Marie B a hodně netradiční „Bordeaux“

V Praze otevřel nový podnik Marie B (web, článek na blogu Ambiente), tak trochu drzejší a divočejčí sesterský podnik michelinské La Degustation nacházející se nedaleko. Samotná Marie B sídlí hned vedle dalšího podniku z Ambi sítě, winebaru Bokovka, a obchodu Naše maso. Už tu oblast mají dobře ošéfovanou :-) Marie B jsou vlastně podniky dva, od desíti dopoledne tam funguje vinotéka/winebar Vin De Marie, ve které najdete hromadu především naturálně(ji) laděných vín jak z nabídky zavedených dovozců, tak i věci co si do La Degu / Marie B vozí sami (např. sortiment Morice) a doteď bylo komplikované se k lahvím dostat jinak než při jídle v restauraci. Vinotéka zavírá v šest a stává se součástí restaurace, jejíž hlavní část je ale sezení na baru okolo otevřené kuchyně. Večeře je aktuálně čtyřchodové degustační menu formou „carte blanche“, dostanete prázdný papír a tužku na poznámky. Co jste jedli se dozvíte až po jednotlivých chodech. Není to pro úplné introverty nebo na klidnou romantickou večeři ve dvou, okolo vás je stále dost živo a na baru sedíte i vedle cizích lidí. Personál s vámi po každém chodu rozebírá, co si tak myslíte že vám skončilo v žaludku. Takže nevhodné i pro osoby s příliš zbytnělým egem, trefit se úplně správně fakt není snadné :-) Každopádně všechna jídla byla moc dobrá až skvělá a večeři i vína jsem si dost užil, ale na hodnocení gastronomie jsou tu povolanější :-)

Zobraz celý článek →

Wittmann a precizní ryzlinky z Rheinhessen

V nedávném deníčku z výpravy do Rheinhessen jsem se zmiňoval, že součástí byla i návštěva Weingut Wittmann (web) z Westhofenu, bezesporu jednoho z vůbec nejzásadnějších producentů v oblasti a vinařství patřícího do Německé špičky. Teď jsem měl možnost, na povedené akci „Sprechen Sie wien?“ dovozce Vino Vino Vino, opět pár kousků přechutnat a je to dobrá příležitost konečně něco sesmolit na web. O vinařství jsem už trochu psal před pár lety (a už předtím se zmiňoval), jejich vína se vyznačují… precizností. Ne takovou tou až sterilní stylistickou čistotou, ale – i přes biodynamiku ve vinicích a spontánní fermentaci ve starých velkých sudech – promyšleným čistým vycizelovaným projevem, který zároveň rok za rokem skvěle odráží místa původu. Milovníci úplného naturálna samozřejmě musí počítat s tím, že bez síry ta vína nejsou, suchá se pohybují ke sto celkové, ale dle ročníku a kategorie to může být klidně ke sto dvaceti. Já u toho ovšem netrpím :-)

Zobraz celý článek →

Vinařství Lucashof a chutný Riesling z Forstu

Vinařská oblast Pfalz, druhá největší v Německu a zodpovědná za třetinu produkce země (i díky v průměru vyšším hektarovým výnosům), se táhne od Rheinhessen až po Alsasko (se kterým sdílí i část vinic), coby relativně úzký pruh paralelní s ale nedotýkající se Rýna. Odrůdově je to zde docela bohaté, ale s přesně čtvrtinou výsadeb vede Riesling a v posledních letech i náskok mírně nabírá. A pokud jde o ryzlinky, tak ty z nejlepších – charakterní a někdy možná až trochu svérázné – podle mne vznikají v širším okolí Forstu. Psal jsem tu o vícero producentech a k některým se pravidelně vracím, dnes se krátce zmíním o Weingut Lucashof (web), rodinném podniku sídlícím právě přímo ve Forst an der Weinstraße a s vinicemi právě i v onom širším okolí, už za hranicí Deidesheimu a Wachenheimu, ale to je coby vyzrálým hroznem dohodil, sotva dva kilometry :-)

Zobraz celý článek →

Nový Vinograf a Bandol od Gaussena

Včera slavnostně otevřel nový Vinograf, další vinný bar tentokrát najdete v Praze na Vinohradech, na Korunní. Prostor už možná znáte, předtím zde sídlila Wine Society. Otevíračka byla ve znamení degustace vín z lahví větších formátů, především 1.5l magnum, ale zkusit šlo třeba i Svatovavřinecké 2013 od Žernoseckého vinařství z třílitrovky. Neochutnal jsem vše, ale pár dost povedených vín si tam rozhodně našel. Vyvážený klasický Pinot Noir 2015 od Petra Kočaříka potěšil, dost povedené lehkonohé červené Špigle-Bočky 2015 od Richarda Stávka taktéž. Pere Mata Cava L'Ensamblatge Brut Nature Gran Reserva jsem měl kvanta sedmiček nakoupených ve Španělsku, už nějakou dobu je ale nabízí i Vinografy. V magnum to byl ročník 2014 odstřelený letos v dubnu, malvicově-květinové výborně pitelné suché bubliny. Určitě by mi nevadilo věnovat více času lahvi Chablis Vieilles Vignes 2014 od Domaine Servin, ve sklence se krásně otevíralo a šlo o povedenou již docela nazrálou ukázku apelace. Za všechny vzorky bych ale vypíchl Château Jean-Pierre Gaussen „Cuvée Longue Garde“ 2011 v magnum, klasický starosvětský Bandol. Poprvé jsem se o víně, samozřejmě o starším ročníku, zmiňoval v začátcích blogu, v roce 2007. A když po sobě čtu tehdejší poznámky, tak bych možná dnes tak uchvácen nebyl :-) Mnohem detailněji se mu ale věnoval v roce 2009 a od té doby žádný další ročník neměl. Takže mne pohled na láhev hodně potěšil a na víno jsem se s chutí vrhnul!

Zobraz celý článek →

Oranžová Kraví hora v Totalu

Bořetice, Kraví hora, směs odrůd Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Tramín červený, nemálo macerované a tedy „oranžové“, mladý ročník 2019 a víno, za kterým stojí Petra Brédová (web). Čirá bordó láhev, ve které vynikne lehce opalizující výrazná zlato-oranžová barva, uzavřena aglomerovaným FineCork korkem. Sympatická, výraznější aromatika, květinová, pomerančová kůra, propolis. Středně plné, alkohol nijak vysoký ale má to důraz, šťavnaté, trochu svíravé, s fajn kyselinou. Úplně suché, vyvážené, překvapivě už teď krásně pitelné a přístupné. Nic složitého, ale perfektně čisté, zábavné oranžové, které piju (v době psaní těchto řádků) s velkou chutí. Možná by mohlo být o kousek delší, ale jinak nemám moc výtek, baví mne velmi. Vlastně je to docela neobvyklé, aby fungovalo podobně dobře takhle mladé. Celou šarži zhaftl nový pražský naturální bar Total na Vinohradech, kde jsem ostatně i láhev zakoupil, pil a následně odnesl domů.

Zobraz celý článek →

Rosé Prosecco a Wachau DAC

Můžete mít na Prosecco jaký chcete názor, ale že dostalo bubliny do sklenek mnohem častěji než bylo obvyklé mu nejde upřít. V současnosti jde o naprosto zásadní vína na světovém trhu, v počtu prodaných lahví rozhodně, mezi kterými jde najít hromadu nádherných kousků. A aktuálně se schyluje k dalšímu boomu. Dle očekávání většina členů Prosecco DOC podpořila plán na povolení růžového Prosecca, díky kterému odhadují možnost navýšit prodeje o dalších 30 až 75 milionů lahví ročně, a ministerstvo zemědělství návrh nyní schválilo. První lahve se objeví již z ročníku 2019, ve větším z letošního. Pravidla pro růžové jsou o něco přísnější než pro bílou variantu. Krom nižšího výnosu na vinicích musí být všechna vína s deklarováním ročníku (tj. z něj alespoň 85 % suroviny). Povoleny jsou pouze styly Brut Nature a Extra dry. Víno musí být v základu Glera a k ní 10-15% Pinot Nero. Druhotná fermentace v tlakových tancích je vyžadována alespoň 60 dní a na trh mohou od 1. ledna roku následujícího po sklizni. Producenti prosecca samozřejmě již roky růžovky dělají, ty ale nemohou apelaci oficiálně nést. Tak uvidíme, co změna přinese, ale osobně věštím velký úspěch.

Zobraz celý článek →

Rukodělná šampaňská Chevreux-Bournazel

Co je malý, to je hezký. Se říká. V případě produkce Champagne ovšem obvykle platí, že mít nějakou tu možnost výběru, k dispozici více různých poloh, odrůd a zásoby rezervních ročníků je obvykle ku prospěchu věci. V případě šampaňských, která spolu od ročníku 2012 produkují Julien Bournazel a Stephanie Chevreux, o diverzitě vinic a odrůd mluvit zrovna nejde. Ještě donedávna vše co měli pocházelo z jediné parcely v Barzy-sur-Marne (Vallée de la Marne). Tu majitel několik let neobdělával, nešlo to běžnou technikou. A tak, když ji dal k prodeji a dokonce jim pomohl se zárukami v bance, se „La Parcelle“ ujali oni. 0.40 hektarů osázených starými keři odrůdy Meunier (bohužel s velkými výpadky, které se snaží dosazovat), ve strmém jižním svahu se sklonem 45°. Mix jílu a slínu na vápenci, nějaký ten křemen. To chceš! Vše ručně a v biodynamice (mentorem je jim Vincent Charlot), jedinou pomoc tvoří kozy, od speciálního spřežení po poskytnutí hnoje. Ostatně potom, co sekli se školou, se původně chtěli živit výrobou kozího sýra, kozy mají i na vinětě a i vinařka má tematické jméno :-) Ale výpomoc šampaňským vinařům na jejich pozemcích (a časem také v Savojsku a Juře, kde je zasáhla biodynamika) je postupně přivedla k živnosti na vinohradnické práce, mají dnes prosperující firmu, a později také k vlastnímu vinařství.

Zobraz celý článek →

Ztráty vinařského světa, Víno na dotek a COS100

Uplynulých několik dní přineslo ve světě vína a gastronomie pár smutných zpráv. Zemřel Bruno Giacosa, legendární postava Piemontu, apelací Barolo a Barbaresco především, jeden z prvních propagátorů lahvování tamních vín podle konkrétních vinic a ne coby jejich směsí. Posledních dvanáct let již vinařství vedla jeho dcera, která bude v započaté práci pokračovat. A apelaci Brunello opustila i další osobnost, na rakovinu zemřel Rudy Buratti, sklepmistr Castello Banfi. Krom produkce vín se hodně zasloužil a výzkum, mapování a selekci klonů Sangiovese. No svět také přišel o jednoho z vůbec nejslavnější šéfkuchařů současnosti a jedné z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností v gastronomie druhé poloviny dvacátého století. Ve věku 91 zemřel Paul Bocuse. Stalo se tak v Collonges-au-Mont-d'Or, v pokoji nad jeho legendární tříhvězdičkovou restaurací L'Auberge du Pont de Collonges. Stejném pokoji, kde se před 91 lety narodil. V restauraci, která si tři hvězdy drží od roku 1965, si lze dodnes dát jeho slavná jídla v prakticky nezměněné podobě, tak jak je před desítkami let vytvořil.

Zobraz celý článek →

Jetlag s Mladými vinaři

Když jsem před třemi lety připravoval pro přílohu Hospodářských novin speciální téma „Mladí vinaři“, nastavili jsme s vedoucím magazínu věkový limit na 35 let. Uskupení stejného jména, které na Moravě vzniklo (zatím tam nikoho z Čech nevidím), jej má rovnou na čtyřicítce. Přijde mi to docela hodně, ale na druhou stranu jsem spokojen, že dle jejich měřítek se sám stále bezpečně vejdu do označení „mladý“, protože se tak samozřejmě cítím! Ale předpokládám, že po čtyřicítce tomu nebude jinak :-) Každopádně tahle partička se rozhodla spolupracovat, navzájem se podporovat, pomáhat si a předávat zkušenosti. A jednotlivá vína velmi odlišných vinařství a vinařských osobností prezentovat dohromady, hezky společně na všemožných vinařských akcích i vlastních degustacích. Velkou prezentaci na konci srpna na Štvanici jsem bohužel nezvládal, ale zaskočil pozdravit alespoň minulý pátek do nového pražského vinného a čajového (stojí za ním stejná osoba jako za sítí čajových obchodů Oxalis) baru Jetlag na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Dost zajímavý prostor, kterému dominuje nerez a je celý rozsekán do časových pásem. Název ve mně nevzbuzuje dvakrát příjemné vzpomínky, a pro příznivce „folkloru vinných sklípků“ to možná nebude úplně útulné prostředí, ale rozhodně tomu nelze upřít originalitu. Když jsem poprvé před pár týdny jen nahlédl skrze dveře, tak na baru prominentně uviděl španělské modré „víno“ Gik a dovnitř ani nepokračoval, což bylo chyba. Teď na degustaci v nabídce objevil pár více než lákavých lahví, jména jako Sepp Muster, Carl Löwen, Von Winning, Dobrá vinice či Vinařství Gala. A taky vína od „mladých“ :-)

Zobraz celý článek →

Stefano Amerighi a jeho Syrah

Minulý týden do ČR na pozvání dovozce Via Del Vino (aka Flemming Teilgaard Laugesen) dorazil toskánský naturální vinař Stefano Amerighi. Hrozny pěstuje okolo města Cortona, tedy v kopcích na úpatí Apenin, k oběma pobřežím je to odtamtud podobně daleko a tedy čisté vnitrozemí. V oblasti se toho pěstuje vícero a vína bývají typicky označována dle odrůd, tenhle konkrétní vinař si to hodně „zjednodušil“ – dělá jen Syrah. Ten je v místě tradiční a má i vlastní DOC, nejde o žádný výstřelek. Vinař navazuje tak trochu na vinaření svého otce, který ale dělal víno konvenčně. Stefano studoval politologii a na vinaření se vrhnul v roce 2000, od začátku naturálně ve vinohradech a záhy plně ve sklepě. Mezi lety 2000 až 2004 vinice přesázel, takže má v podstatě mladé výsadby. A aby na svých pozemcích neměl úplně monokulturu, tak pěstuje i další věci, má ovocné stromy, sem tam kráva :-) V zásadě to prý umožňuje i lepší rozdělení práce v průběhu roku, kdy zrovna té na vinicích není tolik. Celkem má Syrahu 7.5 hektaru, na širokém rozptylu půd, různých podnoží, selection massale z úspěšných výsadeb v oblasti místo klonů. Celkem provádí 20-22 samostatných vinifikací jednotlivých poloh (nohama šlapané, ručně odstopkované, žádná mechanizace), ze kterých podstatnou část vín potom smísí do jednoho vína.

Zobraz celý článek →

Winebary v Miláně

Pobyt v Miláně byl krátký ale intenzivní :-) Dneska to vezmu ve zkratce, pár rychlých tipů kdybyste náhodou měli cestu tím směrem, speciálně pro příznivce „naturálního“ směru. Mám pro vás dobrou zprávu. Teda rovnou dvě. Jmenují se Vinoir a Vinodromo (a pokud chcete známé výtečné vinaře, ať už klasiku nebo naturálno, tak v klidu vyražte do obchodu Eataly u Porta Garibaldi… nabídka obrovská, od průřezu sdružením Tripe „A“, přes Gravnera či Radikon až po populární Slovince). Vinoir je bar opravdu hodně maličký, v případě velkého zájmu si možná i postojíte venku a není to zrovna žádná výstavní čtvrť. Podnik je one man show, s hodně bohatým výběrem italské produkce, ale i se sbírkou Champagne a přírodních vín odjinud. Otevřeno na rozlévání po sklence 10+ vín, další po celých lahvích nebo dle domluvy. Majitel jede i divočejší věci (rozuměj jeho „práh bolesti“ může být znatelně jinde než váš), s leskem v očích a nadšením nabízí obludně macerovaná bílá, různé kalné bubliny ale i fresh nerezové Nebbiolo, když na to přijde :-) Je to zároveň bar i prodejna. Dát si tam můžete nějaké ty rukodělné sýry či šunky, automaticky dostanete misku oliv a tak. Příjemná atmosféra a vůbec.

Zobraz celý článek →

Anglické bubliny a důrazné slovenské červené

V rámci své bublinové úchylky a zásadní obliby těch z Anglie jsem otevřel Ridgeview (web, psal jsem tu už o jejich základním cuvée) Grosvenor Blanc de Blanc 2011, čisté klasicky připravené Chardonnay ze Sussexu. Tohle víno, ve starším ročníku, na sebe upoutalo opravdu velkou pozornost, když získalo ve slušné konkurenci Champagne ocenění pro nejlepší bubliny na světě v Decanteru. Nadšeně se o něm pravidelně rozepisuje Jancis Robinson a další uznávaní kritici. Celkem chápu, proč jim to chutná. Pěkná citronová žlutá barva, efektní pěna na úvod, taková opravdu vytrvalá pevná čepice i když se snažíte nalévat pomalu a opatrně, a velmi pěkné perlení malých bublinek. Čerstvé, svěží, trochu toastové, minerální, pečeně jablíčkové, máslové sušenky, chladně šampaňské, výtečné. Suché, čerstvé, citrusové kyseliny, říznost, ovocnost do bílých plodů, dobrá délka jedoucí na kyselině a mineralitě. Hodně šampaňský styl, velmi řízné ale zároveň vybalancované, moc fajn pití. Ale nic pro milovníky zakulacených vín :-)

Zobraz celý článek →

Obchod Weinort & ryzlink a pinot

Minulý týden na Vinohradech, ve Španělské ulici, oficiálně otevřela prodejna vína a degustační prostory dovozce Weinort (web), doplněné také o prodej skla Riedel, Zalto a trochy archivního Eisch (ještě s označením „dýchající sklo“, údajně pomáhající rozvinout aromatiku podobně jako dekantace, kvůli kterémuž tvrzení ostatně už projeli soud a takto sklenky nadále neoznačují). Takže další místo, kam bude možné pravidelně chodit něco přelíznout :-) Akce plánované na duben už jsou ostatně v kalendáři degustací. Zaskočil jsem obchod prohlédnout, něco málo ochutnal (určitě mne bude zajímat celý sortiment Weingut Weszeli z Kamptalu, krom hezkých vinět to i dobře chutná, minimálně tedy ten základní veltlín a ryzlink co jsem stihl) a také si dvě lahve odnesl domů a rovnou se jim podíval pod uzávěr.

Zobraz celý článek →

Parádní večírek v Thiru

Silvestra a část prvního dne nového roku jsem strávil v Táboře, kam mne to loni zaválo hned několikrát. A teď jsou důvody pro návrat ještě silnější, díky vinnému baru/bistru Thir (web). Podnik, za kterým stojí Honza Čulík (můžete znát z pražského Veltlínu, třeba), by se dobře vyjímal i v Praze, ale „bohužel“ pro mne sídlí uprostřed Tábora, za rohem od náměstí Jana Žižky, v krásném historickém domě. Projekt se stále ještě vyvíjí, ale záměr je jasný. Čistě naturální, bio(dynamická) a vůbec poctivá vína převáženě ze Střední Evropy a k tomu na místě připravené jídlo ideálně ze surovin z vyloženě blízkého okolí (hovor o nich málokdy opomíjí „od pana/paní…“, část spolupracujících pěstitelů a chovatelů dorazila do baru na silvestrovský oběd). K bistru je ve stejné budově postupně dokončován a brzy otevře penzion, my už zkušebně přespali a vypadá to funkčně, pro cestu s rodinou ideální. Děti v klidu spí pár metrů od nás (a když jsou vzhůru, tak si hrají ve velkém sudu přímo v bistru, geniální vynález a mám obavu, že to po ještě jedné či dvou návštěvách budou chtít domů…), na stůl přichází pochoutky z rukou velmi talentovaného kuchaře Tomáše „Weky“ Vekoně, to vše doprovázeno skvělými víny a dobrou společností. Prostě paráda.

Zobraz celý článek →

VOC Ryzlink a Veltlín v žižkovském VinVin

Minulý týden jsem měl pracovní schůzku na Olšanském náměstí, takže lokalitou to vyšlo šikovně na setkání v novém vinném baru VinVin. Je to docela zajímavý a na Žižkově mírně nečekaný koncept, čekal bych ho spíše někde ve Znojmě :-) Jde vlastně o takový showroom VOC Znojmo, v místní nabídce jsou exkluzivně vína členů tohoto sdružení (tj. nejen lahve s nálepkou VOC, ale i další z jejich produkce, například u Horta červená z Languedocu či u Lahoferu Grenache taktéž z Francie… no alespoň ten původ přiznávají). Vypadá to tam moderně a čistě, sklenky jsou hodně povedené od Crystalexu (tuším řada Siesta), hromada lahví otevřena po sklenkách, personál příjemný, jídlo si tam můžete dát, samozřejmě celé nekuřácké… ale jo, tohle jako příspěvek na pražskou vinnou scénu beru :-)

Zobraz celý článek →

Optimální bílé z Mosely

Asi už jsem to psal v minulosti, ale když dorazí tchán na návštěvu, tak se obvykle snaží přinést nějaké zajímavé víno, takové co nejspíš nebudu znát. Takže místo toho, aby z cyklovýletu po Mosele přivezl jako logickou volbu nějaký pěkný ryzlink, skončila mi ve sklence odrůda Optima, navíc z bioprodukce. Tenhle německý kříženec ze třicátých let, do běžných výsadeb schválený v roce 1971, je spojením Riesling x Silvaner s Müller-Thurgau. Je to odrůda „optimální“ v tom směru, že dozrává i na debilních polohách a žene do velmi vysokých cukrů, takže pokud vám ji nesežerou vosy, dá se dobře použít k doslazování směsek. A tak i používána byla, ale o podobné aktivity už není tolik zájem a plocha výsadeb v Německu tak spadla jen někam k šedesáti hektarům. Dalších pár najdete ve Velké Británii a trošku v Kanadě. Takže vlastně poměrně unikátní záležitost.

Zobraz celý článek →

Pár vzorků z Enomaticu aneb radosti Americké

Kolik vinoték snese jedna ulice? Mám kancelář na Vinohradech a pravidelně chodím Americkou. Hned na jejím začátku je Bottega del Vino, tam mají mimo jiné nejméně jedno výborné prosecco, nově ale nabízí krom bublin i sortiment tichých vín z Itálie. Vždy tam jde i něco ochutnat. O kousek dál je Tesori D'Italia, obchod italskými delikatesami s celkem slušnou nabídkou tamních vín (sortimentem a cenovou politikou se s nimi ale trochu míjím). No a pak už přichází kulaté náměstíčko s fontánou, kde jsou vinotéky hned tři! Najdete tam Flavours vždy s alespoň osmi víny, která můžete ochutnat z Enomaticu, občas tam na vzorek (a koupit uzený špek z mangalice) zajdu. Hned naproti se nachází La Cave d’Adrien, nově se měnící z obchodu s francouzskými víny a pochoutkami i na vinný bar. No a úplně nejnověji otevírá Enoteca Aroma, s trošku divočejším sortimentem (pár slavných značek jako Gaja nebo Veuve Clicquot, k tomu vína ze Srbska hlavně z vinařství Zvonko Bogdan, ale k tomu i báječný Peter Wetzer z Maďarska nebo oranžády z Radikonu či vína od Autentistů), ale potenciálem stát se fajn slezištěm vinných nadšenců. A teď si tudy jděte, odpoledne domů z práce… :-)

Zobraz celý článek →

Šardonka od Tissota a kniha o vínech Jury

O některých vínech/degustacích posledních pár dní se budu rozepisovat více časem, dneska jedna láhev, která si zaslouží samostatný zápisek. A ani to není papírově velké víno, ba naopak. Po nějaké době jsem znovu otevřel základní šardonku skvělého biodynamického vinařství z Jury, konkrétně Arbois Chardonnay „Empreinte“ 2012 z Domaine André et Mireille Tissot (Bénédicte a Stéphane Tissot). Na jejich desítkové šardonce jsem ujížděl opakovaně a moc lepších bílých vín okolo 10€ u vinaře nepoznal, dvanáctkový Empreinte (což je nové jméno vína, které se odráží i v otisku prstu na vinětě) je jen o trochu méně zajímavý a i u nás šel koupit, u Matějky, za 360 kaček (příliš neaktualizuje web, ideální se nahlásit pro zasílání mailů s aktuálními nabídkami „jedu zase pro zboží“).

Zobraz celý článek →

Gratulace Vinografu

Po dlouhém období, kdy v podstatě nebylo kam jít, najednou (nejen) v Praze přibývá specializovaných vinných barů. Jak záležitostí úplně bez nápadu, tak seriózních podniků s potenciálem zaujmout náročnější nadšence. Ještě donedávna bylo ve srovnání se zakouřenými nálevnami zvanými „vinárna“ vlastně relativně snadné vyniknout (netvrdím, že i uspět), nyní už je konkurence tvrdší a neustále sílí, laťka kvality se hodně posunula. Dnešní zápisek je vlastně pouhou gratulací k prvnímu výročí podniku, který lze směle označit za domácí špičku, na které doufejme vydrží i nadále. Včera se totiž slavilo ve velkém Vinografu a bylo to bezva. Vzhledem k tomu, jak mají v baru po večerech obvykle plno, to nejspíš dělají fakt dobře nejen z mého pohledu (který obsahuje i dvě edukační degustace, které jsem u nich pořádal, a z kvality servisu a profesionality přístupu byl nadšen).

Zobraz celý článek →

Drakes Tabanco, José, Palo Cortado a prostě sherry na závěr roku

Přemýšlel jsem, co takhle na závěr roku na blogu hodit za téma, a rozhodl se pro sherry. Nejen proto, že sherry bude i náplní první plánované ochutnávky v novém roce, ale také jako odhrnutí další části zážitků z Londýna. Fotka zde v titulce je totiž právě odtamtud a ne z Jerezu. Jeden nový londýnský podnik, Drakes Tabanco se jmenuje (web), servíruje několik typů sherry do vymražených sklenic rovnou ze sudu za pomoci tradičního nástroje zvaného venencia. Hezky se na to kouká, ovšem hlavní je, že i obsah sudů je fantastický a nejde tedy o pouhou show. Mimo sherry trojúhelník ve Španělsku jde o poměrně výjimečnou záležitost, dle apelačních předpisů musí být vína lahvována, ale díky své pozici v Consejo regulador, místní apelační organizaci, si šéf Bodegas Rey Fernando de Castilla (o vinařství určitě napíšu ještě víc časem) asi vyjednal výjimku. V sudech jsou jen sherry silně oxidativní a navíc poměrně stará, nečekejte fino s vrstvou flóru, to by samozřejmě nefungovalo.

Zobraz celý článek →