Sice to tak z blogu nevypadá, ale stále žiju. Jak jsem se zmiňoval ve videu na Instagramu, tak nějak nestíhám/nemám mentální kapacitu na vše co bych chtěl a zrovna psaní o víně je aktuální obětí. Na víno jsem nezanevřel, vinařský průmysl se snažím zachránit pravidelnou nemalou konzumací, jen to psaní okolo se nedaří. Dokonce i na ochutnávky stále chodím, za vínem jezdím (třeba teď mne láka a možná se mi podaří vyjet na víkendový Nachbarn ve Znojmě), zajímavé lahve sem tam otevřu. Pro dnešek se zkusím zmínit o pár vínech z poslední doby, která mne dost bavilo pít. Různých stylů a cenových kategorií. A záhy dodám další sadu. A hlavně budu doufat, že se mi podaří v následujících měsících zase trochu vrátit k běžnému psacímu režimu. Ale je to složité :-)
Opakovaně jsem se tu zmiňoval, že mne dost oslovují suchá perlivá/šumivá červená, třeba poctivé Lambrusco a jemu podobná vína. S kamarády jsem vypil Casa Belfi Rosso Naturalmente Frizzante, biodynamiku z Trevisa. Odrůda Raboso, nerez, dokvašeno v lahvi. Nízký alkohol, poměrně tmavá rubínová barva, ovocnost červené plody (jahody) s nějakou tou kořenitostí, lékořicí, mandle, florální linka. Suché, čisté, lehčí, fajn perlení, šťavnaté, kopíruje vůni, něco třísla, svíravější, trochu divoké, zábavné a snadno „jen tak“ pitelné aniž by nudilo. Baví!
Na jedné z ochutnávek Cool Wines Club ve Vile 63 (resp. vedlejší zahradě u vily č.p. 65) jsem si znovu ochutnal a následně rovnou pokračoval v pití Monology Krefty – N 2024. Karla Olivy (web), viniční trať Krefty, Dornfelder posbíraný o něco dříve kombinovaný se Sauvignonem Blanc a trochou Neronetu, různé délky macerace a v lahvi pod korunkou. Výsledkem je docela aromatické, červeně ovocné a hodně florální decentně perlivé víno, docela tamvé, čerstvé a energické, se super kyselinou, vlastně dost vybalancované a především neuvěřitelně chlastací. Tohle mne oslovuje velmi a mizí úplně samo.
Tiefenbrunner Feldmarschall von Fenner Müller-Thurgau 2019 (Südtirol DOC) je dost možná nejslavnější, ale určitě konzistentně nejdražší, představitel téhle podceňované odrůdy. O tomhle konkrétním ročníku jsem tu už psal a zmiňoval se i o co se jedná obecně, ale ve zkratce starší výsadby na specifickém terroir v nadmořské výšce nad kilometr a aktuálně zpracování v kombinaci velkých sudů a betonu, lahvováni pod šroub. Chutnal jsem různé ročníky, ale bylo to vždy ve věku 2-3 let a tak si udělal radost a doma otevřel celou láhev trošku staršího kousku. Abych si udělal obrázek jak to vlastně zraje. Inu nemají se za co stydět. Tmavší, nazlátlá žlutá barva. Poměrně expresivní aromatika, na úvod trochu reduktivní, toastovo-kouřové, trochu exotické tóny evokující kokos, žluté peckoviny a s časem čím dál výraznější florální a krémová linka. Suché, středně plné, zakulacené trochu krémové, s dobrou kyselinou, pěkně postavené, delší, seriózní charakterní bílé. Uhlazenější, vybalancované. Poznal bych v tom milerku? Asi ne :-)
Loni jsem tu psal, že zemřel Friedrich Becker, jeden z pionýrů burgundských odrůd a Pinot Noir především v Německu a konkrétně oblasti Pfalz. Mám jejich vína rád a to i ryzlinky, byť na ně kladou o něco menší důraz. Letos dorazil na přehlídku portfolia dovozce Der Weinschmecker syn zakladatele, Friedrich Wilhelm Becker, který je už nějakou dobu za vína zodpovědný. Přijde mi, že poslední ročník měl trochu „naturálnější“ štych, ale možná to byl jen mládím vín. Každopádně s kamarády jsem teď otevřel klasiku v podobě Friedrich Becker Riesling Muschelkalk 2022. Vinice (Holzgasse, Bannholz) v okolí Schweigenu, staré keře na vápenci, školení ve velkých dubových sudech. Láhev těžší pistole pod šroubem. Citronová lehce nazlátlá žlutá barva. Seriózní, minerálně-kamenito-citrusovo-kouřová vůně, stále působí dost mladistvě. V chuti středně plné, trocha cukru tam je ale hodně výrazná kyselina jej dost schová, šťavnaté, citrusové, kamenité a minerální a celkově dost „hranaté“ takovým tím příjemným způsobem. Vyvážený, delší, parádní Riesling! Navíc bude dál skvěle zrát. Bavilo!
