Albariño, bílá viniční směs a Frankovka

Po delší době se u nás doma zase jednou sešla parta vínomilců a popili jsme mnoho velmi různorodých lahví, dnes tři kousky a k dalším se snad ještě dostanu. Prakticky všechny zaujalo Albariño ze španělské oblasti odrůdě zaslíbené, Rías Baixas. Konkrétně Abadía de Tortoreos 2016 z Adegas Luz, již jsem tu dříve psal o ročníku 2015. Vinařství od té doby spustilo i webové stránky :-) Víno je tedy stoprocentní Albariño, fermentuje spontánně v nerezu a tam i na kalech několik měsíců zraje. Výraznější žlutá barva, až do zlaté. Intenzivnější aromatika, krémovější, zralé žluté ovoce až trochu do tropického, v prázdné sklence citron, poměrně efektní. V chuti středně plné, suché, s dobrou kyselinou a opět žlutou sladší ovocnosti, dobrá délka s lehce slanou minerální linkou. Pěkně postavené, čerstvé ale již uhlazené a tak akorát k pití, sympatické víno. Které má potenciál oslovit davy a zároveň vzbudit pozornost i vinných nadšenců. Dováží BIO Sueño, běžná cena po lahvi 320 Kč.

Dvakrát cava a jedno svěží Champagne

Dnes vás opět čeká tradiční várka bublinových poznámek, jednotlivých lahví co si nešetřím do souhrnných / tematických příspěvků. Celler Vell Brut Nature Gran Reserva 2012 jsou úplně suché bubliny od menšího (80 tisíc flašek) rodinného producenta z epicentra produkce cavy, Sant Sadurní d'Anoia. Mají pár hektarů vlastních vinic a něco nakupují od místního družstva. V oblíbeném žebříčku Great Cavas od Wine Pleasures pravidelně získávají výborná hodnocení. Já na ně úplně nedám, jejich body mi často přijdou příšerně nafouklé (tohle má 95 a nový ročník 2014 dokonce 97), ale katalogy s výsledky jsou dobrý zdroj informací. Každopádně víno je to tradičně připravené, na kalech v lahvi si poleží nejméně dva a půl roku, ale spíše o něco déle (datum degoržování bohužel neuvádí). Odrůdově Xarel·lo, Macabeo a Parellada, ke kterým přidávají ne úplně malý podíl mezinárodního Chardonnay. Za uplynulých několik měsíců jsem měl víno třikrát a poznámky se celkem shodují. Pěkná citronová barva, vytrvalé perlení menších bublinek. Zralejší, trochu krémová, navinulejší aromatika, malvice, něco citrusů, čerstvá a klasická, toastová linka, vrstevnatější projev. Podíl Chardonnay, respektive odskok od typického projevu tří odrůd pro cavu nejobvyklejších, je zřetelný. Suché, pěkné kyseliny, dozáž je poznat ale nic výrazného. Pěkně postavené, jablko, dobrá délka, čistota, zralost, lehce oříškové, delší, docela seriózní fajn bubliny. Nakupoval jsem ve Španělsku po 11€ a nestěžuji si :-)

Obludné množství Prosecca, beztížný Mumm, 3D mapy vinic, ochucená vína…

Prosecco dále pokračuje v krasojízdě, už nějaký ten pátek zpátky se stalo objemem produkce nejúspěšnějšími bublinami vůbec a ročník 2018 bude opět rekordní. Počasí přálo jak kvalitě tak kvantitě, navíc naběhla část nových vinic. Když sečtete tamní DOC i DOCG, mohlo by letos vzniknout skoro 600 milionů lahví! Což je téměř dvojnásobek dnes bublinové dvojky, alespoň tedy objemem produkce, Champagne. Pokud bychom vzali v úvahu běžné prodejní ceny, tak v Champagne dnes stojí kilo hroznů více než v Itálii průměrně flaška Prosecca (které ještě dolů tlačí souboje diskontních řetězců a slevové akce) a celková tržní hodnota šampaňského je někde úplně jinde. O kvalitě nemluvě. Na druhou stranu chutného, zajímavého a různě unikátního Prosecca je čím dál víc, můžeme si vybírat :-) V titulce třeba jedno moc chutné co jsme rozlévali minule na Družstvu, v lahvi kvašené, totálně suché a bez dozáže, navíc i nesířené.

8x moravské supermarketové Rulandské modré

Občas mám chuť experimentovat a zjistit, jak si stojí běžná konzumní produkce. Kdo ví, třeba za láhev dobrého vína obvykle platím zbytečně moc :-) Na sociálních sítích mne při podobných pokusech sledující z mé bubliny nadšenců do naturálních produkce či konzumentů velkých vín litují, že musím podobné kousky pít, ale já to dělám dobrovolně! Poslední pokus sestával ze zakoupení osmi zástupců odrůdy z mých nejmilovanějších, moravských Rulandských modrých dostupných v samoobsluhách/supermarketu, v cenách 105 až 139 Kč (přičemž některá jde koupit v sámoškách a na internetu levněji než jsem za ně zaplatil, třeba Habánské sklepy nebo Vinné sklepy Valtice určitě, tato sada byla ovšem pohodlně z Rohlik.cz a bydlišti přilehlých samoobsluh). A následně jejich slepé ochutnávky, pro nalévání jsem zneužil manželku. Odpovídající teplota, pinotová sklenka Riedel, prostě seriózně :-) Možná až zbytečně, obvykle se těmto vínům totiž podobné péče nedostane a kdo ví, třeba jsou lepší za pokojové teploty z legendární superlevné (a tím pádem všudypřítomné) a z mého pohledu naprosto otřesně nefunkční IKEA sklenky FÖRSIKTIGT. Ale na tuto úroveň pokusu se snižovat nebudu. Býval bych rád zařadil i nějakého Michlovského, ale rychlý průběh obchody v okolí nepřinesl úspěch a když dostanu nějaký nápad, většinou to musím zrealizovat okamžitě, nebo najednou nemám čas či náladu a je po všem. Na kousky od dalších často zastoupených značek – Sovín (alias Neoklas), Templářské sklepy Čejkovice (základní řada a Komtur Ekko se dá snadno koupit kolem stovky) či něco dalšího ze Zámeckého Vinařství Bzenec (Eminhof, Morava Selection, Herbarium Moravicum) jsem už neměl sílu. Nevadí, i osm kousků je myslím dobrý test. Tak jdeme na věc!

Štavnatá Mencía a povedené Beaujolais

Pokračuji v obtěžování Španělskem a odrůdou Mencía :-) Nedávno jsem se tu nadšeně rozepisoval o vínu z oblasti Ribeira Sacra vinařství Castro Candaz. Dnešní kousek Finca El Curvado 2015 je znatelně levnějším (~ 15€) bratříčkem, ještě ne základem vinařství (to mám také připraveno k ochutnání) ale pochází z o něco mladších keřů (45 až 70 let, takže stále dost staré) a jde o směs z pěti různých poloh jedné lokality v zóně Chantada. Opět dominuje Mencía, ale je tam i podíl odrůd Alicante Bouschet, Merenzao a Brancellao, jde o směsné výsadby. Neodstopkované hrozny kvasí spontánně v dřevěných kádích, macerace spíše kratší a bez snahy o co největší extrakci, zrání rok v použitých pětistovkách francouzských dubových sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavší rubínová barva. Čerstvá, šťavnatá vůně, kamenitě tmavě peckovinová s květinovou linkou, taková trochu „frankovková“, slinosbíhavá, s linkou kouře a kávy a trochy kořenitosti. Suché, čisté, peckovinově šťavnaté, trochu svíravé a s jistou sympatickou strohostí a výraznější kyselinou. Velmi dobrá stavba, jemnější tříslo, delší. Opět kamenitá minerální linka, čerstvost, energie, pitelnost. Předchozí víno bylo možná o něco komplexnější, ale i tohle je bezva! Tedy pokud vám, stejně jako mně, sedí tenhle styl. Jestli preferujete plnější, teplejší „jižnější“ červená, tak tohle spíš nemá smysl zkoušet :-)

Korábovo Neuburské a fajn mladé Bordeaux

Otevřel jsem a s velkou chutí pil mladé Neuburské 2017 od Petra Korába, v akátu školené suché bílé z boleradické trati Psinky. Uzavřeno v protáhlé flétně se skleněným vinolokem, což je u autentických/naturálních/etc. producentů stále ještě trochu nezvyklá volba :-) Pěkná citrónová žlutá barva. Čistá, lehce pikantní, především florální a delikátně ovocná vůně, listnaté, jemnější, vrstevnaté. Suché, čisté, fajn kyseliny a živost, středně plné, trochu výraznější v chuti, hodně zajímavý komplexnější projev. Láhev jsem otevřel bez předchozího plánování s docela žíznivou návštěvou a první sklenka mne zastihla nepřipraveného, čekal jsem znatelně přímočařejší víno a byl nadšen. Bohužel zmizlo příliš brzo a nestihl jsem provést obvyklý experiment „uvidíme jak bude vypadat druhý den“. Každopádně mne velmi zaujalo a vidím to na další lahve :-)

Parádní Albariño v oceánu vyzrávané

Přijal jsem zase jednou nabídku odprezentovat zajímavou sadu vín a zítra se budu věnovat bílému ze Španělska. Docela se těším, je tam hned několik lákavých kousků. Každopádně coby inspiraci k přípravě jsem otevřel Forjas del Salnés Goliardo a Telleria 2013. Jsme v oblasti Rías Baixas a odrůda není nic nezvyklého, ale staré dobré Albariño. O vinařství jsem se zmiňoval detailně u jejich důležitého červeného a podruhé znovu již u odrůdy Albariño, ovšem v jiném stylu než dnes chutnané. To pochází ze starších keřů na písčité půdě, z jedné jediné malé vinice ve velmi malé nadmořské výšce (5 metrů) hned u Atlantiku. Stejné hrozny používá Raúl Pérez pro víno Sketch pod svým vlastním jménem. U tohoto vína fermentují ve starých sudech, teda přesněji v jednom pětiletém o objemu 750l, a v něm také probíhá roční zrání. Je toho méně než tisíc flašek, které jdou po naplnění pár měsíců ponořit 30m hluboko do oceánu, jediná nezvyklá věc.

3x Raventós i Blanc, Furmint Szepsyho a Oremus

O víkendu jsem otevřel jednu ze svých posledních lahví Raventós i Blanc Blanc de Blancs 2015 (Conca del Riu Anoia, viz starší zápisek, projev se příliš nezměnil) a včera na ochutnávce novinek v sortimentu Domaine R&B zjistil, že právě tohle vinařství se rozhodli zařadit do sortimentu a má tak nového/dalšího dovozce. Blanc de Blancs 2016 (odstřel kalů 26/06/2018) má světlou barvu a fajn perlení menších bublinek. Čerstvé, minerální, jemnější sušeně květinová a diskrétně ovocná vůně. Suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou a pitelnost, lehká slanost. Elegantní, čerstvé bubliny. De Nit 2016 je velmi světlounké rosé (viz zápisek k ročníku 2014, toto odstřel 05/04/2018), jemnější opět spíše květinová vůně s vrstvou drobného červeného ovoce. Suché, čisté, lehké, s velmi fajn kyselinami a pitelností, vyvážené jemnější bubliny s jemně nahořklým závěrem vyvolávajícím chuť na další doušek. De la Finca 2015 (detaily opět starší zápisek k ročníku 2013, zde odstřel 02/07/2018) má znatelně výraznější projev, ovocnější, citrusy, bílé květy, minerální linka. Suché, strukturované bubliny, s pěknou citrusovou kyselinou, pevnější, se slanou minerální linkou, důraznější ale stále s jejich typickou lehkostí a elegancí. Moc povedené.

Oz Clarke a James May na cestě za vínem

Nejsem nějak velkým nadšencem do aut, sice mám řidičák ale sám auto nevlastním. Což mi ovšem nebránilo si výborně užívat televizní pořad Top Gear. Chemie mezi jednotlivými uvaděči fungovala bezvadně a celé to bývala velká zábava. S překvapením jsem nedávno narazil na pořad Oz and James's Big Wine Adventure z roku 2006 a 2007. V něm vyráží na pouť za vínem, nejprve v kabrioletu Jaguar XJ-S (model 1989) po oblastech Francie a s obecným úvodem do vinařství, poté v obytňáku Monaco po apelacích USA, dvě naprosto odlišné osobnosti. Jednou je právě protagonista Top Gearu James May, který sice víno pije ale alespoň na počátku o něm prakticky nic neví. Tím druhým Oz Clarke, přední britský vinný odborník, autor několika knih a moderátor série gastro/vinných pořadů v televizi a rádiu. A je to docela zábava.

Pinot od Galy a cava z ročníku 2005

Měl bych se víc a systematičtěji věnovat vínům z Čech a Moravy. Předsevzetí na letošek, které se mi zatím nedaří příliš plnit. Jasně, různé domácí „naturálno“ chutnám i nakupuji celkem pravidelně, ale zbylou část té kvalitní části scény už tolik nestíhám. S velkou chutí jsem tedy objednal v restauraci k večeři láhev Pinot noir Bergrus 2016 výběr z hroznů z vinařství Gala a otevřené a už rozdýchané lahvi se podíval na zoubek i další den doma. Pinot z téhle pálavské trati, na které mají vysazen ještě Merlot, školili rok v nových a 3 roky použitých francouzských barrique sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek, elegantní viněta (jasně připravená i pro export / zahraniční konzumenty v dobrých restauracích). Tmavá rubínová barva. Intenzivní, zrale peckovinová vůně na pomezí červených a tmavých, višně a švestky, lehce těkavá, s kouřovou linkou a znatelným vlivem dřeva, decentní kořenitá linka připomínající lékořici. Plnější v chuti, zrale peckovinově sladce ovocné, silnější, s měkčími tříslovinami, dobrá délka a pěkně zakomponované dřevo. Teplejší projev alkoholu, který z vína trochu vystupuje. Určitě bych se nebál dát vínu prostor zrát nějaký ten pátek v lahvi. V současné podobě zaujme spíše intenzitou a důrazem a pěknou ovocností, snad časem přidá i na eleganci. Cena u Vino e Cuore něco přes čtyři stovky.