pondělí 30. září 2019

Šťára a divoké růžové z Fitou

Na příštím Družstvu (už v pondělí, 7. října) pojedeme vzhledem k tématu vína (a nejen vína…) z ČR, Slovenska a Maďarska, ale v „tuzexové“ části se objeví i trocha západního zboží. Třeba Domaine Mamaruta Razzia sur la Fitou 2018, což je hodně zajímavé červené z nejstarší apelace v Languedocu, Fitou. Vinař Marc Castan hospodaří v okolí La Palme, s biodynamickými postupy (certifikovaně pak bio), ve vinicích jedou čistě jen s bylinnými výluhy a trochou síry, preparáty si připravují vlastní a stejně tak i kompost. Za tímhle účelem chovají několik nádherných exemplářů především skotského náhorního skotu, zrovna tohle původní a dost samostatné plemeno se myslím k natur vinaři hodí asi nejvíc :-) Mají hlavně staré výsadby, vinice jsou dost blízko moře, obvykle sbírají dříve než je obvyklé a snaží se o trochu lehčí, svěžejší vína. „Šťára“ je u vinaře pak celkem novinka z odrůd Carignan, Cinsault, Grenache a Syrah z několika různých vinic (Planète, Tamaris, Combe de l’Aval, le Moulas) na jílu a vápenci. Macerace sedm dní, jen samotok, kvašeno spontánně ve velkých sudech, nefiltrované, nesířené, vyzrávaná ve starších barrique sudech pět měsíců.

Zobraz celý článek...

pátek 27. září 2019

Zahajuji Bordeaux večery s Château de Fonbel

Měli jsme teď výročí svatby, jedenácté. Marně jsem doma pátral po lahvích z ročníku 2008 a krom Champagne (nakupovaných vlastně nedávno, top vína tohohle ročníku šla ven až teď) nic neměl. A pak si vzpomněl na archivní sklep z dávného (alespoň mi to tak připadá, doba před dětmi jako by byl úplně jiný věk) postižení Bordeaux, který kdysi s kolegou z práce, v době předhypotékové, naplnil vším možným z En Primeur nákupů. A záhy poté jsem Bordeaux téměř přestal pít a od té doby se moc nezměnilo. Měl jsem dojem, že jsem s nákupy seknul už u 2007, ale ne! Dlí tam nemálo flašek z ročníků 2004 až 2008. Inu vzmužil jsem se vyrazil jich pár nabalit na nadcházející podzimní podvečery. Vlastně je celý ten sklep další dobrou skládačkou do textu o archivaci, „vrcholu vína“, pozdě a příliš brzo otevřených lahvích, který už nějakou dobu páchám a snad brzy dopáchám. A jsem svým způsobem rád, že jsem tam ty láhev takhle nechal. Část základek už možná nebude v ideální kondici, ale snad toho nebude moc úplně mimo a ty lepší vína zase jednou nebudu pít zbytečně mladá. Vidím to na pár večírku s kamarády, kteří nejsou „ortodoxně naturální“… :-) A v následujících měsících budu otravovat s Bordeaux o chlup častěji.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 26. září 2019

Podzimní Meunier z Vrigny

Stále zkoumám nová zajímavá zákoutí pěstitelského šampaňského, naposledy to bylo s Champagne Lelarge Pugeot (web) z Vrigny a jejich Les Meuniers de Clémence Extra Brut. Spojení Vrigny a Meunier už mají mnozí zafixované díky výtečnému vínu od hvězdného producenta Egly-Ouriet, očividně tu funguje skvěle, na vinicích Lelarge Pugeot zabírá znatelně nad polovinu. Les Meuniers de Clémence je čistý představitel odrůdy a této Premier Cru obce. Hrozny jsou z keřů okolo 40 let starých a z přechodného období na bio, dnes už má vinař všech téměř devět hektarů (rozdělených na více než čtyři desítky poloh) s certifikací, pár let už i s Demeter biodynamickou. Hrozny tam pěstují od roku 1789, víno začali dělat ale až výrazně později. Ročně vystřelí nějakých 70 tisíc flašek (tohoto vína do deseti tisíc), aktuálně vinařství vede sedmá a osmá generace rodiny.

Zobraz celý článek...

středa 25. září 2019

Povedená vulkanická vína z Chile

O novosvětských vínech tu píšu určitě méně často než si zaslouží, ale důvod je velmi prostý. Chutnám i piju je vlastně dost málo. Dnes se tedy výjimečně podíváme mimo Evropu, do Chile. Bodega Volcanes de Chile (web, spadají pod Grupo Vinos del Pacifico, stejně jako známý velkoproducent Undurraga) je zajímavý a relativně nový projekt, vznikl teprve v roce 2009, sestávající ze čtyř usedlostí a vinic v různých oblastech Chile, cílem je připravovat charakterní vína z vulkanických půd (ostatně v Chile mají na 3000 sopek a tým vinařství sestává i z geologa), nepřestřelená dřevem a odrážející potenciál různých oblastí. Z nějakých sto hektarů enoložka María del Pilar Díaz ročně připraví zhruba 360 tisíc lahví v několika řadách. Krom klasických a v Chile dobře známých odrůd se věnují i středomořským klasikám Carignan, Grenache a Mourvèdre, ale mají i Petite Sirah. Do ČR je dováží Alifea, v nabídce na e-shopu nemají vše co jsou schopni nabídnout.

Zobraz celý článek...

úterý 24. září 2019

Potřebuju víno z bílého rybízu

Narazil jsem včera na Facebooku, v komentářích k článku o naturálních vínech, na tuhle perlu: „Zdenika Novotná: dělala jsem víno podle starých receptů mnoho let, stačilo mi k tomu ovoce, kvasnice a voda, v případě hodně kyselého ovoce cukr - a všechny várky z jednoho druhu ovoce byly chuťově stejné, tak že to, že každá láhev má jinou chuť považuji za ptákovinu a nejlepší víno není z hroznů, ale z bílého rybízu - a existuje jen víno a sračkovíno - všechny ostatní ,,moderní,, označení jsou jen výmysl blbců.“ A jelikož v nejbližší době stejně nemám šanci napsat cokoliv lepšího, rozhodně ne kvalitnější ukázku toho v jaké bublině coby vínomilci a nadšenci do „lepších“ věcí žijeme, so dnes dovolím jen pár doplňujících poznámek.

Zobraz celý článek...

pondělí 23. září 2019

Začátek podzimu s nesířeným Beaujolais

Dnes oficiálně začal podzim. Ač tak nějak piju to na co mám zrovna chuť, tak samozřejmě v létě je nějak víc ryzlinků & spol. a při chladnějších večerech to víc svádí k červeným. Lezavý, vlhký, chladný podzim ve mně dost probouzí chuť na červená burgundská, nejen pinoty z Côte-d'Or, ale i poctivá kvalitní Beaujolais. A jelikož teď trochu nestíhám, tak se mrkneme alespoň na jedno, příště se pochlapím víc. Alespoň bude teda naturál (kdo neví, co to znamená, tak se sklízí takhle ;-). Château de Bel Avenir (Maison des Vins PUR, Florian Looze & Cyril Alonso) sídlí v La Chapelle de Guinchay. Dvanáct hektarů pozemků Bel Avenir jedou čistě (navíc jsou tam krom révy i ovocné stromy, úly, hmyzí domečky a tak), tohle víno je ještě z přechodného období na bio certifikaci. Naprostá většina vín také vzniká, krom samozřejmé spontánní fermentace a zpracování bez enzymů, výživ a dalších doplňků, i bez síření.

Zobraz celý článek...

pátek 20. září 2019

Vinobraní, čínský „Lafite“, udržitelně s Roundupem, jednorožec zvracející Champagne…

Vinobraní je v plném proudu v celé Evropě a samozřejmě i na našich vinicích. Tím samozřejmě myslím sběr hroznů, ne burčákové slavnosti na náměstích po celé republice, i mimo vinařské oblasti :-) Spousta vinařství, včetně mnoha mých oblíbenců, ráda využije na sběr brigádníky. Sledujte i vy „své“ vinaře na sociálních sítích a když budete mít volný den či víkend, můžete si výměnou za pár lahví trochu umazat ruce. Při troše štěstí neskončíte v lisu :-) A třeba najdete brigádu i někde s výhledem na Pálavu. Ta se teď objevila na obálce nové francouzské knihy o víně, což považuji (podobně jako naše vína na lístcích top restaurací) jako zajímavější reklamu než medaile ze zahraničních soutěží :-)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 19. září 2019

Červené z Mallorky a biodynamický Riesling

Červené ÁN/2 2017 z vinařství Ànima Negra je lákavé hned z několika důvodů. Původně tak trochu nadšenecký projekt na Mallorce, který přestavěl bývalou mlékárnu na vinařství a postupně se rozrostl na jedno z hodně známých jmen španělských ostrovních vín. A jak často máte vína z Mallorcy, Tenerife a podobných míst, že jo. Zaměření především na lokální odrůdy, v tomto případě je základem Callet a k němu Fogoneu, Manto negro a trocha Syrahu z mladších výsadeb. Hodně nízké výnosy na keři, vinice výrazně ovívané větrem od nedalekého moře. No a nebudu zastírat, že pozornost vzbudí i nepřehlédnutelná a snadno zapamatovatelná viněta. Víno kvasí v nerezu a betonu a poté zraje rok v především francouzských dubových sudech, ale jsou tam přimíchané i nějaké středoevropské a americké. Tak po třetinách jsou to sudy nové, jednou a dvakrát použité. Tmavší rubínová barva. Mladě ovocná vůně, na pomezí červeného (výrazněji) a tmavého ovoce, s dotykem kořenitosti a lehce květinových tónů, mléčná karamelka a docela výrazný projev dřeva. V chuti suché, čisté, s dobrými kyselinami, červeně ovocné, s jemnozrnnými sladšími tříslovinami, slušně dlouhé, opět s docela výrazným projevem dřeva. Není to špatné, bez problémů to někde v magazínech dostane 90+, ale tak nějak… jsem čekal něco „unikátnějšího“, tohle je vlastně relativně snadno zaměnitelné s ledasčím z celého světa. Při ceně přes 15€ ve Španělsku (má ale i dovozce, po lahvi 659 Kč) umím nakoupit lépe.

Zobraz celý článek...

středa 18. září 2019

Parádní starosvětský jurský Savagnin

Nedávno jsem tu měl tři vína z Domaine Pêcheur, včetně informací co jsou vlastně zač, a byl velmi spokojen. Teď otevřel další jejich kousek v podobě Savagnin 2014 Côtes du Jura. Což je klasika největší a hlavní důvod, proč jsem oblasti Jura a jejím vínům propadl. Místní tradiční odrůda je školena hned tři roky v sudech „sous voile“, pod závojem, a pak šup do tradiční lahve, pod korek a kovou záklopku. Hned po otevření a nalití se místností rozlije nádherná typická vůně, která trochu evokuje na pánvi se zahřívající směs kari koření. Barva lehce tmavší, nazlátlá. Ve vůni, krom výše uvedeného, parádní starosvětská klasika, kde decentní ovocnost do jablka a citrusů (v poznámkách mám teda uzený citron v benzínu) dává výraznější slovo starému vlakovému vagonu, soleným praženým mandlím a bezva mineralitě. V chuti suché, středně plné, poměrně intenzivní, s fajn kyselinou ale již celkem uhlazené, je tam minerální slanost, pěkná struktura a délka, výtečná pitelnost. Seriózní, charakterní bílé.

Zobraz celý článek...

úterý 17. září 2019

Špičkové Chardonnay od Emmanuela Brocheta

O vinařství Emmanuel Brochet už jsem tu něco psal, jde o jednu z rychle stoupajících hvězd poctivých pěstitelských Champagne. Jeho „základ“ Le Mont Benoit jsem měl tu radost od roku 2015 chutnat (a naštěstí i pít) hned několikrát a pokaždé byl velmi spokojen, je to výtečné seriózní víno „burgundského“ střihu. Vůbec Brochet je producent, u kterého mám konzistentně v podstatě jen pozitivní poznámky. A u jednoho jeho vína jsem si už dvakrát, s odstupem roku, zapsal v závěru poznámek hned několik vykřičníků. Naposledy jich bylo deset, tedy tak o devět víc než v případech, kdy mne víno fakt baví, a byl jsem nekriticky nadšen :-) Tím vínem je Les Hauts Chardonnay 2008 Extra Brut.

Zobraz celý článek...

pondělí 16. září 2019

Sada moravských červených a bezva milerka

O víkendu jsme se doma sešli na večírku „kdo co dobrého přinese“ a popili nemálo fajn vína. Doneseno bylo hned několik moravských červených, moje bublina vinných nadšenců v tomto ohledu rozhodně předsudky netrpí. Asi největší ambice z nich má, i kdyby jen soudě dle běžné ceníkové ceny, Tomáš Springer (web) Pinot Noir Čtvrtě 2016. Bořetická vinice s burgundským klonem 115, v bio režimu, školeno rok v barrique sudech. Chutnal jsem už několikrát v různých fázích vývoje a i teď je to zatím teprve na začátku cesty. V barvě nic super temného, ale vyloženě světlý pinot to také není. Jde o koncentrovanějšího, nabušenějšího představitele odrůdy, s expresivní aromatikou směrem červené ovoce, peckoviny jako třešně, s květinovou a lehce herbální marihuanovou linkou, s výrazným trochu syrovým projevem dřeva. V chuti plnější, silné, se sladšími tříslovinami i červenou ovocností. Delší, výrazné, s dobrou strukturou a potenciálem. Preferuji delikátnější styl (a ten ostatně nabízí i jiných viničních tratí), ovšem věřím, že za pár let tohle bude výtečné.

Zobraz celý článek...

pátek 13. září 2019

Bollinger sází staré odrůdy, na Slovensku kaly ne a krása moderní mechanizace

bollinger_special_cuveeV Evropě se otepluje a platí to samozřejmě i pro Champagne. Někteří producenti vám budou tvrdit, že to zatím bylo hlavně ku prospěchu, dnes už fakt hrozny problém dozrát nemají. Další již mají vrásky na čele, alespoň pokud jde o obsah kyselin v případě pokračování současného trendu. Legendární šampaňský producent Bollinger již přistoupil k výsadbě původních v oblasti tradičních odrůd, krom dnes nejslavnější trojice Pinot Noir, Meunier a Chardonnay dodávají do vinic zpět Fromenteau (aka Pinot Gris), Blanc Vrai (Pinot Blanc), Arbane a Petit Meslier. Především u dvou posledních vsázejí na jejich přirozeně vyšší kyseliny. Za pár (desítek) let možná bude zatím neotřesitelně vypadající odrůdově složení tradičních regionů úplně jinak. Mimochodem v Champagne se rozjíždí sklizeň, i tentokrát hodně brzy, a očekává se menší výnos než je i limit stanovený INAO. Na vině jsou, krom veder, také jarní mrazy, krupobití a další klasické vinařské pohromy.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 12. září 2019

Výtečné Sémillony z Hunter Valley

Na úvod malé opáčko. Hunter Valley je oblast nějakých 160 kilometrů na sever od Sydney, nijak velká (aktuálně je tam využíváno nějakých dva a půl tisíce hektarů vinic) a zaměřující se spíše na kvalitnější vína než velkoprodukci. Je tam dost vedro (souhrn teplot ve vegetačním období je tu 2.5x těch v Champagne), ale zároveň i leje (500mm ročně, zhruba jako v Praze a o něco méně než třeba v Remeši) a není výjimkou, že letní lijáky a krupobití úrodu zmasakrují. Sem tam cyklón a tak, ideál pro klid v duši zemědělce. Pěstují tam vícero odrůd, ale jejich ikonickou je Sémillon. Ten dobře znáte z Francie, kde je obvykle spojován se Sauvignonem v top sladkých vínech a také, výrazně nadubovaný, ve výtečných suchých. Je po světě oblíbený i ve směsích znovu se Sauvignonem či Chardonnay, tak nějak proto aby šlo na vinětu napsat onu slavnější odrůdu a zakulacený Sémillon s nižší kyselinou tvořil zbytek hmoty. Jenže ve specifických podmínkách Hunter Valley ho dělají úplně unikátně. Pěstují ho hlavně na písku a náplavách v nižší nadmořské výšce. Sklidí ho hodně brzo, s potenciálním alkoholem někde mezi 10-12 %, i u špičkových vín není třeba deset a půl výjimkou. Vykvasí za nízkých teplot a bez malolaktiky či jakéhokoliv dalšího zrání ho přefiltrují a rovnou narvou do flašek, dnes vždy pod šroubový uzávěr. Sud to nevidí ani omylem. A tím je hotovo. Chutná to jak decentně minerální limetková voda s herbálním tónem, má hodně výrazné kyseliny (v klidu o 2-3 g/l více než Sémillon ve Francii) a je to přísné ovšem osvěžující pití. Pak uteče deset let a víno není na vylití, ale záhadným způsobem nabude na těle, získá hloubku, mineralita se zdůrazní, aromaticky se posune směrem k připečenému toastu až toastovaným dubovým sudům, i vanilka se často objeví, a naslepo to klidně pošlete do seriózní v sudech školené šardonky. Svět vína je magický :-)

Zobraz celý článek...

středa 11. září 2019

Pinot od Sůkala a tradice z Jury

Jedním z moravských vinařství, u kterých i náročnější „pinotofilové“ uznávají, že umí opravdu chutná vína, je Milan Sůkal z Nového Poddvorova. Pinotu Noir si váží a že fakt umí si vinař uvědomuje, ta vína už právem nejsou levná. Já nedávno sáhl po lahvi Pinot Noir 2016 Terroir Kukvička (výběr z hroznů, obec Josefov a viniční trať Kukvička). Víno je školeno 20 měsíců ve francouzských dubových sudech a teď je teprve na začátku své cesty, ale neodolal jsem. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Po otevření poměrně přímočaře červeně ovocné a dřevěné a nutně potřebovalo rozdýchat, nakonec jsem odpíjel postupně několik dní (s lahví jen zašpuntovanou) a víno se krásně drželo. Ve vůni stále dominuje ovocnost do červených plodů, zralé třešně, jahody, až lehce do marmeládova, se sladší dřevěnou linkou, dotyk koření. V chuti plnější, poměrně silné, opět červená ovocnost, výraznější, s měkkými tříslovinami, vyvážené, teplejší zakulacené, delší, velmi solidní. Povedený kousek a chutný pinot, o něco lepší struktura v chuti (možná ve znatelně dražší Reserve variantě?) a bylo by to opravdu skvělé. Na Reservu mne každopádně nalákalo. Prodávají leckde, já ulovil v Global Wines za 399 Kč.

Zobraz celý článek...

úterý 10. září 2019

Dvě bílá v novém winebaru AdVivum

Dovozce vín nejen z Francie a prodejce vinného skla Riedel, AdVivum, před nedávném kompletně „překopal“ svůj obchod ve Slovanském domě, rozšířil jej o přilehlé prostory a doplnil o funkci vinného baru. Stále jde samozřejmě o prosvětlený showroom se špičkovým sklem, vinotéku (vzhledem ke změně majitele s výraznou propagací vody Krondorf), ale nově si zde můžete dát i nějaké ty delikatesy a zapít je dobrým vínem kdykoliv v otevírací době, nejen v průběhu pravidelných řízených degustací. Alespoň osm vín je připraveno po sklence, disponují i systémem Coravin a samozřejmě též nabídnou cokoliv po celé lahvi. Krom jejich obvyklého sortimentu, který zahrnuje především Francii a mnohá její hvězdná jména, doplnili i pár dalších producentů, především moravských. Přeci jen jich v nabídce jinak nemají moc a zahraničních turistů v těchto místech bude nemálo. Nelze než popřát hodně štěstí. Každé slušné místo, kam lze ve městě zaskočit na kvalitní víno, se počítá!

Zobraz celý článek...

pondělí 9. září 2019

3x Jura od Domaine Pêcheur

Rodiný podnik Domaine Pêcheur z obce Darbonnay, v mé milované svérázné francouzské oblasti Jura, vznikl v roce 1976, po restrukturalizaci vinic u vedlejší obce Passenans. Ale opravdový rozmach začal někdy od roku 1992, kdy se do práce naplno vrhl Christian Pêcheur po dokončení vinařských studií v Beaune. Postupně se mu podařilo expandovat ze dvou až na dnešních zhruba osm hektarů, včetně malého kousku vinic u Château-Chalon, ale gros stále tvoří polohy na různých podložích na svazích u Darbonnay a Passenans osázené především odrůdami Chardonnay a Savagnin a na 2 ha mixem odrůd červených. Vinice vedli dlouhodobě v „udržitelném režimu“ a postupně přešli směrem k ekologickému zemědělství, ale certifikování nejsou a otevřená vrátka pro případ krize si nechávají. Ročně připraví nějakých 40-45 tisíc lahví, čtvrtina z toho jsou bubliny. Nedávno se jim konečně podařilo nedaleko původního vinařství vybudovat nové, větší, do kterého se snáze vejdou a už se nemusí protahovat mezi sudy v několika různých sklepech. Jejich jméno docela jde nahoru, hlavně pokud jde o vína připravená pod flórem a dobré reakce měli na Château-Chalon, které dělají teprve od roku 2006. Každopádně je to takový menší nepodbízivý tradiční podnik, většinu prodají ve Francii, žádná hvězda na zahraničních trzích a s víny hodnocenými mezinárodními kritiky. Nakoupil jsem průřez produkci a dnes se mrkneme na první tři vína, hezky zástupce různých kategorií.

Zobraz celý článek...

pátek 6. září 2019

MBP od Kuby Nováka a jeden Ganevat

V poslední době, kterou teda vlastně myslím už několik let, mne opakovaně nadchla různá znojemská vína od Kuby Nováka. Naposledy to asi byl MBP 2016, což je zkratka pro modrobílý pinot, směs Pinot Blanc a Pinot Noir. Bavilo mne to už v mladé nehotové podobě, ale teď je prostě fantastické. Tmavá žlutá barva. Na úvod trochu zasmrádlá divočinka a potřebuje odvětrat, postupně se otevírá do poměrně koncentrované zrale žlutě ovocné vůně s výraznější „jursky“ pikantní linkou. Je to úplně suché, živé a energické, i v chuti se žlutou ovocností, s výraznou kyselinou, plnější a docela důrazné, pikantní, minerální, pěkně dlouhé a krásně postavené. Parádní víno, v nabídce má Winegeek.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 5. září 2019

Mencía, směs z Languedocu a Vidličky s noži

Dneska to budou tři „lehčí“ červená, ve smyslu trochu přímočařejší ovocnosti a přístupnosti, spíš než vína na velké přemýšlení. Jednou ze stálic v mé domácí vinotéce se stalo El Castro de Valtuille Mencía Joven (DO Bierzo) z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, o víně i vinařství jako takovém už jsem tu psal opakovaně. Nerezová šestieurovka v poslední dekádě hodnocená obvykle RP 90+ (i proto se vždycky děsně bavím, když někdo podobná hodnocení u velmi drahých vín bere jako něco zásadního a důvod proč si připlatit). Čerstvý ročník 2018 má tmavší barvu, tón do fialové, nic hutného ale. Mladá, čerstvě ovocná, svěží vůně na pomezí červených a tmavých plodů, peckoviny, květinový fialkový tón, něco kořenitosti a kamenité minerality. Suché, šťavnaté, s bezva kyselinou a nerušivou tříslovinou, snadno pitelné, mladistvé, přímočaré ale skvěle udělané a pitelné. To mohu!

Zobraz celý článek...

středa 4. září 2019

Jak se v burgundských vinicích oteplilo

Před několika dny byla publikována velmi zajímavá studie týkající se jednoho z historicky nejvýznamnějších a nejtradičnějších vinařských regionů, (skoro) všemi milovaného Burgundska. Zabývá se vývojem teploty na základě termínů sklizní a oproti dříve známému „Dijonskému“ souboru dat, ve kterém viděli několik různých problémů (hlavně nekritické přebírání chybami zatížených souhrnů z 19. století místo přímých archivních podkladů a navíc změna ve zdrojových vinicích v důsledku postupující urbanizace u Dijonu), přichází s úplně novou sadu postavenou na vinicích z okolí Beaune. Veškeré údaje pocházejí ze všemožných a různě propojených archivních záznamů jdoucích zpět až do roku 1354. Spojují informace z knih městské rady, kde se uvádělo datum počátku dohodnuté mezi pěstiteli a administrativou Beaune, z novinových článků, výplatních listin sběračům hroznů i církevních dokumentů. Teplota byla následně kalibrována podle měření v Paříži, kde existuje souvislý záznam od roku 1659, a také srovnána s dalšími podobnými soubory teplot (mimo jiné i tím z českých zemí z let 1499 až 2015 postaveným taktéž na údajích o sklizni hroznů). Výsledkem je, a není to překvapení, že oteplení posledních třech dekád je v celém 664 let dlouhém přehledu bezprecedentní.

Zobraz celý článek...

úterý 3. září 2019

Parádní šumivá oranžáda

Na včerejším Družstvu, ze kterého se ještě trochu vzpamatovávám, se pilo a dost mne nadchlo Campedello 2017 vinařství Massimiliano Croci. Jsme v Itálii, Emilia Romagna, u dobře známé postavy tamní naturální scény. Na polovině ze svých 16 ha pěstuje révu, na druhéobilí a ledasco dalšího, pasou se tam krávy a tak. Zaměřuje se hlavně na v oblasti tradiční šumivky, v jeho případě rozkvašené v lahvi a nefiltrované, neodstřelené. Ročně toho udělá tak 25 tisíc lahví. V minulosti mne dost zaujalo jejich červené Gutturnio a zmiňoval jsem se tu o víně Lubigo. Campedello je dominantně Malvasia di Candia Aromatica a k tomu Ortrugo a nějaké to Trebbiano (a malým dílem třeba ještě Sauvignon a Marsanne). Fermentace samozřejmě spontánní, je tam zhruba týden až deset dní macerace slupek, a pak nějakou dobu leží víno na kalech než jde do lahví (s malým zasířením), kde se na jaře znovu rozjede. Dalších zhruba 10 měsíců nechávají lahve pracovat než víno začnou prodávat, s korunkou a neodstřelené.

Víno je to v barvě do měděné, opalizující a jasně perlí. Voní dost výrazně, efektně, macerace je okamžitě jasná. Sušené ovoce a bylinky, seno, trochu mandarinky, lehce zemité, divočejší, zábavné. V chuti krásně čerstvé, perlivé, energické, výraznější, úplně suché a s docela výraznou linkou tříslovin, bezvadná délka a pitelnost. Rustikálnější ale vybalancované extrémně zábavné pití. Výtečná čistá oranžáda navíc s přidaným bonusem svěžesti a pitelnosti díky bublinám. Vozí Via del Vino a baví mne to fakt hodně. V podstatě mi k tomu chybělo jen kus špeku nebo nějakého hodně mastného salámu, příště :-)

Zobraz celý článek...

pondělí 2. září 2019

Hudební cava od Jané Ventura

V uplynulých dvou letech jsem popil několik lahví bílé i růžové cavy Reserva de la Música z vinařství Jané Ventura, nakupuji je ve Španělsku pravidelně. Vlastně mne překvapuje, že jsem o nich nic nepsal, jde o pěkně udělané vyvážené příjemné veskrze chutné pití, jako bonus s docela efektní vinětou, na kalech dva a půl roku nebo déle. Viděl jsem je i v ČR, na lístku je měla třeba oblíbená restaurace Medité Tapas v Mariánských Lázních, dováží je Petrus. Rodinný podnik má už téměř stoletou historii a u žezla je nyní čtvrtá generace, Gerard Jané. Sami pracují asi na 20 hektarech, které vedou v ekologickém režimu, ale zároveň mají hrozny od několika spolupracujících vinohradníků v různých částech Penedès. Preferují starší keře a vyšší nadmořské výšky. Dělají i dost zajímavá tichá vína. Vinětami a názvy odkazují k další vášni rodiny, hudbě, jsou poctou violoncellistu Pablu Casalsovi (Pau Casals Defilló), který pocházel z El Vendrell kde vinařství sídlí.

Zobraz celý článek...