Tři francouzská bílá v Bruxxu

Dobrovolně přiznávám, že už se těším na „klid“ Vánoc, večírky a různá setkání jim předcházející už mne začínají vyčerpávat a vybírat si svou daň. Ale alespoň strohé degustační poznámky si zvládám psát i do pozdních nočních hodin :-) Pravda, nebývají už dvakrát rozsáhlé, ale základní dojem z nich člověk získá. Dnes bych rád odhrnul pár lahví z posezení v Bruxxu (kam rádi chodíme s přáteli na oběd, vaří obvykle výborně a dětský koutek je tam skvělý) jsem postupně pil tři bílá a ve všechny případech byl docela spokojen. Trimbach Riesling je sázka na jistotu, i tento jejich základ (primárně z hroznů od dlouhodobých partnerů, čímž myšleno i několik generací, a ne jejich vlastních vinic) je výtečně udělaný alsaský ryzlink, zde ho mají v ročníku 2015 což se projevuje výrazně koncentrovanějším a nabušenějším projevem než v letech „klasičtějších“, má to dost alkoholu ale zároveň až překvapivě parádní výrazné kyseliny a není tedy utahané, z ovoce jako meruňky to už nazrává směrem k vosku a petrolejovým tónům. Když si vezmu, že toho dělají někde mezi 300 a 400 tisíci lahvemi tak, klobouk dolů. K nám vozí Global Wines a za flašku chtějí zhruba čtyři stovky, akorát na webu se mám dojem úplně netrápí mít správně aktuálně prodávané ročníky a konkrétní je třeba ověřit.

Tříčtvrtinová Frankovka z Bořetic

Na Moravě a v omezené míře i v Čechách se neustále objevují nová menší vinařství (i ambiciózní větší projekty), do konce roku bych se tu rád zmínil o dvou nebo třech. Dnes to bude Rodinné vinařství Tři čtvrtě z Bořetic. Narazil jsem na ně tak dva a půl roku zpátky a na fotkách mne hned zaujala viněta, víc lahví vedle sebe působilo jako periodická tabulka odrůd. Poprvé jsem je ochutnal loni v létě, nečekaně při výpravě do maďarského Somló, které se účastnila i vinařka. A hodně mne zaujala jejich Frankovka. Tu jsem teď otevřel konečně i doma (ano, více než roční rozestupy to jsou, žádný spěch…) v novém ročníku a byl více než spokojen. Další vína mne na ochutnání ještě čekají, ale nějak mám chuť se o dojem podělit už teď.

Trocha španělského naturálna

Ať hledám jak hledám, nemohu zde najít žádný článek o vinařství Alfredo Maestro, krom fotky jeho oblíbených „marťanů“, což mne trochu překvapuje. Přeci jen jsem ho něco vypil a měl i na Družstvu. Inu což, napravím alespoň trochu dnes. Jsme v regionu Castilla y León a u většiny vín v oblasti Ribera del Duero, ale nečekejte tamní typický styl nabušených a výrazně nasudovaných vín. Samotný Alfredo začal dělat vína někdy v roce 1998, od začátku z bio hroznů ale ve sklepě jel podle příruček (enologii nikdy nestudoval) a cpal do nich všechno možné. Po pár letech mu ale přišlo divné, že má sice zdravé eko hrozny, ale potom s nimi dělá podobné psí kusy, tak přešel na čisté postupy i ve sklepě. Včetně toho, že prakticky nesíří. Má to štěstí, že může pracovat s několika hodně starými zajímavými parcelami, ze kterých produkuje momentálně asi 16 různých vín. Marťani (El Marciano) a dnes chutnané El Rey Del Glam 2017 patří mezi dostupnější kousky, u nás s doporučenou maloobchodní cenou po lahvi nějakých 370 Kč (vozí BIO Sueño). I vinětou jasně naznačuje, že jde o pití pro radost a nic vyloženě vážného :-)

Nádherný ryzlink z Kurdějova od Galy

Když jsem se před šesti lety bavil s Jaromírem Galou na jedné degustaci, tak nadšeně rozprávěl o obnově vinic na místech kde tradičně bývaly a novém projektu se specializací na ryzlink. Nějak jsem to pak vypustil z hlavy a vlastně teprve nedávno si uvědomil, že vše úspěšně proběhlo a vinařství Gurdau (web), podle původního německého názvu Kurdějova, od ročníku 2015 produkuje víno. První révu na kurdějovských vápenitých spraších vysadili v roce 2012 a postupně dosazovali v další letech, na různých místech u obce, až na současných finálních 8 ha. Pro ryzlink namíchali osm kvalitních klonů z Alsaska, Wachau, Rheingau a Pfalze (a do budoucna nás určitě čekají různé speciální šarže, tedy alespoň doufám) a mají i trochu veltlínu a odrůdy Pinot Blanc. Ale rýňák dominuje a především s ním bude asi jméno vinařství spojeno nejsilněji. Na teprve druhý ročník a mladičké výsadby je výsledek každopádně velmi působivý.

Krásná Barbera a fajn Amontillado

Vyzkoušel jsem pár další lahví odrůdy Barbera a naprosto zřetelně z nich vybočila Barbera d’Alba 2016 vinařství La Ca' Növa. Psal jsem o nich v souvislosti s Barberescem a jejich styl mi sedí, což se projevilo i zde. Tahle Barbera, původem z jedné vápencové a pískovcové vinice, kvasí a maceruje v nerezu dva až tři týdny dle ročníku za pravidelného potápění matolinového klobouku, poté zraje rok v 30 hl sudech z rakouského dubu. Láhev Albeisa, kovová záklopka a celokorek. Tmavší rubínová barva, fialové odlesky. Výrazná, trochu divočejší starosvětská vůně, zřetelná výraznější zralost hroznů až do marmeládových tónů ale zároveň jasně kyseliny, ovocnost až do lesních plodů v kombinaci s živočišností, energické, zajímavé. Suché, středně plné až plnější, s výbornou kyselinou, zralejší tmavá ovocnost, tříslo vlastně docela uhlazené, delší. Šťavnaté, poctivé, zábavné a výborně pitelné (přes 15 % alkoholu, který krom dlouhé teplejší dochuti krásně skrývá) a přitom hodně zajímavé a na zkoumání celý večer. Oslovilo velmi. Cena 335 Kč po lahvi u Víno pro Vás je fajn.

Ročník 2017 od Nepraše

Součástí narozeninové oslavy vinného baru Bokovka byla i volná ochutnávka pavlovského Vinařství NEPRAŠ & Co. (web) za osobní účasti Radomíra Nepraše a sklepmistra Ondřeje Veselého. O vinařství už jsem se tu párkrát zmiňoval, nadšený jsem byl z Rosé Gravettien 2015 a dost si užil vlašák, oslovilo mne i Chardonnay a nebyl úplně odvařený z Ryzlinku rýnského (2014 kabinet, 2015 pozdní sběr Altenberg). Nestíhám toho ochutnat tolik kolik bych chtěl (dostanu se na méně degustací než dříve a doma toho prostě nejde pozotvírat po lahvích tolik, nejen z důvodů čistě ekonomických), takže za nečekanou možnost projet si průřez ročníkem 2017 jsem byl velmi rád.

Má oblíbená šardonka a seriózní „ženská“ cava

Jsou vína, ke kterým se vracím strašně rád. A pokaždé lituji, že jsem při jejich nákupu škudlil a vzal jich málo :-) Takovým je i Chardonnay Patchwork 2015 od Domaine André et Mireille Tissot. Detaily si můžete přečíst v článku z doby, kdy úplně čerstvé víno dorazilo. Teď už nějaký pátek zraje. Citronová výraznější žlutá barva. Poměrně intenzivní, krásná klasická aromatika, „jursky pikantnější“ byť jde o víno z dolévaných sudů a ne školené pod kvasinkovým závojem, s krásnou citrusovou linkou, výtečně zapracovaným dřevem, kouřovostí, intenzivní mineralitou. Suché, koncentrované, středně plné až plnější a trochu opulentnější styl, ale s výraznou osvěžující kyselinou, dost dlouhé. Krásné, seriózní „cháčko na béčku“, jak s oblibou říkají někteří naši vinaři a dovozci. A to je přitom opravdu jejich základ. Nechápu. Bylo to pro mne poměrem ceny a kvality jedno z nejlepších vín co jsem znal. Teď už poněkud podražilo, nový ročník stojí u 1er Wines přes sedm stovek, tohle jsem kupoval v ČR od Matějky za 370 a pamatuji dobu, kdy jsem za láhev v obchodě u vinaře platil nějakých deset euro. No jo, co naděláte…

Čtyři podoby Barbery od Agostino Pavia e Figli

Asi už jsem se zmiňoval v minulosti, že František Šamla (Víno pro Vás) je velkým nadšencem do odrůdy Barbera, ve svém sortimentu jich shromáždil na třicítku. O mnohých jsem psal, o dalších se třeba zmíním, samotného mne tahle odrůda dost baví. Jasně, slávu Piemontu dělá především Barolo a Barbaresco (a pro „běžné konzumenty“, ať už se vám to líbí nebo ne, odtamtud kraluje Moscato d'Asti), ale Barbera umí parádní vína v různých stylech a v rukou nadaných vinařů je to charakterní pití. Jako bonus obvykle dříve přístupná než to Barolo :-) Vinařství Agostino Pavia e Figli (di Giuseppe e Mauro Pavia, abych byl úplný, detaily viz web) sídlí v Agliano Terme a tam, s výjimkou trochy v Montegrosso, mají i vinice. Jsou tedy v oblasti Asti (a nedaleko Monferrato), kde Barbera kraluje a specializují se právě na ni, další věci dělají jen okrajově. Mají přibližně deset hektarů vinic, které obdělávají bez chemie, certifikováni bio ale nejsou.

Skvělé Blanc de Blancs Champagne s pozvánkou

Minulý týden jsem u Terroir Champagne ochutnal sérii báječných Champagne a opravdu hodně silný dojem ve mně zanechala aktuální podoba Champagne André Jacquart Vertus Expérience Extra Brut Blanc de Blancs 1er Cru. Možná i proto, že jsme jej chutnali „na zavínění“ před hlavním programem a ono přesto dost strhlo pozornost, alespoň tu moji určitě. Je tedy fakt, že na základ vinařství jsou parametry dost výjimečné. Jde o stoprocentní Chardonnay z obcí pro něj zaslíbených, Vertus a Le Mesnil sur Oger, z vinic vedených blízko organice a připraveno v použitých burgundských sudech. Před druhotnou fermentací alespoň půl roku leží na kalech. Neročníkový brut tvoří aktuální ročník jen z poloviny a druhou pak rezervy z pěti předchozích let. V lahvi poté zraje zhruba pět let, dozáž jen 4 g/l. Tohle jsou parametry spíš na úrovni prestižních cuvée.

Parádní Mosela v podání Immich-Batterieberg

Mám teď zase takové trochu ryzlinkovější období, takže mne moc potěšila neformální volná degustace moselské Weingut Immich-Batterieberg (web) ze sortimentu Marka Jeliče aka WineGeek v pražském vinném baru Bokovka. Jsme na střední Mosele, v obci Enkirch. Historii vinařství lze vystopovat až k jeho klášterním kořenům a roku 911 (některé zdroje uvádějí 908, sklepy dokonce do roku 870), rodina Immich jej pak koupila v roce 1495 a prodala krátce před pětistým výročím v roce 1989. Nový majitel přešel z velmi tradiční produkce na ovocnější, moderněji připravená vína, nerezy, kvasinky, sterilní filtrace. Jménu vinařství dvakrát nepomohl a v roce 2007 zkrachoval. Současná historie se tak začíná psát až v roce 2009, kdy společně s několika investory podnik od banky zakoupil vinař Gernot Kollmann. Původní jméno, jako odkaz na dávnou minulost a také kvůli touze používat historické viněty, ovšem ponechal.