Naturální Ull de Llebre a šumivé Xarel·lo

O fajn vinařském projektu Els Vinyerons už jsem se tu zmiňoval u jejich bílého Xarel·lo, dost povedeného červeného a také u bublin. Právě nové mladé červenisko jsem teď otevíral znovu. Saltamartí 2019 Ull de Llebre stále vzniká stejným způsobem. 90 % tvoří ročník 2019 připravený v nerezu a 10 % pak 2018 rok ve francouzských dubových sudech. Tentokrát je to ale čistě Ull de Llebre alias Tempranillo, dříve bylo oněch deset procent ve dřevě z odrůdy Garnacha. Eko vinohradnictví ze starších výsadeb, ruční sběr, spontánní fermentace, žádná aditiva ani síření, lahvováno bez filtrace. Rubínová barva, starší ročník byl určitě tmavší. Krásně ovocné, svěže, spíše červená ovocnost, příjemná mladistvá, lehce kořenitá. Suché, šťavnaté, lehkonohé, méně tříslovin, dobrá délka. Energicky ovocné, čisté, nekomplikované, zábavné poctivé pití které nenudí. A viněta vypadá moc dobře.

Helena z Dlúhých Greftů

Po docela dlouhé době, naposledy jsem vína projížděl loni v dubnu a byl s nimi fakt moc spokojen, jsem zase ochutnal něco od Dlúhých Greftů (web) z Mutěnic. Helena 2020 je decentně perlivé víno postavené na odrůdě Svatovavřinecké, v sektové lahvi s korunkovým uzávěrem. V barvě kompotované jahody, opalizující. Čerstvé, svěží, trochu divočejší, červeně ovocné, jahoda a drobné plody, trochu herbální. Suché, šťavnaté, červeně ovocné, decentně svíravé, lehké (jen 10.5 %), se skvělou pitelností, nekomplikovaně přirozeně zábavné. Láhev padla velmi rychle a moc jsme si ji užili. Vizuálně to připomíná aktuálně trendy kyselá piva s přídavkem ovoce a upřímně pro mne plní i podobný účel (i když ta piva bývají kyselinami ještě někde úplně jinde, občas i ryzlinkofil jako já nestačí zírat), jen… cenovka 380 Kč (u WineGeek) mi za tenhle styl a vlastně jen krátce školené mladé víno přijde poněkud přestřelená.

Výtečný alsaský crémant od Lorentze

Bubliny! Nedávno jsem tu psal o suchém alsaském crémantu bio(dynamického) vinařství Gustave Lorentz (web, viz starší článek) a zmiňoval se, že novější ročník téhož vína dopadl jako jedna z vůbec nejlepších šumivek oblasti, když se tématu věnoval Decanter. No a právě ten jsem nyní otevřel, abych si udělal obrázek, jak to teda vidí odborníci. Crémant d’Alsace Zéro Dosage 2017 je opět rovným dílem (resp. v poměru 34:33:33) Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Blanc. Druhotná v lahvi a na kalech dva roky, po odstřelu bez dozáže. Na vinětě neuvádí datum degorzáže, ale ač nedělají celou šarži úplně najednou, tak rozptyl by neměl být příliš velký a rozdíly tím pádem také ne. Měl jsem výtečné španělské bubliny, kde byl jeden ročník odstřelován „dle zájmu“ postupně skoro tři roky a stejně se tím pádem lišilo i zrání na kalech. A rozdíl mezi různými verzemi téhož vína byl vyloženě dramatický.

Pinot od Errazuriz a tříročníkový Karmazín

Před lockdownem jsem udělal mírnou inventuru sklepa a narazil na pár zajímavostí od Viña Errazuriz (web), kupříkladu docela solidní vertikálu Cabernetu Sauvignon v řadě Max Reserva, kterou si pošetřím na nějaké větší setkání s přáteli v lepších časem. Ale různě poschovávána zásoba lahví základní řady Estate, vín na okamžité pití, se kterými mám ale docela dobrou zkušenost pokud jde o stabilitu v lahvi. V klidu obvykle dávají hezkých pár let zrání, měl jsem i desetileté kousky v pohodové kondici. Vypadl na mne také Estate Series Pinot Noir 2015 (nedávno jsem tu psal o vyšší řadě téhle odrůdy od nich), z vinic v údolí Aconcagua, kvašeno v nerezu a polovina vína školena osm měsíců ve francouzských dubových sudech. Psal jsem o něm v mladičké podobě v létě 2016. Světlejší rubínová barva. Trochu sladší, zralejší poměrně expresivní aromatika, červené ovoce, jahody, dotyk sladšího dřeva, herbální „marihuovanová“ linka. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou, prakticky neznatelné uhlazené třísloviny, dotyk sladkosti a zakulacené, červeně ovocné, slušně dlouhé. Přišlo mi teplejší/sladší než tenkrát, ale stále se pilo dobře. A jsem rád, že takhle fajn drží nejen jejich Cabernet a Carmenére, ale že mohu případně zapomenout i pinot :-) Vozí Kupmeto.

Řecký ryzlink z Lidlu a Chardonnay od Daumas Gassac

Lidl aktuálně nabízí polosladký tokajský Furmint za 39,94 Kč. Cena je platná při celém kartonu, jinak je flaška za 59,90 Kč. Přiznávám, že jsem měl trochu chuť zjistit, co se za tyhle peníze dá nacpat do flašky. Vypěstovat a sklidit hrozny v relativně prestižním evropském regionu, kompletní zpracování, láhev a šroubový uzávěr, krabice, marže výrobce, doprava a veškerá další logistika, marže prodejce, daně… V přepočtu 1,53€ (bez DPH jen 1,26€) je fakt odporně málo. Nakonec jsem odolal a zvítězila u mne nechuť plýtvat, flašku polosladkého nejspíš hodně jednoduchého vína prostě doma nevypijeme, nad vědeckým zájmem :-) V rámci Řeckého týdne jsem ale přihodil alespoň flašku tamního bílého. Bohužel Assyrtiko jsem v obchodě nenašel, ale neodolal jsem lahvi ΛΑΓΟΡΘΙ Riesling 2019 z oblasti Achaia od velkého vinařství a palírny Cavino. Samozřejmě na první dobrou, pokud nevládnete řečtinou, to vypadá jako ryzlink, ale jde o směs odrůd Lagorthi s Ryzlinkem v blíže neurčeném poměru. Bordó láhev, plastová záklopka, Nomacorc z cukrové třtiny. Světlejší citronová barva. Svěží, čisté, na úvod především sauvignonově angreštové a zelenější, postupně víc do květin. Suché, čisté, středně plné, nekomplikované ale ne vyloženě primitivní, slušná kyselina ale taktéž nijak výrazná, středně dlouhé. Technologicky čistě udělané, solidně pitelné, vlastně překvapivě nepůsobí nějak „falešně“. Rozumějte, řecký Riesling, to jsem tam nechat nemohl! Že je to směs jsem zjistil až hlubší analýzou. A za 89,90 Kč to nějak přetrpěl :-)

Litrovka ryzlinku a chlastací naturální Burgenland

Do dalšího lockdownu s lahvemi o objemu jeden litr! :-) Dr. Deinhard Riesling trocken 2019 je úplný základ od vinařství Von Winning (web) z Pfalze (psal jsem tu o nich několikrát), z různých vinic v okolí Deidesheimu, připravený pouze v nerezu. Citronová barva. Čerstvá, svěží, příjemná aromatika. Jablko, květinová linka, lehce krémovost a do exotických tónů, kokos. Suché, šťavnaté, s fajn kyselinou a decentním dotykem cukru, nic ostrého, trochu zakulacené, s příjemnou ovocností do malvic, slušná délka. Krásně pitelný kousek, aromaticky o něco bohatší než pamatuji. Nic složitého ale rozhodně nenudí a mizí to úplně samo. Po lahvi běžná cena 290 Kč u WineGeeka. Nakoupil jsem do izolace i pár dalších mladých Von Winning ryzlinků a v průběhu následujících týdnů se na ně mrknu, ale tohle pro začátek rozhodně nalákalo!

Mladý Veltlín z Kampalu a moselský Riesling

O vinařství Allram (web) jsem se tu zmiňoval nedávno v souvislosti s ryzlinkem ze stejné řady z jaké bude dnešní veltlín. Grüner Veltliner Strass 2019 Kamptal DAC je vínem „vesnickým“, z různých vinic v okolí Strassu, na mixu půd s převahou břidlice, štěrku a spraší se sem tam vápencem. Ruční sběr hroznů, spontánní fermentace v nerezu a tam také na kalech vyzrávalo. Lahvováno do flétny se šroubovým uzávěrem. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Čerstvá, živá, mladistvá vůně. Zelené jablko, bílý pepř, od vůně štíhlejší. S časem a vzduchem pocitově víc do žlutého ovoce. Suché, čisté, středně plné, bezva kyseliny a šťavnatost, diskrétnější ovocnost, trochu minerální slanost a decentně nahořkle „kůra z citrusu“ v fajn dlouhém závěru, moc dobrá pitelnost. Nadprůměrný základ, pije se snadno a jednoduše a přitom nenudí, teď je bezva ale nebál bych se že další 3+ roky by v klidu nevydržel. Dostal jsem u toho děsnou chuť na do tenka rozklepaný ale šťavnatý vepřový řízek (tým „jedině telecí“ právě chystá úderný oddíl…) s nějakým čerstvějším salátem. A taky výlet do Vídně. Ale nejspíš teď nebude možné ani mimo okres…

Základní parádní Riesling vinařství Knebel

Rodinný podnik Weingut Reinhard & Beate Knebel (web) připravuje vína v oblasti Terrassenmosel, ve Winningenu, a disponující i legendárními a vizuálně úchvatnými strmými vinicemi jako Uhlen (hned ve třech jeho částech) nebo Röttgen. V oblasti pěstují Knebelové hrozny už několik století, ale s vinařením začali až výrazně později :-) A byl to především současný mladý vinař Matthias Knebel, který jejich produkci dostal do většího povědomí. Podnik přitom musel převzít za nešťastných okolností, právě když nastoupil ke studiu vinařiny v Geisenheimu mu zemřel otec. Vinařství pár let vedla matka za výrazné pomoci Gernota Kollmanna (jeho vína mám moc rád!), Matthias školu dokončil a od roku 2008 jsou vína jeho zodpovědností. Zbavil se chemických herbicidů a pesticidů (a mezi jeho mentory patří i nějaký ten biodynamik), přestal používat hrozny odjinud než z teras (měli i něco z poloh dál po řece) kde mají i velmi staré a pravokořenné keře a zpřísnil selekci na vinici. Ze zhruba sedmi hektarů dělají v podstatě jen různé variace ryzlinku (a to hlavně sušší varianty), výjimkou je jen základní Pinot Blanc. Sběr samozřejmě ruční, tam to ani jinak nejde. Kvasí spontánně v nerezu a i na zrání preferují nerez, byť některá jejich vína jsou z části (přibližně pětina) v použitých pětistovkách dubových sudech. Od roku 2016 jsou členy VDP.

Beckerův výtečný Riesling ročníku 1998

Náhodný pozorovatel by mohl nabýt dojmu, že mám něco proti vyzrálému ryzlinku. V posledních měsících jsem se tu věnoval hlavně lahvím dost mladičkým, z ročníku 2017 až 2019 nejvíce. První ochutnávky suché Mosely 2020 jsem před vámi raději zatajil, abych se nemusel potýkat s lynčováním kvůli vražděni neviňátek ;-) A nezastírám, že mám ryzlinky v téhle energické živé podobě prostě rád. Ale ty postarší, tedy když uzrají tak jak mají, si samozřejmě umím užít. Pokud za lahví stojí Hans-Josef „Hajo“ Becker z vinařství J.B. Becker (web), který má za sebou osobně nějakých 55 ročníků, je živoucí legendou Rheingau a mentorem mnoha slavných vinařů, pak si můžete být téměř jisti, že pár dekád v lahvi vínu neuškodilo! O tom, co je vinařství zač a jak to dělá, jsem se rozepisoval poměrně detailně po Beckerově pražské návštěvě před více než deseti lety, utíká to. A včera vypil poslední z lahví, které tehdy po ochutnávce zakoupil, konkrétně 1998er Rheingau Riesling Spätlese trocken Wallufer Walkenberg.

Jérôme Prévost La Closerie LC18 „Et“

Jsou vína, která skoro bolestně chcete mít možnost ochutnat a ideálně i pít častěji, ale prostě to nejde. Limitující faktor bývá cena a často jich prostě i je strašně málo a lidí se stejnou touhou příliš mnoho. K Champagne La Closerie jsem tu už něco psal a mnohá vína Jérôma Prévosta mne opravdu nadchla. Jeho loňská přednáška na La Paulée de Prague / Prague Wine Symposium o „plýtvání slupkami“ v Champagne s degustací byla výborná, asi by si zasloužila článek. No co už. Nedávno jsem měl možnost ochutnat jeho novinku v podobě La Closerie Extra Brut LC18. Pozorné oko fanoušků Prévosta odhalí, samozřejmě krom přítomnosti netradičního obrovského rudého & na vinětě, že tam naopak chybí obvyklé jméno vinice, Les Béguines. Ve vinařství totiž došlo k pár změnám. Zásadní je, že do Les Béguines šla v ročníku 2017 s jeho katastrofálními mrazy i rezervní vína, totéž se ale opakovalo ve skvělém 2018 a bude pokračovat i nadále. Vinař také narychlo změnil statut čistě z pěstitele na Négociant-Manipulant a využil možnost nakoupit hrozno z přilehlých keřů v Les Béguines, díky čemuž vůbec ročník zvládl udělat. LC17 bylo rozhodně dost fajn víno, ale stylově přeci jen odlišné. Každopádně statut NM vinaři trochu uvolnil ruce k „expanzi“, domluvil se mladými talentovanými pěstiteli poblíž na odkupu jejich hroznů.