Na řízených ochutnávkách ve Viničním altánu mám rád, že za rozumný peníz (150,- Kč) se tam dají velmi pravidelně, momentálně dokonce dvakrát týdně, poznávat vína širokého spektra vinařů a dovozců, leckdy opravdu zajímavá. Mám to tam pár minut pěšky a nebýt toho, že bývá obvykle dost narváno, tísnění u stolečků není nějak zásadně pohodlné a především tam tradičně, mám pocit že dříve než jinde, začínají další účastníci příšerně a otravně hlučet, chodil bych k nim častěji. Došlo to dokonce tak daleko, že v Altánu mají speciální zvoneček, jehož pronikavým zvukem se snaží dav utišit. Ne dvě minuty to zafunguje, což obvykle stačí k tomu, aby prezentující představil další víno i s nějakými zajímavými detaily. Tuhle sobotu si sérií hlukových stěn (ale v zásadě ještě dost snesitelných, bylo i mnohem hůř), cinkání zvonku a popisů vína prošlo Vinorum, dovozce vín z Maďarska. Na ty jsem se těšil a ochutnávku nevynechal. A dobře udělal. Mají v sortimentu několik zajímavých vinařů a prodávají je za ceny velmi korektní, navíc se na webu snaží o „maďarskou vinnou osvětu“ a jsou aktivní i na Facebooku a Twitteru. Prostě dovozce mladý a aktivní. A ke všemu i ta vína byla dost fajn.
Co se týče oblastí, informací o jednotlivých vinařích a detailů (technologie výroby, cena, …) týče, odkážu vás přímo na Vinorum, o moc víc bych toho asi nevymyslel a mají to tam podané dost pěkně. Vrhnu se rovnou na degustační poznámky. Chutnalo se celkem deset vín ze čtyř různých vinařských oblastí Maďarska, takže takový rychlý hrubý přehled malé části bohaté nabídky této země, spíše než detailnější zaměření na jednu konkrétní oblast či vinaře.
Úvodní Figula Balatonszőlősi Olaszrizling 2008 (návod k luštění názvu: nejdříve jde jméno vinařství, následuje typicky místo původu a na závěr odrůda či nějaké jméno směsky a ročník) je suchý, svěží, čistý a krásně pitelný základní Ryzlink vlašský z oblasti severního Balatonu. Květiny i ovocitost, mineralita, velmi pěkná kyselina a vyváženost, slušná délka, poctivě udělaný kousek. Na úvod působil lehce „zaprděně“, ale velmi snadno to šlo vymíchat (a asi bude ideální otevírat nějakou domu před podáváním).
St. Andrea Napbor 2007 je bílé cuvée (Chardonnay 38 %, Pinot Blanc 34 %, Hárslevelű 14 %, Sauvignon Blanc 7 %, Pinot Gris 3 %, Tramín 3 %) z Egeru, které navíc kvasilo i po šest měsíců zrálo v dřevěných sudech. Zlatavější barva, zajímavá komplikovanější vůně s dominancí sladkého bílého ovoce a trochy tropického projevu. V ústech výrazné, suché, aromatické, dřevo dost znát a možná by chtělo ještě trochu času na zapracování. Zajímavé pití, osobně bych klidně snesl více kyseliny, protože mám obavu, že po více než jedné sklence už by mi to přišlo trochu únavné, chtělo by to asi spojit s nějakým jídlem. Ale za ty peníze (pod dvě stovky) stojí za zkoušku.
Béres Omlás Furmint 2007 je představitelem suché podoby Tokaje (viniční trať Omlás) a odrůdy Furmint školené v sudu. Zlatavá barva, velmi výrazná sladší aromatika, mineralita, značný projev dřeva. Efektní, ale zároveň poněkud vlezlé. Jak je aromatika sladší, tak chuť naprosto suchá, výrazná s velmi pěknou kyselinou, ale zároveň dost teplým alkoholickým dozníváním a silným projevem dřeva. Pro mne postrádá eleganci, ale milovníkům takového toho „přešvihlého“ novosvětského stylu by mohlo více než chutnat.
Gál Tibor Egri Chardonnay 2006 je návratem do Egeru a jedná se 16 měsíců v sudu vyzrávané víno. Ve vůni narážím na zvláštní zatuchlinku a prosím o vzorek z jiné láhve, který se ovšem projevuje naprosto stejně a pro mne dost kazí dojem. Není to korková vada, spíš taková podivná sklepní záležitost, která narušuje jinak dost klasický ovocný projev. Chuť je proti tomu naprosto v pořádku, suchá, ovocná a vyvážená, s pěknou kyselinou, dobře zapracovaným dřevem, krémovostí a fajn délkou, dost povedená. Hodně zvláštní, možná to víno prostě potřebuje otevřít více předem a nechat vyvětrat, těžko říct. Jenže nikomu dalšímu v místnosti to nevadilo, takže kdo ví, co jsem v tom cítil, že jo…
St. Andrea Akutyafáját 2007 (z Egeru, červené cuvée Frankovka 60 %, Merlot 22 %, Pinot Noir 18 %, 15 měsíců ve starších dřevěných sudech), kde ten těžko čitelný výraz znamená něco jako „Jémine!“, by mělo být v podstatě hravé (i vinětou) víno na každodenní pití. Pěkná barva, teplejší zralejší peckovinová vůně, trochu kořenitosti, pocitově mi přijde Pinot výraznější než by poměrem měl být, příjemné. Suché, opět peckoviny, fajn kyselina a naopak dost „frankovkový“ projev, hezky postavené a dostatečně dlouhé. Jémine, to je fajn, to bych pil i častěji.
Ráspi Kékfrankos 2007 je návštěvou oblasti Sopron a její nejúspěšnější odrůdy, Frankovky. Jde o základní víno od vinaře, který vyznává co nejpřírodnější postupy a zaměřuje se staré vinice (40 – 100 let). Nemůžu si pomoct, ale i bez těchto informací okolo si mne tohle víno získává. Krásná barva a nádherná vůně, která se vzpouzí zařazování do škatulek s nápisy „tmavé ovoce“ či „vánoční kořenitost“, ač je v poznámkách mám. Je zvláštní, jemná, neuhlazená ale zároveň nijak „divná“, prostě přirozeně svá. V chuti suché, s trochu tvrdší kyselinou a tříslovinami, minerální, opět svébytné a jemně aromatické, vyvážené a neuvěřitelně nádherně pitelné. Zkouším koupit hned na místě alespoň tři lahve, ale dostávám už jen dvě. Víno došlo. Ale to už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole…
St. Andrea Áldás Egri Bikavér 2007 je tradiční směs (nyní již s chráněným označením) „býčí krev“ z Egeru, tato konkrétní postavená na odrůdách Merlot 45 %, Frankovka 25 %, Blauburger 18 %, Pinot Noir 9 %, Menoire 2 %, Kadarka 1%. Ve vůni aromatické, kořenité, výrazné, trochu chladnější vůně nejvíce připomínající nezvyklou frankovku. Zároveň ale něco přezrálého ovoce a znát vyšší alkohol. Zajímavé a dost nadprůměrné červené. V chuti plnější, výrazné, ovocité, drsnější tříslo, hodně dobře postavené, mladé ale již pitelné, moc pěkné. Ovšem dal bych tomu ještě nějaký ten rok zrání.
Pfneiszl Cabernet Sauvignon Cool Elegance 2004 prezentuje oblast Sopron a vinařství ovládané dvěma ženami, od ročníku 2006 v bio režimu, ale v případě tohoto Cabernetu spíše z mladších výsadeb. Barva je velmi temná, úplně někde jinde než všechna červená předtím, s jasnými známkami nazrávání na okrajích. I přes název „chladná elegance“ a jednu z nejsevernějších vinařských oblastí v Maďarsku na mne působí dost teplým, hutnějším a vyzrálým dojmem. Navíc se pěkně projevuje i zrání v lahvi. Dominantní je ovšem stále výrazná ovocná aromatika až do rybízového džusu a džemu. V chuti pěkné, nazrálé víno, s již hodně uhlazeným tříslem, vyvážené, výborně pitelné. Povedené.
Béres Magita Cuveé 2007 je již definitivním návratem do Tokaje a tentokrát i v jeho nejznámější, sladké podobě. Jedná se o směs odrůd Furmint, Hárslevelű a Kövérszőlő krátce vyzrávanou v sudu, technologicky je to v podstatě „szamorodni“, tedy lisování celých hroznů bez třídění na botrytidou napadené a běžné bobule, s něco lehce přes 100g/l cukru. Ve vůni příjemné, aromatické, citrusově medové, s bylinkami jako je heřmánek. Trochu mi tím projevem evokuje ryzlink, což se mi samozřejmě líbí. V chuti medově sladké, kulaté a poněkud slabší na obsah kyselin, ale ještě ne vyloženě utahané, v zásadě stále dost příjemný jednodušší slaďák.
Béres Vitis Tokajensis Aszú 5 puttonyos 2005 je už klasické pětipuťňové tokajské (alkohol: 10,2 %, cukr: 145 g/l) se vším všudy. Intenzivní bylinkovo-medová vůně, krásná, bohatá, živá a lákající k napití. V chuti sladké a velmi výrazné, komplexní, s pěknou citrusovou linkou. Kyseliny dost na to, aby oživovala patro a medový mok nelepil, dlouhá dochuť, efektní. Velmi dobré až skvělé.
No příjemná ochutnávka to byla. Tým Vinorum je očividně fajn parta a doufám, že znovu dovezou tu výše popisovanou Frankovku od Ráspiho a nějaké další zajímavosti. Často zařazují vinaře tíhnoucí k bio produkci (i biodynamice, byť chvilková debata na toto téma skončila spíš poněkud zesměšňováním), což se mi líbí a oceňuji. Takže tak. Maďarsko je očividně další země, jejíž produkci je třeba nebrat na lehkou váhu a nenechat se zmást statisíci litrů sajrajtu za pár korun v hypermarketech a večerkách.
