Špičkové Chardonnay od Emmanuela Brocheta

O vinařství Emmanuel Brochet už jsem tu něco psal, jde o jednu z rychle stoupajících hvězd poctivých pěstitelských Champagne. Jeho „základ“ Le Mont Benoit jsem měl tu radost od roku 2015 chutnat (a naštěstí i pít) hned několikrát a pokaždé byl velmi spokojen, je to výtečné seriózní víno „burgundského“ střihu. Vůbec Brochet je producent, u kterého mám konzistentně v podstatě jen pozitivní poznámky. A u jednoho jeho vína jsem si už dvakrát, s odstupem roku, zapsal v závěru poznámek hned několik vykřičníků. Naposledy jich bylo deset, tedy tak o devět víc než v případech, kdy mne víno fakt baví, a byl jsem nekriticky nadšen :-) Tím vínem je Les Hauts Chardonnay 2008 Extra Brut.

S čímž že tedy máme čest? Stále jsme na jediné parcele, kterou Brochet obhospodařuje, Le Mont Benoit ve Villers-aux-Nœuds. Konkrétně v její vrchní části s výsadbami v roce 1962, vůbec prvními v obci od dob, kdy vše zničila fyloxera. Od roku 2005 kompletně ekologicky, dnes již i certifikováno. Čistě Chardonnay z redukované (ale zase ne přehnaně, 45 hl/ha při 6000 keřích na hektar) sklizně, víno kvasí v burgundských sudech a tam si poleží až do ledna na hrubých kalech, následně je stočeno a dále leží v sudech, celkem rok. Bez filtrace a čiření, minimální síření, druhotná fermentace a ležení v lahvi na kalech nemalých osm let. Dozáž 2 g/l. Celková roční produkce okolo tisíce lahví, v tomto ročníku 933. Ročník 2008 patří mezi dva nejlepší v minulé dekádě, jde o vyloženě klasickou záležitost s parádními kyselinami. Což se krásně ukazuje i v tomto víně. Je nádherně čerstvé, energické ve vůni, spojuje hlavně kandované citrusy, výraznou vlhce kamenitou mineralitu a kouřovost. V chuti suché, lehce pikantní, šťavnaté, špičkové kyseliny a přísnost projevu ale zároveň vyváženost, elegance, perfektní struktura, délka… všechno. Seriózní, precizní, na Champagne trochu plnější a evokující velké bílé burgundské. Fenomenální záležitost. Pravda, levný zážitek to není, kdo by to jen čekal…

Víno jsem chutnal na nedávné degustaci top vín ze sortimentu PMP Exclusive, časem se určitě budu věnovat i dalším lahvím, ale tohle jsem prostě chtěl samostatně. Už proto, že bych víno bez váhání zařadil do svého žebříčku top bublin.

Sada moravských červených a bezva milerka

O víkendu jsme se doma sešli na večírku „kdo co dobrého přinese“ a popili nemálo fajn vína. Doneseno bylo hned několik moravských červených, moje bublina vinných nadšenců v tomto ohledu rozhodně předsudky netrpí. Asi největší ambice z nich má, i kdyby jen soudě dle běžné ceníkové ceny, Tomáš Springer (web) Pinot Noir Čtvrtě 2016. Bořetická vinice s burgundským klonem 115, v bio režimu, školeno rok v barrique sudech. Chutnal jsem už několikrát v různých fázích vývoje a i teď je to zatím teprve na začátku cesty. V barvě nic super temného, ale vyloženě světlý pinot to také není. Jde o koncentrovanějšího, nabušenějšího představitele odrůdy, s expresivní aromatikou směrem červené ovoce, peckoviny jako třešně, s květinovou a lehce herbální marihuanovou linkou, s výrazným trochu syrovým projevem dřeva. V chuti plnější, silné, se sladšími tříslovinami i červenou ovocností. Delší, výrazné, s dobrou strukturou a potenciálem. Preferuji delikátnější styl (a ten ostatně nabízí i jiných viničních tratí), ovšem věřím, že za pár let tohle bude výtečné.

Bollinger sází staré odrůdy, na Slovensku kaly ne a krása moderní mechanizace

V Evropě se otepluje a platí to samozřejmě i pro Champagne. Někteří producenti vám budou tvrdit, že to zatím bylo hlavně ku prospěchu, dnes už fakt hrozny problém dozrát nemají. Další již mají vrásky na čele, alespoň pokud jde o obsah kyselin v případě pokračování současného trendu. Legendární šampaňský producent Bollinger již přistoupil k výsadbě původních v oblasti tradičních odrůd, krom dnes nejslavnější trojice Pinot Noir, Meunier a Chardonnay dodávají do vinic zpět Fromenteau (aka Pinot Gris), Blanc Vrai (Pinot Blanc), Arbane a Petit Meslier. Především u dvou posledních vsázejí na jejich přirozeně vyšší kyseliny. Za pár (desítek) let možná bude zatím neotřesitelně vypadající odrůdově složení tradičních regionů úplně jinak. Mimochodem v Champagne se rozjíždí sklizeň, i tentokrát hodně brzy, a očekává se menší výnos než je i limit stanovený INAO. Na vině jsou, krom veder, také jarní mrazy, krupobití a další klasické vinařské pohromy.

Výtečné Sémillony z Hunter Valley

Na úvod malé opáčko. Hunter Valley je oblast nějakých 160 kilometrů na sever od Sydney, nijak velká (aktuálně je tam využíváno nějakých dva a půl tisíce hektarů vinic) a zaměřující se spíše na kvalitnější vína než velkoprodukci. Je tam dost vedro (souhrn teplot ve vegetačním období je tu 2.5x těch v Champagne), ale zároveň i leje (500mm ročně, zhruba jako v Praze a o něco méně než třeba v Remeši) a není výjimkou, že letní lijáky a krupobití úrodu zmasakrují. Sem tam cyklón a tak, ideál pro klid v duši zemědělce. Pěstují tam vícero odrůd, ale jejich ikonickou je Sémillon. Ten dobře znáte z Francie, kde je obvykle spojován se Sauvignonem v top sladkých vínech a také, výrazně nadubovaný, ve výtečných suchých. Je po světě oblíbený i ve směsích znovu se Sauvignonem či Chardonnay, tak nějak proto aby šlo na vinětu napsat onu slavnější odrůdu a zakulacený Sémillon s nižší kyselinou tvořil zbytek hmoty. Jenže ve specifických podmínkách Hunter Valley ho dělají úplně unikátně. Pěstují ho hlavně na písku a náplavách v nižší nadmořské výšce. Sklidí ho hodně brzo, s potenciálním alkoholem někde mezi 10-12 %, i u špičkových vín není třeba deset a půl výjimkou. Vykvasí za nízkých teplot a bez malolaktiky či jakéhokoliv dalšího zrání ho přefiltrují a rovnou narvou do flašek, dnes vždy pod šroubový uzávěr. Sud to nevidí ani omylem. A tím je hotovo. Chutná to jak decentně minerální limetková voda s herbálním tónem, má hodně výrazné kyseliny (v klidu o 2-3 g/l více než Sémillon ve Francii) a je to přísné ovšem osvěžující pití. Pak uteče deset let a víno není na vylití, ale záhadným způsobem nabude na těle, získá hloubku, mineralita se zdůrazní, aromaticky se posune směrem k připečenému toastu až toastovaným dubovým sudům, i vanilka se často objeví, a naslepo to klidně pošlete do seriózní v sudech školené šardonky. Svět vína je magický :-)

Pinot od Sůkala a tradice z Jury

Jedním z moravských vinařství, u kterých i náročnější „pinotofilové“ uznávají, že umí opravdu chutná vína, je Milan Sůkal z Nového Poddvorova. Pinotu Noir si váží a že fakt umí si vinař uvědomuje, ta vína už právem nejsou levná. Já nedávno sáhl po lahvi Pinot Noir 2016 Terroir Kukvička (výběr z hroznů, obec Josefov a viniční trať Kukvička). Víno je školeno 20 měsíců ve francouzských dubových sudech a teď je teprve na začátku své cesty, ale neodolal jsem. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Po otevření poměrně přímočaře červeně ovocné a dřevěné a nutně potřebovalo rozdýchat, nakonec jsem odpíjel postupně několik dní (s lahví jen zašpuntovanou) a víno se krásně drželo. Ve vůni stále dominuje ovocnost do červených plodů, zralé třešně, jahody, až lehce do marmeládova, se sladší dřevěnou linkou, dotyk koření. V chuti plnější, poměrně silné, opět červená ovocnost, výraznější, s měkkými tříslovinami, vyvážené, teplejší zakulacené, delší, velmi solidní. Povedený kousek a chutný pinot, o něco lepší struktura v chuti (možná ve znatelně dražší Reserve variantě?) a bylo by to opravdu skvělé. Na Reservu mne každopádně nalákalo. Prodávají leckde, já ulovil v Global Wines za 399 Kč.

Dvě bílá v novém winebaru AdVivum

Dovozce vín nejen z Francie a prodejce vinného skla Riedel, AdVivum, před nedávném kompletně „překopal“ svůj obchod ve Slovanském domě, rozšířil jej o přilehlé prostory a doplnil o funkci vinného baru. Stále jde samozřejmě o prosvětlený showroom se špičkovým sklem, vinotéku (vzhledem ke změně majitele s výraznou propagací vody Krondorf), ale nově si zde můžete dát i nějaké ty delikatesy a zapít je dobrým vínem kdykoliv v otevírací době, nejen v průběhu pravidelných řízených degustací. Alespoň osm vín je připraveno po sklence, disponují i systémem Coravin a samozřejmě též nabídnou cokoliv po celé lahvi. Krom jejich obvyklého sortimentu, který zahrnuje především Francii a mnohá její hvězdná jména, doplnili i pár dalších producentů, především moravských. Přeci jen jich v nabídce jinak nemají moc a zahraničních turistů v těchto místech bude nemálo. Nelze než popřát hodně štěstí. Každé slušné místo, kam lze ve městě zaskočit na kvalitní víno, se počítá!

3x Jura od Domaine Pêcheur

Rodiný podnik Domaine Pêcheur z obce Darbonnay, v mé milované svérázné francouzské oblasti Jura, vznikl v roce 1976, po restrukturalizaci vinic u vedlejší obce Passenans. Ale opravdový rozmach začal někdy od roku 1992, kdy se do práce naplno vrhl Christian Pêcheur po dokončení vinařských studií v Beaune. Postupně se mu podařilo expandovat ze dvou až na dnešních zhruba osm hektarů, včetně malého kousku vinic u Château-Chalon, ale gros stále tvoří polohy na různých podložích na svazích u Darbonnay a Passenans osázené především odrůdami Chardonnay a Savagnin a na 2 ha mixem odrůd červených. Vinice vedli dlouhodobě v „udržitelném režimu“ a postupně přešli směrem k ekologickému zemědělství, ale certifikování nejsou a otevřená vrátka pro případ krize si nechávají. Ročně připraví nějakých 40-45 tisíc lahví, čtvrtina z toho jsou bubliny. Nedávno se jim konečně podařilo nedaleko původního vinařství vybudovat nové, větší, do kterého se snáze vejdou a už se nemusí protahovat mezi sudy v několika různých sklepech. Jejich jméno docela jde nahoru, hlavně pokud jde o vína připravená pod flórem a dobré reakce měli na Château-Chalon, které dělají teprve od roku 2006. Každopádně je to takový menší nepodbízivý tradiční podnik, většinu prodají ve Francii, žádná hvězda na zahraničních trzích a s víny hodnocenými mezinárodními kritiky. Nakoupil jsem průřez produkci a dnes se mrkneme na první tři vína, hezky zástupce různých kategorií.

MBP od Kuby Nováka a jeden Ganevat

V poslední době, kterou teda vlastně myslím už několik let, mne opakovaně nadchla různá znojemská vína od Kuby Nováka. Naposledy to asi byl MBP 2016, což je zkratka pro modrobílý pinot, směs Pinot Blanc a Pinot Noir. Bavilo mne to už v mladé nehotové podobě, ale teď je prostě fantastické. Tmavá žlutá barva. Na úvod trochu zasmrádlá divočinka a potřebuje odvětrat, postupně se otevírá do poměrně koncentrované zrale žlutě ovocné vůně s výraznější „jursky“ pikantní linkou. Je to úplně suché, živé a energické, i v chuti se žlutou ovocností, s výraznou kyselinou, plnější a docela důrazné, pikantní, minerální, pěkně dlouhé a krásně postavené. Parádní víno, v nabídce má Winegeek.

Mencía, směs z Languedocu a Vidličky s noži

Dneska to budou tři „lehčí“ červená, ve smyslu trochu přímočařejší ovocnosti a přístupnosti, spíš než vína na velké přemýšlení. Jednou ze stálic v mé domácí vinotéce se stalo El Castro de Valtuille Mencía Joven (DO Bierzo) z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, o víně i vinařství jako takovém už jsem tu psal opakovaně. Nerezová šestieurovka v poslední dekádě hodnocená obvykle RP 90+ (i proto se vždycky děsně bavím, když někdo podobná hodnocení u velmi drahých vín bere jako něco zásadního a důvod proč si připlatit). Čerstvý ročník 2018 má tmavší barvu, tón do fialové, nic hutného ale. Mladá, čerstvě ovocná, svěží vůně na pomezí červených a tmavých plodů, peckoviny, květinový fialkový tón, něco kořenitosti a kamenité minerality. Suché, šťavnaté, s bezva kyselinou a nerušivou tříslovinou, snadno pitelné, mladistvé, přímočaré ale skvěle udělané a pitelné. To mohu!

Jak se v burgundských vinicích oteplilo

Před několika dny byla publikována velmi zajímavá studie týkající se jednoho z historicky nejvýznamnějších a nejtradičnějších vinařských regionů, (skoro) všemi milovaného Burgundska. Zabývá se vývojem teploty na základě termínů sklizní a oproti dříve známému „Dijonskému“ souboru dat, ve kterém viděli několik různých problémů (hlavně nekritické přebírání chybami zatížených souhrnů z 19. století místo přímých archivních podkladů a navíc změna ve zdrojových vinicích v důsledku postupující urbanizace u Dijonu), přichází s úplně novou sadu postavenou na vinicích z okolí Beaune. Veškeré údaje pocházejí ze všemožných a různě propojených archivních záznamů jdoucích zpět až do roku 1354. Spojují informace z knih městské rady, kde se uvádělo datum počátku dohodnuté mezi pěstiteli a administrativou Beaune, z novinových článků, výplatních listin sběračům hroznů i církevních dokumentů. Teplota byla následně kalibrována podle měření v Paříži, kde existuje souvislý záznam od roku 1659, a také srovnána s dalšími podobnými soubory teplot (mimo jiné i tím z českých zemí z let 1499 až 2015 postaveným taktéž na údajích o sklizni hroznů). Výsledkem je, a není to překvapení, že oteplení posledních třech dekád je v celém 664 let dlouhém přehledu bezprecedentní.