Devítiletý Pinot z Čech pro radost

Na narozeninové párty k oslavě kulatin v relativně nově otevřené Vinotéce u Lachtana na Vinohradech (dříve tam byl Cellarius) se nám podařilo pokořit docela dost fajn lahví z Čech, Moravy i krajů vzdálenějších, majitel vylovil i něco ze svého archivu. Například magnumku K.O. Chardonnay 2011 od Jaroslava Osičky, hodně povedený kousek, kterého jsem vypil spoustu v sedmičkách a nemohl se ho nabažit. Jakž tak jsem stíhal s účastníky prohodit pár slov, na degustační poznámky už času nezbývalo, ale o podstatné části vypitých vín už jsem tu stejně dříve psal :-) Jednu v závěru rozpitou láhev jsem si ale odnesl domů – Pinot Noir 2012 z vinařství Porta Bohemica (web). A už tedy den provzdušněnou si v klidu prochutnal.

Výtečné Palomino ze staleté vinice

Tak trochu jsem slavil kulatiny v restauraci a už se pomalu chystal odejít, když majitel položil dotaz, zda nechceme zkusit ještě nějaké další zajímavé víno. Možná bych i odolal, ale použil klíčové termíny „stoleté vinice“, „ekologicky“ a „zrání pod flórem“… jasně že jsme se zdrželi, pořídili si celou láhev a zbytek jsem pak zkoumal ještě doma :-) Bodegas Barco del Corneta (web) je mladý a postupně se rozrůstající projekt Beatriz Herranz Sanz, která od roku 2008 vysazuje révu na rodinné vinici a skupuje malé kousky starých výsadeb především v okolí obce La Seca a obecně provincie Valladolid, v trochu vyšších nadmořských výškách 700-800 metrů. Zaměřuje se především na různá podání odrůdy Verdejo, ať už ve smyslu rozdílných terroir tak i technik zpracování. Vína by mohla značit apelací Rueda, ale má s její pověstí problém a ponechává je jen jako zemská (Vino de la Tierra de Castilla y León). Díky zakoupeným starším vinicím má i odrůdu Juan García (viz starší zápisek), Verdejo, Palomino a ve směsných výsadbách mnoho dalších původních lokálních odrůd které zpracovává dohromady. Postupně se jí podařilo pronajmout i dostačující prostory v místě a hrozny už nemusí nikam vozit. Jak již zmíněno výše, tak hospodaří ekologicky a bez příkras i ve sklepě.

Tenuta Beltrame a skvělé Tazzelenghe

Dnes se zastavíme ve Friuli, mezi městy Palmanova a Aquileia. Zde vinaří rodina Beltrame (web), sice už ve čtvrté generaci ale na tomto místě teprve od roku 1991, ze kdy pocházejí i jejich nejstarší výsadby. Nápis 1681 na vinětách je rokem založení současného sídla, usedlosti dříve patřící hrabatům Antonini, kterou zrekonstruovali. Ze 40 ha pozemků mají na místních písčito-jílovitých půdách a polohách vzdálených asi jen 15 km od moře révou osázených 25 ha, vinice vedou v ekologičtějším režimu ale bio certifikování nejsou. Vysazen mají celkem typický mix odrůd lokálních (Friulano, Ribolla Gialla, Verduzzo, Refosco dal Peduncolo Rosso, Pignolo, Schioppettino) a mezinárodních (Pinot Grigio, Chardonnay, Sauvignon Blanc, Merlot, Cabernet Sauvignon, Pinot Nero), pěstují i okrajovou a jednu dobu téměř ztracenou modrou odrůdu Tazzelenghe. Sklizeň obvykle ruční ale nebojí se u něčeho i mechanické, kvašení za kontrolované teploty v nerezu, zrání nerez či dubové sudy.

Něco se děje tam kde šumí Cava

Pravidelní čtenáři Jižního svahu vědí, že si dost ujíždím na bublinách a nemalou část tvoří ty španělské. Záměrně nepíšu Cava, protože už to zdaleka nejsou jen šumivá vína značená touto apelací. Mnozí moji oblíbenci se totiž, z důvodů které jsem popisoval už dříve v článku Limity apelace aneb případ Cava, stále častěji sdružují pod novými značkami, výrazně více orientovanými na kvalitu a s přísnějšími pravidly, jako Corpinnat či Clàssic Penedès (případně jako jeden z prvních odchozích coby Conca del Riu Anoia). Pro Cavu to samozřejmě nebylo úplně snadné, uprchlíci představovali povětšinou crème de la crème tamních vinařství a bez nich bylo těžší vymlouvat image průměrných vín, nešlo ukázat na Gramonu či Recaredo a říct „ale cava je i tohle“. Už nebyla.

Chutné Prosecco a naturální Podfuck

Nedávno jsem dělal edukační bublinovou degustaci a na její závěr umístil víno trochu netradiční, šumivé v podobě červené, s hromadou tříslovin (však jsou v tom cabernety a další odrůdy co jimi oplývají), divočáka v podobě Rosso Col Fondo vinařství Zanotto (web). Rozhodně účastníky překvapilo a mně docela bavilo, při nějaké hostině plné mastných klobásek a podobných „prasáren“ bych si ho užil dvojnásob. Riccardo Zanotto se specializuje, hezky z čistě vedených vinic, na prosecco dokvášené v lahvi a s kaly, má i šumivou oranžáda a další zajímavosti, ale dělá i „normální“ vína. Takové je i jeho Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG Brut, na fotce jen s jednou z mnoha varianta „graffiti“ vinět. Kopce u Conegliano v nadmořské výšce okolo 370 metrů, druhotná klasicky v tanku a ponecháno 90-100 dní, v lahvi s cukrem okolo 8 g/l. Spíše světlá barva, fajn perlení menších bublinek. Čerstvé, svěží, čisté, nijak navoněné a překvapivě seriózně působící. Bílé ovoce, něco malvic, lehce mandle a meruňková pecka. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyselina a dozáž neruší, dobře postavené, vyvážené, bílé ovocné s minerální linkou a lehkou mandlovou nahořklostí v slušně dlouhém závěru. Moc fajn bubliny a jedna z ukázek, že Prosecco fakt nemusí být jen nuda. Vozí Prosecco Solo / Prosekárna, po lahvi tohle stojí nějakých 350 Kč.

Výtečný Pinot Noir z Rheingau od divoké kočky

Nedávno jsem ochutnával, ale šlo o víno docela čerstvě otevřené (přidáno impulzivně na srovnání s jinými německými pinoty) a určitě by si zasloužilo delší čas na rozdýchání a přípravu, Pinot Noir Johannisberg Hölle 2016 z Weingut Chat Sauvage (web). Francouzské jméno vinařství i použití tamního jména odrůdy místo Spätburgunder tak trochu naznačuje přístup, kterým se ubírají, ale poloha Johannisberg Hölle nás pevně umisťuje do Rheingau. Podnik je relativně mladý, ani ne dvě dekády, a specializují se právě na Pinot Noir (3/4 vinic) a Chardonnay (zbylá 1/4), pro Riesling musíte jinam. Vína vznikají ze skvělých poloh jako je výše zmíněná, ale i Assmannshäuser Höllenberg, Rüdesheimer Drachenstein, Rüdesheimer Berg Roseneck a kousek vedle z Lorcher Kapellenberg, Lorcher Schlossberg či Lorcher Bodenthal-Steinberg. Nízké výnosy, ruční sklizeň, delší (tohle 22 měsíců) zrání ve francouzských dubových sudech, bez filtrace.

Suché Fino z Lidlu

O produkci Bodegas Williams & Humbert (web) už jsem se tu několikrát zmiňoval, měl jsem tu i pár detailnějších informací o celém jejich podniku. Mám emocionální vznik k jejich základnímu Dry Sack Fino, je to sherry se kterým jsem vlastně začínal a popíjel ji tenkrát docela často s budoucí manželkou aniž bych nějak hlouběji řešil, že je to nějaké „divné“ víno. Fascinovalo mne, jak je odlišné a charakterní. Dry Sack jsem už mnoho let nechutnal, ale Williams & Humbert je jedním z nejčastějších dodavatelů (společně s González Byass) sherry do privátních značek řetězců a pravidelně jsem jejich Fino měl pod logem Marks & Spencer a Tesco. A teď náhodou narazil na nabídku dalšího vína z jejich produkce v Lidlu, Tio Nico Fino Superior Jerez Seco, půllitrovka za 99 Kč. Přepočteno na sedmičku je to necelých sto pade, tj. 5.70€ (a v Německu to ještě bude v akci a levnější %-). Což je normální cena za základní Fino, byť jen o pár centů víc zaplatíte za skvělé věci jako Fino La Ina či Manzanilla La Guita. Ovšem ve Španělsku, ne u nás, čímž se „jen si zaskočit pro láhev“ přístup bohužel komplikuje. Tohle Fino bude aktuálně jedno z nejlevnějších na našem trhu. Stojí za ty peníze?

Proč nedávat víno do mrazáku

Neoriginální téma, už jsem se tu zmiňoval v minulosti, ale s aktuálním uvolněním mravů (rozuměj častějšími večírky, ochutnávkami a tak podobně po covidových omezeních) a avizovanými tropickými teplotami v následujících dnech si myslím zaslouží opakování. Pokud potřebujete rychle vychladit víno, nedávejte ho do mrazáku! Teda ne že by nebylo do půl hodiny hezky vychlazené, a když ho předtím obalíte vlhkou utěrkou tak ještě rychleji, fyzikální zákony fungují a výsledek se dostaví. A neodrazuji vás ani proto, že by snad mrazák nějak ublížil třeba lepším/dražším lahvím, funguje to od základního veltlínu, přes bílé burgundské až po špičkové Champagne. A v klidu tak přichladíte i červené, protože ani to není úplně fajn pít vyhřáté po cestě ve 30˚C ve stínu. Problém je trochu jinde…

Neuburské a Chardonnay od Charváta

Na produkci malého vinařství Stanislava Charváta (web) z Klobouk u Brna narážím vlastně už několik let a trochu mne překvapuje, pokud tedy nehledám špatně, že jsem tu ještě nic nepsal. Asi hektar a půl vinic, trati U Větřáku a Pod Plunary. Jde o spíše starší výsadby, 45+ let i výrazně více, navíc vedené čistě. Vlašák mívá z Pálavy, tu Ořechová hora a jindy zase Bergrus, v degustační setu vždy charakterem od vinic z Klobouk dramaticky odskočí :-) Roční produkce jen nějakých deset tisíc lahví, připravených i ve sklepě bez kravin. Fermentace spontánní, sem tam pár dní macerace i u bílých vín, zrání hlavně dub a akát (či jejich kombinace i u jednoho vína) různých velikostí a stáří, žádná aditiva krom decentního síření a ani nic odebráno, když je nutné tak jen hrubá filtrace. Viněty, kterým dominuje velké písmeno CH, ve mně vyvolávají dojem, že ve všech lahvích je Chardonnay :-)

Brut a dokonalá vada od Sorelle Bronca

Sorelle Bronca, tedy sestry Broncovy, mi zní trošku jako nějaký gang z divokého západu. Ve skutečnosti ale Antonella a Ersiliana (a její dcera Elisa, dnes zastávající roli hlavní enoložky), které podnik přebraly po otci v polovině osmdesátých let, vedou rodinné vinařství sídlící nedaleko Valdobiadenne a připravující vyloženě skvělé Prosecco z tamních efektních svahů (a jedné z možná vizuálně nejpůsobivějších vinařských krajin Evropy). Bohužel jsem neobjevil žádný skrytý poklad, pravidelně získávají skvělá hodnocení a mají u lahví tři sklenky Gambero Rosso a jsou součástí jejich Tre Bicchieri Tour. Obzvláště řadu Particella z konkrétních jednotlivých vinic je nutné zařadit mezi špičku oblasti a upřímně úplně suchá Particella 232 si v ničem nezadá i s bublinami „serióznější“ pověsti v lahvi kvašenými. Za pozornost stojí i jejich tichá vína, ale my se dneska mrkneme na základní Brut coby „vizitku“ vinařství a pak původní typický styl dokvášený v lahvi a s kaly.