Fajn maďarské červené a popcorn z Weinviertelu

První dnešní lahví bude Gneisz és Csillám 2016 od Franze Weningera, pro mne jedné ze zásadních hvězd rakouských frankovek, ale tentokrát z jeho vinic kousek za hranicemi v maďarské oblasti Sopron. A i odrůdově jsme jinde, dominuje Merlot a Syrah, okrajově k tomu Pinot Noir. Jsme na vinici Steiner, v biodynamice, jméno odkazuje k tamním půdám – rula a slídnatá břidlice (svor). Vykvašeno spontánně v nerezu, rok ve velkém dřevěném sudu, lahvováno bez filtrace a čiření jen s trochou zasíření (celková 51 mg/l) do burgundské lahve pod šroub. Tmavší barva, ale ne hutná, již lehce nazrávající. Čisté, tmavší docela čerstvě ovocné, kořenitost do pepře a dotyk papriky, zajímavá zábavná kombinace zralé ovocnosti a zároveň trochu chladnějšího, kamenitého čerstvého projevu. Suché, čisté, středně plné, dost kyselin a šťavnatost, lehce svíravé, dobré délka a stavba. Nic složitého, ale poctivě udělané a výborně pitelné. Pořízeno teď u Velltínu za necelé tři stovky.

Francouzské označení vin méthode nature

Zajímavá novinka z Francie, kde vzniklo a bylo schváleno označení vin méthode nature. Spolek Défense des Vins Nature'l, který založil a vede vinař z Loiry Jacques Carroget, pokročil v jednáních s ministerstvem zemědělství, INAO (Institut national de l'origine et de la qualité) a DGCCRF (Direction générale de la concurrence, de la consommation et de la répression des fraudes) a dosáhl schválení jasných pravidel pro tuto „certifikaci“. Jde o soukromou aktivitu, ke které se ale může připojit kdokoliv další. A kdo ví, třeba to bude jednou obecné označení pro „naturální“ vína z Francie. Níže najdete podmínky, které musí vína splňovat. Sdružení bude provádět analýzy a také každoroční kontroly a certifikace, členem může být jen vinařství splňující „chartu“ a které se analýze vín podvolí. Členem by vinařství mělo být vždy ještě před sklizní. Očekává se, že už letos vyjde pod tímhle označením nějakých sto značek od asi 50 vinařů. Součástí je i logo, v barevné a černobílé verzi a ve dvou variantách – pro vína s malým přídavkem siřičitanů po fermentaci a úplně nesířená.

Výborná červená Suciaja a Archè z La Colombera

Dnes se mrkneme do Itálie (virtuálně a bezpečně), konkrétně do kopců u Vhò nedaleko Tortony, na půl cesty mezi Milánem a Janovem. La Colombera (Azienda Agricola Pier Carlo Semino, web) je rodinná farma zabývající se pěstováním pšenice a cizrny, k tomu mají pár hektarů sadů s meruňkami, broskvemi, třešněmi a švestkami (které vám prodají kompotované, jako džemy a tak). No a mají i nějaké ty vinice, už od padesátých let minulého století, ročně z nich připraví asi 80 tisíc lahví vína. Nejdříve hrozny jen prodávali, od sedmdesátých let s expanzí vinic začali i sami vyrábět víno, ale až v letech devadesátých i začali stáčet do lahví a nejen prodávat v místě coby sudovku. Jedou bez herbicidů a pesticidů, ve vinících jen měď a síra, a čistě i ve sklepě. Jediné aditivum je opět síření, před lahvováním. Pěstují hlavně místní tradiční odrůdy Croatina a Timorasso, v něm excelují, a k nim ještě Barberu, Cortese a Nibió. K nám je dováží Víno pro Vás a v uplynulých letech jsem prochutnal vše a i jsem tu měl pár článků, s víny byl vždy spokojen. A stejně to bylo i tentokrát.

Nestarec WTF & Drinking Against Sinking

Dnešní láhev jsem vlastně otevřel především coby doprovod informování o jedné bohulibé činnosti vinařů, ale o tom za chvilku. Nejdříve Milan Nestarec, nesporná hvězda domácí naturální vinné scény a jeden z vůbec nejznámějších a nejpopulárnějších moravských vinařů za hranicemi, a jeho WTF 2016. Zkratka What the Flor, aneb to nejlepší, co můžeme veltlínské zelené potkat, je školit ho pod kožkou. Tohle jsou konkrétně odstopkované hrozny z nichž mošt spontánně kvasí a zraje v použitých (5+ let) 600l akátových sudech, zhruba třetina je dva týdny v kontaktu se slupkami. Následně sedm měsíců zrání ve stejných ne úplně plných sudech a pod flórem, lahvováno bez čiření, filtrace a bez síření do burgundské láhev pod korek.

Růžová solera z amfory a naturální směsná ovce

Vinné zprávy z izolace mimo centrum Prahy, den osmý. Příchodem jara skončilo teplé slunečné počasí, začalo mrznout a chvílemi sněžit. Z ryzlinků opět přecházíme na frankovku. Kalná vína lze snadno vyfiltrovat konzumací přes jednorázovou roušku. Do zdejší výspy pražské civilizace příliš restaurací nezaváží a tak, ač bychom rádi podniky podpořili, si vaříme (což ale my rádi) sami. Dovozci vína naštěstí mé zřetelně podceněné zásoby, minimálně pokud šlo o šíři nabídky když už ne o množství, vyřešili velmi snadno. Dorazila například Revolution Pink Solera z vinařství Johannes Zillinger (web) z Weinviertelu, jejich interpretace chlastacího zábavného naturálního vína vznikajícího různorodými způsoby.

Paradigma z Burgenlandu

Dnes je první jarní den. Ve sklence mám ryzlink, ale v článku bych se chtěl ještě věnovat červenému. Otevřel jsem Paradigma 2012 z vinařství Claus Preisinger (web), jedné z v současnosti asi největších hvězd rakouského naturálního vinaření a Burgenlandu. A ač by mnozí příznivci „tradice“ (vy víte o kom mluvím!) některá jeho aktuální vína, kalná macerovaná bílá bez aditiv a tak, nejspíš zavrhla, tohle by mohlo sedět i jim. Jde o směs 60 % Blaufränkisch aka Frankovka a 40 % Merlot, selekce top hroznů (nejdříve na vinici a pak podruhé ve vinařství) ze starých keřů na mírných svazích Wagramu. Nevzniká každý rok a patří mezi nejlepší vína vinařství. Spontánní fermentace v otevřených kádích, macerace tři až čtyři týdny, následně rok a půl zrání v dubových sudech, hlavně pětistovky. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek s hromadou usazenin. V rámci karanténní zábavy jsme s ním nějakou dobu kreslili :-)

Nádherný červený Saumur

Asi nejlepší víno, které jsem v poslední době otevřel, pocházelo od Loiry. Jsme v oblasti Saumur u Domaine Guiberteau. Vinařství založil na počátku minulého století Clément Manguin a později jej předal svému zeti, nadanému vinaři (a mimo jiné zakladateli místního družstva) Robertu Guiberteau. Ten jej, především v padesátých letech, rozšířil o některé špičkové polohy (třeba Clos des Carmes v Brézé) a vůbec docela nakopl. Jenže neměl následovníka, nikdo z jeho dětí se do vinaření neměl, a od roku 1976 do 1996 veškeré vinice pronajímali. Poté vešel na scénu Romain Guiberteau, pravnuk zakladatele, kterému se úplně nedařilo na studiích práv a rozhodl se nájem neprodloužit. S vinařením mu poradil Nady Foucault (z legendárního Clos Rougeard) a Romain úspěšně vyrobil prvních pár tisíc lahví. A pak už to šlo rychle. Příklon k ekologickému resp. biodynamickému vinohradnictví (dnes bio certifikovanému) a čistě i ve sklepě, se spontánní fermentací a bez aditiv krom trochy síry, bez čiření a sem tam jen s hrubou filtrací. Necelých deset hektarů osázených vinic, půlka Chenin a druhá Cabernet Franc, jak mladé výsadby tak keře osmdesát let staré.

Nesířené Xarel·lo a zajímavá Nascetta

Známé španělské bio (už od konce sedmdesátých let!) vinařství Albet i Noya (web) z Penedès má docela široký sortiment obvykle dost fajn vín, od bublin pod apelací Clàssic Penedès, přes charakterní červená až po specifické okrajové odrůdy a zajímavosti. Mají též odrůdu Xarel·lo v čisté podobě a různých variantách zpracování, včetně úplně nesířené, i tu má v nabídce dovozce Bio Sueño. NOSODOS+ Xarel·lo 2016 vzniká z keřů vysazených v roce 2000 na vápenitých terasách v nadmořské výšce asi 400 metrů v Costers d'Ordal. Ruční sběr, pečlivá probírka hroznů až jednotlivých bobulí, spontánní fermentace v nerezu a následně čtyři měsíce částečně v barrique akátových sudech na jemných kalech. Od prvních experimentů před pár lety trochu ustoupili od čistě sterilního kovu a ochranných atmosfér, ani už nepřidávají zkusmo trochu Chardonnay. Víno je v čiré lahvi tvaru bordó se šroubovým uzávěrem. Tmavší barva, lehce nazlátlá. Již trochu naleželejší vůně, sušené bylinky, trochu pikantně ostřejší, hruška v různých podobách, anýz, citronová kůra, širší a hodně zajímavé. Úplně suché, čisté, trochu toastové, dost kyselin a jemně nahořklé v závěru, citrusové, dotyk slanosti. Středně plná, dobře pitelné a je s tím zábava! A ty roky v lahvi dalo v pohodě.

Žufánek, LVMH i Pernord Ricard dezinfikují…

Dějí se zajímavé věci. Celá ČR šije roušky. Taky mám domácí výroby. Zítra začneme vyrábět plicní ventilátory, jak znám domácí kutily. A pak je tu samozřejmě těžce nedostatková dezinfekce na ruce. Když se Žufánek na Facebooku zmínil, že má doma materiál na výrobu stovek litrů dezinfekčního gelu dle základní receptury WHO, a že ho asi pojmenuje OMD – Oh My Disinfection (ve stylu jeho oblíbeného ginu) a aromatizuje pelyňkem, málem mu lidé utrhali ruce. Pak musel vysvětlovat, že si gel pro osobní potřebu samo vyrobí, ale jinak by byl kvůli použitému kolkovanému potravinářskému lihu děsně drahý a ke všemu něco takového vůbec nemůže prodávat, protože na komerční výrobu podobných věcí nemají licenci. Já se zatím dezinfikuji alespoň vnitřně jeho výbornou rynglovicí, to se neomrzí! Každopádně Žufánek v tomhle nápadu zdaleka není sám, pár firem přesměrovalo výrobní kapacity ve větším…

Chutný bořetický Ryzlink a jeden z Mosely

Nevím, zda má někdo náladu číst o víně, ale snad jo. Z e-shopů a vinoték chodí maily o rozvozech zdarma (tohle víno je třeba WineGeek), různých akcích a speciálních nabídkách… takže žízní neumřeme. Venku se otepluje, počasí chvílema dost jarní, stoupá chuť na ryzlinky. Co třeba takový Ota Ševčík a Riesling 2018? Stoprocentní rýňák z tratě Čtvrtě v Bořeticích, certifikované bio. Klon 239 a selekce od Jamka z Wachau, podnož Fercal (primárně kvůli kyselinám a odolnosti k suchu)... Ota se o těchto věcech vždycky rád rozpovídá! Fermentace spontánní, nečiřeno a nefiltrováno. Burgundská láhev, u ryzlinku je to vždycky trochu nezvyk, a celokorek. Tmavší, nazlátlá barva. Čerstvé, voňavější, mix florálních tónů a meruňky. Podběl, dotyk květového medu a minerality. Suché, čisté, vyvážené, středně plné s moc fajn kyselinou, ovocnost, trošku „francovková“ bylinkovost, dobrá délka. Příjemné, vybalancované, poctivé bezva pití.