Dva Duby a něco na porovnání

Minulou středu, samozřejmě šlo o květový den, dorazil do nového velkého Vinografu Jiří Šebela z vinařství Dva Duby (web), aby zde předvedl několik svých vín, pro zajímavost jsme měli možnost srovnání s pár dalšími vzorky nejen z Kounic, ve sklenkách byl vždy celý set 3 až 4 vín najednou. Cílem bylo debatovat o obsahu lahví, filozofii jejich vzniku, dozvědět se reakce publika a tak. Nezůstal jsem úplně do konce posezení, kdy se prý povídání trochu víc rozjelo, ale vína přechutnal všechna a pár názorů si taky vyslechl či se o svůj pohled přímo podělil. Vezmu ve zrychleném režimu jednotlivá vína, rozhodně to nebyla nuda.

Český Pepík z Tasmánie

Na letošní narozeniny mne manželka docela překvapila. Přes příbuzného, který dlouhodobě žije v Austrálii, objednala několik lahví tamního Pinotu Noir. A to rovnou z místa, kde se mu obzvláště daří, chladnější Tasmánie (odkud se jich v Evropě zrovna moc nevyskytuje a mé zkušenosti jsou zatím pramalé). V chladničce mám tak jeden sekt, zajímavě vypadající víno od biodynamického vinaře a do včerejšího večera v ní byl i Pepik. Jeho zadní viněta anglicky vysvětluje, že se jedná o přezdívku pro Josefa v češtině. A taky doporučuje konzumovat s dobrým jídlem, skvělými přáteli a k filozofické konverzaci. Tak jsme ho s pinotofilní návštěvou, u debat filozofických i úplně přízemních, odšroubovali. Pepik Pinot Noir 2011 z vinařství Josef Chromy…

Suchý ryzlink a nejznámější fino sherry

Ryzlinkové počasí! Vinařství Maximin Grünhäus (Schlosskellerei Carl von Schubert) je poměrně slavný producent moselských ryzlinků, tedy přesněji ryzlinků ze strmého břidlicového svahu řeky Ruwer asi dva kilometry od místa, kde se do Mosely vlévá. Vlastní tři charakterem odlišné vinice, které na sebe ale navzájem navazují – Abtsberg, Herrenberg a Bruderberg. Jsou v nich vyloučeny pesticidy a herbicidy a obecně je tu snaha o organické zemědělství, ve sklepě spontánní fermentace, staré dřevěné sudy a tak, klasika. 2011er Maximin Grünhäuser Riesling Trocken je jejich základní víno, v zásadě „zbytky“ po vyšších řadách. Separátně nalahvují ty nejpovedenější sudy z jednotlivých vinic, staré keře a tak, to ostatní jde jako směs do základky (byť pravidelně ji tvoří z velké části vinice Herrenberg).

Burgundská viniční pohroma a zatopený sklep

Před pár dny zasáhlo Burgundsko masivní krupobití, bohužel letos ne první, v kombinaci s velmi silným větrem (na úrovni vichřice a vyvracející stromy) a přívalovými dešti, fotky z některých vinic vypadají opravdu pesimisticky (zde použity ty z FB stránky Domaine Nicolas Rossignol). Otrhané listy, rozmlácené hrozny a k tomu nyní období velké vlhkosti. Hlášení o škodách se různí dle apelací, asi nejvíce zasažen byl Pommard, kde jsou některé vinice pro letošek zlikvidované naprosto a i na ostatních se škody běžně pohybují na úrovní ztráty tří čtvrtin hroznů. Velmi tvrdě bylo zasaženo Volnay, masivní poškození hlásí i  Beaune a Savigny les Beaune. V o něco menší míře též Aloxe-Corton a Meursault. Vzhledem k tomu, že už loni byl výnos poměrně malý, mimo jiné i důsledkem krupobití taktéž okolo Volnay, bude to znamenat významně horší dostupnost vín a v některých případech možná i existenciální problémy pro vinaře. Takže jim držte palce a jako podporu pijte hodně burgundského…

Modřanský viniční košt

V sobotu svítilo krásně sluníčko, na svahu modřanské vinice to smažilo opravdu masivně. Takže jsem ocenil, že každoroční košt vín od pěstitelů z této zajímavé lokality probíhal v chladnějším prostředí pod přístřeškem. Loni jsem akci nezvládl, ale psal o ní Pavel Jelen na O Víně. Letos už vynechat nemohl, i proto, že řeším poslední technikálie spolupráce při péče o pár desítek zdejších keřů. Něco o vinici se dozvíte v Pavlově článku výše, má ale i vlastní web. Dnešní zápisek vezmu zrychleně, detailní degustační poznámky asi nemají příliš smyslu, někdy jsme chutnali šarže o pár litrech a vína, která velmi záhy nenávratně zmizí.

Chablis od Drouhina a rezervní VDB od Nejedlíka

Maison Joseph Drouhin je jedním z výtečných vinařů a négociantů v Burgundsku, portofolio je široké ale některá jejich vína určitě patří mezi naprostou špičku. A vinaří i v Chablis, zde vlastní hezkých pár desítek hektarů a také historickou usedlost, ze které převzali i jméno a zachovali tak něco z historie oblasti. Vína tak nyní najdete pod jménem Drouhin – Vaudon. Od roku 1999 začali na vinicích aplikovat bio postupy, v roce 2006 první vinice jako bio i certifikovali a od 2009 jsou bio všechny, s nemalými sklony k biodynamice. V nedávno otevřené vinotéce La Cave d’Adrien jsem zakoupil Chablis 2009, ovšem dle zadní viněty Réserve de Vaudon (což je trochu vyšší řada, ale normálně to má napsané na vinětě i vepředu), tak jsem trochu zmaten zda jde o úplný základ či ne :-) Rozdíl je v tom, že Réserve je čistě z jejich vinic, v základu jsou i nakoupené hrozny/mošty. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek, slušná viněta a vzadu na Francii docela dost textu a informací. Vypadá to pěkně. Tmavší žlutá barva, příjemná naleželejší vůně, žluté ovoce, decentní krémovost, něco mineralita a kouřový tón. Suché, nijak plné, na Chablis spíše trochu kulatější ale s pěknou kyselinou a hezkým dozníváním. Vyvážené zralejší Chardonnay, nic složitého ale fajn a výtečně udělané. Za tři kila v kamenné vinotéce v centru Prahy proč ne, byť nějaký tvrdší ročník by mohl být zajímavější.

Hendrick’s a ti další aneb gin je bezva pití

Dnes se podělím o jednu svou další alkoholickou úchylku, vlastně tak trochu doufám, že v tom nejsem sám :o) Z destilátů nejvíc ujíždím na whisky, té bych doma v baru našel určitě pár desítek různých a baví mne nejvíc. Na druhém konci spektra je pak vodka, u ní všechen ten hype „prémiových“ produktů nechápu, vždyť je to v těch nejlepších variantách neutrální líh… :o) Ale jako zdroj alkoholu do koktejlu proč ne. Už je to ale nějaký ten pátek, co jsem trochu začal ujíždět na ginu. Pamatoval jsem si ho primárně v podobě Beefeateru s tonikem a nějak zvlášť mne neexcitoval. Trochu mne nakoplo Holandsko a jeden či dva vzorky dobrého oude jenever. Pak jsem se rozhodl vyzkoušet několik klasických oblíbených ginů na trhu a tak nějak hned narazil na Hendrick’s (což není těžké, od začátku jde o marketingově geniálně zvládnutou záležitost, a navíc ta krásná láhev…). A bylo to. Dneska je to téma vhodné, vzhledem k narození následníka trůnu ve Velké Británii. Královna si jistě večer dala skleničku ginu na oslavu :o) Už jsem se chtěl rozepsat během olympiády v Londýně, během zahajovacího ceremoniálu jsem ginu dal hezkých pár kousků, ale nějak nebyl čas.

Dva crémanty z Alsaska – Muré a Emile Beyer

Nesnáším vedra. A prý má být ještě hůř. S táborem na Šumavě, hezky pod stromy a u zurčícího potoka kde není nikdy horko, je už bohužel konec. Takže zase v práci a rozpálené Praze. V sobotu jsem byl na vinici v Modřanech a ve svahu to smažilo tak, že jakýkoliv argument „na opravdu kvalitní vína máme málo sluníčka“ nešlo brát vážně (já vím, trochu to zjednodušuju). Ale o modřanském koštu později. Dneska dvoje fajn bubliny, ty totiž osvěží vždycky. A začneme lahví Muré Crémant d’Alsace Grand Millésime 2009 brut (web). O osmičce jsem před nějakou dobou napsal, že jde o „fantastický sekt, asi nejlepší nešampaňské bubliny s vlastním a svébytným charakterem za delší dobu.“ Bohužel taky vyprodaný, tak jsem zakoupil co bylo – Cuvée Prestige (ale to bylo degoržování letos a zatím nechávám ležet) a ročník 2009. Vinařstvé René Muré (stále aktivní, byť již přes deset let za spolupráci svých dětí Véronique a Thomase), jeden z tradičních alsaských podniků s bohatou historií, je nejznámější asi díky monopolní vinici Clos Saint Landelin. Vinařství jede bio, ve sklepě to nijak neprzní, prostě klasika :-)

Ryzlink ze Sonberku a pinot od Manincoru

Dnešní zápisek musí být krátký, špatně se mi píše. Při včerejší degustaci jsem zjistil, že ergonomická klávesnice od Microsoftu není kompatibilní s odrůdou Nebbiolo. Jak by dopadlo setkání třeba s ryzlinkem netuším, každopádně tohle páchám na klávesnici mnohem méně pohodlné a tak se nesmím příliš rozepisovat :o) Součástí večerního popíjení bylo i několik vín naslepo a skutečně bylo zábavné sledovat myšlenkové pochody při snahách ta vína určit. Sám jsem předhodil dobře udělaný Moulin-à-Vent skvělého ročníku 2009, tedy klasické cru Beaujolais, a to tedy bylo pro všechny těžkým oříškem. Celkem přesně se podařilo určit Château Cissac, typické Bordeaux. Ale nejzábavnější byla dvě vína, výtečný Pinot Noir a Ryzlink. U obou byla okamžitě a neomylně jasná odrůda, ale rozhořela se velká debata, odkud tak mohou být. A tahle dvě vína, společně s báječným crémantem od Tissota (ale odlišný rok a projevem trochu jiné), se taky jako jediná docela rychle dopila.

Sudovková „pálava“ aneb víte co pijete?

Pálava. Jedno z turisticky nejvděčnějších míst vinorodé Moravy a zásadní dominanta celého kraje. Také jméno nové slibné apelace zaměřené jen na vlašáky. A v neposlední řadě jméno odrůdy, která si našla spoustu obdivovatelů. A jejím podáním nádherný příklad, možná až laciný cíl, pro demonstrování jednoho z fenoménů v našem vinařství. Budu se zase hodně opakovat (občas se potřebuju vypovídat, pak už s tím alespoň nebudu otravovat lidi na návštěvách, degustacích a tak), ale je jím masivní dovoz a nemalé problémy se skutečným původem vína a obsahem sudu, kupčení domácí podniků (nejen velkých hráčů, ale i středních a menších vinařství) s levným zahraničním dovozem po celých cisternách (okolo 25 tisíc litrů; oblíbené jsou taky plastové kostky s kovovým rámem co pojmou 1000l a sedí šikovně na klasické dřevěné paletě). V loňském roce bylo odrůdy Pálava na našich vinicích zhruba 265 hektarů. I kdyby šlo o vinice s obzvláště úzkým sponem (nejde) a keře s nezvykle vysokými výnosy, tak spotřebu stáčené v ČR nemají šanci pokrýt. Je totiž všude, skoro na každém místě kde sudovku mají. Od vinoték, přes sámošky a pípy ve večerkách, po obchody s květinami a řeznictví. Všude tam alespoň jeden KEG najdete. Co se v nich skrývá? Inu…

Parádní Marsala a muškát od Marco de Bartoli

Tak dlouho jsem připravoval článek o klasickém vínu jménem Marsala pro blog, až se mi rychleji povedlo zpracovat zhuštěnou verzi do tisku, kterou najdete v dnešním IN Magazínu, příloze Hospodářských novin. Na web to ještě chvilku potrvá, jelikož bude drobátko rozsáhlejší, detailnější. Ale na úvod můžete skočit pro ty noviny :-) A dneska se tu vrhneme na dvě vína, jednu marsalu a suchý muškát, která mne opravdu dost nadchla. Což v případě marsaly o většině vzorků rozhodně říct nešlo. Společným pachatelem obou vín je Marco de Bartoli (web), jedno z hodně výrazných vinařských jmen Sicílie. Nedávno zesnulý Marco byl automobilovým závodníkem, sběratelem starých klasických vozů (i jejich vraků) a člověkem s nesmlouvavým pohledem na svět vína, kterého úpadek marsaly hodně trápil a rozhodl se připravovat ji pořádně, poctivě, vrátit na trh víno rukodělné a špičkové úrovně místo průmyslového produktu. Paradoxně kvůli tomu měl problémy se zákonem, navíc ve formě řekněme sicilským způsobem nestandartní, finančně mu to mále zlomilo trh a musel nabídku rozšířit i o jiná vína.

Základní Burgundsko, levná šťavnatá Sicílie a fajn hutnější Bierzo

Zase se mi nahromadila spousta poznámek k vínům vypitým doma. Některé si šetřím na souhrnné články (věci z amfory, třeba), pár dalších zkusím odhrnout ve zrychleném režimu teď. Nedávno jsem tu psal o devítce Bourgogne Pinot Noir vinařství Drouhin, teď doma otevřel ročník 2010. V mnohém je víno podobné, to by člověk tak nějak doufal, ale jde o víno o něco tenčí, s hodně výraznou kyselinou, stále příjemně červeně peckovinově voňavé a dobře pitelné, ale takového chladnějšího trpčího typu, trohu lépe funguje mírně nachlazené. Vzhledem ke stejné ceně jako devítka bych určitě bral tu. Není špatné, já tenhle styl červených rád, ale přeci jen o něco méně zajímavé.

Víkend s petrolejem

Dnes trochu navážu na páteční krátkou recenzi knihy Erica Asimova, téma úzkosti z vína. Jedním z původců jsou totiž degustační poznámky plné nezvyklých termínů, specifických druhů tabáku či konkrétních neobvyklých citrusových plodů. A jsem vinen jako každý druhý vínopsavec. K tématu jsem se rozepisoval například v článku K degustačním poznámkám románového rozsahu a dalších z něj linkovaných. Nejvíc perplex bývají lidi z minerality, ani se jim nedivím. Oblíbený je francouzsky napsaný obrat „sous bois“ (představte si, že upadnete v lese a zaryjete se nosem do lehce tlejících listů, podhoubí a tak), stejně jako mnozí pro světovost svých recenzí napíší cassis místo černý rybíz. O těžko uchopitelných komplexnostech, vrstevnatých vůních a delikátních dochutích ani nemluvě. Evergreenem recenzí, především u starších ryzlinků, je pak označení jedné z vůní jako petrolej.

Čtení na léto – Jak mít rád víno Erica Asimova

Léto, prázdniny, dovolené… sice jsem v uplynulých měsících četl i lepší vinné knihy, ale zrovna tahle se myslím hodí na odpočinkové období a nenáročnou jednu kapitolu se sklenkou vychlazeného vína na terase :o) How to Love Wine: A Memoir and Manifesto (Amazon) hlavního vinného kritika The New York Times (byť v knize sám přiznává, že vrchní je poněkud zavádějící… je na to sám a nemá žádné podřízené) Erica Asimova se na memoáry věnuje jeho životu příliš málo a hlavní poselství, onen manifest, by šlo zase vyjádřit o hodně rychleji než na 288 stranách, takže se autor sem tam trochu opakuje. Což nic nemění na faktu, že jdou o fajn sbírku docela svěžích názorů na svět vína, alespoň z pera uznávaného profesionála, a knihu kde jsem si zaškrtl poměrně dost různých větiček a odstavců.

Festival slovenských vinařství v Praze

Včerejší podvečer jsem strávil na Velvyslanectví Slovenské republiky v Praze. Ne, i přes poněkud bizarní politickou situaci v naší zemi jsem nešel vyjednávat podmínky azylu, ale zúčastnil se koštovačky, prvého festivalu slovenských vinárstiev v Prahe. Nešlo o oficiální akci ze strany SR či nějakého tamního vinařského sdružení, pokud to správně chápu, ale vzešla od dovozce a velvyslanectví poskytlo své prostory. Jednalo se o oficiální akci ambasády za spolupráce Gourmet Plus Group a Drink Eat & Fly, v plánu je pokračovat dalšími ročníky otevřenými nejen pro odbornou veřejnost. Seznámit jsme se mohli s devíti podniky, typicky za účasti přímo vinaře/majitele. Prezentovalo se hned několik vinařství z oblasti Malokarpatské – Vinárstvo Janoušek, Karpatská perla, Vinkor, Vins Winery (Malokarpatská ale i Nitrianská a Južnoslovenská), Skovajsa, Mavín a Repa Winery. A s nimi další z oblasti Nitranské, vinařství Nichta. Nechyběla Tokajská spoločnosť Viničky. Samozřejmě si z téhle ochutnávky, byť jsem projel všech 55+ vín, nelze udělat nějaký zásadní obrázek o slovenském vinařství (stejně jako by to nešlo, kdyby jeli takhle na Slovensko ČR zastupovat někteří oblíbení sběratelé medailí jako Vinařství u Kapličky, Čech, Skoupil, Dufek, Maděřič či Baloun). Přesto zkusím celkový dojem z vín shrnout do jednoho odstavce.

Dvě vinařství z Jury u Fajnšmekra

Na konci června spáchal vršovický obchod víny a lahůdkami Fajnšmekr další přechutnávku francouzských objevů z přehlídky Salon des vins des Vignerons Indépendants ve Štrasburku, tentokrát byla tématem má oblíbená Jura (viz úvod k oblasti). Projeli jsme celkem 10 vín od dvou různých vinařství. Domaine de la Pinte již není vinařství úplně malé, mají 34ha a připravují prakticky kompletní sadu jurských vín od tichých bílých, přes červená, šumivky, slámovky, macvin a tak. Patří mezi ty zajímavější jurské producenty, nejen tím že od roku 2009 pracují v biodynamickém režimu. Domaine Sylvie et Luc Boilley je rodinný podnik s vinicemi v různých částech Jury a také docela široce rozkročeným sortimentem, ale stále spíše menší záležitost, na vinicích v podstatě bio ale certifikováni nejsou, ve sklepě poměrně tradiční přístup se starými velkými dřevěnými sudy, byť i nerez pro fermentaci tam samozřejmě najdete.

Tokajský Furmint & výtečný alsaský Riesling

Dostal se mi do rukou, v rámci testování novinek u Vinorum, také Battonage Furmint 2011 z tokajského vinařství Gizella. Vzniklo docela zajímavě, je složena z hroznů dvou různých vinic (78 % Kastély, 22 % Szil-völgy) a sběry dělí čtrnáct dní. Částečně lisovány celé hrozny, částečně odstopkováno. Něco kvašeno spontánně, něco selektované kvasinky. Část malolaktická fermentace, nové i staré sudy, vše ale celou dobu na kalech. Burgundská láhev, kvalitní celokorek, trochu divoká viněta. Výrazná ovocná vůně, žluté ovoce, hrušky, tropické ovoce, poměrně dost znát i dřevo, máslovost. Suché, dotyk cukru spíše jen přispívá poměrně plné chuti, dobrá kyselina vše udržuje živé a neutahané. Krémově kulatější, sladce ovocné, dřevo evokuje styl přímo kvašení v něm a hraje docela velkou roli, dobrá délka. Na mne to je až drobátko vlezlé, což jinými slovy znamená, že má šanci nadchnout davy :-) Dost mi to připomnělo některé Viogniery dělané komplet ve dřevě na kalech.

Od pár lahví z lesa

Jako každý rok jsem i letos popil pár lahví v lesích poblíž Šumavy a při troše štěstí se do přírody ještě na nějakou dobu vrátím. Tentokrát jsem vezl pár autentistů, růžový Chinon, kupu Tomáše Čačíka a tak, něco se objevilo ze zdrojů sámoškových a jim podobných. Takže letem světem nějaké dojmy. Poprvé jsem ochutnal Trio – Trojka 2011 z Dobré vinice, výrazněji ve dřevě školenou směs Pinot noir, Cabernet Sauvignon a Zweigeltrebe původem z Velkých Bílovic. Trochu mi zde přišlo, že porušuje oblíbenou Nejedlíkovu historku, jak odrůdy musí od začátku zrát spolu, protože když dítě adoptujete v patnácti, nikdy už úplně do rodiny nezapadne :-) Jednoduše řečeno to zatím působí lehce roztříštěně (ale nevím, třeba zrálo společně…), jako by každá odrůda hrála za sebe a okolo nich se hlásil o slovo sud. Peckovinový šťavnatý pinot, tvrdší kořenitější cabernet, trochu svérázné a lehce „osičkovsky zemité“ Zweigeltrebe, celek plný a důrazný, ovocný, zajímavý, s tříslem a slušnou strukturou… rozhodně je to zajímavé, ale nechal bych ještě tak dva roky ležet a pak se uvidí.

Frankovka od Korába a Zweigelt Jakuba Nováka

Sáhl jsem takhle nedávno do archivu (rozuměj „nečekaně jsem narazil na láhev vzadu v chladničce při hledání něčeho jiného“) a vylovil z něj Frankovku 2009 pozdní sběr z Vinařství Koráb, viniční trať Dukejský. Jejich frankovky já rád, osmička byla parádní a devítka navázala v trochu lehčím ale sympatickém duchu. S novějšími víny trochu… bojuju. Ale uvidíme. O devítce jsem ještě v roce 2009 psal, že je tak akorát pitelná, ale má potenciál vyzrávat. Takže? To víno je stále velmi pěkně peckovinově ovocité s dotykem vánoční kořenitosti, tak nějak přirozené a nikam netlačené, příjemné. V chuti docela uhlazené, hladší, s dobrou kyselinou, stopami minerality a příjemnou delší dochutí, vyvážené a v bezvadné kondici. Když ho trochu podchladíte, tak opravdu rozkvete, je z něj šťavnaté nádherné pití na celý večer, i díky nižšímu alkoholu (aniž by působilo tence či řídce, byť lehčího střihu určitě je). Potěšilo.

Champagne Krug část I. – O co vlastně jde

Když jsem začátkem dubna konečně znovu dorazil do Champagne, přivítalo mne počasí spíše podzimní než jarní. Réva byla po dlouhé zimě očividně opožděná v růstu, vše bylo šedivé a pošmourné. Povznesenou náladu v očekávání věcí příštích však počasí nedokázalo pokazit. Čekala mne návštěva šampaňského domu Krug, jedné z naprostých špiček regionu. Na jejich vrata v Remeši jsem smutně zíral minule a předpokládal, že se za ně hned tak nepodívám. Dobrovolně přiznávám, že pohledem na pozvánku (velmi jednoduchá, s emblematickými hodinami z budovy jejich vinařství a dny, které si mám rezervovat volné), pro letošek jediné vyhrazené pro Českou republiku, zúčastnit se Krug Celebration, se mi splnil jeden z velkých vinných snů.

Klasické Beaujolais v moderním hávu

Beaujolais mám rád, to už víte, cru obzvláště. Do rukou se mi dostala láhev Moulin-à-Vent 2010 od klasického producenta Château du Moulin-à-Vent, v těžké burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a kvalitním korkem, elegantní vinětou… draze to vypadalo, prostě. Však o château jsou první zmínky už na počátku osmnáctého století a fungovalo zde nejspíše již dříve, jde o prestižní značku. Vína významně nakopl prodej domény v roce 2009, kdy se začalo utrácet za nové špičkové sudy, sklepmistra a tak. Pro nový start šlo o dobrou dobu, devítka byl velký ročník a znamenal tak trochu renesanci zájmu o Beaujolais. Ale po pravdě desítka také vůbec není marná. Popisované víno je základem vinařství, ještě mají vína z jednotlivých vyhlášených vinic.

Důrazná červená vinařství Pietro Zardini

Již jsem si zvykl na to, že z ochutnávek, které bych si přál navštívit, stihnu jen malý zlomek (a jen o části zvládám napsat, což mne dost štve). V poslední době ale přestávám nějak stíhat i teoretický přehled o sortimentu na našem trhu, přibývá malých i větších dovozců, různých „one man show“ s úzce profilovaným ale zajímavým sortimentem, o všech těch (polo)šedivých nabídkách ani nemluvě. I když se Itálii nevěnuji tolik kolik bych měl, trochu mne překvapilo, že jsem míjel zajímavého dovozce VinoStrada. A vynahradil si to účastí hned na dvou degustacích s vinařem, které se tu postupně pokusím odhrnout, však jsem slíbil více italských odskoků. Nejdříve to bylo nejen Amarone della Valpolicella od Pietro Zardini (web). Valpolicella Ripasso byla před lety jedno z mých prvních charakternějších italských vín a mám k němu trochu hlubší vztah, nemohl jsem vynechat.