pátek 31. prosince 2010

Rekapitulace ročníku 2010 na Jižním svahu

cacik_vanocni_rose_2010Poslední den roku jsem tu už dvakrát věnoval jakési rekapitulaci, co zajímavého jsem tu pro vás vyplodil, výběru vín co mne nejvíce zaujala a podobným věcem. A nejinak tomu bude i letos. Jak tak koukám na balík spáchaných článků (slušných 248 kousků to bylo!), lze pozorovat odklon od recenzí jednotlivých vín a nárůst všemožných zamyšlení, zpráv ze světa vína a obecně různorodého plkání. Ne že bych pil méně (byť zběsilé tempo degustací jsem trochu omezil), jen jsem prostě měl u mnohem méně lahví chuť k nim něco plodit a lákalo mne psát o jiných věcech. Pohled do degustačních poznámek prozrazuje, že doma jsem otevíral téměř přesně po třetině vína z ČR, Francie a ostatních zemí (nejsou v tom započítány degustace, i kdyby šlo o ty u nás doma). Celkem ostře to kontrastuje se stavem „skladových zásob“, kde má Francie dvě třetiny a ze zbylé třetiny je většina ČR, ostatní země v zásobách zabírají sotva desetinu. Spousta vín z Francie ještě čeká na svou příležitost a doufejme zraje do krásy ve sklepě, zatímco vína dalších zemí ukládám mnohem méně často a kupuji spíše s vidinou brzkého prozkoumání. Mám obavu, že tak za 5 let, pokud budu ještě blog psát, dojde k jeho totálnímu posunu na vína z Bordeaux, která bude třeba začít rychle odpíjet :-) Ale teď už hurá na ročník 2010 v článcích na Jižním svahu…

Výpravy, průvodci, fotodeníky clos_de_reas
Krom běžných zápisků se mi tu občas zadaří něco většího, přiblížení nějaké oblasti či stylu vína například, na co mohu později více odkazovat. A pak taky všelijaké malé (foto)seriály z výprav za vínem. Letos je to (Foto)deníček z průletu částí Burgundska I. a jeho přímé pokračování (Foto)deníček z průletu částí Burgundska II., následovaný článkem Úvodní fotoprůlet a dojmologie z Wachau. K oběma oblastem jsem se později vracel spíše okrajově u článku o jednotlivých vínech. Velkou sérií jsem přiblížil svou novou alkoholickou lásku – saké. A to přímo z Japonska, ke kterému vyplodil i hromadu dalších alkoholicko-gastronomicko-kulturních článků. Saké sérii najdete v článcích Úvod do saké I. – Výroba krok za krokem, Úvod do saké II. – Druhy a styly saké, Úvod do saké III. – Historie ve zkratce a též O pití saké nad devíti vzorky. Několikadenní listopadový pobyt ve Vídni vyústil v sérii článků, kupříkladu Souboj vídeňských řízků – tele vs. vepř! A v prosinci jsem zůstal doma s článkem Autentická fotozpráva o vinařsko-kulinářské návštěvě omrzlých Bořetic. Malou výpravou do Alsaska je zápisek Rangen na fotkách a ve skleničce.

Top vína roku

tarlant_1998Podstatnou část vín, která bych označil za největší letošní zážitky, jsem chutnal pouze na degustacích a o některých nakonec ani nepsal (především z akcí v Burgundsku jsem nakonec vyplodil jen pár drobností). Každopádně kdybych měl vybrat jen pár těch, která rozhodně chci ochutnat znovu, tak je to Hollóvár Hárslevelű 2008 (Příběh o zkapalnění kopce Somló), Bočky 2009 Richarda Stávka (Autentická fotozpráva o vinařsko-kulinářské návštěvě omrzlých Bořetic), Hartford Court  Land’s Edge Vineyards Pinot Noir 2005 (O slepé jistotě nad báječnými pinoty), Château Rayas Châteauneuf-du-Pape 2001 „Pignan“ a Alain Graillot Crozes-Hermitage 2005 „La Guiraude“ (Velká vína severní a jižní Rhôny), Domaine Philippe Foreau Vouvray Méthode Traditionel Brut Réserve 1995 (Parádní Chenin Blanc a prokletí ochutnávek), Frankovka 2009 od Oty Ševčíka (Autenticky, mladě a pouze z hroznů), Weingut Egon Müller 1988er Wiltinger Braune Krupp Riesling Spätlese (Egon Müller na Mosele a Slovensku),  Riesling Wallufer Walkenberg různých přívlastků a ročníků z vinařství J.B. Becker (Mladé i vyzrálé Ryzlinky a Pinoty od Rýna), Frankovky ze Strekova 1075 (Južnoslovenská vinohradnícka oblasť aneb nejen Strekov 1075), Emilio Lustau Palo Cortado Península (Od Fino po Oloroso – dvanáct podob sherry), Oxana Sauvignon 2007 z Dobré vinice (Večer s neobvyklou kráskou Oxanou), Ráspi Kékfrankos 2007 (15x Maďarsko – od Olaszrizlingu po Bikavér, chystám zápisek jen o vínech Ráspi, propadl jsem jim), Champagne Tarlant La Vigne d’Antan – Non greffée Chardonnay, Champagne Tarlant Rosé Prestige Millesime 1999 Extra Brut a Champagne Tarlant Prestige Millesime 1998 Extra brut (Předfyloxerové emoce s Champagne Tarlant).

Sklenka vína a měsícZ lahví, které už jsem popíjel celé doma, bych to určitě velmi rád zopakoval u Rother Zierfahndler vinařství Luboš Malatschek (Pinot z parku, Rother Zierfahndler z Limbachu), Les Vignes de Vrigny z domu Egly-Ouriet  (Fascinace bublinkami z Les Vignes de Vrigny), Thierry Beaumont Crémant de Bourgogne Brut Rosé (Parádní bublavá růžovka z Aligoté a Pinotu), Podrumi manastira Tvrdoš Vranac 2007 (Tvrdošský Vranac aneb o vinných překvapeních), Weißburgunder „Trauben, Liebe und Zeit“ 2007 vinařství Strohmeier (Hrozny, láska a čas ročníku 2007), Cuvée Kambrium 2007 z Dobré Vinice (Chřestění do rytmu VŘSR),  Champagne A.R. Lenoble Grand Cru Blanc de Blancs 2000 (Bublinková potěšení Drappier a Lenoble), Domaine des Corbillières Touraine Blanc Justine Barbou 2008 (Nádherný mladý Sauvignon z Touraine), Domaine François Crochet Sancerre Rosé 2008 (Růžové přivolávání jara), Domaine de la Garrene 2008 (Kyselý králíček Burgundska 2008), Lucien Albrecht Crémant d’Alsace Riesling Brut (Jeden ryzlink tichý a druhý bublavý), Alex Gambal Bourgogne Pinot Noir 2007 „Cuvée Les Deux Papis“ (Chutné burgundské a moravská frankovka), Grüner Veltliner 2008 Alte Reben Weelfel vinařství Wimmer-Czerny (Vánoce s veltlínem ze starých keřů) a mnoho dalších…

Opakující se témata

Vinium muškát moravskýTak trochu smutné je, že tématem, o kterém jsem tu psal něco skoro nejčastěji, jsou vinné podvody. A z velké části u nás. Věnoval jsem se jim třeba v zápiscích Blbá nálada z vinných podvodů, Něco málo o falešných vínech, Pravé, falešné a Palmer jak z 19. století, O zrušené pokutě a ověřování pravosti vín, Templářský průšvih plný emocí a hrdosti či Různé šarže a lahvování aneb z Velkých Pavlovic na Slovensko.

Taky jsem se tu několikrát dostal k tématu vinných nadšenců a vínopsavců, různých úchylek v téhle skupině konzumentů vína a historek ze života. Například v zápisku Mých deset pravd vinného nadšence (a s ním trochu souvisejícím Boření vinných mýtů), Historka s Lafitem, Co víno dalo a vzalo, Proč jim to víno neomlátím o hlavu?, Burgundské zastavení aneb ochutnávka slušně, Psaní o víně aneb komentujte!, Pinot z Maranges a něco o sklenkách, Krátké zamyšlení nad „vadnými“ lahvemi, Vypijete více vína z velké sklenice?, Italská párty a malé víno lepší velkého, Za stolečkem pro hospic.

Restaurace
polevkaNe že bych letos nechodil po restauracích, ale často šlo o sázky na jistotu a místa, o kterých jsem se tu už zmiňoval dříve (Na Kopci, za všechny). Ale pár objevů a míst, kam bych se rád vrátil (či vracím), přeci jen mám a o některých se nejspíš ještě zmíním. O tom největším kulturně-gastronomickém zážitku pak budu psát určitě, byť jeho opakování je asi nereálné. Mezi největší objevy se zařadil jeden podnik z Vídně, o kterém jsem se rozepsal v článku Vídeňská zážitková gastronomie – Mraz & Sohn, ale ve stejném městě bych rád znovu zašel i na řízeček - Souboj vídeňských řízků – tele vs. vepř!. Pravidelně se chodím nabaštit do podniku Las Adelitas, psal jsem o něm v Scuk v Las Adelitas. A dost příjemné překvapení byla restaurace v mém rodném městě popsaná v článku Argentinsko-francouzská kráska a Strom života.

Degustace a vinné trendy v mé sklence

konyari_loliense_2007V průběhu roku jsem se začal mnohem více zajímat o vína z Maďarska a psal o nich hned několikrát, nejvíce v reportážích z degustací Maďarský desetiboj ve Viničním altánu, 15x Maďarsko – od Olaszrizlingu po Bikavér a Příběh o zkapalnění kopce Somló, ale třeba i v případě jednotlivých a hodně povedených lahví v zápiscích Dva báječné pinoty – Maďarsko vs. Burgundsko, Dvě mladé červené krásky nebo Frankovka z Villány. A také jsem si znovu opakovaně ověřil, jak fantastické víno je sherry a nakolik mi vyhovuje. Psal jsem o tom v zápiscích Od Fino po Oloroso – dvanáct podob sherry a Sherry suchá nepochopená i sladce omamná. A tak trochu jsem se věnoval sortimentu z běžných obchodů (a chtěl bych víc, viz Vinná mapa supermarketů I. – Idea), vlastně z nutnosti na letním táboře - Mléčná benzínka a zbylá vína chlazená v potoce. Jo a taky jsem začal pravidelně chodit do jednoho skutečného vinného sklípku, který se otevřel v centru Prahy - Tip na fajn odpoledne v srdci Prahy.

johannishof_skolni-statek_reisten Tradicí se stala ochutnávka pinotů z Čech a Moravy po pěti letech jejich zrání, letos rozdělená na dvě části - Pinot Noir z Čech a Moravy 2005 – část I., Pinot Noir z Čech a Moravy 2005 – část II. A další odrůdové ochutnávky najdete v zápisku 18x Rulandské bílé ve slepé ochutnávce, Německý ryzlink osmkrát jinak, Německo, Čechy, Morava… 1+4x3+3 ryzlinků!, Ryzlinky a báječné české kozí sýry, Parádní Chenin Blanc a prokletí ochutnávek, O slepé jistotě nad báječnými pinoty, O pití saké nad devíti vzorky či Válka klonů aneb jméno odrůdy nestačí.

melanie_tarlantPodařilo se mi absolvovat sérii zajímavých ochutnávek přímo s vinaři či jinými zástupci vinařství, o některých jsem ještě ani nestihl napsat a nejméně u dvou to musím napravit. Totální pocitovka, která nakonec ani neskončila popisem vín, je Domaine Weinbach (nejen) pro fotografy. Vínům už jsem se normálně věnoval v Hvězdné nebe v Chile – Altair a Sideral, Vinařství Flajšinger a jejich „jiný“ přístup, Hans Czerny a přehlídka pochoutek z Wagramu, Benátská vína rozšiřovala obzory v Praze, Dobrá (a leckdy skvělá) vinice či Reprezentativní desítka vín z Tanzbergu. Ale bylo toho mnohem víc, třeba zápisky Markuzziho přehlídka vín Itálie, Južnoslovenská vinohradnícka oblasť aneb nejen Strekov 1075, Slaný & Mělník: Čechy do toho!, Mladá vína s pěkným výhledem, Mladé i vyzrálé Ryzlinky a Pinoty od Rýna (J.B. Becker), Egon Müller na Mosele a Slovensku, Autenticky, mladě a pouze z hroznů (Autentisté), Den s destiláty… i k večeři místo vína, Vinař roku 2010 s mistry vína, Zahradní slavnost jiných vín, Reisten ročník 2009 a projekt L-G-L, Válka klonů aneb jméno odrůdy nestačí (Castello Banfi), A přišla Domina s velkýma… strmými svahy (Weingut Werner Höfling), Předfyloxerové emoce s Champagne Tarlant, Svaté vítězství na degustaci Templářský sklepů a nakonec Před dubem za dubem nikdo nesmí stát (Dva duby).

nalevani_neuburkAle těch ochutnávek bylo více a i když bez vinařů, tak bych na leckteré nerad zapomněl, třeba tu ze zápisku Pfingstberg vůni, chutí, obrazem i hmatem, Degustační narozeniny v košířském sklípku, Velká vína severní a jižní Rhôny, Večer s neobvyklou kráskou Oxanou a ostatně i Galadegustace Prague Wine Weeku 2010, Den otevřeného skladu u Neubauerů a Průlet galadegustací Kupmeto se dvěma objevy.

Uf, další náročný rok za námi. Co asi přinese ten příští? Jak tak koukám na články výše, tak děsně těkám, měl bych se konečně něčemu začít věnovat pořádně. Vzhledem k tomu, kolik se jich dostalo do výběru top zážitků roku, tak se nabízí šampaňské a bubliny obecně (manželka by z takové specializace byla myslím též nadšena), ale pohled na zůstatek na účtu tak nějak říká, že by to nebyl dobrý nápad…

Předchozí ročníkové rekapitulace najdete v zápisích Objevy ročníku 2009 aneb výběr z jižního svahu a Objevy ročníku 2008 aneb malá rekapitulace.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 30. prosince 2010

Nová přívlastková vína z Číny – karcinogenní sběr a kontaminet

promichat_a_je_tu_vinoČR má aktuálně svůj vlastní malý vinný problém (článek Templářský průšvih plný emocí a hrdosti postupně doplňuji v komentářích o nové dění, templáři i přes všechno tohle stále slaví úspěchy, třeba teď při testu supermarketových vín na Slovensku), ale některé země jsou proti nám hodně napřed. Čína, která množstvím nových výsadeb aspiruje na budoucího velkého celosvětového hráče na trhu (především) levných spotřebních vín, si na závěr roku připravila moc pěkný skandál (viz například Shanghai Daily, titulek článku jsem si výjimečně vypůjčil, použil jej Mikuláš Duda na Twitteru). A když už něco tahle země podělá, tak to většinou stojí za to. U nás se do vína míchají hrozny pochybného původu, v Číně to jde tak daleko, že v lahvi je skutečného vína třeba jen dvacet procent. A nebo taky žádné. A jako bonus tohle všechno s nálepkou zavedeného vinařského podniku (například čínského Great Wall, ale i firem z Francie), samozřejmě falešnou, a v počtu milionů lahví. Alespoň že reakcí jsou zmražené bankovní účty, odebrání licencí na výrobu vína a několik zatčených. Což má obnovit důvěru ve zbytek produkce a ubezpečit lid, že se nemají čeho bát a na potraviny se dohlíží (celkem logické chování, po nedávném průšvihu s kontaminovaným mlékem, které několik dětí zabilo a dalším způsobilo velké zdravotní potíže). Co přesně se dělo?

Průšvih se provalil v oblasti Changli (provincie Hebei), někdy označované jako „Bordeaux Číny“ (Čína takto ovšem v průběhu let postupně označila skoro všechny své vinařské oblasti, nezávisle na tom, jak hodně jsou odlišné klimaticky i geologicky či přímo nevhodné pro pěstování vína), která je momentálně zodpovědná za třetinu domácí produkce, a na různé úrovni v něm jelo až třicet podniků. Část jen padělala viněty, ale v případě minimálně tří vinařství - Jiahua, Yeli a Genghao – šlo vše mnohem dál. Víno se tam vyrábělo podobně, jako se u nás někdy „upravuje“ burčák – základ vína, kupa vody, cukru a jako bonus chemická barviva a aromata. A když tohle procházelo, troufli si vynechat fermentované hrozny úplně a „víno“ sestavit pouze z cukru, vody a chemikálií. A nejen potravinářských a zdraví více méně „neškodných“ záležitostí, ale i karcinogenních sajrajtů a látek schopných způsobit nepravidelnosti v srdečním tepu či bolesti hlavy (což tedy zvládne i víno s vyšším obsahem síry). Nejlevnější takový kousek se pak prodával za nějakých 10 jüanů, tedy asi 29,- Kč (a jen polovic velkoobchodně). Kdo ví, co jste to tedy nedávno pil

Jsem přesvědčen, že dobře namíchané umělé víno by v nějaké srovnávačce současné nejlevnější průmyslové produkce ze skutečných hroznů možná ani nepropadlo a díky pokrokům v potravinářské chemii působilo přesvědčivě. Ale jednou se říká víno fermentovaným hroznům a tak by to i mělo zůstat. Rakousku trvalo vzpamatovat se z aféry s „nemrznoucí směsí“ v osmdesátých letech minulého století docela dlouho, Čína se myslím oklepe o dost rychleji. Přesto je podobný průšvih hned v počátcích rozvoje jejich vinařství hodně nemilá záležitost. Podvody a podvůdky u nás působí proti tomuhle jako dětská hra, ale my jsme zase ve vinařství a (při troše štěstí i v důvěryhodnosti podnikatelského prostředí, byť o tem by se dalo asi dost polemizovat) o pár let dál a můžeme si dovolit takový luxus, jako kritiku pouhého odlišného původu hroznů než je na vinětě napsáno :-)

Každopádně mi to celé znovu připomnělo jeden starý vtip na Bugemosu

vaultice_pozdni_sber

Zobraz celý článek...

středa 29. prosince 2010

Šampaňské od paní Šulcové

champagne_gonet_sulcova_grand_cru_brutO nákupu vína někdy rozhodne úplná blbost, kupříkladu česky znějící jméno na lahvi šampaňského. Štědrý dne jsme oslavili s lahví Champagne Gonet-Sulcova, vína rodinného producenta s vlastními vinicemi specializujícího se na Blanc de Blancs, šumivá vína čistě z odrůdy Chardonnay. V Champagne je spousta podniků se zahraničně znějícími jmény, ale čeština je myslím unikátní pro tenhle jeden. Do domu ji sňatkem přinesla Libuše Šulcová  (nyní Gonet-Šulcová), modelka pokukující po kariéře letušky, která však po setkání s Vincentem Gonetem plány změnila a stala se vinařkou (přesněji vinohradnicí, stará se o révu, zatímco manžel je zodpovědný za sklep). To bylo před čtyřiceti lety. Za tu dobu se i samotné vinařství změnilo a rozrostlo. Provoz se přestěhoval do Épernay, přibyl syn Yan-Alexandre, dcera Karla a taky pár hektarů vinic, dnes jich obhospodařují přibližně dvacet v oblastech (a okolí obcí) Oger, Le Mesnil-sur-Oger (původní sídlo vinařství), Vertus, Barbonne Fayel a Montgueux, jak naznačeno výše s převahou odrůdy Chardonnay a zhruba 20% Pinot Noir.

Champagne Gonet-Sulcova Grand Cru 2004 Brut (původ hroznů v Le Mesnil-sur-Oger a Oger) není top produktem vinařství, tím je Gaïa Grand Cru Chardonnay oproti tomuto navíc částečně vinifikované ve dřevě, ale tahle láhev je myslím dobrou ukázkou, jak si vinařství představuje opravdu dobré šampaňské a co od nich očekávat. A i když na ně moc nedám, láká i nálepka se zlatou medailí z Concours d'Epernay 2009, tam by totiž měli vědět, jak mají bubliny vypadat :-) Viněta mi moc nesedí, jiným zase bude (mrkněte i na ostatní na jejich webu), důležitý je obsah lahve. Na ročníkové šampaňské je to poměrně mladé, pochází ze sklizně 2004 a ve sklepě na kvasnicích si poleželo 4 roky. Barva je pěkná, spíše světlejší žlutá s lehce zelenkavým odleskem, sklenkou se prohánějí kvanta až překvapivě maličkých bublinek. Vůně je velmi svěží, mladá, jemná, elegantní, klasická a vybízející k napití. Nijak složitá, ale velmi příjemná, harmonická a zráním myslím ještě získá. V chuti je projev aperitivně lehký, čistý, svěží, sametově hebký, krásně vyvážený. Kyselina, delší dojezd, ovocitost. Pije se to bezvadně a dost mne baví, víno je parádně udělané. Moc fajn slavnostní přípitek či láhev na popíjení celý večer. Od ročníkového Champagne ale přeci jen čekám poněkud komplexnější, propracovanější projev. Za požadovaných „pouhých“ (na víno je to hodně, na ročníkové Champagne málo) 700,- Kč, respektive přímo ve Francii nějakých 20€, je to však výsledek dost povedený a nákupu, byť byl původně veden hlavně jménem, nelituji.

Zobraz celý článek...

úterý 28. prosince 2010

Výsledky ankety „Vánoce na talíři doprovodí…“

pstruziVánoce jsou za námi a s nimi i anketa o rybě na štědrovečerním stole. Jak to dopadlo mezi vinnými zmlsanci? I ti jasně preferují klasiku v podobě kapra, na talíři skončil u 61% (99 z celkových 160) hlasujících. Takový kapr, když se umí připravit, může být opravdu fajn. Jaký je váš oblíbený recept? Obalujete nebo ne? :-) Druhé místo si s velkým odstupem odnesl candát, získal 14 hlasů (8%). Byl i v našem plánu, ale shánění jsme nechali na poslední chvíli, a jelikož je zrovna trochu nedostatkový, tak neuspěli. Jen těsně za candátem se umístil losos se 13 hlasy (8%) a stejně mělo i jiné maso, tedy vůbec ne ryba. Jiné sladkovodní nebo mořské ryby mají shodně po devíti hlasech. A pouze tři hlasující nejedí maso vůbec.

anketa_ryba_vanoce
Hlasovat můžete v další sezónní anketě (velmi podobné jako tu byla už před lety, těším se na vývoj), týká se šumivých vín, kterých v následujících dnech bude otevřeno asi nejvíce za celý rok. Jak často je pijete? Jen jako přípitky na oslavách, nebo otevíráte mnohem častěji?

Zobraz celý článek...

pondělí 27. prosince 2010

Vánoční těkání s rybízákem, pivem a voskem

zalozeny_stulVánoce jsou ideální příležitost pro otevření nějakých opravdu dobrých vín, k hezky založenému stolu a pečlivě připraveným svátečním jídlům tak nějak patří. Nebudu tajit, že pár takových se mi odšpuntovat povedlo, ale těm se budu věnovat až příště. Pro dnešek takové trochu těkavé poznámky. Vlastně jediná vinná bude k Moulis de Citran 2000, druhému vínu Château Citran (Haut-Médoc). Vinařství si prošlo docela těžkým obdobím, ale poslední dvě desítky let je docela spolehlivým zdrojem fajn pití. Tohle není žádné velké víno, ale bylo v až překvapivě bezvadné kondici, uhlazené a velmi pěkně vyzrálé. Stále ještě s červeným ovocem, linkou kouře, uzeného dřeva. Příjemné, vyvážené, delší a především parádně pitelné. V podstatě o něm píšu jako o demonstraci fungování dobré restaurace, dnes již velmi profláklého podniku Na kopci. Tohle víno v lístku nemají, ale když máte štěstí a someliér ví, že jste do vína blázni (kupříkladu na vás vystřelí: „Jak jste si přinesli na narozeniny ten hodně starý Talbot, tak tohle by vás mohlo zajímat…“), je schopen ze skladu lovit všelijaké podobné špeky (v našem případě to byl ještě hodně povedený Malbec z Cahors) a dost rozumně pracovat s cenou. A tohle jsou ty „detaily“ nad rámec opravdu dobrého jídla, kvůli kterým se tam vracím.

moulis_citran_2000
vino_rybizoveA teď malý odskok vlastně taky k vínu, rybízáku. Včera jsme ho s rodinou vypili skoro litr a býval bych rád pokračoval, ale babička chtěla trochu nechat na večer a víc nebylo. Vyrábí ho příbuzný z Nového Bydžova a jde o vyvážené cuvée rybízu černého a červeného, s nemalou dávkou cukru, který se v ovoci původně rozhodně nevyskytoval :-) Každopádně skoro každý rok je výsledkem nádherně barevný (což na fotce z mobilu bohužel není vidět), hutný, silně alkoholický nápoj, nasládlý ale s velmi výraznou kyselinou. Voní to, bezvadně se pije a strašně těžko se u toho odhaduje míra. Až je pozdě. I po letech, kdy se můj vinný vkus opravdu dost změnil (= jsem o dost zmlsanější), mi tohle přijde prostě skvělé. Někdy musím přivést láhev a dát ji na nějakou ochutnávku. Co vy a rybízák? Dá se u nás pořídit vůbec nějaká regulérní komerční produkce, nebo je to jen doména domácích kvasičů?

pivo_xaintKdyž jsme u domácí produkce… v posledních letech docela sleduji, kolik lidí zkouší vyrábět pivo. Z toho, co jsem měl možnost pít, mi výsledky přišli o dost přijatelnější než u leckterých pokusů mikrovinařských, dokonce velmi často bez problémů překonávající zavedenou produkci slavných pivovarů. Jeden můj kamarád se tomu věnuje už pár let a někdy mám chuť mu doporučit, ať to zkusí legálně nabízet a prodávat (o co složitější mohou být hygienické a jiné požadavky oproti produkci vína, víte někdo?), třeba se časem bude moct vykašlat na počítače (kupa vinných i dalších experimentátorů se rekrutuje z řad IT, zvláštní). Vánoce jsem oslavil mimo jiné jeho nádherným silným hořkým kouskem a říkal si, o co lépe chutná, než naprostá většina běžně prodávané průmyslové produkce (která má ale nyní naštěstí konkurenci ve spoustě menších zajímavých pivovarů). A už se těším na leden, kdy by měl být k dispozici medový speciál. Znáte někoho, kdo si sám vaří pivo? Zkoušeli jste to sami?

liti_vosku
A na závěr nezvyklý pohled do mého soukromí, předpověď na celý příští rok! Na fotce výše je objekt odlitý z vosku. Vidíte v tom to samé co já? :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 23. prosince 2010

Vinná videa - Klára Kollárová, korkové promo

kollarova_Z1Televize Z1 má na webu rozhovor se someliérkou Klárou Kollárovou. Nejznámější je asi díky práci v restauraci La Degustation, ale má hromadu dalších aktivit. Rozhovor je to fajn, začíná rovnou vytažením svou sklenek a lahve Frankovky, tak se mi to líbí. Možná být lepšího redaktora, tak jsme se mohli doslechnout odpovědi i na zajímavější otázky a nesklouzávat stále k prostému opíjení a bolení hlavy :-) Každopádně doporučuji. Rozhodně se pobavíte více, než u následující propagace korkových uzávěrů…

Korkovému průmyslu totiž teče do bot a dělá všechno proto (poměrně logicky), aby tento stav zvrátil. Jenže místo propagace kladných vlastností korku v podstatě spíše kopou kolem sebe a snaží se co nejvíce poškodit ostatní. Takže se dozvídáme, že „korková vada“ může být klidně i ze sudu (viz článek v Decanteru, je to celkem známý fakt a kupy dalších podobných vad a jejich důvodů jsou pěkně popsány v dříve recenzované knize To Cork or Not To Cork, aktuální vytažení na světlo má dle všeho přímou souvislost s kampaní na podporu korku) či jak jsou jiné varianty neekologické, no jen si představte ty tuny plastu a kovu, zatímco kůra stromu je obnovitelný zdroj...


A navíc vám plastový špunt v lahvi může úplně pokazit šanci na sex a ještě zadusit velrybu a šroubový uzávěr zajistit, že vás vyhodí z práce. Ta videa výše jsou fakt děsná, brr… ale za vidění stojí. Na protest proti podobným reklamám nejspíše zítra otevřu u svátečního stolu něco s alternativním uzávěrem, pěkný veltlín nebo ryzlink z Rakouska se šroubovým, třeba.

Zobraz celý článek...

středa 22. prosince 2010

3x bio(dynamické) víno ze Sparu – a s pandou!

nikolaihof_gruner_veltlinerPřed měsícem jsem se tu v článku „Vídeňská potulka – svařák, Plachutta a tak“ zmiňoval, že se mi povedlo ve Spar Gurmet ulovit tři zajímavá vína z Rakouska, všechno bio či biodynamika a od slušných producentů, cenově okolo 10€. Teď už jsou všechna ta vína vypita a mohu vytvořit nějaký ten závěr, zda jsem jásal předčasně a šlo prostě o supermarketovky, nebo lze Rakousku opravdu hodně závidět. A začneme vínem nejdražším (11,29€) a paradoxně i nejslabším. Nikolaihof je poměrně dost prestižní vinařství z obce Mautern ve Wachau (web vinařství, obecně o Wachau jsem tu páchal jeden fotoprůlet), jako jedni z mála v těch místech hospodaří bio a dokonce biodynamicky, s certifikací Demeter. Nelze je přehlédnout, mají v obci všude velké reklamy a sami se považují za nejstarší vinařství v Rakousku (vzhledem k hromadě památek, které mají na pozemcích, to dost možná bude i pravda). Zakoupil jsem jejich Grüner Veltliner 2009, bez v oblasti typického označení kvality (Federspiel, Smaragd,..), ale s pandou – logem World Wide Fund for Nature. Jde o víno podporující místní projekty WWF, z každé prodané lahve jim jde jedno euro. Co najdeme v lahvi po odšroubování uzávěru (v Rakousku už dneska velmi obvyklá věc, hlavně u čerstvých bílých vín) z vysoké štíhlé lahve?

Výrazná temnější zlatavá barva se zeleným odleskem, zralé hrozny a trocha lahvové nazrálosti ve vůni, med, bílý pepř a zemitost. Bohužel zároveň lehce naoxidované (možná vada konkrétní lahve, nevím), což je patrnější ve vůni i chuti při nižší teplotě. Jakmile víno trochu zteplá, tak se uhladí a působí o trochu čistěji a i se lépe pije. Suché, spíše lehčí, medové, hodně kyselin, trochu ovoce, nazrálost, opět lehce naoxidované. Spíše jednoduché a obyčejné. Obzvláště trochu teplejší (14°C) se to pije opravdu dobře a láhev zmizí prakticky sama, ale podruhé bych si ho nekoupil. Za 11€ pořídíte i mnohem lépe.

meinklang_blauburgunder_2008Druhé víno stálo už jen 8.59€ a pochází z biodynamické farmy Meinklang (web) sídlící v Burgenlandu (ovšem nově s vinicí i na kopci Somló), krom vinaření pěstují třeba jablka, chovají skot plemene Angus (takže si mohou vyrábět vlastní biodynamické preparáty), koně, kozy... Biodynamika ve vinici a bezpřídavkové zpracování ve sklepě, tedy spontánní fermentace, žádné dodané enzymy, snad jen troše síry se nevyhnou. Vína zpracovávají v dřevěných sudech či velmi efektně vypadajících betonových vajíčkách (viz web). Ve sklence jsem měl Blauburgunder 2008 (tedy Rulandské modré / Pinot noir), v odpovídající burgundské lahvi s fajn celokorkem. Poměrně hluboká barva, lehce nazrálá. Odrůdová, příjemná vůně. Třešně až lehce kvasící, trochu čokoláda a kořenitost. Středně plné, výrazná kyselina, dobré tělo a struktura, trochu hrubší a ne (ještě?) úplně srovnané, teplejší dojem z alkoholu, ale veskrze příjemné serióznější pití, které se navíc s časem pěkně rozvíjí. Za tyhle peníze dost povedený pinot, s průměrným platem ve Vídni bych ho asi pil dost často :-) Ale i s tím českým, pokud budu mít do Vídně zase cestu, nejspíš láhev či dvě dokoupím a zkusím jejich další produkci.

sepp_moser_zweigeltA nakonec nejlevnější vzorek, 7,99€ a láhev z vinařství Sepp Moser (web). To je další hodně slavné jméno a biovinař, z jeho vinic v Kremstalu pocházejí parádní veltlíny a ryzlinky, ovšem vinaří též v Burgenlandu, u Nesiderského jezera. Budu se mu ale věnovat více později, teď rovnou k vínu ze Sparu. Šlo o burgenlandský (pochází přímo z národního parku Neusiedlersee-Seewinkel) Wild Life Zweigelt 2008, opět podporující projekty WWF. Zelená bordó láhev a šroubový uzávěr. Temně švestková barva a stejně výrazná, tmavá, divočejší aromatika. Kořenitost, kvasné ovoce, trochu rozházené a ne úplně harmonické. V chuti suché a opět hodně výrazné, plnější, fajn tříslo, kyseliny. Znovu takové nesrovnané, mladé, ale veskrze fajn pitelné sympatické víno. Nijak složité dobré červené a název „wild life“ tak nějak evokuje nespoutanost, která v něm je, ale přeci jen mi přišlo více neurovnané než příjemně divoké :-)

Verdikt? Ne, Sparu ve Vídni bych se pro nákup vína nebál :-) A schválně se někdy podívám, jaká vína v podobných cenových relacích seženu v našich marketech, a to nejen vzhledem ke kvalitě obsahu, ale i jménu producentů a demonstrovaného přístupu k přírodě…

Zobraz celý článek...

úterý 21. prosince 2010

PF 2011 z Jižního svahu

Utíká to děsně rychle, že jo? Další rok je pryč a co z něj zůstalo? Při troše štěstí spousta příjemných (nebo alespoň zajímavých) vzpomínek. Všem přeji, aby rok příští byl takový, jaký si jen budete přát. Voňavý, šťavnatý a klidně i bio, pokud to tak máte rádi :-)

pf2011_jizni_svah
Do Silvestra zde ještě pár článků objevíte, možná něco k bublinám, třeba i k destilátům jak dělaným na posezení u stromečku s dárky a cukrovím, ale i na tichá vína dojde :-) Doufám, že okolo svátků plánujete otevírat nějaká zajímavá vína, a taky se podělíte o zážitky!

P.S. Betlémská hvězda na jablku není práce grafického editoru! :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 20. prosince 2010

Výsledky ankety „Když velké vinařství s produkcí i pro supermarkety, tak…“

pinot_znovinSupermarketová vína mají špatné jméno, ve většině případu právem, vinnému nadšenci většinou nejsou schopna nabídnout žádný větší zážitek, ale běžné konzumenty většinou bez problémů uspokojí. Spousta velkých producentů supermarketovek sem tam tvoří i vína velmi kvalitní a zajímavá, u kterých často v promo materiálech tvrdí, jak je „v supermarketech nikdy nenajdete“, sami se od těchto obchodů distancují. V minulé anketě jsem se snažil vypsat hlavní hráče na našem trhu a položil jednoduchý dotaz. Když už si budete kupovat víno od některého ze zásobitelů supermarketů, kdo by to tak byl? V anketě byla možnost hlasovat hned pro několik najednou. Jasným vítězem se stal (dle očekávání) Znovín Znojmo, z 250 hlasujících jej zvolilo 130, tedy přes polovinu (52%). Je s podivem, že si tento gigant stále drží tak dobré jméno, i přes stovky tisíc litrů opravdu obyčejných vín a prodej vína ze zahraničí pod svou vinětou (na rozdíl od jiných však původ na lahvích deklarují, byť menším písmem, než je mi milé). Jenže zároveň si velmi zakládají na konkrétních místech původu a propagují je seč jim síly stačí, na což vinní nadšenci slyší, tahají tisíce lidí po vinicích a připravují i moc fajn vína, navíc i ty jejich úplné základky jsou bez problémů pitelné a nestydí se za ně, prodávají je pod jasně zřetelným vlastním jménem (oproti třeba vinařství Kovacs, které se v supermarketech Tesco skrývalo pod značkou Royal Wines). Myslím zasloužené vítězství.

Stejně jako druhé místo pro Vinselekt Miloše Michlovského (111 hlasů, 44%), v tomto případě jednu z domácích vinařských špiček. Leckdo si ho myslím s produkcí pro supermarkety ani nespojí, ale rozhodně do této společnosti patří, na zakázku takto produkuje velkou spoustu vína. Jeho řada pro Tesco byla jeden čas parádní volbou (hlavně ryzlink, za stovku nádhera). Třetí místo už je s poměrně velkým odstupem, 45 hlasů (18%), a patří Vinným sklepům Valtice. Jen o kousek za nimi, se 43 hlasy (17%) jsou Habánské sklepy. Další výsledky viz tabulka níže. A uvítám v komentářích nějaké vaše poznámky, pro koho a proč jste hlasovali.

anketa_vinarstvi_supermarke
Jedna anketa skončila, další tu máte, tentokrát poběží trochu kratší dobu. Budete mít na Štědrý den rybu? A jakou? Klasický kapřík? Nebo snad něco z hlubin moře? Hlasujte!

Zobraz celý článek...

pátek 17. prosince 2010

Cuvée Fénix aneb sbírka na nové Nové vinařství

fenix_2010_nove_vinarstviPřed pár měsíci jsem tu informoval o Cuvée Fénix 2010, tak trochu zvláštním víně z Nového vinařství. Bylo totiž prodáváno ještě nevyrobené, s nesklizenými hrozny (a vzhledem ke kvalitám ročníku s docela velkým rizikem), jako jakási sbírka na obnovu budovy vinařství po požáru. A nebyl by to Marek Špalek a jeho tým, aby celému (velmi dobrému) marketingovému nápadu nedal i velmi efektní háv. V krabicích po šesti má každá z lahví jinou vinětu a ty postupně vypráví celý příběh, od požáru po vytvoření vína a otevření nové budovy nazvané Le Cube. Každá láhev má vlastní barvu, od rudého ohně, přes šedivý popel po bílou víru a modré závěrečné „k oblakům“. Na každé z lahví je vidět barevné schéma všech ostatních, prostě se mi to moc líbí. Ke krabici navíc dostanete list děkující za morální a finanční podporu a důvěru, kterou každý nakupující svým krokem Novému vinařství demonstroval. Kdo umí, ten umí. A ač sám nejsem nějak zásadním fanouškem produkce tohoto podniku (jen máloco mne v minulosti opravdu nadchlo, ale vyrobit příjemná vína každopádně umí), nákupu dvou krabic prostě neodolal. Co se v lahvích skrývá?

Fénix 2010 je směsí 14 odrůd, devíti bílých a pěti modrých (v podstatě komplet odrůdová skladba Nového vinařství), sesbíraných v průběhu dvou dnů na cukernatosti 19.6 až 22.6°NM. Pejskokočičkovská směs prokvasila do sucha, cukru je tam sice skoro šest gramů, ale při osmi gramech kyselin fakt není moc znát, a na rozumný alkohol 11.5%. Víno je v klasické vysoké lahvi a uzavřeno vino-lokem, skleněným uzávěrem. Vůně je poměrně výrazná, čistá, svěží, s muškátovou linkou a poměrně dost bonbónově ovocitá. V chuti suché, lehčí až středně plné, živé, spousta (pro mne příjemné, ale k nějaké klasické spotřební líbivce to má daleko, ročník svou sílu demonstruje) kyseliny trochu umírněné cukrem, vyvážené, ovocitost opět docela bonbónová a taková pouťově falešná, ale i pouť člověka občas zabaví. Mladé, dobře pitelné, oproti mnohým letošním Svatomartinským působí hotově a v téhle kategorii technologických mladých vín se řadí k těm nejlepším, co jsem letos pil.

fenix_krabice

Víno, kterého bych musel nutně mít více než jednu láhev? Spíše ne, ale na v průběhu oslav okolo vánoc a na Silvestra poslouží bezvadně. Beru to jako efektní demonstraci, že není dobré se vzdávat, ať už jsou okolnosti jakékoliv. A vzhledem k projevu vína a způsobu jeho vzniku i jako pěknou prezentaci moderních vinařských technologií.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 16. prosince 2010

Víno po sklenkách, SZPI vs. templáři epizoda 43, úbytek vinic, Bordeaux 2010, …

sklenka_pinotuVíno po sklenkách? Za poslední dva roky, částečně (respektive to je obvykle uváděno jako hlavní důvod) díky vlivu krize, se začalo v USA i dalších zemích výrazněji rozmáhat víno po sklenkách. Místo celé lahve si stále více lidí dá jednu či dvě sklenky, což ale ve výsledku vede ke slušnějším vínům k dispozici tímto způsobem (je možné jich mít více v klidu otevřených, vypijí se). A to zase plynule zajišťuje, že ti, co by si rádi dali sklenku, ale dříve neměli k dispozici tímhle způsobem dobré víno, konečně tu možnost mají. A spotřeba vína v podniku tak paradoxně stoupá. Jakou máte zkušenost s rozlévanými víny u nás? Máte pocit, že se stav lepší, nebo je ve většině podniků stále nemožné dát si rozumné víno (= takové, které vás opravdu potěší, nejen bude snesitelné k jídlu a pro ten pocit, že pijete víno) jinak než po lahvi?

Už to vypadalo, že spor SZPI vs. Templářské sklepy Čejkovice (komplet souhrn informací v článku Templářský průšvih plný emocí a hrdosti a komentářích k němu, dále pak v Čínské Bordeaux, podvodné burčáky, templáři vs. SZPI, korkový dotaz) dočasně utichl, ale ono ne. Finanční noviny přinášejí další informace a mám z toho trochu rozpačitý pocit. SZPI prý podala na vinařství trestní oznámení, protože (mimo jiné) „pracovníkům SZPI nebyl umožněn vstup do výrobních a skladových prostor, a to ani za asistence policie“, na což tiskový mluvčí templářů říká, že o žádném trestním oznámení neví a tvrdí, že kontroloři nebyli vpuštěni proto, že „dopředu neinformovali o svých plánech, takže je v Templářských sklepech nemohla přijmout oprávněná osoba“. A domácímu vinařství to stále krásně mrví jméno, Čejkovicím především. Docela mne zajímá, zda se na webu vína z Moravy, vína z Čech někdy objeví i zpráva o těchto průšvizích, nejen o medailích pro domácí vína ze zahraničí. Případně zda Rada Vinařského fondu pro rozpočet na další rok přesune něco z milionů na podporu mladých vín a růžovek na napravení škod z podvodů…

Na Bordoverview se objevil fajn zápisek o Bordeaux ročníku 2010. Vypadá to, že nás čekají další „špičková“ vína, v podobném mohutném stylu jako loni. Zápisek se ale věnuje především tomu, jak asi bude vypadat cenová politika, respektive co může znamenat nastavení cen výše/níže než u ročníku 2009, případně prodej vín za ceny totožné. Nejspíš opět zůstanu u svých zásob 2004 a pokusím se lovit starší lahve z obyč ročníků, které se prodávají levněji, než ještě nenalahvovaní mlaďoši, co potřebují deset a víc let zrát. Divná doba.

Podle posledních zpráv to vypadá, že celosvětové plochy osázené vinicemi klesají a největší podíl na tom mají tradiční producenti z EU – Francie, Itálie a Portugalsko (Španělsko je stabilní), za podpory Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky a USA. Oproti tomu spotřeba vína mírně stoupá. Takže prostě a jen méně nudného patoku skončí vydestilováno a jako příměs do paliva? Průměrné víno v regále je v dnešní době docela slušné (průmyslové, ale ne vadné) a za pár korun se dají pořídit fakt dobré kousky (Jancis Robinson nedávno pronesla pěknou větu: „V dnešní době je život moc fajn pro ty, co pijí víno a ne slavné viněty“), takže bych to s úbytkem vinic neviděl tak tragicky. V nejhorším případě nedostatek na trhu zaplní Čína :-)

Jamie Goode uveřejnil na svém blogu zajímavý článek o technologických pokrocích ve vinařství za posledních dvacet let. Mám jeho články (a knihy) rád, je to vědec a zároveň milovník vína a nadšenec do biodynamiky. Takže na vše kouká z několika různých úhlů a prostě mne to baví.

Zobraz celý článek...

středa 15. prosince 2010

Vánice s ročníkovým šampaňským a Talbotem

vergnon_Millesime_1999Před pár týdny jsem se tu rozepisoval o jednom z nejlevnějších (řeč je o dosažitelné maloobchodní ceně, ti co jsou schopni získat vína za velkoobchodní mají trochu jiný výběr) opravdu dobrých šampaňských na našem trhu, v článku najdete i informace o producentovi. Víno mne, a po pravdě přesně tak by měl základ produkce vinařství fungovat, nalákalo zakoupit a vyzkoušet i jejich o něco dražší kousky. A tak mi ve sklence, s pohledem na vánici venku, skončilo Champagne Millesime 1999 Brut 1999 Blanc de Blancs Grand Cru z Le Mesnil-sur-Oger od vinařství J.L. Vergnon. Čisté Chardonnay z prestižní části Côte de Blancs, ročníkové a už pěkně vyzrálé. Je sympatické, že v Champagne docela často dostáváte vína hezky uzrálá ve vinařství a připravená k pití (zatímco z jiných oblastí si je musíte archivovat doma), byť si za to samozřejmě nechají dobře zaplatit. Jak dopadla jedenáctiletá ročníkovka, vyzrávaná pět let na kvasnicích v lahvi a ještě další roky už po degoržování a s minimální dozáží (pod 7 g/l cukru), po sympatickém zážitku s jejich základním vínem?

Pěkná zlatavá barva, extrémně maličké bublinky (opravdu ukázkově mrňavé, tipoval bych ještě mnohem delší dobu na lahvi než víno opravdu bylo), zároveň je jich mnoho a víno perlí nádherně. Vůně intenzivní, citrusy, opečená jablka, sušené ovoce, čistá, velmi příjemná. V chuti stále krásně svěží a vlastně dost mladistvě působící, báječná krémová pěna v ústech, mineralita, výrazná ale skvěle zakomponovaná kyselina. Víno je hodně kompaktní, uhlazené, parádně pitelné. Oproti základnímu vínu nárůst v komplexitě a eleganci, moc příjemný zážitek. Výborné pití, byť takový ten X faktor a naprosté obluzení, jako jsem zažil třeba nedávno s Champagne Tarlant, se nekonalo. Ale opět si dovolím tvrdit, že takhle vyzrálé ročníkové a podobně kvalitní Champagne za 900,- (tj. +300 oproti základnímu brutu) u nás koupíte jen výjimečně.

connetable_talbot_2004Už několikrát (např. v článku Svíčková Wellington a mladý hrabě Talbot či Oslava s Talbotem 1971 a dalšími příjemnostmi) jsem se tu rozepisoval o Château Talbot, kde především jejich druhé víno, Connétable Talbot, spadá do mých největších (cenově dostupných) oblíbenců v Bordeaux. Při kampani En Primeur jsem nakoupil docela dost ročníku 2004 a sledoval ho hezky od začátku vývoje. A stejně jako u dalších vín ročníku 2004 mi ještě před rokem a něco přišlo, že mají fakt divné tříslo, takové netypicky vysušené, a nevypadalo to, že se ještě někdy pohne. Ale ono jo, za poslední rok jsem pár lahví otevřel (L'Héritage de Chasse-Spleen, Beaumont, Citran, de Fonbel a další) a u všech pozoroval veskrze pozitivní vývoj, uhlazování a mizení vysušujícího dojmu. A Connétable Talbot 2004 to teď jen potvrdil.

Zelená bordó láhev, kovová záklopka a plný korek (ani trochu prosáklý, vypadá jako nový jen s vysráženým kamenem) zůstává. Hodně temná granátová barva, výrazná temnější vůně, grafit, živočišnost, šťavnatější lehce kvasící ovoce, nugát, kouř. Suché, středně plné ale až překvapivě lehce pitelné, pěkná kyselina a trochu chladnější (ne slunečně přezrálé) ovoce, již ohlazenější tříslo, kávovina, slušná dochuť, stále poměrně svěžest, mírná svíravost v závěru jen příjemně dotváří doznívání. Bezvadně se to pije, baví mne každá sklenička. A tohle prostě Bordeaux umí, nebýt těžké a zbytečně hutné (tedy… některé ročníky let posledních se od trendu vín do 13% alkoholu významně odklánějí, ale to je jiný příběh), krásně pitelné, ale přitom narvané vůněmi a chutěmi.

Zobraz celý článek...

úterý 14. prosince 2010

Boření vinných mýtů

champagne_stinJsou tu. Žijí mezi námi a nejde se jich zbavit. Vinné mýty, zažrané romantické představy, podivná pojmenování, předsudky. Podstatná část běžných vinných znalostí je založena právě na nich. Sami jste je možná někdy v minulosti šířili, stejně jako já, a dnes máte chuť v restauraci vstát od stolečku a inzultovat pána/paní vedle, co to říká za bludy. Občas někoho opravdu opravím, byť v restauracích se omezuji jen na číšníky (ti bludy šíří dál a navíc působí jako někdo, kdo by tomu měl rozumět, to není dobré), na degustacích se občas drze vetřu i do diskuse cizích lidí. A je mi naprosto jasné, že jiní totéž chtějí udělat u nesmyslů, které zase říkám já, případně mi nafackovat za prznění výslovnosti názvu vína z Itálie, Francie či Německa. V dnešním zápisku se o pár mých oblíbených bludech zmíním a potěší mne komentáře, s čím se nejčastěji setkáváte vy.

Asi je možné vynechat ty úplně základní nesmysly, jako že ovoce, které se vyskytuje v popisu vína, bylo použito k jeho přípravě – v takových případech asi nemá smysl výuku ani zahajovat :-) Ale stále není úplně neobvyklé setkat se s názorem, že bílé víno se lisuje z bílých hroznů, červené z těch tmavých a růžové… no… trocha nervózního smíchu „já vím, že se nedělá mícháním bílého a červeného“… ale jak tedy? Prostě kupa lidí si myslí, že z tmavých hroznů teče stejně tmavý mošt (což se děje, ale jen u speciálních odrůd, barvířek) a vůbec netuší, jakou roli hrají slupky. To jim ale nejspíš zážitek z vína nijak nepokazí, jiné věci jej mohou ovlivnit mnohem více.

Červené se nemusí chladit, pije se při „pokojové“ teplotě. Kolikrát jste to už slyšeli? Toto tvrzení je možná pravdivé u některých našich chladnomilných sousedů co doma netopí a raději chodí ve svetru, a jistě šlo aplikovat v dobách jen těžko vyhřívaných hradních síní, ale v současné České Republice, kde si mnozí vytápí pokoje na 25°C, je nutno jej přehodnotit. Teplota má na vnímání a kvalitu podávaného vína obrovský vliv a spousta červených se vám nejvíce odvděčí při teplotách mezi 15 – 18°C, což má u jídelního stolu málokdo. I červená je tedy dobré nachladit. Zážitek z lahve čerstvě vytažené z efektního stojanu hned vedle hřející televize skutečně není nic moc…

Velmi tmavá barva či pomalu stékající slzy (chrámové oblouky / mosty) na sklence jsou ukazatelem kvality. Nedávno mi jeden pán řekl, že kupuje jen taková červená, skrze která není vidět. Dokonce i moji prarodiče vždy nadšeně kvitují, když jim naliju nějakou neprůhlednou novosvětskou obludu, ale taktně mlčí o barvě pinotu. Kde se tenhle fenomén vzal? Ve výsledku to nutí vinaře prznit vína s přirozeně méně výraznou barvu, aby se zalíbila. A to je škoda. A mezi vinnými nadšenci jsem se setkal s přístupem, že alkoholové mosty na sklence přeci jasně znamenají kvalitnější víno. Co nás k tomu vede? Jasně, je to docela efektní pohled a je tím výraznější, čím je ve víně více alkoholu a teplota okolí vyšší, ale na kvalitu vína nemá žádný vliv a kupa vín s mosty monumentálních rozměrů jsou obyčejná nudná průmyslová produkce.

champagne-svickaVypadá to, že budu muset vzít na milost „šampíčko“, prostě (nejen) v češtině už asi natrvalo zakořeněný nesmysl, že každé šumivé víno je šampaňské. Šampaňské je jen a pouze víno z oblasti Champagne ve Francii a nic jiného, i kdyby se stokrát vyrábělo úplně stejným způsobem. Tohle opravuju, vždy a všude. Už proto, že se omyl „dáme si šampaňské“ s očekáváním lahve bohémky může zatraceně prodražit. Zažrané jsou i mýty o tom, jak Dom Pérignon vymyslel šampaňské (snažil se o přesný opak, zabránit druhotné fermentaci v lahvi), že sekt či šampaňské se hodí jen na oslavu (jde o velmi univerzální nápoj k mnoha jídlům) a nejlépe si ho vychutnáte s jahodou (tahle kombinace, specielně u dobrých brut kousků, moc nefunguje).

Taky to vypadá, že pro spoustu lidi zlatá mediale či kupa bodů ze soutěže znamená záruku, že vám zakoupené víno bude opravdu moc chutnat. Preference nepreference, víno s medailí je prostě dobré a musí chutnat, o tom se nepolemizuje. Jenže na jedné soutěži může víno propadnout a na jiné získat zlatou, to je prostě fakt. Ostatně jsem se o tom rozepisoval dříve. Jestli máte rádi spíše lehká bílá, pak zakoupením vína s medailí z některé z našich soutěží riskujete, že dostanete přezrálejší záležitost se zbytkovým cukrem. Medaile jsou jistě zajímavá věc a jako určité vodítko posloužit mohou, ale nějak zásadně bych na ně při výběru nespoléhal.

Vzduch je nepřítelem vína, nedopitou láhev můžete druhý den rovnou vylít nebo maximálně svařit. Tedy krom těch případů, kdy nedopité víno, které mělo čas se nadechnout, chutná druhý den o hodně lépe :-) Dobré víno většinou něco vzduchu naopak potřebuje. Ale co se týče vzduchu a vína, tak se do krve budou hádat i odborníci a řešit, jaký (a zda vůbec nějaký) vliv má na víno prosté otevření půl hodiny předem, zda dekantace pomůže i běžných vínům a nakolik třeba strhává víno o jeho delikátnější projev a podobně. Je to boj.

dovolena_screw_capJiné typy uzávěru než korek jsou jen pro levná vína a to se pod nimi vůbec nemění. Nesmysl. Spousta špičkových vín je dnes pod šroubovým uzávěrem a vyvíjí se (variant pod oběma uzávěry na testování je dost málo, ale jsou) trochu jinak než pod korkem, ale vyvíjí. A zničit tenhle předsudek bude trvat ještě hodně dlouho. Pečlivě připravené víno uzavřené kusem kůry je pro mnohé to jediné správné a jde o další záležitost, kde se i nadšenci a odborníci mohou hádat neomezeně dlouhou dobu a šermovat přitom proti sobě otvíráky :-)

Je toho spousta, od prkotin po záležitosti, které mohou požitek z vína poměrně výrazně pokazit či konzumentovi zabránit něco vyzkoušet či víno správně pochopit. Třeba různá dogmata při párování vína a jídla – bílé k salátům, rybě a kuřeti, červené k pořádnému kusu tmavého masa a ke všem vínům je nejlepší přikusovat sýr. Taková škoda, řídit se jen tímhle. Výrobci skla se nás zase snaží přesvědčit, že profesionál i nadšený amatér se neobejdou bez speciálních sklenek, ideálně na každou odrůdu a styl vína zvlášť, a kdokoliv se tím neřídí, jako by vínu škodil. Mnozí konzumenti stále žijí v představě, že bio(dynamické) víno není příliš dobré, ale o to zdravější. Případně se hrozně diví, že obsahuje síru, když je tedy bio…

Zobraz celý článek...

pondělí 13. prosince 2010

Dva báječné pinoty – Maďarsko vs. Burgundsko

nicolas_potel_volnay_vielles_vignes_2006I když titulek slibuje souboj, tak ve skutečnosti k němu tak úplně nedošlo. Vína jsem pil v úplně jiný den, do společného článku jdou z prostého důvodu – v obou případech šlo o velmi příjemný zážitek a za přibližně stejnou cenu u vín totožného ročníku. Srovnat, co v tomto případě nabídlo Burgundsko jako tradiční výspa odrůdy Pinot Noir, oproti pinotově rozhodně ne tak slavnému Maďarsku, mne láká. Začneme ve Francii. Nicolas Potel Volnay Vieilles Vignes 2006 je jedním z tradičně doporučovaných vín tohoto negociántského domu, z keřů přes šedesát let starých v přibližně dvanácti různých polohách vinifikovaných separátně. O vinařství jsem tu něco psal už poměrně dávno, od té doby došlo k jedné zásadní změně. Nicolas Potel byl „požádán“ skupinou financující a de facto vlastnící celý projekt (Cottin Frères), aby Maison Nicolas Potel opustil. K čemuž bohužel opravdu došlo. Zůstalo mu jeho Domaine Nicolas Potel, po souboji právníků ovšem bez možnosti toto jméno používat, na vinětách tedy najdete Domaine de Bellene (kde Bellene je původní keltský název pro Beaune). A pokud u vína ročníku 2008 a novějšího na vinětě uvidíte jméno Nicolas Potel, pak vězte, že s ním tento pán už nemá moc společného. Ale ročníku 2006 se to zatím netýká.

Klasická zelená burgundská láhev, tenčí kovová záklopka, kvalitní celokorek a elegantní viněta. Hlubší rudá barva. Nádherná slinosbíhavá třešňová vůně s trochou brusinek, sušeného ovoce, příjemná, lákavá, nijak složitá ale velmi pěkná. Rozpustile milá a přitom dostatečně seriózní, kde především hned po otevření a trochu chladnější dominuje čerstvá, červená svěží ovocitost a později, s teplotou a vzduchem, víno trochu zvážní a působí komplexněji. Chuť suchá, čistá, tak akorát plná pro příjemnou pitelnost, šťavnatá, s dobrou mineralitou, páteří kyseliny a tříslovinou. Parádně postavený, strukturovaný čerstvý pinot, s ohnivějším závěrem díky alkoholu, krásné! Pětistovka za víno, kde mne nejvíce bavila ta čerstvá rozpustilá složka projevu, je možná trochu moc, ale nelitoval jsem.

gal_tibor_sikhegy_pinot_noir_2006Jak byl pinot výše v podstatě vzorkem ze základu produkce domu a směsí více poloh, tak kousek z Maďarska je přesným opakem. Gál Tibor Síkhegy Pinot Noir 2006 vyrostl na vinici Síkhegy v Egeru a byl připraven kvašením a macerací delší dobu (3+ týdny) v otevřených dřevěných kádích za ručního míchání a školen 14 měsíců v malých dřevěných sudech. I zde Gál Tibor na vinětě již neodpovídá jménu vinaře, který bohužel zahynul v roce 2005 při autonehodě, ale v jím vytyčeném směru pokračuje rodina a nejde tedy o pouhou značku jako v případě výše. Základní vína tohoto podniku mi v minulosti úplně neseděla, pravidelně jsem v nich nacházel jakousi podivně zatuchlou rušivou linku (možná šlo o konkrétní problematický ročník, musím projít poznámky), a trochu jsem se jí bál i zde. Zbytečně.

Ambaláž podobná Burgundsku, tedy stejný tvar láhve, kovová záklopka a plný korek. Skrze víno je bezvadně vidět, barva spíš takové tmavší rosé a lehce nazrálá, ale při zatočení ve sklence je vidět, že víno rozhodně nebude řídké. Někdo možná bude mít s takovou barvou problém, osobně je mi u pinotu sympatičtější než různé podezřelé neprůhledné varianty s fialovým nádechem. Výrazné, elegantní, vyvážené aroma, stoupá ze sklenky a nabízí spoustu různých vrstev ke zkoumání. Ovoce spíše tmavé směrem do švestky a k tomu bouquet garni na divočinu. V chuti suché, šťavnatě ovocité, výraznější ale dobře zakomponovaná kyselina, středně plné, při nižší teplotě alkohol utlumen ale později trochu znát, dobrá delší dochuť, výborně postavené, velmi příjemné pití. Pocitově bych tipoval původ v nějaké horké zemi, má to trošku novosvětský styl aromatu, ale za výjimečně chladného počasí, s výraznou kyselinou a takovým starosvětským projevem :-). Parádní pinot, jeden z nejlepších, co jsem z Maďarska pil. Běžná cena opět asi pět stovek a psychologicky „za Maďarsko“ bez ochutnání moc, ale před konkurencí z Burgundska v téhle cenové kategorii se fakt nemá co stydět.

Zobraz celý článek...

pátek 10. prosince 2010

Mladá Grébovka, klaret a Neronet ze salónu

mlada_grebovkaDnes odhrnu poznámky ke čtyřem vínům, na které jsem se dost těšil, ale žádné z nich bohužel nezanechalo nějak zásadní zážitek. A začnu v mé oblíbené Grébovce, o které tu píšu pravidelně, naposledy v článku o jejich Rulandském modrém (které už je i v lahvi, pro zájemce), protože to je skutečný vinný sklep nejblíže mému bydlišti. I letos jsem vyrazil na jejich Svatomikulášské, nefiltrovaná mladá vína komplikovaného ročníku 2010. Müller Thurgau má decentně ovocité aroma s výraznější muškátovou linkou, je trochu zaprděné (vymíchávání pomáhá), zemitější ve vůni i chuti, velmi lehké až trochu řídké, ale čisté, svěží s výraznou kyselinou, dobře pitelné. O moc víc jsem nečekal (byť za 110,- Kč u nich šlo koupit i lepší vína). Obyčejné jednoduché mladé, ale alespoň působí jako z hroznů, což rozhodně nešlo říct o některých umělohmotných Svatomartinských. Mladý Dornfelder se prezentuje hlubší barvou do fialové, aroma je mladé a živé, ovšem s naprostou a nepříjemnou dominancí vůně kvasícího zelí, nejspíše nezvládnuté malolaktické fermentace. V chuti suché, se slušnou ale ne nějak divokou kyselinou, hodně jednoduché a v kombinaci s vůni nelákající k pití. To je mi fakt líto, uvidíme jak bude vypadat ve finální verzi, pokud nešlo na mlaďocha všechno hrozno této odrůdy.

vinaart_rm_klaret_2008Je to něco přes rok, co jsem tu psal o ochutnávce mladého vinařství Vinaart. Tenkrát jsem si z akce odnesl pár lahví Zweigeltrebe a především Rulandské modré klaret 2008 v pozdním sběru, u kterého mne fakt zajímalo, jak se bude vyvíjet. Došlo na něj před pár dny. Bílá bordó láhev, korek lisovaný z drti s potiskem. Barva vína hlubší, zlatavo-meruňková. Slušná krémovitá ovocitá vůně, zemitější, jednodušší ale příjemná. Suché v chuti, kulatější, opět trocha zemitosti a na bílé netypické ovocitosti spíše směrem k rosé (jahody), kyseliny, čisté a dobře pitelné. Bezproblémové, ale čekal jsem lepší vývoj a vlastně ta kvasná živá podoba mladého vína mi seděla i o kus víc.

neronet_2008_topolciankyA na závěr odskok k našim nejbližším sousedům. K produkci ze Slovenska se nedostávám příliš často a pokud ano, tak mám spíše štěstí na zajímavé objevy vinných nadšenců či úžasné prezentace, v obchodech je naslepo vůbec nekupuji. Ale občas něco dostanu jako dárek, nejčastěji od tchána, což byl případ nedávného retro pinotu z Château Topoľčianky a také dnešního Neronetu 2008 (řada Château noir, dle vinařství „Výber akostných vín prevažne menej známych a rozšírených odrôd. Moderné vína, ktoré dopĺňajú slovenskú klasiku  a ponúkajú nové chute a arómy.“) od stejného producenta, Vinárske závody Topoľčianky, původem v nitrianské oblasti. U vína mne trochu znervózňoval dodatečně vyražený alkohol a číslo šarže na vinětě ke konkrétnímu ročníku, obvykle známka velké produkce s variabilní kvalitou, ale zase to vypadalo nadějně díky nálepce ze zařazení do Národného salonu vín 2009. Zkosená vyšší láhev, tenká kovová záklopa a plastový špunt. Velmi temná fialová barva, naprosto neprůhledná, ale samotné víno při zatočení působí trochu řidším dojmem. Aromatika výrazná ovocitá, temná, kořenitost, borůvka, ale zároveň i trochu nečistá brambora. Spíše jednoduché, obyčejné. V chuti suché, tenčí, slušná kyselina, poměrně jednoduché a bezproblémově pitelné, kratší normální spotřební víno. Časem v aromatice trochu připomene běžný domácí Cabernet Moravia. OK víno do supermarketu, ale Top 100 Slovenska spíše omylem. A možná jsem slepý, ale při zkoumání webu salónu to víno ani nevidím, ze stejné řady je tam jen Alibernet… (doplněno: Salón má bordel na webu, víno se do něj opravdu dostalo)

grebovka_snih

Zobraz celý článek...