Gurdau Veltliner a Kuba Novák Šedý pinot

Z vinařství Gurdau (web), které mimochodem v Kurdějově buduje nové dost efektní vinařství, jsem si oblíbil především Ryzlink rýnský a pravidelně zkouším. Naposledy jsem ale šáhl i po veltlínu, konkrétně to byl v nerezu připravený suchý Veltliner 2017. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Trochu tmavší žlutá barva. Ve vůni mix ovocnosti do malvic, trochy kořenitosti a linky teplého vosku a kouře. Suché, čisté, středně plné, s pěknou kyselinou, opět malvice a ona lehká kouřovost, slušná struktura, vyvážené, dobrá délka. Velmi fajn bílé, příjemné pití nutící nad ním trochu přemýšlet. Ale musím přiznat, že ty ryzlinky mne baví ví :-)

Prvotina od Champagne Oudiette

Sérii červených vín proložíme bublinami, stavíme se ve vesnici Beaunay v Coteaux du Petit Morin, v Champagne Oudiette (web). Vinohradník a sklepmistr Maxime Oudiette je dalším z řady nastupujících mladých pěstitelů a jedním ze žáků Anselma Selosse, v jehož vinařství si po studiu enologie střihnul stáž a zřetelně se nechal ovlivnit přístupem. Rodina sice vinohradničila již od roku 1920, ale teprve (přesně!) po sto letech přišla i vlastní vína. V loňském roce uvedené cuvée LGH – Les Gras d’Huile Blanc de Blancs Extra-Brut (šarže LGH17) je postaveno na ročníku 2017 s rezervami dvou předchozích let a je to tedy vůbec první víno, se kterým jde Maxime s kůží na trh. Člověk by měl trochu tendenci být z toho důvodu shovívavý, ale není to potřeba. Nejen na prvotinu jde o skvělé pití.

Povedená biodynamická Rioja s psíkem

Zlákalo mne vyzkoušet víno z Bodegas Bhilar (web), od zajímavého biodynamického producenta z oblasti Rioja Alavesa, v nejvýše položených částech u Elvillar. Ve vinicích ani měď, jen síra a syrovátka, místní vinaři Davida Sampedro prý označují za „nejhoršího vinohradníka“ a jiný než zažitý přístup zrovna neoceňují. Pěstují jen původní odrůdy, na vinicích používají koně, sběr ruční. Nové vinařství jede čistě na soláry (s dieselgenerátorem pro případ nouze), vína zpracovává v betonu, dřevěných kádích i francouzských sudech různých velikostí a stáří. Mají nemalých 9.5 ha z čehož 3.5 ha zainvestovala ze svých úspor manželka vinaře, Melanie Hickman. Původem z amerického Ohia, ale dlouhé roky žila na Hawaii (a o svém příběhu napsala knihu).

Château Pontet-Canet a noční můra 2007

Château Pontet-Canet, 5ème Grand Cru Classé v původní klasifikaci z roku 1855, patří mezi špičková vinařství v Pauillacu a Bordeaux jako takovém, pravděpodobně by si i zasloužilo vyšší umístění v hierarchii. 81 hektarů vinic a zhruba 800 tisíc keřů, poměrně starých s průměrem okolo 45 let, ve stovce různých parcel. Samozřejmě s dominancí Cabernetu Sauvignon, třetinou Merlotu a trochou Cabernetu Franc (ale v top polohách) a kapkou (relativně nově, od roku 1995) Petit Verdot. Majitel Alfred Tesseron a Jean-Michel Comme (který loni, po 31 letech, pozici opustil a byl z velké části strůjcem toho všeho), jeho pravá ruka pro vinice i sklep, se jasně rozhodli, že jedinou cestou kupředu jsou vinice. Pečlivý přístup k specifikům jednotlivých parcel a ekologické zemědělství. Postup byl pomalý, ale Pontent-Canet se přesto stalo prvním z klasifikovaných château, které se v oblasti odhodlalo plně přejít na biodynamiku ve vinicích (a postupně i významně upravit přístup ve sklepě, mají tam i amfory s podílem půdy z vinic a tak, jedou gravitačně, používají hromadu starších dřevěných kádí bez kontroly teploty i velké betonové nádrže, hodně osekali nové dřevo) a získalo i certifikaci. Soudě dle hodnocení vín a cenám to ku škodě nebylo :-)

Opět mladá Ultreia Saint Jacques

Dnes to bude nový ročník jednoho z mých hodně oblíbených vín. Bierzo, Mencía, Raúl Pérez (web) a jeho Ultreia Saint Jacques 2018. Poprvé jsem tu, s dost detaily, psal o ročníku 2014. Ale alespoň něco si teď zopakujeme. Špičkový vinař, jedna ze současných Španělských hvězd. Základem Mencía (viz i video) a k tomu obvykle decentní přídavek odrůd Bastardo (tedy z Jury dobře známé Trousseau) a Garnacha Tintorera (alias Alicante Bouschet), sem tam něco bílého ve směsných výsadbách, z různých starých i velmi starých vinic především v okolí Valtuille de Abajo, viz text k ročníku 2017. Spontánní fermentace z podstatné části (někdy i komplet) celých hroznů, byť tentokrát méně než bývalo zvykem. V rámci budování nového vinařství došlo k pár změnám, jednou z nich byl nákup dřevěných tanků od Vega Sicilia ve kterých toto víno kvasilo a dva měsíce macerovalo. Následně zrálo 9-10 měsíců především v použitých sudech, na přelomu října a listopadu nalahvovali bez čiření a filtrace a jen s minimálním sířením nemalých 150 tisíc lahví. Jinak řečeno u tohohle jejich základu, ač ho teď dělají víc než dřív, se způsob přípravy o něco přiblížil prestižnějším vínům, ale cena zůstala stejná, tedy zhruba 10€ (což jsem platil i před čtyřmi lety za předchozí ročníky). V Robert Parker's Wine Advocate 93+ a „dosud nejlepší Ultreia Saint Jacques“.

Ryzlinková Máří Magdaléna z vinařství Meyer

Objevila se mi doma další láhev z Weingut Meyer (Karl-Heinz a Andreas, vinařících Meyeru a Meirů je v Německu spousta a je snadné se v tom ztratit ;-). Tohle vinařství umí udělat pěkné ryzlinky (a nejen ty, za pozornost stojí i burgundské odrůdy), bavil mne jejich základní gutswein i přísný Buntsandstein a ještě víc Heuchelheimer Herrenpfad. Mladý Andreas, třetí generace v rodinném podniku, který je dnes zodpovědní především za vše co se děje ve sklepě, trénoval u špičkových podniků v oblasti (Christmann, Dr. Wehrheim, Siegrist). Není to žádný naturální fanatik, ale věří biodynamice a vinice, dnes již více než 17 ha, vedou právě tímto směrem a blíží se certifikaci.

Le Masciare a chutná Kampánie

Dnes se zastavíme v Kampánii, konkrétně v provincii Avellino či také Irpinia, na úpatí Apenin ve vinařství Le Masciare (web). Podnik, jméno nese podle starého lokálního výrazu pro čarodějky ochraňující úrodu, vlastně vznikl až v roce 2001. Navázal ale na rodinou tradici v místě, prvních pár let připravovali ekologicky jen olivový olej z více než sto let starých hájů vysazených prapředky. Až později se přidalo i víno, z odrůdy Aglianico, taktéž ze starých výsadeb až ze 40. let. V roce 2009 a ve snaze o rozvoj podniku přizvali na pomoc staré přátele z Holandska. Část z nich zůstala jen coby investoři, další dva se i s rodinami po nějaké době rovnou přestěhovali do Itálie a dnes jsou největšími spoluvlastníky a vlastně hlavní hybnou silou (zakladatelé Caterine a Massimo už si užívají odpočinku). S jejich pomocí vybudovali ke starému sklepu nové moderní vinařství (krom vinařské technologie, nerezů a chlazení a tak, se soláry na střechách zajišťujícími asi 2/3 potřebné elektřiny a ohřev vody, s rezervoáry na dešťovou vodu či vytápěním na biomasu z vinic a sadů).

Chrámecký košer Pinot Noir ročníku 2001

V roce 2007 jsem v článku na portále O Víně napsal: „Pinoty od tohoto výrobce, a nebojím se to říct, možná až trochu nekriticky zbožňuji. Na nic si nehrají, barvu mají takovou, jaká odpovídá odrůdě v severní vinařské oblasti a vůně je prostě... však to znáte, láska na první přivonění.“ Řeč je o odrůdě Pinot Noir z Českého vinařství Chrámce (web), kterým jsem na nějakou dobu docela propadl. Ročníky 2000 a 1999 (a z novějších 2011) mám stále hluboce zapsány coby vína, které formovala můj vztah k odrůdě, k vínům z Čech a potažmo vínu jako takovému, k tomu, co od něj vlastně očekávám. Byla to vína, která ukazovala, že síla, výrazná barva a spousta dalších „pozitivních faktorů“ nejsou nutně tak zásadní. A kouzlo se skrývá jinde. Byla to vína, která u mne vyvolávala jedny z nejsilnějších emocí. A tak jsem se docela těšil, zda se trocha té magie dostaví i tentokrát…

100 top vín ČR, archiv ČT24 a korky bez TCA

Známe „100 nejlepších moravských a českých vín pro rok 2021“, tedy přesněji řečeno obsah letošního Salonu vín ČR. O tom, jak se vyvíjí mainstreamové vinařství v naší zemi, stále dává slušný obrázek. Nebudu se zabývat konkrétními lahvemi a producenty a dnes tu jen shrnu některé statistiky. Ze stovky vítězných vín je jich nejvíce z ročníku 2018, rovnou 42. Následují (minimálně v době hodnocení) mladá vína ročníku 2019 s 35 vzorky. Ročník 2017 jich má 15 a starších vín je jen osm. Mládí vede. Naprosto drtivě dominují vína fungující v klasickém systému přívlastků, je jich 91. Zbytek jsou vína zemská nebo VOC. Ukazuje to, že se mezi špičkou alternativní možnosti moc neujímají, nebo že většina špičkových producentů, z těch co fungují v rámci VOC či vína nezatřiďují a nechávají coby „jen“ zemská, se soutěže prostě neúčastní. Odpověděl by samozřejmě kompletní seznam všech zúčastněných vín versus výsledky (zkoumání tabulky dalších 236 vzorků, stříbrných medailistů, obrázek poměrem 224:12 jen potvrzuje). Nejvíce zastoupena je odrůda Ryzlink rýnský a to je skvělé :-) Deset procent všech vín pochází od jediného producenta. Pokud přidáte další podnik ze stejné stáje, pak jste rovnou na 16 %. Nejsem přesvědčen o tom, že by produkce jedné firmy tvořila šestnáct procent nejlepších vín v této zemi, ale tenhle problém byl v Salonu vždy a v některých letech i mnohem patrněji. Alespoň, že celé tři čtvrtiny vítězů jsou vína suchá :-)

Fantastický Riesling Mélange od Evy Fricke

Do nového roku s fantastickým ryzlinkem! Pravda sice velmi mladým a teprve na začátku cesty, ale omlouvat se nebudu. Některá vína prostě umí nabídnout různé podoby potěšení, jinak skvělá jsou mladičká a odlišně po pár letech (či dekádách) zrání. A upřímně pokud je neotevřete/neochutnáte mladé, tak vlastně ani nevíte, zda potenciál ležet mají a jestli je vůbec ve sklepě chcete ;-) Takže dnes to bude Rheingau a Eva Fricke (web), zástupkyně tamní nové vinařské generace. I když se pravda narodila v Dolním Sasku do rodiny dvou lékařů a jejím snem bylo mít minipivovar, osud ale chtěl jinak. Už ji ovšem zdaleka nejde považovat za „vycházející hvězdu“. Prvním oficiálním ročníkem byl sice teprve 2006, ale stihla posbírat nějaká ta stobodová vína, být zařazena mezi top podniky regionu (a tím pádem i Německa) a i cenovou politikou si už poměrně důvěřuje.