Rings, špičkové bubliny z Pfalze

Jedny z nejlepších bublin, které jsem za dlouho dobu pil, mají původ… v německé oblasti Pfalz, konkrétně část Mittelhaardt. Bohužel opět nejde o nějaký objev, se kterým vás seznámím jako jeden z prvních… vinařství má pět hvězdiček (a titul vinařství oblasti v nejnovějším průvodci) od Eichelmanna a čtyři od Falstaffu, jsou členy VDP a takové ty věci. „Naturálnější“ sekce mého čtenářstva ale nemusí hned utíkat, zároveň mají všechny vinice v bio režimu a tenhle sekt je dokonce nesířený! Weingut Rings (web) z Freinsheimu, 35+ hektarové vinařství (včetně obnoveného monopolu Leistadter Felsenberg nebo elitní polohy Kallstadt Saumagen) s novými výsadbami v poměrně hustém sponu, podnik řízený bratry Steffenem a Andreasem Rings a zaměřující se na seriózní, suchá a docela striktní vína s potenciálem zrání. Zdaleka to u nich není jen o obligátním ryzlinku. Mají i nějaké ty výsadby bílých burgundských odrůd, něco Sauvignonu, nějaké ty cabernety a Merlot a dokonce trochu Syrahu a umí z toho skvělé věci. Excelují ale především v Ryzlinku a zásadně se zaměřují také na Pinot Noir, i s ním umí divy. Před pár lety také dodělali úplně nové vinařství, z většiny zapuštěné pod zemí, které je ještě posunulo dál.

Z čeho pít víno, smutné zprávy ze světa vína a viněta Moutonu

Patlal jsem teď na sociálky video s vinnými sklenkami a chtěl ho odkázat na blog na tematický článek, ale zjistil, že by si zasloužil aktualizaci! Vlastně nejblíže tomu důležitému ve zkratce jsem psal v textu Za co okolo vína utrácím a za co už ne a více se tématu věnoval před dávnými deseti lety v článku Z čeho pít víno. Obecné rady v obojím jsou myslím stále platné, můj domácí přístup se trochu vyvinul. Prakticky úplně jsem opustil univerzálku od Zalto a 90 % vín v současnoti piju ze dvou různých riedelovek, Veritas Pinot Noir a Veritas Champagne. Sem tam proložím nějakou sklenicí na Bordeaux styl vín, větší burgundskou sklenicí „montrachetkou“ na některé oranžády či bílá s výraznějším dřevem či výše zmíněným Zaltem (nebo spíše Linden Nº 3 White od sklárny Izaak Reich). A tím to hasne. Jak to máte teď vy? Co je váš nejčastější skleničkový „pracovní nástroj“? :-)

Hodnotil jsem Salon vín a už zná šampiona

Byl jsem pozván, abych se zúčastnil finálového kola hodnocení pro Salon vín 2026, prosévání čtyř stovek vín vzešlých z nominačních soutěží do nejlepší stovky. Pozvání si moc vážím. Přes veškeré výtky, které jsem k Salonu v minulosti psal, je to stále hodně prestižní záležitost a každý ročník dobrá ukázka špiček v rámci „standartní“ domácí produkce. Spousta mých oblíbenců se soutěže neúčastní, mnozí ani nemají dost volného vína, aby si mohli dovolit vyhradit 700+ lahví a vyčkávat s jejich prodejem pro případ umístění, ale tak to prostě je. Zařazen jsem byl do komise zabývající se tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A rozhodně se tam našlo pár kousků, které bych si doma rád otevřel. Vín, u kterých jsem úplně nechápal, jak se vůbec mohla do finále propracovat, vlastně nebylo tolik :-)

3x Beaujolais Nouveau 2025

Pokaždé, když mám degustaci či přednášku na téma Beaujolais, snažím se co nejvíce akcentovat sdělení, že Beaujolais není jen Nouveau. Tahle oblast má stále ještě reputační problém a jak jsou jiné tradiční a známé regiony definovány svými nejlepšími víny, tak v případě Beaujolais se lidem stále vybavují především mlaďoši. Ale zároveň… prostě Beaujolais je také Nouveau. Je to jejich zásadní prodejní artikl – bavíme se o zhruba pětině až čtvrtině vinic věnovaných tomuto vínu – a nejde se mu úplně vyhnout. Ty nejlepší ukázky jsou ve skutečnosti chutná „chlastací“ vína. Ty nejhorší ne děsivější než jiná špatná průmyslová vína puštěná na trh o pár měsíců později. A vlastně to je i celkem zajímavý pohled na projev nového ročníku. Ten aktuální, 2025, je objemem menší ale kvalitní. A v případě mladých vín by měl být konzistentně poměrně slušný napříč výrobci. Mimochodem obecný a dramatický propad obliby červeného nejen ve Francii a také menší zájem o mladé Beaujolais stále trva, letošní produkce je opět nižší než loni – i přes navýšení množství růžového – a možná spadne pod hranici 100.000 hektolitrů. Tohle číslo je furt slušné, ale je to určitá psychologická hranice :-)

„Bordó“ směs a nádherný Pinot aneb elitní červená Morava

Když se řekne červené z Moravy, tak se mi samozřejmě automaticky vybaví typická směs Cabernet Sauvignon a Merlot. Ne, to je vlastně při debatě o Bordeaux, omlouvám se! :-) Každopádně (nakolik to není zásadní artikl a ve smysluplné kvalitě obvykle stojí nemalý peníz) bordó směsky samozřejmě najdete i na Moravě. A jedna z nich se dokonce vykutáleně až trochu drze jmenuje Bodro. Už v minulosti jsem ji dost vysoko hodnotil ve slepé degustaci na soutěži a teď o víkendu si dal i celou láhev. Víno J. Stávek (web) Bodro 2021 je již výše nastíněná kombinace CS+Me školená dva a půl roku v malých dubových sudech, nefiltrováno. Výsledkem je tmavší rubínová záležitost s moc pěknou ovocností, klasicky černý rybíz a taky ostružiny, ale i červenější ovoce (višně) a k tomu výraznější kořenitost, vypálené dřevo a něco vanilky. Suché, čisté, středně plné, šťavnaté, slušně koncentrované, něco svíravosti ale tříslo poměrně jemnozrnné a sladší, fajn délka. Precizně připravené. V pohodě k pití teď, archivace bych se ale vůbec nebál. Upřímně je to opravdu moc pěkný. Bordeaux to není a to je dobře, když jsou hrozny z okolí Němčiček :-) Běžná cena byla okolo 350 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě přijde naprosto v pohodě. Spousta Bordeaux v téhle cenové kategorii podobné kvality nedosahuje. Kdybych byl donucen bodovat, určitě skončím v zóně 90-92 :-)

Svatomartinské, skvělá cava a Molitor z Lidlu

Otevřel jsem Svatomartinské! Je červené, přímočaře ovocné, teče to. Sklenka se při vymývání usazenin zbarvila do netypické podezřelé světle modré barvy, ale třeba je to… přirozené. Je to špatné víno? Nemá žádné vady a je technicky zvládnuté. Je dobré / chutné / zajímavé? Řekl bych to tak, že slouží určitému účelu, který se liší od toho, co jako dobré víno v životě potřebuji (uvažoval jsem o slově chci, ale co si budeme nalhávat…) já. Mnoho jiných osloví, potěší a užijí si ho. Hodí se k huse? Méně než dobře vychlazený český ležák nebo trochu nazrálejší moravský pinot s výraznější kyselinou, který jsem k ní otevřel já. A bez ohledu na to, co si o podobných vínech myslím, jich nejspíš i příští rok na trhu přistane zase skoro dva miliony lahví. Prosím pijte vína z Čech a Moravy, i kdyby to měla být Svatomartinská! Nakolik jsou některá lepší než jiná, bylo by obecně o hodně (hodně!) lepší, kdybyste pili spíš běžné poctivé kousky než uspěchané mlaďochy, ale všechno lepší než domácí produkci ignorovat úplně… Čímž bych toto téma protentokrát uzavřel! :-)

O korku v prestižní restauraci

Ochutnal jsem (a nebo vypil) v posledních týdnech spoustu zajímavých a leckdy fakt skvělých nových vín a u některých klasik si ověřil, že si kvalitu stále drží. Znovu jsem prezentoval oblast Beaujolais nadšeným vínomilcům a také se zúčastnil hodnocení vzorků šestnácti vinařství z letošního Vinařství roku a vůbec se u toho nenudil. Občas něco přidávám na Instagram, ale nějak nestíhám psát články a je mi to líto. Furt doufám ve zlepšení, držte palce! Dnes se alespoň podělím o jednu snad zajímavou historku z nedávné návštěvy dobré restaurace a budu zvědavý na váš názor…

Potěšení s El Rapolao

Už jsem se tu opakovaně zmiňoval (dokonce, hrůza z covidových časů, ve formátu videa…), že mám rád odrůdu Mencía a dost vyhledávám vína hlavně z Bierza, obzvláště z okolí Valtuille de Abajo. A taky že mezi mé oblíbené vinaře patří Raúl Pérez, rocková hvězda současného španělského vinařství. Raúl má… jednu takovou „charakterovou vadu“. Dělá strašně moc různých vín! A to i když nepočítáte projekty na kterých je jen konzultantem. Občas je upřímně trochu problém se v tom vyznat, v těch různých kombinacích názvů, vinic coby podtitulek jména projektu a naopak projektů nesoucích jméno vinice či obce a podobně, ve výsledku navíc s dost podobnými vinětami. Stručnost webových stránek (mírně řečeno!) podpořená tím, že chaos a rozporuplné informace mají i různí dovozci a distributoři, ničemu nepomáhá. Viděl jsem opakovaně špatně uvedená vína na lístku v restauracích, ale sám v tom občas trochu plavu a uspořádat si různé varianty vín Ultreia, Vizcaína, Valtuille či jen Raúl Pérez chvilku zabere :-) I jen všemožná lahvování s nápisem El Rapolao se mohou lišit velmi dramaticky, od desítek let rozdílu věku keřů, přes zpracování ve velkých sudech přes malé ovlivněné flórem až po amfory. A cenovka může lítat stejně dramaticky :-)

Bubliny Huguet de Can Feixes a Josep Coca

V rámci nedávné větší objednávky šumivých zásob přímo ze Španělska jsem samozřejmě přihodil i nějaký ten Corpinnat, mimo jiné též Huguet de Can Feixes Brut Nature. Tohle víno sleduji od ročníku 2010 a pár jsem chutnal i ve formátu magnum. Poprvé jsem tu psal v tomhle článku, znovu se zmiňoval třeba v souvislosti s výbornou masterclass sdružení. Za poslední roky se stylistika trochu proměnila, po fermentaci a půlroce v nerezu následuje trochu „kratší“ zrání než dříve, což stále znamená minimálně pět let (bývalo spíše k sedmi). Také se zmenšila produkce, tohoto vína nyní dělají jen okolo 26 tisíc sedmiček + pár set déle vyzrávaných magnumek. Nezměnil se nadpoloviční podíl odrůdy Parellada a dále pak Macabeo a menší díl Pinot Noir, samozřejmě ruční sběr a bioprodukce z vinic na vápenci a štěrku. Parellada jako dominantní odrůda není zas tak častá, v místě – vlastně na severní hranici Penedès a nejdále od středomořského vlivu – je nazývána Montonec alias „hrozen hory”.

Nový svět na pěti vzorcích a Japonsko navíc

Už mi to trochu chybělo a tak jsem se ve středu zas jednou postavil před publikum a povídal něco o víně. Tématem byl konkrétně nový svět (tedy něco, co ode mne asi úplně nečekáte, ale už brzy zase budu vyprávět o svém oblíbeném Beaujolais a celkově půjde myslím o dost zajímavou akci) a šlo o doprovodný program ke galadegustaci Kupmeto. Ve vyhrazeném čase jsem se snažil předat fakta i můj osobní pohled na „problematiku“. Od celého generalizujícího a trochu koloniálně znějícího pojmu nový svět, co ve víně znamenal v minulosti a co si pod ním představit dnes a tak. Došlo na slavný Judgment of Paris z roku 1976 i Berlínskou degustaci v roce 2004, mudrování o „klasickém“ pohledu na velká vína vždy jasně spojená se specifickým místem / vinicí versus jasnému stylu (viz Penfolds Grange míchané z několika různých regionů), řeč byla o starých keřích i mladých vinařských regionech, průměrných teplotách a nadprůměrných bodových hodnoceních a celé to bohužel asi trvalo déle než mělo :-) Ale alespoň jsme u toho nebyli nasucho a ve sklenkách skončilo, po solidním argentinském cabernetu na zavínění, pět vín ze tří různých zemí. Kousků vysoce nadprůměrných či patřících mezi ikony té které oblasti.