Víno, běh, víno, jídlo, běh…

Narazil jsem nedávno, a netuším zda na mne vylezlo na sledovaných vinných či běžeckých kanálech, na zprávu o Collette O'Hagan, 73leté irské babičce, která právě zaběhla svůj maraton č. 900, počítá jen ty oficiálně měřené a ne dalších 100+ co absolvovala sama, a začíná napínat síly k tisícovce. A furt je běhá mezi 4-5 hodinami. Docela nedávno jich dala, v rámci charitativní akce, rovnou dvanáct ve dvanácti po sobě jdoucích dnech. Au. Nesedí ji energetické gely a proteinové tyčinky, ale nedá dopustit na sklenku červeného večer před během a další po něm. A k tomu mísu nasolených hranolek s octem, sem tam i majonézou. Lidské tělo je úžasné. Vzpomněl jsem si přitom na knihu, kterou před lety zakoupil, The Marathon Chef: Food For Getting Fit (Amazon).

Oranžový Tschida a biodynamika od Schönhals

Po hodně dlouhé době jsem doma otevřel láhev od Christiana Tschidy, jedné z naprostých legend naturálního světa. Od kterého jsem pil pár naprosto fascinujících vín (Laissez-faire 2009 „8 Jahre Fassgereift“, Domkapitel 2013 a další) a mnoho dalších výtečných, ale v rámci „rozhodování peněženkou“ se můj zájem spíš upíral jinam :-) Poprvé jsem jeho víno pil vlastně teprve v roce 2013, tenkrát mne jeho základní (a vlastně když se to tak vezme tak v běžné nabídce jediná) oranžáda opravdu nadchla a k tématu jsem se rozepsal. Stejné víno, ale v o deset let mladším ročníku, jsem otevřel teď, Himmel auf Erden II Maischevergoren 2020. Scheurebe a trocha muškátu z několika různých klonů, pošlapané hrozny, část maceruje dva týdny a část čtyři, fermentace samozřejmě spontánní ve velkých sudech a zrání rok v 500 až 1500l sudech, lahvováno bez filtrace či čiření a také nesířené. Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. V lahvi jasně vidět nános kalů, ve sklence víno naoranžovělá barva a silně opalizující. Ve vůni dost expresivní, pomerančové především a trochu meruňkový kompot, s fajn florální a bylinkovou linkou, dost zábavné. Suché, čisté, spíš lehkonohé, s osvěžující kyselinou a šťavnatostí, s decentním tříslem a svíravostí, slušná délka evokující kůru z grepu. Zábavná, milá a skvěle pitelná oranžáda, čistá a výborně udělaná a jako bonus bez síry a dalších aditiv. Třicetieurová záležitost? Nevím, asi se umím podobně zabavit u tichých vín i znatelně levněji, ale cenovku – hlavně v kontextu jména vinaře a jak snadno to vyprodá – chápu :-)

Petr Nejedlík…

Je to jen pár dní, co jsme s kamarády otevírali vína ročníku 2004 od Dobré vinice a nepřestávalo nás udivovat, v jak skvělé kondici jsou. Dobroslav!!! Víno večera a těch vzpomínek. Tenkrát šlo u úplné zjevení. Dalším byl Sauvignon Oxana, i ten měnil zažitý pohled na moravské vinařství a vnímání „odrůdového charakteru“, polarizoval a vzbudil nejednu vášnivou debatu. Ostatně jako vinař sám, svérázná a nezapomenutelná osobnost. Petr Nejedlík a vína z Dobré vinice pro mne byla jedním z naprosto zásadních bodů na mé cestě světem vína. Dnes, v den svých 55. narozenin, Petr Nejedlík zemřel. Upřímnou soustrast rodině…

Wittmann a precizní ryzlinky z Rheinhessen

V nedávném deníčku z výpravy do Rheinhessen jsem se zmiňoval, že součástí byla i návštěva Weingut Wittmann (web) z Westhofenu, bezesporu jednoho z vůbec nejzásadnějších producentů v oblasti a vinařství patřícího do Německé špičky. Teď jsem měl možnost, na povedené akci „Sprechen Sie wien?“ dovozce Vino Vino Vino, opět pár kousků přechutnat a je to dobrá příležitost konečně něco sesmolit na web. O vinařství jsem už trochu psal před pár lety (a už předtím se zmiňoval), jejich vína se vyznačují… precizností. Ne takovou tou až sterilní stylistickou čistotou, ale – i přes biodynamiku ve vinicích a spontánní fermentaci ve starých velkých sudech – promyšleným čistým vycizelovaným projevem, který zároveň rok za rokem skvěle odráží místa původu. Milovníci úplného naturálna samozřejmě musí počítat s tím, že bez síry ta vína nejsou, suchá se pohybují ke sto celkové, ale dle ročníku a kategorie to může být klidně ke sto dvaceti. Já u toho ovšem netrpím :-)

Italské pohromy, Irsko varuje, Rusko má co pít

V Itálii aktuálně bojují s nepřízní počasí. Nedělní Erupce Etny, která zastavila letecký provoz v oblasti, nebude mít snad nějak zásadní dopad, tamní producenti jsou se „sířením vinic“ už docela smíření. Úplně jiný případ jsou šílené povodně, už druhé během dvou týdnů, opačný extrém po dvou letech vyčerpávajícího sucha. Na některých místech se dosud voda drží, i po týdnu hladina klesá jen pomalu, pole jsou zatopená. Nejméně 13 lidí zahynulo, ale číslo může ještě stoupnout, několik desítky tisíc lidí muselo opustit domovy a škody na majetku půjdou do miliard EUR. Z vinařských oblastí byla nejvíce zasažena Emilia-Romagna, na některých místech spadlo během jeden a půl dne stejné množství vody (okolo 50 cm) jako za celý běžný rok, a část Toskánska. Tam vinice navíc devastovalo i krupobití. Z kolika vinic se letos a potažmo příští rok nebude sklízet, a kolik je poškozeno trvaleji sesuvy půdy na svazích se teprve uvidí. Ale vína bude letos určitě méně.

Průlet Německem aneb Riesling, Pinot & Co.

Včera se na velvyslanectví Spolkové republiky Německo uskutečnila další z velkých ochutnávek německých vín alias „Riesling, Pinot & Co.“ Německý vinařský institut DWI a vůbec celý jejich marketing do toho v posledních pár letech docela šlápl a projevilo se to i u nás, docela se jim zadařilo podpořit už i tak organicky stoupající zájem o německá vína. Na velvyslanectví dorazilo několik hodně zajímavých vinařů, ať už zastoupených na našem trhu nebo dovozce teprve hledajících, a rozhodně bylo z čeho vybíral. Poznámky a poznatky se mi budou, při nákupech i psaní o víně, docela hodit. Vás pro dnešek oblažím jen několika lahvemi, které na mně zanechaly z toho či onoho důvodu výrazně silnější dojem. Tyhle jsem si povětšinou i vyfotil, i když v tomhle směru jsem byl letos nějaký nedůsledný a fotodokumentace mám, na rozdíl od textu, pomálu :-)

Dvakrát špičkový Corpinnat

Občas je příležitost něco oslavit a potřeba udělat si radost, k čemuž se opravdu dobé bubliny bezvadně hodí, obzvláště když je restaurace doplní skvělým jídlem. Dnešní téma budou dvě lahve značené Corpinnat, k tématu jsem sepsal snad až příliš, jedna z těch vůbec nejslavnějších a další, která rozhodně naplnila očekávání do vín tohoto sdružení vkládaná. A začneme s vínem, které je v bublinách pokládáno za jednu z úplných špiček nejen Španělska. Gramona (web, o vinařství jsem psal něco tady) a jejich Celler Batlle 2012 Brut. Biodynamika ve vinicích a moderní ekologické vinařství (od práce s odpadní vodou, přes geotermální energii až po vlastní elektřinu etc.). Hrozny pro toto víno, 65 % tvoří Xarel·lo a 35 % Macabeu, pocházejí z pozemků Font de Jui. Jde o jednu ze špičkových Paraje Calificado a Gramona měla být vlajkovou lodí tohoto značení u cavy, ale… inu už je to Corpinnat :-) Výsadby se rozkládají od řeky Anoia (La Plana, 100 m n. m.) až po kopec Mas Escorpi (350 m n. m.). Půda je jílovo-vápenitá, s písčitými vrstvami podél řeky a kamenitější ve vyšších a sušších oblastech. Ruční sběr hroznů a další selekce ve vinařství, lisování celých hroznů, částečně zpracování ve dřevě.

Ryzlinky, Pinoty a Charpin od Porta Bohemica

Vyrazil jsem nedávno do vršovického Fajnšmekru na degustaci vedenou Alešem Svatošem alias Vinařství Porta Bohemica (web). Jde už o stálici naturálního vinařství v Čechách, psal jsem tu o nich několikrát a informace nemá úplně smysl opakovat, snad jen pár novinek. Tou asi nejdůležitější je přechodné období na a blížící se bio certifikace. Zrovna v tomhle podniku jsem neměl pochybnosti o tom, že věci dělají tak jak říkají, ale i tak mne těší. Postupně jim najíždí mladé výsadby z úpatí Radobýlu, trati U studánky, a konečně tak mají i Ryzlink rýnský a více vlastního Rulandského modrého a Svatovavřineckého. Trošku se postěhovali, vylepšili lis a na řadě je traktor :-) Pro mne je tohle vinařství spojeno nejsilněji s milerkou, moc zajímavou večerkou a často vyloženě báječným vavřincem, ale ochutnávka se tentokrát zaměřila na minivertikály Ryzlinku rýnského, Rulandského modrého a jejich tradiční směsi Charpin.

Lahve, které už nejsou

Domluvili jsme se takhle s kamarády, že se sejdeme nad lahvemi, které už nejsou a nebudou. Lahvemi z temných zákoutí našich sklepů a chladniček, víny posledních pár let připomínaných většinou v rozhovorech v duchu „až se příště sejdeme, mohli bychom konečně otevřít…“ a podobných. Povětšinou se jedná o kousky z Moravy, ale najde se i nějaké to zahraničí, a vína která mají v našich srdcích zvláštní místo. Kdysi nás něčím dostala a schovali jsme si další láhev pro speciální příležitost. Jsou to vína, která nás kdysi děsně bavila, kupovali jsme je ve větším a dneska máme třeba jen poslední láhev. A chceme se podělit s přáteli. U většiny už vlastně nikdo netuší, zda ještě budou k pití, zda jsme na nečekali příliš dlouho.

Guy Bossard, Henkell na koni, nový Coravin

Na pondělním Družstvu jsme mimo jiné rozlévali i svěží, energické lehčí a hodně zajímavé cuvée Alpha postavené na Cheninu Blanc a Folle blanche a připravené čistě v betonu, moc zajímavé víno z Domaine de L'Écu na Loiře. Tahle doména se od začátku ale specializovala především na Muscadet a její zakladatel, Guy Bossard, je považován za jednu ze zásadních postav renesance kvalitních vín téhle odrůdy a také pionýrem biodynamické produkce na Loiře, vín udělaných maximálně čistě na vinici i ve sklepě. Bio byl od roku 1975 (!!!) a v biodynamice od roku 1992 s Demeter certifikací nedlouho potom. Jeho oblíbenou hláškou bylo, že „poslední slovo má příroda, ne člověk.“ Jeho Muscadet byl jedním z těch, který mne přesvědčil, že to umí být opravdu skvělé víno a většina současné produkce dělá dřívějšímu dobré pověsti hodně špatnou službu. Zápisek ale nepíšu proto, abych hodnotil víno. Je to bohužel nekrolog. Guy Bossard, po dlouhé nemoci a ve věku 72 let, před několika dny zemřel…