Autentická či prostě jen poctivá vína – sada bílá

Minulý týden jsem se skupinou vinných nadšenců pozotvíral několik lahví, které již nějakou dobu skladoval v archivu, leckdy jejich věk už začínal vzbuzovat obavy, a měl na ně chuť, ale nějak mi nepřišlo ideální zbavit je korku jen ve dvou. I proto, že už jsem je většinou pil dříve a chtěl se o ně podělit s dalšími, očekávaje i tradičně zajímavé rozhovory o víně nad vínem, které podobné vzorky umí rozproudit lépe než jiné. Uprostřed týdne vyšla hezky série květových dnů a čas na společné prochutnání biodynamických, autentických či prostě jen poctivě připravených vín tak byl vyloženě ideální. Až na čestné výjimky nešlo o špičkové kousky jednotlivých vinařů, ale ti samotní představovali spíše vinařskou elitu. A, světe div se, ač dělají víno „jinak“ než je dnes typické, tak jsou za špičku považování i většinou světových odborníků, nemusí se se svými víny nikde skrývat :-) V dnešním zápisku se podíváme na šestici bílých vín z různých koutů Evropy, tedy až na jeden vzorek vlastně z Francie.

Výsledky ankety „Jak často pijete víno?“

Dnes jsem uzavřel další anketu, tentokrát byl dotaz velmi jednoduchý – jak často pijete víno? Návštěvníci tohoto blogu nejčastěji popíjejí každý den večer (37%) či zhruba polovinu dní v týdnu (34%). Více než desetina z vás (12%) si skleničku dá jen jednou do týdne či o víkendech, téměř abstinentů tu máme opravdu pomálu. Hodně zajímavé je srovnání s výsledky stejné ankety před více než dvěma lety na následujících grafech. Krom absolutních čísel (hlasovalo 3.5x více osob), ze kterých je patrný spíše neustálý nárůst návštěvníků, to vypadá, že i ti původní pijí pravidelněji :-) V kategorii abstinentů dokonce počet hlasů poklesl, zajímavé. Asi to trochu koreluje s nárůstem spotřeby vína v ČR. Snad se na překročení celorepublikového průměru 20l na osobu a rok nepodílí jen malá skupina nadšenců :o)

Dezertní video z Alcronu

Slavil jsem včera s manželkou výročí svatby a volba, kam vyrazit na večeři, nakonec padla na Alcron. Považuji kuchyni v tomhle komorním podniku za jednu z vůbec nejlepších v ČR a přitom, pokud se bavíme o domácích top podnicích, rozhodně ne cenově extrémní – za pětichodové menu, volně sestavené z aktuálního lístku, zaplatíte jedenáct stovek (+/- chod vždy za dvě stovky). O dost sadističtější jsou ceny většiny vín, nešvar obvyklý skoro všude. Nebudu se nějak moc rozplývat nad jídlem, sice by se šlo rozepsat o efektivním využití jak opravdu špičkových surovin (například „kobe style“ hovězí) tak těch méně exotických (červená řepa, šťáva ze zelí), dokonale připravených kousků na lístku již tradičních (humrový bisque, jasmínem zauzená bramborová kaše) či odvážných ale výborně fungujících kombinacích (ústřice zabalená do tenkého plátku syrového hovězího), ale to lépe umí jiní. Místo toho se prostě jen podělím o jedno video a pár fotek, ten večer jsem si spíš užíval a neplnil poznámkový blok svým nečitelným písmem. Dobrou chuť!

Čínské víno vítězné, vinné vzdělání netřeba, Vino-lok z ČR a pes korkočichný…

Téma „Čína & víno“ se zde na blogu objevuje poměrně často a důvod je celkem zřejmý – tahle země se stává nejen jedním z nejvýznamnějších trhů pro velká vína (jejichž ceny brutálně nafukuje), ale také zásadním importérem vín průmyslových. A také tam vznikají tisíce hektarů vinic, tentokrát už ne na téměř náhodných místech, ale pod pečlivým dohledem špičkových odborníků z Evropy a s financemi ze známých vinařství. Je tomu jen pár dní, co Jia Bei Lan 2009, cabernetová směska vinařství He Lan Qing Xue z provincie Ningxia, zvítězila na prestižních Decanter World Wine Awards v silné kategorii „červená bordeaux odrůda nad 10£“. Jia Bei Lan je připravena z ručně sbíraných a tříděných hroznů odrůd Cabernet Sauvignon z 80%, Merlot z 15% a Cabernet Gernicht, odrůda příbuzná nejspíše Cabernet Franc či Carmenére, z 5%. Nefiltrováno, nečiřeno a ročně se vyrobí jen 20.000 lahví. Sklepmistr vinařství si praktické vzdělání odbyl, mimo jiné, ve špičkovém Château Palmer. Bordeaux třes se! :-) V The Telegraph se objevila poměrně kvalitní reakce pár šťastlivců, kteří měli možnost víno ochutnat, a zas nějaké velké nadšení neprojevují. To ale nic nemění na faktu, že o čínském víně se najednou psalo v kupě mainstreamových UK a US novin. Na stejné soutěži si stříbrné i zlaté medaile odnesla vinařství z Japonska, Indie či Thajska, tedy zemí o kterých se v souvislosti s vínem dříve mluvilo minimálně. Svět vína se mění a znovu opakuji to, co ve dvou článcích minulý týden – konkurovat tím, co umí očividně skvěle (a leckdy i levně) vyrobit praktiky všude, dlouhodobě nepůjde.

Pálava, MOPR a André

Projížděl jsem si takhle včera Situační a výhledovou zprávu Réva vinná a víno z letošního července (je i na webu), pravidelný to zdroj tabulek a grafů od Ministerstva zemědělství, a krom kupy dalších zajímavých údajů (nejdůležitější zahraniční obchodní partneři, ceny průmyslových výrobců stolního vína atd.) mne zaujala především série údajů o odrůdové skladbě našich vinic a nových výsadbách z let 2007 až 2010. S 87.77 hektary byla nejvíce vysazována Pálava, tedy odrůda naše a unikátní, což mne docela těší (ač sám typicky odrůdy jiné). To, že v celkových výsadbách už je jí dvakrát tolik co tradičního Sylvánského zeleného, je naopak poněkud smutné. O pár desítek hektarů více než Pálavy je osázeno odrůdou André, ale ta se v minulých letech prakticky nedosazovala, zájem očividně není takový. Kdybych byl škodolibý, tak mne pobaví podobné množství nových výsadeb Rulandského modrého a Dornfelderu, modří vědí :-) A taky by mne docela zajímalo, kdo tu vysadil přes půl hektaru Carmenére a podobnou plochu osázel i Barberou, výsledky bych dost chtěl ochutnat. Dneska se ale mrkneme na tři vzorky z kategorie odrůd unikátních pro naše vinice.

Normální biodynamická frankovka z Rakouska

Ve včerejším zápisku, u kterého už se diskuse drobátko zvrhla a posunula zbytečně trochu osobním směrem, jsem se zmiňoval, že než platit okolo dvou stovek za nevyhraněné základní červené od producenta „stříkajícího ve dne“, byť s logem VOC, tak raději sáhnu po biodynamické frankovce od kolegů z Rakouska za stejné prachy. Není to tím, že bych byl nějaký úchyl a vyhledával jen vína divná, tohle konkrétní je totiž úplně normální. Tam biodynamika znamená v podstatě „jen“ slušnější přístup k révě ve vinici a k přírodě jako takové a méně invazivní přístup ke zpracování ve sklepě. Ve stejných cenách bych našel stovky dalších moc fajn vín, ale zrovna tohle mne napadlo jako první, protože jsem ho otevíral pár dní předtím. A postupně odpíjel, v otevřené lahvi bez odsátého vzduchu, skoro týden. S čímž se vyrovnalo bez větších problémů. Šlo o Blaufränkisch Horitschon 2007 od Franze Weningera, koupeno u nás před rokem za 217,- Kč (a bohužel vyprodáno, tak už to u skvělých vín s dobrou cenou bývá, ta si na skladě dlouho nepoleží), v zahraničí jsou dostupné i další ročníky někde mezi 7 – 10€.

Ludvík dobývající Asii… bohužel?

Abych úplně nezapomněl, jak vypadají běžná spotřební vína, vyrazil jsem včera na tiskovku Vinných sklepů Roztoky (web). Ty nešlo přehlédnout v obchodech s řadou vín Ludwig či Archivní sklep, v poslední době na ně narážím dost často různě po návštěvách, trochu jako dříve na templáře (a moc to nechápu, část jejich vinět, např. v řadě Culinary, mne vyloženě odpuzovala; ale už za ně mají i cenu za design, takže je to asi jen naprosto odlišným vkusem). Krom toho firma dodává ve velkém sudovku ze všech koutů světa a také dováží či prodává vína lahvová, od průmyslového základu po záležitosti hodné pozornosti a velká vína (a brzy možní i rum z Filipín, kde je prý tak levný, že s vínem se jim bude konkurovat těžko). Na ochutnávku jsem šel ale především proto, že se jim podařilo dostat na trh v Asii. Jednání s některými zeměmi ještě probíhají, rýsuje se Srí Lanka a Jižní Korea, do Číny však už odešly dva kontejnery (tj. žádná hra jen s paletou „na zkoušku“, byť stále spíše malé množství) a další nejspíše budou následovat. Vína, která nás budou reprezentovat takhle v zahraničí, jsem prostě ochutnat musel.

Rukověť degustátorova z roku 1935

„Ochutnávání vína, prováděno jako zaměstnání, jest těžkou, vyčerpávající prací, která jest mnohem více než bezmyšlenkovité pití. Paměť jest při něm velmi důležitá, jelikož při ochutnávání určitého vína srovnáváme je – buď vědomě či nevědomky – s víny již dříve posuzovanými. Musí si tedy ochutnávající hluboce vštípiti v paměť charaktery vín, jejich vůni, chuť, barvu atd. Ne každý jest povolán k tomuto zaměstnání, k němuž náleží přirození nadání, které se zlepšuje a upevňuje dlouholetou praxí. Smysly je třeba udržovati ve stálém cviku a chrániti je před škodlivými účinky silně kořeněných jídel, nemírného kouření atd. Ochutnavač nesmí také zvyknouti určitému druhu vína, ať již lepšího nebo podřadnějšího, neboť by vzniklo nebezpečí, že k němu bude vědomě či nevědomě ochutnávaná vína přirovnávati.“

Jaké víno vás naposledy hodně překvapilo?

Vinný nadšenec si většinou prochází sérii různých fází (pokud mohu soudit podle sebe a okolí). Jednou z nich je úžasný stav, kdy konečně u spousty vín z Francie, Itálie či Francie jste schopni z hlavy říct, která odrůda se pod tou či onou apelací skrývá. Takový ten moment vinné nadvlády, kdy dokážete někoho opravit, že Valpolicella není odrůda a ve skutečnosti se v ní skrývá typicky Corvina, Molinara a Rondinella. Krásný čas! Nutně jej následuje prozření, že encyklopedické informace „většina osázených ploch“ či „typicky se zpracovává“ v podstatě znamenají, že na výjimky narážíte v jednom kuse, a kdokoliv se o tu či onu oblast zajímá více a strávil v ní nějaký čas, vás okamžitě usadí na zem a dokáže vám, jak tyhle nabiflované znalosti jen škrabou po povrchu a, slovy jednoho klasika (alespoň pro nás, přiznivce fantastiky): „You know nothing, Jon Snow.“

Ordinérní biodynamické burgundské v květový a kořenový den

Dnes si zase trochu projedeme oblíbené téma apelací v Burgundsku a přihodíme něco z biodynamického kalendáře. Nebudeme se trápit tím, jak to funguje ve špičce produkce (Grand Cru, Premier Cru, prakticky jen Pinot Noir a Chardonnay… ale že to není vždycky takhle jednoznačné už jsem tu psal), ale podíváme spíše na opačný konec spektra, na úplné „dno“ toho, co ještě může nést označení jako burgundské víno. Krom případů, že to může být téměř jakékoliv tiché či šumivé Chardonnay z Beaujolais a dokonce i Gamay z některého cru téhle oblasti (viz Bourgogne Rouge jako Gamay z Beaujolais?), jsou to i další odrůdy z prakticky všech částí Burgundska. Docela známá je apelace Bourgogne Passe-Tout-Grains (či Passetoutgrains), červená či občas i růžová směs Gamay a Pinot Noir, kterou lze produkovat na kterémkoliv místě, kde lze i běžné Bourgogne. Nejvíce jich vzniká v Côte Chalonnaise, kde ostatně mají i další zajímavaou apelaci, Bouzeron, tam může být bílé stoprocentní Aligoté. A pak je tu ještě ono „dno“, ovšem stále se honosící nápisem Bourgogne na vinětě a není jen běžné zemské či stolní víno, Bourgogne Grand Ordinaire…

Dýňový krém a těstoviny s králičí hlavou

Dostali jsme krásnou domácí (zbraslavskou) dýni Hokkaidó. Receptů na její úpravu jsou kvanta, já zvolil jeden z vůbec nejjednodušších, co měl v dobách dávno minulých na webu Cuketka, na dýňový krém. V hrnci na olivovém oleji osmahneme cibulku, pak přihodíme malé kostky dýňové dužiny, taky trošku osmahneme a nakonec podlijeme vodou. A to jsou, možná ještě s trochou soli, v zásadě všechny potřebné suroviny :-) Dýni v hrnci prostě dusíme tak dlouho, až pořádně změkne a vznikne z ní krém. Přidáváme vodu dle potřeby, proces jde významně urychlit šťouchadlem na brambory a v závěru není od věci to vše dokončit tyčovým mixérem. A pokud chcete to jídlo ještě trochu „vylepšit“, tak můžete v krému rozpustit trochu čedaru, ale to fakt jen jestli máte pocit, že dvě různé zeleniny a voda jsou na téměř dokonalý krém podezřele málo. Pokud máte tendence tu oranžovou krásu nějak zdobit či dál upravit, tak vegetariáni si ji posypou trochou pražených dýňových semínek a ti ostatní mohou zkusit kousky osmažené slaniny :-) Pár kapek dýňového oleje taky ničemu neublíží.

Výsledky ankety „Mimo starý kontinent kupuji vína nejčastěji z…“

Starý kontinent, v jehož středu žijeme, nabízí nepřeberné množství úžasného vína. Vlastně spousta vínomilců by byla ochotna přísahat, že cokoliv, co vzniká mimo tradiční místa v Evropě, vlastně ani pořádné víno není :-) Přesto existuje spousta zajímavých vinařských oblastí po celé planetě a globalizovaný trh je aktivně přináší i do našich obchodů. V anketě jsem se ptal, která z nich kupujete nejčastěji, a hlasovat bylo možno i pro více možností najednou. Nakonec velmi těsně zvítězila Austrálie, odnesla si 73 hlasů (celkem vás hlasovalo 218). Jako ilustrační foto jsem si dovolil jedno z vůbec nejprofláklejších vín z téhle země, rozhodně ne z horního spektra kvality, často na závěr výroby moštovým koncentrátem doslazovaný a do co nejlíbivější podoby připravovaný „klokan“, Yellow Tail. Vítězství jen těsně uteklo jednomu z vůbec největších novosvětských exportérů, Chile, které získalo 71 hlasů. Na vínech z Chile je momentálně patrný velmi výrazný odklon od dřevem zmasakrovaných hutných přezrálých „oblud“ k vínům jemnějším, čerstvějším, lehčím. Dobře sledují trh! :-) A třetí místo patří možnosti „nic mimo Evropu“, hodně vás tu je! :-) Další pořadí viz níže.

Tady je Glosovo!

Ve velmi komorní atmosféře, dorazilo nás pouhých pět, se minulý týden uskutečnila ve Vinotéce U Lachtana ochutnávka modrých odrůd, za kterými jako šlechtitel stojí Lubomír Glos z Moravské Nové Vsi. Pravda, byla zaměřena především na odrůdu Cabernet Moravia, tedy tu asi nejznámější a nejrozšířenější, ale přesto to bylo hodně zajímavé. A oceňuji, že vinotéka pořádná podobné srovnání, byť z degustovaných vín prodává jen tři a rozhodně tedy nejde o čistě komerční aktivitu. Nepřátele „morávky“ (a že jich je!) by z téhle akce nejspíš kleplo. A nebo je možná přesvědčila, že tahle odrůda smysl má. Srovnání s Fratavou a Modravou bylo pak takovou třešničkou na dortu.

Jak bude vypadat obal na víno?

Klasická skleněná láhev to má spočítané. U vín opravdových (= zajímavých, poctivých) a na horním konci spektra nabídky (i zde dochází ke změnám, minimálně snahám o výraznější snížení váhy lahví) to bude trvat mnohem déle, takže si toho třeba my, vinní nadšenci, ještě dlouho ani nevšimneme. Určitě ještě hezky dlouho zůstane skleněná láhev jakýmsi „symbolem luxusu“ a dokonce i totožná vína půjde koupit dráž v lahvi než v alternativě. Ale pro běžná spotřební vína, konzumovaná pár týdnů či měsíců po expedici z vinařství a typicky tentýž den co byla zakoupena, v podstatě nemá skleněná láhev opodstatnění. Je těžká, křehká, často vyžaduje speciální nástroj k otevření… tohle nemá na trhu levných průmyslových vín co dělat. Neříkám „do roka a do dne“, překonat předsudky konzumentů bude nějak dobu trvat, ale změna přijde. Jaká?

Tip na sobotní či nedělní burčákový výlet

Pokud nevyrážíte na nějaké vinobraní na Moravu a přemýšlíte, kam si v sobotu nebo v neděli udělat výlet v Praze, tak bych měl pár tipů. Burčák nějak nevyhledávám, ale dneska mi to prostě nedalo a vyrazil jsem do Grébovky. Mám to pár kroků a ve zdejším sklípku (už jsem o něm psal) začali jeden čerstvý prodávat. Žádný dovoz z Maďarska nebo kdo ví odkud, ale hezky z odrůdy Müller Thurgau sklizené o pár metrů vedle. Je (tedy v pátek brzy odpoledne byl…) docela sladký, ale zároveň s dobrou kyselinou, voňavý a vůbec bezva. Jsem rád, že můj první letošní burčák byl takhle povedený a přitom úplně lokální. Pokud se nevyprodá, tak ho budou mít, stejně jako pár vín, ještě v sobotu a v neděli vždy od dvou odpoledne.

Vzpomínky na léto s růžovým a dva vinné směry

Venku je podzim, počasí naprosto ignoruje kalendář, což je ostatně jedním z poznávacích znaků tohoto roku. Tak si horké letní dny (i když že bych nějak postrádal teploty přes 30°C se říct nedá) připomeneme alespoň třemi růžovými víny. Ne že by se hodila právě a jen na léto, ale už je to takové klišé, že jo. Nejprve zemská Frankovka rosé 2010 z Vinařství Trpělka & Oulehla (Regina Coeli). O tomhle víně jsem se tu už krátce zmiňoval v článku Morava vhodná k žehlení, právě na téhle lahvi je vzadu malý symbol žehličky, manželka vinaře totiž prý „mnohem častěji žehlí, než leží u bazénu“. Protáhlá čirá láhev, fajn viněta. Víno v barvě starorůžové. Uměřená ovocitá aromatika, maliny ve smetanovém krému. V chuti suché s jemným dotykem cukru, živé, středně plné. Moc fajn kyseliny ale ne vyloženě řízné, skvělá pitelnost, krémové ovocité doznívání, velmi sympatické, dobře udělané, přístupné ale ne vyložená líbivé růžové. Baví mne a vůbec celá tahle řada jejich základních vín za zhruba stovku je velmi fajn.

Dornfelder, Ermitage, Kadarka a jedno Bordeaux

V pondělí jsem tu psal o bílé části nedávné domácí ochutnávky, dnes přicházejí na řadu červená. Z vinných zásob jsem vylovil láhev zemského Dornfelderu 2009 z vinařství Flajšinger, o kterém tu měl delší článek v březnu loňského roku. Právě tohle jejich víno mne dost zaujalo a přišel čas zjistit, jak se chová v lahvi. Velmi temná barva s fialovým nádechem. Stejně výrazné ve vůni, ovocně kořenité, borůvka, ovocný mošt či „lesní směs“ šťáva, přímočaré ale fajn. Suché, čisté, kulatější v chuti, středně plné, slušná kyselina, dobrá délka, kořenitost. Stavba je spíše dost jednoduchá a tahle moštovost mne ne vždycky baví, ale celkově mi to přišlo docela sympatické, prostě takové běžnější červené na pití a navíc přirozeně působící, žádný sterilně vyfiltrovaný supermarketový kousek. Za stovku na degustaci to byla dobrá investice.

Od sklenky #0 – Terre di Talamo Vento Vermentino 2009 (Maremma Toscana I.G.T.)

Momentálně mám jen v Excelu (tj. nepočítám Moleskiny, účtenky z restaurací, kupu textu bez diakritiky v telefonu a různé útržky papíru všude možně od vín konzumovaných jinde než doma) zapsány krátké či delší poznámky k víc než třem stovkám vín vypitých mimo degustace a je zřejmé, že ani malé části se nepoštěstí propracovat do něčeho jako zápisku zde na Jižním svahu, i když si to třeba zaslouží. A tak zkouším nový formát (či spíše doplněk toho současného) blogování, rychlejší zápisky přímo od aktuálně otevřených lahví bez zbytečných keců okolo :-) Měl by to být text klidně postupně doplňovaný během večera a psaný pod čerstvými dojmy z vína ve sklence, ti co sem chodí pro čerstvou zásobu vinného čtení každé ráno tak dostanou už určitě kompletní zápisek. K některým vínům či vinařstvím se pak vrátím i s normálním článkem později. Snad se tento experiment nesetká s úplným odporem. Samotný večerní zápisek (a býval bych ho uveřejnil už včera, nebýt obludného výpadku internetu u O2) by měl ve výsledku, po poskládání postupně doplňovaných vět, vypadat celkem normálně…

Sada ryzlinků a jeden funky Furmint

Před pár dny jsem doma páchal malou ochutnávku „co dům dal“, primárně určenou k tomu, abych otevřel pár lahví, které přechutnat z různých důvodů potřeboval, a také abych se podělil o několik dalších, u kterých mne zajímalo vypít je ve společnosti dalších vínomilců (+ abych trochu uvolnil vinnou chladničku). Čím dál víc doma po večerech otevírám spíše „staré známé“, vína oblíbená u kterých poměrně dobře vím co očekávat, a méně profláklé záležitosti a vína co mám po jedné lahvi ponechávám právě na setkání ve více lidech. Zápisek si dovolím rozdělit na sekci bílou a červenou. V té bílé jsme začali mým oblíbeným sektem z ryzlinku z Alsaska od Luciena Albrechta, ale bohužel měl trošku korkovou vadu, po docela dlouhé době první takhle jetá láhev. I s vadou šlo u použitelné bubliny, ale stejně to naštve! Naštěstí u dalších vín už to šlo lépe.

Jiná vína – Hīc sunt leōnēs (ale ne nadlouho…)

Jaká je odpověď na základní otázku Života, Vesmíru a vůbec? Prý 42, tvrdí jedna kniha, ale že by to byl zrovna obsah lahve zde na fotce nejsem úplně přesvědčen :-) Počítám celkové škody přehlídky Jiná vína, která se konala včerejší slunečnou neděli na zahradě hotelu Grand v Řevnicích. Na střepy jsou hned dvě mé oblíbené degustační sklenky (Spiegelau Expert Tasting), obě v důsledku rozmáchlých gest a přesvědčování okolostojících o nějaké další zásadní vinné (ne)pravdě. Světlé lněné kraťasy mají výrazný barevný nádech od odrůdy Baco Noir z produkce Richarda Stávka, důsledek téhož rozhazování rukama. Ano, přiznejme si to, Jižní svah stál celé odpoledne na sluníčku a když na papír naškrábal vše co potřeboval, tak si přestal poznámky psát, víno plivat a v závěru akce byl již příjemně ovíněn. Ale stálo to za to!

Pozvánka na Jiná vína, časné sklizně, Grand Cru v Pommardu?, koktejly a jídelní katastrofy

Už je to téměř rok, co jsem tu psal o velmi zajímavé akci s názvem Jiná vína, nultém testovacím ročníku přehlídky vín vyrobených nezvyklými (z dnešního pohledu, často velice tradičními) technologiemi, z okrajových odrůd a v místech, od kterých vinice často ani neočekáváte. Doufal jsem, že po úspěchu (mohu-li soudit z reakcí nejen přátel) téhle zajímavé přehlídky dojde i na ročník první, oficiální, s účastí vín od více vinařů. A víte co – vypadá to nadějně! Už tuto neděli, 4. září od 14:00 u hotelu Grand v Řevnicích (je to třicet minut z centra Prahy a vlaky jezdí každou půlhodinu), to vypukne. Podle oficiálního seznamu na stránkách akce je připraveno přes padesát různých vzorků z mnoha koutů republiky. Už se moc těším! Přijeďte taky, okolí Řevnic je i dobré místo na rodinný výlet, ať už před či po ochutnávce :-) Dorazíte?

Včely to tak chtěly

Při toulání po letošní novopacké pouti (s častou zastávkou u stánku místního pivovaru a postupném přechutnání všeho co nabízel) jsem narazil na stánek s medovinou, několik desítek druhů od nejméně tří producentů tam bylo. Docela dlouhou dobu jsem se pohyboval (a stále ještě trochu pohybuji, viz třeba jeden starší zápisek) mezi „fantazáky“ a medovina byla, hlavně na různých akcích typu dřevárny (nemluvě o období oblézání různých čajoven), docela populární záležitost :-) Medovina je nápoj s obrovskou historií nejen v našich zemích, vlastně je to jeden z nejstarších doložených kvašených alkoholů, ale cestu jsem si k němu v minulosti nějak nenašel. Už jsem v té době trochu pronikal do světa vína a většina medovin mi proti tehdejším favoritům (Rulandské bílé od Znovínu z Volného pole, krásné vzpomínky na něj mám) přišla buď přeslazená, se zbytečně  vysokým alkoholem, příliš ovoněná kdo ví čím… nebo všechno dohromady. Ale stejně jsem neodolal a pár kousků na tom stánku přechutnal, otravuje prodavače hromadou dotazů „jak se dělá tohle“ a „kde bere tamto“ :-) Moc mi toho neřekl, ovšem vzorek na nákup jsem si vybral. Výrobce k němu má slogan „medovina lahodného typu aneb včely to tak chtěly“ a já měl v plánu zařadit ji naslepo do ochutnávky běžných révových vín, co to s degustujícími udělá a které odrůdy padnou jako tip :-)