Svěží bílá a krásné zralé červené od I Campi

Minulý týden jsem měl možnost ochutnat a pít tři vína od vinařství I Campi (web) z Benátska, vlastního podnik známého enologa a konzultanta Flavia Prà. Základ jejich produkce tvoří Soave a Valpolicella, resp. Amarone, mají zhruba 12 ha vedených bez herbicidů a pesticidů ze kterých připraví 60 tisíc lahví ročně. Lugana „Campo Argilla“ 2018 je Turbiana (alias Trebbiano di Lugana) z jihu jezera Garda připravená čistě v nerezu s půl rokem zrání na kalech. Svěží, čisté bílé, ve vůni spojující bílé ovoce a trochu florálních tónů, s dobrou pitelností a lehce nahořklým závěrem, snadno přístupné a osvěžující. Soave Classico „Campo Vulcano“ 2017 (Garganega 85 %, Trebbiano di Soave 15 %) vzniká technicky prakticky stejně, v projevu je víno o něco nazrálejší a bohatší, s fajn kombinací citrusových a pikantnějších tónů, nijak plné ale docela důrazné, s bezva kyselinou, pěkně postavené. Více než slušná klasika.

Nádherný klasický Syrah z… Itálie

Už je to nějaký pátek, co jsem se zde rozepisoval o vinaři jménem Stefano Amerighi, který se specializuje na odrůdu Syrah a připravuje ji v rámci apelace Cortona. Před pár dny jsem pak pil jeho Syrah 2015 (DOC Cortona) a byl nadšen. Vše řečené dříve platí i v tomto mladším ročníku, včetně certifikované biodynamické produkce a minimálního síření. Část hroznů je odstopkována, část ponechána celá a další díl je pošlapán, fermentace spontánní v menších betonových nádržích bez řízené teploty, zrání v mixu betonu a dřevěných sudů 14 měsíců. Stefano si získává stále lepší jméno, kupříkladu byl vyhlášen vinařem roku 2018 v Gambero Rosso a jeho čtrnáctkový i tento patnáctkový Syrah mají v průvodci plné Tre Bicchieri. Takže zřetelně chutná i jiným než jen nám, nadšencům do naturálna :-)

Amorim a Vinolok, Vinař roku, Trump, …

Amorim, největší světový producent korkových zátek, získal poloviční podíl ve skleněných uzávěrech Vinolok, za kterými stojí česká sklářská skupina Preciosa. Pokud jim díky své distribuční síti a kontaktům otevřou další trhy, nejspíše se s Vinoloky budeme potkávat častěji. Zároveň Amorim rozšířil svou řadu NDtech korků (každý prochází testovacím procesem a garantují u nich nedetekovatelnou hladinu TCA a tedy korkové vady) i na korky pro bubliny. NDTech korky pro běžná tichá vína se cenově pohybují o něco výše než ty úplně nejlepší čistě přírodní neupravované korky a někde na trojnásobku ceny DIAM 5 korků (které teď zažívají boom a zároveň čím dál větší odpor ze strany některých vinných nadšenců, z několika různých důvodů, ale o tom zase někdy příště). Nejlevněji dneska vyjde, když tedy nepočítám ty vůbec nejhorší plastové špunty nebo nejhorší korky z drti, šroubový uzávěr. Osobně preferuji, pro fresh věci na kratší běh, právě šrouby. A pro vína s potenciálem zrát klasický celokorek. Teda až do chvíle, než je víno vadné…

Ryzlink aneb chlazení skvělou Moselou

Včera dával Olivier Krug na Instagram fotku s teplotami ve vinicích a vtipkoval, že bohužel nejde o obvyklá bodová hodnocení jejich vín. Přepočteno na °C šlo o více než 37. Po osmé večer. Když jsem včera v zatemněném bytě otevíral Markus Molitor Riesling Ürziger Würzgarten Spätlese 2016 ukazoval teploměr na balkóně 44°C a teplota stále šplhala nahoru. Brrr. Víno poskytlo skvělé osvěžení, jen jsem se musel velmi krotit, abych ho nevypil jako minerálku během pár minut. Na lahvi nenajdete nápis trocken, ale je z řady s bílou záklopkou a dle vinařství nabízí „dry character“. Jako jejich další vína kvasí spontánně a je zpracován ve velkých starých dřevěných sudech. Žádné překvapení se nekoná ani u ambaláže, klasická moselská protáhlá láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. A čistá jasná viněta.

Třikrát Martin Muthenthaler

I když mi občas vína z nějaké vinařské oblasti úplně nesedí, obvykle jsem schopen u tamních špičkových producentů ocenit, o čem že to celé vlastně je. Výjimku tak trochu tvoří jedna z nejprestižnějších světových oblastí a nejslavnější část Rakouska, Wachau. I v tamních smaragdech „blue chip“ vinařů mnohdy úplně nedokážu vidět tu krásu co ostatní a příliš mne neláká je doma pít :-) Což se vyplatí! Samozřejmě ale stále chutnám a zkouším, co kdyby se něco změnilo… :-) Nedávno jsem vyrazil na zajímavou ochutnávku dovozce Vino Vino Vino pojmenovanou Wachau Out of Codex, představení tří vinařství, která nejsou členy sdružení Vinea Wachau a nemusí řídit jejich kodexem. Pro označení vín ale proto také nesmí používat již zažitá označení Steinfeder, Federspiel a Smaragd, která si dnes většina s Wachau spojí úplně automaticky a jejich nepřítomnost je tudíž až trochu podezřelá :-) Ze vše tří vinařství to byl především Martin Muthenthaler (web), který mne oslovil opravdu hodně a dnes se budu věnovat právě jemu.

3000 s lahví Aligoté od Leroy

Původně jsem se dneska chtěl věnovat něčemu jinému, ale… už 3000 :-) Včerejší článek na Jižním svahu se pyšní právě tímto pořadovým číslem. Kvantita jistě není vše, ale přesto je myslím co slavit. Těch bez pár dnů dvanáct let, po které pro vás své dojmy z vína a věcí okolo sepisuji právě sem, docela uteklo. A zatím mne to ještě furt baví! Psaní pro vlastní stránky, naprosto svobodně, s úplnou volností témat, rozsahu a způsobu zpracování, má prostě něco do sebe. Za onu více než dekádu jsem začal a přestal spolupracovat s několika magazíny či novinami, pro další píšu pravidelně i dnes, s jinými spolupráci odmítl (shodou okolností dnes již podruhé s Lidovkami, tentokrát šlo dokonce o možnost mít každý týden sloupek ve víkendové příloze; sice by se mi to moc líbilo, ovšem majitele nejsem schopen akceptovat), ale texty sem páchám stejně nejraději. Tedy musím přiznat, že mám zálusk na dva časopisy, ve kterých bych jednou chtěl článek mít, ale zatím se nepodařilo. Ovšem kdo ví… třeba se na mne usměje štěstí :-) A pak už jen vinný pořad na Netflixu a zasloužený odpočinek ;-)

Fascinující Abélard, Héloisa snad příště…

Včera jsem měl poprvé možnost ochutnat a pít červené z vinařství Chêne Bleu (Domaine de La Verrière). Jméno nese podle starého stromu poničeného bouřkou, který následně jeden umělec namaloval na modro bordeauxskou jíchou. Původně odloučené středověké převorství a dnes luxusní usedlost a vinařství poblíž Gigondas v horách Dentelles de Montmirail produkuje skvěle hodnocená červená i bílá vína, v rámci „prostých“ zemských IGP Vaucluse jde bohužel taky o jedna z vůbec nejdražších a cenově se řadí po bok prestižních vín slavných apelací jižní Rhôny. Jejich vinice, obvykle severozápadní expozice, jílovo-vápenité a kamenité na výrazně bazaltovém vulkanickém podloží, jsou hodně izolované od okolí. Mají jich zhruba třicet hektarů, na oblast hodně netypicky ve vyšší nadmořské výšce okolo 550 metrů a vedených v bio(dynamice), odrůdově dominuje Grenache a Syrah, ale mají i trochu Mourvèdre a z bílých klasickou sadu Rhôny Roussanne, Marsanne, Viognier a Clairette.

Večerka a Pinot od Vinařství Porta Bohemica

O víkendu jsem opět po roce vyrazil do Velkých Žernosek navštívit Aleše a Simonu Svatošovi alias Vinařství Porta Bohemica (web). O minulé návštěvě jsem se tu rozepisoval a i tentokrát to bylo báječně strávené pohodové odpoledne u viničního domku s krásným výhledem do kraje a nějakou dobu též ve sklepě. Především s víny hostitele, ale otevřeno bylo i pár dalších lahví „pro zajímavost“, například jedno moje oblíbené Španělsko nebo uzrálý kousek od Kuby Nováka. Všechna vína z Porta Bohemica byla fajn a vlastně žádné bych neměl nejmenší problém otevřít si a vypít láhev doma, ale samozřejmě jsem si našel nějaké favority.

Třikrát poctivá (naturální) Itálie

V průběhu italské dovolené jsem ulovil i pár kousků ze scény mimo mainstream, snažil jsem se otestovat hlavně věci co neznám. Ale při jedné večeři sáhl i po osvědčené klasice v podobě vinařství Ampeleia (web), o kterém jsem zde již v minulosti psal a s chutí jejich vína pil opakovaně. Konkrétně to bylo Bianco di Ampeleia 2018 (Costa Toscana Bianco IGT) z Demeter certifikovaně biodynamicky vypěstovaných hroznů odrůdy Trebbiano s trochou Malvasia bianca a Ansonica, ze starých výsadeb u vinařství na které naroubovali právě tyhle tři odrůdy. Víno kvasí spontánně, je tam týdenní macerace na slupkách, zraje půl roku čistě v betonových tancích a je lahvováno bez filtrace. Víno je to v barvě lehce do oranžové, trochu opalizující. Čisté, především florální ve vůni, s projevem macerace docela výrazným. V chuti suché, s bezva kyselinou, vyvážené, lehkonohé a velmi snadno pitelné ale i s důrazem, nějakými těmi tříslovinami a fajn strukturou. Sympatické, nekomplikované, poctivě zábavné pití.

Statistiky ročníku 2018, Montrachet 2016 sedmi vinařů, australské Prosecco…

V rámci 21. století byl ročník 2017 celosvětově tím vůbec nejhubenějších, celková produkce vína dosáhla jen 251 milionů hektolitrů. Ročník 2018 se naopak vyšvihl nahoru, aktuální statistika OIV uvádí produkci ve výši 292 milionů hektolitrů (a tedy druhou nejvyšší po rekordním roce 2004 s 295 miliony hl). Pokud jde o objem produkce tak na pomyslné bedně stále stojí tři evropské vinařské velmoci – Itálie, Francie a Španělsko. Tyto tři země dohromady jsou zodpovědné za více než polovinu celosvětové produkce, první místo pak uhájila Itálie (54.8 milionů hl). Pozitivem je, že se zastavil trend poklesu osázených ploch v Evropě. Mezinárodní obchod s vínem dosáhl částky 31 miliard Euro, pomalu se blížíme trojnásobku hodnoty na přelomu tisíciletí ač objem nedosahuje ani dvojnásobku. Největším exportérem je Španělsko s 21.1 milionů hl, druhá Itálie s 19.7 mhl a třetí Francie s 14.1 mhl. Pokud to ovšem poskládáme podle obratu je situace hned poněkud odlišná a Francie s 9.3 miliardami EUR dominuje, Následuje ji Itálie s 6.1 miliardami a poté teprve Španělsko s 2.9 miliardami. Jinak řečeno Španělsko sice vyveze výrazně více vína, ale „přepočteno na sedmičku“ za jednu utrží jen něco málo přes 1€. Zatímco Francie si přijde na téměř 5€.

Družstevní Grenache a tasmánský Pinot Noir

Když jsem nedávno vedl ochutnávku Grenache, tak jsem se zmiňoval, že jedny z v současnosti hodně zajímavých kousků s dobrým poměrem ceny a kvality pocházejí ze španělské oblasti Sierra de Gredos. Tam dříve dominovala vinařská družstva (a také po staletí produkce skleněných oken z místního písku), dnes vzhledem k rozrůstajícímu-se Madridu podstatnou část výsadeb nahradila víkendová sídla a výstavba obecně. Ale stále je tam spousta původních vinic, krásných poloh s velmi starými keři odrůdy Garnacha, a nových vinařství, které je dokáží využít. Agrícola de Cadalso je ovšem původní družstvo, které přišlo o většinu vinic a celkově na tom bylo nedobře. Vedení si ovšem všimlo, že jiným se docela daří, a tak vznikla zajímavá spolupráce s lidmi za projektem Comando G. Fernando García a Daniel Gómez Jiménez-Landi měli nelehký úkol pozvednout jak sklepní práce (byť tam se tolik nezměnilo, stále jedou především ve velkých betonových tancích a jen byla lépe pořešena kontrola teploty) tak hlavně vinohradnické a tak nějak zajistit, že sdruženým pěstitelům se zatím vyplatí v práci pokračovat místo aby své pozemky prodali developerům. Na oplátku získali přístup k hromadě skvělých vinic ve vyšších nadmořských výškách, různých věků, odlišných podloží… prostě super zdroj pro experimentování. Já jsem zakoupil a otevřel láhev Garnacha 2015, vlastně vůbec první ročník a víno vzniklé z téhle spolupráce.

P.A.N a Oranž od Jaroslava Osičky

O víkendu mne moc potěšila dvě velkobílovická vína od vinařství Jaroslav Osička (web), v obou případech šlo o kousky řekněme „základní“, oproti nedávno hodnoceným šardonkám, ale furt výborné. V červené to byl P.A.N 2018, kde zkratka znamená hned dvě různé věci. Zaprvé jde o směs Pinot a André, zadruhé původ ve skvělé viniční trati Panské (která je po sloučení součástí výrazně heterogennější Přední hory), dost vhodné právě pro modré odrůdy,. Jde o lehčí víno z mladých výsadeb, částečně ze sudu ale větší podíl jen z tanku. Vinař doufá, že André z téhle polohy, až budou mít keře pár let věku navíc, bude skvělé. Takže ač část André zraje samostatně v malém sudu, tak se pod odrůdou asi na trhu neobjeví a „vypijí si sami“ :-) PAN je burgundské lahvi, s kovovou záklopkou a korkem z drti s pevnou dvojploškou. Barva nijak tmavá, lehce tón do fialové. Svěží, ryze čerstvě ovocně voňavé, peckoviny, třešně, pár drobných zajímavějších odboček k tomu. Suché, šťavnaté, lehkonohé, červeně ovocné, lehce pikantní, s dobrou délkou a slušně postavené, ale především poctivé nekomplikované skvěle chlastací zábavné červené z ekologicky vypěstovaných hroznů a čistě i ve vinařství. Pohoda.

Stávek archivní – Špigle a Bočky 2009

Nebudu tvrdit, že šlo o úmyslnou experimentální archivaci, ale prostě se mi neustálým čekáním na vhodnou příležitost / návštěvu / srovnávací degustaci stalo, že mi doma zbylo několik lahví starších vín od Richarda Stávka (web), našeho z naturálních vinařů nejpůvodnějších. Mimo jiné jsem vylovil i desetileté bílé Špigle 2009 a červené Špigle-Bočky 2009 a s napjatým očekáváním (však se říká, že naturální vína přece archivaci nedávají a ty s minimální nebo žádnou sírou už vůbec ne) je zbavil korku. Obě vína byla v bordó lahvi bez záklopky, bílé mělo korek lepený z drti s pevnou dvoploškou, červené spíše kratší celokorek. Viněta je dnes už dobré retro, aktuální podoba myslím charakteru obsahu sedí více :-)

Velmi zajímavá amfora z M&S

Tohle je na produkci pro obchoďák opravdu hodně zajímavý (a nebýt to primárně pro UK, tak bych řekl až odvážný) počin. Fresquito Vino Nuevo de Tinaja produkuje španělské vinařství Perez Barquero S.A. a je v nabídce řetězce Marks and Spencer. Jde o mladé čerstvé bílé z apelace Montilla-Moriles (konkrétně původ hroznů Sierra de Montilla a Moriles Alto), odkud proudí většina odrůdy Pedro Ximénez pro produkci sladké sherry. I tohle víno je PX, ovšem z nesušených hroznů, nefortifikované a prokvašené běžným způsobem do sucha v nerezu, následně vyzrávané několik měsíců v tinajas, v oblasti tradičních kameninových amforách. Navíc pod lehkým příkrovem flóru jako u fino sherry. Lahvováno do burgundské lahve se šroubovým uzávěrem a zamýšleno ke konzumaci nachlazené a v čerstvé podobě, i přes trochu vyšší alkohol ideální na léto, k různým tapas a tak.

Washingtonský Riesling a mexické Nebbiolo

Při krátkém šumavském pobytu jsem zbavil korku láhev Chateau Ste. Michelle 2016 Dry Riesling z Columbia Valley ve státě Washington. Protože je třeba dát šanci i ryzlinkům mimo tradiční evropské regiony, že jo. Tohle vinařství stojí i za populárním ryzlinkem Eroica připravovaným ve spolupráci s Ernstem Loosenem z Mosely. Ale jenom v Columbia Valley má Chateau Ste. Michelle přes 1400 hektarů, všechny keře jsou na vlastních podnožích, takže to fakt není žádný drobeček. Vína dělají kvanta a je docela dobře dostupné, v USA jde o u tohoto ryzlinku o desetidolarovou záležitost a u nás stojí tři stovky. Připraveno čistě v nerezu za kontrolovaných nižších teplot. Láhev čirá pistole, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Citronová barva. Sympatická již nazrávající aromatika, spíše do květinových tónů s lehkým dotykem citrusů a petroleje, vlastně docela evokuje Alsasko. V chuti suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou a celkem příjemným dotykem cukru, vyvážené. Dovozce tvrdí, že jde o „netradiční víno pro USA (evropský styl) má zbytkový cukr nižší, než 1 g/l“, ale tomu bych nevěřil, realita bude spíš v zóně 6-8 gramů. Slušně dlouhé a dobře postavené, nekomplikovaně snadno pitelné, odrůdově zařaditelné. Inu proč ne, vlastně, ale za tři stovky si snadno koupím Německo či Čechy, kde se zabavím znatelně více :-) Ovšem dobrý adept do nějaké slepé ryzlinkové ochutnávky.

Škatulata v Champagne, nejdražší Bordeaux, flexibilnější skotská, víno Leonarda da Vinci

Významná škatulata na pozicích sklepmistrů v nejslavnějších z velkých šampaňských domů. Veuve Clicquot nečekaně (protože tohle je práce, ze které se obvykle neprchá) opouští Dominique Demarville. Nejprve uvedl jen „osobní důvody“ a že vztah s vedením je fajn, teď už je ale jasné, že se přesune do Laurent-Perrier, tamní sklepmistr Michel Fauconnet odchází do důchodu. Pro skupinu LVMH je to docela rána (navíc záhy po odchodu Richarda Geoffroy z Dom Pérignon do důchodu), Demarville byl na vrcholu sil, měl obrovské renomé a jeho vliv na vína byl značný a pozitivní. Volnou pozici v klikotce zaplní Didier Mariotti, který nedávno odešel z Mummu (předtím pracoval v dalších velkých značkách, Moët & Chandon a Nicolas Feuillatte). I Demarville do klikotky přišel po kariéře v G.H. Mumm (a také Perrier-Jouët), na kontě tak bude mít dost unikátní vedení takto zásadních značek. Kdo převezme sklep v Mummu zatím není, alespoň pokud vím, oficiálně známé.

Milerka a pěstitelské Champagne

Müller Thurgau 2017 jakostní z Žernoseckého vinařství. Sedmnáctkové milerky udělali více šarží, mám obavu že i u jakostky, tohle je každopádně č. 1417 a spontánní nákup v novém obchodě Global Wines na Náměstí Míru, kam jsem šel pro dárkovou krabici na pár lahví :-) Stála 145 Kč a předpokládám, že půjde sehnat i levněji. Zelená štíhlá láhev, plastová záklopka, korek lepený z drti s pevnou dvojploškou. Světlá barva. Čistá svěží vůně, lehce muškátová až do mýdlova, jemně kořenitá, spíše florální, decentně kopřiva. Suché, čisté, výraznější kyselina, svěží, lehkonohé, mírně zemité, snadno pitelné, sympatické a poctivě působící pití. Nic z čeho polezete po zdi, ale užil jsem si a pil s chutí.

4x italské bubliny včetně skvělé Sicílie

Zpět po týdenním výpadku, přismahnutý z toskánského pobřeží. Tentokrát jsem se rozhodl, že dovolenou absolvuji v režimu „jídlo, víno a knihy“, bez psaní na blog, bez zapínání počítače kvůli práci (musel jsem porušit jen jednou, zázrak). V klidu s rodinou. Pravda, stále jsem zásoboval příspěvky příběhy na Instagramu, takže kdo mne sleduje tam, tak o záplavu lahví nepřišel :-) Teď jsem vedro vyměnil na dva dny za chladivou Šumavu, z aktuální „home office“ koukám na ovce, večer na srnky a celkově do uklidňující zeleně a na nařezané hromady palivového dříví. Ideál. A se sklenkou fajn červeného sepisuji tyto řádky.