Čtyřikrát velmi chutně z Moravy

Vyrazil jsem ve středu na akci Fandíme našim vinařům! v restauraci Atelier Red & Wine, na které byla k ochutnání produkce více než desítky domácích vinařství. Některá znám docela slušně a chutnám nebo piju častěji (Dva duby, Krásná hora…), jiná alespoň testuji docela pravidelně (Plenér, Jaroslav Springer, Václav), další jsem znal ale v podstatě nikdy pořádně nepil a o jiných slyšel úplně poprvé. Ochutnávání jsem si užil a k některým vínům resp. vinařství se ještě vrátím (Masařík a Baláž určitě), dnes chci odsunout několik lahví, které na mne z toho či onoho důvodu více zapůsobily.

Giacomo Conterno a třináctiletá Barbera

Giacomo Conterno, jedno ze zásadních jmen Piemontu a legendární producent z Monforte d’Alba, představitel „tradicionalistického“ přístupu (ale to je celé takové sporné téma…). Delší macerace a fermentace bez kontrol teploty, velké sudy a dlouhověká vína, která ale potřebují dost času a prostoru, než ukáží vše co v nich je. Giacomo Conterno ve své nejslavnější podobě je především odrůda Nebbiolo a tedy Barolo, ale ze své zásadní vinice Cascina Francia u Serralunga d’Alba (14 ha jejich první zakoupené v roce 1974, od roku 1978 přešli plně na vlastní hrozny jen a pouze odsud, teprve v roce 2008 přidali další vinici a v roce 2015 zakoupili 9 ha v poloze Arione, hned vedle Cascina Francia) produkují i Barberu, tvoří i více než polovinu produkce. Mimo jiné proto, že Barolo lahvují jen v dobrých ročnících a výběrové (Riserva Monfortino) pouze ve výjimečných. Já měl teď možnost pít Barbera d’Alba Cascina Francia 2007 a rozhodně si nestěžoval.

Rober Parker, Fabig, Čína a celebrity oranžáda

Ač je vliv různých vinařských kritiků jistě velmi výrazný, pravděpodobně nikdo obor v posledních čtyřech dekádách neovlivnil tak silně, jako jistý právník z Marylandu. Ale nejen samotnou vinnou kritiku, výrazný účinek přímo na vína a potažmo i vkus generace konzumentů je nesporný. Milované a proklínané body jeho stupnice se staly zásadním měřítkem úspěchu a prosté RP90 (protože doprovodný text, ač zásadní, zhusta hrál okrajovou roli…) dokázalo neznáme víno vyšvihnout na výslunní. Robert M. Parker Jr. Oslavovaný, zbožňovaný, nenáviděný. Ale neoddiskutovatelně naprosto zásadní postava vinného byznysu. Na stránkách Decanteru si teď můžete přečíst profil Parkera a obsáhlý rozhovor z pera Andrewa Jefforda, rozhodně doporučuji. A pokud by vám to nestačilo, tak článek The Million-Dollar Nose na stránkách The Atlantic stojí za pozornost stoprocentně, přesto že je již dvacet let starý.

Veltlín (SK), Frankovka (CZ) a rosé (AT)

Slepá degustace je náročná disciplína. A tak, když jsem dostal v Totalu do sklenky Veltlín 2017 z vinařství Strekov 1075 (web), skončil můj tip u trochu zvláštní Jury či případně něčeho divočejšího ze Slovinsko-Italského pomezí, jistý jsem si fakt nebyl. Ke cti mi budiž připočteno, že jsem seděl u stolu se třemi slovenskými vinaři a domácí víno si také nepoznali :-) Zsolt Sütó, vinař extrémně úspěšný exportně, tenhle veltlín připravil přeci jen trochu netradičně – bez čiření, filtrace a kompletně bez síření (od ročníku 2017 už takto má úplně všechna vína). Jde o směs tří dubových sudů, ve kterých víno leželo bez míchání jemných kalů devět měsíců. Dva z nich jsou navíc bez dolévání a vznikla v nich vrstva „flóru“. Čirá láhev je uzavřena korunkou. Pikantnější vůně, s fajn kombinací ovocnosti do zralejší žluté a malvic, krémová linka, něco květinových tónů a oříšků. Suché, čisté, s moc fajn kyselinkou, opět lehká pikantnost, malvice, dobrá délka, vyvážené, sympatické, výborně udělané pití. „Klasický“ veltlín? Určitě ne. Hodně zajímavé bílé? Určitě!

Fajn základní červená burgunda starých keřů

Když se hned dvě zásadní knihy o Burgundsku zmiňují o konkrétním vinařstvím docela krátce a na těch nemálo řádcích hlavně o mechanické sklizni a dodávají „stabilní byť málokdy výjimečnou kvalitu“, není to zrovna popis, co by člověka vyloženě lákal jejich vína zkoušet. Ale i v Burgundsku se ledasco mění, někdy docela rychle (a teď nemluvím o výrazném oteplování, které přináší vysokou kvalitu do míst, kde dříve něco chybělo, a naopak komplikuje život vinařům na mnohých špičkových polohách). A tak i u Domaine Michel Sarrazin et Fils sídlícího v Jamblès nedaleko Givry a s nějakými 35 hektary v Côte Chalonnaise mechanická sklizeň postupně ustoupila, i základní víno kvasí spontánně, ve vinicích se jede „udržitelně“ (minimálně bez herbicidů a pesticidů), červená jsou povětšinou lahvována bez čiření a filtrace, na zrání krom klasických menších sudů zkouší i pětistovky. A trochu se mění i klientela, oproti dřívější naprosté dominanci domácího trhu a prodeje více než poloviny produkce přímo z vinařství přibývá exportu.

Oranžová Kraví hora v Totalu

Bořetice, Kraví hora, směs odrůd Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Tramín červený, nemálo macerované a tedy „oranžové“, mladý ročník 2019 a víno, za kterým stojí Petra Brédová (web). Čirá bordó láhev, ve které vynikne lehce opalizující výrazná zlato-oranžová barva, uzavřena aglomerovaným FineCork korkem. Sympatická, výraznější aromatika, květinová, pomerančová kůra, propolis. Středně plné, alkohol nijak vysoký ale má to důraz, šťavnaté, trochu svíravé, s fajn kyselinou. Úplně suché, vyvážené, překvapivě už teď krásně pitelné a přístupné. Nic složitého, ale perfektně čisté, zábavné oranžové, které piju (v době psaní těchto řádků) s velkou chutí. Možná by mohlo být o kousek delší, ale jinak nemám moc výtek, baví mne velmi. Vlastně je to docela neobvyklé, aby fungovalo podobně dobře takhle mladé. Celou šarži zhaftl nový pražský naturální bar Total na Vinohradech, kde jsem ostatně i láhev zakoupil, pil a následně odnesl domů.

Čtveřice bílých z Plenéru

Na nedávném pikniku s vinotékou Fajnšmekr jsme si v družné náladě projeli hromadu vín, která se mohou či nemusí objevit v jejich sortimentu a bylo třeba se nad tím zamyslet :-) Mimo jiné jsme ochutnali čtveřici vín z aktuální nabídky mladého Vinařství Plenér (web) Dominiky Černohorské. Nejvíce mne oslovil Riesling 2018, nerezovka z pavlovských hroznů. Čerstvé, čisté, s lehce florální linkou a meruňkovou ovocností, s fajn kyselinou ale uhlazenější, s lehkou krémovostí, perfektně vyvážené, slušně dlouhé, s decentní minerální linkou, příjemné elegantnější bílé. Moc dobře se pije a je tam určitá lehkost, kterou další vína trošku postrádala. Pro část účastníků bylo „moc uměřené“, ale mne tenhle styl bavil dost.

Jean-Marc Sélèque a dvakrát Solessence

Vlastně mne překvapuje, že jsem tu o Solessence z produkce Champagne Jean-Marc Sélèque (z polského Szeleczki, odkud rodina přišla) ještě nic nepsal, vzhledem k tomu, že jsem obě bílé varianty chutnal a pil už mnohokrát, v různých ročníkových bázích, a pokaždé si velmi užil. Vlastně tu nic pořádného nebylo ani o vinařství jako takovém, jen o pár jednotlivých lahvích, tak dneska napravím. Jean-Marc je mladý kluk, sotva třicátník, který už v roce 2008 po návratu z praxe u velkých baráků po světě převzal rodinné vinařství v Pierry (existující od roku 1965 a založené jeho dědečkem) a dost ho převrátil na hlavu. Bez herbicidů a pesticidů a přesun k bio a biodynamickým postupům (byť teda ne úplně ortodoxně), ruční práce, redukce sklizně, konec prodeje hroznů négociantům a velkým domům, delší pomalejší a spontánní fermentace, větší podíl dřeva (ale menší sudy spíše opouští a stabilizuje se u 350 – 600l), delší zrání před druhotnou fermentací, postupné opuštění filtrace… Před několika lety se přesunul do nového lepšího sklepa, který mu umožnil gravitační přístup a také pořídit nový špičkový lis (Coquard PAI), což zase vedlo ke snížení už tak dost nízkých přídavků siřičitanů (dnes je s celkovou do třiceti). Nedávno šlo o tzv. nastupující hvězdu nové generace, dnes už je to jméno zavedené a uznávané a stále jde kupředu.

Charakterní španělská směs z osmi set metrů

Pokračoval jsem v objevování zajímavého Španělska a tentokrát vyzkoušel Bodegas Peixes a jejich Peixes da Rocha 2016. Geograficky jsme v Galicii, v provincii Ourense, nějakých 15 km od hranic s Portugalskem a na zároveň na hranici vinaření v téhle části Španělska. V relativně dost vysoké nadmořské výšce k 850 metrům, na dvou výrazně žulových chladných vinicích, zde v bio režimu pěstují hned několik fajn odrůd a tohle víno je docela „divokou“ směskou mnoha z nich – dominantně Mencía, ale k ní dále Mouranton, Grao Negro, Garnacha Tintorera, Bastardo, Godello, Doña Blanca či Palomino – ze starých až osmdesátiletých keřů. Ruční sběr, spontánně kvašené celé hrozny, dlouhá dvouměsíční macerace a zrání rok v použitých 500l francouzských sudech. Lahvováno v únoru 2018, nějakých 3500 lahví vzniklo.

Chardonnay Barrel Selection z Krásné hory

Pokud jde o produkci biodynamického (na cestě k Demeter certifikaci) Vinařství Krásná hora, tak dobrovolně přiznávám, že od nich prakticky vždy preferuji jiná vína než top řadu Barrel Selection, ta „odlehčenější“ a víc chlastací. Naposledy jsem ale otevíral mladé Chardonnay Barrel Selection 2018 (trať Krásná hora, Starý Poddvorov), selekci čtyř rok starých francouzských sudů François Frères (2x 228l, 2x 500l), ve kterých spontánně kvasilo a rok bez síření zrálo na kalech. Prokvašeno úplně do sucha, proběhla tam malolaktika, lehce zasířeno před lahvováním (v prosinci 2019) do burgundské lahve se silnou kovovou záklopkou a celokorkem.