Čtyři výtečné šampaňské „single vineyards“

Víno z jediné specifické vinice. Nic neobvyklého, vlastně úplně obyčejná a typická věc. Ne tak v Champagne, kde jsou vína často směsí nejen více odrůd, ale především mnoha (někdy, v případě velkých domů, desítek) míst původu a cílem je spíše určitý neměnný styl než projev konkrétní polohy. Trend „single vineyard“ šampaňských najel hlavně s menšími pěstiteli a to ještě především těmi vyznávajícími „burgundský“ terroirový přístup. Ne že by nešlo jednotlivé vinice najít i u větších producentů, především v podobě různých „clos“ a monopolně vlastněných špičkových podob (Krug a jeho Clos du Mesnil a Clos d'Ambonnay budiž zářným příkladem, podobně jako třeba Clos Saint-Hilaire u Billecart-Salmon či Clos des Goisses od Philipponnat, ale téma clos nás ještě do konce roku čeká…). A ne že by se popularita některých unikátních pěstitelských Champagne nezačala masivně odrážet právě i u velkých baráků, které najednou přicházejí se všemožnými speciálními kousky. Ale gros stále zůstává u pěstitelů a jejich produkce :-) Pár nadšenců do šampaňského se před několika týdny sešlo v l’Fleur, aby ochutnalo sadu právě báječných kousků z konkrétních deklarovaných poloh, vín z nabídky Terroir Champagne vybraných chodící šampaňskou encyklopedií, Milošem Danihelkou.

Trochu nečekané červené z…

Intenzivní, až jižně tmavě ovocně hutnější ve vůni, s výraznějšími kořenitými tóny evokujícími kmín, teplejší, se zřetelnou linkou alkoholu a tak trochu likérovým projevem. V chuti suché a s fajn kyselinou, ale troška cukru a také sladkost zralého ovoce a alkoholu tam je nesporně, hutné, extraktivní, poměrně intenzivní, teplejší, delší, vlastně už teď přístupné a s měkkými tříslovinami. Onen až likérový projev je i v chuti, ale překvapivě dobře a snadno se to celé pije. Tak trochu bych nečekal, že podobný popis budu psát zrovna u…

Krátké dojmy z naturální Vídně

Uplynulých několik dní bylo degustačně nabitých. V pátek velký průřez s báječnými burgenlandskými vinaři Marií a Alexem Koppitsch, částečně seriózní degustace a (více) párty s bezva lidmi. To se tak sejde Fin, Švéd, Kanaďan a Čech ve Vídni a ... tématem je hokej, o kterém vím prd :-) Dva různí Finové jsou naprosto nadšení z vín Oty Ševčíka a mé srdce patriota plesá, že ho znám osobně je pro ně zásadní a vyptávají se. Všichni mluví o „Nestarek“ (aka Milan Nestarec) a člověk si tak nějak uvědomí, že jsou v téhle zemi lidé, kteří nám ve světě dělají fakt dobré jméno. V sobotu nářez v podobě vídeňské přehlídky Karakterre, již osmého a velmi intenzivního ročníku. No a v neděli, už zase v Praze, proběhla párty s magnum lahvemi. Co kdo donese to se vypije, taky náročné :-) Především Karakterre mi zase v plné síle ukázalo, co mám na víně tak rád a na tom „naturálním“ (pro nedostatek lepších termínů…) obzvláště. Ta neuvěřitelná diverzita projevů, chutí a vůní, spousta úžasných lidí a emocí. Často odcházím z degustací „klasických“ špičkových vín nadšený. Málokdy ale tak nabitý energií a dobrou náladou jako z podobných přehlídek. I když je třeba trochu chaotická, děsně hlučná a občas fakt davovka.

Klasika v podobě Gramona Imperial 2014

Když jsem ve středu potřeboval ilustrační foto k článku, místo abych vytáhl něco z archivu, tak jsem raději nafotil nový ročník Gramona Imperial, aktuálně je na trhu 2014. A když už byla flaška z ledničky venku… :-) O vinařství jsem se tu rozepisoval, stejně jako o několika jejich vínech včetně ročníku 2010 a také 2011 Imperialu. Co se od minula změnilo? Tak především už to není Cava Brut Gran Reserva. Gramona (web) je jedním z nejprominentnějších producentů, kteří z apelace utekli, nově spadá pod Corpinnat. Víno je z bio certifikované produkce (od roku 2010 s biodynamickým přístupem, z přípravky z jejich vlastních pozemků, kompostu z vlastní farmy a tak), už i uvedeno na lahvi. Na vinětě také mají detaily jako přesné číslo šarže, odstřel kalů (květen 2019), odrůdové složení (40 % Xarel·lo, 40 % Macabeu, 15 % Chardonnay a 5 % Parellada) či dobu ležení na kalech (48 měsíců). Ruční sběr, lisování celých hroznů, použití jen prvního lisování a jemnější frakce moštu. Jako dozáž stále používají likér z více než sto let staré solery a je nižší než bývala, jen 6 g/l.

Vertikály Porta Bohemica

Minulý týden dorazil do vršovického Fajnšmekru Aleš Svatoš z vinařství Porta Bohemica (web) a na báječné ochutnávce představil svou produkci, odkud kam se vyvíjela a proč a kam se chtějí ubírat dál, promluvil o (ne)naturálnu a mnoha dalších tématech. Uvolněná vysoce přátelská atmosféra, který je ve Fajnšmekru obvyklá a neopakovatelná, k jeho vínům vyloženě sedí. O mnohých lahvích jsem se tu už zmiňoval, ostatně jako o vinařství jako takovém, ale opakování je matkou moudrosti, se říká. Navíc už mají za sebou další zrání v lahvích a doznávají změn. Degustace nebyla vyloženě průřezová, úplně chybělo třeba mé milované Svatovavřinecké a nevěnovali jsem se ani oblíbené směsi Charpin, ale zato dost unikátně nabídla vertikální srovnání dalších vín, takže jsme se více než poměli :-)

Cava kvalitnější, Cristal biodynamický, šampion Salonu vín, fyloxera ve Washingtonu, padělatelé z Kambodži…

Nejznámějším španělským bublinám, apelaci Cava, teče do bot. Ti nejlepší producenti se nedokáží smířit s „levnou“ pověstí, kterou cava má, a vytváření různá vlastní sdružení a označení. Prchá jich stále víc. Už jsem o tom tady psal několikrát, vlastně spíš mnohokrát. Samotná Cava DO se tím pádem musí snažit. Od marketingových kampaní přes pokusy reálně zvýšit kvalitu vín a také vína zřetelněji geograficky rozlišit. Zvýšení minimální doby ležení na kalech v lahvi u kategorie Reserva z 15 na 18 měsíců beru spíš jako kosmetickou změnu, zajímavější je požadavek na nejméně desetileté vinice a ještě zajímavější požadavek na Reserva a Grand reserva kategorie aby pocházela z vymezených jasně registrovaných poloh. Uvidíme…

Sepp Moser a uhlazená biodynamická bílá

Po vlastně docela dlouhé době, už je to šest let co jsem byl na průřezové ochutnávce a poslední dva či tři roky je nechutnal ani na vinných festivalech, jsem si zase projel produkci vinařství Sepp Moser. Základní informace najdete v onom starším článku, zas tolik se nezměnilo. Do prahy vína tentokrát přijela prezentovat Kathi Moser, ve vinařství již plně aktivní dcera Nikolause Mosera, který má podnik teď po palcem. Niky Moser je v mnoha ohledech trochu skeptický k některým „naturálním“ postupům a rád si věci sám nejdřív ohmatává, vinařství je samozřejmě biodynamické a Demeter certifikované, postupným experimentováním a ověřováním co funguje a co ne se jim postupně daří vinice jak v Kremstalu tak u Neziderského jezera posouvat do ještě udržitelnějšího režimu. Už roky třeba dále omezují i měď a jsou na méně než půl kilogramu na hektar ročně.

Výtečné „základní“ šampaňské bez pesticidů

Po nedávné ochutnávce vinařství Porta Bohemica ve Fajnšmekru jsme v podniku ještě „chvilku“ s vinařem poseděli a něco málo popili, mimo jiné láhev základního neročníkového Champagne Henri Giraud Esprit Nature Brut. Jde o úvod do jejich vín, ale rozhodně nevzniká úplně obyčejně. Tenhle barák z Aÿ jej logicky staví hlavně na odrůdě Pinot Noir, ze zhruba 80 %, dalších 20 % tvoří Chardonnay. Vinice mají certifikované v režimu HVE (Haute Valeur Environnementale) a část už i v plném bio, na vinětách se zaručují za vína bez reziduí pesticidů a herbicidů a rovnou dodávají QR kód, přes který si můžete stáhnout PDFko s kompletní analýzou. A to je dost fér. Aktuální ročník tvoří ve směsi něco přes polovinu a doplňuje jej rezerva deseti ročníků zpátky. Pracují se zráním napůl v dubových sudech (vyrobených ze dřeva nedalekého Argonského lesa) a toskánských terakotových „amforách“ / vajíčkách, tohle víno už je poslem „doby beznerezové“ ve vinařství. Následné zrání na kalech v lahvi před odstřelem je do tří let.

Frankovka od Ševčíka a habánský pinot

Na nedávném pražském Autentikfestu jsem projel úplně všechno a jako obvykle si více než užil vína Oty Ševčíka (web). Grefty 2018 jsou naprosto fantastické expresivní bílé, výtečný je Ryzlink rýnský 2018 a i Chardonnay 2018 doporučuju zkusit, Pinot Noir 2018 je pak miláčkem davů (a jedno z vín, které jsme s Družstvem zařadili na „naturální“ lístek v Big Smokers, kam doporučuji zaskočit na kus masa a dobré pití). Ale mne zase nejvíc dostala Frankovka 2018. Viniční trať Čtvrtě, tři sběry v rozptylu měsíce a půl, mix větších a malých dubových sudů. Čerstvé, od vůně s výraznější kyselinou, lehce tmavěji peckovinově ovocné, pikantnější, s krásnou kořenitou linkou. Suché, šťavnaté, s parádní kyselinou a ovocností, vyvážené, dlouhé, charakterní červené. Taková ta frankovka, která okamžitě vyloudí úsměv na tváři. Překvapivě přístupné a pitelné už teď, ale bude to výborně zrát. Tohle je fakt paráda, nenechte si utéct!

Španělské bubliny a německé Svatovavřinecké

O tomhle víně tu píšu pravidelně, už několik ročníků, takže se omlouvám za opáčko. Naposledy jsem se zmiňoval o ročníku 2016, tentokrát se mrkneme na aktuální nejmladší variantu, Raventós i Blanc Blanc de Blancs 2017 Brut. Odrůdově tentokrát 40 % Xarel·lo, 32 % Macabeu a 28 % Parellada, vše v certifikované bio produkci a často ze starších výsadeb (nejstarší 1969, nejmladší 2000), moje šarže odstřel kalů 3/6/2019. Sice značeno jako brut, ale bez dozáže. Čerstvá, krásně svěží trochu výraznější vůně, sušeně květinové, jasmín, minerální a lehce oříšková linka. Úplně suché, čisté, s výtečnou kyselinou a svěžestí, výraznější vytrvalé perlení, mladistvé, energické, skvěle pitelné, vzletné, lehounce grepově nahořklé v dochuti lákající k dalšímu napití. Jo, to mne baví.