Rakouské bubliny od Bründlmayera

V poslední době jsem na různých ochutnávkách přechutnal docela dost šampaňských, viz Instagram fotky níže, a určitě z toho zpracuji zápisky, ale dnes pár bublin odjinud :-) Na výborné akci „Sprechen Sie Wein?“ dovozce VinoVinoVino, i k je třeba něco sepsat, se chutnal i sekt od Weingut Bründlmayer (web) z Langenlois. Docela se na bubliny specializují a v rámci Rakouska patří, teda alespoň podlé mého názoru a vinného vkusu, k úzké špičce. A od roku 2015 jedou v certifikovaném bio, příjemný bonus. Obzvláště mi od nich téměř vždy chutnalo růžové. Rosé Brut (báze 2015, odstřel 10/2017 uvedený na lahvi) je Pinot Noir, Zweigelt a St. Laurent, odrůdy fermentují zvlášť a projdou si malolaktikou, na kalech v lahvi zraje zhruba 18-24 měsíců. Světlejší růžová barva. Čistá, svěží, příjemná vůně drobnější červených plodů, něco jahod, čerstvá, s minerální linkou. Suché, čisté, výborná kyselina, jemnost, ovocnost, pitelnost, skvěle udělané, perfektně vyvážené, stylově hodně „šampaňské“. Elegantní, špičkové růžové.

Špalkův Ryzlink a Rioja lákající architekturou

Před rokem mne dost potěšil vývoj Vinařství Špalek a i od té doby jsem chutnal pár povedených kousků. Naposledy pak otevřel Špalek Ryzlink rýnský pozdní sběr 2017 polosuchý (web) z viniční trati Kraví hora. Víno je to sice polosuché, cukru je tam něco přes osm gramů, ale osmi se blíží i kyseliny. Takže de iure by ho mohl vinař označit coby suché, ale polosuché je určitě přesnější popis. Láhev flétna se šroubovým uzávěrem. Citronová barva, až lehce perlička na úvod. Čistá, z počátku sevřenější vůně a vínu dobře posloužilo rozdýchání. Po kterém se otevřelo do příjemného mixu florálních aromat a ovocnosti do meruňky. V chuti znatelný cukr držený na uzdě výbornou kyselinou, je to ryzlink spíše plnější, poměrně výrazný, opět s ovocností do meruňky a květinovými projevy, s lehkou „muškátovou“ mýdlovostí, delší, chutný. Mají i suchou variantu z velkého sudu, musím vyzkoušet. Láhev stojí nějakých 250 kaček. Jinak vinohrad je v certifikovaném bio, což je věc, kterou bych rád viděl častěji i u dalších našich vinařů, obzvláště těch z naturální scény.

Třikrát velká španělská Garnacha

Zase jednou jsem přijal pozvání a ujal se vedení ochutnávky španělských vín, tentokrát byla tématem španělská Garnacha starých keřů. Tahle teplomilná a suchu odolná odrůda, vzhledem k aktuálnímu vývoji klimatu dost důležitým, má podle všeho původ právě ve Španělsku a ještě relativně nedávno tam byla vůbec nejobvyklejší. Jen od devadesátých let se množství výsadeb propadlo o nějakých sto tisíc hektarů, na současných přibližně 64 tisíc, a roli favorita převzalo Tempranillo. Paradoxně ale Garnacha nikdy předtím neměla tak dobré jméno a nevznikalo z ní tolik opravdu výjimečně dobrých vín. Odrůda je odolná proti chorobám dřeva a i to je jedním z důvodů, proč existuje tolik velmi starých vinic, bez zavlažování a coby samostatně stojící keře, což ke kvalitě přispívá.

Nachmeleno, alkoholově zreformováno a bublinově erodováno

Několik „zásadních“ zpráv ze světa vína. V roce 2020 se prestižní mezinárodní soutěž vín Concours Mondial de Bruxelles přesune s hodnocením na Moravu. Soutěž je to putovní, pravidelně se odehrává v různých vinařských zemích, při troše štěstí konání u nás místní vinařství trochu zviditelní. Nebo alespoň více než tři stovky hodnotitelů pozná krásy Brna :-) Mohou jim rovnou také představit výsledek dvouletého bádání vinařství VINIUM Velké Pavlovice, které přišlo s nachmeleným Chardonnay. Spojte průmyslové cháčko s vodou, cukrem, chmelovými peletami a isoextrakty, dosypte kyselinu, stabilizujte arabskou gumou a zakonzervujte sorbanem draselným, dosyťte oxidem uhličitým a máte nový trendy produkt. Zhruba čtyři pětky za třetinku v supermarketech. Já myslím, že přesně tímhle směrem by se mělo Vinium ubírat! Asi furt lepší přiznaně podobný výrobek, než jejich flašky s víny z Maďarska na první pohled předstírající původ na Moravě.

Nadupaný Hibernal, lehkonohé Tři čtvrtě a valtický Merlot

Zemský Hibernal 2016 od Petra Kočaříka z Čejkovic. Víno, které bude určitě konzumenty trochu rozdělovat, ale mne tedy hodně baví. Z výsadeb stylově v zámrazové dolině, připraveno v sudech od fermentace po roční zrání na kalech. Bordó láhev, plastová záklopka, celokorek. Tmavší, zlatá barva. Expresivní, výrazná aromatika, efektní, hlubší, přezrálý angrešt, něco citrusů a až tropického ovoce, bez, dřevo, minerální linka. Svědčí tomu objemnější sklenice a klidně trochu vyšší teplota. Suché, výrazné, plnější a koncentrované, ale s výraznou až ryzlinkovou kyselinou a šťavnatostí, ovocné, vyvážené, delší. Efektní, seriózní, nadupané bílé. Chvílemi může působit až přehnaně, divadelně exaltovaně, ale rozhodně neztrácí ani v jemných nuancích. Krásná záležitost.

Lehkonohý Pinot a krásný suchý Riesling

Z Burgenlandu samozřejmě nejraději sahám po Frankovce, ale tentokrát si udělal radost lahví Pinot Noir 2017 biodynamického vinařství Heinrich (web, nedávno jsem tu psal o několika jejich dalších červeniskách). Jde o mix vinic z východního i západního břehu Neziderského jezera, kvašeno spontánně, macerace dva týdny, šest měsíců zrání ve velkých a sudech a použitých 500l, lahvováno před rokem. Burgundská láhev, kovová záklopka, skleněný VinoLok. Pěkná rubínová barva. Čistá, svěží, precizně ovocná vůně, červené peckoviny do třešní, jen decentní dotyk dřeva, florální až herbální (marihuanová) linka. Suché, poměrně lehkonohé, svěží šťavnatě červeně ovocné, křehčí přímočařejší styl, poctivé, slušně dlouhé, s minerální linkou v závěru, skvěle pitelné. Sympatické víno. Jeden z impulzivních nákupu při náhodném zabloudění do nového obchodu Global Wines na pražském Náměstí Míru, 365 kaček to stálo (stejně jako základní Zweigelt a Frankovka). Jejich vyšší řady má v nabídce VinoVinoVino.

Výborná cava a španělská GSM směska

Jedním z vín, která mám doma obvykle v zásobě, je Bohigas Cava Brut Reserva. Vyzkoušel jsem od nich totéž ve variantě brut nature, déle vyzrávané kousky a různé speciality i nějaké to tiché, ale právě k téhle základní rezervě se vracím nejčastěji. Hrozny z vinic v Conca del l'Anoia, trochu výše a s chladnějšími podmínkami než cava z Penedès, již nějakou dobu vedené v organice a momentálně v přechodném období na certifikaci. Odrůdově 50 % Xarel·lo s 30 % Macabeo a 20 % Parellada, na kalech v lahvi zhruba dva roky, dozáž mezi 6-8 g/l. Citronová barva, krásné vytrvalé perlení menších bublinek. Čerstvá, svěží aromatika, s příjemnou minerální linkou, citrusové, světle ovocné (hruška) a klasická linka sušených květin a lehce briošky. Suché, čisté, s moc pěknou kyselinou, vyvážené, trochu uhlazeněji krémové a nic ostrého, pěkně ovocné a s dobrou délkou, skvěle pitelné. Nadprůměrná, parádně udělaná záležitost. Rodina v regionu pěstovala hrozny už na konci třináctého století, alespoň z té doby jsou zmínky o usedlosti Can Macià, kterou vlastní až dodnes. Na webu se podělili o rodokmen. Moderní rodinný podnik se rozrostl na produkci nějakých 650 tisíc lahví ročně, z čehož 560 tisíc jsou bubliny. Takže už žádný drobeček, ale kvalitu drží. Cena nějakých 10€.

Lipovina od Bély Fekete

Pravidelným čtenářům tohoto blogu nemohla uniknout má náklonost k maďarské oblasti Somló, vulkánu produkujícímu především charakterní intenzivní bílá. A taktéž k zásadnímu tamnímu vinařství Fekete Pince (web, k nám jej dováží Vinorum) specializujícímu se na dlouho vyzrávaná, starosvětská, terroirová koncentrovaná vína se skvělým potenciálem ležení v lahvi. Devadesátník „strýček Béla“ neměl následovníka, syn se vinaření věnovat nechtěl, a před několika lety vinařství prodal trojici nadšených investorů, kteří chtěli pokračovat v jeho stylu a jen přidat i nějaké své vlastní vize. György Emmert, který byl z nich nejaktivnější ve sklepě i vinici a měl podstatnou část práce na starosti, v roce 2017 nečekaně zemřel. Byl jsem ve vinařství krátce po jeho smrti a byla to hodně emotivní návštěva. Každopádně co sleduji vína už pod novým vedením, tak zatím to vypadá dobře. O víkendu jsem ovšem sáhl do zásob po lahvi, co je ještě plně dělal Béla, Hárslevelű 2012 (Aranyhegy-dűlő).

Moravská červená z „Víno 66,6 a nic navíc“

Již tuto sobotu, 11. května, se ve Velkých Bílovicích uskuteční oblastní výstava vín, jejíž součástí je také přehlídka Víno 66,6 a nic navíc, tedy sekce vín „naturálních“. Pro letošek v ní vůbec nesoutěžila mladá vína, v hodnocení se utkala bílá (oranžová) a červená ročníku 2016 a starší, což je samo o sobě docela unikátní. Měl jsem tu možnost být součástí komise kategorie červených a naslepo si prochutnat a zhodnotit zajímavý průřez domácí produkcí (byť pravda nemálo vinařů, kteří by se účastnit mohli, chybělo). Na téma bílých bohužel nemám moc co říct, snad jen že nejlépe hodnocená vína jsou výborné kousky, ale projel jsem je jen narychlo a bez poznámek. Dnes tedy čistě červeně.

Kadeau na ostrově Bornholm

Do téhle restaurace jsem se těšil hodně dlouho, vlastně od chvíle co jsem ochutnal první chod v jejím sesterské podniku v Kodani. Jídlem byl pivní chleba s našlehaným máslem z ostrova Bornholm, párovaný s naprosto suchým parádním pěstitelským šampaňským. V podstatě dokonalé, každá část sama o sobě o celé dohromady. V ten moment jsem věděl, že chci na Bornholm a do původního tamního Kadeau (web). Jak málo stačí :-) Trvalo to nějakých šest let, než se konečně zadařilo. Kodaňské Kadeau se mezitím přestěhovalo a získalo druhou hvězdu, původní podnik si drží jednu, ale po pravdě tohle fakt není důležité. Funguje jen v sezóně, od druhé poloviny dubna do září, naše návštěva bylo vlastně úplně na začátku nové sezóny, třetí