Robotický sklep, Henriot prodáván, nový šéf Lascombes a požáry v Bordeaux se sklenkou vína

Mám rád staré klenuté sklepy, vůni dřevěných sudů a ruční práci. Dobře se na ni dívá! Ale stejně jsem v Bordeaux docela ujížděl na tom, když ukazovali různé jejich nové sklepní vychytávky a drobná vylepšení. Ale i u těch velkých slavných château šlo při práci se sudy hlavně o ruční práci. A pak jsou tu nové high-tech projekty, třeba „sklep“ španělského giganta Félix Solís Avantis (jejich největší vinařský závod je továrna schopná zpracovat 7.5 milionu kilogramů hroznů denně a celková kapacita závodu je nějakých 175 milionů, spadá pod ně třeba populární značka Viña Albali). Inspirována jedním závodem na vyzrávání bourbonu v USA, osmnáctipatrová budova má kapacitu 130 tisíc barrique sudů objemu 225l, energii dodává střecha pokrytá solárními panely, budova udržuje konzistentní teplotu a vlhkost a je plně automatizovaná. Bez dotyku lidské ruky dokáže denně převézt tisícovku sudů, sudy automaticky naplnit či víno z nich stočit, zvládne vymýt ozónovanou vodou a vypařit 90 sudů v hodině. Není to moc romantické, ale celý systém zvládnout obsluhovat dva lidé a jedná se o fascinující záležitost. Video k projektu níže.

Nejen veltlíny a ryzlinky od Weingut Hindler

Do pražské vinotéky U Lachtana minulý týden dorazila Rosi Hindler z Weingut Hindler (web) představit jejich mladá vína. Manžel Karl zůstal makat ve vinařství :-) Jsme v dolnorakouském Schrattenthalu, malé obci nedaleko Retzu, a tedy oblast Weinviertel a nějaký deset kiláků od hranic s Moravou. Rodinný podnik má historii od roku 1810 a působí tak nějak… normálně. Což nemyslím nějak negativně, prostě nic neobvyklého, žádné výstřelky, žádné výjimečné monopolní vinice nebo vína připravená nezvyklým způsobem. Markeťáci pláčou ;-) 23 hektarů vlastních vinic, na úpatí Manhartsbergu a s poměrně rozmanitou geologií, za poslední dekádu s přesunem k ekologičtějšímu obdělávání a aktuálně na cestě k bio certifikaci. Ruční sběr hroznů, ve sklepě nekomplikovaně, především v nerezu, fermentace někdy spontánně (třeba u „Reserve“ věcí v sudech) ale neutrálním kvasinkám se nebrání, postupně omezují i síření (jako všichni). Převaha veltlínu, ale i další odrůdy, v obci je i skoro třetina červeného. K tomu ubytování a možnost popít na místě.

AI somík, klučení v Bordeaux, Rakouský export, nový sklepmistr u Charles Heidsieck

Pokrok v AI, respektive v jazykových modelech a generátorech obrázků, jde dopředu až neuvěřitelně rychle. Je to sotva tři měsíce, co jsem tu něco psal. Nová verze GPT-4 teď zvládla odpovědi na náročné právnické zkoušky a také bravurně uspěla v testech, které pro adepty připravuje Court of Master Sommelier. V úvodním testu uspěl model na 92 %, ve zkoušce Certified Sommelier na 86 % a u Advanced Sommelier měl stále více než solidních 77 %. Na druhou stranu má nefér výhodu, podstatné části těchto testů nevyžadují upřímně žádné sofistikované přemýšlení jako spíš mít nabiflováno otřesné množství (zdánlivě a upřímně u mnohých nejspíš i reálně dost zbytečných) vinných faktů, názvů apelací, odrůd a podobně. Přesto… SOMMELIÉRY NAHRADÍ POČÍTAČE, BOJTE SE!

Nejen Monastrell od skvělé Casa Castillo

Jestli je nějaká evropská vinařská velmoc u nás ještě tak trochu „neobjevená“, pak je to Španělsko. Na tamním trhu zbývá ještě tolik špičkových producentů, a tím nemyslím jen autory skvělých vín z mého prostého pohledu nadšeného konzumenta, ale i ty oceňované uznávanou mezinárodní kritikou, o kterých se tu téměř neví. Natož aby je někdo systematicky dovážel. Do pár jmen se teď trochu opřel nový dovozce Jonáš Sedlařík aka JOJO Wines a do portfolia zařadil hned několik mých oblíbenců či vinařství, jejichž vína mne v minulosti nadchla, a které jsem dosud kupoval především napřímo ze Španělska. Jména jako Envínate, Forjas de Salnés, Raúl Pérez, Castro Candaz, Comando G, Bodegas Bhilar či Daniel Landi. A také Casa Castillo (web) ze svahů Sierra del Molar ve vyprahlé oblasti Jumilla. S tímhle vinařstvím jsem se poprvé setkal (díky Petru Pražákovi z BioSueňo) rovnou na jejich nejslavnějším víně Pie Franco, které od té doby získalo 99RP v ročníku 2017 a plných 100RP pro ročník 2020. Luis Gutiérrez, který pro Wine Advocate Španělsko hodnotí, pro ně má očividně slabost :-) Minulý týden jsem měl možnost si několik jejich vín opět ochutnat a krom degustačních poznámek odhrnu i trochu informací o vlastním podniku.

José Michel a dvě podoby ročníku 2014

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval o vinařství a dvou lahvích Champagne José Michel & Fils (web) z Moussy a od té doby se podíval pod korek dalším jeho vínům, konkrétně dvěma z ročníku 2014. Jak se liší Brut Grand Vintage 2014 a Spécial Club 2014? Inu vlastně docela dost a mrkneme se na obě a také trochu na samotné označení Spécial Club. Každopádně „základní“ ročníkovka je na přední vinětě označena Brut ale na zadní Extra Brut a dozáž uvádí 4.5 g/l. Hrozny z obcí Moussy, Brugny a Saint Agnan, odrůdově 70 % Chardonnay a 30 % Meunier, částečně školeno ve dřevě. Do lahví v květnu 2015 a odstřel kalů únor 2022, na kalech tedy skoro sedm let, celkem připraveno zhruba tři tisíce lahví. Stále čerstvá, energická vůně, spojení citrusů a malvic, lehce florální, decentně toastové. Suché, čisté, středně plné, výraznější kyseliny, šťavnaté, citrusovo-malvicové, minerální, mírně hrubší, slušně dlouhé. Velmi solidní kousek, byť jsem čekal o trochu víc. Splní to Spécial club?

Návštěva a degustace v Sekthaus Raumland

Není to tak dávno, co jsem se zde rozepisoval obecně o německém sektu a článek doplnil informacemi o Sekthaus Raumland (web, k nám dováží Der Weinschmecker), špičkovém producentovi seriózních bublin a nově i členu sdružení VDP, navíc prvním čistě bublinovém vinařstvím tam. Podnik jsem před pár týdny navštívil a tak dnes původní informace lehce aktualizuji a doplním a taktéž se podělím o degustační poznámky z průřezové ochutnávky jejich aktuálním sortimentem. Sepsat bych toho mohl mnohem víc, poznámky jsou bohaté, ale ne na všechny detaily typu poměru prodejů na domácím trhu a exportně či kde brát záklopky po výpadku výrobce z Ukrajiny je někdo krom mne zvědav! :-)

Do konce života bych zvládl pít…

Stejný dotaz jsem pokládal před osmi lety a nějak dostal chuť si ho zopakovat! Myslel jsem na to při pobytu v Bordeaux minulý týden, po desítkách vzorků červeného s výraznými tříslovinami za sebou, docela intenzivně. A stejnou otázku stále sem tam dostávám od přátel a známých. Tak tedy… jaké víno byste si vzali na pustý ostrov? :-) No dobře, položme ten dotaz jinak. Kdybyste se měli omezit na jedno víno, a v zásadě to můžete směřovat i na odrůdu, oblast či styl vína, a jiné byste až do konce života pít nemohli, jakým směrem by se vaše volba ubírala a proč? Podělte se prosím v komentářích tady (nebo u příspěvku na Facebooku, Twitteru či Instagramu), já svůj pohled také brzy přidám. Docela mne zajímá, zda se to za ty roky nějak vyvinulo nebo ne! Jen pro zajímavost – názor konverzačního modelu ChatGPT je takový, že nejvhodnější pro tento scénář je suché bílé Chardonnay či červený Pinot Noir, dost vhodné také sušší růžové. Ale nenechte se ovlivnit!

Skvělé Trebbiano a fajn Morellino od Podere 414

Včera byl světový den ryzlinku, ideální příležitost otevřít… nějaké to Trebbiano a Morellino di Scansano :-) Já mám totiž ryzlinkové dny jinak skoro furt! Sáhnul jsem po produkci Podere 414 (web) z Magliano in Toscana kousek od Grosseta, vín z nabídky dovozce VinoDoc. Již několikrát jsem byl nedalo s rodinou u moře a jejich víno tam bylo celkem populární, já o něm a o vinařství psal více před pár lety. Od těch dob se toho moc nezměnilo. Stále bio certifikovaný podnik, u kterého základ produkce tvoří Morellino di Scansano s téměř sto tisíci lahvemi ročně, dalších padesát pak přidá druhé červené zatříděné jako Toscana Sangiovese IGT. Nahoru letí produkce růžovky (Toscana Rosato IGT) taktéž ze Sangiovese, aktuálně je to přes 30 tisíc lahví. A vyprodukují i pár tisíc lahví bílého Trebbiana a jen několik stovek lahví sladkého passito z ne zas tak často viděné (byť třeba na Elbě celkem důležité) modré odrůdy Aleatico s dost výrazným muškátovým charakterem.

Co si představíte, když se řekne Bordeaux?

Po intenzivním týdenním pobytu v jedné z asi vůbec nejznámějších vinařských oblastí světa budu klást otázky. A kdo ví, třeba v nadcházejících článcích i poskytnu nějaké odpovědi, byť i z následujících řádků bude myslím ledasco patrné. Co si představíte, když se řekne Bordeaux? Château Pétrus, superslavná Grands crus classés a vína za stovky euro, nebo spíš těch 97 % produkce co se prodává pod méně než 15€ za láhev? Vycizelovaná a na vinařství lahvovaná vína slavných jmen, nebo ta prodávaná velkoobchodně ve velkém i hodně pod euro za litr a lahvovaná pod tisícovkami různých jmen obchodníky? Načinčaná château s efektními moderními provozy za miliardy v budovách navržených Normanem Fosterem, nebo staré ošuntělé sklepy v obyčejných domech? Je Bordeaux místem, kde to má každý na háku a vlastnit vinařství je záruka bezproblémového vyžití, nebo oblast, kde budou právě dotovat vyklučení devíti tisíc nerentabilních hektarů? Napadnou vás oprýskané vesnice a městečka, která by se mohla stydět před prakticky každou moravskou vinařskou obcí, nebo je něco takového v jedněch z nejslavnějších ze světových apelacích nemožné?

Chutné ryzlinky z Nackenheimu a Zeltingenu

Ve volném čase pomalu ale jistě zpracovávám zápisky z návštěvy Rheinhessen, chvilku to potrvá ale nějaké ty (snad zajímavé) výstupy budou. V mezičase alespoň pár degustačních poznámek. V restauraci poslední den padla láhev Kühling-Gillot (web) Nackenheim Riesling trocken 2014, tedy vesnického ryzlinku od skvělého biodynamického producenta z Bodenheimu, s vinicemi především u obcí Nackenheim, Nierstein a Oppenheim a špičkovými polohami na červeném svahu. Psal jsem tu o nich před více než deseti lety. Vinařství je neoddělitelně spjato s podnikem BattenfeldSpanier z Hohen-Sülzen, jejich produkce je také fascinující. Ale zpět k lahvi. Nové ročníky jsou značeny jako „VDP.AUS ERSTEN LAGEN“, nakolik to samotným vinařům úplně nejde z pusy. Původ hroznů je ze spíše nižších/plošších částí skvělých vinic na červeném svahu u Nackenheimu, kvasí spontánně v sudech (Stück a Doppelstück) a tam i zraje na jemných kalech. Čtrnáctka byl ročník komplikovanější, ale dobří vinaři z něj dokázali vytěžit fajn suchá vína. Víno je již znatelně nazrálé, s medovo-bylinkovou linkou, ale stále na pozadí je ještě poznat žluté ovoce, byť určitě nehraje prim. Je tam hezká kamenitost a kouřovost, v chuti je to suché, čisté, středně plné ale docela štíhlejšího střihu, vyvážené, dobře pitelné. Sympatický, nazrálejší kousek, který bych přiznám se vlastně možná klidně pil spíš v jeho trochu mladistvější podobě. Každopádně Kühling-Gillot umí a stojí za pozornost!