úterý 15. ledna 2013

Blue Wagon a dvě bezva červená

les_Creisses_2009Proč nechodíme častěji do restaurací? Důvodem je víno (a momentálně se samozřejmě projevuje i malé dítě), prostě si raději uvaříme něco dobrého doma a otevřeme k tomu odpovídající láhev, než si nechat kazit náladu kreténskými maržemi v restauracích. Ale na tohle téma jsem zde psal už několik článků a nemá smysl se opakovat. Proto vždycky potěší objev restaurace, kde vypadá lákavě nabídka jídel a nemám pocit loupeže za bílého dne v případě cen vína. Pokud jsou navíc i vybraná vína zajímavá a restaurace ke všemu pyšní tím, že vám cokoliv (krom největší pecek) otevře i po skleničce, nelze než je jít zkontrolovat.

Restaurace Blue Wagon (web) sídlí v ulici Urugayská (grafika u kontaktu na webu je zopakována ve velkém plasticky přímo v restauraci a vypadá to hodně dobře), kousek od Náměstí Míru. Vaří „moderní českou kuchyni“, což je dneska populární téma, které mnozí krásně przní. Tady vypadá pohled na jídelní lístek (když si odmyslíte nějaké ty překlepy a další chyby) celkem přesvědčivě, podstatnou část chodů bych jako variace na tradiční lokální gastronomii bez problémů přijal. Počtem jídel na lístku to nějak zásadně nepřehánějí – pět předkrmů, dvě polévky, jedenáct hlavních chodů a pár dezertů + sýrů. K tomu každý den ještě tříchodové obědové menu, polévka + hlavní chod + dezert za 179,- Kč. V celkem sympatickém a hezky navrženém prostředí (ale posuďte sami podle fotek), i k obědu s plátěnými ubrousky a sklenkami na víno od Riedelu, s pozorným a sympatickým servisem na úrovni. Z oběda za deset euro (tři chody + dvě sklenky vína) jsem odcházel znatelně spokojenější, než z leckteré fancy restaurace po drahé večeři.

blue_Wagon

Víno? Asi sto padesát různých z celé Evropy, od lahví za necelé tři stovky po Château Margaux za více než třicet tisíc. Důležité je ovšem to, že i ta nejlevnější vína jsou DOBRÁ! Červenou Moravu zajišťuje téměř komplet Stapleton-Springer, v bílé mne uspokojí Dobrá vinice a případně Gala (jedním z partnerů restaurace je pak Šamšula, což bude myslím populární líbivá volba, osobně sáhnu po něčem jiném). Zahraniční vína pořídíte od 450, ale spíše lehce pod šest stovek. Restaurace neřeší ty úplné základy a nudné záležitosti, nabízená vína maloobchodně stojí většinou více než půlku toho co u nich. Za šest stovek v Blue Wagonu prostě nedostáváte supermarketovku za sto dvacet, ale pořádné víno. Do dražších kategorií mne nějak neláká zabrousit, ale vyhovuje mi, že se krásně napiju z Moravy a když „rozšoupnu“, tak do tisícovky mohu mít fantastické víno. Což se může zdát jako naprosto logické, ale když se podíváte na jiné slušné restaurace po Praze, tak za 600 – 1000,- Kč někdy nabízejí úplně základní věci, v zemi původu za 6-7€ třeba, které si za tyhle prachy fakt neužiju.

kure_rouciRoučí 2007 vinařství Stapleton-Springer z Bořetic je z poloviny odrůda Pinot Noir a z druhé Svatovavřinecké a Modrý portugal. Jiskřivá barva do višní. Krásná vůně šťavnatých peckovin, již trochu uleželejší, náznak živočišnosti. Suché, šťavnaté, tak akorát plné v těle, živé, skvělá kyselina a lehce natrpklé delší doznívání, v dokonalé kondici a s potenciálem dále zrát, úžasně pitelné, každý doušek povzbuzuje napít se znovu a také chuť k jídlu. Parádní víno! Dal jsem si jen jednu sklenku, ale musel doplnit i druhou…

les_Creisses_2009_fullLes Creisses 2009 (Syrah 50 %, Grenache 40 % a Mourvèdre s Cabernetem Sauvignon 10 %) je červené z Languedocu připravované v bio režimu, za kterým stojí Philippe Chesnelong a Louis Mitjavile. Od rodiny Mitjavile jsem měl jeden z nejsilnější vinných zážitků z Bordeaux, jejich Tertre Roteboeuf na mne působilo jako víno stojící někde na pomezí Saint-Emilionu a velkého Burgundska, neuvěřitelná idiosynkratická záležitost. Les Creisses je trochu jiný styl, přeci jenom. Velmi tmavá barva, výrazná teplejší zralá vůně, dřevo, tmavé ovoce (peckoviny a lesní), efektní, důrazné. Suché, silné, teple ovocné ale s výbornou kyselinou, dlouhé, s velmi dobře zakomponovanými tříslovinami. Důraznější „obludka“ víno, které se ale dobře pije a vše v něm působí harmonicky. Zbytek lahve jsme si odnášeli domů (bylo nám nabídnuto odsáti vzduchu z lahve), po zhruba osmi hodinách od otevření se aromatika posunula ke složitějšímu vrstevnatějšímu projevu (tj. dekantace před pitím vhodná), hodně pěkné. Na čtyři stovky maloobchodně u nás (12€ v zahraničí) a necelých šest v restauraci parádní zážitek.

Jídlo? Zkoušeli jsme jak běžný lístek tak i z poledního menu. Ve všech případech nadprůměrné. Na zadek jsem si z toho většinou nesedl, něco málo bezchybnému zážitku chybělo, ale spokojen byl vždycky. U kuřete nadšen :-) Více viz fotky…

amouse_bouchefois_gras
Malé amouse bouche a předkrm v podobě Foie gras s domácím perníkem. Povedené jídlo, které by ovšem fungovalo spíše jako trochu netradiční dezert, na předkrm je to celé příliš sladké.

kachni_prsa_penateleci_nadivka
Jemně uzená kachní prsa s řeřichou a křenovou smetanou, výborné. Křen je v podobě jemné pěny a funguje výtečně. Dlouze tažené telecí kýtě na šalvěji s bylinkovou nádivkou chybělo k dokonalosti aby byla o chloupek šťavnatější, nádivka i zelenina výborná.

vyvartagliatelle_hovezi
A tohle už jsou jídla z poledního menu, výtečný vývar a tagliatelle s rajčaty a plátky hovězího. Podobnou porci dobře připraveného masa jsem u těstovin za 119,- Kč nečekal :-) Rajčata taková poněkud zimní, chyběla jim výraznější chuť. Druhé jídlo z poledního menu je výše u roučí, kuře na medu s bramborovými placičkami, fantasticky připravená záležitost. Kuře šťavnaté, omáčka sladká tak akorát, prostě bezva. Podobné obědy bych mohl častěji :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails