Fantastický vulkanický vlašák

Z páteční oslavy osmých narozenin karlínského vinného baru Veltlín jsem odešel s otevřenou lahví Somlói Olasz Rizling 2016 od Istvána Spiegelberga (web). Vlašák z mého milovaného Somló od tamního z vinařů nejnadanějších. Už jsem tu o něm psal, ale malé opáčko nezaškodí. Jeho otec byl Němec a matka Maďarka, narodil se a žil v Berlíně, ale k Somló pravidelně jezdil za babičkou. Vinařství, u vinice Szent Ilona a vlastně hned vedle tamního kostela, založil už v roce 1993. Původně mělo jít vlastně jen o chalupu pro občasný pobyt rodiny, ale pozemek měl tak trochu bohužel (z jeho pohledu tenkrát) vinici a… už to jelo. Pravda první komerční ročník byl až 2004 a natrvalo se na vulkán přesunul v roce 2007, kdy seknul s původní prací testovacího jezdce pro BMW (ale dřív se živil i jako DJ a osvětlovač v divadle). Ve vinicích jede ekologicky, pěstuje tamní tradiční odrůdy (a trošku Chardonnay) a ve sklepě čistě bez aditiv krom síření a primárně v 500 a 1000l dubových sudech, často vínům dává přes dva roky prostoru než jdou do lahví a ke zrání jim nechává trvalé hrát nejstarší gregoriánské chorály.

Ochutnávky se vrací s rosé párty

Koronavirová omezení se postupně uvolňují, lidé více stýkají, podniky začínají otevírat. A tím pádem se vrací i ochutnávky vína, které zase budu (alespoň ty v Praze a okolí) s chutí zapisovat do kalendáře. Sice i za uplynulé měsíce proběhlo docela dost polouzavřených on-line degustací, ale ty jsem nějak neměl sílu sbírat a uveřejňovat. Každopádně jednou z prvních ochutnávek v „nové době“ byla včerejší akce Fun(s)´N´Rosés ve vršovickém Fajnšmekru, možnost pozdravit se s dlouho neviděnými přáteli a ochutnat či spíše popít u toho hned několik dost zajímavých růžových. Těm se obvykle moc nevěnuji a příležitost projet si jich vícero, navíc věcí ze spíše naturálnější scény, jsem ocenil. Dneska se mrkneme na tři vína, která mne z toho či onoho důvodu zaujala.

Fajn Bordeaux a moravský Pinot Noir

Před několika dny jsem otevřel Château Seguin 2008 (web), Bordeaux z oblasti Pessac-Léognan. O vinařství, a důvodech proč jsem několik lahví z něj zakoupil, jsem se tu detailně rozepisoval už dříve. Ročník 2008 je tvořen 60 % odrůdy Cabernet Sauvignon a zbylých 40 % je Merlot, rok v nových či jednou použitých sudech. Bordó láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá rubínová, již nazrálejší a v lahvi něco depotu. Hlubší tmavší ovocnost, mix tmavých peckovin, černého rybízu a sladkých lesních plodů, černá oliva, kamenitost, lehce mentolovo-bylinko-mastičková linka. Bohaté, skvělé. V chuti suché, plnější a koncentrované ale vyvážené, bezva kyselina a pitelnost, strukturované, delší, jemnozrnné a již se uhlazující třísloviny. Parádní věc! Tomáš Dominec každý ročník psal o tom, jak tohle víno chutná jako jeho násobně dražší kolegové a až jednou „bude objeveno“, tak také masivně zdraží. Nové ročníky ale stále nestojí o moc více, tohle jsem pořizoval za něco přes pětistovku. A spokojenost veliká.

Víno Hladký ze Skalice a jejich naturálno

V průběhu domácí izolace mi dorazila krabice od Víno Hladký (web), nového přírůstku na naturální slovenské scéně. Vinařství se těšilo, že svá vína letos představí na několika přehlídkách typu Praha pije víno, ale bohužel z toho nic nebude. Což je škoda, protože by věřím vzbudilo zaslouženou pozornost. Vinařství coby firma vzniklo vlastně až v roce 2018, ale svou vinohradnickou a vinařskou historii začínají psát již v roce 2007, kdy zakoupili zhruba dva hektary v malokarpatské oblasti, v trati Vysoké pole u Skalice. Šlo o plochy neobdělávané několik desítek let, které připravili pro výsadbu vinohradu a sadu. Chtěli se vyhnout chemii a rozhodli vsadit na PIWI odrůdy, kterých vysázeli mnoho různých druhů, moštových i stolních, v počtu do 200 keřů. Vinohrady obdělávali úplně bez postřiků a sledovali, jak se jednotlivé odrůdy v jejich lokalitě chovají, jak reagují na různé počasí a podobně, aby mohli vybrat s čím pojedou ve větším (v hustém sponu 0,5 x 1,25m). Jejich současná vína jsou vlastně docela mikrošarže, v zásadě jeden sud. Od ročníku 2017 aplikují minimální postřiky sírou a mědí a výluhy z rostlin, do dvou ročně. BIO certifikace je na cestě a nyní oficiálně směřují i k Demeter biodynamické. Pracují taktéž s lunárním cyklem a stejný přístup mají i k šesti stovkám ovocných stromů a pěstování zeleniny.

Cuvée Barcelona ve dvou ročnících

Jednou z mých oblíbených lahví španělských bublin je Mata I Coloma Cava „Cuvée Barcelona“ Gran Reserva Brut. Sice vypadá jako prostý suvenýr z výletu do Barcelony, ale v lahvi se skrývají komplexní výtečné bubliny. Měl jsem určitě nejvíce ročníku 2009 a následně i něco 2010, aktuálně na trh dorazil 2014. I to naznačuje, že nejde o rychloobrátkovou záležitost, jak je u většiny cavy obvyklé. Něco o Barceloně a vinařství obecně už jsem tu psal dříve, následně se zmiňoval i o dalších jeho vínech – Reserva Familia, Gran Coloma a L'Ensamblatge v ročníku 2010. Nedávno jsem na Barcelonu narazil i v sortimentu Vinografu, moje kousky jsou ale nákupy přímo ve Španělsku. Dnes si srovnáme dva ročníky vedle sebe, jestli má smysl prahnout po uleželejších kouscích :-) Ale nejdříve opáčko co přesně vlastně pijeme.

Quatre a Blanc de Pinot Noir sekt

Z Cuvée Quatre 2016 od Dobré vinice (web) jsem měl velkou radost, když se mu dalo dost vzduchu, už dva roky zpátky. Ale bylo na něm zřejmé, jak moc mu prospěje zrání. Na článek mi říkalo hned několik lidí, jak velké zklamání pro ně tohle víno bylo. Zbylé lahve jsem každopádně odložil do sklepa a další otevřel teprve nyní. A to víno je skvělý! Ale znáte to – sto lidí, sto chutí. Bordó láhev, plastová záklopka, celokorek. Sluší tomu objemnější burgundská sklenice. Tmavší barva do zlaté. Žlutá ovocnost, podzimní zralé malvice, k tomu pikantní efektní až lehce „jurský“ štych, teplý vosk, lehce vanilka a krásně zapracované dřevo, minerální linka. Suché, výraznější, šťavnaté, s výbornou kyselinou, ovocnost kopíruje vůni, fajn délka, dřevo, skvěle vyvážené, serózní. Krásný pití!

Ruby z Krásné hory a someliérské tipy

Oslovil jsem nedávno celou řadu výborných someliérů a požádal je o tipy na vína se super poměrem ceny a kvality, lahve tak akorát „do domácí izolace“ než zase naplno otevřou restaurace a podniky kde pracují. Většinu z doporučených lahví znám a mohu potvrdit, že jsou skvělá (a nový ročník Les Creisses musím pořídit, to bývalo fantastické červené). Potěšil mne slušný podíl domácí produkce a především věcí dělaných v bio režimu. Výsledek nakonec vyšel na Forbesu, pokud vás zajímá. Každopádně jedním z tipů bylo cuvée Ruby 2019 z produkce Krásné Hory (web), které jsem shodou okolností včera otevíral a mohu se podělit i o svůj názor :-)

Parádní seriózní Fleurie

Další z lahví ze starších zásob, ale ještě nedávno byla u dovozce k dispozici, se stala Domaine des Terres Dorées Fleurie 2011. Vinař Jean-Paul Brun, který má za sebou už více než čtyřicet ročníků nekompromisního přístupu ke kvalitě Beaujolais (od začátku kupříkladu nedocukřoval, a že v 70. a 80. letech to bylo o hodně běžnější než dnes), postupně vyrostl až na dnešní nemalou operaci se skoro 50 hektary a 400 tisíci lahvemi ročně. Vín spontánně kvašených, nefiltrovaných, minimálně sířených a s ekologickým přístupem ve vinici. Krom „klasiky“ tvoří na Beaujolais i některá dost exotická vína (bubliny FRV100, parádní Pinot Noir na vápenci školený ve starých sudech, sladká In Extremis a Labeur d’Octobre, moc zajímavé Roussanne), ale jsou to právě jeho běžná cru, a také „prosté“ Beaujolais ze starých keřů l’Ancien, co mne obvykle nadchlo nejvíce. Skvělé jméno a obludně vysoká hodnocení dostává ale i za bílé z Chardonnay, i mně ostatně chutnalo. Ale dnes to bude červené.

Návraty – Cabernet Moravia 2009 od Čačíka

Byl jsem před pár dny zase vyzvednout něco z archivního sklepa a mezi lahvemi Bordeaux nečekaně narazil na Cabernet Moravia 2009 vinařství Čačík (web) z Kobylí. Zemské, s cukernatostí na úrovni pozdního sběru, původem ve viniční trati Padělky. Před lety mne strašně bavilo, tenkrát jsem ho pořídil nemálo (kartonů) a šlo o jedno z vín, které k nákupům u Čačíka přesvědčilo hned několik přátel, kterým jsem ho s oblibou servíroval. Hned jsem si vybavil, že jsem tam tenkrát láhev „schoval“ úmyslně, jinak bych prostě všechno vypil a nikdy nezjistil, jak to zraje. Cena okolo stovky a kvalita vína prostě sváděla ho „lejt“ spíš než si šetřit. Ovšem plán přeci jen nebyl nechat tam osm let. Láhev jsem otevřel se vzpomínkou na bohužel již zesnulého vinaře Tomáše Čačíka, v jehož započaté práci nyní pokračuje manželka Zdena, a doufal, že víno se s věkem vypořádalo se ctí.

Bordeaux z révy vysazené v roce 1901

Staleté keře. Zní to tak nějak… mysticky :-) V uplynulých letech jsem se zde o několika vínech z extrémně starých výsadeb, často navíc pravokořenných, zmiňoval. Šlo kupříkladu o Bordeaux Clos Louie, Domaine du Vissoux Beaujolais Cuvée Coeur de Vendanges Vignes Centenaires 2016 a ze stejné oblasti Domaine Clotaire Michal Beaujolais Villages 2014 Vignes Centenaires, zavítali jsme na Tenerife s Envínate Táganan „Parcela Margalagua“ 2016, do španělského pohoří Sierra de Algairén s Bodegas Esteban Martín Niño Mimado 2013 a znovu do Španělska, ale oblasti Bierzo, s Bodegas y Viñedos Castro Ventosa Valtuille Cepas Centenarias 2014, chutnali jsme Châteauneuf du Pape Domaine Usseglio Raymond & fils Cuvée Impériale 2013 Vignes Centenaires a určitě tu bylo i něco dalšího. Obšírný úvod k dalším „vignes centenaires“, tentokrát znovu Bordeaux, konkrétně Montagne Saint Émilion, a Château Beauséjour „Cuvée 1901“ 2007. Rok výsadby si myslím z názvu tipnete snadno… :-)