Povedené „základní“ červené burgundské

Že by prestižní apelace měla nabídnout skvělý zážitek, to se tak nějak očekává. Ale vlastně jsem ještě nadšenější z vín kategorie základní (s jistou rezervou…), která dokáží nadchnout. Tak třeba Domaine Pierre Girardin a jeho Bourgogne Pinot Noir „Éclat de Calcaire“ 2018. Pierre-Vincent Girardin (syn známého Vincenta Girardina) je vinař mladý a první jeho ročník byl vlastně teprve 2017. Vinařství je moderní provoz na výjezdu z Meursaultu na Puligny-Montrachet a zřetelně drahý, trochu technicistně precizně působící. Nešetřilo se na ničem, včetně na míru dělaných a přesně dle požadavků toastovaných sudů nezvyklého objemu 456 litrů od François Freres. Všechna vína jsou v zavoskovaných lahvích se špičkovými dlouhými korky testovanými na TCA. Červená vznikají typicky s nějakým dílem neodstopkovaných hroznů a s jemnější extrakcí, lahvují se bez čiření a filtrace a s minimálním sířením.

Lehčí frankovky z Mátry a Bořetice

Otevřel jsem nedávno záhadně založenou a teprve nyní objevenou láhev od maďarského vinařství H², rozepisoval jsem se o nich u jiného kousku před rokem a půl. Falubor 2016 je čistá Frankovka z tratě Külső-Puszta, z asi třetiny celé hrozny, fermentace a macerace asi dva měsíce, zrání půl na půl nerez a starší malé dubové sudy. Bordó láhev, plastová záklopka, DIAM korek. Světlá rubínová barva. Příjemná, vzletná, červeně peckovinově ovocná vůně, jemně kořenitá, moc příjemná. Suché, šťavnaté, bezva kyseliny, lehkonohé a velmi snadno pitelné, útlejší ale ne tenké, vyvážené, opět hlavně červená ovocnost a sladší „vánoční“ kořenitost v závěru, tříslovin nepříliš. Takové vyloženě milé pití. Mělo v nabídce Vinorum za něco lehce přes dvě stovky. Klidně bych zkusil nový ročník, kdyby se objevil :-)

Pichler bez Smaragdu, netopýři a česnek, Passalacqua, 100+ bodů, falešná Sassicaia

F.X. Pichler, špička Wachau a určitě z jedno z tamních jmen vůbec nejznámějších, vystupuje ze sdružení Vinea Wachau Nobilis Districtus. Od letošního ročníku tak na jejich vínech přestanou používat oblíbená označení Steinfeder, Federspiel či slavný Smaragd. Správně poznamenávají, že celé tohle rozložení vzniklo v době, kdy hrozno dozrávalo drobátko jinak, takže dneska není prakticky žádný problém mít Smaragd z libovolné vinice a v každém ročníku, zatímco lehký Steinfeder aby člověk pohledal. Navíc je Wachau nově dalším DAC regionem se vším, co k tomu patří, což bude další malý hřebíček do rakve zaběhlého systému…

Čtyřikrát Nebbiolo / Barbaresco La Ca' Növa

Podzimní plískanice, čas na Nebbiolo! Dnes si ušetřím práci, protože o všech vínech už jsem tu psal, jen v jiných ročnících. Začneme ve vinařství La Ca' Növa, základní info můžete najít v zápisku Třikrát Barbaresco od La Ca' Növa a take v Barbera a skvělé Nebbiolo od La Ca'Növa, já se vrhnu rovnou na degustační poznámky. „Základní“ Langhe Nebbiolo 2017 nabízí rubínovou barvu, nijak tmavou. Ve vůni zralejší červené ovocnost, čerstvá a s postupem času a vzduchu je to širší a „teplejší“, znát zralost a trochu vyšší alkohol, něco kořenitosti, lehce divočinka a živočišnost. Suché, čisté, slušně plné, svíravost a dost třísla, mladičké, se sladší červenou ovocností a delší. I přes třísloviny přístupné a dobře pitelné, sympatické poctivé červené s něčím navíc, které bude ještě zrát. A teď už tři podoby Barbaresca…

Dva výtečné ryzlinky z vinařství Korrell

Dnes se zastavíme v Nahe, na okraji Bad Kreuznach, ve vinařství Korrell. S mírným odkazem k mé aktuální úchylce zkoumání vín ze Španělska, odkud totiž rodina pochází. Pravda v Německu vinaří už na dvě stovky let, Martin Korrell je šestá generace vinařů a s manželkou Brittou obhospodařují na 30 ha vinic, vedených blízko organice ale zatím ne stoprocentně a tedy bez certifikace. Ve sklepě typicky delší ležení na kalech, pro ryzlinky teda nerez ale některá vína ve velkých (i menších) sudech. Marketingem trochu těží z trati Paradies, kdo by nechtěl vína z ráje, a lahve mají hodně výrazné efektní a draze vypadající viněty. Ale důležité je samozřejmě to co teče a leckterá jejich vína, ryzlinky především, se mohou směle měřit s německou špičkou.

Champagne Jacquesson Cuvée n° 735 Brut

Včerejší příspěvek o červeném jsem psal pod vlivem lahve od Champagne Jacquesson (web), skvělého vinařství sídlícího v Dizy a s vinicemi především v Avize, Oiry, Aÿ, Dizy a Hautvillers. Ve vinicích čistě, ve sklepě pečlivě a precizně, typicky s delším školením na kalech a ve dřevě. Dlouhodobě jedna ze šampaňských špiček, a to jak výjimečné dobrými neročníkovkami (sedmistovková řada, přesto že jich dělají 300+ tisíc lahví) tak víny ročníkovými a selekcemi ze specifických vinic. Právě na vlnu „terroirového“ Champagne naskočili docela brzy a inspirovali mnohé další. Já včera pil Cuvée n° 735 Brut, což je z 72 % ročník 2017 a zbytek rezervy (22 % 2006 a 6 % 2005). Odrůdově 47 % Chardonnay, 33 % Pinot Noir a 20 % Meunier z 1er a Grand Cru obcí, škole ve foudres a s batonáží co týden, lahvováno bez filtrace. Dozáž 3.5 g/l, odstřeleno v květnu 2011 (ale existuje i verze D.T. alias Degorgement Tardif, která ležela o dalších šest let déle). Tohle víno je myšleno spíš pro pití v průběhu pár let po uvedení na trh, ale zde musím říct, že delší archivace mu nijak neublížila. Možná se do nálady dnešních dní psát o šampaňském nehodí, ale… co už.

Skvělá Mencía otevřená moc brzy

Dnešní příspěvek píšu trochu pod vlivem trochu moc vína k obědu. Poslední den, kdy budou otevřené restaurace, bylo třeba využít. Ne každý věří, že za tři týdny bude možné jít si někam normálně sednout, to je vzhledem k současnému vývoji iluze. Možná v prosinci, kdo ví. Některé oblíbené podniky otevřou ale až na jaře, pokud vůbec. Tak to prostě je. Trochu „blbá nálada“. Možná i proto, že při snaze udělat hezkou fotku lahve, o které se chystám psát, jsem rozbil svou oblíbenou sklenku (už včera a za střízliva!). Fouknul vítr a spadla na ni ta dřevěná deska v pozadí. Moje debilita, co naděláte. Na fotce výše se již láhev topí v deci skvělého vína a Riedel střepů. Ale co už, hlavně že to víno je fajn a nerozprskla se celá láhev. Descendientes de J. Palacios Villa de Corullón 2015 si totiž rozhodně rozlévat po balkóně nezaslouží.

Vesnické Beaujolais a teplý život bez spánku

Mám rád Beaujolais a vyhledávám především serióznější poctivá cru, ale umím si užít i běžnější chlastací veselá vína. Louis Jadot (web), zásadní négociant a velké burgundské vinařství, je v nabídce rozkročeno po celé oblasti a samozřejmě nabízí i vína z Beaujolais. Má exkluzivitu na produkci Château de Juliénas, patří jim Château des Jacques v Romanèche-Thorins (viz starší článek z návštěvy, ale psal jsem o vícero jejich vínech) a v roce 1998 otevřeli vinařství Combe aux Jacques poblíž Brouilly, kde začali zpracovávat přímo hrozny a ne nakupovat už mošt či víno. Právě tam vzniklo i Beaujolais-Villages „Combe aux Jacques“ 2017, z hroznů z Lancié, Lantignié a také Régnié z velmi dobrého ročníku. Semi-karbonická macerace, jen nerez. Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM korek. Výraznější nafialovělá barva. Energická, čerstvě ovocná vůně, višně, sladší do jahod, dotyk lékořice. Suché, čisté, středně plné a šťavnaté, vlastně překvapivě koncentrované, s trochou tříslovin a lehkou svíravostí, výborně pitelné. S talířem uzenin, paštiky a sýrů super kombinace. Za 250 Kč u Kupmeto. V následujících dnech se od Jadota chystám na jednu trochu méně obvyklou záležitost, zůstaňte na příjmu :-)

Trocha pryskyřice neuškodí

Je to už přes pět let, co jsem se tu ve zkratce zmiňoval o tom, co je to vlastně Retsina. Jestli jsem od té doby ale chutnal jednu nebo dvě, tak to bude hodně. Až nedávno jsem měl možnost projet vzorky od naturálního vinařství Kamara (web) rodiny Kioutsoukisových. Dimitrios, vzděláním chemik který si ale doplnil vinařské vzdělání díky UC Davis, a jeho dcera Stavroula si také střihla enologii, na jedenácti hektarech v severním Řecku nedaleko Thessaloniki osázených tradičními řeckými odrůdami jedou úplně čistě (a certifikovaně bio) jen s přírodními prostředky a spoustou ruční práce. I ve sklepě bez aditiv, delší zrání na kalech, podstatnou část vín nesíří a nefiltrují. Přiznám se, že většina vín mí přišla „v pohodě“, ale nic co by mne vyloženě zasáhlo. Výjimku tvořila dvě s přidanou pryskyřicí a deklarovaná jako Retsina. Energické charakterní zábavní plně naturální Nimbus Ritinitis, asi týden macerované Assyrtiko spojující vyvážené zábavné „oranžové“, hodně bylinkové, středomořsky kořenité s nějakou tou pomerančovou kůrou a bezva pryskyřičnými tóny, skvělé. A pak „klasičtější“ (a trochu zasířená) Kamara Retsina 2019.

Zemřela Lucie „Lulu“ Peyraud née Tempier

Včera zemřela, v úctyhodném věku 102 let, kuchařka, vinařka a matka sedmi dětí Lucie „Lulu“ Peyraud. Pokud vám jméno nesecvaklo, možná vám bude bližší varianta za svobodna… Lucie Tempier. Společně se svým manželem byla zásadní hybnou silou, která učinila z Domaine Tempier (web) legendu Provence. A to nejen vínem, ale i pohostinností, které tohle místo nabízelo. Jejímu kuchařskému umění bylo věnováno nemálo stránek v časopisech i celá kniha. Lulu pomohla definovat apelaci Bandol jako takovou a samotné vinařství stále představuje etalon kvality tamních vín. Příběh Domaine Tempier je i součástí zásadní vinné knihy Adventures on the Wine Route Kermita Lynche, právě od něj jsem se smutnou zprávu dozvěděl.