Roter Veltliner s Hansem Czerným

Do Prahy dorazil Hans Czerny, jehož Demeter certifikované biodynamické Weingut Wimmer-Czerny (web, dováží Veltlín) z Fels am Wagram patří mezi stálice na našem trhu a asi není třeba je moc představovat, už tu o nich a jejich vínech píšu dobrých šestnáct let. Tentokrát vína prezentoval v krásném prostředí Zahrady 65 hned vedle populárního podniku Vila 63. Za ty roky se stylistika vín moc nezměnila, i když v průměru teplejší ročníky a lehké „ztučnění“ je prostě znát. Byť třeba zrovna ročník 2025 je taková ta klasika jak ji mám rád. Užil jsem si čistý nekomplikovaný hruškový svěží pet-nat Sunbeam z veltlínu i oba veltlíny tiché. Grüner Veltliner Wagramterrrassen 2024 je suchý, čistý, jablíčkový a lehce kořenitý, s fajn kyselinou, skvěle pitelný a slušně dlouhý. Grüner Veltliner Fumberg 2024 coby selekce z různých sprašových poloh působil o něco krémovějším, žlutěji ovocným dojmem a i v chuti byl o trochu krémovější a kulatější, ale stále s fajn kyselinou a pitelností. Sauvignon Blanc Mitterweg 2025 byl na úvod trochu reduktivně zaprděný, později se více rozvoněl angreštovým a lehce zelenějším směrem, v chuti suché, čisté, s moc pěknou kyselinou, strukturované a docela dlouhé. Potřebuje trochu času, ale povedený kousek. A Riesling Weelfel 2022 nabídl již nazrálejší projev, s lehce medovo-toastovou linkou nad meruňkami. Suché, čisté, trochu plnější a důraznější, slušná kyselina a délka, vyvážené. Fajn ryzlink! Ale dneska jsem chtěl psát hlavně o jiném jejich víně, respektive odrůdě…

Zobraz celý článek →

Nejen Pinot Noir od Petra Kočaříka

Rozhodl jsem se udělat si radost a otevřít k večeři dvě vína od Petra Kočaříka (web, psal jsem tu vícekrát a nejvíce asi tu), někdo ten propad prodejů a konzumace vína v ČR dohnat musí :-) A při té příležitosti rovnou i podělit o poznámky z nedávné přechutnávky jeho vín v Almě. Petrova vína se snažím ochutnat každý rok a vždy něco do zásob doplnit, je to jedna z mých moravských jistot a producent, po kterém mohu bezpečně sáhnout kdykoliv mám chuť na něco dobrého a/nebo chci ukázat návštěvě, ať už domácí či zahraniční, že Morava smysl rozhodně dává a to dokonce v červené :-) Petr Kočařík aktuálně v Čejkovicích připravuje 12-15 tisíc lahví dle ročníku (a stále si ještě drží i zaměstnání coby konstruktér pekařských pecí), na současných 2.5 hektaru a smysluplně velkou produkci pomaličku postupně vyrostl z deseti arů jen díky postupném výdělkům z vína. Ve fázi „budou dárky k vánocům nebo raději nový sud“ už věřím nejsou :-) Také mi přijde, že už trochu méně slyším (parafrázuji) „na jaře už nezaseju / lidí mi nerozumí“, ale častěji se debata obrací k myšlenkám na to, jak většina výsadeb teprve ukáže svůj potenciál, a vlastně se plně projeví i generační zkušenosti vinařů s nimi, až za pár desítek let :-) Prostě že to, co dělá teď on, je z nemalé části nastavení směru pro generace následující. V čemž je známka optimismu! Možná se trochu projevil i fakt, že nejstarší syn, který jinak vystudoval práva, si okolo pandemie Covidu střihnul i vinařinu a napsal diplomku k jejich stěžejní odrůdě, Pinotu :-)

Zobraz celý článek →

Pinotová soutěž a ryzlinková přednáška

Udělal jsem si výlet do Kutné Hory na hodnocení soutěže Pohár Karla IV., která se specializuje na odrůdy Rulandské modré a Ryzlink rýnský. Takové pozvání jsem odmítnout nemohl :-) Skončil jsem v komisi, která hodnotila červená (+ pár klaretů a růžových), a docela si to užil, našlo se několik opravdu výborných vín! Ne vždycky jsem se s komisí shodoval a kdyby mne náhodou někdy někdo zas chtěl na hodnocení pozvat, tak vězte, že jsem byl obecně nejdál od průměru a také nejčastěji hodnotitelem, jehož bodování bylo jako nejvyšší či nejnižší (o něco častěji) v průměrování zahozeno :-) To už je můj osud, jak by řekl Adrian Mole. O dva dny později, na výročí 710. let od narození Karla IV., bylo možnost přihlášené vzorky ochutnat v Praze, dozvědět se vítěze a také se zúčastnit menší tematické konference. Na té jsem se ujal, společně s národní sommelierkou Klárou Kollárovou, tématu Ryzlinku rýnského a současných vinařských trendů. Bylo to věřím pro účastníky zábavné :-)

Zobraz celý článek →

Degustace Werther-Windisch a Peter Stolleis

Ryzlinkové (a bublinové) počasí zase klepe na dveře! V posledních týdnech jsem degustoval produkci docela dost různých (nejen) německých vinařství, navíc o mnohých z nich tu zatím neměl řádek v minulosti, a vůbec se nedostal k reportu. Až mi AI definitivně vezme práci, bude to s časem lepší ;-) A nebo bych prostě měl psát častěji i jednodušší články, jen tak narychlo k jedné lahvi co mne zaujme či zrychlený report z degustace, a nesnažit se jen o náročnější texty (zápisek z několikahodinového posezení s princem Felixem zu Salm-Salm nad jeho víny z listopadu jsem furt nedodělal…). Co myslíte? Každopádně dneska právě v lehce zrychleném režimu odhrnu dvě vinná setkání a jména, na která bych nechtěl zapomenout a rád bych se jejich vínům v budoucnu pověnoval více a třeba o nich něco napsal i detailněji. Tak jdeme na věc!

Zobraz celý článek →

Malá ochutnávka Liracu

Mám kamaráda, se kterým v poslední době celkem často hraju deskovky, a jedním z jeho oblíbených vín je „kodyrón“. Takže vína z téhle části Francie piju trochu častěji než dříve. Před pár dny jsme se zase sešli (nad Battlestar Galactica s rozšířením Pegasus, kdyby tu byl nějaký fanda…) a já využil příležitosti a zkombinoval hraní s malou srovnávací degustací. K původní připraveným kouskům přihodil ještě pár dalších z jedné místní vinotéky a náhodou se to tak sešlo, že se z toho stal průzkum apelace Lirac. Tedy místa na opačném břehu řeku proti nejslavnějšímu Châteauneuf-du-Pape, ale s vinicemi taktéž proslavenými velkými oblázky (galets roulés), ale jsou tam i písčité půdy a sem tam vápenec. Z tamních cru je to jedno z menších, zhruba 841 osázených hektarů, ale se spoustou starých keřů a velkým potenciálem. Drtivá převaha jsou červená, bílá tvoří sotva desetinu (ale stoupá to, většinu francouzského propadu spotřeby vína tvoří červené…) a roséčka jednotky procent. Aby to bylo pestré, tak jsem ale i to bílé a růžové pořídil.

Zobraz celý článek →

Průvodce nejlepšími víny ČR a poprvé sto bodů pro suchý Sauvignon

Minulý týden jsem vyrazil na křest/tiskovou konferenci/degustaci u příležitosti vydání publikace Nejlepší vína České republiky – Průvodce 2025–2026 (web). Jedná se už o dvanáctý ročník a aktuálně je v něm 179 domácích vinařských podniků z Čech, Moravy a nově i ze Slovenska a vybráno/obodováno 1060 vín, ta nejlepší z nich i se senzorickým hodnocením. Tiskovky se zúčastnilo i několik vinařů a autorů těch z nejlépe hodnocených vín, bylo to fajn akce s řízenou ochutnávkou 12 vín z letošní špičky (z té pocházejí následující poznámky) a následně volnou degustací desítek dalších. Ne vždy bych se s hodnocením odborné komise (ve složení Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss + Mirec Jajcay, prezident Asociace sommelierů Slovenska, coby garant slovenské selekce) shodnul v tom, jestli to či ono víno opravdu patří úplně do čela domácí produkce, a nebo se s nimi minimálně rozešel v udělených bodech. Jistá „bodová inflace“, která postihla mnoho magazínů a kritiků, se trochu projevuje i zde a nad pár čísly jsem se dost podivoval a rozhodně bych byl níže. Ale to je můj pohled a názor, vycházející z odlišeného vkusu, zkušeností i přístupu k hodnocení. A především jsem se tu k tématu již jednou rozepsal obšírněji. Každopádně se tím dostáváme k nejlepšímu vínu průvodce…

Zobraz celý článek →

Nový svět na pěti vzorcích a Japonsko navíc

Už mi to trochu chybělo a tak jsem se ve středu zas jednou postavil před publikum a povídal něco o víně. Tématem byl konkrétně nový svět (tedy něco, co ode mne asi úplně nečekáte, ale už brzy zase budu vyprávět o svém oblíbeném Beaujolais a celkově půjde myslím o dost zajímavou akci) a šlo o doprovodný program ke galadegustaci Kupmeto. Ve vyhrazeném čase jsem se snažil předat fakta i můj osobní pohled na „problematiku“. Od celého generalizujícího a trochu koloniálně znějícího pojmu nový svět, co ve víně znamenal v minulosti a co si pod ním představit dnes a tak. Došlo na slavný Judgment of Paris z roku 1976 i Berlínskou degustaci v roce 2004, mudrování o „klasickém“ pohledu na velká vína vždy jasně spojená se specifickým místem / vinicí versus jasnému stylu (viz Penfolds Grange míchané z několika různých regionů), řeč byla o starých keřích i mladých vinařských regionech, průměrných teplotách a nadprůměrných bodových hodnoceních a celé to bohužel asi trvalo déle než mělo :-) Ale alespoň jsme u toho nebyli nasucho a ve sklenkách skončilo, po solidním argentinském cabernetu na zavínění, pět vín ze tří různých zemí. Kousků vysoce nadprůměrných či patřících mezi ikony té které oblasti.

Zobraz celý článek →

Jura s Domaine de la Touraize

Do Prahy dorazila Victorie Morin z Domaine de la Touraize (web), jsme tedy v Arbois a zásadní části vinařské oblasti Jura. Chutnal jsem jejich produkci už několikrát a jedno jejich víno měl i na nedávné přednášce/masterclass k Juře, ale ještě k nim nic nepsal. Tak dneska ve zkratce napravím :-) Rodina se odkazuje k pěstování révy od roku 1704 a už osmi generacím vinaření. Moderní historie se ale začíná psát až od roku 2009, kdy se André-Jean Morin rozhodl opustit místní družstvo, prodat menší část vinic a z výnosu zafinancovat vlastní vinařství. Dnes společně s manželkou Héléanou pracují na celkem 10 ha v okolí Arbois, část výsadeb má až osmdesát let a disponují i vyhlášenými polohami jako Curoulet, Sur la Côte či Les Corvées. Victorie je generací devátou, aktivní poslední dvě sklizně a do podniku se vrátila po škole a praxi v jiných vinařstvích (třeba Lapierre v Beaujolais). Bude to asi právě ona, kdo časem vinařství převezme, zda ve spolupráci s bratrem či sama je zatím nejisté :-)

Zobraz celý článek →

Moric nově usazený v Tokaji

Měl jsem nedávno, ve Vin de Marie, opět možnost ochutnat pár novinek z ročníku 2023 od vinařství Moric aka Rolanda Velicha, viz starší zápisek k tématu. Kdo by odolal vyrazit na maďarské furminty! Konkrétně na čtveřici z Tokaje a vína, která už nespadají do jeho řekněme negociantské řady „skryté poklady“, ale jde již o jeho vlastní projekt v oblasti. Podobně jako dříve s frankovkou v Burgenlandu (Lutzmannsburg bych tak rád pil častěji, ale spíš jen sem tam ochutnám…) tam najdete velmi chutný základ a k němu výrazy specifických vinic, za rapidně vyšší ceny. Na vínech s ním stále spolupracuje Gergö Filep, po několik let Velichův hlavní partner v oblasti.

Zobraz celý článek →

Vertikála Ratzenberger Riesling Steeger St. Jost

Stává se mi pravidelně, a je nemalá pravděpodobnost že jsem se tu o problematice za těch 18+ let co píšu blog, a už předtím o víně psal jinde, opakovaně zmiňoval, že se mi doma hromadí lahve, které „je nutné otevřít dohromady“. A teď, co se z velmi častých domácích degustací stala spíše příjemná vzpomínka, je to ještě horší. Pravidelně dostávám chuť na vína, která ale neotevřu, protože si je šetřím. Ne proto, že by šlo samo o sobě o víno drahé, vzácné nebo výjimečné, ale protože jsem přesvědčen, že by bylo fajn otevřít je s nějakým konkrétním vínomilcem, který si ho obzvlášť užije. Hodně častá je také situace, že bych víno chtěl mít vedle sebe s nějakým dalším a při běžném večeru to nedává smysl. V nemálo případech je to nějaká horizontála, další vína stejného vinaře a téhož ročníku či další vína ze stejné vinice od jiných producentů. Anebo vertikála, více ročníků téhož, co by prostě chtělo hezky srovnávat s podobně „vědecky“ naladěnými nadšenci (sofistikovanými alkoholiky). A čím déle trvá set otevřít, tím větší riziko, že bude doplněn o další láhev a vše se jen zkomplikuje!

Zobraz celý článek →

Veltlíny, ryzlinky a Špejle od Gerharda Deima

Před pár dny jsem se tu zmiňoval, že jsme v lese na Šumavě s chutí vypili pár magnumek veltlínu z kamptalského vinařství Gerhard Deim (web, vozí  Der Weinschmecker). Záhy na to dorazil Gerhard shodou okolností do ČR, takže jsem měl možnost si s ním popovídat a v mírném poklusu ochutnat pár dalších vín z těch co jsou na našem trhu. Včetně prvního představení cuvée Špejle, které připravil pro stejnojmenné oblíbené pražské podniky. Inu nemají to špatné!

Zobraz celý článek →

Nejen s veltlíny od Taubenschuss

Z letošního ročníku festivalu Praha pije víno mám jedinou fotku a není z těch nejlichotivějších :-) Je od stolku Weingut Taubenschuss (web) z rakouské oblasti Weinviertel, konkrétně z Poysdorfu a tedy z důležitých vinařských obcí vinorodé Moravě (společně třeba s Retzem) těch nejbližších. S mladou generací v podobě Markuse a Thomase Taubenschuss jsem se viděl opakovaně a jejich vína chutnám rád, ale vlastně jsem tu o nich – s výjimkou vína na kterém spolupracovali společně s vinařstvím Baláž z Dolních Dunajovic – nic nepsal. Jelikož jsem právě doplnil pár lahví do domácích zásob, tak je tu dobrá příležitost opomenutí napravit.

Zobraz celý článek →

Fritsch z Wagramu a báječné biodynamické (nejen) veltlíny

Je potřeba hledat záminky k zábavným vinným akcím a tak jsem využil letní slunovrat a narozeninovou grilovačku k tomu, abych s kamarády otevřel pár magnumek. Na některé z připravených nakonec ani nedošlo, k tématu se nejspíš vrátíme už tento víkend :-) Každopádně jednou z těch lahví byl Grüner Veltliner Ried Steinberg 2023 (1.ÖTW Erste Lage) od Weinberghof Fritsch (web, dováží Der Weinschmecker) z Oberstockstallu ve vinařstké oblasti Wagram. Tedy čistý veltlín, školený delší dobu na kalech a čistě v nerezu, ze spíše spodní části jinak strmějšího jihovýchodního svahu u Ruppersthalu, na žule a břidlici pokryté spraší, z ručně sbíraných hroznů z mladších i starých (16-65 let) výsadeb. Je to víno sotva na začátku cesty, tuplem v magnumce a zavřené šroubem, ale už teď skvělé! Světlejší žlutá barva, poměrně efektní trochu pikantnější až kouřovější aromatika, malvice do zelených jablek a hrušek, kořenitá linka, bohatší. Suché, středně plné, šťavnaté, krásně vyvážené, delší. Minerální slaná linka a mokré šutry, malvice a peckoviny, opět ona pikantnost, fajn délka. Tohle je krásné víno se vším všudy!

Zobraz celý článek →

Třikrát povedená Jura

Ve volném čase stále dokončuji přípravy na přednášku na téma Jura, součást páteční tematické degustace několika dovozců. Na degustaci míst zatím dost, na přednášku už pokud vím zbývá jen asi pět, pokud by měl ještě někdo zájem tak si pospěšte :-) Coby tematický doprovod k souboji s prezentací jsem zvolil třeba Château d'Arlay (web, o vinařství jsem psal opakovaně a více třeba zde) Côtes du Jura Blanc Tradition 2018. Lahvováno v lednu 2022 po třech letech v použitých dubových sudech, jde o kombinaci třetiny odrůdy Savagnin a dvou třetin Chardonnay ze starých keřů a bio vedených výsadeb, kvašených již společně. Pro mne je trochu matoucí Tradition v názvu, které je obvykle vyhrazeno sice této odrůdové kombinaci, ale zároveň z nedolévaných (nebo jen částečně / některých) sudů, zatímco toto je kompletně ouillé, dolévané. Láhev burgundská, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Ve vůni podzimní ovoce, zralé malvice, pečený citron, lehce oříšková a pikantnější linka. Suché, plné, poměrně intenzivní, zakulacené, žluté ovoce a lehká oříškovost, delší teplejší dochuť jasně upomínající na vysoký alkohol a zároveň se slanou příjemnou linkou. Dost zajímavá věc, které extrémně pomohl čas, první setkání v červnu 2022 bylo trochu zklamání. S tímhle se slajdy tvoří o dost lépe, nakolik by v současném vedru možná bylo lepší sáhnout po crémantu :-)

Zobraz celý článek →

Vertikála pravokořenného ryzlinku a kalamár

Už je to nějakých dva a půl roku, co jsem se tu rozepisoval o „Der Wurzelechte“ Graacher Domprobst Riesling trocken z Weingut Eifel-Pfeiffer (web), ryzlinku z pravokořenných keřů na jedné ze špičkových moselských tratí. Bylo to hlavně o ročníku 2019 a v článku najdete dostatek detailů k samotnému vínu i vinařství. Minulý týden jsem měl to štěstí dát si další ročníky tohoto vína v moc fajn vertikále – 2023, 2022, 2021, 2020 a nečekaně i 2017. Vína jsou u dovoze CCVino stále dostupná a cenově +/- pár korun za 440 Kč dle ročníku, jen sedmnáctka už je jen na příděl :-)

Zobraz celý článek →

Velká vína od Nikolaihof

Na nedávno proběhlém festivalu Praha pije víno byla spousta výborných vín, ale v mém „Top 5“ by se nejspíš našla hned dvě od jediného vinařství. Bohužel šlo také o jedna z možná nejdražších vín na festivalu, ale… to je život :-) Hromada dalších parádních věcí byla naopak cenově bezproblémově dostupná, takže děti hlady nezahynou. Přesto bych se chtěl dnes krátce věnovat mému favoritovi, krom oněch top kousků s obecně extrémně kvalitní sadou představených vín, kterým je protentokrát vinařství Nikolaihof (web, dováží Veltlín). Legendární producent z obce Mautern ve Wachau, s 22 hektary na obou březích Dunaje, jedno z nejstarších rakouských vinařství dodnes pracují se sklepy ze 4. století. Od roku 1894 v rukou rodiny Saahs, přes půl století v biodynamice a první takto certifikované. Jak je jejich dobrým zvykem, tak neprezentovali jen čerstvé mlaďochy, ale předvedli i to v čem jsou za mne nejsilnější… charakterní dlouho ve velkých dubových sudech (2 až 12 tisíc litrů) školená bílá s potenciálem mnoha delších let zrání v lahvi.

Zobraz celý článek →

Dobrá vinice – novinky, archivy a návrat Oxany

Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.

Zobraz celý článek →

Nové ročníky a bubliny u Cantine Benvenuto

O vinařství a vínech Cantine Benvenuto (Azienda agricola Benvenuto Giovanni Celeste, web, část sortimentu k nám vozí Kupmeto) jsem tu už článek měl, teď měl možnost si s vinařem projet jejich aktuální nabídku a novinky. Mare 2024 (60 % Zibbibo a k tomu Malvasia) je expresivnější, efektní, voňavá dobře postavená záležitost s fajn kyselinou a minerální linkou. Baví. Čisté Zibbibo 2024 o něco intenzivnější a kulatější, muškátově voňavé s lehce mýdlovou linkou, suché, čisté, efektní a docela dlouhé. Povedené. Orange Zibbibo 2024 se čtyřměsíční macerací ubírá na muškátových tónech a přidává na pomerančové kůře a citrusech obecně, je tam něco tříslo ale vlastně nijak moc, je to taková fajn „iniciační“ přístupná oranžáda. Bianco di Falco 2022 je znovu čisté Zibbibo s krátkou macerací ale zároveň i fermentací ve dřevě. Zlatavá barva, voňavé, komplexnější v projevu, složitější, florální, muškátové, citrusy do pomerančů, poměrně znatelné dřevo a linka vanilky. Suché, čisté, trocha tříslovin, strukturované, docela plné a dlouhé s minerálně-toastovým dozníváním. Hodně solidní kousek. Tenhle ročník je aktuální na trhu, je toho jen 1900 lahví.

Zobraz celý článek →

Skvělé pinoty i frankovky z hodnocení 66.6

O víkendu jsem vyrazil na Moravu (zase jen na otočku, ale slibuju, že brzo napravím a zdržím se déle…), tentokrát opět hodnotit vína v soutěži „Víno 66.6 a nic navíc“, autentické/nízkointervenční sekci v rámci velkobílovického hodnocení. Sešla se tam pestrá sada z celé Moravy a dokonce „podvratně“ i něco z Maďarska či Slovenska. Už jsem o tom psal několikrát dříve, v zásadě by mělo jít o vína z ekologičtější produkce a bez aditiv (krom siřičitanů do 66.6 mg/l) ve sklepě, hodnotí se oproti běžné výstavě vína ročníku 2022 a starší, ne mlaďoši. Tentokrát jsem skončil v komisi, která měla na starosti většinu červených. Přišlo mi, že jsme hodnotili vlastně docela přísně, ale při pohledu na výsledky ostatních komisí jsme na tom byli vlastně dost podobně. Brzy budou určitě k dispozici nějaké oficiální výsledky, já se dneska zmíním o pár kouscích, které jsem si užil nejvíce.

Zobraz celý článek →

PX i Palomino ale vůbec ne sherry

Během návštěvy Barcelona Wine Week jsem se trochu pověnoval i mým oblíbeným kouskům z Jerezu a okolí, i když sherry jako takové příliš ne. A také dalším vínům z v oblasti typických odrůd, ale odjinud. Španělský vinný svět je totiž děsně bohatý. Když se třeba řekne Pedro Ximénez, tak si většina vínomilců vybaví hlavně temná extrémně sladká sherry. Pokud máte ale sklence Bodegas Estones PX 2022, tak jste najednou v Katalánsku v DO Terra Alta a ve sklence je plnějších úplně suché tiché nerezové bílé ze starých keřů, aromaticky do žlutých peckovin, širší a zakulacené a krémovější ale s moc pěknou kyselinou a slanou linkou, delší. Hodně fajn. V suchém PX mne ale stejně zase nejvíce zaujala produkce z Montilla-Moriles od mého oblíbence Bodega Alvear (viz články Už (skoro) zase chladím a skvělé netypické Fino a především Fino co vlastně ani není sherry), hlavně jejich řada Tres Miradas. Ale tomu věnuji samostatný článek…

Zobraz celý článek →