Dvojka a trojka od Château Valandraud

Château Valandraud ze Saint-Émilionu, slavný představitel „garážistů“ a moderních Bordeaux, dnes již legendární víno z produkce Jean-Luc Thunevina s manželkou Murielle Andraud. V roce 1989 za v podstatě veškeré úspory zakoupili 0.6 ha vinici a první ročník, 1991, skutečně vznikal v garáži a bylo ho jen 1500 lahví. V ročníku 1995 je Robert Parker ohodnotil lépe než Château Pétrus, v roce 2012 v nové klasifikaci Saint-Émilionu se vyšplhalo mezi Premier Grand Cru Classé, flaška v rámci En Primeur předprodeje nových ročníků dneska stojí ke čtyřem tisícům. Vinařství se trochu rozrostlo, krom hlavního červeného vína produkuje i víno druhé a třetí, dělají i dvě bílá a různé specialitky, někdy jednorázové. Dobrovolně přiznávám, že první víno jsem chutnal vlastně jen v mladé a nehotové podobě, nikdy v uzrálejší. A bylo na mne… takové trochu obludné. A vzhledem k cenám vlastně trochu irelevantní se jím zabývat. Teď jsem ale vylovil ze sklepa starý nákup druhého a třetího vína ročníku 2008 a dost se na ně těšil. K nákupu mne tenkrát přesvědčil e-mail v kampani En Primeur od Tomáše Domince, který cituji ve starším zápisku k jednomu z vín, a kde najdete i nějaké technické detaily.

Parádní biodynamický Riesling

Po dlouhé době jsem si znovu vychutnal ryzlink vinařství BattenfeldSpanier (web) z Rheinhessen, prestižního biodynamického a bio certifikovaného producenta (a člena Renaissance des Appellations) fungujícího paralelně s vinařstvím Kühling-Gillot. Už v minulosti jsem tu nemálo sepsal, naposledy se o vinařství zmiňoval zde, o něco dříve tu měl i poznámky z degustace pár jejich top vín. Riesling Trocken 2018 (VDP.Gutswein) je ale jejich úplný základ, který ovšem vzniká tak, aby vás snadno přesvědčil vyzkoušet i dražší kousky. Hrozny pochází z tratí u Hohen-Sülzen (kde je jejich hvězdou Kirchenstück) a Zellertalu (kudy v podstatě prochází hranice mezi oblastmi Rheinhessen a Pfalz, vinařství má nově i ryzlink deklarovaný z Pfalze), mošt je nějakou dobu v kontaktu se slupkami a kvasí spontánně, víno zraje z části ve velkých dřevěných sudech a na jemných kalech.

Beaujolais stoletých keřů a Bordeaux tisíce růží ze dvou terroir

Po „základním“ La Napoleon, které jsem popisoval nedávno, jsem od Domaine Clotaire Michal otevřel také Beaujolais Villages 2018 Vignes Centenaires z polohy na písku a růžovém granitu s více než stoletými keři. Školeno v použitých sudech, lahvováno bez filtrace a síření. Burgundská láhev, kovová záklopka a celokorek. Tmavá barva, do fialové, lehce opalizující. Vůně na úvod trochu bezsirně funky, tmavé ovoce, peckoviny především, sladší kořenitosti, divočejší projevy. V chuti suché, čisté, středně plné, svíravější s docela povedenými jemnozrnnými tříslovinami, dobře strukturované, tmavší ovocnost, lehce zemité, slušně dlouhé. Mladičké, docela zábavné naturální Beaujolais, u kterého bych si ale úplně nevsázel na nějaký větší potenciál zrání a klidně bych otevíral spíš teď. Koupeno u Fajnšmekra.

Povedený Pinot Noir od Mosely

Mosela, to je samozřejmě Riesling. Ale čím dál častěji, ať už je to odlišným přístupem oproti dřívějšku nebo prostě oteplením, odtamtud chutnám skvělý Pinot Noir. Naposledy jsem otevíral láhev od Wiengut Geierslay (web) z Wintrichu, podniku rodiny Kilburg s vinařskou historií již devatenáct generací! Třináct hektarů, asi 80 tisíc lahví ročně. Konkrétně šel do sklenek Kilburg Pinot Noir Wintricher Ohligsberg 2015, víno pod kterým je již podepsán aktuálně nejmladší vinařící člen rodiny, Max Kilburg. Který se do rodinného vinařství vrátil po studiích a praxi v podnicích nejen v Německu, ale i USA, Jižní Africe či Austrálii. A logicky s novým zápalem a nápady. Jde o pinot z jeho vlastní řady, která se odlišuje i vinětou a použitím názvu Pinot Noir místo Spätburgunder. A taky je víno uloženo v těžší burgundské lahvi s celokorkem a hrdlem zalitým voskem.

Ingredience ve víně možná již brzy na vinětách

Bylo to jen otázkou času… sotva jsme si zvykli na uvádění alergenů ve víně, které mohou prozradit použití některých čiřících prostředků a dalších látek, blíží se další změna. Která dost možná nabourá romantickou představu mnohých konzumentů, že víno je prostě a jen zkvašený mošt z hroznů. Již jsem se krátce zmiňoval dříve a nyní se vše rýsuje ve větších detailech. Evropská komise pracuje na legislativě, který by již záhy mohla v EU zavést povinnost uvádět na lahvích vína kalorické hodnoty a především seznam ingrediencí. Víno by se tak zbavilo výlučného postavení, kterou má oproti pivu a dalším potravinám. Samozřejmě to není tak jednoduché a zuří boj na téma, co je vlastně „ingredience“ a tedy složka, která je ve finálním produktu přímo zastoupena, a co vlastně jen „processing aid“, který ve víně poté najdete maximálně v množství stopovém.

Cesanese a Passerina od Abbia Nòva

Vypili jsme nedávno tři mladá vína od Abbia Nòva (web), menšího naturálního rodinného producenta z italského města Piglio. Region Lazio, nějakých šedesát kilometrů na východ od Říma. Vinice obdělávané přístupem směrem Masanobu Fukuoka a biodynamika, ve vinicích nepoužívají ani síru a měď. Staré výsadby původních tradičních odrůd, především Cesanese ale též Passerina, Bellone, Nostrano a další. Ve sklepě kvašení spontánně, bez velkých zásahů, jen s nějakým tím sířením. Pracují v nerezu a betonu, ale také docela dost se skleněnými 54l demižony a samozřejmě něco zraje i v sudech. Celkem mají zhruba 20 hektarů, révou osázených sedm, a ročně připraví na 30 tisíc lahví vína.

5x starší červené od Mádla

Opakovaně jsem tu psal o postarších povedených červených vínech, za kterými stojí Malý vinař aka František a Hana Mádlovi (web). A o některých, přeci jen tenhle blog a psaní o víně táhnu už nějaký ten pátek, jsem se nejspíš zmiňoval i v době, kdy šlo stále o mlaďochy :-) Každopádně vinař občas „archivy“ vytahuje i na běžných ochutnávkách a pravidelně právě uzrálé kousky dávají i do soutěže Víno 66.6, kde slaví nemalé úspěchy. Červené, Morava, síření dost uměřené a kondice obvykle výborná. Měl jsem teď možnost ochutnat, tedy přesněji řečeno po celých lahvích propít, hned několik různých 12+ let starých vín a s radostí se podělím o dojmy.

Rosé Prosecco a Wachau DAC

Můžete mít na Prosecco jaký chcete názor, ale že dostalo bubliny do sklenek mnohem častěji než bylo obvyklé mu nejde upřít. V současnosti jde o naprosto zásadní vína na světovém trhu, v počtu prodaných lahví rozhodně, mezi kterými jde najít hromadu nádherných kousků. A aktuálně se schyluje k dalšímu boomu. Dle očekávání většina členů Prosecco DOC podpořila plán na povolení růžového Prosecca, díky kterému odhadují možnost navýšit prodeje o dalších 30 až 75 milionů lahví ročně, a ministerstvo zemědělství návrh nyní schválilo. První lahve se objeví již z ročníku 2019, ve větším z letošního. Pravidla pro růžové jsou o něco přísnější než pro bílou variantu. Krom nižšího výnosu na vinicích musí být všechna vína s deklarováním ročníku (tj. z něj alespoň 85 % suroviny). Povoleny jsou pouze styly Brut Nature a Extra dry. Víno musí být v základu Glera a k ní 10-15% Pinot Nero. Druhotná fermentace v tlakových tancích je vyžadována alespoň 60 dní a na trh mohou od 1. ledna roku následujícího po sklizni. Producenti prosecca samozřejmě již roky růžovky dělají, ty ale nemohou apelaci oficiálně nést. Tak uvidíme, co změna přinese, ale osobně věštím velký úspěch.

Fantastický vulkanický vlašák

Z páteční oslavy osmých narozenin karlínského vinného baru Veltlín jsem odešel s otevřenou lahví Somlói Olasz Rizling 2016 od Istvána Spiegelberga (web). Vlašák z mého milovaného Somló od tamního z vinařů nejnadanějších. Už jsem tu o něm psal, ale malé opáčko nezaškodí. Jeho otec byl Němec a matka Maďarka, narodil se a žil v Berlíně, ale k Somló pravidelně jezdil za babičkou. Vinařství, u vinice Szent Ilona a vlastně hned vedle tamního kostela, založil už v roce 1993. Původně mělo jít vlastně jen o chalupu pro občasný pobyt rodiny, ale pozemek měl tak trochu bohužel (z jeho pohledu tenkrát) vinici a… už to jelo. Pravda první komerční ročník byl až 2004 a natrvalo se na vulkán přesunul v roce 2007, kdy seknul s původní prací testovacího jezdce pro BMW (ale dřív se živil i jako DJ a osvětlovač v divadle). Ve vinicích jede ekologicky, pěstuje tamní tradiční odrůdy (a trošku Chardonnay) a ve sklepě čistě bez aditiv krom síření a primárně v 500 a 1000l dubových sudech, často vínům dává přes dva roky prostoru než jdou do lahví a ke zrání jim nechává trvalé hrát nejstarší gregoriánské chorály.

Ochutnávky se vrací s rosé párty

Koronavirová omezení se postupně uvolňují, lidé více stýkají, podniky začínají otevírat. A tím pádem se vrací i ochutnávky vína, které zase budu (alespoň ty v Praze a okolí) s chutí zapisovat do kalendáře. Sice i za uplynulé měsíce proběhlo docela dost polouzavřených on-line degustací, ale ty jsem nějak neměl sílu sbírat a uveřejňovat. Každopádně jednou z prvních ochutnávek v „nové době“ byla včerejší akce Fun(s)´N´Rosés ve vršovickém Fajnšmekru, možnost pozdravit se s dlouho neviděnými přáteli a ochutnat či spíše popít u toho hned několik dost zajímavých růžových. Těm se obvykle moc nevěnuji a příležitost projet si jich vícero, navíc věcí ze spíše naturálnější scény, jsem ocenil. Dneska se mrkneme na tři vína, která mne z toho či onoho důvodu zaujala.