Hrozny hněvu ze Sierra de Gredos

S dnešním vínem se zase vrátíme do Španělska, popíjet budeme hrozny hněvu! Jméno Daniel Gómez Jiménez-Landi tu padlo už dříve, je jednou z důležitých postav nejen oblasti Sierra de Gredos a sám nebo coby součást dalších projektů (především Comando G) je podepsán pod spoustou fantastických vín. Z podstatné části z odrůdy Grenache, která stoprocentně tvoří i dnešní kousek. Las Uvas de la Ira Vino del Pueblo El Real de San Vicente 2016 je z jeho vlastních vín základní a ze směsi různých poloh, i tak od prestižních kritiků dostává už v několika ročnících body v rozmezí 92-95, což věru není málo. Geograficky od největších celků – Španělsko, Castilla y Leon, D.O. Méntrida, pohoří Sierra de Gredos a vinice v okolí El Real de San Vicente v nadmořské výšce okolo 900 metrů, výsadby v průměru okolo šedesáti let staré na zvětralé žule, písku a křemeni. Víno vzniká zajímavých způsobem – třetina hroznů se rovnou lisuje a nemaceruje a kvasí jako bílé víno, třetina jen rychlá macerace při fermentaci a třetina zpracovány celé hrozny a dlouhá pomalá macerace. Vše samozřejmě spontánně a tak. Tři verze se pak smíchají a vše zraje ve velkých foudres rok. V ročníku 2016 vzniklo již nemalých 16 tisíc lahví. Celkem vinařství pracuje na nějakých 7 hektarech, v bio a biodynamice.

Gurdau Riesling a Spielberg Moravské Toskánsko

Na téma Riesling od Jaromíra Galy a Zdeňka Horta, projektu Gurdau (web) v Kurdějově, už jsem tu měl dva zápisky – Nádherný ryzlink z Kurdějova od Galy k ročníku 2016 a Parádní moravský ryzlink k Riesling Stará Hora 2017. Tentokrát jsem zbavil šroubového uzávěru Gurdau Riesling 2018. Vše důležité najdete v předchozích zápiscích. Primárně nerez a na jemných kalech asi půl roku, třetina vína v 600l sudu. Světlejší žlutá barva. Čerstvá, mladistvá vůně, spíše jemnějšího střihu a ve které se elegantně snoubí florální linka, dotyk citrusů a malvic, decentní minerální linka a překvapivě již trocha „petroleje“. Svědčí tomu vzduch, otevřené druhý den působilo znatelně vrstevnatějším dojmem. Suché a šťavnaté v chuti, středně plné, s výtečnou kyselinou, vyvážené, jablko a trocha meruňky, slušná dochuť. Gastronomicky velmi vděčné, výborně udělané pití. Třístovková záležitost. Na Moravě ryzlink umí, když se mu věnují pořádně a na správném místě :-)

Luxusně znějící Château Clément-Pichon

Dalším ze sklepních Bordeaux úlovků se stalo Château Clément-Pichon 2006, Cru Bourgeois z oblasti Haut-Médoc. Víno to bylo cenově dostupné, vysolil jsem za něj tenkrát 340 Kč (a to byl ročník 2006 poněkud napálený, po pravdě) a i dnes nové ročníky nestojí ránu, ale pohled na monumentální château na vinětě a především název tak nějak evokují velké slavné víno a ceny úplně jinde. Ostatně před lety i proběhl nějaký soudní spor ohledně části Pichon, prý aby se nepletlo se slavnými podniky v Pauillacu, ale jelikož bylo panství před lety (konkrétně od roku 1601 do 1880) v majetku jedné z větví rodiny Pichon a název používalo, tak nakonec může i dnes :-)

Limitovaná Prestige bohémka a ryzlinkový Chateau Bzenec Brut

Jo, uznávám, marketing mne občas dokáže utáhnout na takových prostých věcech, jako „limitovaná edice“ :-) A tak jsem objednal další z řady specialit od Bohemia Sektu, loňská limitka nebyla špatná a v článku je víc věcí k tématu, dřívější Karel IV. vyloženě skvělý. Tentokrát coby Bohemia Sekt Prestige Brut Limited Edition najdete moravské Chardonnay ročníku 2013, které šlo do lahve na druhotnou fermentaci na začátku února 2014 a odstřeleno bylo po 78 měsících zrání. Kyseliny 7 g/l a s dozáží to má necelých osm gramů cukru. Alkohol nemalých 13.5 %. Celkem vzniklo 978 lahví, moje byla číslo 719. Oproti loňsku je limitka o stovku dražší, chtějí za ni rovnou 699 Kč. Za což máte dvě Prestige 36 (a ještě vám něco zbude) nebo rovnou tři klasické Prestige Brut či Prestige Chardonnay. Ale berme to, v šampaňských termínech a vzhledem k době zrání a všemu okolo, jako „ročníkovku“ nebo možná „prestige cuvée“ oproti „základní neročníkovce / základnímu Blanc de Blancs“. Že Prestige Brut opravdu není u bohémky základ a firma chrlí krom těchto vín (čistě z domácích hroznů a kvašených v lahvi) i 15+ millionů lahví bublin o hodně prostších nechme stranou :-)

Chutné Château Tronquoy-Lalande

Přitáhl jsem nedávno z archivního sklepa zase část zásob Bordeaux a pustil se do nich. Jsou to spíš lahve okolo tří stovek a sem tam něco dražšího, ovšem i v případě těch cenově dostupných z trochu starších ročníků. Château Tronquoy-Lalande 2007, Cru Bourgeois ze Saint-Estèphe, nese jméno po majitelích z jeho nejdůležitějšího období, je to historické vinařství, které si ovšem prošlo mnoha různýma rukama a ne vždy fungovalo ideálně. K poslední změně došlo v roce 2006, kdy jej do svého portfolia zařadili bratři Martin a Olivier Bouygues (vydělali jmění na telekomunikacích, stavebnictví a energetice a mohou si dělat radost), kteří vlastní i pár dalších a vyhlášených vinařství (Château Montrose, Clos Rougeard). Do podniku nalili deset miliónů euro na renovaci, mimo jiné směrem ekologie (geotermální zdroj obsluhující baterii vinifikačních nádrží umožňujících zpracování po jednotlivých parcelách, pokrytí všech možných ploch soláry, ale také doplnění vinic a jejich přechod směrem k organice).

U Petra Kočaříka v Čejkovicích

Otevřel jsem si láhev Pinot Noir 2018 od Petra Kočaříka z Čejkovic, tedy odrůdy, kterou si udělal asi největší jméno. Fascinovaně čichal ke sklence, vychutnával si každý doušek a vzpomínal u toho na skvělou letní návštěvu, kterou si jen upevnil už delší dobu zastávaný názor. Rodinný podnik, dnes obhospodařující něco přes dva hektary a pracující ekologicky na vinicích (a už deset let jen s produkty povolenými v bio produkci) a čistě i ve sklepě, totiž osobně považuji v mnoha ohledech za moravskou špičku. Už jsem tu o nich psal, nejednou, ale malé opáčko neuškodí. Petr Kočařík (web), při téměř každém ochutnávce tak nějak jakoby odevzdaný osudu (když to přeženu, tak slovy klasika: „No tak že bych ještě sklidil, na zimu bych prodal kravku a na jaře už nezaseju“) je archetypem pokorného, poctivého a tvrdě makajícího vinaře s jasnou představou co a proč dělá.

Skandál Master Sommeliers, Svatomartinské, Kurniawan svobodný…

Co hýbe Amerikou, krom výsledku prezidentských voleb? Aféra se sexuálním obtěžováním, systematickou diskriminací a zneužívání postavení vůči ženám. Všeobecně, ale aktuálně a velmi silně v jejich větvi Court of Master Sommeliers, tedy v nejprestižnějším someliérském vzdělávání, které je k dispozici. Alkohol je skvělý sociální lubrikant, jeho úžasná (a trochu děsivá) schopnost likvidovat zábrany vybudovala i zničila mnoho vztahů. A nejen vztahů. Celkem se dá očekávat, že v extrémně náročném vzdělávacím procesu, navíc s jasným rozdělením účastníků do různých úrovní a se spoustou lidí v komunitě se statutem celebrity, může být pravidelná intoxikace nemalý problém. Bohužel průšvih to byl často i bez ní. Odstoupil Geoff Kruth, prezident edukační větve sdružení, GuildSomm. Suspendováno bylo celkem 11 držitelů titulu Master Sommelier a pravděpodobně odstoupí celé vedení organizace. V aféře padla i jména legend jako Fred Dame. Pascaline Lepertier, jedna z top světových someliérek (Master Sommelier, držitelka titulu nejlepší sommeliérky Francie a osobnost roku 2019 podle La Revue du Vin de France) požádala o pozastavení členství v organizaci a není sama. Skvělý text k tématu mají (jako obvykle, ostatně právě oni s případem přišli) The New York Times, za pozornost stojí článek na Medium, shrnutí je i na The Drinks Business, spousta na Wine Searcher a samozřejmě ani Wine Spectator se informacím nevyhýbá. Zde společné vyjádření žen s titulem MS a aktivních členek organizace. Myslím, že celá série filmů Somm teď získá mírně… odlišný náboj. Každopádně je skvělé, že se něco děje. Tohle, ostatně stejně jako celé hnutí #metoo, mělo přijít už dávno…

Parádní Ryzlink rýnský od Sůkala

Už si pomalu ani nevzpomínám, kdy jsem byl naposledy na degustaci. Sice mám ještě nemalý počet poznámek v archivu, ale nějak se mi je nedaří odhrnout a tak se spíš dostává na aktuálně otevřená vína, tedy alespoň ty co více zaujmou a ještě jsem o nich nepsal, a jednotlivé zápisky jen o nich. V poslední době jsem měl hned několik různých velmi povedených ryzlinků z viniční trati Na stráni (oblast Slovácká, obec Lužice), hlinitopísčité s podílem tufového písku, a ten dnešní se bezesporu řadí mezi nejlepší z nich. Milan Sůkal a jeho Ryzlink rýnský „Terroir“ pozdní sběr 2018. Je to víno ze starších výsadeb okolo 40 let, s podílem botrytických hroznů, školeno ve velkém (2500 litrů) sudu.

Jedenáct let připravovaný biodynamický leopard

Na úvod se budu trochu opakovat. Jsem jednou z obětí krásného slovíčka terroir a podléhám nadšení u vín, ze kterých mám pocit že čiší opravdu silně. Z vín, kde naprosto jasně cítím (nebo si to alespoň úspěšně namlouvám) místo původu a potažmo v místě typický projev odrůdy. A na druhou stranu jsem velkým fandou vín, která vlastně dost hrají na specifickou techniku zpracování – klasické Champagne míchané z hromady různých míst a mé milované sherry. A strašně snadno podléhám a musím zkoušet vína různě „netradiční“, u kterých je zrovna o terroir, odrůdách a vůbec „typičnosti“ docela těžké mluvit, o dost větší důraz je kladen na způsob vzniku. Mezi takové patří i svérázný kousek od vinařství ze slovinské Istrie, Korenika & Moškon (web), nazvaný Elepard.

Riesling a Silvaner z vinařství Sander

Dnešní zastávka bude v oblasti Rheinhessen, v Mettenheimu u rodinného Weingut Sander (web). Rodina momentálně pracuje na 25 hektarech a jsou pionýry ekologického zemědělství, vlastně čistě už od padesátých let a jedni z prvních v Německu, bio certifikováni a též v jedou v biodynamice (včetně chovu zvířat, vlastního kompostu a tak). S beruškou na vinětách a sloganem „Být bio nestačí, musí vás přesvědčit obsah lahve.“ Odrůdově samozřejmě Riesling, v oblasti oblíbený a obvyklý Pinot Blanc a Pinot Noir, Silvaner, Portugieser ale i Sauvignon blanc, Merlot či Gewürztraminer. Jako jedni z mála experimentují s nedávno znovuobjevenou odrůdou Grünfränkisch, která byla v minulosti pravděpodobně základem (dnes tak zprofanovaného) Liebfrauenmilch. Ve sklepě čistě, nějaký ten nerez ale často spíše velké starší oválné sudy, něco keramiky a trocha menších sudů.