Abbia Nòva a naturální Cesanese a Passerina

Už je to tři roky, co jsem tu psal o několika vínech od Abbia Nòva (web), naturálního vinařství (a také mají na tisícovku olivovníků, ořešáky a pěstují bylinky a ledasco dalšího, celkem pracují na 30 hektarech) z italského města Piglio. Šlo tenkrát jen o vzorky, které sem dopravil dovozce Víno pro Vás a chtěl slyšet názor. Pro dovoz se nakonec nerozhodl, ale teď změnil názor :-) A já tak měl možnost znovu si vína přechutnat, aktuální ročníky a hned čtyři různá vína. Dříve řečené stále platí, bratranci Daniele a Pierluca Proietti pracují na zhruba sedmi hektarech vinic s keři ve věku od 15 do 90 let, roztříštěných na mnoha různých místech. Jedou čistě, dokonce i bez síry a mědi, silně ovlivněni Fukuokou a biodynamikou. Od ročníku 2020 jsou i bio certifikováni. Zásadní je pro ně odrůda Cesanese, výsadby ostatně spadají do apelace Cesanese del Piglio, a v bílém Passerina. Ale v těch starých výsadbách jsou i další odrůdy. Ve sklepě jedou bez aditiv, jen trochu zasíří, kvasí samozřejmě spontánně a pracují s nerezem, betonem, skleněnými demižony a také staršími dubovými sudy. Název „Abbia Nòva“ odkazuje na starověkou římskou cestu spojující město Piglio s Abruzzem.

Příjemná přímořská směs a skvělý Riesling

Když někde vidím napsané Riesling a není to z oblasti pro odrůdu obvyklé, tak prostě… síla po zkoumání tajemných vinných zákoutí je příliš silná. A platí to i v případě, kdy Riesling tvoří byť jen část větší směsi. Takhle jsem dal, na lístku restaurace El Camino, šanci Bodegas el Miradorio de Ruiloba a jejich Mar de Gondo Blanco 2021 (Costa de Cantabria Vino de la tierra). Což je směs Riesling, Hondarrabi Zuri (aka vína Txakoli), Albariño a Godello, z mixu více poloh ale vždy nedaleko moře. Nerez a šest měsíců na kalech. Pěkná světlejší žlutá barva. Příjemná, spíše výraznější aromatika, kombinace citrusů, florální linky a peckovin, meruňky. Krémová linka. Suché, středně plné, čisté, suché a vyvážené, citrusové, slušná délka, fajn minerální tón a dobrá délka. Dost příjemné „předkrmové a rybí“ bílé, jsem rád že jsem ho zkusil :-)

A když nemáte veltlín, dejte tam třeba muškát!

Na nedávné degustaci německých a rakouských (a hodně zajímavého švýcarského, určitě něco sepíšu!) vinařů z portfolia dovozce VinoVinoVino byla k ochutná i nějaká ta viniční směska. Třeba ta, kterou dělá Ingrid Groiss (web) z obce Breitenwaida ve Weinviertelu, je ukázková. „Správně“ najednou sebrané vše a společně zpracované. Gemischter Satz Braitenpuechtorff (jméno jsem si nechal dvakrát opakovat a stejně bych zas řekl špatně) ročníku 2022 je směsí odrůd Chardonnay, Müller Thurgau, Welschriesling, Grüner Veltliner, Riesling, Grauburgunder, Pinot Blanc, Frühroter Veltliner, Neuburger, Zierfandler, Rotgipfler, Sämling, Roter Veltliner, Grauer Vöslauer, Hietl Rote, Weiße Vöslauer a Silberweiße, samozřejmě z certifikovaně bio výsadeb a navíc starších, k 50 letům. Celkem 17 různých odrůd, Châteauneuf-du-Pape se může jít zahrabat! :-) A pokud máte dojem, že zrovna tenhle odrůdový mix prostě nemůže dozrávat ve stejnou dobu, tak máte samozřejmě pravdu. Něco je zralé ideálně, něco trochu přezrálé, něco nedozrálé… a v průměru to funguje :-) Deset hodin macerace, fermentace v nerezu a tam i na hrubých kalech 4 měsíce zrání a šup do lahví. Je to voňavé, lehce bonbónově sladší, žluté peckoviny a florální linka, suché, svěží, peckoviny a zelené jablko, až překvapivě vyvážené, báječně zábavné a osvěžující. Baví velmi!

Dva ryzlinky od Domaine Gilg

Za uplynulé měsíce jsme s přáteli vypili pár lahví čistě ryzlinkového crémantu z Domaine Armand Gilg (web) z alsaského Mittelbergheimu, ale vlastně ani netuším proč jsem o něm ještě nic nepsal. Je to každopádně příjemné pití, koupeno u Dal.Zas, a zbývá mi poslední láhev :-) Zato jsem ale na zkoušku koupil i nějaké jejich tichá vína, ty zase u Trejbal Wines. Tenhle od roku 2021 certifikovaně bio rodinný producent má výsadby i v Grand Cru Zotzenberg a Moenchberg, ovšem já vždycky zkouším nejdřív víno úplně základní, vinař co ho neodbývá a dělá pořádně je pro mne vždy smysluplnější. A v případě Alsaska nejde o prohibiční ceny (GC bude často stát třeba jen o polovinu víc než běžné víno, ani dvojnásobek to často nebývá), nejsme v Burgundsku, ale prostě o princip :-)

Víno, běh, víno, jídlo, běh…

Narazil jsem nedávno, a netuším zda na mne vylezlo na sledovaných vinných či běžeckých kanálech, na zprávu o Collette O'Hagan, 73leté irské babičce, která právě zaběhla svůj maraton č. 900, počítá jen ty oficiálně měřené a ne dalších 100+ co absolvovala sama, a začíná napínat síly k tisícovce. A furt je běhá mezi 4-5 hodinami. Docela nedávno jich dala, v rámci charitativní akce, rovnou dvanáct ve dvanácti po sobě jdoucích dnech. Au. Nesedí ji energetické gely a proteinové tyčinky, ale nedá dopustit na sklenku červeného večer před během a další po něm. A k tomu mísu nasolených hranolek s octem, sem tam i majonézou. Lidské tělo je úžasné. Vzpomněl jsem si přitom na knihu, kterou před lety zakoupil, The Marathon Chef: Food For Getting Fit (Amazon).

Oranžový Tschida a biodynamika od Schönhals

Po hodně dlouhé době jsem doma otevřel láhev od Christiana Tschidy, jedné z naprostých legend naturálního světa. Od kterého jsem pil pár naprosto fascinujících vín (Laissez-faire 2009 „8 Jahre Fassgereift“, Domkapitel 2013 a další) a mnoho dalších výtečných, ale v rámci „rozhodování peněženkou“ se můj zájem spíš upíral jinam :-) Poprvé jsem jeho víno pil vlastně teprve v roce 2013, tenkrát mne jeho základní (a vlastně když se to tak vezme tak v běžné nabídce jediná) oranžáda opravdu nadchla a k tématu jsem se rozepsal. Stejné víno, ale v o deset let mladším ročníku, jsem otevřel teď, Himmel auf Erden II Maischevergoren 2020. Scheurebe a trocha muškátu z několika různých klonů, pošlapané hrozny, část maceruje dva týdny a část čtyři, fermentace samozřejmě spontánní ve velkých sudech a zrání rok v 500 až 1500l sudech, lahvováno bez filtrace či čiření a také nesířené. Láhev pistole, kovová záklopka, celokorek. V lahvi jasně vidět nános kalů, ve sklence víno naoranžovělá barva a silně opalizující. Ve vůni dost expresivní, pomerančové především a trochu meruňkový kompot, s fajn florální a bylinkovou linkou, dost zábavné. Suché, čisté, spíš lehkonohé, s osvěžující kyselinou a šťavnatostí, s decentním tříslem a svíravostí, slušná délka evokující kůru z grepu. Zábavná, milá a skvěle pitelná oranžáda, čistá a výborně udělaná a jako bonus bez síry a dalších aditiv. Třicetieurová záležitost? Nevím, asi se umím podobně zabavit u tichých vín i znatelně levněji, ale cenovku – hlavně v kontextu jména vinaře a jak snadno to vyprodá – chápu :-)

Petr Nejedlík…

Je to jen pár dní, co jsme s kamarády otevírali vína ročníku 2004 od Dobré vinice a nepřestávalo nás udivovat, v jak skvělé kondici jsou. Dobroslav!!! Víno večera a těch vzpomínek. Tenkrát šlo u úplné zjevení. Dalším byl Sauvignon Oxana, i ten měnil zažitý pohled na moravské vinařství a vnímání „odrůdového charakteru“, polarizoval a vzbudil nejednu vášnivou debatu. Ostatně jako vinař sám, svérázná a nezapomenutelná osobnost. Petr Nejedlík a vína z Dobré vinice pro mne byla jedním z naprosto zásadních bodů na mé cestě světem vína. Dnes, v den svých 55. narozenin, Petr Nejedlík zemřel. Upřímnou soustrast rodině…

Wittmann a precizní ryzlinky z Rheinhessen

V nedávném deníčku z výpravy do Rheinhessen jsem se zmiňoval, že součástí byla i návštěva Weingut Wittmann (web) z Westhofenu, bezesporu jednoho z vůbec nejzásadnějších producentů v oblasti a vinařství patřícího do Německé špičky. Teď jsem měl možnost, na povedené akci „Sprechen Sie wien?“ dovozce Vino Vino Vino, opět pár kousků přechutnat a je to dobrá příležitost konečně něco sesmolit na web. O vinařství jsem už trochu psal před pár lety (a už předtím se zmiňoval), jejich vína se vyznačují… precizností. Ne takovou tou až sterilní stylistickou čistotou, ale – i přes biodynamiku ve vinicích a spontánní fermentaci ve starých velkých sudech – promyšleným čistým vycizelovaným projevem, který zároveň rok za rokem skvěle odráží místa původu. Milovníci úplného naturálna samozřejmě musí počítat s tím, že bez síry ta vína nejsou, suchá se pohybují ke sto celkové, ale dle ročníku a kategorie to může být klidně ke sto dvaceti. Já u toho ovšem netrpím :-)

Italské pohromy, Irsko varuje, Rusko má co pít

V Itálii aktuálně bojují s nepřízní počasí. Nedělní erupce Etny, která zastavila letecký provoz v oblasti, nebude mít snad nějak zásadní dopad, tamní producenti jsou se „sířením vinic“ už docela smíření. Úplně jiný případ jsou šílené povodně, už druhé během dvou týdnů, opačný extrém po dvou letech vyčerpávajícího sucha. Na některých místech se dosud voda drží, i po týdnu hladina klesá jen pomalu, pole jsou zatopená. Nejméně 13 lidí zahynulo, ale číslo může ještě stoupnout, několik desítky tisíc lidí muselo opustit domovy a škody na majetku půjdou do miliard EUR. Z vinařských oblastí byla nejvíce zasažena Emilia-Romagna, na některých místech spadlo během jeden a půl dne stejné množství vody (okolo 50 cm) jako za celý běžný rok, a část Toskánska. Tam vinice navíc devastovalo i krupobití. Z kolika vinic se letos a potažmo příští rok nebude sklízet, a kolik je poškozeno trvaleji sesuvy půdy na svazích se teprve uvidí. Ale vína bude letos určitě méně.

Průlet Německem aneb Riesling, Pinot & Co.

Včera se na velvyslanectví Spolkové republiky Německo uskutečnila další z velkých ochutnávek německých vín alias „Riesling, Pinot & Co.“ Německý vinařský institut DWI a vůbec celý jejich marketing do toho v posledních pár letech docela šlápl a projevilo se to i u nás, docela se jim zadařilo podpořit už i tak organicky stoupající zájem o německá vína. Na velvyslanectví dorazilo několik hodně zajímavých vinařů, ať už zastoupených na našem trhu nebo dovozce teprve hledajících, a rozhodně bylo z čeho vybíral. Poznámky a poznatky se mi budou, při nákupech i psaní o víně, docela hodit. Vás pro dnešek oblažím jen několika lahvemi, které na mně zanechaly z toho či onoho důvodu výrazně silnější dojem. Tyhle jsem si povětšinou i vyfotil, i když v tomhle směru jsem byl letos nějaký nedůsledný a fotodokumentace mám, na rozdíl od textu, pomálu :-)