pátek 18. června 2021

Tenuta Beltrame a skvělé Tazzelenghe

Dnes se zastavíme ve Friuli, mezi městy Palmanova a Aquileia. Zde vinaří rodina Beltrame (web), sice už ve čtvrté generaci ale na tomto místě teprve od roku 1991, ze kdy pocházejí i jejich nejstarší výsadby. Nápis 1681 na vinětách je rokem založení současného sídla, usedlosti dříve patřící hrabatům Antonini, kterou zrekonstruovali. Ze 40 ha pozemků mají na místních písčito-jílovitých půdách a polohách vzdálených asi jen 15 km od moře révou osázených 25 ha, vinice vedou v ekologičtějším režimu ale bio certifikování nejsou. Vysazen mají celkem typický mix odrůd lokálních (Friulano, Ribolla Gialla, Verduzzo, Refosco dal Peduncolo Rosso, Pignolo, Schioppettino) a mezinárodních (Pinot Grigio, Chardonnay, Sauvignon Blanc, Merlot, Cabernet Sauvignon, Pinot Nero), pěstují i okrajovou a jednu dobu téměř ztracenou modrou odrůdu Tazzelenghe. Sklizeň obvykle ruční ale nebojí se u něčeho i mechanické, kvašení za kontrolované teploty v nerezu, zrání nerez či dubové sudy.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 17. června 2021

Něco se děje tam kde šumí Cava

Pravidelní čtenáři Jižního svahu vědí, že si dost ujíždím na bublinách a nemalou část tvoří ty španělské. Záměrně nepíšu Cava, protože už to zdaleka nejsou jen šumivá vína značená touto apelací. Mnozí moji oblíbenci se totiž, z důvodů které jsem popisoval už dříve v článku Limity apelace aneb případ Cava, stále častěji sdružují pod novými značkami, výrazně více orientovanými na kvalitu a s přísnějšími pravidly, jako Corpinnat či Clàssic Penedès (případně jako jeden z prvních odchozích coby Conca del Riu Anoia). Pro Cavu to samozřejmě nebylo úplně snadné, uprchlíci představovali povětšinou crème de la crème tamních vinařství a bez nich bylo těžší vymlouvat image průměrných vín, nešlo ukázat na Gramonu či Recaredo a říct „ale cava je i tohle“. Už nebyla.

Zobraz celý článek...

středa 16. června 2021

Chutné Prosecco a naturální Podfuck

Nedávno jsem dělal edukační bublinovou degustaci a na její závěr umístil víno trochu netradiční, šumivé v podobě červené, s hromadou tříslovin (však jsou v tom cabernety a další odrůdy co jimi oplývají), divočáka v podobě Rosso Col Fondo vinařství Zanotto (web). Rozhodně účastníky překvapilo a mně docela bavilo, při nějaké hostině plné mastných klobásek a podobných „prasáren“ bych si ho užil dvojnásob. Riccardo Zanotto se specializuje, hezky z čistě vedených vinic, na prosecco dokvášené v lahvi a s kaly, má i šumivou oranžáda a další zajímavosti, ale dělá i „normální“ vína. Takové je i jeho Conegliano Valdobbiadene Prosecco Superiore DOCG Brut, na fotce jen s jednou z mnoha varianta „graffiti“ vinět. Kopce u Conegliano v nadmořské výšce okolo 370 metrů, druhotná klasicky v tanku a ponecháno 90-100 dní, v lahvi s cukrem okolo 8 g/l. Spíše světlá barva, fajn perlení menších bublinek. Čerstvé, svěží, čisté, nijak navoněné a překvapivě seriózně působící. Bílé ovoce, něco malvic, lehce mandle a meruňková pecka. Suché, čisté, šťavnaté, bezva kyselina a dozáž neruší, dobře postavené, vyvážené, bílé ovocné s minerální linkou a lehkou mandlovou nahořklostí v slušně dlouhém závěru. Moc fajn bubliny a jedna z ukázek, že Prosecco fakt nemusí být jen nuda. Vozí Prosecco Solo / Prosekárna, po lahvi tohle stojí nějakých 350 Kč.

Zobraz celý článek...

úterý 15. června 2021

Výtečný Pinot Noir z Rheingau od divoké kočky

Nedávno jsem ochutnával, ale šlo o víno docela čerstvě otevřené (přidáno impulzivně na srovnání s jinými německými pinoty) a určitě by si zasloužilo delší čas na rozdýchání a přípravu, Pinot Noir Johannisberg Hölle 2016 z Weingut Chat Sauvage (web). Francouzské jméno vinařství i použití tamního jména odrůdy místo Spätburgunder tak trochu naznačuje přístup, kterým se ubírají, ale poloha Johannisberg Hölle nás pevně umisťuje do Rheingau. Podnik je relativně mladý, ani ne dvě dekády, a specializují se právě na Pinot Noir (3/4 vinic) a Chardonnay (zbylá 1/4), pro Riesling musíte jinam. Vína vznikají ze skvělých poloh jako je výše zmíněná, ale i Assmannshäuser Höllenberg, Rüdesheimer Drachenstein, Rüdesheimer Berg Roseneck a kousek vedle z Lorcher Kapellenberg, Lorcher Schlossberg či Lorcher Bodenthal-Steinberg. Nízké výnosy, ruční sklizeň, delší (tohle 22 měsíců) zrání ve francouzských dubových sudech, bez filtrace.

Zobraz celý článek...

pondělí 14. června 2021

Suché Fino z Lidlu

O produkci Bodegas Williams & Humbert (web) už jsem se tu několikrát zmiňoval, měl jsem tu i pár detailnějších informací o celém jejich podniku. Mám emocionální vznik k jejich základnímu Dry Sack Fino, je to sherry se kterým jsem vlastně začínal a popíjel ji tenkrát docela často s budoucí manželkou aniž bych nějak hlouběji řešil, že je to nějaké „divné“ víno. Fascinovalo mne, jak je odlišné a charakterní. Dry Sack jsem už mnoho let nechutnal, ale Williams & Humbert je jedním z nejčastějších dodavatelů (společně s González Byass) sherry do privátních značek řetězců a pravidelně jsem jejich Fino měl pod logem Marks & Spencer a Tesco. A teď náhodou narazil na nabídku dalšího vína z jejich produkce v Lidlu, Tio Nico Fino Superior Jerez Seco, půllitrovka za 99 Kč. Přepočteno na sedmičku je to necelých sto pade, tj. 5.70€ (a v Německu to ještě bude v akci a levnější %-). Což je normální cena za základní Fino, byť jen o pár centů víc zaplatíte za skvělé věci jako Fino La Ina či Manzanilla La Guita. Ovšem ve Španělsku, ne u nás, čímž se „jen si zaskočit pro láhev“ přístup bohužel komplikuje. Tohle Fino bude aktuálně jedno z nejlevnějších na našem trhu. Stojí za ty peníze?

Zobraz celý článek...

pátek 11. června 2021

Proč nedávat víno do mrazáku

Neoriginální téma, už jsem se tu zmiňoval v minulosti, ale s aktuálním uvolněním mravů (rozuměj častějšími večírky, ochutnávkami a tak podobně po covidových omezeních) a avizovanými tropickými teplotami v následujících dnech si myslím zaslouží opakování. Pokud potřebujete rychle vychladit víno, nedávejte ho do mrazáku! Teda ne že by nebylo do půl hodiny hezky vychlazené, a když ho předtím obalíte vlhkou utěrkou tak ještě rychleji, fyzikální zákony fungují a výsledek se dostaví. A neodrazuji vás ani proto, že by snad mrazák nějak ublížil třeba lepším/dražším lahvím, funguje to od základního veltlínu, přes bílé burgundské až po špičkové Champagne. A v klidu tak přichladíte i červené, protože ani to není úplně fajn pít vyhřáté po cestě ve 30˚C ve stínu. Problém je trochu jinde…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 10. června 2021

Neuburské a Chardonnay od Charváta

Na produkci malého vinařství Stanislava Charváta (web) z Klobouk u Brna narážím vlastně už několik let a trochu mne překvapuje, pokud tedy nehledám špatně, že jsem tu ještě nic nepsal. Asi hektar a půl vinic, trati U Větřáku a Pod Plunary. Jde o spíše starší výsadby, 45+ let i výrazně více, navíc vedené čistě. Vlašák mívá z Pálavy, tu Ořechová hora a jindy zase Bergrus, v degustační setu vždy charakterem od vinic z Klobouk dramaticky odskočí :-) Roční produkce jen nějakých deset tisíc lahví, připravených i ve sklepě bez kravin. Fermentace spontánní, sem tam pár dní macerace i u bílých vín, zrání hlavně dub a akát (či jejich kombinace i u jednoho vína) různých velikostí a stáří, žádná aditiva krom decentního síření a ani nic odebráno, když je nutné tak jen hrubá filtrace. Viněty, kterým dominuje velké písmeno CH, ve mně vyvolávají dojem, že ve všech lahvích je Chardonnay :-)

Zobraz celý článek...

středa 9. června 2021

Brut a dokonalá vada od Sorelle Bronca

Sorelle Bronca, tedy sestry Broncovy, mi zní trošku jako nějaký gang z divokého západu. Ve skutečnosti ale Antonella a Ersiliana (a její dcera Elisa, dnes zastávající roli hlavní enoložky), které podnik přebraly po otci v polovině osmdesátých let, vedou rodinné vinařství sídlící nedaleko Valdobiadenne a připravující vyloženě skvělé Prosecco z tamních efektních svahů (a jedné z možná vizuálně nejpůsobivějších vinařských krajin Evropy). Bohužel jsem neobjevil žádný skrytý poklad, pravidelně získávají skvělá hodnocení a mají u lahví tři sklenky Gambero Rosso a jsou součástí jejich Tre Bicchieri Tour. Obzvláště řadu Particella z konkrétních jednotlivých vinic je nutné zařadit mezi špičku oblasti a upřímně úplně suchá Particella 232 si v ničem nezadá i s bublinami „serióznější“ pověsti v lahvi kvašenými. Za pozornost stojí i jejich tichá vína, ale my se dneska mrkneme na základní Brut coby „vizitku“ vinařství a pak původní typický styl dokvášený v lahvi a s kaly.

Zobraz celý článek...

úterý 8. června 2021

7x Experimentální vinařství Trejbal

Od Tomáše Trejbala, z Experimentálního vinařství Trejbal (FB), už jsem tu před nějakou dobou popisoval na Mělnicko trochu exotický Pinot Noir. Teď jsem měl možnost, v rámci hledání nových vín pro jednu restauraci, prochutnat jeho aktuální nabídku, nyní už vína oficiálně nabízená na trhu. Experimentální vinařství v názvu svého podniku je myslím výstižné, zatím je to hodně o pokusech a hledání směrů, což určitě ovlivní i náběh dalších vinic (včetně třeba nové kokořínské výsadby nedaleko Truskavského dolu). Něco obdělávají sami a čistě, ale hrozny i nakupují. Naturálně ve sklepě, s vinětami poutajícími pozornost (a za kterými stojí příběhy konkrétních osob Mělnicka) a popisy vín, jaké se jen tak nevidí. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam se bude tenhle projekt ubírat :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 7. června 2021

Còlfondo Agricolo a jedno Gavi

Dnes večer, po fakt dlouhé době, zas prezentuji vína a předávám svá moudra. Navíc k tématu ze svých nejoblíbenějších, bublinám různých druhů! V rámci výběru vzorků jsem pořídil a doma vyzunkl také láhev L'Essenziale 2019 Còlfondo Agricolo od Azienda Agricola Ruge (web). Ruční sklizeň hroznů z kopců Santo Stefano ve Valdobbiadene, odrůdově Glera 90 % a zbytek Verdisio / Bianchetta. Dokvašeno v lahvi, s korunkovým uzávěrem. Vinařství doporučuje nechat víno usadit, opatrně zdekantovat a servírovat z karafy, vyhnout se kalům (přístup „limpido“). Já upřímně preferuji opatrně nalévat přímo z lahve a postupně si užít čím dál kalnější a měnící-se víno. Pro účely ale třeba degustace je lepší buď opravdu přelít a nebo naopak hned na začátku kaly promíchat (přístup „torbido“), aby měl každý stejné víno :-) Víno dělají už déle, nově není značeno jako Prosecco ale „jen“ Frizzante Colli Trevigiani IGT a rozhodli se spojit s novou značkou Còlfondo Agricolo, společně s už více než desítkou dalších rukodělných producentů. Každopádně tohle víno světlejší barva, opalizující, a perlení nijak výrazné ale vytrvalé. Čerstvé, bíle ovocné, krémovost, kvasnice a chlebová kůrka, citrusová kůra, fajn. V chuti úplně suché, lehčí, živé, osvěžující, opět bílé ovoce a citrusová kůra, bezvadně pitelné, s lehkou nahořklostí v závěru co svádí k dalším douškům. Charakterní, zábavná věc. Vozí Prosecco Solo aka Prosekárna, mají ale i jejich „normální“ Prosecco :-) Cena okolo tří stovek.

Zobraz celý článek...

pátek 4. června 2021

DNA Meunieru s lahví v nové restauraci

Sluníčko svítí a vypadá to, že alespoň pár věcí se pomalu přibližuje něčemu, co mírně připomíná normální stav. Když teda zrovna nepipetujete vlastní sliny a neděláte si téměř úplně zbytečný ale povinný antigenní test :-) Kupříkladu teď jsme po měsících zašli do restaurace. A neodnesli si odtamtud několik krabiček, ale normálně u jídla poseděli. Uvnitř podniku! :-) Aby toho nebylo málo, šlo o novinku na domácí restaurační scéně, moderní vietnamský podnik DIAN pod taktovkou týmu za skvělým smíchovským Taro. Chutnalo mi tam hodně a bavil mne i koncept chodů určených ke sdílení, ale hodnocení kuchyně nechám na povolanějších. Na oslavu jsme otevřeli láhev Champagne ADN de Meunier Extra Brut vinařství Christophe Mignon (web). Tenhle ekologicky hospodaří vinař z Le Mesnil-le-Huttier u Festigny ve Vallée de la Marne je specialistou právě na odrůdu Meunier, na zhruba šesti hektarech je má z devíti desetin, ze které umí vykouzlit úžasné věci. Tohle, plus varianta úplně bez dozáže, je jeho hlavní cuvée. V posledních letech prošla viněta lehkou obměnou a změnilo se i jméno, dříve se víno jmenovalo Pur Meunier a s chutí jsem ho doporučoval opakovaně. Na vinětě svůj vinohradnický a vinařský přístup definuje jako „Méthodes Alternatives“ a v podstatě kombinuje biodynamiku, fytoterapii, poznatky geobiologie a další přístupy, navíc už dvě dekády při jakýchkoliv zásazích s hodně velkým ohledem na lunární cykly. Nikdy ale neřešil ani bio ani biodynamickou certifikaci.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 3. června 2021

Mladá Menciá a příjemný Riesling

O Adega Algueira (web) z galicijské oblasti Ribeira Sacra už jsem se tu rozepisoval dost detailně, tématem článku bylo i několik „okrajových“ ale stále větší pozornost si získávajících odrůd. Později jsem se zmiňoval ještě o jejich Grenache. Tentokrát jsem doma otevřel, po všech těch selekcích a specialitách, naopak úplně základní víno – Mencía Joven 2019. Odrůdově téměř stoprocentní Mencía z různých poloh a spíše mladších (do 30 let) výsadeb na břidlici. Odstopkované a pomleté hrozny spontánně kvasí v nerezu, celková macerace dva až tři týdny. Víno leží nějakou dobu jen v nerezu, žádné dřevo. Ač je to základ na okamžité pití a bez záměru archivace, tak rozhodně potřebuje rozdýchat (ideálně dekantovat) a hodně se lepšilo v průběhu dní po otevření, čas tomu prospěje. Rubínová, lehce nafialovělá barva. Čerstvá, peckovinové vůně, tmavé višně a dotyk lesních plodů, bezva kořenitost a kamenitost. Suché, šťavnaté, višňové, se super kyselinami a měkčími tříslovinami, kamenitě minerální, vyvážené, slušně dlouhé a výborně pitelné. Zábavná, povedená Mencía. S cenou okolo 12€ stejná cena jako Quite a o něco dražší než Ultreia Saint Jacques, moji oblíbenci.

Zobraz celý článek...

středa 2. června 2021

Výtečné Fino del Puerto

Dneska zase jedna klasika. O produkci Bodegas Lustau (web) jsem se tu zmiňoval opakovaně, patří mezi mé vůbec nejoblíbenější producenty sherry (a nejen té, mají povedené vermuty i pálenku). Fino del Puerto (dříve Puerto Fino Solera Reserva) je z jejich „základní řady“ Solera Familiar, což ale ani v nejmenším neznamená, že by šlo o obyčejné víno. V téhle řadě, která tvoří objemem i největší část jejich produkce, jsou vína „encyklopedická“ v rámci stylu, precizně připravená a stabilně v dost nadprůměrná v kvalitě (a v poslední dekádě šla i nahoru). Nad nimi stojí starší/raritnější lahvování, různé VOS/VORS varianty, sherry od konkrétních malých almacenistas (viz třeba Fino del Puerto 1|143 Almacenista José Luis Gonzáles Obregón o kterém jsem tu psal dříve) a různé limitky, en rama lahvování a podobně. Fino del Puerto je stoprocentní Palomino vyzrávané v sudech pod flórem pět let. Solera se nachází v Bodega del Drago v El Puerto de Santa María, kousek od oceánu a zátoky u Cádizu, tedy oproti typickému „vnitrozemskému“ zrání v Jerez de la Frontera jde o fino s výrazným chladnějším vlhkým vlivem (mají tam hezkou pláž a trochu jsem ji navrhoval na případnou rodinnou dovolenou u moře, samozřejmě bez postranních úmyslů…).

Zobraz celý článek...

úterý 1. června 2021

Mlaďoši od Martina Vajčnera

O znojemských naturálních vínech od Martina Vajčnera (web) jsem toho zde moc nepsal, zmiňoval se před rokem jen o zábavném Müller Thurgau. Vinař pomalu ale jistě roste jak ve smyslu rozšiřování sortimentu i vinic (stále i nové vysazuje a myslím, že do pár let se máme na co těšit) tak i kvalitou vín, stylově to působí docela stabilizovaně a i oproti kupě jiného naturálna, které jsem v poslední době pil, navíc nevykazuje žádné úchylky a vady :-) A nebo na selekci do prestižní restaurace alespoň neposlal to co nějak ujelo, i to by se ale počítalo, není totiž nutně pravidlem. Poměrně rychle se mu povedlo získat hned několik distributorů, včetně zahraničních, takže je vlastně už teď docela slušně vyprodaný. Vína níže by ale ještě měla být k dispozici.

Zobraz celý článek...

pondělí 31. května 2021

Nat'Cool, Reset a El Pino Granate

Je to pár týdnů co jsem se zde rozepisoval o naturál litrovce od portugalského vinařství Niepoort, v článku je vše důležité o projektu. Teď jsem konečně otevřel i bílou variantu, Nat'Cool DrinkMe Branco 2019. Zde jsme v regionu kde vzniká Vinho Verde, v podoblastech Amarante a Lousada, a víno je odkazem k původnímu stylu tamních vín. Lahvovaných s trochou cukru a dokvašených v lahvi, kalných. Ručně sbírané hrozny odrůd Azal, Arinto, Avesso, Trajadura a Loureiro. Připraveno čistě v nerezu. Vinařství doporučuje s lahví trochu poválet a promíchat kaly před servisem. Světlejší kalná žlutá barva. Na úvod trochu reduktivně funky a svědčí tomu rozdýchání. Citrusové, divočejší, z vůně evokuje lehkost a šťavnatost. A v chuti takové je, suché a šťavnaté a lehčí až středně plné, florální a citrusové, s jemnoi perličkou a živostí a dotykem muškátových tónů, slušně dlouhé s decentní slaností. Zábavná, výborně pitelná letní záležitost.

Zobraz celý článek...

pátek 28. května 2021

Kami No Shizuku, původ nedůležitý, VVT, Rioja a Corpinnat

Už je to fakt strašně dávno, dvanáct let, co jsem tu měl článek na téma Kami No Shizuku aka The Drops of God. Tahle extrémně populární japonská manga s vinnou tematikou vyšla v překladech po celém světě, včetně Francie. Už jsem se tu zmiňoval, jak jsem zakoupil anglické vydání, že existuje televizní zpracování a také o tom, co způsobilo pro Château Le Puy. V angličtině knižně vyšlo ve čtyřech svazcích osm dílů z celkových 44 a následně kompilát částí týkajících se amerického vinařství. A pak konec. Přiznám se, že mne to docela bavilo, a stopka ve vydávání mrzela. Sice tam věčně pijí hlavně velká a prakticky nedostupná vína, ale je to zábavné a trochu návykové. A v mnoha ohledech poučné, třeba takové párování Chablis s ústřicemi a proč levnější víno udělá lepší službu než François Raveneau ;-) Témata jako vína coby spojení terroir, počasí a člověka a důležitost jednotlivých složek myslím budou rezonovat i u pokročilejších vínomilců. A navíc prostě chcete vědět, kterých 12 (resp. 13) vín slavný kritik Yutaka Kanzaki zvolil coby zásadní a proč :-) Nakladatelství Kodansha se nakonec do projektu opřelo a po desetileté práci je manga kompletně k dispozici v angličtině! Pravda ne na papíře ale u Amazonu, pro Kindle a na platformě comiXology. Ta má i členství s měsíčním poplatkem (a prvním měsícem na zkoušku zdarma, což by na tohle mohlo stačit) a není třeba kupovat každý díl zvlášť, bohužel v ČR je s registrací trochu problém. Každopádně překlad je hotový, všechny díly k dispozici a jistě se objeví i na alternativních zdrojích. Už jsem v druhé třetině série a je to napínavé! :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 27. května 2021

Perricone a Catarratto od Tasca d´Almerita

Dnes tak trochu navážeme na včerejší článek, ale místo lehce obskurní italské apelace to tentokrát bude „okrajová“ odrůda :-) Jmenuje se Perricone a pokud mne poznámky neklamou, tak v čisté podobě a coby klasické tiché nefortifikované víno jsem ji měl teprve podruhé (poprvé to bylo výtečné červené od Marco de Bartoli). Jde o původní a dříve docela oblíbenou Sicilskou odrůdu, hlavně v oblasti Trapani a u Palerma. Bohužel odrůda padla za oběť fyloxeře, prostě byla po devastaci vinic nahrazena produktivnějšími a odolnějšími odrůdami, a dnes je jí na celém ostrově jen pár set hektarů. Většina končí ve směsích s Nero d’Avola nebo v Rubino Marsale, díky tříslovinám je oblíbená při přípravě koncentrovaného moštu. Má dlouhé protáhlé hrozny se středně velkými tmavými hrozny, ale vína vyloženě temná nebývají. Vyznačuje se dost nestabilními výnosy, které létají rok od roku. Dozrává později než většina dalších sicilských odrůd, ale je náchylná k rapidnímu poklesu kyselin a je třeba ji sebrat včas.

Zobraz celý článek...

středa 26. května 2021

Nové DOCG Tullum a vína od Vigneti Radica

Itálie je pokladnicí odrůd, neustále je tam co objevovat! A i pokud jde o odrůdy slavné a známé, nabídne vám zase přehršel apelací a méně slavných oblastí, ze kterých je můžete vyzkoušet. Vigneti Radica (Azienda Agricola Giacomo Radica, web) sídlí v Tollo v Chieti, kousíček od Jaderského moře uprostřed pobřeží Abruzza, a většinu vín mají pod IGT Terre di Chieti a najdete u nich i Montepulciano D'Abruzzo a Trebbiano D'Abruzzo. Ale ta nejlepší vína mají pod jménem Tullum (alias Terre Tollesi). Apelace je to relativně nová a nachází se právě okolo obce Tollo. Coby DOC existuje od roku 2008 a jako DOCG, pětasedmdesáté v Itálii a druhé v rámci Abruzza (prvním je Colline Teramane DOCG), povýšeno teprve v polovině roku 2019 (s tím, že označení mohou nést i vína 2017-2018 splňující podmínky), po osmi letech kdy se žádná oblast skoku nahoru nedočkala. V červené je vyžadováno Montepulciano (nejméně 95 %), v bílé Passerina nebo Pecorino (alespoň 90 %). Celá apelace má jen 19 hektarů a zatím ji pořádně využívají jen dva producenti, oba zastoupení na našem trhu. Je to Feudo Antico a dnešní Vigneti Radica.

Zobraz celý článek...

úterý 25. května 2021

Výtečný nesířený tokajský Furmint

Už dlouho jsem tu neměl žádný Furmint a takové opomenutí je třeba napravit! V tom dnešním je pravda asi pětina Hárslevelű, Lipoviny, ale to nám radost nezkazí. Tímea Éless se narodila v Tokaji a od malička pohybovala u prarodičů mezi vinohrady. Po studiích před dvanácti lety převzala malou vinici svého dědečka a vyzkoušela si u nich i výrobu vína. Pro vinaření se nadchla, střihla si vinařskou školu a společně s manželem vybudovali vinařství SZÓLÓ (web). Zrekonstruovali starý kamenný dům se sklepem, podařilo se jim získat další menší vinice (stejně jako první především u obce Tállya, která je přeci jen ještě trošku mimo hlavní zájem, a něco vedle v Mádu) starých výsadeb a postupně je uvést do lepšího stavu, dnes už jsou na nemalých deseti hektarech. Od začátku jeli ekologicky, od 2019 certifikovaně a od 2020 biodynamicky. Pracují s nerezy, dubovými sudy a pro radost taky 675 litrovým keramickým vajíčkem. Vína kvasí spontánně a krom nějakého toho zasíření s nimi nedělají žádné kraviny. Mají v běhu a někdy i prodeji různé experimenty (szamorodni pod flórem, různé varianty sudu, pet nat etc.) a budují nové modernější vinařství (soláry, tepelná čerpadla, recyklace vody a jímky na dešťovou…).

Zobraz celý článek...

pondělí 24. května 2021

Přísná bio Franciacorta

Udělal jsem si radost a nedávno otevřel Franciacorta Naturae Edizione 2015 od Barone Pizzini (web). Vinařství je to tradiční a zároveň veskrze moderní. Pracují na 54 ha vinic v 29 různých polohách, všechno v certifikovaném bio (tímhle směrem šli od 1998). I samotná moderní budova vinařství je postavená tak, aby byla maximálně ekologická. Gravitační vinařství s většinou v podzemí, hlavně kámen a dřevo, z velké části přirozená kontrola teploty a použití tepelných čerpadel, recyklace vody, fotovoltaika zásobující něco okolo třetiny celkové spotřeby elektřiny. Jsou certifikováni či členy všech možných organizací pokud jde o uhlíkovou stopu, biodiverzitu a kdo ví co dalšího. Připravují především šumivá vína pod apelací Franciacorta a nějaká ta tichá bílá (coby Curtefranca DOC, Sebino IGT a Montenetto di Brescia IGT). Už je to nějaký pátek, co mne v restauraci hodně zaujalo jejich klasické Animante postavené na ročníku 2016, na stylově trochu odlišné Naturae se mrkneme dnes.

Zobraz celý článek...

pátek 21. května 2021

Druhé nejlevnější víno, alkohol nezdravý, Terry Theise, osobní preference a profi hodnocení

Pamatujete na výborné video „druhé nejlevnější víno“? Pobavilo i po letech. Jistá teorie tvrdí, že marže na druhém nejlevnějším víně v lístku restaurace či baru je nejvyšší a jde o špatnou volbu. Spousta zákazníků chce prostě nějaké víno a zároveň neutratit moc, ale zároveň nechtějí vypadat blbě a dát si to nejlevnější v nabídce. A tak zvolí „druhé nejlevnější“. Podniky o tom vědí a těží z toho, k tématu jsem tu ostatně měl před 5 lety zápisek včetně seznamu druhých nejlevnějších vín v několika pražských restauracích (a namátkový pohled do lístku pár z nich naznačuje, že dnes bude leckde nutné nějakou tu stovku přitlačit). Nedávno uveřejněná studie od American Association of Wine Economists z roku 2015 podrobila testu lístky 249 londýnských restaurací a ve zkratce jde říct, že u druhého nejlevnějšího vína žádné speciální vlastnosti nenašla :-) Procentuální marže byla nižší u levnějších vín, postupně stoupala a někde uprostřed zase začala klesat. Mimochodem přirážka oproti běžné maloobchodní ceně jim vyšla v průměru na 303 %, což je… dost. A najdete tam i pár dalších zajímavých čísel.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 20. května 2021

Tři bio(dynamická) Bordeaux, dokonce z amfor

Před dvaceti lety bylo ve Francii v bio režimu nebo v konverzi na bio necelých 15 tisíc hektarů, tedy 1.4 % tehdejších tamních vinic (a 1.55 % producentů), a něco málo přes tisíc hektarů v Demeter certifikované biodynamice. V roce 2005 už je to přes 16 tisíc hektarů, 2010 pak 50 tisíc. Dnes jsme úspěšně nad sto tisíci hektary a 13 % všech vinohradů, v biodynamice je přes 6 tisíc hektarů. V regionu z nejslavnějších a nejdůležitějších, Bordeaux, byl tenhle podíl vždy menší než průměr, ale i tam se pořádně rozjelo a dnes zaostávají jen málo. Jakou roli v tom hrál prostý vývoj trhu a nálad konzumentů, jakou série protestních akcí a několika docela sledovaných žalob a soudních sporů kvůli poškození zdraví postřiky a jak se odrazil zákaz některých prostředků na úrovni celých oblastí těžko říct. Zásadní vliv mělo určitě i to, že i pár slavných producentů (Latour, Margaux, Angélus, Pontet-Canet, Palmer, Guiraud, d’Yquem, Climens, Haut-Bages-Libéral, Smith Haut-Lafitte…) se odhodlalo jít biodynamickým směrem.

Zobraz celý článek...

středa 19. května 2021

Vinařství Brohl a ryzlink z více než stoletých keřů

Dnes zastávka na střední Mosele, v obci Pünderich. Weingut Frank Brohl (resp. Frank a Jutta, web) mne poprvé nadchlo před mnoha lety na degustaci v Praze a pak jsem na ně nějak pozapomněl, nechápu jak se stalo. Frank převzal vinařství v roce 1983 a převedl z producenta sudovky na výtečný zdroj vín lahvovaných a navíc (dnes Ecovin certifikovanou) bio produkci. Frank je jedním ze zakladatelů uskupení OINOS, ve kterém se od roku 1984 sdružují moselští biovinaři (jako např. Clemens Busch, Rudolf & Rita Trossen a další). Na tamních strmých břidlicových svazích jedou dominantně Riesling, ale najde se u nich i pár dalších odrůd jako Rivaner (aka Müller Thurgau) a v menší míře Pinot Blanc, Pinot Noir a Dornfelder. Mezi jejich top viniční trati rozhodně patří špičkový Pündericher Marienburg, ale určitě je třeba zmínit i Pündericher Nonnengarten a Reiler Goldlay. Ručně sbírané hrozny, jak taky na těch svazích jinak, pomalu kvasí spontánně ve starých větších dřevěných sudech. Všechna vína jsou „veganská“, žádné živočišné čiřící prostředky. Sířena rozumně, mají i „naturál“ nesířené kousky sem tam ale vyloženě se na to nespecializují, to už spíš mošty nebo pálenky :-)

Zobraz celý článek...

úterý 18. května 2021

Šťavnatá Frankovka od Vrbů

I dnes zůstaneme na Moravě, ve Vinařství U Vrbů (web) z Hustopečí. Asi není moc domácích vinařství, která najdete i na TikToku a s tamním obsahem přeneseně i na Instagramu, sestry Vrbovy sledují současné trendy a TikTok výzvy a je svým způsobem osvěžující najít je coby součást vinařského marketingu. Jen jsem to napsal a přečetl si po sobě, tak se (minimálně v kontextu těch videí) cítím strašně staře :-D Už roky jsem žádné jejich víno neměl a za tu dobu se očividně ledasco změnilo, budu muset prozkoumat systematičtěji! Teď jsem každopádně ve vinotéce sáhl po lahvi červeného, konkrétně to byla Frankovka 2018 pozdní sběr z viniční trati Kolberk(g) u Němčiček, tedy polohy kde se odrůdě daří. Certifikovaná bio produkce, spontánně kvašeno, zrání rok ve 400l starších dubových sudech, nefiltrováno, celkový oxid siřičitý jen 24 mg/l. Tedy parametry bezpečně v zóně i pro ty, kteří se pídí po naturálnější produkci :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 17. května 2021

Fajn Ryzlink z Liščího vrchu

Sepisoval jsem teď do jednoho magazínu článek o nejlepších viničních tratích u nás, ve výsledku je z toho tak trochu téma „jak je těžké soudit bez spojení s konkrétní odrůdou, styly vína a přístupu vinaře a proč historické žebříčky nemusí dávat smysl“, možná mi to editor hodí na hlavu, ještě to asi nečetl :-) Logicky jsem se ale hodně obracel k Pálavě, kde je hned několik tratí nesmazatelně zapsáno do srdcí vínomilců. Ať už jsou „objektivně“ nejlepší nebo ne, prostě u názvů jako Goldhammer či Železná (a spojení s vlašákem) se spoustě lidem rozbuší srdce hlasitěji. Což je v kontextu domácího vinařství spíše výjimečný stav, většinou se lidé pídí za víny konkrétního vinaře, přívlastky nějaké odrůdy, ve výjimečných případech víny z konkrétní podoblasti či obce. Ale že by systematicky chtěli „vína z trati x“, to už musí být něco. S nedávno odeslaným ale stále ještě promýšleným článkem v hlavě jsem náhodně zapadl do vinotéky (prakticky už nedělám, dřív jsem v nich bloumal pravidelně) a nedalo mi to a naslepo jsem sáhl po lahvi z další ze slavných tratí, Liščí vrch.

Zobraz celý článek...

pátek 14. května 2021

Agrovoltaika, Laurent Vaillé, podcast Svazu vinařů ČR

U nás máme jaderný vinohrad (a znovu mi to připomnělo jednu starou vinětu), ve Francii zase solární panely přímo nad révou alias agrovoltaiku! Mrkněte na sunagri.fr pro detaily, jsou tam i videa. Projekt testují na různých plodinách a ve francouzském Vaucluse také ve vinicích. „Žaluzie“ se solárními panely mají dynamicky reagovat na potřeby rostliny – bránit teplotním špičkám a připálení a vypomoct i proti jarním mrazům, zároveň systém pracuje s vláhou a sleduje co se ve vinici děje. Jo a k tomu generuje elektřinu. Budeme se brzy bavit místo o „terroir“ a specifických kvalitách vinohradů spíše jen o hektarovém výnosu v kilogramech hroznů a kW elektřiny? Asi ještě hned tak ne, ale pro nějaké velké pláně určené pro průmyslovou výrobu vína… asi proč ne. Jen teda mám pocit, že podobné konstrukce trochu zkomplikují práci s běžnou vinohradnickou mechanizací :-) Pošleme tam kompaktní roboty! A drony!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 13. května 2021

Fascinující klasické bílé z Jerezu

Před pár týdny jsem se ti obšírně rozepisoval o problematice nefortifikovaného sherry a dnes se mrkneme na další víno z regionu, které nebylo destilátem posíleno. Bodegas Luis Pérez „La Escribana“ Macharnudo 2019 Vino de Pasto. Pro začátek si osvětlíme různé zajímavé nápisy na vinětě. Vino de Pasto si můžeme volně přeložit jako „víno na pastvu“, v Jerezu se používá pro základní místní lehká stolní vína na obyčejné popíjení, vína nesplňující běžné apelační předpisy pro to co je sherry. A zde takto výrazně hned na přední vinětě je uvedeno téměř jistě proto, aby vzbudilo pozornost, že víno podobné úrovně nemůže být zatříděno nijak výše. Dále, větším písmem než jméno vinařství, na vinětě najdete nápis Tosca de Barajuela. To je jeden z typů tamní bílé půdy zvané Albariza, který obsahuje určitě největší podíl usazenin rozsivky a z poloviny křídu, to vše částečně spojeno s vrstvami jílu a oxidů železa do jakýchsi viničních „lasagní“. Réva na téhle půdě má tendenci plodit méně a hrozny mají silnější slupku, mošt bývá koncentrovanější, silnější a zemitější.

Zobraz celý článek...

středa 12. května 2021

Old Fashioned od Nestarce

Upřímně oceňuji úplnou otevřenost v informacích o víně. U toho dnešního, propagované coby sofistikovanější variace na „druhák“, se dočtete: „… jemně jsem vylisoval Chardonnay, takže matoliny zůstaly krásně šťavnaté. Místo vody jsem je zalil přímo lisovaným Pinotem Noir, jehož hrozny byly napíchnuté muškou Drosophilla Suzuki (roztahuje se tu čím dál tím víc), takže jsme nemohli nechat ležet mošt na slupkách.“ Navíc i další vývoj vína nebyl původně plánovaným směrem: „během zrání víno chytlo lehce flor, tak jsem přestal dolívat (když to chce, tak ať to má), a výsledkem je lehce oxidativní charakter, což je pro mě jako milovníka sherry další vítaná neplánovanost.“ Vinař, a jsme u Milana Nestarce, se tady netají, že víno nevzniklo úplně plánovaně a coby výsledek nějaké zásadní vize, ale jako improvizace vzhledem k okolnostem. Jedná se o jednu z jeho limitek v pár kusech (zde 303 sedmiček), ne víno v běžné nabídce u dovozců, povedených kousků co se dříve spíš ani moc nedostávali ven z vinařství. Konkrétně jde o Old Fashioned „Blanc de noirs de blancs“ :-) Na webu jsou k tomu další informace, včetně těch o výborné vinětě od Honzy Klimeše. Doporučuji vaší pozornosti. A jaké že je víno z hroznů napadených asijskou octomilkou, které jako bonus navíc chytlo „flór“? Inu…

Zobraz celý článek...

úterý 11. května 2021

A vítězem je bio s lehkým bílým a cavou

Před nějakou dobou jsem zde měl velmi povedené Xarel·lo od Celler Credo (web), v článku najdete i něco o vinařství. Před pár dny pak otevřel And the Winner is… 2019, jejich úplně základní bílé. Odrůdově Xarel·lo, Macabeu, Parellada a Monastrell z Penedès, z nezavlažovaných vinic vedených v biodynamickém režimu (a bio certifikováno). Spontánně kvašeno a vyzráváno jen v nerezu, alkohol nevysokých 11 %, úplně suché a přisířeno na 38 mg/l celkové. Lehčí burgundská láhev, korek z drti s pevnou dvojploškou. Světlejší slámová barva. Čistá, svěží, lehce florální a jen decentně citrusově ovocná vůně, lehce pecičková. Suché, čisté, lehce krémové, jemnější, s decentní minerální linkou. Takové „neutrální bílé“ co se dobře pije, není na něm nic špatně, je udělané naprosto poctivě a z typických lokálních odrůd a stojí okolo dvou stovek. Ale po zkušenosti s dalšími jejich víny, a především bublinami z mateřského vinařství Recaredo, jsem asi čekal víc :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 10. května 2021

4x Cru Beaujolais od Château des Jacques

Mám rád dobré Beaujolais a oblíbil jsem si, krom vícero menších/naturálnějších/etc. o kterých se tu též pravidelně zmiňuji, produkci Château des Jacques (web) z Romanèche-Thorins. Měl jsem tu o nich obsáhlý článek i hodnocení několika jednotlivých vín. U příspěvků na Instagramu jsem pak odvážně napsal, že jsou možná tím nejlepším, co jejich majitel Louis Jadot nabízí :-) Myšleno v poměru ceny a kvality to ale bez nadsázky může platit, leckterá jejich vína strčí do kapsy výrazně dražší červené Burgundsko a přitom stylově vlastně nemusí být tolik odlišná. Ale toť můj názor a můj vkus, který nikomu necpu (vlastně cpu, furt dokola tady v článcích, ale nijak agresivně ;-). V uplynulých týdnech jsem zase pár jejich lahví otevřel, vše nákupy u dovozce Kupmeto, a byl veskrze spokojen. Vezměme to od nejstaršího k nejmladšímu…

Zobraz celý článek...

pátek 7. května 2021

Mladý živý Riesling a naturální Mencía

Občas zasvítí sluníčko a vyvolá chuť na osvěžení mladým ryzlinkem. Nedávno jsem se pustil do Weingut Prinz (web) Rheingau Riesling 2020 trocken, základu od výtečného bio(dynamického) vinařství o kterém jsem tu psal před pár měsíci, z nabídky CCVino za 279 Kč. VDP.Gutswein, z vinic se spraší a jílem a křemičitými písky. Sběr od poloviny do konce září, pomalejší fermentace jednotlivých poloh v nerezu a zrání do ledna na jemných kalech a pak do lahví. Pistole, šroubový uzávěr. Citronová barva, výraznější zbytek oxidu uhličitého a bubliny na skle. Čerstvé, živé, citrusově-florální a výrazně minerální. Suché, šťavnaté, lehčí až středně plné, alkohol 12.5 % ale příjemně štíhlé a “citrusově minerálkově” působící, šťavnaté. Kyseliny, živost, pitelnost, zábavnost. Tohle na dobrém mladém ryzlinku mám fakt rád. A jasně, vyzrálý „velký“ Riesling je naprosto skvělá záležitost, ale tuhle mladou energickou variantu bych teda vůbec nezatracoval.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 6. května 2021

Fajn sprašový veltlín a něco k cenám

Chtěl bych tvrdit, že nepodléhám slevovým akcím, jsem úplně imunní vůči bodům světových kritiků a pozitivním hodnocení v prestižních magazínech a nákupy dělám vždy jen na základě osobního posouzení kvality vína a zda cenově dává smysl. Ale byla by to samozřejmě lež. Takže když mi v mailu přistála nabídka na Niederösterreich Grüner Veltliner Lössterrassen 2019 od Weingut Josef & Philipp Bründlmayer (web) z Grunddorfu na kraji Kamptalu (ale zásadní vinice mají vedle v Kremstalu) v akci 6+6 zdarma… inu… nevydržel jsem to a naslepo pořídil :-) Kvalitní slušně hodnocené rodinné vinařství, bez herbicidů a pesticidů ve vinicích, ruční sběr. A jejich základní sprašový veltlín z mixu různých terasových vinic, připravený čistě v nerezu a školený nějakou dobu na kalech. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem, líbí se mi viněta. Citrónová světlejší barva. Čisté, svěží ve vůni, aromaticky směrem zralé jablko, decentně krémové a příjemná kořenitost do bílého pepře. Úplně suché, lehčí až středně plné, fajn osvěžující kyseliny ale trochu zakulacené a nic ostrého, opět ovocitost do jablka, přímočařejší, běžně dlouhé ale ne nudné dobře udělané snadno pitelné bílé. Na léto a posezení s přáteli, jestli už to bude legální, se pár dobře vychlazených lahví rozhodně užije a budou mizet s chutí.

Zobraz celý článek...

středa 5. května 2021

Niepoort Nat’Cool DrinkMe v červené

Rodina Niepoort je známá především coby producent výtečných fortifikovaných portských vín, ale postupem let začali nabízet i výtečná klasická tichá suchá červená i bílá vína i z jiných oblastí než jen údolí řeky Douro, mají bubliny a také spolupracují s vinaři mimo Portugalsko jako takové. Připravují skvělé věci společně s Equipo Navazos ve Španělsku, rodina zasekla drápky v rakouské oblasti Carnuntum a páchají zábavná vína společně s Philippem Ketternem na Mosele. Už několik let mají v nabídce chlastací kousky v řadě „Nat’Cool“, ze začátku to propagovali jako „novou kategorii vín“, která má za cíl nabízet snadno přístupná (projevem i cenově) ale čistě udělaná šťavnatá nízkointervenční „bez kravin a jen tak fajn“ vína nepřestřelená dřevem a odrážející místo původu. Prostě něco, co Niepoort potřeboval do svého byznysu vinného distributora :-)

Zobraz celý článek...

úterý 4. května 2021

Mythopia Shining aneb Pinot v podobě extrémní

Soundtrack ke článku zde. Mám rád extrémy. Teda alespoň pokud jde o víno, jinak jsem dost přízemní :-) Ne že bych je nutně potřeboval na každodenní pití a byl nadšen z každého úletu, co se mi dostane do sklenky, jen pro jeho odlišnost. Vždyť už mne znáte a víte, jak se stále vracím k „encyklopedickým“ německým ryzlinkům, klasickým bublinám, dobře udělanému Beaujolais… Ale je vždy zábavné zkoušet, kam až lze konkrétní odrůdu, oblast, styl a víno jako takové posunout. Jednou z nejextrémnějších podob mého milovaného Pinot Noir, jakou jsem měl to štěstí kdy pít, byl nedávno shining 2009, „heroic Alpine wine“ od slavného naturálního producenta z Valais, Mythopia (web). Vinař Hans Peter-Schmidt popisuje své švýcarské vinařství jako „projekt zkoumající vliv biodiverzity na produkci vína“ a obsah jeho lahví je tvořen pouze „hrozny a okolním vzduchem“ :-) Inu proč ne. Název vína odkazuje ke slavnému filmu Osvícení Stanleyho Kubricka, který myslím v mnohých (mně nevyjímaje) zanechal hluboké stopy a leckteré ze scén natrvalo vryl do paměti.

Zobraz celý článek...

pondělí 3. května 2021

Weingut Meier a povedené přísnější ryzlinky

Udělal jsem si před nějakou dobou radost a nadělil si horizontálu čtyř ryzlinků od Weingut Meier (web) z obce Weyher (in der Pfalz). Rodinného vinařství s již téměř 20 ha na kterých pěstují 15+ odrůd, ale dominuje právě Riesling a odrůdy burgundské. Vinice jsou obhospodařované už nějakou dobu čistě a aktuálně v přechodném období na bio (a ve sklepě se vyskytnou i mírně netradiční záležitosti jako ryzlink připravený na slupkách). Za vína je zodpovědný mladý Georg Meier, vystudovaný vinař který se cvičil u Bernharda Kocha, Siegrista a Christmanna, a v poslední letech se o něm začíná trochu víc mluvit a jméno vinařství jde nahoru. Všechna chutnaná vína kvasila pomalu a dlouho v nerezu a tam i nějakou dobu ležela na kalech. Jsou v klasické protáhlé láhvi, z ročníku 2018, na 13 % alkoholu a suchá. Ale ze čtyřech více či méně odlišných podloží – buntsandstein (pískovec), rotliegendes (především červené pískovce), granit (žuly) a schiefer (břidlice).

Zobraz celý článek...

pátek 30. dubna 2021

Quite Kinki Verónica Ortega

Udělal jsem teď trochu větší objednávku ze Španělska a tak budu (opět) víc otravovat tamními víny, samozřejmě proloženo ryzlinky a bublinami a dalšími oblíbenci ;-) Dnes se mrkneme na dvě lahve z Bierza od vinařky jménem Verónica Ortega (web). Už jsem tu o ní psal opakovaně, od posledního zápisku trochu změnila viněty, přidala webové stránky a také nová vína. Ale začneme její už klasikou a vínem řekněme základním a nejpřístupnějším, Quite 2019 (psal jsem o 2018). Dělá ho také nejvíce, dle ročníku okolo 17 tisíc lahví. Na koridě je quite výrazem pro odlákání býka a víno odkazem k jejímu otci, kterým byl opravdu slavný torero z Cádizu. Je to spontánně kvašená ekologicky pěstovaná Mencía ze starých (80+ let) výsadeb v okolí Valtuille, vyzrávaná především ve francouzských kónických dřevěných tancích objemu 55, 35 a 25 hl. Ale také v jejích oblíbených 800l amforách a klasických starších barrique sudech.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 29. dubna 2021

Cin cin Cincinnato!

V uplynulých měsících jsem se tu dvakrát zmiňoval o vínech z družstva Cincinnato (web) z oblasti Lazio, zaujalo mne především bílé z odrůdy Bellone, ale řeč byla i odrůdě Nero Buono. Chutnala mi i jejich další vína, třeba z Cesanese, celkově mi přišla kvalita dost vysoko a sympatický i přístup k vinicím, kde se u všech pěstitelů postupně snaží přejít na bio produkci. A taky jsem projevil zájem vyzkoušet Bellone v podobě bublin, která mi přišlo by jim mohla slušet. Dovozce Víno pro Vás mi udělal radost a při dalším nákupu bubliny přihodil (a stejně tak dovezl i několik jejich již bio certifikovaných vín, na ty se třeba mrkneme někdy příště), takže jsem si pořídil a s chutí projel všechny tři varianty.

Zobraz celý článek...

středa 28. dubna 2021

Tři vinařské generace od Matsu

O projektu Matsu (web) skupiny Vintae už jsem tu psal před… devíti lety! V článku je vlastně vše důležité, takže dnes jen ve zkratce. Španělská apelace Toro, podpora vícero menších pěstitelů a snaha udržet velmi staré výsadby, biodynamika, odrůda Tinta de Toro aka Tempranillo, bez živočišných produktů při výrobě. Staré a velmi staré keře, leckdy předfyloxerové a pravokořenné. Nejnápadnější na vínech a vyloženě Instagramu & spol. přátelské jsou viněty s obličeji vinařů – mladíka, zralého muže a starce. Podobně jako u rakouské legendy Gut Oggau, která s tím ale přišla o něco později, jde o výsledek práce designérského studia a na vinětách nejsou skuteční lidé z vinařství, ale spíše „typické charaktery“ symbolizující obsah lahve :-)

Zobraz celý článek...

úterý 27. dubna 2021

O nefortifikovaném sherry s UBE Miraflores

V Andalusii se dějí věci. Teda jako ve všech zajímavých regionech, samozřejmě. Rozjíždí se tam naturálno a objevují noví pozoruhodní producenti. Pokud jde o mé milovanou sherry, tak tam je vývoj přeci jen pozvolnější, ale rozhodně to v oblasti neustrnulo. Opakovaně jsem psal o en rama lahvováních (bez filtrace „přímo ze sudu“), objevují se různé speciální selekce typu ročníkového fino, stále častěji se mluví nejen o způsobu vzniku vína ale i o místě původu hroznů, pozornost se obrací k původním prakticky zapomenutým odrůdám (ještě na začátku 19. století je jich v Andalusii zdokumentováno 119 a v samotném okolí Cádizu 40, nejen vlivem fyloxery nakonec zůstalo prakticky jen Palomino a Pedro Ximenez, ale dnes opět padají jména jako Beba, Cañocazo, Castellano, Mantúo, Melonera, Perruño, Uva Rey či Vigiriega) a v oblasti začínají investovat některé těžké váhy, třeba Peter Sisseck z Dominio de Pingus. Ale hlavně se objevuje čím dál větší množství nefortifikovaných bílých, ať už s decentním vlivem flóru nebo i úplně bez něj, což v kontextu terroirového přístupu ostatně dává více než velký smysl. Ale sherry přeci znamená dolihování a jiný přístup zní trochu jako hereze a popírání tradice…

Zobraz celý článek...

pondělí 26. dubna 2021

Martin Reinfeld a fajn kousky z Burgenlandu

Degustací pomálu a tak holt popíjím doma. Neochutnám toho tolik, ale zase se většině vín věnuji skrze celou či téměř celou láhev a třebas i během několika dní. V průběhu dubna jsem si doma postupně projel průřez Weingut Martin Reinfeld (web) z Schützen am Gebirge, tedy Burgenlandu a jen pár kilometrů od Neziderského jezera. O zařazení do nabídky uvažoval dovozce Víno pro Vás a nakonec do toho šel, myslím že to nebyl špatný nápad. Martin Reinfeld se rozhodl pokračovat v rodinné tradici a v roce 2005 převzal vinice po dědečkovi a zmodernizoval a rozšířil vinařství. Aktuálně obhospodařují 14 ha vinic, vlastních a pronajatých, ze 65 % osazených bílými a ze 35 % modrými odrůdami. Hrozny nenakupují, pracují jen s vlastními, ze kterých ročně připraví zhruba 30 tisíc sedmiček vína (a zbylé prodávají jako sudovku). Vína připravují i v rámci Leithaberg DAC. Ve vinicích bez pesticidů a herbicidů, ale jinak spíš konvence. Už jsem u Rakousko skoro odvykl a téměř získal dojem, že nějak eko je tam skoro každý :-) Sklep nerezy, velké i malé sudy, žádná exotika a složitosti.

Zobraz celý článek...

pátek 23. dubna 2021

Čerstvé Vidličky a nože Milana Nestarce

Ochutnal jsem teď, hezky vedle sebe, Forks and Knives ročníku 2019 ve všech barevných variantách, tři lahve vizuálně nezaměnitelných vín (viněta od francouzské ilustrátorky Justine Saint-Lo, čiré lahve ve kterých vynikne barva moku uvnitř, uzavřené korunkou) Milana Nestarce (web), kterých navíc dělá docela hodně a jsou velmi oblíbená v restauracích po celém světě. Směsi několika odrůd, zrání v neutrálním větším dřevě a nerezu, nečiřeno a nefiltrováno, naturální produkce nic přidáno / nic odebráno a tedy i nesířené (ale teprve teď lahvovali a začínají prodávat 2019 a je to krásně stabilní v otevřené lahvi i druhý den). Ale výsledky naprosto precizní, čisté, bez jakýchkoliv vad a podivností, krásně živá poctivá vína s báječnou energií a v kontextu „chlastacích vín“ špičková. Ale vlastně nabízí o dost víc než jen přímočaré nekomplikované pití, bez problémů se mohou postavit spoustě slavných drahých zahraničních naturálek. Čímž nechci říct, že by byla levná, to tedy zase ne. Ale rozhodně si zaslouží pozornost. V případě zájmu následují poznámky k bílé, růžové i červené variantě :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 22. dubna 2021

Výtečný suchý Riesling z Trittenheimer Apotheke

Vinařství se jménem Eifel v názvu najdete na Mosele vícero, hlavně v Trittenheimu a okolí. My se dneska mrkneme láhev od Weingut Franz-Josef Eifel, s nezaměnitelným otiskem prstu na vinětě, který mezi Eifely určitě patří mezi špičku. Není to teda jen můj názor, váží si ho a skvěle hodnotí i všechny Německé/Evropské oborové časopisy, vlastně čím dál lépe, a v letošním Vinum Wine Guide Germany jsou v TOP 10 hned čtyři jeho vína ročníku 2019. Všechno různé varianty ryzlinku z polohy Trittenheimer Apotheke, kde má z celkových současných pěti hektarů nejvíce výsadeb (další především v Altärchen), včetně extrémně starých keřů. Naprostá většina je samozřejmě Riesling, ale najde se i nějaký Weißburgunder a Scheurebe. Franz-Josef, čtvrtá generace vinařské rodiny a sám s více než čtyřiceti ročníky za sebou (vinařství vede od roku 1985, ale pracoval již na ročníku 1976), hospodaří na vinících ekologicky, Ecovin certifikováno. Ruční práce, moc jinak to tam stejně nejde, sběr obvykle na několikrát a s velmi pečlivou selekcí hroznů. Ve sklepě vína kvasí v chladnu dlouho a pomalu a spontánně obvykle ve starých sudech (ale nerez taky mají), krom síření bez aditiv a moderních technologických berliček. V lahvích končí klasická moselská nízkoalkoholická a přesto koncentrovaná sladší vína ale i úžasné varianty suché, ročně jich připraví asi 30 tisíc.

Zobraz celý článek...

středa 21. dubna 2021

Výborné klasické Chianti od Nittardi

Pokud vaše vinařství nějakou dobu vlastnil a víno u vás dělal všestranný renesanční umělec Michelangelo Buonarroti, a své víno dokonce dodával jako dar papeži, máte okamžitě postaráno o významnou část marketingu a můžete si být jisti, že to lidi zaujme a vínopsavci nezapomenou zmínit :-) Takže… povinnou vsuvku z dávné minulosti jsem si odbyl a teď jdeme na současnost! Fattoria Nittardi z Castellina in Chianti je zajímavé vinařství s vinohrady ponejvíce v oblasti Chianti Classico. Usedlost měnila po staletí majitele, těmi posledními jsou od roku 1982 frankfurtský vydavatel a galerista Peter Femfert a jeho manželka Stefania Canali, historička z Benátek. Obnovili vinice i sklep a v roce 1999 přidali další usedlost v oblasti Maremma, nedaleko pobřeží, odkud produkují „supertoskánce“ a své jediné bílé. Vzhledem k výše řečenému asi nepřekvapí, že umění u nich hraje velkou roli. Podobně jako u pár dalších producentů, nejznámější je v tomhle určitě Château Mouton Rothschild, jim každý rok vinětu i balicí papír pro víno Casanuova di Nittardi Vigna Doghessa dělá nějaký zajímavý umělec, ve „sbírce“ je třeba Friedensreich Hundertwasser, Günter Grass, Karl Otto Götz, Emilio Tadini či Igor Mitoraj – viz galerie. Vás ale asi víc zajímá co je v lahvích, spíš než na nich :-)

Zobraz celý článek...

úterý 20. dubna 2021

Online degustace Vinařství Vykoukal

Po delší době jsem se zase zúčastnil nějaké on-line degustace, tedy doma před obrazovkou a s deckovými lahvičkami vzorků. Tentokrát ji organizoval vršovický Fajnšmekr a chutnali jsme, přímo s komentářem vinaře, aktuální vína od Vinařství Vykoukal (web). Naposledy jsem o nich trošku víc psal na konci roku 2019 v článku Výborný set vín z Vinařství Vykoukal a předtím více v textu Zdeněk Vykoukal a především slavkovská bílá. Vinařství v posledních letech trochu dosazovalo/přesazovalo vinice a hlavně má svoje polohy v posledním roce přechodného období na bio certifikaci a už to tedy nebude jen „na dobré slovo“. Část hroznů, z bio vinice, stále nakupují. Stylově se vína příliš nezměnila, po pár horkých a suchých letech ale byla přeci jen o něco živější.

Zobraz celý článek...

pondělí 19. dubna 2021

Efektní suchý moselský Riesling od Loersche

Cestuji zatím stále jen prstem po mapě, dnes to bude na Moselu. Dhron Hofberger, Erste Lage ve VDP klasifikaci, je historicky skvěle hodnocená vinice, jejíž jméno ale poněkud upadlo. Jde o větší polohu (84,3 ha), kde se výsledky hodně liší konkrétní částí, dlouhou dobu bylo vidět spíš vína ze snadněji obdělávatelných (= méně strmých), spousta těch prudších byla vlastně opuštěná. Což se naštěstí změnilo. Je tam dost spraše, některé části jsou opravdu velmi kamenité, ale hlavně je to šedivá břidlice s „žílami“ oxidů železa. Skvělé věci odsud dělá Grans-Fassian nebo A.J. Adam. Ta nejlepší místa jsou uprostřed svahu a patří mezi ně i Sängerei, ze které je dnešní víno – Weingut Loersch (web, k vinařství viz starší článek) 2017er Riesling Dhroner Hofberger Sängerei trocken.

Zobraz celý článek...

pátek 16. dubna 2021

Horská naturální vína od Barranco Oscuro

Nedávno jsem se tu zmiňoval o vinařství Barranco Oscuro a jejich povedeném horském Syrahu, dnes se mrkneme na degustační průřez sadou dalších vín, vše z nabídky justWINE ale v některých případech mám pocit šlo o jedny z vůbec posledních lahví. Stále jsme v pohoří Sierra de la Contaviesa, vysoké nadmořské výšce a u naturální produkce. Sem tam trochu zasíří, často so obejde i bez toho. Oproti mnoha jiným, a roli asi budou hrát i vyšší kyseliny, přirozeně „kontrolovaná“ fermentace díky vinařství umístěnému skoro třináct set metrů nad mořem a další faktory (třeba že to takhle dělá už dekády), jeho vína bývají fakt stabilní, dobře drží i zrají mnoho let a netrpí v drtivé většině případů na různé nečistoty či přímo vady. Což by mělo být samozřejmé, ale nemá smysl si nalhávat, že by to tak u naturálna bylo u všech. A ostatně nejen u naturálna, když na to přijde.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 15. dubna 2021

Padesátiletý Riesling a ročníky ke kulatinám

Oblíbenou zábavou je kupovat coby dárek ke kulatinám víno z ročníku narození. Překvapivě často mne lidé oslovují, kde sehnat nějakou takovou láhev, případně se ptají, zda cena už nalezeného kousku odpovídá a mají do toho jít. Tímto se omlouvám domácím obchodníkům i oblíbeným zahraničním zdrojům, ale ve většině případů tazatele od nápadu zrazuji. A to nejen když přijdou s báječným tipem na téměř neznámé Bordeaux ročníku 1960 či 1969, ale i pokud je to ročník v jimi vybrané oblasti zrovna slušný. Většinou jde o dárky k padesátinám či šedesátinám, v menší míře čtyřicetinám, a podobně dlouho dokážou (relativně) spolehlivě zrát či alespoň vydržet jen špičková vína. To už je spíš odkážu na ročníkový Armagnac :-)

Zobraz celý článek...

středa 14. dubna 2021

Ohně ve vinicích ale marně

Kvůli covidu, zavřeným restauracím a Trumpovým clům máme stejně ve sklepích zbytečně moc vína.“ Černý humor z Chablis. Pravděpodobně už jste někde narazili na fotky francouzských (a potažmo Italských, tam to také nebylo úplně zábavné) vinic, ve kterých hoří tisíce „svící“ (plechovek s parafínem). Vypadá to opravdu velmi efektně, Instagram je toho plný, ale vinaři by se podobným aktivitám raději vyhnuli. Přes veškeré jejich snahy není situace růžová, předtím bylo pěkně a vinice v rozpuku, zahřívání úplně nepomohlo (i proto, že teplota někdy klesala i k -7 či -8˚C a to už je na svíce moc) a série mrazivých nocí a rán zdevastovala podstatnou část letošní potenciální úrody. Jak velkou vinaři teprve zjistí, ale následky letošního počasí budou drastické a dotknou se mnoha regionů, včetně těch úplně nejprestižnějších. Následky jsou kruté i přesto, že počasí bylo dlouho očekávané, předpovědi vyšly poměrně přesně a vinaři tak měli prostor se (v rámci možností) připravit, nešlo o podobně náhlý úder jako třeba v roce 2016.

Zobraz celý článek...

úterý 13. dubna 2021

Fascinující „základní“ Riesling od Mosely

Weingut Heymann-Löwenstein Riesling Schieferterrassen trocken. Že bylo tohle víno jedním z definujících momentů mého vinného nadšenectví jsem se tu už obšírně rozepsal před šesti lety, pravda při hodnocení vína posazeného v hierarchii vinařství o dost výše. Při psaní tohoto zápisku mám už tři dny otevřený ročník 2018 a musím se podělit o dojmy. Jde o základ vinařství a je i zatříděno coby nejnižší VDP.Gutswein, ale naslepo (a upřímně i cenově) kope o dost vyšší ligu. Reinhard Löwenstein je posedlý terroir a v jeho vínech je vidět, že nejen každá vinice, ale pomalu každá terasa mohou i při stejném zpracování chutnat jinak. Schieferterrassen nereprezentuje jednu specifickou unikátní polohu, ale jakousi sumu větší oblasti, jde o hrozny keřů ve věku okolo 50 let z teras na strmých (100 – 150 %) svazích jejich různých Grosse Lage okolo Winningenu, celkem asi dvanácti různých parcel. Zhruba půl dne macerace ve velkých dřevěných sudech a v sudech též spontánní fermentace, žádné enzymy a čiřící prostředky ani jiná aditiva, delší zrání na kalech (výjimečně i s batonáží) až do lahvování. Lahvováno do klasické pistole modro-zelené/petrolejové barvy pod šroubový uzávěr.

Zobraz celý článek...

pondělí 12. dubna 2021

Graci a Etna Rosso Arcurìa

Před pár dny jsem neodolal a ve sklence skončilo Etna Rosso Arcurìa 2017, každoročně (a v tomto ročníku obzvlášť) špičkově hodnocené čisté Nerello Mascalese slavného vinařství Graci. Příběh tohohle podniku mírně připomíná film Dobrý ročník. Syn sicilské farmářské rodiny, která v centrální části ostrova pěstovala i hrozny ale prodávala je družstvu (maximálně si dědeček udělal nějaké víno na domácí pití), odejde studovat do Říma a postupně, už v poměrně mladém věku, se stane úspěšných milánským investičním bankéřem. Ale Sicílie volá a po smrti dědečka se vrací domů. Prodává veškeré původní pozemky a investuje v místě, kde to díky pár odvážným nadšencům s důvěrou v unikátnost terroir začíná žít a ke kterému se začíná právem obracet pozornost, vinařství zakládá v Passopisciaro na Etně. Jelikož byl přeci jen „domácí“, podařilo se mu na severní straně vulkánu nakoupit i polohy, které by cizincům spíš neprodali. Pár velmi starých výsadeb, dost i pravokořenného, několik opuštěných a k obdělávání náročných ale špičkových lokalit. A nejen tuhle kousek a támhle zase jiný, ale i poměrně velké bloky. To vše v nadmořské výšce 600 až 1000 metrů. Vinařství Graci není žádný drobeček, ale jeho vína patří nesporně mezi tamní špičku, byť stylově mi z prakticky stejných míst může nakrásně víc vyhovovat třeba Girolamo Russo a zapřísáhli naturalisti nedají zase dopustit na Franka Cornelissena :-)

Zobraz celý článek...