Velký Müller-Thurgau a jeden příjemně chlastací

Nejsem odpůrcem odrůdy Müller-Thurgau, ba přímo naopak, o čemž jsem toho už dost napsal a v rámci loňského lockdownového pominutí smyslů dokonce natočil video. Ale samozřejmě uznávám, že pro „velikost“ odrůdy úplně nemluví fakt, že málokdo vám dokáže dát byť jen pár příkladu špičkových vín z ní a dost často se jako jediná výjimka potvrzující pravidlo objevuje Feldmarschall von Fenner (zu Fennberg, jak na vinětě do ročníku 2014 pokračovalo) slavného vinařství Tiefenbrunner (web, trošku víc jsem o nich psal v lednu). I o polním maršálkovi už jsem se tu detailně rozepsal a v článku najdete vše potřebné. Opakovaně v různých ročnících jsem musel smeknout před tím, jak úžasná milerka to je. Teď v pátek jsem měl možnost ochutnat nejnovější ročník 2019 a byl opět okouzlen. Ve zkratce jde o čistý Müller z výsadeb z roku 1990 a starších, z tříhektarové vinice v nadmořské výšce okolo kilometru. Půda je tam dost rozmanitá, od spraší a písku přes žulu a vápence, s vysokým obsahem soli. Hrozny dnes spontánně kvasí z půlky ve velkých starých sudech a z druhé v betonu (což je v devatenáctce novinka, předtím používali nerez), následně necelý rok zraje na jemných kalech a pak jde do větší těžší lahve tvaru pistole se šroubovým uzávěrem. V tomhle ročníku jich bylo 9100, což je znatelně méně než průměr.

Eros Teboni – ptejte se!

Na pozvání dovozce Albarelo včera do Prahy dorazil Eros Teboni, nejlepší someliér světa z mistrovství Worldwide Sommelier Association v roce 2018. Povede tu degustaci a dnes a zítra také degustační večeři. A aby se v mezičase nenudil, tak jsem domluven na rozhovoru. Pár snad zajímavých otázek jsem si na něj připravil, ale pokud se chcete na cokoliv (tematického, samozřejmě!) zeptat vy… pište do komentářů!

Vavřinec a Vino Nobile z LIDLu

Zapomněl jsem o víkendu vzít červené na vaření, a obětovat nic z dovezených zásob na pití se mi nechtělo, takže raději vyrazil rychle koupit něco do nejbližšího obchodu, LIDLu. Zlákala mne tam dvě vína. Prvním z nich bylo Svatovavřinecké pozdní sběr 2018 z Vinselektu Michlovský, kde rozhodlo místo původu – Dolní Kounice a trať Nová města. Na lahvi je „medaile“, speciální nálepka upozorňující na to, že Svatovavřinecké je nejpěstovanější modrou odrůdou v ČR. Pro supermarkety jsou asi podobné kousky potřeba, mně to přišlo poněkud úsměvné. Víno má spíše světlejší rubínovou barvu, nic hlubokého. Ve vůni červené ovoce, peckoviny do višní, kořenitá linka. Suché, čisté, spíše lehčí až středně plné, opět červená peckovinová ovocnost, fajn kyseliny a pitelnost, uhlazené třísloviny, nijak zvlášť dlouhé. Snažil jsem se v tom najít nějaký speciální charakter, ale bylo to prostě „jen“ přístupné a nekomplikované červené. I to se počítá. Zaplatil jsem už trochu víc, tedy v kontextu tamní nabídky, 139 Kč.

Letní přízrak straší i po roce…

Jedno z vín, které loni (alespoň v mé vinné bublině) vzbudilo docela velký rozruch, byl Letní přízrak od Petra Marady (web). Pinot Noir, Blanc a Gris s Chardonnay a také Ryzlink rýnský, z trati Kněžské v Mikulčicích. Vína původně zamýšlená jako základ sektů poněkud ujela a skončila pod kvasinkovým závojem. A když už, tak si tam skoro rok a půl pobyla. Výsledek lidi logicky rozděloval, ale nemalou skupinu nadšenců do dost nadchl. Vím i o takových, co nakoupili nemálo lahví, ale s vidinou velkých zásob upíjeli tak nadšeně, že už nemají nic! :-) Bohužel ani ve vinařství už není. Za ten rok se toho událo nemálo a jednou z události bylo i tornádo, které se na domě, vinařství i sklepě Maradových hodně podepsalo. Já se loni v létě, kdy o víně v rámci článku o vinařství psal poprvé, docela zásobil. A také nakoupil pár kartonů pro Družstvo. To se bohužel loni v září konat nemohlo. Část jsme pustili do světa v domácích degustačních bedýnkách a zbylých 12 lahví konečně mohli rozlít teď v pondělí. Byla to zábavná akce (a na nočních fotkách vynikne asi ještě víc) a víno vzbudilo zaslouženou pozornost.

Dvakrát Montepulciano od Nicodemi

Zlákalo mne vyzkoušet vína od Fattoria Nicodemi (web). Jsme v italské oblasti Abruzzo, konkrétně na svazích u Notaresco v srdci Colline Teramane. Podnik založil v roce 1970 Bruno Nicodemi, opustil práci v Římě a začal se věnovat půdě s révou a olivovníky, věnu své matky. Podnik od roku 2000 spravuji sourozenci Elena a Alessandro, dnes už mají 38 hektarů, z toho 30 hektarů vinic na jílu a vápenci vedených v ekologickém ale zatím necertifikovaném režimu. Ročně připraví nějakých 200 tisíc lahví vína, čtyři pětiny jdou na export, postavených na odrůdách Montepulciano a Trebbiano, nově se u nich objevuje ještě Pecorino. A i nějaký ten olivový olej mají, ročně asi 4000 půllitrových lahví. Já otestoval dvě různá červená Montepulciano d´Abruzzo.

Naturální zábavné Lambrusco

Mám rád klasické dobré (suché, ale i sladší varianty mohou být skvělé) Lambrusco, to už jsem se zde zmiňoval opakovaně. Bohužel jméno je dost zdevalvované hektolitry supermarketové ulepené bezcharakterní tekutiny a u nás zprofanované i coby nejlevnější volba „do karafy“ ve všemožných pizzeriích. Odrůda (resp. odrůdy) a víno má ale hodně co nabídnout, ten styl je unikátní a je s ním spousta zábavy. Na dnešní Družstvo (web, FB události) jsme zařadili jednoho dost populárního představitele z naturální scény, vinařství Cinque Campi („pět políček“, pojmenováno po jejich nejstarší vinici). Vinař Vanni Nizzoli pochází z rodiny, která na místě hospodaří a víno si dělá už dvě století, ale teprve v osmdesátých letech minulé století začali víno i prodávat. Nejdřív v demižonech místním a postupně došlo i na dnešní lahve a specifický přístup. Jedou v certifikovaném bio (od 2003, ale čistě už předtím) a také postupně vrací do oblasti lokální odrůdy. Mají i něco tichého vína, ale základem jsou šumivky. Bez čiření, filtrace a i bez síření.

Závodnická jižní Rhôna

Dirk „GT“ Vermeersch… Od „Gran Turismo“ ke „Grand Terroir“ :-) Velmi úspěšný belgický automobilový závodník, a to hned v několika různých disciplínách, měl sen si na důchod pořídit domek na jihu Francie. To se mu také před dvaceti lety podařilo, ale místo domku to bylo rovnou vinařství (web). Které se v průběhu let rozrostlo, dnes je to středně velký podnik s moderním vinařským provozem v Suze-la-Rousse, který si udělal jméno víny „na plný plyn“, nabušenými efektními kousky. Se jmény a zkratkami odkazujícími k motosportu, byť vždy s vtipně napasovaným jiným významem, a se šachovnicovou vlajkou prominentně na vinětách. Vlastní něco přes 24 hektarů vinic a jedou v ekologickém režimu (první vinice byla certifikována Ecocert už v roce 2002, postupně přidávají další, ne všechny ale dosud certifikaci mají). Na vinaření se Vermeersch vrhl bez jakéhokoliv vzdělání a zkušeností z oboru, ale od začátku se mu dařilo. Dcera, která ve vinařství dlouhodobě pracuje, už vystudovala enologii :-)

Ryzlink z Bzence s 95 body od Decanteru

Své nákupy vína neřídím podle bodů. Tedy… přiznávám… občas k nim, při nákupech bez předchozího ochutnání, a od kritiků u kterých trochu znám vkus a mám s jejich hodnocením zkušenosti, přihlédnu. Ale rozhodující faktory bývají výrazně odlišné. Teď jsem však udělal něco, na co nejsem vůbec pyšný… dvě vína koupil jen proto, že dostala vysoké hodnocení %-) Stydím se! První víno je domácí, zmiňoval jsem se o něm minulý týden jako o levném způsobu, jak vyzkoušet kousek s 95 body. Tolik totiž má ve výsledcích Decanter World Wine Awards 2021. Taky má Premium Gold z Prague Wine Trophy 2021 a zlaté (někdy opakovaně ve více ročnících soutěže) ze Salonu vín, Vinařských Litoměřic, Valtických vinných trhů, Grand Prix Vinex, Oenofora… očividně extrémně úspěšné víno! Naštěstí na lahvi, štíhlé tvaru bordó s hodně protáhlým hrdlem, jsou medaile jen dvě :-) Oblepování ve stylu Krista nebo Josefa Dufka se nekoná, uf! O čem že je řeč? Chateau Bzenec VOC Ryzlink Rýnský 2017 Terroir Collection (web vinařství), cukernatostí pozdněsběrové ale zatříděno jako VOC Bzenec, původ na Slovácku v bzenecké viniční trati Zadní hora. Má to 6.5 g/l cukru a 6.4 g/l kyselin při 12.5 % alkoholu a díky poměry cukru a kyselin deklarují jako suché, Decanter jej má v kategorii polosuchých. Celkem vzniklo 9062 lahví, které aktuálně vyprodávají (vzhledem k výše uvedenému přehledu cen pro mne trochu nepochopitelně) po 149 Kč za kus. Ale důležitý je samozřejmě obsah lahve :-)

Nový Vinograf a Bandol od Gaussena

Včera slavnostně otevřel nový Vinograf, další vinný bar tentokrát najdete v Praze na Vinohradech, na Korunní. Prostor už možná znáte, předtím zde sídlila Wine Society. Otevíračka byla ve znamení degustace vín z lahví větších formátů, především 1.5l magnum, ale zkusit šlo třeba i Svatovavřinecké 2013 od Žernoseckého vinařství z třílitrovky. Neochutnal jsem vše, ale pár dost povedených vín si tam rozhodně našel. Vyvážený klasický Pinot Noir 2015 od Petra Kočaříka potěšil, dost povedené lehkonohé červené Špigle-Bočky 2015 od Richarda Stávka taktéž. Pere Mata Cava L'Ensamblatge Brut Nature Gran Reserva jsem měl kvanta sedmiček nakoupených ve Španělsku, už nějakou dobu je ale nabízí i Vinografy. V magnum to byl ročník 2014 odstřelený letos v dubnu, malvicově-květinové výborně pitelné suché bubliny. Určitě by mi nevadilo věnovat více času lahvi Chablis Vieilles Vignes 2014 od Domaine Servin, ve sklence se krásně otevíralo a šlo o povedenou již docela nazrálou ukázku apelace. Za všechny vzorky bych ale vypíchl Château Jean-Pierre Gaussen „Cuvée Longue Garde“ 2011 v magnum, klasický starosvětský Bandol. Poprvé jsem se o víně, samozřejmě o starším ročníku, zmiňoval v začátcích blogu, v roce 2007. A když po sobě čtu tehdejší poznámky, tak bych možná dnes tak uchvácen nebyl :-) Mnohem detailněji se mu ale věnoval v roce 2009 a od té doby žádný další ročník neměl. Takže mne pohled na láhev hodně potěšil a na víno jsem se s chutí vrhnul!

Výtečný Blanc de Blancs a chutné Sylvánské

Raventós i Blanc (web) patří mezi mé šumivé oblíbence, psal jsem tu o nich vícekrát. Je to také jeden z prvních uprchlíků z apelace cava, vytvořili si vlastní – Conca del Riu Anoia. Navíc biodynamika a takové ty věci. Pravidelně nakupuji Blanc de Blancs Extra Brut, jako poslední to byl vlhčí deštivý ročník 2018. Původ ve Vinya del Llac, vinici se severní orientací u jezera, s keři ve stáří i přes 40 let na jílu s vápenitým podložím, odrůdově něco přes třetinu Xarel·lo a poté Macabeu a Parellada. Novinkou tohoto ročníku je pětiprocentní přídavek hodně zajímavé odrůdy Malvasia de Sitges z vinice La Plana, kde postupně obnovili téměř 1.5 hektaru. Připraveno čistě v nerezu, na kalech minimálně 18 měsíců (zde odstřel kalů 5. února 2021, jedou postupně). Světlejší slámová barva, fajn perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, energická vůně spojující sušené květy a bylinky s citrusy, fenykl, výrazně minerální. Suché, šťavnaté, aperitivně snadno pitelné a osvěžující ale s hloubkou a strukturou, charakterní bubliny. Opět citrusy, mineralita, lehce nahořklost v závěru, fajn délka. Výborný kousek! U nás pětistovková záležitost, já kupoval ve Španělsku za nějakých 12€ a byla to dobrá investice.