Bratři v triku, TOP vinařský cíl, suché devatenáctky, vinařský kalendář a spoty o pití

Narazil jsem na zajímavý článek týkající se mimo jiné cisternového dovozu vín pochybného původu ze zahraničí. Pokud jsou informace v něm pravdivé, pak by se tím ledasco vysvětlovalo a vrhalo na tento segment „vinařského“ podnikání nové světlo. Cisterny měnící se za hranicemi na domácí víno, obrovské daňové úniky, uplacení celníci a policisté, přístup do záznamů celní správy, zametení oznámených podvodů pod stůl či alespoň včasné varování před kontrolami. Námět na román, skoro. Bohužel i tohle, nejen báječná vína o kterých jsem psal v předchozích dnech, bylo a částečně ještě stále je domácí vinařství.

Parádní vlašák a velký sladký rýňák

Pokračujeme v týdnu věnovanému Moravě, když už se to takhle pěkně sešlo tak nemá smysl přerušovat :-) Tentokrát to bude Ryzlink vlašský Hermes 2018, nejnovější mladá inkarnace top bílé řady z Gala Vinařství (web) z Bavor. Hermes patří mezi ten typ vín, které mi přijdou jako skvělé vzorky při představování moravského vinařství cizincům, případně domácím s odporem k „podřadným“ vínům z Moravy. Na stole to navíc vypadá skvěle :-) Školeno v použitých dubových sudech na jemných kalech za občasného promíchávání. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Barva pěkná, výraznější žlutá. Na úvod docela výrazná aromatika, s kombinací zralého až lehce exotického ovoce, s krémovou linkou, vzácné dřevo, dotyk medu a citrusové svěžesti, vlhká vápenitá zeď. Skvěle si drželo formu po tři dny kdy bylo otevřeno, postupně získávala trochu hlubší, hutnější nádech. V chuti suché, čisté, s parádní kyselinou, se žlutou ovocností a krémovostí, slušně plné, intenzivní, hezky dlouhé. Mladičké a s potenciálem zrát, ale už teď dost zábavné pití. Je to ten typ vína, které hraje na vycizelovaný, precizní styl. Srdce mne samozřejmě táhne víc třebas k projevu úterního kalného šeďáku, ale dovedu si představit spoustu příležitostí, kdy bych potřeboval naopak přesně tohle. Třeba když jsem teď řešil výběr top domácích vín pro Forbes. Ale i tam se zadařilo „propašovat“ nějaké to divočejší naturálno ;-) Jinak tohle víno, jakož i další od Galy, prodává třeba Vino e Cuore. Teď stojí čtyři stovky.

Supermarketový bio Hibernal, VOC Veltlín a chlastací Merlot

Po dvou značně omezeně dostupných vínech dnes zůstaneme na Moravě, ale začneme vínem ze supermarketu. Neodolal jsem cenovce 119.90 Kč a v Bille zakoupil Hibernal pozdní sběr 2017 Bio z Vinselektu Michlovský (web). Ze stejné viniční trati, Přítlucká hora, byl v obchodě k dispozici i ročník 2018, kdyby chtěl někdo provádět vertikální degustaci. Dle viněty bylo vinifikováno ve velkém sudu z francouzského dubu. Láhev vyšší bordó, plastová záklopka, plastový špunt. Fajn žlutá barva. Expresivní aromatika, nejvýrazněji angrešt doplněný „sauvignonovým“ mixem bezu a rybízu, lehce bylinná linka, koncentrovanější a zřetelně vyzrálé. Suché, čisté, s bezva kyselinou, plnější projev se znatelným teplem vyššího alkoholu a náznakem zbytkového cukru, zakulacené, s decentní kořenitostí v poměrně dlouhé dochuti. Efektní, moc pěkně udělané aromatičtější bílé. Navíc z certifikované bio produkce. Za tyhle peníze se rozhodně nemá za co stydět!

Rulandské šedé tak trochu jinak… K.O.

Víno, které mi fakt sedne, se pozná mimo jiné tak, že ho vypiju několik flašek ještě než o něm poprvé někam napíšu. A že si preventivně předem udělám zásoby. Ne že bych měl přehnané představy o vlivu tohohle blogu a ostatně i článků v různých magazínech, často se efekt limitně blíží nule. O to více pak překvapí, když se poštěstí a nějaké doporučení zafunguje víc než dobře. Dnes je tématem Jaroslav Osička (web) Pinot Gris K.O. 2017. Co znamená K.O. už jsem tu popisoval, tohle je myslím krásná ukázka. Obecně dnes tak populární „pídží“ nevyhledávám, vlastně ani to od Osičků, ale zde vzniklo výjimečně povedené víno. Ve kterém se navíc podařilo dokonale zachytit kouzlo ochutnávaní přímo u nich ve sklepě, které se lahvováním obvykle významně ztrácí. Prostě žádná ordinérní šedá (ordinérní šeďák?).

Opravdu limitovaná edice bohémky

Domácí bublinový gigant Bohemia Sekt se v poslední době čím dál víc snaží zaměřit na další segment trhu a rozšiřuje nabídku vín kvašených v lahvi o serióznější kousky typu Prestige 36. Úplnou novinkou je pak Prestige Limited Edition Brut, kde „limitovaná edice“ neznamená to co u podobných hráčů obvykle, ale na jejich poměry skutečně směšně nízkých 578 číslovaných lahvích. I dříve bylo možné ochutnat různé speciální a výtečné šarže, sklepmistr Josef Švéda umí připravit špičkové bubliny a rád se o ně podělí, ale na běžný trh se tohle moc nedostávalo. Výjimkou bylo snad 700 lahví výtečného Pinot Blanc Karel IV. 700 let, za mne stále jedna z top věcí od nich. Aktuální limitka je šarže 2049B, pochází taktéž čistě z ročníku 2011, do lahve na druhotnou fermentaci šla v březnu 2012 a odstřel kalů proběhl v říjnu 2018. Máme tu tedy bohémku šest a půl roku na kalech, což je na domácí bublinové poměry docela unikát a v zásadě neobvykle dlouhá doba (když nepočítáme prestižní Champagne) zrání i ve světovém měřítku. Odrůdově 51 % Chardonnay, 34 % Rulandské bílé a 15 % Rulandské modré z různých vinic na Moravě. Dozáž 8 g/l, mnou zakoupená láhev měla číslo 362 a na jejich e-shopu jsem za ni dal nemalých 599 Kč. Teď už mi zůstala jen pěkná dárková krabice :-)

Betonový Sauvignon s Pálavou a výtečný Tramín

Viněty u vína jsou obvykle… nepříliš nápadité. Výjimku nemalá část naturální scény, kde je zřetelná inspirace divokostí vinět craft piva a objevuje se spousta velmi zábavných kousků. Ale o tom už jsem určitě psal. V poslední době se každopádně občas najde něco překvapivě nového a odvážnějšího i u producentů, u kterých všichni jejich běžnou vinětu znají zpaměti a viděli už stokrát. Malý vinař (alias Vinařství Hana Mádlová alias „Franta Mádl“, web) si nedávno pořídil několik krásných tulipánových betonových tanků (viz loňský zápisek), část z nich najdete v nové řadě BETON a viněta se opravdu povedla. A ač to bude znít zrovna u mne snad až nepravděpodobně, tak jsem si dost užil polosuchou směs Sauvignon & Pálava 2017. Sauvignon je tam z 85 %, v betonu se „nadechlo“ čtyři měsíce. Je to čerstvé, voňavé, s fajn mixem svěží ovocnosti, lehce herbální linky a květin. Čisté, středně plné, s trochou cukru ale fajn kyselinou, docela dlouhé, expresivní, s minerální linkou a veskrze zábavné. A navíc nestojí moc, má třeba Kupmeto (na jejich galadegustaci jsem ostatně chutnal) za nějakých sto šede.

Jean-Bernard Delmas, Ribera del Duero v bílé, USA si za víno připlatí

Ve věku 83 let zemřel slavný bordeauxský vinař Jean-Bernard Delmas. Narodil se v roce 1935 přímo na Château Haut-Brion (ve stejném roce vinařství zakoupil americký finančník Clarence Dillon). Na Haut-Brion pracoval od roku 1961 do 2003. Špičková vína připravoval i pro La Mission Haut-Brion, které má od roku 1983 stejného majitele. A v důchodu si ještě odskočil na pozici technického ředitele Château Montrose, kde dohlížel na renovaci, nové výsadby a podobně. Coby konzultant zde působil ještě nedávno, než jej začalo zrazovat zdraví.

Zajímavý alsaský crémant a revoluce od Doyarda

Vinařství Clément & Mathieu Weck (web, moc mne baví nové domény 1. řádu jako zde .alsace) z Alsaska se pomalu ale jistě pouští do „specialit“, z jejich pohledu netradičních směsí či netypických školení. V minulosti mne oslovilo ledasco z jejich klasiky, hlavně parádní sylván a muškát. „Netypické“ věci nejsou žádné divočiny, ale třeba kombinace ryzlinku a rulandského šedého přestřelená barrique sudy, amfory zatím nečekejte :-) V  řadě „cuvées confidentielles“ mají i Crémant „L’Ivresse des sens“ Brut Nature 2014, asi hlavně kvůli malé produkci pouhých 1200 lahví, protože jinak je „úplně normální“. Čistý Pinot Noir připravený v nerezu, druhotná fermentace v lahvi a zde na kalech téměř pět let, odstřeleno nedávno. Tmavší žlutá, nazlátlá barva, jemnější perlení. Ve vůni delší zrání znatelné, pěkný mix podzimního ovoce, medu, minerální linka a lehce pražená rýže. V chuti suché, čisté, na bubliny trochu plnější, slušně postavené, zakulacené a krémovější, dobrá délka. Inu proč ne. Upřímně od alsaského crémantu asi čekám trochu živější energičtější projev a nejsem si úplně jist, zda výrazně delší ležení oproti jejich normálním bublinám přineslo něco zásadního navíc. Ale proč ne, rozhodně to je odlišné a pro příznivce uhlazenějších věcí doporučeníhodné.

Naturální Beaujolais a klasika z Bordeaux

Dnes začneme v naturálnu, kdo by to byl čekal, u Domaine J. Chamonard Morgon „Le Clos de Lys“ 2016. Jsme v Beaujolais a ač Joseph Chamonard nepatřil ke „gangu čtyř“, legendární partě která tak trochu celé tohle hnutí naturálních vín nastartovala, měl k nim hodně blízko. Bohužel Joseph zemřel v roce 1990 a od té doby se vinic i sklepa ujala jeho dcera Genevieve s manželem, Jean-Claudem Chanudetem. V přístupu k pěstování révy i přípravě vína ale nastoupenou cestu neopustili. Tohle je jejich hlavní víno, pochází ze zhruba čtyřhektarové vinice se starými keři, okolo šedesáti let, u Corcelette. Naležení za nižší teploty a pak kombinace klasické spontánní fermentace a karbonické macerace, se zráním až rok ve velkých starých sudech. Lahvováno s minimálním zasířením, do 15 mg/l. Poměrně tmavá barva a zřetelně nefiltrované. Na úvod divočejší, „bezsirně funky“, hodně tomu prospívá se rozdýchat. Postupně pěkná hlubší tmavá ovocnost, s květinovou linkou a kořenitými tóny, pepř, dost výrazná železitost, rez. Suché, středně plné, pěkně postavené, s fajn tmavší ovocnost, svíravější, delší, hodně zajímavé. Již znatelně nazrálé, trochu překvapivě, čekal bych o něco mladistvější projev. Charakterní červené, jsem rád že jsem vyzkoušel. Z Beaujolais mám teď doma větší selekci, tak budu otravovat častěji, do podzimních čvachtanic a spadaného listí mi tak nějak sedí :-)

Moravia Agria aneb kyselé ze Španělska

Ve světě vína najdete dostatek jistot, třebas takový německý Riesling od dobrého producenta zklame málokdy, ale držet se jen osvědčených vín by byla nuda. Takže… co vám říká odrůda Moravia Agria? Nic? Tak to nejste sami, i encyklopedie ji označují za obskurního zástupce odrůd španělské oblasti Castilla-La Mancha. Jméno v překladu znamená „kyselá Moravia“ (prý aby se odlišila od Moravia Dulce, což je místní synonymum pro ne tak bezvýznamné a i v Portugalsku oblíbené Marufo, jehož nejdůležitější zásluhou je ale stejně spíš rodičovství slavné odrůdy Touriga Franca), ve vinicích jsou s ní trable, trpí na houbové choroby a tak. A dává světlá, tenká a kyselá vína s výraznější tříslovinou (což může upomínat k chybnému pohledu mnohých na červené z ČR, ovšem španělská Moravia fakt nemá s tou „naší“ nic společného). Takový popis zní dost nanic, než si uvědomíte, že takto se Moravia Agria chová v suchých a horkých podmínkách. A že tedy může být vítaným přídavkem k jiným odrůdám, dávajícím spíš dost plná, alkoholická a leckdy na dostatek kyseliny trpící vína, a nakopnout v nich svěžest i strukturu. Tradičně tedy mizela právě takhle anonymně v různých směsích a to se vlastně nezměnilo. Úspěšnou výjimkou je dnes hodnocený kousek :-)