Biodynamický rakouský Riesling a jedna Mosela

Po vlastně hodně dlouhé době, rozhodně vzhledem k tomu, jak pravidelně jsem jejich vína chutnal a měl je rád, jsem si pořídil láhev od biodynamického Demeter certifikovaného Weingut Wimmer-Czerny (web). Konkrétně to byl Riesling Weelfel 2019, tedy kousek z jediné polohy u Goesingu. Do lisu jdou celé hrozny a mošt je přes noc v kontaktu se slupkami, víno fermentuje samozřejmě spontánně a zraje zhruba rok, během té doby je dvakrát přetočeno a před lahvováním už se nefiltruje. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Tmavší, trochu matnější žlutá barva. Ve vůni ovocnost do malvic a něco peckovin (meruňky), trochu navinulejší, krémová a florální linka. Suché ale s decentním dotykem cukru, středně plné, čisté, s fajn kyselinou, opět hlavně malvice, slušná délka. Jen tak se pilo dobře, ale oproti dřívějšímu preciznímu projevu působilo tak nějak… rozostřeně. Stále ale pěkné víno, to zas jo, jen jsem asi čekal o chlup víc. Možná jen, jak teď furt piju hlavně německé ryzlinky, jsem tomuhle stylu odvykl ;-) Jinak ve Veltlínu po lahvi za 369 Kč.

Cabernet od Errazuriz ve třech podobách

Víkend jsem strávil poblíž Brd (ta kůrovcová devastace, viz druhé foto na odkazu, je opravdu depresivní pohled) ve společnosti několika přátel a kdo ví, zda to vzhledem k vývoji epidemiologické situace nebylo na delší dobu naposledy. Jako vždy jsem navezl spoustu vína různých cenových kategorií (ale žádné excesy) a stylů a těšil se, jak na ně budou reagovat běžní konzumenti. Obvykle degustuji spíš v rámci nadšenecké/poloprofesionální vinné bubliny a tam je to prostě vždycky trochu jinak než ve „skutečném světě“. Něco jsem jim naservíroval i naslepo, aby šlo hezky bez předsudků. Třeba sérii tří chilských Cabernetů Sauvignon od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto, jednu srovnávačku tří úrovní, ovšem s jejich ikonickým vínem na vrcholu, už jsem tu měl loni) a nechal jsem je seřadit je podle kvality/ceny a vybrat favorita.

Zdražování, jaderná vinice, cizí vinohrady a robokočky na place

Následující řádky nejsou skutečnými prohlášeními producentů, apelačních organizací či jim spřízněných komerčních magazínů o víně, ale… příliš se od nich neliší. „Komplikované počasí letošního ročníku představovalo pro vinohradníky i sklepmistry obrovskou výzvu, jejich ducha ale zlomit nedokázalo a přineslo zajímavá vína, které se vyplatí vyzkoušet. Bohužel sklizeň byla extrémně nízká a očekávají se vyšší ceny.“ Ovšem může to být i sofistikovanější! „V letošním ročníku vinařství vyprodukovalo minimum vína z Grand a 1er Cru poloh a hrozny použilo převážně do svých vesnických vín, která se tak stávají výjimečně zajímavou investicí, ač stojí výrazně více než obvykle.“ A když počasí nestálo za prd, tak se dozvíme, že: „Letošní dokonalé počasí přineslo bohatou sklizeň hroznů v kvalitě, o jaké si vinaři nechávají zdát, a vznikají z nich jedna z nejlepších vín této dekády. Očekává se, že budou právem naceněna výše než loňský ročník.“ Prostě mám pocit, že platím za víno čím dál víc, nic víc v tom nehledejte ;-)

Šampaňské koroptví oko a bubliny v červené

V pátek je „oficiální“ Champagne Day a tak jsem si říkal, že bych mohl odhrnout poznámky k nějaké té šumivé lahvi z regionu, která mne v nedávné době zaujala. A začneme výjimečnou růžovkou. Champagne Doyard Œil de Perdrix Grand Cru Millésime 2007 jsem pil v rámci degustace starších degorzáží, o víně v jeho mladším ročníku jsem se zde zmiňoval opakovaně. Jde o ze tří čtvrtin Pinot Noir z vinice ,,Les Bonnes Hottes“ v Aÿ a čtvrtiny Chardonnay z Grand Cru vinic u obcí Le Mesnil, Avize, Cramant a Oger. Pomalé lisování a v jeho průběhu trocha macerace dávají onu typickou barvu někde mezi oranžovou a růžovou, koroptví oko. Vidělo to trochu dřeva, zrání na kalech v lahvi 4+ roky, dozáž velmi malá. Ve vůni stále čerstvé, bohatší, plné drobnějších červených plodů, s minerální a kouřovou linku, s jemností i důrazem. Elegantní, seriózní. Suché, šťavnaté, červeně lehce navinule ovocné, vyvážené a krásně strukturované, minerální, poměrně dlouhé. Máte chuť to klopit i zkoumat jednotlivé vrstvy celý večer. I takhle může vypadat „růžovka“. Vozí Terroir Champagne a aktuálně je v nabídce ročník 2013, ale téhle sedmičky mají něco málo schovaného a třeba když hezky poprosíte… :-)

Tibor Melecsky, podcast s ředitelem Svazu vinařů, sovy ve vinicích

V sobotu zasáhla především české a slovenské vínomilce smutná zpráva. Těžké nemoci podlehl strekovský vinař Tibor Melecsky. Zásadní postava slovenské naturální scény jeden z těch, kteří stáli na počátku jejího současného úspěchu, nejdříve ve vinařství Strekov 1075 a poté svém vlastním. Neúnavný experimentátor a autor originálních a neopakovatelných vín. Ta vždy vzbuzovala emoce, na všechny strany, a byla základem mnoha vášnivých rozhovorů u plných sklenek. Tibor bude chybět. Upřímnou soustrast celé rodině.

Cabernet Franc z Gualtallary a fajn NZ Sauvignon

Argentinský bio (a dokonce s řadou nesířených vín) producent Domaine Bousquet (web) nedávno přidal novinku do řady GAIA. V té šlo původně najít „neobvyklé“ (či spíše novosvětské) bílé a červené směsi, ale postupně přidali i jednoodrůdová vína. Mimo jiné od ročníku 2018 též Cabernet Franc, který jsem pil nedávno a včera znovu chutnal a opět mne oslovil. Jsme v oblasti Tupungato a konkrétně v Gualtallary, v nadmořské výšce zhruba 1200 metrů. Bousquet tam vinaří už skoro čtvrt století, tenkrát vinice vysazoval do panenské přírody kde se dříve réva vůbec nepěstovala. Ale jestli je v současnosti nějaká argentinská oblast, která na sebe strhává pozornost, pak je to právě tahle. Malbec a právě Cabernet Franc z Gualtallary byla nedávno první dvě argentinská vína, která si v Parkerově Wine Advocate odnesla plných sto bodů. GAIA do téhle kategorie nesměřuje, ale je to dost fajn víno a cenově i poněkud dostupnější, běžná cena po lahvi u Kupmeto je 399 Kč :-)

3x červená Morava – Pinot, Merlot, Frankovka

Dnes se podíváme na tři moravská červená, všechna ochutnaná v baru/restauraci po jedné či dvou sklenkách a tedy spíše „degustační“ dojmy než poznatky z celé lahve otevřené 2+ dny doma. A začneme bořetickým Pinot Noir Terasy 2017 zemské vinařství Jaroslav Springer (web). Mix klonů 115, 777 a 943, keře v certifikovaném bio režimu. Dva roky ve francouzských barrique sudech a následně ještě rok smíšeno v sudu velkém, lahvováno bez čiření a filtrace letos v lednu. Pěkná tmavší rubínová barva. Čistá, docela výrazná, příjemná aromatika, výrazně ovocná do tmavých zralých třešní, jasná linka dřeva, dotyk čokolády. Suché, středně plné, s dobrou kyselinou a sladšími, jemnějšími tříslovinami, svíravost, opět peckovinové ovocnost, slušná délka. Typický, poctivý, dobře pitelný a již nyní přístupný pinot, který ale bude ještě myslím dobře znát. Běžná cena něco přes čtyři stovky, což ostatně platí i pro dvě další vína.

Italský veltlín, bio cava a marketové Champagne

Dnes začneme v Itálii, v Alto Adige a údolí Isarco / Eisacktal. Konkrétně zavítáme do Abbazia di Novacella aka Kloster Neustift. Pokud chcete použít název v obou jazycích, tak články děsně bobtnají :-) Jsme v historickém klášterním vinařství založeném augustiniány, prý už od roku 1142 tam hospodaří. Vlastní šest hektarů u Novacella a dalších patnáct na pozemcích poblíž Bolzana, ale celkem pracují s asi 80 hektary (v nadmořských výškách 260 až 900 metrů, na různých půdách a s širokým rozptylem tamních tradičních odrůd) kde zbývající část patří zhruba padesátce menších pěstitelů. Ve vinicích praktikují ekologické postupy, ale certifikování nejsou. A chlubí se i CO₂ neutralitou :-) Já chutnal jejich mladý Grüner Veltliner 2020 z „klasické“ základní řady. Keře ve vyšší nadmořské výšce (650-750 metrů), mošt ze ¾ spontánně kvasí a zraje v nerezu a z ¼ v 30 hl dubových sudech. Světlejší barva, zelenkavá. Velmi čerstvé, živé a svěží. Zelené jablko, lehce limetková kůra, florální linka a dotyk pepřové kořenitosti. V chuti středně plné, suché, šťavnaté, vyvážené, čistě udělané až možná „technicistně precizní“ ale rozhodně ne nějak falešně působící, opět jablko a citrus a lehce herbální, osvěžující, dobře pitelné a lákající dát si další doušek. Pěkný veltlín! Nalákal zkusit od producenta další vína. Měl jsem ve Vicini di Vino, netuším zda si vozí sami či ne, na e-shopu každopádně víno nemají.

Čtyřikrát Château Thivin

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval o vinařství rodiny Geoffray, Château Thivin (web). Včera jsem vyrazil na degustaci pořádanou dovozcem, Domaine R&B, prochutnat pár jejich dalších vín nejen z Côte de Brouilly. A jelikož to nejdůležitější o producentovi jsem pokryl v minulém článku, tak se můžeme vrhnout rovnou na vzorky. A začneme Beaujolais blanc „Clos de Rochebonne“ 2019, ze dvou jejich bílých tím výše postaveným. Geograficky jsme o nějakých dvacet kilometrů jižněji než u ostatních vín, u obce Theizé a v zídkou obehnané vinici u Château de Rochebonne, se slavnými „pierres dorées“, zlatými kameny, a historií doloženou od 16. století. Navíc vedené v certifikovaném bio režimu. Čisté Chardonnay, ruční sběr, pneumatický lis a po troše vyčištění zachlazeného moštu fermentace a zrání osm měsíců na kalech v burgundských sudech, jednou až desetkrát použitých. Výraznější žlutá barva. Ve vůni se pěkně pojí čerstvost a citrusy s lehce florální linkou, krémovostí a dřevem a lehkou kouřovostí. V chuti spíš plnější, výraznější, dobrá kyselina a svěžest ale zakulacené, krémovější, opět citrus a něco peckového ovoce, fajn délka s decentní minerální linkou. Pěkná, uhlazenější a přístupná ale docela seriózní šardonka „burgundského střihu“.

Rieslingfreak No.4 a kutnohorská jakostka

Není to tak dlouho, co jsem zde psal o australském vinařství Rieslingfreak. Teď jsem otevřel další jejich láhev, Rieslingfreak No.4 2018 a tedy původ v Eden Valley, kde se v Austrálii odrůdě docela daří, v ročníku s nečekaně rannou sklizní. Konkrétně jde o tři různé vinice s odlišnou nadmořskou výškou, ale jde povětšinou o spraše nad jílem s velkým podílem křemene, mezi údolími Eden a Flaxman. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Výrazná aromatika, s kouřově petrolejovou linkou, expresivně limetka, květinová linka a něco kořenitosti. Suché, štíhlejší, s výraznou kyselinou, lehce malvice pecička v závěru, slušná délka, vyvážené a dobře pitelné. Slavný australský kritik James Halliday (a z mého pohledu jeden z velkých viníků pokud jde o současnou inflaci bodových hodnocení) tomu dal 96, na Barossa Wine Show to mezi mladými ryzlinky vyhrálo s 97 body. Zaslouží si podobná čísla? Trochu úlet, za mne, ale šťavnatý, klasický suchý Riesling co baví to rozhodně je. Vozí Alifea, běžná cena po lahvi 586 Kč. I v tomhle směru už je konkurence Německa nemalá :-)