úterý 30. června 2020

Veltlín (SK), Frankovka (CZ) a rosé (AT)

Slepá degustace je náročná disciplína. A tak, když jsem dostal v Totalu do sklenky Veltlín 2017 z vinařství Strekov 1075 (web), skončil můj tip u trochu zvláštní Jury či případně něčeho divočejšího ze Slovinsko-Italského pomezí, jistý jsem si fakt nebyl. Ke cti mi budiž připočteno, že jsem seděl u stolu se třemi slovenskými vinaři a domácí víno si také nepoznali :-) Zsolt Sütó, vinař extrémně úspěšný exportně, tenhle veltlín připravil přeci jen trochu netradičně – bez čiření, filtrace a kompletně bez síření (od ročníku 2017 už takto má úplně všechna vína). Jde o směs tří dubových sudů, ve kterých víno leželo bez míchání jemných kalů devět měsíců. Dva z nich jsou navíc bez dolévání a vznikla v nich vrstva „flóru“. Čirá láhev je uzavřena korunkou. Pikantnější vůně, s fajn kombinací ovocnosti do zralejší žluté a malvic, krémová linka, něco květinových tónů a oříšků. Suché, čisté, s moc fajn kyselinkou, opět lehká pikantnost, malvice, dobrá délka, vyvážené, sympatické, výborně udělané pití. „Klasický“ veltlín? Určitě ne. Hodně zajímavé bílé? Určitě!

Zobraz celý článek...

pondělí 29. června 2020

Fajn základní červená burgunda starých keřů

Když se hned dvě zásadní knihy o Burgundsku zmiňují o konkrétním vinařstvím docela krátce a na těch nemálo řádcích hlavně o mechanické sklizni a dodávají „stabilní byť málokdy výjimečnou kvalitu“, není to zrovna popis, co by člověka vyloženě lákal jejich vína zkoušet. Ale i v Burgundsku se ledasco mění, někdy docela rychle (a teď nemluvím o výrazném oteplování, které přináší vysokou kvalitu do míst, kde dříve něco chybělo, a naopak komplikuje život vinařům na mnohých špičkových polohách). A tak i u Domaine Michel Sarrazin et Fils sídlícího v Jamblès nedaleko Givry a s nějakými 35 hektary v Côte Chalonnaise mechanická sklizeň postupně ustoupila, i základní víno kvasí spontánně, ve vinicích se jede „udržitelně“ (minimálně bez herbicidů a pesticidů), červená jsou povětšinou lahvována bez čiření a filtrace, na zrání krom klasických menších sudů zkouší i pětistovky. A trochu se mění i klientela, oproti dřívější naprosté dominanci domácího trhu a prodeje více než poloviny produkce přímo z vinařství přibývá exportu.

Zobraz celý článek...

pátek 26. června 2020

Oranžová Kraví hora v Totalu

Bořetice, Kraví hora, směs odrůd Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Tramín červený, nemálo macerované a tedy „oranžové“, mladý ročník 2019 a víno, za kterým stojí Petra Brédová (web). Čirá bordó láhev, ve které vynikne lehce opalizující výrazná zlato-oranžová barva, uzavřena aglomerovaným FineCork korkem. Sympatická, výraznější aromatika, květinová, pomerančová kůra, propolis. Středně plné, alkohol nijak vysoký ale má to důraz, šťavnaté, trochu svíravé, s fajn kyselinou. Úplně suché, vyvážené, překvapivě už teď krásně pitelné a přístupné. Nic složitého, ale perfektně čisté, zábavné oranžové, které piju (v době psaní těchto řádků) s velkou chutí. Možná by mohlo být o kousek delší, ale jinak nemám moc výtek, baví mne velmi. Vlastně je to docela neobvyklé, aby fungovalo podobně dobře takhle mladé. Celou šarži zhaftl nový pražský naturální bar Total na Vinohradech, kde jsem ostatně i láhev zakoupil, pil a následně odnesl domů.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 25. června 2020

Čtveřice bílých z Plenéru

Na nedávném pikniku s vinotékou Fajnšmekr jsme si v družné náladě projeli hromadu vín, která se mohou či nemusí objevit v jejich sortimentu a bylo třeba se nad tím zamyslet :-) Mimo jiné jsme ochutnali čtveřici vín z aktuální nabídky mladého Vinařství Plenér (web) Dominiky Černohorské. Nejvíce mne oslovil Riesling 2018, nerezovka z pavlovských hroznů. Čerstvé, čisté, s lehce florální linkou a meruňkovou ovocností, s fajn kyselinou ale uhlazenější, s lehkou krémovostí, perfektně vyvážené, slušně dlouhé, s decentní minerální linkou, příjemné elegantnější bílé. Moc dobře se pije a je tam určitá lehkost, kterou další vína trošku postrádala. Pro část účastníků bylo „moc uměřené“, ale mne tenhle styl bavil dost.

Zobraz celý článek...

středa 24. června 2020

Jean-Marc Sélèque a dvakrát Solessence

Vlastně mne překvapuje, že jsem tu o Solessence z produkce Champagne Jean-Marc Sélèque (z polského Szeleczki, odkud rodina přišla) ještě nic nepsal, vzhledem k tomu, že jsem obě bílé varianty chutnal a pil už mnohokrát, v různých ročníkových bázích, a pokaždé si velmi užil. Vlastně tu nic pořádného nebylo ani o vinařství jako takovém, jen o pár jednotlivých lahvích, tak dneska napravím. Jean-Marc je mladý kluk, sotva třicátník, který už v roce 2008 po návratu z praxe u velkých baráků po světě převzal rodinné vinařství v Pierry (existující od roku 1965 a založené jeho dědečkem) a dost ho převrátil na hlavu. Bez herbicidů a pesticidů a přesun k bio a biodynamickým postupům (byť teda ne úplně ortodoxně), ruční práce, redukce sklizně, konec prodeje hroznů négociantům a velkým domům, delší pomalejší a spontánní fermentace, větší podíl dřeva (ale menší sudy spíše opouští a stabilizuje se u 350 – 600l), delší zrání před druhotnou fermentací, postupné opuštění filtrace… Před několika lety se přesunul do nového lepšího sklepa, který mu umožnil gravitační přístup a také pořídit nový špičkový lis (Coquard PAI), což zase vedlo ke snížení už tak dost nízkých přídavků siřičitanů (dnes je s celkovou do třiceti). Nedávno šlo o tzv. nastupující hvězdu nové generace, dnes už je to jméno zavedené a uznávané a stále jde kupředu.

Zobraz celý článek...

úterý 23. června 2020

Charakterní španělská směs z osmi set metrů

Pokračoval jsem v objevování zajímavého Španělska a tentokrát vyzkoušel Bodegas Peixes a jejich Peixes da Rocha 2016. Geograficky jsme v Galicii, v provincii Ourense, nějakých 15 km od hranic s Portugalskem a na zároveň na hranici vinaření v téhle části Španělska. V relativně dost vysoké nadmořské výšce k 850 metrům, na dvou výrazně žulových chladných vinicích, zde v bio režimu pěstují hned několik fajn odrůd a tohle víno je docela „divokou“ směskou mnoha z nich – dominantně Mencía, ale k ní dále Mouranton, Grao Negro, Garnacha Tintorera, Bastardo, Godello, Doña Blanca či Palomino – ze starých až osmdesátiletých keřů. Ruční sběr, spontánně kvašené celé hrozny, dlouhá dvouměsíční macerace a zrání rok v použitých 500l francouzských sudech. Lahvováno v únoru 2018, nějakých 3500 lahví vzniklo.

Zobraz celý článek...

pondělí 22. června 2020

Chardonnay Barrel Selection z Krásné hory

Pokud jde o produkci biodynamického (na cestě k Demeter certifikaci) Vinařství Krásná hora, tak dobrovolně přiznávám, že od nich prakticky vždy preferuji jiná vína než top řadu Barrel Selection, ta „odlehčenější“ a víc chlastací. Naposledy jsem ale otevíral mladé Chardonnay Barrel Selection 2018 (trať Krásná hora, Starý Poddvorov), selekci čtyř rok starých francouzských sudů François Frères (2x 228l, 2x 500l), ve kterých spontánně kvasilo a rok bez síření zrálo na kalech. Prokvašeno úplně do sucha, proběhla tam malolaktika, lehce zasířeno před lahvováním (v prosinci 2019) do burgundské lahve se silnou kovovou záklopkou a celokorkem.

Zobraz celý článek...

pátek 19. června 2020

Hodinka mouder o víně a věcech okolo

Dnešní zápisek bude skoro bez práce. Byl jsem hostem podcastu oblíbených Taste of Prague, povídali jsme si o víně, s velkým důrazem na problematiku „naturálního“, o vinných dogmatech, Družstvu a spoustě věcí okolo. Celý záznam najdete na jejich webu, k dispozici i na Apple Podcasts nebo Spotify. Takže pokud máte hodinku času, víkend se blíží a počasí nic moc, můžete ji strávit ve společnosti mých mouder. Případné stížnosti na obsah a obsažené názory lze směřovat do komentářů zde či na sociálních sítích :-) Příjemný poslech!

Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. června 2020

Německý ryzlink ze supermarketů i vinoték

Zúčastnil jsem se včera fajn slepé degustace německých ryzlinků. V podstatě šlo o to, že v průběhu korona uzávěr a izolace mnoho lidí přišlo o své oblíbené vinotéky a winebary a o něco častěji přihodili do košíku víno v supermarketu či při nákupu u některé online rozvážkové služby. Pořadatel, Martin Marek ze společnosti Alifea, tedy pojal záměr projet si několik vín od běžných dovozců a naslepo do nich zamíchat lahve ze sámošek, zda vůbec dávají smysl. Nakonec jsme projeli osm vín (ve skutečnosti se jich sešlo víc, ale v rámci malého chaosu byla část Morava, jedno z Alsaska a bohužel ke všemu vadná láhev a na dvě německá se zapomnělo), lítalo to ročníky i ledasčím dalším, takže z toho nelze vyvozovat velké závěry. Plus mám tak trochu dojem, že řešit třeba Chianti, tak by výsledek vypadal jinak. Němci prostě mají i ty základní ryzlinky prakticky vždy technicky výborně zvládnuté a Riesling i v té jednoduché čerstvé podobě funguje :-) Čímž tak nějak naznačuji, že jsem vyloženě netrpěl ani u supermarketovek, a pokud mělo být závěrem „jedině od malých dovozců a od sámošky ruce pryč“ tak úplně nevyšlo. Jistě, vína od dovozců a od kvalitních jmen byla lepší. A taky dražší. Vlastně to dopadlo dobře, vína odpovídalo tomu čím papírově byla. A to se ne vždy poštěstí! Každopádně teď už se vrhnu na poznámky. Vína jsme chutnali z krásného českého skla stylově hodně podobného Zalto, docela novinky, ale o tom zase příště samostatně :-)

Víno, které mne oslovilo ze setu asi nejvíce, byl Guts-Riesling Trocken 2017 „Muschelkalk“ vinařství Domdechant Werner z Rheingau. Nazlátlé, již nazrálejší, s pěknou florální linkou, zralejší ovocností a trochou krémovosti, suché s decentním dotykem cukru, plnější, živé, s parádní kyselinou, delší, vyvážené, seriózní, skvělé víno. A přitom spíše základ v rámci produkce vinařství. Naopak na opačném spektru a asi úplně nejméně zajímavý pro mne byl Riesling Pfalz lieblich 2019 z Lidlu (J.F.Brems). Reduktivní, květinové, přímé, nasládlé, čisté se slušnou kyselinou. Jednoduché, vlezlejší, ale technicky v pohodě. Chápu, proč to někdo pije. Sám bych si nedal a ani cenovka okolo 70 Kč by mne nepřesvědčila.

Ze supermarketovek se mi vlastně dost líbil Riesling Mosel 2019 Steillage (aka „Steep Slopes“ neboli strmé vinice) z řady Tesco Finest, který pro ně produkuje velkovýrobce Peter Mertes. Světlé, velmi čerstvé, čisté, lehce florální, limetkové, z vůně přísnější, něco minerality. Suché, čisté, výrazné kyseliny, šťavnaté, slušná délka. Moc dobře udělané, nic složitého ale typické, chutné a upřímně tohle bych v létě na sluníčku neměl problém popít. Peter Mertes má vína všude možně, v supermarketové síti je zastoupen široce, a obvykle mne kvalita nechávala veskrze chladným. Tady to fakt vypadá, že místo strojově sklízených vinic někde na placce do toho šlo hrozno i z kvalitnějších poloh.

Hodně pozornosti, hlavně veletočem ve skle kdy chvilku vypadal jako by se rozpadal a pak znovu nabral sil, na sebe upoutal Dr.Pauly-Bergweiler a jeho 2009 Zeltinger Himmelreich Riesling Spätlese trocken. Tmavší barva a zřetelně nazrálejší, s tóny květového medu, podbělu a výraznějším petrolejem. V chuti jasná nazrálost v kombinaci s až překvapivou živostí, opět med a něco citrusů, fajn délka. Později jsme otevřeli druhou láhev, která působila znatelně svěžeji, citrusověji a o něco méně nazrále. Líbilo se.

Maybach Pfalz Riesling trocken 2019 je z nabídky Kauflandu, pro které je opět vyrábí Peter Mertes. Čerstvé, ve vůni jednouší květino-jablíčkové, přímé ale čisté, suché, čisté, výraznější kyselina, říznější. Hodně jednoduché, oproti Mosele z Tesca o třídu, ale korektní. Základní Geierslay Mosel Riesling trocken 2018 (o vinařství jsem psal nedávno a po téhle degustaci shodou okolností na další ryzlinkové akci Riesling Rocks! chutnal jejich naprosto báječný Riesling Wintricher Ohligsberg Große Lage trocken 2015 z pravokořenných výsadeb 120 let starých) měl pěknou, trochu jemnější citrusovou vůni, decentně krémovou, lehce lipovou. Suché, čisté, bezva kyseliny, přímější, krásně udělané, vyvážené, slušně dlouhé. Poctivá, fajn věc.

S lahví Prinz Salm Riesling trocken 2018 jsme v Rheinhessen a bioprodukci. Citronová barva, již lehce nazrálé, s květinovou linkou, citrusy a exotickým dotykem kokosu. Suché, čisté, živé, s bezva kyselinou a pěknou energií, fajn délka a pitelnost. Trocken je zde lehce matoucí, působí polosuše. Sympatická věc, ale. S Weingut Gerhard Klein Burrweiler Altenforst Riesling trocken 2016 jsme v oblasti Pfalz. Citronová lehce tmavší barva. Lehounká, elegantní, vzletnější vůně, minerální, diskrétní, s jemnějšími odbočkami a zvláštnostmi (bergamot). Suché, čisté, s bezvadnou kyselinou, květinové, čisté. Působilo, že potřebuje prostor a čas, tohle věřím bude skvělé.

Mimo slepou degustaci jsme ochutnali Franz Hoffner Riesling Premium Mosel prý z Albertu (vozí United Brands), ročník neuveden. Čisté, citrus a kdoule, kdoulový macerát, v chuti nasládlé, slušné kyseliny, přímočaré, technologicky působící s lehce pecičkovou nahořklostí v závěru. Nic zásadního. A také Egon Schmitt Dürkheim Hochbenn 2019, tedy zase Pfalz. Voňavé, mladičké, květiny a meruňky, i v chuti mladičké, šťavnaté a energické. Něco cukru vyváženo vysokou kyselinou, ovocnost meruněk a jablka, živé, skvěle pitelné. To mne bavilo dost.

Zobraz celý článek...

středa 17. června 2020

Rioja ze sedmi odrůd coby červené „odkudkoliv“

Dostal jsem jako dárek, respektive bonus k objednávce jiných vín, láhev Baron de Ley (web) Siete Viñas Reserva Rioja 2012. Dvacetieurovka, od slavných kritiků 92 bodů. V minulosti jsem od tohohle vinařského projektu, vybudovaného trochu po vzoru bordeauxských château (akorát používají benediktinský klášter) skupinou vinařů z Riojy, chutnal opakovaně jejich běžnou reservu i gran reservu a dost se to, svým internacionálním nezařaditelným a americkým dřevem hodně ovlivněným projevem, míjelo s mým vkusem. „Sedm odrůd“ vypadalo na papíře o dost lákavěji… jediná vinice v El Villar de Arnedo (Rioja Baja) s keři okolo sedmdesáti let, keříkové výsadby a mix sedmi červených i bílých odrůd – Tempranillo, Graciano, Garnacha Tinta, Mazuelo, Viura, Malvasía a Garnacha Blanca. A pak nastupuje sklep. Čtyři různé vinifikace, s odlišnou teplotou fermentace a dobou zrání. Výsledky vyzrávají zvlášť, tři roky v různých typech a velikostech sudů. Následně jsou smíšeny a dalších rok směs zraje v francouzském foudre o objemu 10 tisíc litrů. Vinařství pracuje s výrazy jako „Total Rioja“ a „Tribute To Intermingling and Biodiversity“ a tak jsem se těšil.

Zobraz celý článek...

úterý 16. června 2020

Mladá Kontra a Michelin ve Slovinsku

Jedním ze zásadních vín při cestě poznávání naturální produkce pro mne určitě byla Kontra ze slovinského vinařství Ščurek (web). Naposledy jsem o téhle specialitce psal ke konci roku 2013 a jednalo se o ročník 2009. Po dlouhé době jsem se k vínu, ovšem v ročníku 2017, vrátil. Stále 50 % Ribolla Gialla a 50 % Chardonnay, zatříděno jako ZGP Brda, zrání přes rok v 300l dubových sudech bez síření a dalších aditiv, kombinace čerstvého moštu a ručně otrhaných bobulí. Lahvováno nefiltrované a neupravované do burgundské lahve. Spousta lidí od popisu bude očekávat nějakou velkou divočinu, ale není to nutně pravda, byť trochu víc funky než si pamatuji starší ročníky to bylo.

Zobraz celý článek...

pondělí 15. června 2020

Povedené Frascati

Frascati, slavná italská apelace v regionu Lazio a jedno z hodně důležitých vín historie, nejen díky blízkosti Římu. Dobrovolně přiznávám, že bych asi spočítal na prstech jedné ruky počet vín odtamtud, které jsem za poslední roky alespoň ochutnal, tyhle místa mne dost míjí. Každopádně jedním z těch mála bylo Eremo Tuscolano 2018, víno které produkuje rodinné vinařství Valle Vermiglia (web). Z 8 ha vinic na svazích Monte Tuscolo u Monte Porzio Catone, as 20 kilometrů od Říma a v nadmořské výšce zhruba 600 metrů, ročně připraví asi 30-40 tisíc lahví Ččstě tohoto vína, žádné další nedělají, vždy coby mix odrůd Malvasia dei Lazio (dominantně) a dílem Malvasia di Candia, Trebbiano Giallo, Trebbiano Toscano a Bombino Bianco. První ročník byl teprve 2012 a od té doby jde o dost oceňovaného představitele aplikace.

Zobraz celý článek...

pátek 12. června 2020

DRC hrátky, ceny vinic a En Primeur 2019

Následující případ mne opravdu pobavil… kolik byste očekávali, že dostanete na aukci za flašku Romanée Conti 1924? A pokud bude láhev bez viněty, jen s nálepkou, kde je název vína napsaný propisko? Aukční dům Acker Merrall & Condit očekával v přepočtu okolo 600 tisíc korun. Láhev z aukce nakonec stáhl, po stížnostech, že je víno navíc v pro DRC na tu dobu netypické lahvi a ještě ke všemu s neoriginálně voskem zalitým hrdlem. I tak se ale hájili, že víno pochází od „uznávaného sběratele“ (což mimochodem před lety psali i o „Mr. Conti“ Kurniawanovi, když protočili jeho vína s obřím podílem padělků za několik desítek milionů dolarů, jak je zavedeným celoživotním sběratelem a stará vína má ve sklepě již dekády… bylo mu tenkrát 28 let), který dle jejich informací víno získal na aukci ze sbírek Azize Khana, který jej snad měl přímo od Collectors’ Cellar vedeného uznávaným Bipinem Desai. Já vám nevím… dobrá vína rád piju, tyhle obskurní investiční hrátky mi přijdou podivné. Každopádně aukční dům prodává od stejného sběratele další vína těch nejslavnějších (a nejčastěji padělaných) jmen… Petrus, Lafite či Romanée-Conti. Ty snad mají kompletní viněty :-) Raději bych ale volil jiný zdroj, téměř jistě pravé budou lahve DRC (a také australských špiček) z online aukce sklepa kritika Jamese Hallidaye, všechny nakoupené přímo od vinařství.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 11. června 2020

Juhfark od Bély Fekete aneb sním o Somló…

Nedávno jsem tu psal o vlašáku od Spiegelberga coby představiteli nezvykle elegantního lehčího stylu Somló. Fekete Pince (web, k nám jej dováží Vinorum) a Juhfark 2009 (Aranyhegy-dűlő) je pak ukázkou stylu starosvětského a typičtějšího, byť v tomto ročníku pravda ne tak ohnivého a alkoholického jak občas umí být. O vinařství jsem se tu zmiňoval vícekrát, naposledy asi zde, o odrůdě Juhfark coby „vínu svatebních nocí“ již také psal opakovaně, vše důležité najdete třeba tady. Dnes se můžeme věnovat konkrétnímu vínu. Ruční sběr, spontánní fermentace v 1100l maďarských dubových sudech a tam rok a půl zrání, poté další rok a půl tři smíšené sudy v nerezu. Uloženo v bordó lahvi s plastovou záklopkou a korkem z drti s pevnou dvojploškou. Tmavší barva do zlaté. Ve vůni naprostá klasika z hory, již nazrálejší do medových tónů aniž by evokovalo sladkost, kovově-minerálkové a plné vzpomínek na železitý pramen v mé rodné obci (voda z pramenů přímo na Somló ten vulkanický projev vín vlastně nemá), s linkou žlutého ovoce. Suché, čisté, středně plné, intenzivní, s bezva kyselinami, decentně žlutě ovocné, lehce svíravé, delší s výraznou kovovou dochutí, vyvážené. Charakterní, moc zajímavé víno.

Zobraz celý článek...

středa 10. června 2020

Riesling z Krásné hory a z Weingut Dreissigacker

Dnes pokračujeme v lehčích ryzlincích. Otevřel jsem Riesling 2018 z vinařství Krásná hora (web). Deklarováno jako zemské, z bio vinic obdělávaných biodynamickými principy (a na cestě k Demeter certifikaci), tří sběrů v různých vyzrálostech. Primárně rovnou nerez, ale asi třetina 3-4 týdny na slupkách. Po scelení obou částí devět měsíců na kalech a lehce zasířeno lahvováno nedávno v zimě. Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Nemůžu si pomoct, mně tahle láhev na ryzlinky prostě nesedí :-) Trochu tmavší žlutá barva. Příjemná, dost klasická vůně, s ovocností do meruňek a bylinkovou a lehce lipovou linkou, příjemná. Suché, čisté, štíhlejší až tenčí v projevu, veskrze fajn kyseliny ale nic řízného, ovocnost meruňky a jablka, vyvážené, se slušnou délkou a skvěle pitelné. Příjemné, lehké „letní“ víno.

Zobraz celý článek...

úterý 9. června 2020

Živý vetlín a ryzlinkové bubliny

Měl jsem teď chuť hlavně na lehčí svěží bílá (viz včerejší ryzlinky) a bubliny, tak dneska tímhle směrem. O Weingut Weszeli (web) z Kamptalu jsem se zde dříve zmínil jen velmi krátce s tím, že musím jejich sortiment prochutnat pečlivěji. Uvidíme, zatím se nezadařilo. Vinařství s osázenými 30 hektary okolo Langenlois rozjel Davis Weszeli, když se rozhodl opustit práci ve městě a zainvestoval do podniku rodiny Summerer, s historií od roku 1679, ve kterém následně došlo k mnohým změnám. Mimo jiné šlo o přechod do organiky a biodynamiky (od příštího roku snad již s certifikací Demeter), vše je vegan a bez živočišných čiřidel, po několika letech také přivedl zkušeného enologa Thomase Gansera. Nabídka je postavena dominantně na odrůdě Grüner Veltliner v různých jejich podobách, zásadní roli hraje také Riesling, sem tam se objeví trochu červeného/růžového z Zweigeltu a Cabernetu Franc.

Zobraz celý článek...

pondělí 8. června 2020

Dva výborné svěží ryzlinky

O víkendu jsem otevřel a s velkou chutí vypil Riesling „Steine“ Kabinett trocken 2017 od rodinného producenta z Biebelnheimu v Rheinhessen, Weingut Schönhals (web). Od roku 1988 certifikované biovinařství, úplně nově od ročníku 2019 též Demeter biodynamika a vždy uvádí i „vegan“, bez živočišných čiřidel. Tenhle ryzlink patří mezí tím, co Hanneke Schönhals se sklepmistrem Martinem Knabem vytváří, k úplně základním gutsweine. Nerezovka, uzavřená v protáhlé lahvi se šroubovým uzávěrem. Citronová barva. Čerstvá, energická, již lehce nazrávající vůně. Citrusy a trochu tropiko, decentně krémové, dotyk benzínu. Suché, řízné s výraznější kyselinou a jen malinkým zakulacením cukrem, drobet krémovosti, šťavnaté, citrusové, spíše přímější ale zábavně a parádně pitelné, vyvážené, s minerálním štychem. Výborné letní pití. Jasně, dovedu si živě představit, že pro milovníky „opravdového“ naturálna tohle bude, ač z vinic již vedených v biodynamice, příliš zasířené (třicet volné a k devadesáti celkové) a „konvenčně působící“. Já si to ale užil moc :-) 259 Kč u Oceněná Vína, proč ne.

Zobraz celý článek...

pátek 5. června 2020

Krásné poctivé bubliny od Can Feixes

Finca Can Feixes (web), vinařství rodiny Huguet, je jedním ze zakládajících členů sdružení Corpinnat (viz starší zápisek) a producent charakterních vín se sídlem v Cabrera d`Ánoia, samozřejmě i šumivých. V historickém vinařství na hranici Penedès a Anoia připravují z vlastních ekologicky vedených vinic, v nadmořské výšce okolo 400 metrů na jílu a vápenci a s dost šutry, bubliny s přístupem, který pro „cavu“ není úplně obvyklý, a úplně chápu, proč zvolili jiné označení. I papírově zní Huguet de Can Feixes 2010 Brut Nature Reserva lákavě. Odrůdově dominuje Parellada se zhruba 60 %, dále je tam Macabeo a Pinot Noir po 20 %, ruční sběr hroznů a následně další ruční selekce ve vinařství. Fermentace v nerezu a tamtéž zrání asi půl roku, následně druhotná fermentace v lahvi a ležení na kalech nejméně osm let. Ruční setřásání kalů před odstřelem, žádná dozáž (existuje ale i Brut se 7 g/l, většina je ovšem bez dozáže). Tohle konkrétní víno je láhev č. 45.107 ze 65.781 vyrobených sedmiček (plus ještě udělali 1.468 magnumek), odstřel až v říjnu 2019.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 4. června 2020

Dvojka a trojka od Château Valandraud

Château Valandraud ze Saint-Émilionu, slavný představitel „garážistů“ a moderních Bordeaux, dnes již legendární víno z produkce Jean-Luc Thunevina s manželkou Murielle Andraud. V roce 1989 za v podstatě veškeré úspory zakoupili 0.6 ha vinici a první ročník, 1991, skutečně vznikal v garáži a bylo ho jen 1500 lahví. V ročníku 1995 je Robert Parker ohodnotil lépe než Château Pétrus, v roce 2012 v nové klasifikaci Saint-Émilionu se vyšplhalo mezi Premier Grand Cru Classé, flaška v rámci En Primeur předprodeje nových ročníků dneska stojí ke čtyřem tisícům. Vinařství se trochu rozrostlo, krom hlavního červeného vína produkuje i víno druhé a třetí, dělají i dvě bílá a různé specialitky, někdy jednorázové. Dobrovolně přiznávám, že první víno jsem chutnal vlastně jen v mladé a nehotové podobě, nikdy v uzrálejší. A bylo na mne… takové trochu obludné. A vzhledem k cenám vlastně trochu irelevantní se jím zabývat. Teď jsem ale vylovil ze sklepa starý nákup druhého a třetího vína ročníku 2008 a dost se na ně těšil. K nákupu mne tenkrát přesvědčil e-mail v kampani En Primeur od Tomáše Domince, který cituji ve starším zápisku k jednomu z vín, a kde najdete i nějaké technické detaily.

Zobraz celý článek...

středa 3. června 2020

Parádní biodynamický Riesling

Po dlouhé době jsem si znovu vychutnal ryzlink vinařství BattenfeldSpanier (web) z Rheinhessen, prestižního biodynamického a bio certifikovaného producenta (a člena Renaissance des Appellations) fungujícího paralelně s vinařstvím Kühling-Gillot. Už v minulosti jsem tu nemálo sepsal, naposledy se o vinařství zmiňoval zde, o něco dříve tu měl i poznámky z degustace pár jejich top vín. Riesling Trocken 2018 (VDP.Gutswein) je ale jejich úplný základ, který ovšem vzniká tak, aby vás snadno přesvědčil vyzkoušet i dražší kousky. Hrozny pochází z tratí u Hohen-Sülzen (kde je jejich hvězdou Kirchenstück) a Zellertalu (kudy v podstatě prochází hranice mezi oblastmi Rheinhessen a Pfalz, vinařství má nově i ryzlink deklarovaný z Pfalze), mošt je nějakou dobu v kontaktu se slupkami a kvasí spontánně, víno zraje z části ve velkých dřevěných sudech a na jemných kalech.

Zobraz celý článek...

úterý 2. června 2020

Beaujolais stoletých keřů a Bordeaux tisíce růží ze dvou terroir

Po „základním“ La Napoleon, které jsem popisoval nedávno, jsem od Domaine Clotaire Michal otevřel také Beaujolais Villages 2018 Vignes Centenaires z polohy na písku a růžovém granitu s více než stoletými keři. Školeno v použitých sudech, lahvováno bez filtrace a síření. Burgundská láhev, kovová záklopka a celokorek. Tmavá barva, do fialové, lehce opalizující. Vůně na úvod trochu bezsirně funky, tmavé ovoce, peckoviny především, sladší kořenitosti, divočejší projevy. V chuti suché, čisté, středně plné, svíravější s docela povedenými jemnozrnnými tříslovinami, dobře strukturované, tmavší ovocnost, lehce zemité, slušně dlouhé. Mladičké, docela zábavné naturální Beaujolais, u kterého bych si ale úplně nevsázel na nějaký větší potenciál zrání a klidně bych otevíral spíš teď. Koupeno u Fajnšmekra.

Zobraz celý článek...

pondělí 1. června 2020

Povedený Pinot Noir od Mosely

Mosela, to je samozřejmě Riesling. Ale čím dál častěji, ať už je to odlišným přístupem oproti dřívějšku nebo prostě oteplením, odtamtud chutnám skvělý Pinot Noir. Naposledy jsem otevíral láhev od Wiengut Geierslay (web) z Wintrichu, podniku rodiny Kilburg s vinařskou historií již devatenáct generací! Třináct hektarů, asi 80 tisíc lahví ročně. Konkrétně šel do sklenek Kilburg Pinot Noir Wintricher Ohligsberg 2015, víno pod kterým je již podepsán aktuálně nejmladší vinařící člen rodiny, Max Kilburg. Který se do rodinného vinařství vrátil po studiích a praxi v podnicích nejen v Německu, ale i USA, Jižní Africe či Austrálii. A logicky s novým zápalem a nápady. Jde o pinot z jeho vlastní řady, která se odlišuje i vinětou a použitím názvu Pinot Noir místo Spätburgunder. A taky je víno uloženo v těžší burgundské lahvi s celokorkem a hrdlem zalitým voskem.

Zobraz celý článek...