Riesling a crémant z vinařství Gustave Lorentz

Dovozce Kupmeto nedávno zvolil nového dvorního dodavatele vín z Alsaska, vinařství Charles Wantz v nabídce vystřídal Gustave Lorentz z Bergheimu. S potěšením jsem zjistil, že jsem tu o nich psal před téměř deseti lety a článek nijak zásadně nezastaral. Novinkou je snad jen to, že celých 33 hektarů vlastních vinic mají certifikováno bio a od roku 2014 navíc nepoužívají žádné živočišné produkty (čiřící prostředky, například) při přípravě vína. Bohužel jsem nezvládl zajít na lednovou průřezovou degustaci a tak při poslední objednávce alespoň přihodil (alespoň pro mne) lakmusový papírek kvality produkce každého alsaského vinařství v podobě základního ryzlinku. Pokud ten bude dobrý, klidně budu zkoušet dál. A samozřejmě jsem neodolal a zkusil i crémant, že jo.

Šedo-modro-bíle s Kubou Novákem

Před pár dny jsme poseděli s Družstvem a při plánování dalších doufejme zajímavých akcí samozřejmě popili a prochutnali nemálo vína. WineGeek donesl mimo jiné též dvě od Jakuba Nováka. Mám tohohle znojemského vinaře rád a chutnám kdy jen mohu, psal jsem tu o něm již několikrát. Pravidelně tvoří velmi zajímavá charakterní a v domácím prostředí dost unikátní vína. Bohužel jich není moc, ročně jen pár tisíc lahví. Na večírku padl Bílý Pinot 2017, stoprocentní Pinot Blanc z Kraví Hory fermentovaný a vyzrávaný v dubových sudech. Kousek poměrně voňavý, intenzivní, se sladkostí ovoce a dřeva, s dobrou kyselinou, středně plný, se žlutou ovocností, fajn délkou a lehce jurským štychem. A ten je v plné míře a ve vší své krásné pikantnosti u druhého vína, Šedý Pinot 2015. Tohle víno je intenzivnější, nazrálejší ale stále s energickou čerstvostí, s bezva dřevem, vyvážené, koncentrované, docela dlouhé. Koho baví všemožné „Tradition“ jurské kousky, směs Chardonnay a Savagninu s nějakým tím zráním pod flórem, tak si tady najde solidní alternativu.

Collin, Doyard & Prévost

V pátek večer jsem se s velkou radostí zúčastnil improvizované komorní slepé ochutnávky Champagne. Každý z účastníků prostě při posezení v l’Fleur zakoupil nějakou fajn láhev z místní široké nabídky a naservíroval ji ostatním. Vzhledem k festivalu následující den se zábavy účastnili také Adrien Dhondt (Champagne Dhondt-Grellet), Julien Bournazel a Stephanie Chevreux (Champagne Chevreux Bournazel / La Parcelle) a logicky jsem se trochu obával, abych neřekl nějakou úplnou kravinu a neztratil veškerou kredibilitu, ale vše proběhlo ve veskrze přátelské atmosféře a ani vinaři to neměli vždy správně :-) Ze všech vypitých vín ten večer pro mne nejvíce vystoupila z řady tři jména – Ulysse Collin, Doyard a Jérôme Prévost. A, docela překvapivě, hned dvě z vín byla růžová :-)

Domácí vína v nejlepších světových restauracích

Sepsal jsem před pár dny další článek pro Forbes, tentokrát byl o vínech z Moravy (a Čech), kterým se podařilo dostat na lístky nejvyhlášenějších restaurací světa. Ač je v omezené míře samozřejmě exportováno více našich vín, tak jsem pro Forbes jako měřítko úspěchu zvolil právě toto. Pro mnohé totiž bude překvapením, že si domácí produkce, navíc jde často o červená vína, našla své místo v nabídce podniků z top světové padesátky, v legendárních poutních místech foodies z celé planety a restauracích se dvěma i třemi hvězdami Michelin. Článek vzbudil celkem dost reakcí, sdílení po sociálních sítích a tak podobně, což mne samozřejmě těší. Bohužel, jak už to u mých „zbytečně“ obšírných výtvorů bývá, vyšel text v poněkud krácené podobě (+ výrazně volněji operuje s výrazem „české víno“). A chybí v něm pár drobností, které bych rád doplnil zde.

Champagne Pierre Paillard z Bouzy

Pokud všechno vyjde jak má, tak mne čeká náročný šumivý víkend. A to díky festivalu La Bouteille de Champagne a vinařům, kteří na něj dorazí. Jedním z nich bude i Antoine Paillard z Champagne Pierre Paillard. Před pár dny jsem měl díky TerroirChampagne možnost prochutnat jejich nabídku a byl dost spokojen. Antoine, společně s bratrem Quentinen, je již osmou generací vinohradnické rodiny a po pět generací dělají i víno. Po studiích v Dijonu a Montpellier pracoval ve světě, včetně krátké epizody coby someliér v UK, ale v roce 2008 se bez větších vinařských zkušeností vrátil do rodinné domény. Vlastně je to podobný příběh jako u mnohých dalších, u kterých kvalita a jméno ve světě letí nahoru. Učil se, dělal změny, zaměřil na lahvování specifických poloh, omezil výnosy a sklízel vyzrálejší hrozny, ještě hlouběji se ponořili do ekologického zemědělství (již jeho otec vyřadil umělá hnojiva a postupně i omezil herbicidy) a postupně přešel na všech vinicích na bio a také začal používat biodynamické preparáty… klasika :-)

Krásná Rhôna, Frankovka a nerezová Barbera

Na Instagramu jsem se nedávno zmiňoval, u lahve fajn suchého Furmintu z Tokaje, jak mám rád vína, u kterých vám na první přivonění v hlavě něco secvakne a prostě víte, co a odkud to je. Sice si ujíždím na různých bláznivinách a svérázných vínech, které jde leckdy jasně zařadit jen těžko, ale stejně se mi oči vždycky rozzáří u jasného moselského ryzlinku nebo červené burgundy. Obšírný úvod k vínu, které jsem právě naslepo poslal do jiné odrůdy i části regionu, ale bavilo mne velmi. Côtes du Rhônes lieu-dit Clavin z Domaine de la Vieille Julienne. Můj tip byl Syrah z žulových poloh na severní Rhôně. Mělo to přesně tu správnou pikantnější aromatiku, vyzrálé červené ovoce a masitost, drcené kameny, kouřovost, lehounce herbální štych a pepřovitost. Středně plné, šťavnaté, s bezvadnou kyselinou a zároveň vyzrálou sladší ovocností spíše červených plodů, vybalancované, slušně dlouhé, mladistvé a s potenciálem zrát (a za rok či dva asi bude lepší) ale už teď výborné. Krásné, velmi nadprůměrné CdR. Ale vůbec to není dominantně Syrah, toho je tam jen pár procent společně s odrůdou Mourvèdre, většinu tvoří Grenache z velmi starých keřů, z jediné polohy doslova přes cestu od apelace Châteauneuf-du-Pape. Vinařství jede v bio(dynamice), víno kvasilo spontánně, zrálo ve velkých dřevěných sudech, lahvováno bez filtrace. V sortimentu Vinit, chutnáno ve Vinografu na Senovážném. Asi budu muset od producenta zkusit další věci, toto mi sedlo velmi.

SOMM 3, someliérský trénink, padělané Tignanello, párování vína a jídla je volovina

V neděli jsem shlédl film SOMM 3 (ukázka). První díl byla tak trochu „reality show“ o přípravách několika špičkových someliérů na prestižní a velmi obtížné zkoušky na titul Master Sommelier. Pro vinné blázny myslím zajímavé, nenudil jsem se u toho, ale nějak hlubší dojem ve mně nezanechalo. Výpravný a vizuálně nápaditý díl druhý, SOMM: Into the Bottle, je i pro běžné publikum (čímž stále myslím ty, kteří se trochu zamýšlí nad tím, co si lijí do sklenky) přístupnější, jde o zajímavý exkurz do smyslu someliérského řemesla ale i vzniku vína jako takového, co vše jej provází a hraje v projevu vína roli, o historii, tradici, bodech… A navštívíte v něm několik báječných vinařství a vinic. Je velmi vtipné poslouchat výrok Auberta de Villaine, se sklenkou DRC Échezeaux v ruce, jak se zapomíná na to, že účelem vína je i zahánět žízeň :-) Dvojku bych doporučil určitě nejvíc. V díle třetím si nad lahvemi zásadních vín svého života povídají legendy Steven Spurrier, Jancis Robinson a Fred Dame. A do toho parta dalších špičkových someliérů naslepo ochutnává Pinot Noir a chce slepou degustací podobně jako slavná Judgement of Paris v roce 1976 změnit svět. Ve zkratce. Běžný divák podle mne po pár minutách usne a předtím si bude říkat něco o bandě magorů. Jako doprovod ke slepé degustaci s partou vínomilců, a praktická ukázka subjektivity hodnocení, to ale celkem fungovalo :-)

Dva německé pinoty a fajn Prosecco

Nakupoval jsem pro kamaráda zásoby jeho oblíbeného ryzlinku od Weingut Petri (web) a při té příležitosti na zkoušku přihodil i dvakrát Spätburgunder. Základní jakostní Pinot Noir trocken 2016 je školen v dubových sudech, spíše použitých větších dle projevu. Lahvováno do burgundské lahve pod celokorek. Rubínová světlejší červená vůně. Vůně příjemná čistě červeně ovocná, třešně a jahoda a jen dotyk dřeva. V chuti suché, čisté, pěkné kyseliny, středně plné a takové lehkonohé a snadno pitelné, opět červené ovoce, něco tříslovin, slušná délka. Relativně přímočaré, ale mělo to takového docela „burgundského ducha“, připomínalo tamní základní věci a pilo se výborně.

Riesling, oranžová Leányka a růžová Cava

Dnes se mrkneme na tři víkendová vína, zase jsem těkal po Evropě :-) Bürgermeister Carl Koch „Erster Sack“ 2015 Oppenheimer Sackträger Riesling trocken je výběrový kousek z vinařství, o kterém jsem tu už nedávno něco psal. Jde o víno z místní top trati, navíc výběr poloh, certifikované bio, školeno na kalech deset měsíců v 600l dubovém sudu od Stockingera, jen hrubá filtrace. Láhev tradiční pistole, kovová záklopka a celokorek. Výraznější, tmavší barva, nazlátlé. Krásná výraznější vůně, s kombinací slinosbíhavé svěžesti a vyzrálých hroznů, žluté ovoce, medovost, podběl. Suché, čisté, plnější, bohatší trochu opulentnější projev na úvod s lehce kovovou linkou, žluté ovoce, bylinky, něco minerality, pěkná délka. Cukru jen nějaké dva gramy, kyselina moc pěkná a drží vše dostatečně svěží. S potenciálem zrát dál do krásy. Vyvážené, zábavné, dost pěkné víno ze sortimentu Vinonauta.

Severní Rhôna od Cave de Tain

Před několika dny jsem vyrazil do Novoměstské radnice, již tradičního to místa pro ochutnávky dovozce Kupmeto. Tentokrát byla na pořadu dne vína z Cave de Tain (web), od významného producenta severní Rhôny se sídlem v Tain l´Hermitage. Možná nemají takové jméno jako slavná velká trojka Jaboulet, Chapoutier a Guigal, ale se členy vlastní přes tisíc hektarů, pochází od nich polovina veškerého Crozes-Hermitage a i v Hermitage mají 30 hektarů (= 22 procent této nejslavnější apelace). Možná jde o desítky pěstitelů a družstvo, což je termín, který v mnohých vzbuzuje obavy, ale speciálně na Rhôně najdete pár opravdu povedených a s kvalitou, které se netřeba obávat. Cave de Tain mezi ně patří bezesporu. Ostatně zakladatel uskupení, Louis Gambert de Loche, se aktivně podílel na vzniku apelace. Dnes mají vinice a připravují Hermitage, Crozes-Hermitage, Saint-Joseph, Cornas a Saint-Péray a k tomu vína z IGP Collines Rhodaniennes. Vinice udržují v ekologičtějším režimu, část je v certifikovaném bio, vinifikují separátně přes padesát různých poloh. Experimentují i s víny bez síření, ale jde o okrajovou záležitost.

Dvě předvalentýnská šampaňská

Pomalu ale jistě se blíží další Družstvo (detaily již brzy!) a já si na něj vybral jedno báječné Champagne. Abych následně zjistil, že už ho není k dispozici dostatek a další určitě nebude včas. A tak, těžká to práce, musel vyrazit přechutnat pár dalších potenciálně vhodných vín :-) Mimo jiné kousek od biodynamického Champagne Augustin, neúnavného hledače nových zajímavých cest a producenta svérázných kousků (viz nedávné Rosé Gaïa), jeden z jeho základních elementů –Terre čili zemi. Kompletní jméno zní Elément Terre - Cuvée CCXCI Brut 1er Cru.

Riesling, Champagne a Mencía v Mariánských Lázních

Vyrazil jsem s rodinou na dovolenou zkoumat krásy Mariánských Lázní. Pokud jde o místní gastronomii, tak náš rozptyl nakonec nebyl zrovna široký. Již docela vyhlášený „tapas“ podnik Medité a pak restaurace hotelu Villa Patriot. A nějaký ten nákup vína ve vinotéce a vinném baru Smaragd, podniku jehož jméno již také přesáhlo hranice Mariánek. Pečlivý výběr předem úspěšně zajistil velkou spokojenost :-) V Medité vědí co dělají a jídlo bylo velmi chutné, navíc nebyl problém otevřít mi na skleničku víno co zrovna rozlévané nebylo. Nakonec jsem si stejně vzal celou láhev. Villa Patriot předvedla taktéž veskrze chutnou kuchyni a perfektní sympatický servis. Měl jsem trochu obavu, že to tam bude trochu „namyšlené“, ale nakonec mělo překvapivě parádní uvolněnou atmosféru. Při druhé návštěvě nás čekalo předem otevřené víno, které jsem si den předtím nakonec nedal proto, že by se v průběhu večeře nestihlo otevřít (v lístku u něj nebyl uveden ročník, takže jsem se na něj specificky ptal). Jen jako návrh, kdybychom chtěli mohli jsme pít něco jiného, ale s radostí jsem jejich volbu přijal. Navíc jsme si tam dali velmi povedené Champagne menšího producenta (André Clouet), na lístku mám dojem levněji než základy z velkých domů. Takže opět spokojenost.

Čas dát slovenským oranžádám sbohem?

Zajímavá věc, všechna ta „jiná“ vína. Kousky svérázných barev, pro jednu z nich se vžil a po celém světě používá termín oranžová, netradičních vůní a chutí, oxidativní, s vlivem „flóru“, leckdy kalnější, někdy přirozeně perlivá s hromadou sedimentu. Trh si s nimi poradil, produkce si našla své dovozce, prodejce a především zákazníky. Zabydlují s na lístcích slavných restaurací a pomalu ale jistě je začíná brát na milost i donedávna neústupná stará someliérská škola, která si mezi nimi našla opravdu špičkové exempláře a vína hodná pozornosti. Mnozí, a různé instituce, úřady a tvůrce předpisů nevyjímaje, si s nimi ale stále úplně nevědí rady. A hledají cesty, co s nimi.

Chutný Vermell a Cullerot ze starých amfor

Přechutnal jsem nový ročník jedno z mých oblíbených vín, Celler Del Roure Vermell 2017. Pravidelně jsem pil především ročník 2014, měl jsem tu i poznámky k 2016. V přípravě vína se nic nezměnilo, je to stále Garnacha Tintorera, Monastrell a Mandó, školeno do půl roku ve velmi starých v zemi zakopaných amforách. Vinařství dlouhodobě jede bio ve vinicích a čistě ve sklepě, tuším od sklizně 2016 mají i bio certifikaci. Víno je v burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Tmavá, hlubší barva tónem do fialové. Čerstvá, slinosbíhavá vůně, energická mladá přímočará ovocnost tmavých zralých plodů, černé třešně, trochu kořenité. Ten projev je hodně fajn, nejblíže má vínům z betonu, není tam takový ten úplný „chlad“ čistě reduktivních nerezových vín, ale ani otevřenost dřeva. Suché, šťavnaté, středně plné, něco tříslovin a jemný povlak v ústech, dobrá délka, sladkost ovoce. Nic složitého, ale skvěle pitelné, zábavné a docela zajímavé. Svým způsobem mi připomíná některá Cru Beaujolais. Vypil jsem s chutí.

Výtečná zralá Barbera a elegantní růžová cava

V uplynulých několika týdnech jsem se postupně propíjel 24 lahvemi italské Barbery (a jednou vysokohorskou z Argentiny z jiného zdroje, o té časem) od Víno pro Vás, o pár vínech už jsem tu psal. Nakonec jsem si do domácí zásob objednal tři kousky. Parádní svéráznější Rocco di Carpeneto Reitemp 2014 Barbera del Monferrato Superiore a seriózní krásné La Ca' Növa Barbera d’Alba 2016. I o třetím kousku už tu byla řeč, ovšem v květnu roku 2017, Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2012. Ale za tu dobu víno uzrálo do krásy. Vinařství z kopců Val Curone je rodinný podnik, krom vinic má také několik hektarů sadů, takže od nich můžete mít několik odrůd jablek (a případně i hrušky a meruňky). Vinice ošetřovány především mědí a sírou (ale bio nejsou), mošt kvasí spontánně, v podstatě jediný přídavek je síra v omezené míře. Derio pochází z 60+ let starých keřů, zraje rok v dubových sudech a další rok a půl nechávají ve vinařství než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Již trochu zralejší tmavší barva. Výraznější, tmavší peckovinově ovocné ve vůni, teplejší, dobře zakomponované dřevo, trocha živočišnosti a celkově divokosti, poctivé, již nazrávající, s fajn kořenitými tóny. Suché, šťavnaté, trochu svíravé, poměrně dost kyselin a i přes zralost a plnost a ovocnost živé, tříslo se již uhlazuje ale stále relativně výrazné. Klasické, starosvětské, poctivé červené. Za tři stovky fajn nákup.

Limity apelace aneb případ Cava

Otevírám takhle k večeři španělské bubliny, ostatně je to posledních let má oblíbená kratochvíle, jsou možná trochu překvapivě z Riojy. A říkám si, že bych měl sepsat pár řádků k současné tamní bublinové situaci. Totiž… co si představíte, když se řekne Cava? Pro většinu, co o víně ví alespoň trochu, to bude „šumivé víno ze Španělska“. Další přidají, že se dělá tradiční metodou kvašení v lahvi, stejně jako Champagne. A názory na kvalitu se budou velmi různit. Současné DO Cava pokrývá produkci deseti provincií (Barcelona, Tarragona, La Rioja, Lérida, Gerona, Álava, Zaragoza, Navarra, Badajoz a Valencia), přičemž drtivá většina vín ale pochází z katalánského regionu Penedès (tj. provincie Barcelona a Tarragona). Za posledních třicet let (ale v podstatě kontinuálně od počátku 20. století) produkce cavy neustále rychle stoupala a nyní již překročila 250 milionů lahví, z toho 160+ milionů jde na export. Svého času šlo o exportně vůbec nejúspěšnější bubliny na světě, dnes tento titul samozřejmě drží Prosecco. Cava byla dlouhodobě vnímána hlavně jako levná, až extrémně levná, alternativa Champagne. Cenová politika, a image běžného levného pití, je na mnoha trzích natolik zafixována, že se jen těžko prosazují změny. Je jedno, že krom velkého navýšení produkce základu (ve kterém je kvanta solidního pití a také hromady veskrze nudného balastu) vzniká stále více opravdu skvělých vín, charakterních a propracovaných. Jen těžko se vysvětluje, proč za cavu platit 10 a mnohem více euro, když dlouhodobě byla k dispozici hlavně vína klidně okolo pěti a „všechno je to stejně na jedno brdo“...

Oslavu Furmintu krásným tokajským od Lenkey

Na konci roku 2017 (strašně to utíká…) jsem si udělal výlet do Košic na Furmint Forum, velkou přehlídku zaměřenou právě na tuhle úžasnou odrůdu. Sešla se tam pestrá směsice vinařů především ze Slovenska a Maďarska a ochutnal jsem několik vyloženě špičkových vín. Možná nejsilnější dojem na mne učinila trojice vín prezentovaná Lenkey Család Szőlészete és Pincészete z epicentra špičkových (nejen) suchých furmintů, tokajského Mádu. Hned dvě lahve jsem si od nich tenkrát odvezl domů a o Lenkey básnil kudy chodil. A tak trochu doufal, že je někdo začne dovážet. Nestalo se, bohužel, ale času snad zatím dost. I když už to zdaleka není nějaký neznámý podnik, dnes hodnocené víno jsem měl i v rámci vinného párování k humrovi s nudlema a houbou v legendární newyorské restauraci Le Bernardin, takže si jich „všimli“ i za oceánem :-) A znovu se rozhodl otevřít na oslavu Furmint Day.

Velka Frankovka na počátku zralosti

Dnes to bude Frankovka. Jedno ze zásadních jmen, pokud se budeme bavit o téhle fantastické odrůdě, je určitě burgenlandský producent Weingut Gesellmann (web). I jejich směs Cabernetu a Merlotu Bela Rex je považována za špičku v rámci rakouských červených, ale vrchol produkce tvoří právě Frankovka (a směsi ve kterých dominuje). Blaufränkisch Hochberc 2012 stojí v jejich nabídce téměř na vrcholu, ve Frankovce mají výše jen „G“ ze starých vinic. Hochberc pochází v ročníku 2012 z patnáctileté vinice, vedené v bio režimu, na těžší jílovo-vápenité půdě. Ruční sklizeň, fermentace v otevřených dřevěných kádích za ponořování matolinového klobouku, macerace dlouhých 40 dní (což je u nich obvyklé). Zrání 30 měsíců v 500l sudech, kde proběhla i malolaktika. Lahvováno v srpnu 2015. Vinařství uvádí, že k pití by mělo být od lahvování a nejméně do roku 2025. Myslím, že to desetileté rozmezí mělo být o dobrých pět let posunuté…

Furmint Day, běh ve vinném sklepě, Reisten s novým majitelem, obří aukce

Dnešek je oficiální Furmint Day, oslava téhle báječné odrůdy, které se v posledních letech daří stále více poutat pozornost i mimo Maďarsko, Slovensko a Rakousko. A to vlastně více díky parádním charakterním suchým vínům (a bublinám) více než díky tradičním slaďákům z Tokaje. Mám (suchý) Furmint opravdu rád, když se to tak vezme tak ho možná piju už častěji než třeba bílé Burgundsko :-) Rozhodně tu o něm častěji píšu a dokonce jsem si pořídil (a zatím nijak nevyužil, klasika…) doménu Furmint.cz. Zda se mi podaří nějaký pěkný vulkanický Furmint otevřít zrovna dneska netuším, ale o víkendu to vyjde určitě. Zkuste to taky :-) Bezva má Vinorum, parádní od Wenzela vozí Veltlín, v sortimentu Domaine R&B jsou špičkové věci od Szepsyho, nabídku suchých i sladkých najdete v Maďarských delikatesách, suchý kousek z Tokaje má i Alifea… nabídka se lepší :-)