Růžová šampaňská na léto

Léto, prázdniny na krku. Na jakou poslední degustaci před dovolenou vyrazit než na růžová :-) Je to takové letní klišé, ale v podání Terroir Champagne aka Miloše Danihelky to mělo docela úroveň. Šlo o selekci „lehčích“ růžových převážně pěstitelských Champagne od vinařů pracujících na vinicích čistě, často v bio(dynamickém) režimu, vín připravených častěji coby směs bílého s trochou červeného než macerací (Rosé de Saignée). Ovšem zhusta vín s již trochu starší ročníkovou bází, vyzrálejších a zajímavějších než takové to typické bazénové pití :-)

Osičkovo Chardonnay 2015, 2013 a K.O. verze

Že mám rád Chardonnay z produkce Jaroslava Osičky (web) už jsem tu samozřejmě psal opakovaně, konkrétně s ročníkem 2011 a následně 2013 otravoval stále dokola. Hodně mne oslovují i další jejich vína, ale právě Chardonnay nadchne asi nejčastěji, ať už při degustaci v dnes již legendami opředeném „šardonkovém sklepě“ nebo v lahvi. Baví mne u nich skvěle zapracované dřevo, patrné a plnící svou roli ale nepřehlušující ostatní složky, obvykle bezva struktura a kyseliny. Organicky pěstované hrozny z velkobílovické trati Zadní hora, fermentace spontánní, i přes lehce „netradiční“ postupy jako macerace s celými bobulemi to nejsou punková vína, ale seriózní záležitosti s potenciálem zrát.

Fajn Rully a charakterní Cobrana

„Dnes byl vydán zákaz hovorů o kamnech, teplých krajích, peřinách, spále a podobně. Náčelník správně usoudil, že nás takové představy oslabují, a pro následující dny vydal seznam témat povolených k rozhovorům.” Dnes by se naopak hodil, alespoň pro ty z nás co sedí v kancelářích a vrací se do neklimatizovaného podkrovního bytu, zákaz rozhovorů o cestách k moři, lyžování, vychlazeném pivu a podobně :-) Vedra nemám rád, byť je snáším přeci jen lépe od doby, co jsem zhubnul a začal běhat (dnes jsem vyrážel v půl šesté ráno a i tak už teplota v Praze nebyla dvakrát zábavná a sluníčko začínalo bušit do hlavy). Aktuální vlna veder zasáhla Evropu, v některých vinařských oblastech se na vinicích pracuje jen brzo ráno a dopoledne, v Burgundsku nebo Champagne se čekají teploty vysoko přes čtyřicítku, ale réva (prý krom té na podnožích 161/49) nijak zvlášť ohrožena zatím není. Já proti vedru bojuji studeným čajem, nealkoholickým pivem a sem tam i nějakým tím vínem. Třeba takovým Rully Blanc 2015 od Maison Louis Jadot.

Austrálie, Anglie, Champagne, Furmint a další novinky z vinného světa

Austrálie se pustila do zajímavého projektu, organizace Wine Australia najala firmu Consilium Technology k satelitnímu zmapování veškerých viničních ploch v zemi. Původní statistika z roku 2015 říkala, že je v zemi něco přes 135 tisíc hektarů vinic, aktuální měření mluví o 146.128 ha, tj. o osm procent více. Počítačová analýza přišla i s dalšími zajímavými hodnotami, jako třeba celkem 75.961 jednotlivými viničními bloky a celkovou délkou všech řádků 463.718 kilometrů :-) Ale samozřejmě i užitečnými údaji o přesném rozložení vinic v rámci regionů a podobně. Detailní info se bude jistě hodit, Austrálie to teď nemá snadné, vzhledem ke změnám v klimatu, zřetelnému oteplení a suchům. Ale dělají co mohou. A když už jsme si do Austrálie odskočili (i počasí venku vypadá podobně), tak prý Casella Family Brands (majitel gigantického vinařství Yellow Tail i slavné značky Peter Lehmann) se zajímají, zda by se pro ně našel kupec. Mluví se o částce v přepočtu někde okolo osmi miliard korun. Prostě vyšší vinařská dívčí, pokud jde o objemy. Videa z jejich provozů jsou obecně drobátko šílená…

Bezva Prosecco a krásné zralé Beaujolais

Decanter má aktuálně docela zajímavý článek o Proseccu, respektive o snahách mnohých vinařů posunout kvalitu výrazně výše. Součástí je i sada deseti doporučených vín, mnohá jsou k dispozici i na našem trhu a jsou výborná (a některá, jako třeba Marchiori či Sorelle Bronca, celkem pravidelně a s velkou chutí piju). Nedávno jsem poprvé zkusil též Mongarda Prosecco Valdobbiadene Superiore Brut 2018. Tohle víno je tvořeno hrozny ze svahu San Gallo, ze starých výsadeb nejen odrůdy Glera ale i tradičních původních odrůd Verdiso a Bianchetta. Vinice vedeny čistě, primární fermentace spontánní. Světlá barva, vytrvalé pěkné krémové perlení. Čerstvé, svěží ve vůni, povedený mix elegantních florálních vůní, bílých květů, a ovocnosti směrem k broskvím. Suché, dozáž opravdu jen decentní a pro doladění vyváženosti, lehkonohé, s minerální linkou, krémovou ovocností a lehkou decentní nahořklostí ve slušně dlouhém závěru. Moc fajn bubliny, za tři stovky v Prosekárně.

Ročník 2018 u Corvers Kauter

Docela nedávno jsem se tu celkem nadšeně rozepisoval o báječném ryzlinku od Corvers Kauter (a pak, protože jsem zlý, zakoupil tři poslední lahve co dovozce měl…), tohle vinařství jde zřetelně nahoru. Potvrdila to i víkendová ochutnávka mladého ročníku 2018. Ten je v Německu trochu složitější, vína jsou obecně dost slušná a taková trochu přístupnější, příjemná, už teď vlastně fajn pitelná. Pro milovníky vyloženě řízných kousků to obvykle ale úplně není, mají o něco méně kyselin. V Německu se i masivně dokyselovalo, ne přímo plošně ale hodně často. Mlaďoši od Corvers Kauter ovšem působí poctivě a vyváženě.

Výborné Beaujolais a seriózní Cava

O doméně Clotaire Michal z Beaujolais už jsem se zde zmiňoval a od té doby vypil nemálo lahví jejich stoletých keřů :-) Od úplných začátků vinař trochu získal na jistotě, síření osekal z původních zhruba 30 mg/l téměř k nule, pracuje více s celými hrozny. Vinice vede v organice, ale certifikaci nemá. La Napoléon Beaujolais-Villages 2017 je z polohy na růžové žule a písku, z keřů 40 až 80 let starých. Zhruba dva týdny semi-karbonická macerace, pak lisování a měsíc klasika fermentace, školeno půl na půl ve dřevěných sudech a sklolaminátu, lahvováno bez čiření a filtrace do burgundské láhve s kovovou záklopkou a celokorkem. Jméno vína vychází z informace, že dům na vinici byl částečně postaven z dřeva lodi La Belle Poule, která v roce 1840 přivezla zpět do Francie ostatky Napoleona. Víno má tmavší barvu směrem do fialové, ale nic vyloženě hutného. Ve vůni výrazné, lehce bezsirně funky, čerstvé spíše červené zralé ovoce, florální fialková linka, fajn kořenitost a mineralita, lehce pikantní a dotyk zemitosti. Suché, čisté, středně plné, poměrně výrazné s nemalým množstvím čerstvých kyselin, trochu svíravé, ovocné, vyvážené, skvěle pitelné, dost fajn víno. Žádná naleštěná moderna, spíš trochu rustikálnější, poctivý styl. Baví! Vozí Fajnšmekr.

Kdo u nás dělá nejlepší…

Dnes se mrkneme na jeden z dotazů, které pravidelně dostávám: „Kdo u nás dělá nejlepší _____ (doplňte odrůdu či typ vína)?“ Mé odpovědi jsou obvykle velmi vyhýbavé, plné obratů jako „to záleží, co za typ ti vyhovuje“, „no podle toho z jaké oblasti a v jakém stylu“ a podobně. Asi nemám rád jednoduché výroky a jasná řešení, vždy bych ke jménu musel doplnit všemožné podmínky, ročníkové parametry a také nároky na konzumenta. Jasně, mohl bych to brát podle výsledků nejdůležitějších domácích soutěží, ale… že jo :-) A je samozřejmě jednoduché říct, že Chardonnay piju nejraději od Jaroslava Osičky, Müller Thurgau z vinařství Porta Bohemica, Pinot Noir od Petra Kočaříka a Frankovka je vždy skvělá od Oty Ševčíka. Jenže je mi jasné, že pro mnohé se všechna tato vína nesetkají s pochopením. A tak na podobné otázky neodpovídám a nebo raději vyjmenuji hned několik variant různých stylů, od menších producentů po ty větší a snadno dostupné. Ale schválně si říkám… jak byste odpověděli vy? Níže najdete seznam pár odrůd a vinných kategorií, podělte se :-)

Domaine Rolet z Jury a vína nová i historická

O významném vinařství z Jury, Domaine Rolet (web), jsem se zde již rozepisoval. A zmiňoval jsem se i tom, že po mnoha letech, kdy bylo vinařství na prodej, se jim konečně zadařilo. Novým majitelem, který se zavázal zachovat vinařství v celku a pokračovat v jeho tradici (i většina původních zaměstnanců se rozhodla v podniku zůstat), se loni stala rodina Devillard z Burgundska. Za dobu, kdy nebyl v rodině Roletů nikdo mladý ochotný či schopný ve vinaření pokračovat (což je trochu jiný příběh než ten z roku 1958, kdy vinařství po otci převzali čtyři sourozenci Pierre, Bernard, Guy a Eliane Rolet), podnik čekal na kupce a nikomu se moc nechtělo do investic, došlo k jistému úpadku jak na vinicích tak ve sklepě. Nový majitel hned spustil revitalizaci sklepů ale i vinic, celých deset hektarů bude úplně přesázeno a dojde také k dlouho plánovanému přechodu na ekologické hospodaření. Vína rodiny Devillard na našem trhu zastupuje AdVivum a není tedy divu, že v nabídce je nově i doména Rolet. A to včetně vín uvolněných z archivu vinařství. Do Prahy je nedávno přijel odprezentovat nový generální ředitel Cédric Ducoté. Ten samozřejmě musel uznat, že s žádným vínem se nemůže úplně chlubit, protože prakticky všechna vznikla ještě než vinařství převzali. Ale přesto alespoň naznačil směry, kterým by se vína mohla ubírat do budoucna.

Krásný ryzlink a plně naturální crémant

V rámci boje s vedrem jsem otevřel Domaine Valentin Zusslin (web + kupa starších článků) Riesling Orschwihr 2015, vesnický ryzlink výtečného alsaského biodynamického producenta, rodinného podniku s asi 16 hektary a roční produkcí necelých sto tisíc lahví. Bio jsou certifikování už od roku 1997, biodynamickou certifikaci Demeter mají od roku 2000 a jsou i členy Jolyho Renaissance des Appellations. Po nečekané předčasné smrti Jean-Marie Zusslin v květnu roku 2016 nyní vinařství vede její dcera Marie a syn Jean-Paul. Tenhle jejich základní rýňak byl vždycky skvělý, obvykle se jednalo o mix různých poloh u Orschwihru (Bollenberg, Clos Liebenberg, Grand Cru Pfingstberg), tentokrát je na zadní vinětě uveden jen Bollenberg, což mi přijde lehce podezřelé :-) Každopádně je to poctivě klasicky udělaná záležitost připravená ve velkých starých sudech. Láhev pistole, kovová záklopka a pod ní ještě vosk, celokorek. Tmavší barva již dost směrem do zlaté. Vrstevnatější, již nazrálejší vůně, hlubší a poměrně bohatá. Vyzrálé hrozny, medová linka, něco citrusů a minerality, hodně pěkné. Suché, plnější, koncentrované, již uhlazenější ale s dostatečně výraznou kyselinou (ročník 2015 v Alsasku u suchých bílých občas trochu trpí na jejich nedostatek), slušná délka. Pěkně postavené, seriózní, klasické víno. To prosím ano! Dovezl Jiří Matějka za nějakých 340 Kč, doporučuji se zapsat do jeho mailů s nabídkami.

Skvělá Barbera a Favorita od La Carlina

František Šamla aka Víno pro Vás zařadil do nabídky nové vinařství z Piemontu, La Carlina (web) z Grinzane Cavour. Vinicemi jsme tedy mezi Langhe a Monferrato, vinařství je mladý rodinný podnik který sourozenci Francesco a Camilla Scavino rozjeli teprve v roce 2014. Jméno nese po farmě jejich babičky, kde poprvé přičichli k vinaření. Vinice vedou v organice, od ročníku 2018 už budou i s certifikací. Odrůdově klasika– v červené Nebbiolo a Barbera, v bílé je to Favorita. Připravují vína spíše klasicky, žádné divočiny (byť i trocha macerace bílého se vyskytne), operují s nerezem a velkými sudy. A moc se mi líbí jejich viněty.

Přímý přenos z 8. narozenin Fajnšmekru

Už se z toho pomalu stává tradice, i letos jsem vyrazil na oslavu narozenin vršovického vinného baru a vinotéky Fajnšmekr. Oslavu, která probíhá právě teď a jistě se protáhne do noci, takže ještě máte šanci ji stihnout :-) Stejně jako loni tímto zápiskem provádím „přímý přenos“ z několika ochutnaných vín, letošním tématem je dopíjená posledních lahví z „archivu“. A začal jsem zostra… Gut Oggau Theodora Weiss 2015. Ročník 2014 byl trochu problematický, vinařství se s problémem vypořádalo po svém a patnáctky jsou pod korunkovým uzávěrem. A hlavně už dávno prodané, teď už jedou sedmnáctky. Nefiltrované, nesířené, v sudech různých velikostí nedojelo úplně do sucha a nalahvováno s decentním zbytkem který dojel v lahvi. Odrůdově Gruner Veltliner a Welschriesling. Ale vyloženě pét nat to není. Víno má tmavší žlutou barvu, na úvod velmi mírně zaperlí. Poměrně efektní divočejší trochu zaprděná vůně, výraznější, žluté ovoce a pikantnost. Suché, živé, s výraznou kyselinou a šťavnatostí, lehce svíravé, minerální linka, pikantnost, delší dochuť s lehce grepovou nahořklostí. Zábavná věc. A čím teď pokračovat…

Jakob Schneider a sedm ryzlinků

Před několika dny jsem měl ve Vinografu možnost ochutnat průřez nabídkou vinařství Jakob Schneider (web) z Nahe, jednoho z producentů v portfoliu Magnum Wines. Rodinný podnik hospodaří na zhruba 19 ha vlastních vinic a další mají pronajaté. V rodině momentálně dost převládají ženy. Vinice a sklep má sice na starosti Jakob Schneider, sedmý tohoto jména v řadě, absolvent Geisenheimu s praxí ve Wachau u Knolla, o zákazníky a degustace ale už pečuje jeho matka Monika společně s babičkou Liesel (ta prý i každý den všem zaměstnancům a rodině vaří oběd), o marketing a export se pak stará jeho žena Laura a v nejnovější generaci mají zatím dvě dcery :-) Vína fermentují spontánně (s tím, že pokud se nějaký sud či tank nechce rozjet, pomohou mu kvasícím moštem odjinud) především ve velkých starých dubových sudech ale něco i v nerezu, na zrání používají 2400 a 1200 litrové sudu z německého dubu (z pohoří Hunsrück). Nově pořízené sudy nejdříve zajedou na Pinot Blanc či Pinot Gris, teprve po nějakých čtyřech letech do nich může Riesling. Toho mají ve vinicích převahu, nějakých 85 procent. Top vína jdou pod korek, u ostatních po několikaletých experimentech sáhli po šroubech.

Champagne pěstitelé versus baráky

Spousta internetových debat i posezení nad nemálo sklenkami bublin nedávno vyústila v hodně zajímavou „degustační bitvu“. Miloš Danihelka coby reprezentant pěstitelských Champagne se domluvil s Vítem Hepnarem, který obvykle kope spíše za klasické baráky a navíc vozí Henriot, na slepé srovnávací degustaci. Přidal se Petr Sláma z Merlot d’Or a na akci poskytl efektní Apartment Bellevue v centru Prahy. Zápas, který poté následovala veskrze povedená Champagne Party s hromadou parádních bublin všech možných stylů (o některých se samostatně ještě rozepíšu), probíhal ve čtyřech kategoriích – neročníková rosé, klasická neročníková Cuvée, Blanc de Blancs vína a ročníkovky 2006. Vždy po třech vínech, po každém setu a hlasování o favoritech byla vína odhalena a každé detailně představeno. Sešla se nemalá a velmi různorodá skupina konzumentů šampaňského a cílem bylo vína zhodnotit bez informace, zda jde o pěstitele či tradiční dům, udělat si obrázek o stylech a hlavně si to užít.

Tři „letní“ vína

Pravidelně dostávám zakázky na sezónní články typu „vína na svátky“, „co pít na Velikonoce“, „šumivá na Silvestra“ nebo aktuálně „letní vína“ (vrcholem letní specializace pak byla „vína k melounu“). V podobných textech vyžaduje hodně energie být nějak originální neřkuli objevný, tuplem vzhledem k tomu, že ani zadavatel podobné vypětí obvykle neočekává. Teď u letních vín mám vždy tendenci začít nějakým pořádným červeným ke grilu, místo klišovitých roséček k bazénu. U letních vín mne pobavil nedávný příspěvek na instagramu vinařství Jaroslav Osička, kde mluví o piknicích v parku nebo u vody s Chardonnay a na fotografii je Reserva 2013, jejich momentálně možná nejlepší víno a velké bílé, které bych rozhodně jen tak popíjet někde na dece spíš nedoporučil :-) Každopádně dnes si dovolím tři tipy na „letní“ vína, která ve vedrech fungují bezvadně, ale upřímně s nimi neuděláte chybu ani v třeskuté zimě.

Ryzlinkové tankování Pinonýra

Včera se přes ČR přehnal přívalový liják, na pár místech i s kroupami. Pro některé to znamenalo čekat o 40 minut déle na taxík a nestihnout začátek degustace. Jiným smetlo na balkóně rajčata v truhlíku. Dalším vytopilo sklep a někde nepěkně zmasakrovalo celé vinice. A chvíli to vypadalo, že to má spočítané i festival Riesling Rocks! na Senovážném náměstí před Vinografem, ale naštěstí se počasí umoudřilo a prostranství postupně utěšeně plnilo. Dorazil jsem především na dvě řízené degustace, o těch bude řeč později, ale samozřejmě neodolal projet si i pár kousků z více než padesátky dalších rozlévaných ryzlinků. A dnes se chci věnovat především jednomu, byť o vlastním víně to zas až tolik nebude…

Vína pro státní návštěvu, lepší Svatomartinské, růžovky, odstavené palírny

Na státním banketu u příležitosti návštěvy Donalda Trumpa ve Velké Británii se servírovala zajímavá vína. Logickou volbou jsou místní bubliny a hosté mohli ochutnat hned dvoje – Windsor Great Park 2014 (malá vinice u zámku Windsor, za na Chardonnay postaveným vínem jako takovým stojí Tony Laithwaite, bohužel jsem zatím neměl možnost ochutnat) a skvělá klasika Hambledon Classic Cuvée Rosé non-vintage z Hampshire. Coby tichá padla volba na francouzskou klasiku Chassagne Montrachet 1er cru Morgeot 2014 vinařství Louis Jadot a Château Lafite 1990, coby dezertní víno padla volba na ročníkové portské Churchill’s 1985. Trump si nic z toho nevychutnal, ač sám vlastní vinařství tak je abstinent. Na večeři v rezidenci amerického velvyslance, které se účastnil i princ Charles, se každopádně servírovala z kalifornského vinařství Iron Horse, konkrétně Chardonnay „Heart of the Vineyard“ 2016, Pinot Noir „North Block“ 2016 a k dezertu suché bubliny „Joy“ Brut Reserve 2005. Každopádně jsem začal trochu přemýšlet nad tím, jaká čtyři vína (bubliny, bílé, červené a dezertní) z domácí produkce bych pro státní návštěvu zvolil já. Jakou sadu byste připravili vy (a neřešme nyní vhodnost k menu)?

Nejen (ale hlavně) Müller-Thurgau od Radoar

Už je to mnoho let, ale bylo to právě víno od horské biodynamické farmy Radoar (web, deset let starý článek zde na blogu) z Alto Adige, které mne přesvědčilo, že odrůda Müller-Thurgau může dávat i opravdu výborná vína. Od té doby jsem ochutnal několik dalších opravdu výtečných, včetně vyhlášených kousků typu Feldmarschall von Fenner zu Fennberg a hodně zajímavých vín především z Čech, Moravy, Švýcarska a sem tam Německa. Milerku otevírám výrazně častěji než dříve, pravda hlavně díky opakované nadšené konzumaci různých kousků od českého vinařství Porta Bohemica (a jak se zvyšuje teplota v bytě, přes kompletní zatemnění se sem pomalu ale jistě dere, tak začínám mít chuť něco z jejich vín nachladit k večeři…), a vlastně jsem ji měl opakovaně coby téma v různých časopisech a novinách. Naposledy, společně s dalšími odrůdami na které se mnohdy hledí skrz prsty, v Apetitu. Ale zpět k Radoar, před pár jsem si jejich produkci po dlouhé době znovu ochutnal a stále umí :-)

Aperitivní šampaňské a tři ryzlinky

Aktuální počasí mne svádí spíš k nealkoholickému pivu a za studena macerovaným čajům, ale přeci jen se s vámi podělím o degustační poznámky k osvěžujícím vínům. Třeba takové Champagne Lacourte-Godbillon Terroirs d'Ecueil Brut Premier Cru. O podniku už jsem tu něco psal, nově mají vinice v certifikovaném bio režimu a došlo k výrazné modernizaci vinět, výsledek se mi dost líbí. Zřetelný je i větší důraz na terroir, specifické polohy a tak, prostě ve všech ohledech sledují aktuální trendy :-) Tohle víno je jejich základ a pohled na Ecueil jako celek, směs různých vinic s průměrným stářím 30 let, odrůdově 85 % Pinot Noir a 15 % Chardonnay, čistě nerez. Tato konkrétní varianta je 64 % ročník 2014 a zbytek rezervy z 2013 a 2012, na kalech v lahvi 32 měsíců, odstřeleno 21.11.2017 a tedy již s prostorem trochu se uležet, dozáž 6 g/l. Hezky vše uvedeno na vinětě. Citronová barva, pěkné vytrvalé perlení. Stále čerstvá vůně ale již se známkami nazrávání, čistá, energická, ovocná do jablka a citrusů, s decentní brioškovou linkou a dotyky sušeného ovoce. Suché, šťavnaté, vyvážené sic lehce přísnější, přímočaře pěkně ovocité, skvěle pitelné, zábavné aperitivní pití s přesahem. Baví dost, vozí WeinOrt.

Dva Pinoty a Dolcetto

O víkendu jsem vyrazil s rodinou a přáteli do Jižních Čech a samozřejmě nabral zásoby různorodých vín. Od osvědčené klasiky „tohle chutná skoro každému“, přes zajímavá charakterní vína po trochu netradiční kousky až vinařský punk. Selekce byla myšlena i jako experiment, těšil jsem se jaká (pokud vůbec nějaká) vína vyvolají výraznější reakci, bude se o ně někdo zajímat víc a prostě se jen nevypaří coby doprovod hovoru a jídla. Výsledkem bádání je zápisník prakticky bez poznámek, dva více než příjemné večery s fajn víny a ověření známého faktu, že na náladě a společnosti záleží podobně, jako na obsahu lahve :-) Ale pár řádků jsem si přeci jen zapsal a dnes bych se chtěl, přes venkovní tropické teploty, podělit hlavně o tři červená.