Jak se mi běhalo po vinicích

Při výpravách za vínech do zahraničí to většinou dopadá tak, že program je poměrně narvaný. Když už se někam daleko trmácíte, chcete toho do těch pár dní vecpat co nejvíc. Užívám si výhledy na vinice z auta a možnost se mnohem lépe zorientovat v tom, kde leží která vinařská obec a jak je to tam rozložené, rozhodně je to lepší než ježdění prstem po mapě. A samozřejmě zásadní jsou návštěvy a výhledy z vinic přímo s vinaři. Ale stejně mne úplně nejvíc baví prostě jen tak chodit, bloumat po krajině, teda pokud už mám tu teoretickou nalejvárnu faktů ve vinařství :-) Přitom si obrázek o místech, ze kterých ona vína pochází, stejně udělám nejlíp. A v tomhle musím říct je koníček v podobě běhání úplně skvělý. Následující řádky jsou opět klasické „můj deníčku“ z uplynulých pár dní (a ti co sledují moje stories na Instagramu či Facebooku už stejně všechno vědí), „vážnější“ degustační report časem…

Tři „ženská vína“ z různých koutů Evropy

Psal jsem nedávno pro jeden časopis článek o zásadních ženách ve vinném byznyse, tedy nejen vinařkách jako takových. A samozřejmě u toho přemýšlel, nakolik je či není ženská ruka ve vínech poznat. Obávám se, že ve slepé degustaci dvaceti neznámých vín, poloviny od vinařů a druhé od vinařek, by úspěšnost zařazení byla nebezpečně blízko náhodné volbě. Myslím dobré téma pro podzimní degustaci! :-) Každopádně dneska se mrkneme na tři lahve, za kterými stojí právě ženy. A ve všech případech to bylo fajn pití!

Vinař roku, moravský Shiraz, apelace Velikonoční ostrov a olympijská pochodeň v rukou vinařů

Před pár dny jsme se dozvěděli, kdo se stal Vinařem roku České republiky 2024 (web). Do soutěže své kolekce tentokrát přihlásilo 76 vinařů s celkem 683 vzorky a opět je hodnotila pestrá sbírka domácích i mezinárodních odborníků, včetně držitelů titulu Master of Wine. Rozhodně nejúspěšnějším byl a největší pozornost upoutal Jiří Uherek ze Sudoměřic, který získal jak hlavní ocenění vinaře roku, tak byl zároveň vyhlášen i coby Nejlepší rodinné vinařství v soutěži a odnesl si i titul šampiona bílých vín (nejlépe hodnocené víno nemusí nutně být z celkově nejlepší kolekce). Na druhém místě se umístil Martin Čapka z Hrušek a na třetím Vinařství Volařík z Mikulova. Do finále se probojovalo také pražské vinařství Zdeňka Zilvara jeho trojský Pinot Noir si dokonce odnesl titul šampiona v červených. Vida ji, Prahu! Soutěž nově přivítala i vinaře ze Slovenska, titul Vinař roku Slovenska 2024 si odnesl Martin Pomfy z úpatí Malých Karpat.

Skvělé bubliny od Loimera a bezva suchý kabinet

Při nákupu v suvenýrů na cestu v LOISIUM WeinWelt v rakouském Langenlois mi prodejce doporučil přihodit – na srovnání k obligátním bublinám od Brundlmayera co už jsem v košíku měl – i kousek stejné ročníkové báze z Weingut Loimer (web). Což jsem samozřejmě s radostí udělal. Konkrétně šlo o Extra Brut Reserve báze 2020, což je směs 38 % Zweigelt, 25 % Pinot Noir, 19 % Pinot Blanc a 18% Chardonnay z biodynamicky vedených vinic u Langenlois a Gumpoldskirchen, lisovány celé hrozny a mošt spontánně fermentovaný v nerezu. Ročníku 2020 je v tom 70 % a zbytek tvoří rezerva, kde je to proporčně opět 70 % předchozí ročník 2019 a zbytek rezerva a takto až do 2011. S komplet malolaktikou, několik měsíců vyzráváno na hrubých a následně po stočení i jemných kalech stále v nerezu, do lahví na druhotnou v září 2021 a moje láhev odstřel v březnu 2024 (tj. poměrně pozdě, první odstřely jsou už z června 2023) s dozáží jen 2 g/l. Mimochodem celkové siřičitany pouhých 21 mg/l. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Čerstvá, energická, trochu přísnější aromatika, citrusová s trochou jablečného koláče. Úplně suché, čisté, šťavnaté s bezva kyselinou, i v chuti mix citrusů a jablka a trochy pečiva a toastu, vyvážené a slušně dlouhé a skvěle udělané. Výborné bubliny, u kterých mám dojem, že pár měsíců jim ještě pomůže se dál rozvinout. Vysolil jsem za to nějakých 25€ a to už teda není zadarmo, ale víno jsem si moc užil!

Pár lahví v potoce chlazených

Zanedbávám vás, zanedbávám. Byl jsem na méně degustacích, otevíral spíše osvědčené lahve o kterých už psal. A spousta jiných faktorů se podepsala na mnohem méně příspěvcích, než na co jsem vás tu v uplynulých letech naučil. Minulý týden jsem navíc celý strávil tradičně na letním táboře na Šumavě. Potok chladí tak akorát červené, na bílé a růžovky je třeba izolovaná bedna naplněná ledem, ta na dochlazovaní potočních kousků vydrží i několik dní :-) Navezl jsem velkou zásobu fajn vín hlavně z kategorie dobrého poměru ceny a kvality, u kterých není úplně třeba přemýšlet, ale zároveň nabízí veskrze fajn vinný zážitek.

Nealkoholický Riesling z Mosely

Před pár týdny jsem psal pro vinnou přílohu, která byla součástí Respektu, několik článků. A jeden z nich se týkal nealkoholických vín. Zmiňoval jsem se v něm mimo jiné o tom, že produkce výrazně stoupá a zvyšuje se i kvalita. A to jak díky dostupnosti technologií a jejich správnému zvládnutí, tak – a to je nejspíš ještě důležitější – změnou pohledu na nealko víno. Jednoduše řečeno je tu zřetelná snaha nabídnout těm, kteří alkohol nemohou či jen nechtějí pít (především mezi mladými dramaticky rostoucí skupině), kvalitní alternativu. Nejen „vínu trochu podobný nápoj“, ale produkt, který bude sdílet nemálo charakteru s vínem opravdovým. A Německo je v tomhle směru, stejně jako bylo u těch prvních nealko vlaštovek mnoho let zpátky, zase docela vepředu. Včera jsem ochutnal dealkoholizovaný Riesling z vinařství Dr. H. Thanisch Erben Müller-Burggraef (web, dobré neplést s dalšími vinařstvími se jménem Thanisch, jde to dost snadno) a byla to krásná ukázka, že jsem v článku nelhal :-)

Skvělé Albariño a kalendář vinných svátků

První srpen je oficiální „Albariño Day“, svátek téhle moc zajímavé španělské odrůdy, v Portugalsku zvané Alvarinho či Cainho Branco, s nejzajímavějšími víny za mne z Galicie a především apelace Rías Baixas. Albariño se ale rozšířilo i do dalších zemí, nejvíce asi v USA (Kalifornie, Oregon, Washington State). V Austrálii, kde se začalo Albariño také objevovat, se postupně ukázalo, že ve skutečnosti ve většině případu pěstují… Savagnin :-) Každopádně dnes si otevřeme jedno pravé a velmi chutné. A rovnou do článku přidám i přehled dalších dní, kdy mají některé odrůdy či typy vín svátek, ať se tentokrát můžete připravit včas!

Můj milý deníčku z okolí Kremže

Vyrazili jsme na víkend na malý víkend do Kremže, primárně ne za vínem, ale v těchto místech se mu samozřejmě nevyhnete ani kdybyste chtěli. A to já samozřejmě ani nechtěl. Pohled na svahy u Spitzu, Dürnsteinu a dalších obcí přeci jen trochu obměkčí každého, komu se úplně nechce připlácet za kousky ze slavnějších vinici oproti těm plackám úplně u řeky, místní prestižnější vinaři se cen už úplně nebojí. Po dopoledním běhu mezi révou, v horkém dni na sluníčku co začíná pořádně smažit, se úcta k pěstitelům ještě trochu pozvedne. O Wachau a Kremstalu jako takových se zde vlastně dnes nechci rozepisovat, spíš si tu „odložit do deníčku“ pár poznámek a fajn zážitků.

Nové pinotové Grand Cru, Čína v OIV, automaty s rozpoznáním věku a výnos v Champagne

Alsasko má nové Grand Cru. Tedy… přesněji řečeno byla přidána další poloha, která může jako Grand Cru označovat i odrůdu Pinot Noir. O předchozích dvou už jsem se tu zmiňoval, nově je ve skupině i Vorbourg. Tahle poloha se nachází především u obce Rouffach a z menší části i Westhalten, na úpatí Grand Ballon a Petit Ballon d'Alsace, v nadmořské výšce 210 až 300 metrů. Je to poloha dost velká, má 73.61 hektaru na vápenci a pískovcích, s břidlicemi a jíly a sprašemi a to vše různě mixováno, s jižní a jihovýchodní expozicí. Pinot Noir odtud bývá relativně nabušený a koncentrovaný, výsadby jsou většinou ve vyšší strmější části s načervenalými jíly bohatými na železo. Parádní kousky odtud produkuje třeba Domaine Muré, obzvláště pod jejich monopolním lieu-dit Clos Saint Landelin. Docela mne bude zajímat, jestli se právě na tomto víně zmínka o Grand Cru Vorbourg objeví či ne, zda pro ně bude důležitější tato zavedená „značka“ či nápis Grand Cru :-) Předpokládám, že na jejich Pinot Noir „V“ se nápis Grand Cru Vorbourg hrdě zjeví. Výborný Pinot z této vinice umí také Joseph Gruss & Fils, ale teda za pozornost stojí í vína ze „školního statku“, Domaine de l'Ecole, spadající pod místní zemědělskou školu, která už po generace vychovává alsaské vinohradníky.

Povedené Fleurie a jedno fajn Nouveau

Château des Jacques (web, velký článek o nich který brzy doplním novinkami po nedávné další návštěvě) z Romanèche-Thorins je specialistou na apelaci Moulin-à-Vent a v druhém sledu je to pak Morgon, na ty klade největší důraz. Ale mají i několik skvělých poloh ve Fleurie a dělají Beaujolais i odtamtud, nakolik jen v „základní“ podobě coby směs jednotlivých terroir. V teplejších ročnících, kterých je teď docela dost, jde o krásně strukturovanou bohatou záležitost. Doma mám docela zásobu 2018 a je teď v perfektní kondici a piju moc rád. Teď jsem ale vyzkoušel Fleurie 2021 z ročníku naopak náročnějšího, tuplem pokud jedete v bio. Po teplé zimě a hodně ranném rašení následoval mráz a sníh, které úrodu dost zredukoval, a v červenci a srpnu dlouhé období drsných dešťů a chladu.