Každý rok na podzim se vínomilci lačně vrhají po Beaujolais Nouveau či Svatomartinském, čerstvých vínech aktuálního ročníku. Po zbytek roku, ač nabídka obchodů stále překypuje hlavně mladými víny, uznáváme staré moudro, že víno potřebuje čas. A že těmi nejlepšími jsou vína stará, lahvově zralá, archivní, nejlépe snad ze zaprášené lahve s vybledlou vinětou. Ostatně často uslyšíte „zrát jako víno“ jakožto ocenění pozitivního vývoje. Neplatí to vždy, ne každé víno se hodí k dlouhodobému zrání, spíše přesně naopak. Jen malé části zrání v lahvi více než pár let (či dokonce jen měsíců) jakkoliv prospěje. Podstatná část současné vinné produkce, vína lahvovaná do pár měsíců po sklizni, obvykle nemá větší potenciál než nabídnout čerstvé ovocité vůně a chutě a je určena k okamžité spotřebě. A platí to už nějaký ten pátek.
