěvě se stejně nic nevyrovná. Vše jsem absolvoval hezky s celou rodinou. Pravda, druhý či třetí mlýnkoodstopkovač už děti zrovna nebral, on ostatně ani ten první. Ale v sešitech mají spoustu kreseb jak vinařských provozů tak révy, snad to v nich zanechalo nějaké pozitivní stopy. Vinařům vyžraly zásoby rajčat a jiné zeleniny a vypily bezové sirupy, ale jinak byly relativně dost v pohodě. Když se zrovna neztrácely někde v dáli v řádku či nesnažily schovat do betonového tanku. Čímž chci všem zúčastněným poděkovat nejen za čas investovaný do mé návštěvy a rozhovorů o víně a všem okolo, ale i za trpělivost s dětmi :-)

Chutné Txakoli nejen do veder

Není to tak dlouho, co jsem tu dost spokojeně psal o Txakoli z Bodega K5. Teď jsem otevřel jejich „joven“ variantu téhož, vyzrávanou kratší dobu, KPilota 2017 Getariako Txakolina. I zde stoprocentní odrůda Hondarrabi (nebo Hondarribi) Zuri ale mladší výsadby a na kalech školeno jen pět měsíců, vše ostatní platí. Bordó láhev, kovová záklopka, plastový špunt. Barva trochu do zlaté. Na úvod mírně reduktivně zaprděná vůně, které prospěje rozdýchání. Postupně pěkná ovocnost, jakoby chladnější exotické ovoce, něco citrusů, výrazná minerální linka. Velmi suché, výrazné kyseliny a přísnější projev, takový trochu nervózní, citrusové, lehkonohé ale slušně koncentrované, s trochou slanosti v závěru. Povedené vyloženě letní osvěžující víno, jednodušší než ono hlavní K5, ale taky bezva. Txakoli je tu k dostání málo a je to škoda, dnes se dají najít hodně zajímavé kousky.