Krásná Barbera a fajn Amontillado

Vyzkoušel jsem pár další lahví odrůdy Barbera a naprosto zřetelně z nich vybočila Barbera d’Alba 2016 vinařství La Ca' Növa. Psal jsem o nich v souvislosti s Barberescem a jejich styl mi sedí, což se projevilo i zde. Tahle Barbera, původem z jedné vápencové a pískovcové vinice, kvasí a maceruje v nerezu dva až tři týdny dle ročníku za pravidelného potápění matolinového klobouku, poté zraje rok v 30 hl sudech z rakouského dubu. Láhev Albeisa, kovová záklopka a celokorek. Tmavší rubínová barva, fialové odlesky. Výrazná, trochu divočejší starosvětská vůně, zřetelná výraznější zralost hroznů až do marmeládových tónů ale zároveň jasně kyseliny, ovocnost až do lesních plodů v kombinaci s živočišností, energické, zajímavé. Suché, středně plné až plnější, s výbornou kyselinou, zralejší tmavá ovocnost, tříslo vlastně docela uhlazené, delší. Šťavnaté, poctivé, zábavné a výborně pitelné (přes 15 % alkoholu, který krom dlouhé teplejší dochuti krásně skrývá) a přitom hodně zajímavé a na zkoumání celý večer. Oslovilo velmi. Cena 335 Kč po lahvi u Víno pro Vás je fajn.

Ročník 2017 od Nepraše

Součástí narozeninové oslavy vinného baru Bokovka byla i volná ochutnávka pavlovského Vinařství NEPRAŠ & Co. (web) za osobní účasti Radomíra Nepraše a sklepmistra Ondřeje Veselého. O vinařství už jsem se tu párkrát zmiňoval, nadšený jsem byl z Rosé Gravettien 2015 a dost si užil vlašák, oslovilo mne i Chardonnay a nebyl úplně odvařený z Ryzlinku rýnského (2014 kabinet, 2015 pozdní sběr Altenberg). Nestíhám toho ochutnat tolik kolik bych chtěl (dostanu se na méně degustací než dříve a doma toho prostě nejde pozotvírat po lahvích tolik, nejen z důvodů čistě ekonomických), takže za nečekanou možnost projet si průřez ročníkem 2017 jsem byl velmi rád.

Má oblíbená šardonka a seriózní „ženská“ cava

Jsou vína, ke kterým se vracím strašně rád. A pokaždé lituji, že jsem při jejich nákupu škudlil a vzal jich málo :-) Takovým je i Chardonnay Patchwork 2015 od Domaine André et Mireille Tissot. Detaily si můžete přečíst v článku z doby, kdy úplně čerstvé víno dorazilo. Teď už nějaký pátek zraje. Citronová výraznější žlutá barva. Poměrně intenzivní, krásná klasická aromatika, „jursky pikantnější“ byť jde o víno z dolévaných sudů a ne školené pod kvasinkovým závojem, s krásnou citrusovou linkou, výtečně zapracovaným dřevem, kouřovostí, intenzivní mineralitou. Suché, koncentrované, středně plné až plnější a trochu opulentnější styl, ale s výraznou osvěžující kyselinou, dost dlouhé. Krásné, seriózní „cháčko na béčku“, jak s oblibou říkají někteří naši vinaři a dovozci. A to je přitom opravdu jejich základ. Nechápu. Bylo to pro mne poměrem ceny a kvality jedno z nejlepších vín co jsem znal. Teď už poněkud podražilo, nový ročník stojí u 1er Wines přes sedm stovek, tohle jsem kupoval v ČR od Matějky za 370 a pamatuji dobu, kdy jsem za láhev v obchodě u vinaře platil nějakých deset euro. No jo, co naděláte…

Čtyři podoby Barbery od Agostino Pavia e Figli

Asi už jsem se zmiňoval v minulosti, že František Šamla (Víno pro Vás) je velkým nadšencem do odrůdy Barbera, ve svém sortimentu jich shromáždil na třicítku. O mnohých jsem psal, o dalších se třeba zmíním, samotného mne tahle odrůda dost baví. Jasně, slávu Piemontu dělá především Barolo a Barbaresco (a pro „běžné konzumenty“, ať už se vám to líbí nebo ne, odtamtud kraluje Moscato d'Asti), ale Barbera umí parádní vína v různých stylech a v rukou nadaných vinařů je to charakterní pití. Jako bonus obvykle dříve přístupná než to Barolo :-) Vinařství Agostino Pavia e Figli (di Giuseppe e Mauro Pavia, abych byl úplný, detaily viz web) sídlí v Agliano Terme a tam, s výjimkou trochy v Montegrosso, mají i vinice. Jsou tedy v oblasti Asti (a nedaleko Monferrato), kde Barbera kraluje a specializují se právě na ni, další věci dělají jen okrajově. Mají přibližně deset hektarů vinic, které obdělávají bez chemie, certifikováni bio ale nejsou.

Skvělé Blanc de Blancs Champagne s pozvánkou

Minulý týden jsem u Terroir Champagne ochutnal sérii báječných Champagne a opravdu hodně silný dojem ve mně zanechala aktuální podoba Champagne André Jacquart Vertus Expérience Extra Brut Blanc de Blancs 1er Cru. Možná i proto, že jsme jej chutnali „na zavínění“ před hlavním programem a ono přesto dost strhlo pozornost, alespoň tu moji určitě. Je tedy fakt, že na základ vinařství jsou parametry dost výjimečné. Jde o stoprocentní Chardonnay z obcí pro něj zaslíbených, Vertus a Le Mesnil sur Oger, z vinic vedených v organice a připraveno v použitých burgundských sudech. Před druhotnou fermentací alespoň půl roku leží na kalech. Neročníkový brut tvoří aktuální ročník jen z poloviny a druhou pak rezervy z pěti předchozích let. V lahvi poté zraje zhruba pět let, dozáž jen 4 g/l. Tohle jsou parametry spíš na úrovni prestižních cuvée.

Parádní Mosela v podání Immich-Batterieberg

Mám teď zase takové trochu ryzlinkovější období, takže mne moc potěšila neformální volná degustace moselské Weingut Immich-Batterieberg (web) ze sortimentu Marka Jeliče aka WineGeek v pražském vinném baru Bokovka. Jsme na střední Mosele, v obci Enkirch. Historii vinařství lze vystopovat až k jeho klášterním kořenům a roku 911 (některé zdroje uvádějí 908, sklepy dokonce do roku 870), rodina Immich jej pak koupila v roce 1495 a prodala krátce před pětistým výročím v roce 1989. Nový majitel přešel z velmi tradiční produkce na ovocnější, moderněji připravená vína, nerezy, kvasinky, sterilní filtrace. Jménu vinařství dvakrát nepomohl a v roce 2007 zkrachoval. Současná historie se tak začíná psát až v roce 2009, kdy společně s několika investory podnik od banky zakoupil vinař Gernot Kollmann. Původní jméno, jako odkaz na dávnou minulost a také kvůli touze používat historické viněty, ovšem ponechal.

Karakterre 7

Sobota se nesla ve znamení naturálně vinných radovánek na vídeňském festivalu Karakterre, již sedmém ročníku téhle báječné (a stále lehce punkové, byť méně než dříve) přehlídky především středo- a východoevropských vín s logickou dominancí Rakouska a také Slovinska, ale i silným obsazením od nás a ze Slovenska, dost jmény z Itálie a solidní sbírkou především bublin z Francie. Maďarska méně než bych čekal. Letošní ročník zase lehce zpřísnil podmínky, nově se vinař svým jménem zaručuje, že ve vinici i sklepě praktikuje bio(dynamické) postupy, kvasí jen spontánně (výjimkou je druhotná u Champagne), v prezentovaných vínech má maximálně 50 mg/l celkové síry, jde o rodinný malý podnik (proč ne, ale zde bych fakt přísný nebyl) a vinařství snažící se propagovat lokální specifika, původní místní odrůdy a tak podobně. Na stovku producentů a nepočítaně vín, prostory a atmosféra MUMOK, i přes obří davy to mělo dost fajn energii. Pojal jsem to sice intenzivně, ale už bez dřívější snahy „ochutnat všechno“, spíš si to fakt užíval.

Příprava na Karakterre lahví Neuburského

Podstatnou část včerejška a dneška od časného rána jsem strávil řešením problémů s tajemně a nenadále přetíženým SQL serverem. Ač si někteří domnívají, že mne živí psaní o víně nebo kdo ví co s ním spojené, tak je to samozřejmě úplně jinak. Práce v IT je to, co mi umožňuje vás oblažovat svými literárními výtvory a sem tam si pořídit nějaké opravdu pěkné víno. Pár hodin před odjezdem do Vídně na přehlídku Karakterre ale tak nějak nechcete vidět všechny procesory vytížené na sto procent a odezvu webů v křeči :-) No nic. Před pár minutami se podařilo nějak pořešit a já si konečně mohu oddychnout a rovnou i sepsat něco na blog. Úspěch jsem se rozhodl oslavit, a na zítřejší naturální smršť se naladit, jednou lahví z hlubin archivu. Zdeněk Vykoukal a moravské zemské Neuburské 2011 (Stará hora, Hostěrádky – Rešov). Svého času, tak v roce 2013, mi přišlo opravdu fantastické. Tak uvidíme…

3x Rioja – Jarrarte, Valenciso a Roda

Otevřel jsem v uplynulých dnech tři docela lahve z Riojy a dnes se podělím o poznámky. A začneme tou „nejjednodušší“, Jarrarte Maceración Carbónica 2017. Manželský pár Abel Mendoza a Maite Fernández sídlí v San Vicente de la Sonsierra (odkud bylo jedno nedávné parádní víno) na hranicí Rioja Alta a Rioja Alavesa, obhospodařují asi 20 hektarů rozprostřených do více než 40 parcel, vše v bio režimu. Mají hodně zajímavá i také trochu nečekaná bílá (včetně třeba odrůdy Torrontés), ale samozřejmě u nich dominuje červené, připravené v trochu modernějším stylu (= francouzské sudy a kratší zrání v nich). Tohle víno je trochu odlišné, je zpracováno z celých hroznů v betonu, dřevo vůbec nevidí. A je to čisté Tempranillo. Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá barva, do fialové. Čerstvá, vzletně ovocná vůně, spíše tmavé plody, florální linka a kořenitost, badyán. Suché, středně plné, šťavnaté, něco třísla, přímočařejší ovocité snadno pitelné víno, delší, lehounce připečený nahořklý závěr. Proč ne, pokud máte rádi tenhle styl, cena asi 7€.

Šampaňská exotika od Augustina

Sleduji více či méně pozorně různé internetové diskusní skupiny věnované všemožným stylům vín a oblastem. A pravidelně jedny z největších emocí vyvolávají „divná“ vína z tradičních regionů jako je třeba Burgundsko nebo Champagne. Rozumějte třeba když někdo udělá v Chablis bílé ve stylu „oranžád“, s delší macerací hroznů, nebo v Burgundsku použije úplně jinou odrůdu. Měl jsem teď možnost ochutnat dva pozoruhodné šampaňské kousky, oba patří mezi ukázkovou exotiku. A za oběma stojí biodynamický vinohradník, vinař a neúnavný experimentátor Marc Augustin z Avenay Val d'Or (Montagne de Reims). Ze svých deseti hektarů ročně vystřelí asi deset tisíc lahví, zbytek vína prodává především domům Leclerc Briant (a dříve též Duval Leroy). Sudy, minimum nebo žádná síra, příznivce pojmů jako bioenergetika, homeopatie a aromaterapie. Takový trochu alchymista, ovšem s patřičnými biodynamickými certifikáty a perfektními znalostmi běžné šampaňské technologie ;-)