4x bubliny od Bortolin Alessandro

Dostal se mi do rukou degustační set čtyř různých bublin od Azienda Agricola Bortolin Alessandro (web). Jsme v rodinném podniku sídlícím v Santo Stefano na okraji Valdobbiadene a řeč tak bude o proseccu, ze srdce jeho produkce a tamních dost efektních strmých svahů obdělávaných povětšinou čistě ručně. Takže žádné industriální prosecco z planin :-) Mají 11 ha, ze kterých připravují několik různých šumivek (včetně nejslavnější polohy Cartizze) a trochu tichého. A také tradiční stáčenky, dnes už víc než do demižonů a kanystrů spíš do velkých bag-in-boxů. Upřímně tohle se teď vrátí, pro běžná vína, ze hned několika různých důvodů. Cena bude hrát velkou roli, stejně jako praktičnost a ostatně i ekologie, sklo má velké nároky. V bagu se stále více objevují i natur vína, od čím dál známějších jmen a v nabídce prestižních prodejců. Ale to je zase jiné téma, zpět k bublinám, jejichž tlak přeci jen láhev vyžaduje :-)

Bianco di Ampeleia a pozvánka na Družstvo

Jedním ze zajímavějších vín, a lahví mimo síť supermarketů ale z lístku fajn restaurace, které jsem teď v Itálii vypil, bylo Bianco di Ampeleia 2020 (web). Biodynamické Demeter certifikované Toscana Bianco, v drtivé převaze z odrůdy Trebbiano doplněné o odrůdy Malvasia Bianca a Ansonica, ze společných namixovaných výsadeb na jílu a vápenci. I sklizeno najednou a kvasí společně, po zhruba týden i v kontaktu se slupkami, a zraje nějakého půl roku jen v betonu. Lahvováno nečiřené a nefiltrované, celková síra jen 23 mg/l. O vinařství už jsem se tu zmiňoval, společně s přáteli za ním stojí královna odrůdy Teroldego Elisabetta Foradori, která se rozhodla „sestoupit z hor blíž k moři“ :-) Ale za vína je zodpovědný a plně je vytváří Marco Tait. Víno je v barvě výraznější, takové matnější žluto-oranžové. Ve vůni poměrně výrazné, kombinace podzimního sadu s florálními tóny a středomořskými bylinkami, trochu citrusová kůra, zábavné. V chuti úplně suché, s fajn kyselinou a poměrně lehké (jen 10 % alkoholu!), ale má to zároveň důraz, lehkou svíravost a dotyk tříslovin, opět malvice a bylinky, slušná struktura a délka. Zábavná věc, v letním vedru a s výhledem na moře jsem pil s velkou chutí, ale našel bych pro to využití i na podzim doma :-)

Elegantní Riesling a příjemný Silvaner

Přiznám se, že mi to v tomhle počasí moc nemyslí. A spíš než víno, i kdyby to měl být Riesling nebo nějaké bubliny, mne láká pěkně orosená jedenáctka ležák. A studený čaj :-) Ale že jste to vy, tak poznámky ke dvěma lahvím dneska odhrnu. V rámci propíjení-se celou řadou jejich ryzlinkové produkce jsme otevřeli mladý Königsbacher Ölberg Riesling 2020 z Weingut Von Winning (web). Erste Lage a jedna ze špičkových vinic oblasti (i když menší přilehlý Idig si považují o trochu více), s vápenitými slíny, vápencem a docela velkým podílem červeného pískovce. Spíš než nějaký prudký svah je to skloněná plošina. Jméno, Olivová hora, nese po malé kapličce na kopci, ve které se nachází obraz Krista na hoře. Víno kvasí v pětistovkách dubových sudech. Citronová barva. Čerstvá, svěží aromatika, limetková s linkou kouře, se zajímavou herbálnější linkou a dotykem dřeva. Suché ale s dotykem cukru, s fajn kyselinou ale nic přísného, koncentrované ale nic přestřeleného, zakulacené ale k tučnosti má daleko, s citrusovou a zrale peckovinou ovocností. Fajn kombinace bohatosti a uměřenosti, uhlazenější, jemnější a docela elegantní. Přiznám se trochu větší přísnost mi nevadí a klidně bych snesl o kousek vyšší kyselinu, ale víno jsem si dost užil.

Na vrchol s lahví starého pinotu od Judith Beck

Mám rád příjemná vinná překvapení. Ostatně kdo, krom nudných patronů, co chtějí mít vše vždy nalinkované a vědět najisto, ne? Byl jsem včera na pikniku s kamarády a objevila se tam dost nečekaná láhev. Blauburgunder od Judith Beck. O vinařství jsem tu psal několikrát, více třeba zde, a měl tu články k mnoha jejich jednotlivým vínům. A manžel Judith teď dělá i pivo :-) Vinařství jsem „objevil“ při cestě do Burgenlandu v listopadu 2011 a nejstarší vína, která od nich tenkrát ochutnal, byla z vyšších řad ročníku 2007. A působila mladě a s velkým potenciálem dalšího zrání. Včerejší Rulandské modré bylo ovšem z ročníku 2002! Šlo o první či druhý ročník, který Judith dělala poté, co od otce vinařství převzala, a také zahájila přechod vinic na bio a biodynamiku. Ve sklepě vznikalo asi ještě s otcovou pomocí, naplno to měla v rukou od roku 2004, ale přesto jde již o její víno. Na lahvi nejsou žádné detaily k tomu, jak víno vzniklo, ale předpokládám (soudě dle pozdějších pinotů) původ z většiny v trati Schafleiten. A zároveň, oproti pozdějším a současným inkarnacím vína, trošku větší podíl nových malých sudů. Však to nebylo dlouho poté, co se vrátila z praxe ve vinařstvích jako Cos d'Estournel v Bordeaux, Braida v Piemontu či Errazuriz v Chile :-)

Svět vína je zas o něco chudší…

Bylo jen málo vlivnějších vinných kritiků a odborníků. A nejde jen o to, že by dlouhá léta úspěšně střílel body či hvězdičky a degustační poznámky. Jeho expertíza ohledně Burgundska a literatura, kterou k tématu napsal, se stala de-facto standardem pro studium regionu a základem knihovny každého burgundofila. Ostatně se do Burgundska i „na důchod“, pravda literárně stále aktivní, odstěhoval. Původně chtěl být kuchařem, ale osud jej zavál do Bordeaux a navždy změnil jeho směřování. Stvořil skvělý materiál i k této zásadní oblasti, ještě než se začal intenzivně věnovat Burgundsku, ale pro něj prostě bude vždy známější. Vydal 241 čísel časopisu The Vine věnovaného velkým vínům, pravidelně publikoval v časopise Decanter a byl držitelem francouzského titulu Chevalier de l’Ordre du Mérite Agricole. V březnu také oslavil padesát let coby Master of Wine a na cestě k titulu pomohl svými zkušenostmi mnoha dalším. Po dlouhé nemoci ve věku 81 let zemřela jedna z největších osobností světa vína, Clive Coates. Pohřeb se bude konat 8. srpna v Lyonu.

Oliváč s 99 body, hodnocení a srovnávání

Připravuji pro jeden časopis článek o bodech, jak fungují soutěže a co (ne)znamenají medaile na lahvích. Vlastně jsem si u toho uvědomil, že je občas odsuzuji asi trochu povýšeně, aniž bych dostatečně viděl, jak pro někoho (i z řad zákazníků, nejen producentů ;-)) mohou být reálně užitečné. Mám prostě jiné požadavky, jsem ochoten investovat čas do průzkumu a ve víně se orientuji dost na to, abych si pro sebe uměl najít odpovídající flašku bez nutnosti nápisu 94/100 či medaile. Ač nepopírám, že na názor několika málo kritiků, jejich popisů a expertízy, dost dám a důvěřuji jim. Nebo už u nich alespoň dokážu lépe odhadnout, jak přibližně se jejich popis a hodnocení transponuje do mého vlastního zážitku z obsahu lahve. Vlastně tohle píšu proto, že na dovolené v Itálii jsem na hlavním trhu v Livornu koupil ve specializovaném stánku láhev s 99/100 jako ten úplně běžný zákazník, co se nechal prostě zlákat body. Jenže… obchodník mi dal navíc ochutnat! A v lahvi nebylo víno, ale podle hodnocení tradičního průvodce Flos Olei nejlepší extrapanenský olivový olej světa pro rok 2022.

Ovíněný zpět z Itálie

Zpět z dovolené s rodinou a přáteli v Itálii a připraven vám opět dodávat články o víně a věcech okolo :-) Naplněn novými zkušenosti (nedávejte dětem tuňákovou majonézu, oblíbí si ji více než kečup) a zážitky (třeba že je možné dorazit uondaní v noci s dětmi do hotelu v Livornu a zjistit, že vám zrušili rezervaci, a ještě se diví že se divíme když nám přece „před hodinou poslali e-mail“). Opět jsem si ověřil, a tohle selhání tím zrovna nemyslím, že některá italská specifika prostě nevyhovují mé mentalitě. A samozřejmě jsem si vzpomněl na scénu z Dobrého ročníku… protože jsem to samozřejmě já, kdo nezapadá do tamního prostředí :-) Během pobytu jsem toho vypil… docela dost. Ale poznámky jsem si příliš nedělal, ve výsledku snad jen asi ke třem vínům a z toho v jednom případě šlo o pěstitelské Champagne ze solery, které jsem v té restauraci „prostě nemohl nechat“. Ale o tom třeba někdy příště.

Dvakrát Champagne Laurent Lequart

Champagne je obrovské, producentů a značek kvanta. A nová jména se stále objevují, často jsou to dříve jen pěstitelé prodávající hrozny velkým domům, kteří se rozhodli sami připravovat víno. Ale je tam prostě i spousta menších vinařů, jejichž vína končila především ve Francii, a je snadné je přehlédnout. A tuna dalších, která prostě dělá úplně obyčejné věci a ničím nevyniká. Champagne Laurent Lequart (web) je z těch zajímavějších, rodinný podnik na pravém břehu ve Vallée de la Marne s 11.4 ha vinic vedených v ekologičtějším režimu (HVE, VDC). Sídlí v Passy-Grigny, což je v původní klasifikaci Autre cru (a oni na viněty hrdě píší, jako by šlo o Premier či Grand Cru) a obec specializující se na Meunier, drtivě u nich převažuje. Jsou členy tamního (dost kvalitního) družstva a oficiálně récoltant-coopérateur, lisování a základ zpracování probíhá právě v družstvu. Laurent Lequart je mimochodem už velmi dlouho jeho prezidentem. Samozřejmě i oni se specializují na Meunier a snaží z něj vymáčknout co to dá, dělají docela dost i všemožných sladších a ne úplně obvyklých variant :-) Součástí hraní je školení ve dřevě, výrazně delší zrání na kalech a tak. Já zatím chutnal jen jejich úplný základ a jedno růžové, vína ze sortimentu The Delivery alias restaurace The Eatery, ale byl dost spokojen.

Výborná Frankovka od Mádla a drahá domácí vína

Měl jsem včera sraz s kamarádem žijícím v Japonsku, který je teď na pár týdnů zpět v ČR. Je to velký milovník a znalec vína, a představil mi spoustu skvělých a u nás (v té době, ale u některých platí i dnes) těžkou dostupných kousků. Teď obcházel vinotéky a fascinovaně mi psal zprávy na téma „to myslí vážně?“ týkající se cen některých domácích vín. A nešlo o ceny za víno jako takové, je zvyklý utratit hodně peněz za špičkové záležitosti, spíš se snažil ujistit, že obsah lahve se alespoň přibližně blíží úrovni, které by od podobně naceněného vína čekal v zahraničí. Na téma drahých domácích flašek (a proč mi v případě, že je obsah opravdu dobrý, vlastně nevadí) už jsem tu psal, trochu u Reneissance od Romana Fabiga a mnohem víc u Cuvée 1+1 od Michlovského a Mádla. Kamarád se nakonec nechal dvěma lahvemi, bílým i červeným, zlákat a v obou případech byl z poměru ceny a kvality… slabě řečeno zklamán. A mám obavu, že bez ochutnání hned tak do podobných kousků z Čech a Moravy už nepůjde. Vzhledem k tomu, že domácí vína, která ho zaujmou, pravidelně vozí a chutná s přáteli (včetně distributorů vín) v Japonsku i různě po světě a snaží se jim ukázat, že to tu umíme, nejde o zrovna ideální výsledek. Pravděpodobně kdyby koupil víc lahví po třech stovkách, tak by nakonec uspěl víc. Co naděláte. Rozhodl jsem se vzít na návštěvu i dvě domácí vína, která snad pachuť třebas sudem přestřeleného „prestižního“ červeného za dvanáct stovek dokázala smýt…

Šampaňská zmrzka, do čtyřicetí nepít, rosé s jalapeños, LVMH na nákupech a Beaujolais

Fortnum & Mason's, tradiční luxusní londýnský obchoďák (dnes už tedy spíš síť obchodů) s širokou škálou vlastních výrobků, má vždycky něco trošku navíc. A tak zatímco po mně děti chtějí zmrzlinu melounovou, zde prodávají zmražené… šampaňské. Blanc de Blancs, Rosé… a nebo ve variantě Kir Royal. A víte co? Vlastně mne to neuráží a věřím, že to může být fakt chutný a zábavný. Navíc je prý staví na bublinách, které pro ně vyrábí Laurent Hostomme, což není vůbec špatný pěstitel :-) Možná lepší šampaňský nanuk, než vysolit dva a půl milionu dolarů (aktuálně zhruba 60 milionů korun) za jednu magnumku šampaňského Château Avenue Foch 2017. Že jste o něm nikdy neslyšeli a přesto jde o aktuálně nejdražší kdy prodané šampaňské? Inu… o vlastní víno vlastně vůbec nejde. Na lahvi je obrázek a láhev přichází s NFT jedné ze slavných „znuděných opic“ a pár dalšími kresbičkami jako doplněk. Láhev a opičku si pořídili italští bratři, kteří se zabývají investicemi do krypta, módy a technologií. A já, pomalu ale jistě, začínám mít chuť pronést slavnou větu Rogera Murtaugha ze Smrtonosné zbraně: „Na tyhle sračky už jsem příliš starej!“