Pokud mne sledujete na Instagramu, tak už veškeré informace z mého kyperského pobytu máte :-) Pokud ne, tak všechny příspěvky najdete níže. Ve zkratce se dá říct, že se o něco pomaleji než bych chtěl (děti děsné, únava po dni stráveném na slunci, klasická dovolená prostě…) propíjím předvybranými vzorky místních vín a začíná se mi rýsovat nějaký závěr. A hlavně volba, kterým směrem do hor a za kterým vinařstvím vyrazit (mezi favority patří Tsiakkas a Zambartas). Červená umí být hodně zajímavá, bílá z vyšších nadmořských výšek a starých keřů taky. Vína jsou hodně precizní, technologicky čistá, někdy možná až moc. Tak nějak se jde dost dobře spolehnout na to, jak bude obsah lahve vypadat, pokud je na vinětě napsáno to či ono. Což je samozřejmě úplně v pořádku, ale zatím jsem nebyl ničím vyloženě překvapen. Dost vín jsem si užil, pár mne zas tolik nebavilo. Ale zatím nic, co by mne vyloženě nadchlo, přišlo mi výjimečně dobré. Paradoxně nejblíže k tomu měla sladká Commandaria z vinařství Tsiakkas (které je obecně nadprůměrné a dost mne potěšilo, když jsem zjistil, že navíc bio certifikované), jejíž zadní stranu viněty máte v titulce dnešního zápisku. Ale možná se není čemu divit, vzniká přeci je trochu odlišně oproti většině sladkých lepidel na trhu, bez fortifikace a s delším zráním, z vinic hodně vysoko a díky tomu se super kyselinou. Ale Commandaria myslím bude nakonec stejně samostatný zápisek, ač jsem to původně neměl v úmyslu :-)
středa 31. května 2017
pondělí 29. května 2017
Kyperské vinařství aneb nejen Commandaria
V posledních letech se dost mluví o řeckých vínech, jak o těch vnitrozemských tak charakterních kouscích z ostrovů Santorini, Kréta a dalších. Odrůdy Assyrtiko a Xinomavro začínají být v zahraničních podnicích víny oblíbenými a vyhledávanými a už ne jen zajímavostí pro „odvážné“ konzumenty. A pak je tu Kypr. Nejvýchodnější a třetí největší ostrov ve Středozemním moři „sevřený“ pobřežím Turecka, Libanonu, Sýrie či Egypta. De facto rozdělený na řeckou a tureckou část oddělenou nárazníkovou zónou OSN, jako bonus se dvěma britskými územími v podobě dost důležitých vojenských základen. Ale politiku řešit nebudeme, jde nám o víno. A to mělo vždy hodně blízko Řecku, má velmi bohatou historii a přes problémy v posledních desetiletích je na zřetelném vzestupu a s potenciálem zaujmout nejen vinné nadšence.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: víno
pátek 26. května 2017
Zajímavé Champagne a šest bílých burgundských
Už je to pět let, co jsem se tu rozepisoval o hodně specifickém víně Rosé des Riceys. Tématu se teď věnovala Jane Anson v Decanteru, v článku Rosé s burgundskou duší. Jane doporučuje víno od moc zajímavého šampaňského producenta Olivier Horiot (web), od kterého jsem teď shodou okolností pil klasické šumivé Champagne. Horiot pěstuje primárně Pinot Noir, ale doplňuje ho nejen klasickými odrůdami Chardonnay a Pinot Meunier, ale také Pinot Blanc, Arbane (to dělá dokonce jako čistě jednoodrůdové!), Petit Meslier a Pinot Gris. Jeho neročníkové Champagne „Métisse“ Extra Brut je postaveno na Pinot Noir s asi dvaceti procenty Pinot Blanc, z šesti různých poloh u Riceys. Chutnané víno byla báze 2013 školená na kalech ve dřevě doplněná o soleru rezervních vín, do lahví červenec 2014 a degoržování na konci října 2015 (více méně blízko požadovanému minimu), dozáž jen 2 g/l, minimální síření. Všechny údaje jsou na zadní vinětě, každá láhev číslována. Tmavší barva. Teplejší zralejší krémovější vůně, toastová, dotyk dřeva, zákvas na calvados, efektní likérové tóny. Suché, šťavnaté, poměrně silné, výraznější kyselina, něco svíravosti, toastovaná jabka a trochu ostřejší, slušně koncentrované. Takové sedláčtější, neotesanější Champagne, dost zajímavé a charakterní, ale přiznám se, že přeci jen vyhledávám něco trošku jemnějšího :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bublinky, Burgundsko, degustace, víno
čtvrtek 25. května 2017
Georges Vernay, János Konyári, Čína, Anglie, padělky, rozhovory…
Letem vinným světem. Na úvod dvě smutné zprávy. Před několika dny zemřel ve věku 92 let vinař Georges Vernay, člověk který se masivně zasloužil o obnovu odrůdy Viognier a slávu apelace Condrieu na severní Rhôně. Jeho suché bílé Condrieu „Coteau du Vernon“ patří k jedněm z etalonů toho, jakých kvalit může Viognier dosáhnout, a spojují sílu a koncentraci s až nečekanou finesou. Ale špičková byla i jeho červená Côte-Rôtie. Další smutná zpráva pak přišla z Maďarska, po dlouhé nemoci zemřela ve věku 66 let jedna z ikon tamního vinařství, János Konyári. Produkoval skvělá bílá i červená vína na jihu Balatonu a v posledních letech se kvalita vín neustále zlepšovala, ale ani skvělé víno nesmrtelnost nezajistí…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: doporučené weby, víno, zprávy
středa 24. května 2017
Bílé Španělsko, cava a 3x B\V ryzlink
Před brněnskou degustací Champagne jsem zaskočil do podniku Trapas na tapas, je to tam docela fajn. A logicky k jídlu nevynechal trochu toho vína. Ànima de Raimat Blanco 2014 pochází z Costers del Segre, vinice jsou vedeny v režimu integrované produkce. Je to směska Chardonnay, Xarel·lo a Albariño, odrůdy kvasí samostatně v nerezu za kontrolované nízké teploty a pak to smíchají. Láhev vypadá moc hezky. Víno je to dost voňavé, s kombinací sladší květinových tónů a výrazné ovocnosti, tropické plody, nektarinky, žlutý meloun. V chuti suché, středně plné, trochu krémovější a uhlazené ale s dost fajn kyselinou, výrazně ovocné ve stejném duchu jako vůně, slušně dlouhé. Docela efektní a bude bavit davy, líbivější ale vůbec ne blbé. Jak tu rád propaguji různé menší rukodělné biovinaře a podobné, tak tohle je čistokrevná velkoprodukce spadající do skupiny Codorníu (což je ale zároveň největší stále rodinný pěstitel hroznů ve Španělsku), ročně vystřihnou různých vín asi sedm milionů flašek. Pokud by běžná supermarketová produkce ale vypadala takhle, tak proč ne. Ve Španělsku cena okolo sedmi éček, což už je násobně více než za kolik lze koupit základní vína, u nás má v nabídce, stejně jako šumivky od Codorníu, 1er Wines. Po lahvi za 249 Kč.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
úterý 23. května 2017
Brněnský dýchánek s pěstitelskými Champagne
Po myslím docela úspěšné párty Družstva minulý týden (pro zájemce fotogalerie) jsem se do Brna vrátil hned včera, tentokrát na pozvání místních vinných nadšenců. Byl jsem požádán uspořádat degustaci vín z mých nejmilejších, pěstitelských (a vzhledem k mému vkusu též biodynamických a všelijak jinak zajímavých) Champagne. Poskládal jsem desítku lahví, žádné úlety ale myslím dostatečně širokou škálu stylů a projevů. A sám se na ně moc těšil, přeci jen podobná vína nepiju úplně běžně ani jednotlivé lahve, natož v podobném uskupení. Sešli jsme se ve fajn podniku Garage Wine, nálada byla dobrá, účast hojná a osazenstvo pozorné k mým všemožným plkům. A i ta vína se dala :-) Co víc si přát? Jo abych si stíhal psát poznámky! Tak rychle s tím na blog, dokud mám vše v živé paměti.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, degustace, víno
pondělí 22. května 2017
Velké bílé Châteauneuf-du-Pape
Dobrovolně přiznávám, že bílá z Rhôny nejsou něco, co bych úplně vyhledával. Ještě tak Viognier ze severní části, ale jakmile dojde na různé ty směsky postavené na Roussanne / Marsanne, většinou mne úplně neoslovují. Ano, tušíte správně, postrádám kyseliny :-) Na degustacích je samozřejmě zkouším a občas narazím na víno, které mne nejenom zaujme ale dokonce i nadchne. Obvykle se ale jedná o nějakou absolutní špičku za takovou cenu, že za stejnou mám krabici německých ryzlinků co si nakonec možná užiju víc. V rámci přesvědčování, že nejen obludnou kyselinou živ je člověk, donesl kamarád na návštěvu láhev z Château La Nerthe (nebo také La Nerte, web), jejich Châteauneuf-du-Pape Blanc „Clos du Beauvenir“ 2010. Vinařství je jedním z nejstarších (záznamy potvrzují rok 1560, ale nejspíš ještě starších) a také nejuznávanějších v oblasti, z 88 ha vinic produkují klasická typická červená Châteauneuf, asi desetina produkce připadá ale i na bílé.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), recenze, víno
pátek 19. května 2017
Přírodní Champagne a pět bílých z Burgundska
Po krátkém výpadku opět zahájil Jiří Hron pravidelné přechutnávky francouzských vín ze svého sortimentu. Přestěhoval se s nimi do nově otevřené restaurace a kavárny ŠMIK, kde má na lístku hezkých pár lahví. Včera představil jedno Champagne a pět bílých z Burgundska, do toho vedra se hlavně sklenka bublin hodila výborně :-) Z rodinného vinařství Champagne Jeaunaux-Robin sídlícího v obci Talus Saint Prix (La Vallée du Petit Morin, pár kilometrů na sever od Sézanne směrem na Épernay) jsme chutnali neročníkový Le Talus de Saint Prix Extra Brut (dříve Grande Tradition). Vinařství má okolo pěti a půl hektarů vinic prakticky kompletně osázeno modrými odrůdami Pinot Noir a Pinot Meunier, Chardonnay je tam jen zlomek. Vedou je už delšího dobu udržitelně, bez chemických hnojiv, pesticidů a tak, od roku 2008 najeli na biodynamické postupy, primárně jedou různé výluhy a fermentované rostliny a snaží se i osekat síru a měď. Momentálně jsou v přechodném období na certifikaci. Nežádali o ni dříve, protože asi hektar vinic mají také v Aube, u Montier-en-l'Isle. A tam občas stříkli, je to i dost přes hodinu cesty autem a bylo složité reagovat včas a správně jen organickými postupy. Ale podařilo se jim pořešit větší auto, zlepšilo se také informování o počasí a další faktory, takže nově oboje vinice pojedou v organice :-) Na některá cuvée používají i sudy vyrobené z místního dřeva, alespoň na část vína.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, Burgundsko, degustace, víno
čtvrtek 18. května 2017
Zmrzlé vinice, vinná kůže, Morava v USA, Brno
Svaz vinařů České republiky provedl dotazníkové šetření na škody způsobené jarními mrazy a z nich vznikl kvalifikovaný odhad finančních ztrát ve výši 1,18 miliard korun. Detailněji mají vše rozepsáno na webových stránkách. Některé vinaře, a patří mezi ně i moji oblíbenci, zasáhl mráz opravdu drasticky. Sedmnáctek bude o hodně méně. Předpokládá se, že půjdu nahoru ceny hroznů i vína. Škody nejsou ale jen na potenciální letošní produkci, pořádně za uši dostala i spousta nových výsadeb, kvůli hned dvěma výrazným vlnám mrazu s odstupem asi tří týdnů pomrzly i mladé sazenice. Vinařská asociace ČR rozesílala vlastní dotazník, kde se krom škod ptala vinařů i na pojištění vinic. Z tohoto dotazníku vyplynulo, že proti mrazu je pojištěno asi jen 20 % vinařů (což by mělo odpovídat datům z pojišťoven, podle nich je také pojištěno přibližně 20 % vinic a asi jen 13% sadů). Pojištění vinic, ať už proti mrazům nebo krupobití (případně obecně stanovené na určitou referenční hodnotu hektarového výnosu, kde je plnění automatické pokud výnos z nějakého důvodu pod hranici spadne), ale není úplně běžné ani třeba ve Francii. Pokrývá jen výkupní cenu hroznů a ne potenciální hodnotu vína, takže pro prestižnější producenty úplně nedává smysl a pro ty ostatní zas bývá až příliš drahé. Docela by mne zajímalo, zda si AXA pojistila vinice těch pár zásadních producentů (Château Pichon-Baron, Château Suduiraut, Château Petit-Village, Quinta do Noval, Disznókő a další) co momentálně vlastní…
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: doporučené weby, víno, zprávy
středa 17. května 2017
Španělské runy na dnešní Družstvo
Určitě tu mé vinné příspěvky sleduje i někdo z fantazácké / tolkienistické komunity. A tak se ptám… vidíte to na vinětě taky? :-) Je tam prý nápis ve starém iberském písmu, prý dosud nerozluštěný, ale mně to až podezřele hodně připomíná trpasličí runy ze Středozemě. Kdo nápis rozluští má u mne flašku! Pokud jde o obsah lahve, tak zdrojem je Pablo Calatayud a jeho projekt Celler del Roure, už jsem od nich ochutnal prakticky všechno a produkce mi hodně sedí. Ač nejznámější část nabídky tvoří vína z tradičních odrůd oblasti poblíž Valencie školená v zachráněných opravovaných starých amforách (viz třeba tenhle zápisek), tak tohle je víno z jeho „moderní“ řady (a vlastně první, co vinařství začalo dělat). Což čtěte jako „i odrůdy co znáte a dřevěným sudům se nevyhýbáme“. Les Alcusses 2013 je starý dobrý Monastrell (aka Mourvèdre) a k tomu Petit Verdot, Cabernet Sauvignon a něco odrůdy Garnacha Tintorera, ale ač Monastrell bývá základem vždy tak složení se mění každý rok. Na vinicích čisto, mošt kvasí spontánně a víno si poleží asi tři čtvrtě roku v použitých (druhé a třetí plnění) barrique a pětistovkách sudech.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), recenze, víno
úterý 16. května 2017
Minivertikály Vino Nobile od Boscarelli
Ke konci dubna navštívil Prahu Nicolò De Ferrari z rodinného vinařství Boscarelli, podniku specializujícího se na Vino Nobile di Montepulciano, a předvedl svá vína na příjemné komorní degustaci u dovozce Alifea (a později též na degustační večeři). Nicolò je zodpovědný především za vinice, zatímco jeho bratr Luca nese na bedrech sklep. A bylo to krásně poznat, rozhodně se více rozvášnil u tématu vinic (a případné italské byrokracie) než u následného zpracování hroznů, tématu co udělá zmenšení rozestupů mezi řádky o deset centimetrů by jistě dokázal věnovat další hodinku či dvě výkladu :-) Vinařství založil jeho děda, Egidio Corradi, který pořídil 10 ha ploch v Cervognano a vysázel vinice, cílem bylo primárně dělat si víno pro sebe a přátele a zbytek hroznů prodat. V roce 1967 ale zemřel a jeho děti, v té době ve věku okolo dvaceti let, se rozhodly vinařit jako povolání. Zásadní roli sehrála Paola De Ferrari Corradi společně s manželem Ippolitem. Ten bohužel zahynul v roce 1983 při autonehodě a Paola, s šestnáctiletým synem Lucem a třináctiletým Nicolou, zůstala na vinařství sama. Nicola studoval architekturu, Luca směřoval k diplomatické kariéře… ale nakonec se oba vrátili to Toskánska a převzali zodpovědnost za rodinný podnik.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: degustace, vinařství a vinice, víno
pondělí 15. května 2017
Pivo versus víno na 360 km
O víkendu se odehrál epický souboj mezi vínem a pivem. No dobře, to možná trochu přeháním… :-) Favority letošního ročníku Vltava Run, štafetového běhu ze Šumavy do Prahy o celkové délce přes 360 km a s převýšením něco nad 6.5 km nahoru a 8 km dolů, byly týmy Beermental Elite a Winehouse.cz. Od počátku byl jejich souboj hodně vyrovnaný, chvilku vedl jeden tým a pak zase druhý. V polovině začal Winehouse ztrácet, ale jen aby na Živohošti (= po nějakých 316 km a šest úseků před koncem) stáhl ztrátu na pouhých osm minut. Fandil jsem co to šlo! Ale v cíli byl nakonec první obhájce loňského vítězství, Beermental Elite, s časem 23h 6m 28s (což představuje dost ďábelské průměrné tempo zhruba 3:50 min/km) a náskokem na Winehouse.cz 23 minut. Mimochodem třetí v pořadí, ÁBĚS Sedlčany, na vítěze ztrácel 2h 37m, odskok favoritů byl opravdu velký. Náš tým skončil na 61 místě z 302 registrovaných, s odstupem 7h 42m na vítěze. Ale podařilo se nám stáhnout více než hodinu a půl oproti odhadu a dostat se pod 31 hodin na trati. Příští rok pod třicet! :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: Jen tak..., víno
pátek 12. května 2017
Pěstitelské Champagne a biodynamická Cava
Bubliny! S velkou chutí jsem otevřel a vypil Champagne Dhondt-Grellet „Dans un premier temps“ Brut (ale dozáž jen 5 g/l). U nás jde o novinku, dovezeno teprve nedávno. Tohle víno se dříve jmenovalo Tradition a jde o základ vinařství. Což je menší rodinný podnik, hrozny si pěstují sami a vinice, hezké polohy v Côte des Blancs, ošetřuji v eko režimu, krom běžné síry a mědi snad jen bylinné výluhy. Vína už nějakou dobu dělá mladičký (rozuměj znatelně pod třicet) Adrien Dhondt , pod kterým letí podnik docela nahoru. Na vinětách uvádějí prakticky všechny zásadní technikálie, což je paráda. Konzumovaný kousek je odrůdově 50 % Chardonnay, 30 % Pinot Noir a 20 % Pinot Meunier, keře okolo 45 let věku. Víno je ze 70 % ročník 2012 doplněný solerou (perpetuální rezervou) založenou v roce 1986. Což byl rok, kdy se Eric Dhondt a Edith Grellet rozhodli přestat prodávat hrozny négociantům a založili vlastní vinařství. Víno šlo do lahve v květnu 2013 a poleželo si tam na kalech až do začátku prosince 2016 kdy bylo odstřeleno.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, recenze, Španělsko, víno
čtvrtek 11. května 2017
Mesquida Mora Trispol 2013
V poslední době jsem experimentálně nakupoval různá ostrovní vína. Čímž nemyslím jen bubliny z Anglie, těch není nikdy dost a chtěl bych mít doma o hodně větší zásobu, nebo klasické věci ze Sicílie či Sardinie. Ale spíš kousky z míst jako Tenerife, Mallorca, Santorini, Lanzarote… nevím, možná tak jezdím na dovolenou u moře alespoň ve sklence :-) Nedávno jsem takhle otevřel zemské víno z Mallorky, červené Trispol 2013 vinařství Mesquida Mora. Za ním stojí sourozenci Bàrbara a Jaume Mesquida-Mora. Rodinné vinařství založil už pradědeček v roce 1945 (a mají záznamy, že rodina Mesquida vinařila už někdy v šestnáctém století), ale spíš dělal vína na vypití v rámci rodiny. Jeho syn začal i lahvovat pro další na ostrově a otec současné generace dokonce vystudoval enologii a vše trochu zprofesionalizoval. Jenže Bàrbaru postupně přestal bavit způsob, jakým vína vznikala, a tak se odtrhla a rozjela nový projekt. I proto se dvě její vína jmenují Sòtil (strop) a Trispol (podlaha, ale také směs používaná na výrobu dlaždic), když začínala tak prý neměla nic z toho :-) Poměrně rychle si její vína získala kvalitou fanoušky mimo Mallorku. Od počátku jedou v biodynamice, už nějaký pátek jsou i bio certifikována (týká se i chutnaného vína, biodynamická certifikace přišla později), minimalizují síření (bílá jsou i nesířená), filtrace minimální nebo žádná. A takové ty běžné věci, prostě.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), recenze, víno
středa 10. května 2017
7x Barbera pěti různých vinařství
Propíjel jsem se teď sérií vín italské odrůdy Barbera ze sortimentu Víno pro vás, dnes se pokusím odhrnou zbylé poznámky co se mi tu nahromadily. Něco mi stylově sedělo více, něco méně, ale obecně mám dobře udělanou Barberu poměrně rád, z obvyklých vyšších kyselin strach nemám :-) Už jsem tu psal o top barbeře NUDA z vinařství Montalbera, otevřel ale i jejich Barbera d'Asti Superiore „Lequilibrio“ 2011. Ten balanc v názvu má vyjadřovat ideální poměr malých barrique sudů, větších tonneaux i sudů velkých (30 hl), ve kterých stráví celkem asi rok a půl. Jde o trochu starší výsadby a pozdnější sběr lehce přezrálých hroznů. Barva tmavší rubínový. Již lehce nazrálejší, docela výrazná vůně s ovocností spíše do tmavých plodů, lesního ovoce, linkou dřeva, ale zároveň jasně naznačuje i vyšší kyseliny. Ty v chuti jsou, víno je suché a šťavnaté, poměrně plné a docela hutné, opět tmavá ovocnost. Dobrá délka. Pěkně udělané bohatší plnější červené, ale díky kyselinám s fajn čerstvostí a pitelností. Líbí dost. Z vinařství chutnal i základní Barbera d'Asti „La Ribelle“ 2014, což je čistá nerezovka. Čerstvá, šťavnatá, projevem do lesního ovoce, znatelnější kořenitost. Středně plné, s výraznější kyselinou, drobnější ovoce, rybíz, přímý „chlastací“ styl. Proč ne.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
úterý 9. května 2017
Psaní, rozhovory, suchá vína, Družstvo v Brně
Zpracovávám docela pravidelně texty i mimo blog. Někdy si to fakt užívám, jindy je to trochu boj :-) Třeba když se snažím na vínech, která mi třeba moc nechutnají, najít pozitiva pro „běžného konzumenta“. Nebo takové sepisování profilu odrůdy, ze které jsem snad nepil víno co by mi přišlo opravdu zajímavé, tak aby vyzněl lákavě odrůdu zkusit. Jo, psát si na blog jen vlastní názory je velká pohoda, ale texty jinam na zakázku jsou leckdy řehole! Když pod některými ale nebudu podepsán, zaplatí to alespoň část mých vinných nákladů a nemusím přitom psát lži ani odposlouchávat třeba šéfa Vinařského fondu... :-) Ne, novinařinou bych se fakt živit nemohl, i když jsem měl před 10+ lety v tomto ohledu smělé plány. Ale jsou i pozitivní momenty. Když se mohu vyřádit a sepsat delší text o nějaké své vinné libůstce (rozuměj sherry, Jura, pěstitelská Champagne, vína z Čech…). Nebo když v rozhovorech dostáváte fajn odpovědi na své hloupé dotazy.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: Jen tak..., víno
pátek 5. května 2017
Pukni hajzle (s amforou a kanadským pinotem)
Ne, titulek není komentářem k současné politické situaci u nás, i když by se hodil na více než jednoho z našich ústavních činitelů :-) Včera opět dorazil na návštěvu kamarád žijící dlouhodobě v Japonsku a tohle prý říkala jeho česká babička když někdo kýchnul, místo obligátního Pozdrav pánbůh. Zapsal jsem si to do poznámek k vínům, mezi Chardonnay od Tissota a červenou směsku z Mallorky. Ono se to hodilo, mohli jsme se tím častovat v pozdních nočních hodinách. Pokaždé se přecpeme a navíc otevřeme příliš mnoho lahví a vypijeme nevhodně moc vína. Když už se vidíme, že jo. Obvykle dáme nějakou klasiku a pak se snažíme toho druhého překvapit, nabídnout něco co nejspíš nezná. Mám to o chlup těžší, protože on může díky cestování po světě a nabídce v Japonsku snadno pracovat s víny z oblastí, které se k nám vůbec nedostávají. Ať tak či onak je to vždy velká zábava. A byla i včera :-)
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), recenze, víno
čtvrtek 4. května 2017
Mrazy, Bordeaux, Gaja na Etně, Taittinger v Anglii…
Co nového se událo ve světě vína? V Evropě jsou to určitě mrazy, článků na které by šlo linkovat je hromada. Mrazivé počasí zasáhlo Švýcarsko, Španělsko (třeba Rioja, hlavně Rioja Alavesa, či Ribera del Duero nebo Bierzo), části Itálie, Německa, Rakouska a ostatně i naše vinice. Ve Francii výrazně postihlo Champagne, Burgundsko ale i Languedoc, údolí Loiry, Alsasko a opravdu masivně také Bordeaux. Tam jde prý o nejhorší mrazy od roku 1991, alespoň částečně jsou zasaženy tři čtvrtiny vinic a zhruba pětina o potenciální sklizeň ročníku 2017 přijde téměř úplně, nejhůře je na tom pravý břeh (naštěstí to ale nebyl takový masakr jako v roce 1956, kdy brutální mráz ničil samotnou révu a bylo nutné masivně přesazovat). Nejspíš se to odrazí i na ročníku 2016, jehož ceny jsou právě uvolňovány v rámci kampaně En Primeur (ke které se vyjádřil, tradičně vtipně, i Ron Washam). Někdo může nasadit ceny výše než původně plánoval nebo pustit na trh méně vína a něco si nechat do rezervy. Ono to vypadá, že bohaté Bordeaux si může nějaký podobný průšvih sem tam dovolit, ale realita je trochu jiná. Místní superstar s víny za desítky a stovky euro se s tím samozřejmě vyrovnají (a ostatně budou mít i menší škody, protože si mohou snáze dovolit všemožné techniky jak proti mrazům bojovat, od prostých hořáku ve vinicích po pronájem helikoptér, kterými stlačí teplejší vzduch k zemi), jenže jsou tam tisíce menších producentů a pěstitelů, pro které to nebude vůbec snadné. Od roku 1995 se počet pěstitelů propadl na zhruba polovinu, ze 14 na 7 tisíc, a podobné události jen uspíší další konsolidaci, odprodej vinic větším hráčům a skupinám.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
středa 3. května 2017
Třikrát suché Lambrusco
Lambrusco. Už jsem se tu dříve zmiňoval, že to může být (a tradičně bylo) něco úplně jiného než všechna ta sladká průmyslová stěží vína ze supermarketů, projevem bližší limonádě, a nejlevnější víno ve čtvrtlitrové karafě na lístcích všemožných pizzerií a dalších taktrochuitalských restaurací. Oblast Emilia-Romagna, odkud většina Lambrusca pochází, nabízí mnohem více. Lambrusco je vlastně celá rodina odrůd a vín, parádních suchých (ale též bezva sladších) červených a růžových, s množstvím zajímavých projevů. Lambrusco di Sorbara je z nich asi nejstarší a nejblíže divoké révě, nejvoňavější a nejflorálnější z celé rodiny, ale také nejlehčí. Lambrusco Grasparossa (nebo také Lambrusco di Castelvetro) je nejuniverzálnější pokud jde o půdy kde se mu daří a vína z něj bývají plnější, koncentrovanější, s více tříslovinami a také o hodně tmavší. Lambrusco Maestri dává asi nejovocnější vína, někdy působí až přehnaně „falešně“ uměle, a také nejtmavší, byť komplexitou asi nedosahují výše uvedených. Lambrusco Salamino bývá docela ovocné a květinové, tmavší a krémové, často bývá i ve sladších podobách. A pak je tu ještě Lambrusco Montericco, Marani, Viadanese, Barghi, Gonzaga a další, specifická a v lecčems zajímavá. A také jednotlivé apelace, jako třeba Lambrusco Reggiano DOC, která povoluje podstatnou část nejdůležitějších Lambrusco odrůd pokud je tam jedné alespoň 85 % (a doplněna může být třebas libovolným mixem ostatních). Prostě Itálie se vším všudy :o) Teď jsem doma vypil tři vína od dovozce VinoDoc, ve všech případech šlo o tu nejvyšší třídu v jejich nabídce a vína obecně uznávaná jako velmi dobré ukázky stylu (tře sklenky Gambero Rosso, tříhvězdičkové tipy v Native wine grapes of Italy), ale cenově furt v zóně 228 – 289 Kč za láhev. Úplně jsem ta vína viděl k hutnému ragů z divočáka, různým tučným salámkům a podobně. A vlastně i k té pizze, s pořádným rajčatovým základem a zase těmi salámky a tukem. Mám hlad!
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
úterý 2. května 2017
Fallet-Prévostat, Els Vinyerons, Mas Candí…
V poslední době doma piju často buď taková vína, která už z mých poznámek dobře znáte, nebo lahve ze kterých chci sepsat poznámky až coby součást nějakého setu. A nějak nestíhám. Ale nějaké ty jednotlivé lahve myslím odhrnout zvládnu, než se zase dokopu k většímu článku. Třeba nedávno jsem měl možnost popít jednu z mála dovozených lahví Champagne Fallet-Prévostat Blanc de Blancs Grand Cru à Avize Extra-Brut. Pokud jsem to správně pochopil, jde o dům provozovaný postarší vdovou Fallet, se starými až 80-ti letými vinicemi, skoro pěti hektary v top obcích Avize, Oger a Cramant. A s blíže neurčenými velkými zásobami i velmi starých a dokonce neodstřelených vín ve sklepě. Je to producent, okolo kterého jako supi krouží větší domy a dělají si na vinice (i zásoby) zálusk :-) Tohle vinařství nějak pořádně nemá distributory a ani nechce, prodává pár tradičním klientům a tím to hasne. Nebo krabici když zaklepete u nich doma a ukecáte je. Pracují jen se dřevem, foudres z devatenáctého století původem z Alsaska. Do neročníkových vín používají perpetuální rezervu kdo ví jak starou. Konkrétně tohle víno byl z poloviny ročník 2008 a druhá půlka ona rezerva, do lahví v roce 2009 a odstřel tak rok a půl zpátky. Podle nich jde o „původní“ styl Blanc de Blancs. V projevu je to hodně ovocné, výrazné, až sladší pečené ovoce, toastové tóny, karamel, jasná oxidativní linka. V chuti poměrně silné, koncentrované, opět toastové, delší, trochu peckové. Se vzduchem se hodně mění a je takové vinné, dobře postavené. Sympatické, na Blanc de Blancs trochu netradiční plnější pití. Ale s chutí bych dal další láhev :-) Objevila se u Miloše Danihelky v l’Fleur a doufám, že to nebylo naposledy.
Vystavil Jan Čeřovský Zobrazit komentáře
Štítky: bio(dynamika), bublinky, recenze, víno