Zajímavý GG Riesling z vinice Zehnmorgen

Dnes to bude ryzlink, je jich třeba! O vinařství St. Antony (web) z Niersteinu už jsem tu psal, dnes se podíváme na jejich kousek z nejvyšší řady. Konkrétně 2018 Riesling Niersteiner Zehnmorgen Großes Gewächs. Vinařství vlastní výsadby v zásadních vinících u Niersteinu jako je Orbel, Hipping či Pettenthal, ale Zehnmorgen je tak trochu unikát. Jde o relativně malou polohu na kraji obce vlastně skoro u břehu Rýna, stoupá od něj z nadmořské výšky 94 metrů až na nějakých 124, východně orientovanou a v podstatě sousedící s Hippingem, Ölbergem a Kranzbergem. Celková plocha 2.5 ha (1.21 ha klasifikováno jako VDP.Grosse Lage), ze kterých je ovšem osázeno jen 0.6 ha, se odráží ve jméně – zehn morgen a tedy deset jiter. Jedno jitro se v různých místech a dobách výrazně lišilo, záleželo na obdělávaném terénu i dostupném vybavení a zvířectvu, rozdíl byl drastický – zhruba od 19 do 118 arů. Dnes je v německy mluvících zemích jedno jitro bráno jako 25 arů, takže nám to hezky vychází. Tolik historické okénko a můžeme se vrátit ke zvláštnostem vinice. Ta je totiž prakticky kompletně na vápenci a jílu, což je na Roter Hang, jak se místní specifická formace vinic nazývá, unikát. Jako bonus s jedněmi z nejstarších ryzlinkových výsadeb v obci, některými až z roku 1950 ale obecně alespoň padesátiletými. Posuzovat specifika polohy ve srovnání s okolními vinicemi ale nejde na produkci různých vinařů, Zehnmorgen je ke všemu polohou monopolní a celou ji, v Demeter certifikované biodynamice, obdělává St. Antony. Zajímavých monopolů je v Niersteinu více, ale o tom třeba jindy.

Coster de l'Ermita, nabušené červené z Prioratu

O víkendu jsem si udělal v restauraci radost lahví Coster de l'Ermita 2013 vinařství Mas Igneus (web), odrůdou Samsó alias Carignan z Gratallops v Prioratu (k oblasti něco třeba zde). Podnik vznikl v roce 1996, kdy své síly spojilo družstvo Poboleda a vinař Josep Maria Pujol-Busquets (Alta Alella) a Josep Maria Albet I Noya (Albet I Noya). Zakoupili nějaké pozemky a místním pěstitelům pomohli s přechodem na bio produkci. V roce 2004 se Mas Igneus od družstva Poboleda odpojil, vybudoval vlastní (trochu extravagantně vypadající a z velké části soláry poháněné) vinařství na okraji Gratallops s více možnostmi jak si s víny hrát a postupně získal i „viniční nezávislost“. Dnes vlastní asi 25 hektarů v několika různých místech, mladší výsadby i keře více než stoleté, kompletně bio certifikované.

Ochutnávka a novinky z Champagne Henriot

Už je to pár týdnů, co do Prahy dorazil zástupce šampaňského domu Henriot (web), aby u nového dovozce, kterým se stalo AdVivum, představil průřez jejich aktuální vinnou kolekcí. Psal jsem o nich před lety, dnes tedy spíš malá aktualizace a nějaké ty novinky. Dům je to stále rodinný, aktuálně v osmé generaci, ročně připraví něco přes milion lahví z 36 hektarů vlastních vinic a z hroznů nakupovaných od dlouhodobých partnerů. V rámci nedávných velkých škatulat mezi sklepmistry je opustil velmi vychvalovaný Laurent Fresnet (odešel do Mummu) a nahradila jej Alice Tétienne, vinařka se zkušenostmi z Nicolas Feuillatte a především čtyř let po boku Erica Lebela a Julie Cavil v Krugu. Ta v podstatě okamžitě rozjela projekt Alliance Terroirs, detailní průzkum jejich vinic i těch partnerských pěstitelů, s cílem nejen dostat z nich víc a přizpůsobit hospodaření aktuálním klimatickým změnám, ale také je posunout k ekologické formě obdělávání. Tak uvidíme, jak to půjde :-) A teď už se můžeme vrhnout na vzorky.

Skvělý domácí Pinot a pekelná španělská Viura

V pátek jsem dostal děsnou chuť na dobrý Pinot Noir a ze zásob nevylovil Burgundsko ani třeba Ahr, ale láhev z Čejkovic. Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka (web). Uplynula nějaká doba od chvíle, co jsem ho chutnal naposledy (a rozepisoval se o vinaři a návštěvě vinařství), a nazrává opravdu krásně. Do až nebezpečně snadné pitelnosti, měl jsem pocit že se snad vypařuje :-) Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Pěkná, čistá rubínová barva. Čistá, již lehce nazrávající ale stále krásně živě ovocná aromatika, červené peckoviny, višně. Lehce kořenité, sušená brusinka, perfektně zakomponované dřevo, elegantní. Suché, čisté, středně plné, s krásnou sladkou peckovinovou ovocností, šťavnatostí, moc pěkně postavené, delší. Seriózní, s tak trochu „burgundských duchem“ ale naše. Nedávno mne na jedné degustaci zastavil pár, že mají dotaz. Prý že Pinot Novosady (viz starší článek) jim moc chutná, ale ten „základní“ jim vlastně nepřijde o tolik slabší a je vyloženě skvělý, jestli jim něco neuniká. Ujistil jsem je, že to vidí úplně správně (rozuměj stejně jako já), tohle víno je v podstatě v každém ročníku výtečné a ač má vinař i další postavené (právem) výše, tak i tohle patří mezi úzkou domácí špičku a neztratilo by se ani mezi skvělými víny z prestižních pinotových regionů.

Wine Independent, ProWein, Anthony Barton, Freixenet na nákupech a skleničková pyramida

Asi jsem se tu nezmiňoval, že Lisa Perrotti-Brown před nedávnem sekla s pozicí šéfredaktorky Robert Parker’s Wine Advocate, ve kterém pracovala třináct let. A teď se ukazuje proč, rozjíždí totiž vlastní „naprosto nezávislý“ projekt nazvaný The Wine Independent. Spoluzakladatelem projektu je švédský fotograf Johan Berglund, který se specializuje na Bordeaux, a dalšími minoritními investory švédští vinní nadšenci „bez přímých vazeb na vinařský průmysl“. Magazín a hodnocení vína budou mít prý „průlomové způsoby vyhledávání“, nebudou přijímat reklamu od vinařství a dalších firem z oboru a celkově vrátí vinné žurnalistice morální integritu kterou ztratila. Těch projektů s hodnocením vína, které zdůrazňují nezávislost a upozorňují na (pro zákazníky jim důvěřující) nezáviděníhodný stav v zaběhlých magazínech, se teď vyrojilo nějak víc. Tak uvidíme, zda do všeho opravdu vnesou čerstvý vítr. Jižní svah, ač zaběhlé médium, zůstává v nezměněné podobě, mně totiž nikdo za pozitivní hodnocení vína za těch 15 let platit ještě ani nezačal! :-)

Perseval-Farge s šardonkou z Chamery

Bubliny! Další do sbírky fajn pěstitelských šampaňských na našem trhu je Champagne Perseval-Farge (web) sídlící v Chamery. Právě v téhle Premier Cru obci v Montagne de Reims má rodinný podnik něco málo přes čtyři hektary vinic v šesti různých polohách, dle části svahu typicky na vápenci s jílem nebo níže s výraznějším podílem písku. Pěstují klasicky Chardonnay (40 %), Pinot Noir (35 %) a Meunier (15 %), ale desetinu výsadeb tvoří parcela osázená v roce 2004 odrůdami Fromenteau (aka Pinot Gris), Petit Meslier a Arbanne. V té době je tam, a také Pinot Blanc, vysázelo vícero vinařů. Rod Persevalových v místě pěstuje hrozny a obilí už mnoho generací a postupným dělením majetku v rámci dědictví, a opuštěním družstva, zde vzniklo několik samostatných vinařství s příjmením v názvu, dnes jsou to vlastně všechno zajímavé podniky, typicky terroirově orientované a pracující v ekologickém režimu. I zde vedou Isabelle a Benoist Persevalovi vinice v ekologičtějším režimu, aktuálně s certifikací HVE3. Ale symbolicky, s šestou generací v podobě syna Henryho, který se plně zapojil v roce 2020, nastoupili do přechodného režimu pro bio certifikaci.

Výtečný Riesling od vinařství Brennfleck

Po delší době zase jeden kozí měch! Takže Franken, historické vinařství (dnes jej vede 13. generace) Weingut Brennfleck (web) ze Sulzfeld am Main a jejich 2020 Escherndorfer Lump Riesling Steillage ·S· trocken, tedy mladý ryzlink z tamní skvělé Erste Lage. Odrůdově ve vinařství vede tradiční Sylvánské (k tématu téhle odrůdy viz starší článek) z různých poloh a v několika stylech včetně šumivého vyrobeného klasickou metodou (a pálenky z matolin), zhruba polovinou produkce. Velkou roli hrají též burgundské odrůdy – Weißburgunder, Grauburgunder a Spätburgunder – a mají též docela dost Müller-Thurgau. Rieslingu pěstují jen pár procent, ale zase na těch nejlepších tratích a vznikají z něj jejich vína z nejlepších. A pěstují toho docela dost dalšího, ve vinicích se u nich najde Bacchus, Domina, Dornfelder, Müller-Thurgau, Rotling, Sauvignon blanc či Scheurebe. A také, docela unikátně, červená mutace sylvánského – Blauer Silvaner. I přes širší odrůdový rozptyl to vinařství vyloženě velké není, spíš střední, mají něco málo přes třicet hektarů vinic vedených čistěji, nyní směrem k vyloženě eko zemědělství. Aktuálně se zapojující čtrnáctá generace přichází s „divočinami“ jako spontánní fermentace či experimenty s macerací :-)

Frankovky od Bystřického a Heimanna

Už podruhé (poprvé to bylo před pár měsíci a to šlo o setkání s několik dní otevřenou lahví, ale i přesto v super kondici a zábavnou) mne dost zaujala Frankovka 2019 od Vinařství Bystřický (web), dnes již 2.5 ha vinařství specializujícímu se na červená, kterému se budu věnovat blíže myslím záhy. Jsme v Bořeticích, u čistě vedených keřů v trati Trkmanska. Po spontánní fermentaci a třítýdenní maceraci ležela 20 měsíců na kalech v použitých dubových barrique sudech Seguin Moreau, lahvováno bez filtrace a jen s decentním sířením. Víno je to docela výrazné, ve vůni zralejší a teplejší, se sladkostí červených peckovin až do sušených i sladší „vánoční“ kořenitostí. V chuti plnější a poměrně koncentrované ale s pěknou trochu vyšší kyselinou která vše vyvažuje, šťavnatá červená ovocnost, dobře zapracované dřevo, kořenitost, poměrně dlouhé. Preferuji frankovky vlastně v trochu lehčím stylu, ale tohle je výborně udělané, nepřestřelené dřevem a vůbec fajn.

Přežil jsem Bottled Alive a první dva tipy

Festival Bottled Alive je u konce a bylo to… velmi náročné! :-) Sedm hodin na desítky vinařů a stovky vín, která chcete ochutnat. Každopádně jsem si podobné setkání, po dost dlouhé době a s neopakovatelnou táborskou atmosférou, velmi užil a odvezl si spoustu dojmů, tipů jakým vínům se více pověnovat a, minimálně z prvních pár hodin, i poznámek ke konkrétním ochutnaným lahvím. Dnes pro začátek dva tipy. Porta Bohemica (web) z Velkých Žernosek představila nejen aktuální mladá vína (Večerka!!!), ale také Charpin 2017. Žádná novinka a dost možná znáte, jak už jméno napovídá jde o směs postavenou na Chardonnay, zbylou čtvrtinu pak tvoří klaret z Pinot Noir. Školeno dva roky v dubovém sudu a teď už tedy mělo i pár let dalšího zrání v lahvi. Nerad přirovnávám charakterní výborná vína ze skvělých míst k slavnějším oblastem, přijde mi to k nim nefér, ale… tohle prostě hodně připomíná nazrávající bílou Juru připravenou spíše burgundským stylem, v dolévaných sudech. Tmavší žlutá barva. Poměrně výrazná aromatika, zralé malvice, do pečených, kouřovost, mineralita, bezvadná kombinace stále svěžesti a již hloubky a nazrávání. Suché s výbornou kyselinou ale už si sedlo a nic ostrého, středně plné, malvice, krémovost, krásně postavené, minerální, dlouhé. Seriózní, skvělé bílé s potenciálem dál zrát ale fantastické teď!

Blaufränkisch a Kékfrankos od Weningera

Dnes to bude opět Frankovka. Přesněji Blaufränkisch a Kékfrankos. Frankovky Franze Weningera (web) jsem s potěšením chutnal a pil mnoho let, vinařství opakovaně navštívil a i několik frankovkových článků sepsal. Postupem času se z vinaře stala jedna z nejzářivějších biodynamických hvězd Rakouska a vína posunul k trochu naturálnějšímu a lehčímu stylu. Poslední roky jsem je pil méně často a tak trochu nahradil Mencíou z Galície, různými Beaujolais i domácími červenými :-) Ale každé setkání mne jen utrvrzuje v tom, že kvalita stále zůstává, a to včetně úplných základů. Právě na ně, srovnávačku vína z jeho vinic v Rakousku i hned za hranicemi v Maďarsku (viz myslím zajímavý text o pěstitelých fazolí), se dnes mrkneme.