Restaurace Danu a výtečná maďarská frankovka

V Praze na Korunní před několika málo dny otevřela nová restaurace výrazně se věnující vínu a zároveň obchod s vínem, Danu. Stojí za ní bývalí provozovatelé winebaru Smaragd v Mariánských lázních a jméno odkazuje k řece Dunaji. Především na jídla a vína z „podunajských“ regionů se podnik zaměřuje. Už současná vinná nabídka je dost široká, ale ještě se dál bude rozšiřovat. Z večeře (jídlo fajn, je ještě co pilovat, ale velmi rádi se vrátíme) jsem odešel s nákupem krabice vín z Maďarska a Německa a něco jsme vypili i na místě, dají se tam najít dost zajímavé kousky různých stylů. Jde o jejich vlastní dovoz a nemalou část mají právě jen oni. Především Maďarsko tu stále není zastoupeno úplně tak jak bych si představoval (a bohužel třeba nedávný konec mého oblíbeného dovozce Vinorum tomu moc nepomohl, byť někteří „jejich“ vinaři už jsou zpět pod jinými křídly) a každý přírůstek oceňuji!

Zobraz celý článek →

Jídlo sebou z La Degustation a ryzlink od Kuby Nováka

Měli jsme na den po nuceném uzavření restaurací narozeninovou rezervaci do mišelinské La Degustation, takže tahle oslava bohužel nevyšla. Včera jsi si ale dali malou náplast, restaurace pod vedením Oldřicha Sahajdáka se rozhodla jít do jídla sebou a prováděla první ostré testy, od středy jedou oficiálně. Na teplé jídlo mají pěkné nerezové termo dvoupatrové kastrůlky (zálohované) a menu vypadá výborně, vydávat budou na večeře každý den od šesti do sedmi. K menu si můžete krom limonády vzít po lahvi i napárované víno za speciální cenu, případně cokoliv z vinného lístku se 40 % slevou (mají tam i starší a jinak jen těžko dostupné ročníky báječných vín, včetně domácích). Jídlo bylo výtečné a moc jsme si ho užili a doufám, že to celé bude fungovat. A myslím, že až se vrátíme do centra, tak si ještě radost uděláme. Podobné podniky to ani poté, co bude možno otevřít, nebudou mít bez turistů vůbec jednoduché…

Zobraz celý článek →

Chardonnay a Veltlín v Esce

Nedávno jsem si s manželkou absolvoval moc pěkný průřez aktuálním menu v restauraci Eska a byl nadšen, za pozornost stojí nejen klasika v podobě brambor v popelu, ale pecka je květákové rizoto, polévka ze zelí, všechny jejich chleby a vůbec. V lístku je navíc spousta bezvadných vín z naturální/autentické/bio scény a ta chodí i k párování, ke každému z chodů jsme tak testovali dvě různé someliérem zvolené varianty a řešili, co nám sedí víc. Ne vždy jsme se shodli, prostě klasická zábava „foodies“ :-) Ač jsem v poslední době na večeřích a při posezeních s přáteli na poznámky k vínu rezignoval, tak tentokrát jsem si je psal poctivě a určitě se budu ještě pár lahvím věnovat. Dnes alespoň dvě…

Zobraz celý článek →

Kadeau na ostrově Bornholm

Do téhle restaurace jsem se těšil hodně dlouho, vlastně od chvíle co jsem ochutnal první chod v jejím sesterské podniku v Kodani. Jídlem byl pivní chleba s našlehaným máslem z ostrova Bornholm, párovaný s naprosto suchým parádním pěstitelským šampaňským. V podstatě dokonalé, každá část sama o sobě o celé dohromady. V ten moment jsem věděl, že chci na Bornholm a do původního tamního Kadeau (web). Jak málo stačí :-) Trvalo to nějakých šest let, než se konečně zadařilo. Kodaňské Kadeau se mezitím přestěhovalo a získalo druhou hvězdu, původní podnik si drží jednu, ale po pravdě tohle fakt není důležité. Funguje jen v sezóně, od druhé poloviny dubna do září, naše návštěva bylo vlastně úplně na začátku nové sezóny, třetí

Zobraz celý článek →

Riesling, Champagne a Mencía v Mariánských Lázních

Vyrazil jsem s rodinou na dovolenou zkoumat krásy Mariánských Lázní. Pokud jde o místní gastronomii, tak náš rozptyl nakonec nebyl zrovna široký. Již docela vyhlášený „tapas“ podnik Medité a pak restaurace hotelu Villa Patriot. A nějaký ten nákup vína ve vinotéce a vinném baru Smaragd, podniku jehož jméno již také přesáhlo hranice Mariánek. Pečlivý výběr předem úspěšně zajistil velkou spokojenost :-) V Medité vědí co dělají a jídlo bylo velmi chutné, navíc nebyl problém otevřít mi na skleničku víno co zrovna rozlévané nebylo. Nakonec jsem si stejně vzal celou láhev. Villa Patriot předvedla taktéž veskrze chutnou kuchyni a perfektní sympatický servis. Měl jsem trochu obavu, že to tam bude trochu „namyšlené“, ale nakonec mělo překvapivě parádní uvolněnou atmosféru. Při druhé návštěvě nás čekalo předem otevřené víno, které jsem si den předtím nakonec nedal proto, že by se v průběhu večeře nestihlo otevřít (v lístku u něj nebyl uveden ročník, takže jsem se na něj specificky ptal). Jen jako návrh, kdybychom chtěli mohli jsme pít něco jiného, ale s radostí jsem jejich volbu přijal. Navíc jsme si tam dali velmi povedené Champagne menšího producenta (André Clouet), na lístku mám dojem levněji než základy z velkých domů. Takže opět spokojenost.

Zobraz celý článek →

Naturální Prosecco a Bordeaux v Café Lounge

Jak už jsem psal (opakovaně) dříve, tak na hodnocení restaurací mne moc neužije a zvládají to mnohem lépe jiní. Takže doporučení bude jen krátké. V Café Lounge mají bezva naturální vinný lístek a také tam výborně vaří, ostatně šéfkuchařem je tam Michal Černý (provozoval v Praze Story a zkušenosti má z londýnských mišelinek včetně The Ledbury, kterou stále považuji za jeden z top tamních gastronomických zážitků). Byl jsem tam už na degustacích a dalších akcích, ale nikdy jen tak posedět na večeři. Má to tam zvláštní ale fajn atmosféru, není stísněné ale přeci jen takové kavárensky těsnější než restaurace bývají a zároveň prostředí trochu evokuje něčí obývací pokoj. Lístek na večeře má pět předkrmů, pět hlavních chodů a tří dezerty + výběr sýrů. Vybrat si bylo složité, chuť jsem měl prakticky na vše :-) A nic z jídel, co jsme si nakonec dali, nezklamalo. Vína jsme si nedali po skle ale „napárovali“ si spokojeně dvě lahve na které měli chuť, kvůli kterým ostatně tenhle zápisek dělám především.

Zobraz celý článek →

Juhfark, Vin Jaune a La Degu

Nedávno jsem se tu zmiňoval o vinařství Somlói Vándor a jedné jejich specialitce, dnes se ovšem podíváme na mladou klasiku, Juhfark 2016. Tradiční odrůda Somló, spontánně fermentovaná ve dřevě a školená půl roku v 5hl sudu. Víno úplně suché a s alkoholem jen 11.5%, tedy na oblast docela málo. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem. Citronová žlutá barva. Čerstvé, čisté, svěží, jemnější ovocnost (bělomasé broskve a dotyk grepu) a železitě minerálková linka. Suché, velmi fajn kyseliny a šťavnatost, lehkonohé, lehce svíravé, s trochu grepu a slanosti v dochuti. Sympatické, charakterní bílé, vzhledem k odrůdě překvapivě přístupné již nyní. Dováží Vinorum a chtějí po lahvi 350 Kč.

Zobraz celý článek →

Silvestr s (nejen) moravskými víny v Entrée

Nejsem úplně velkým fanouškem přespříliš organizované zábavy a představa, že vyrazím do restaurace na silvestrovské menu (což je obvykle menu běžné s větším důrazem na drahé suroviny a s brutálně napálenou cenou) a navíc „s moderátorem“ by mne v minulosti spíše děsila. Ale pro letošek jsem udělal výjimku. Vlastně především proto, že u olomoucké restaurace Entrée (web + starší krátký zápisek) jsem tak nějak očekával, že rozhodně nepůjde o nudu. No a nešlo. Atmosféra byla docela uvolněná, moderátor i šéfkuchař vtipní. Přemek Forejt alias P48 nepojal degustační menu jako selekci „top 10 letošního menu“ nebo něčo podobného, ale k jistě velké radosti celého týmu trochu rozmáchleji :-) Překopané „návraty to dětství“, promyšlený „sestav si sám“ chod na podsvíceném boxu s návodem krok za krokem a kupa dalších drobností a zajímavostí. Jeho jídla nejen výborně vypadala, ale především chutnala. Mnohdy jsou tyhle různé malé promakané chody parádní právě a jen v tomto menším množství, ale zde bych podstatnou většinu chtěl jíst v pořádně velké porci. Brambotto! Chleba s paštikou! Přemýšlím, komu dalšímu u nás by také prošel „předdezert“ v podobě marinované ryby s pomelem :-) Každopádně Entrée mne baví moc, stále ho považuji za jednu z vůbec nejlepších restaurací u nás a kdykoliv se tam rád vrátím.

Zobraz celý článek →

Degustace Gourmet Clubu ve ŠMIKu

Před pár dny jsem tu naznačoval, u hodnocení nabušeného červeného z Chile, že se ještě pověnuji večeři na které ho pil. A sliby se mají plnit. Víno jsem pil na prvním setkání Gourmet Clubu šéfkuchaře Miroslava Šimka v restauraci ŠMIK. Dříve se scházel ve Vision Restaurantu na dostihovém závodišti v Chuchli, ale to mám trochu z ruky a nikdy jsem se neúčastnil. ŠMIK je v prostorách Nové budovy Národního muzea, což je přeci jen praktičtější. V Gourmet Clubu má hlavní role připadnout vínu, které je následně podpořeno vhodně napárovaným jídlem. Berte to jako vinnou ochutnávku doplněnou o degustačním menu, v nějakém komornějším počtu lidí. První setkání na novém místě jsem si užil, jen tedy pod doprovodem k vínu jsem si nepředstavoval plné porce každého jídla. Zmáknout všech pět chodů a užít si i dezert vyžadovalo dost sil (First World Problems, já vím…) :-) Každopádně šlo o fajn večer a jsem rád, že jsem si konečně ochutnal i co umí restaurace předvést na talíři, do té doby jsem tam chodil jen na běžné vinné ochutnávky.

Zobraz celý článek →

Entrée

Původně jsem myslel, že k tématu sepíšu něco víc, ale zjednoduším to. Seberte se a jeďte do Entrée! Olomouc je krásný město, restaurace kousek od nádraží (pro nás bez auta a ty, co hodlají dorazit na oběd, pít a pak se zase vracet zpět) a Přemek Forejt vaří skvěle! Jídla vypadají moc pěkně, jsou neskutečně chutná (pár věcí bych zařadil do svého absolutního top gastronomických zážitků v ČR a chutnalo mi tam více než v aktuální podobě našich mišelinek) a ceny nejsou vůbec drastické. Navíc vinný lístek je dostatečně široký (pokud nutně nemusíte pít jen ta nejslavnější vína z Burgundska, třeba), s příjemnou dominancí Moravy a ještě příjemnějším zřetelným protěžováním přírodní produkce. Základní flaška někde od 245 Kč, v zóně okolo pětistovky už velmi široká nabídka báječných věcí. Ano, vypili jsme toho dost, na dva dospělé a dítě, kterému zatím stačí voda a mošt. Prostředí restaurace je efektní a zajímavé (čímž kompenzují ne zrovna úchvatný výhled do okolí), personál fungoval výborně… co víc si přát? Absolvovali jsme kompletní večerní degustační menu a druhý den oběd, projeli podstatnou část chodů a něco si dokonce zopakovali. A jestli někam, tak do téhle restaurace chci brzy znovu! Vlakem za dvě hodiny a už nějak od sto pade! A teď mne omluvte, jdu dělat pohankový „popcorn“ a pokusit se obšlehnout špecle, tafel pho, brokolicový krém, dezert s kozím sýrem a taky…

Zobraz celý článek →

Séléque, Bistrot 104, dotace, Družstevní párty

Dneska pár drobností, ve zrychleném režimu :-) Minulý víkend dorazil do Prahy, jen tak na výlet s přítelkyní, Jean-Marc Séléque. Mladý kluk, ještě mu není ani třicet, a stoupající hvězda nejen naturální šampaňské vinné scény. Krom brouzdání po městě a zkoumání památek provedl i nečekanou přepadovku v baru l’Fleur, základně jeho dovozce Terroir Champagne. Takže se mi změnil sobotní večerní program a nečekaně jsem v deset večer vyrazil do centra pít, tímto děkuji shovívavé manželce za opušťák :-) Jeho vína doporučuji sledovat, potřebují teda trochu času v lahvi (= rok a víc od odstřelu kalů nechat ležet, jinak to moc nedává smysl), ale už základka je výborná. A třeba Partition Millésimé 2010 vyloženě výtečná tvrdší seriózní klasika, mňam. Časem určitě sepíšu víc.

Zobraz celý článek →

Po delší době v La Degustation

Mírně předčasně, ale sešlo se dobře hlídání dětí a další faktory, takže jsem včera slavil narozeniny. A podobné příležitosti v poslední době spíš než dárky řešíme tím, že utratíme peníze v dobré restauraci. Tentokrát byl zásah do rozpočtu významný, vydali jsme se totiž zjistit, jak to po rekonstrukci (povedené, za mne) a dalších změnách vypadá v La Degustation Bohême Bourgeoise, kterou dlouhodobě považuji za domácí špičku. A musím říct, že je to stále výjimečně dobré, ač s jednou hvězdou Michelin tak úrovní se nemusí stydět před dvouhvězdami (a upřímně mne bavilo asi víc, než tříhvězdový Alain Ducasse v Londýně). Akorát je to teď poněkud víc „co za trendy proudí ze světa“ a ztratilo leccos z původní a unikátní tváře, tataráková oplatka na úvod je vlastně takovým pomrknutím na štamgasty „jste tu stále správně“… Svým způsobem mne to dříve k opakované návštěvě lákalo více než teď, kdy ten rok či dva vydržím bez svrbění prstů u rezervačního formuláře, a s klidem si vyčkám, jak se podnik dále promění a vyvine. Když člověk sleduje současné kulinářské hvězdy ze Skandinávie a jimi inspirovaných dalších míst, tak i přes téměř výhradně lokální a hodně odlišné suroviny a jejich zajímavé kombinace na mne prostě působí La Degu méně originálně než v minulosti.

Zobraz celý článek →

Mišelínská fotohádanka

Jak už jistě víte, média se tomu věnovala až překvapivě hodně, tak ČR má novou restauraci s hvězdou Michelin. Zatím opět jen v Praze, zbytek republiky si bude muset počkat. Získala ji restaurace Field Radka Kašpárka (rozhovor s ním najdete na DVTV). Předchozích několik dní jsem strávil v Anglii, především v Londýně, výlet bez dětí byl vlastně hlavním dárkem pro manželku ke kulatinám. Program byl docela bohatý a gastronomicky se, krom hospodského a pouličního jídla, zaměřil na ověření, jak to teda s těmi hvězdičkami vypadá v zahraničí. Takže jsme dali podnik s jednou, dvěma i výjimečnými třemi hvězdami. Názor, kterým jsem měl dříve, přetrval. ČR už dávno měla mít jednu dvouhvězdu a pár dalších podniků má na jednu (obzvláště v přímém srovnání s úrovní některých * ve Francii nebo Švýcarsku). Komisaři gumárenského giganta to vidí jinak a samozřejmě mají řádově větší zkušenosti než já, ale nesouhlasit s nimi mohu, že jo :-)

Zobraz celý článek →

Cenové excesy restauračních vinných lístků

Je mi jasné, že v občasných stížnostech na cenu některých vín či poměr ceny a kvality mohu znít „levně“, ale takový už jsem :-) Celkem dlouho jsem se tu ale vyhýbal tématu cen vína v restauracích, protože tak nějak stejně nic, co bych mohl napsat, situaci nezmění. Jakožto správný grafoman ale předsevzetí poruším, vypíšu se z frustrace a uklidním se. Chápu, že se servisem a vším okolo jsou spojeny nějaké náklady, a že pro kupu restaurací se špičkovou kuchyní jsou to právě marže na víně a nápojích obecně, kde se ve výsledku rozhoduje, zda restaurace může fungovat a vydělávat, ale stejně jsou pro mne nesmyslné ceny vína jedním z hlavních důvodů (tím druhým samozřejmě časové možnosti a dvě děti), proč jsem leckteré doporučované restaurace zatím nenavštívil. Nechce se mi doprovodit výjimečné jídlo, takové které doma určitě nedokážu připravit, nějakým relativně základním vínem (navíc cenově napáleným ještě násobně více, než vína velká), které si naopak mohu dát kdykoliv. A u vín špičkových zase nejsem ochoten vyhovět představě restaurace o tom, kolikanásobek běžné maloobchodní ceny je ještě snesitelný. Bolestně jsem si tohle uvědomil při plánování výletu k manželčiným kulatinám. Chystáme se (bez dětí, dárek zásadní!) do Londýna a pohled do vinných lístků tamních restaurací byl skutečně krutý, rozhodně podobné předražování není jen naše specialita…

Zobraz celý článek →

Ochutnávka koňaků Delamain

Už je to celých pět let, co jsem tu měl zápisek Chladný večer u krbu se sklenkou koňaku. Jak ten čas letí jsem si uvědomil v úterý na degustaci koňaků Delamain (web) v baru L'Fleur s Olivierem Jadeau, jejich exportním ředitelem. Zavzpomínali jsme na společný oběd „nedávno“ a já si vybavil, že byl tenkrát dost nervózní, protože to bylo těsně před tím, než se mu měl doma v Jarnacu narodit syn. Syny má dva, ten druhý to být nemohl a prvnímu už je pět… fakt to děsně letí. No nic. Zpět k Delamain. Tahle firma na našem trhu asi dva roky oficiálního dovozce neměla, původní Kupmeto přestal destiláty dělat, dnes se značka vrací v portofoliu Domaine R&W. Dává to smysl, Delamain je sice rodinný podnik už hezkých pár generací (od roku 1759, kdy se mladý irský protestant James Delamain vrátil do své rodné vlasti, odkud jeho rodina musela emigrovat v roce 1625, ale oficiální start uvádějí až 1824), ale třetinový podíl v něm má šampaňský dům Bollinger a ten Domaine R&W doporučil (po dobrých zkušenostech, které s nimi jako jejich novým zástupcem na našem trhu má).

Zobraz celý článek →

Krátké gastrotipy, jeden českobudějovický

Dobrovolně přiznávám, že objevování domácí restaurační scény teď tak trochu zanedbáváme, holt tříleté a roční dítě v tomhle ohledu nejsou ideální společníci :-) Spíš točíme pár logisticky dobře dostupných a naše požadavky splňujících podniků, třeba jako Vinohradský pivovar. Dost mne ale potěšil indický fastfood Bombay Express, který nedávno otevřel v nákupním centru Atrium Flora (a už nějakou dobu funguje, ale nikdy jsem nenavštívil, i ve Vodičkově). Přímo před očima pečou v tandooru jednu bezva placku za druhou, jídla velmi chutná a rozumně naceněná, prostředí má na rychlé občerstvení celkem atmosféru a vše navíc rychle odsýpá. Vracíme se s chutí! Potěšilo také otevření další pobočky Las Adelitas, tentokrát poblíž Jiřáku (Náměstí Jiřího z Poděbrad), hned od začátku je tam docela frmol a kvalitu si drží.

Zobraz celý článek →

Uherské Hradiště, Brod a víno z Lidlu

Jak jsem psal už v zápisku o jídle a pití v RailJetu, tak několik uplynulých dní jsem trávil na cestách. Po Brně to bylo Uherské Hradiště a následně ještě Uherský Brod. Dobrovolně přiznávám, že jsem zase na chvilku vystřízlivěl, alespoň ve smyslu některých iluzí o vzestupující úrovni gastronomie a práce s vínem mimo velká města (rozuměj Prahu, že jo). Hradiště v některých ohledech příjemně překvapilo, možná ho kultivuje letní filmová škola, v Brodě jsem ale propadal depresi. A nebylo to zrovna jen ubytováním na dohled od smutně proslulé restaurace Družba.

Zobraz celý článek →

Etna, burgery a nemocniční strava

Nejdřív něco k pití. Tenuta delle Terre Nere Etna Rosso 2011 (web) je základní červené skvělého producenta, bude o něm řeč ještě později, z jedné nejzajímavějších vinařských lokalit v Evropě, severních svahů sopky Etny. Vinařství má k dispozici velmi staré výsadby, některé dokonce předfyloxerové, jedna parcela dosahuje věku 130-140 let. Tohle jejich víno pochází ale i z novějších mladých výsadeb, odrůdově je to Nerello Mascalese s trochou Nerello Cappuccio, školeno zhruba rok ve dřevě. Nijak temná, rubínová barva. Poměrně intenzivní expresivní vůně, sladší ovocná, peckovinová, trochu výrazněji se projevuje alkohol, efektní „marihuana“ linka (kterou jsem nejčastěji zaregistroval u Pinotu Noir z Chile či Nového Zélandu a po pravdě i u některých hodně mladých Vosne-Romanée). Suché, plnější, slušná kyselina, docela dost třísla, dobrá délka, zajímavé. Čerstvé červené peckoviny, fajn struktura, delší. Povedený kousek, který by ještě potřeboval zrát, ale ke kusu masa posloužil dobře.

Zobraz celý článek →

Fajnové Chianti za bezva peníze

Vittorio Innocenti (web), jehož vinařství sídlí ve středověkém městečku Montefollonico ve sklepích z konce třináctého století, se původně živil jako profesor filozofie. Jeho manželka je zase historičkou umění. Možná proto vypadají jejich viněty tak nějak starosvětsky. Rodina má celkem 32 hektarů pozemků mezi Montepulcianem a Montefollonicem, z čehož 12 ha jsou vinice. Pracují s tradičními odrůdami regionu – pro červená (Vino Nobile di Montepulciano, Rosso di Montepulciano a Chianti) je to Sangiovese, místní klon zvaný Prugnolo Gentile, Canaiolo Nero a Mammolo, pro bílé používají Trebbiano Toscano a Malvasia del Chianti. A konečně sladké Vin Santo je Malvasia a Grechetto. V minulosti jsem od vinařství chutnal jen vyzrálejšího důrazného „supertoskánce“ (byť čistě ze Sangiovese) Acerone, včera ozkoušel klasiku v podobě Chianti Colli Senesi 2010 a začínám se těšit na další vína.

Zobraz celý článek →

Ideální vinný lístek v restauraci

Jak by měl vypadat seznam nabízených vín v dobré restauraci, aby opravdu dobře plnil účel? Tématem dnes nebudou ceny vína, boj proti 3-5x maržím ve většině lepších podniků vypadá ztraceně, ani jaká vína by na lístku měla být. Ne, bavit se budeme o prostém formátu lístku a způsobu rozdělení vín. Nevím jak vám, ale mně obrovská kniha, pokud možno v těžkých dřevěných deskách a se kterou se blbě pracuje a zabírá u stolu strašně místa, přijde jako přežitek z dob luxusních restaurantů dávné minulosti (navíc tyhle knihy zhusta obsahují stovky klasických světových vín, která ani nevyžadují příliš představivosti proto je vybrat, prostě neinvenční seznam „kdo je kdo ve světě vína“, a dost míjí aktuální trendy, kde aktuálním myslím posledních dvacet let…). A jako přežitek mi přijde i otrocké řazení vín podle zemí. Máme tu bílá z Francie, Německa, Itálie, pak taky z Nového Zélandu. A kolečko zemí nanovo u vín červených. Rozděleno obvykle ještě na podoblasti, takže Burgundsko (a někde i následně Meursault, Corton, …), Bordeaux a tak dál. Hezky zvlášť Champagne a separé jiná šumivá vína. Jediné, co bývá v kategorii společně, jsou sladká vína z různých zemí. Kolik zákazníků v podniku, který není vyloženě specializován třeba na italskou kuchyni a nemá naprostou většinu vín odtamtud, jasně ví, že chce třeba moderní Toskánsko? A kolik spíše „plnější červené školené v nových sudech za maximálně šest stovek“?

Zobraz celý článek →