pátek 26. února 2010

Pohlreich v TýTý, ceny vín v UK, hlavolam na láhev a Salon vín v Praze

pohlreich_web Dnes zase taková všehochuť ze zpráv, které mne z toho či onoho důvodu v posledních dnech zaujaly. Kupříkladu dost pobavil text na webu Zdeňka Pohlreicha, podle všeho vtípek z pera Romana Vaňka a týmu Pražského kulinárního institutu: „Rozhodli jsme se zamíchat klidné vody televizního vysílání kulinářských pořadů v České republice. Dvacet let nás učí vařit herci a zpěváci. Herce a zpěváky volíme v různých anketách. Pojďme se tentokrát pro legraci pokusit zvolit kuchaře!“. Následuje výzva pro nominaci Zdeňka a pořadu Ano, šéfe! v kategoriích Osobnost televizní zábavy, Herec, Pořad roku a Seriál roku v anketě TýTý 2009. Já si tu radost udělám a nominaci pošlu :o) Při představě, že se po jiskřičce naděje v podobě Ano, šéfe! a s Italem v kuchyni opět chystá pořad, kde vaření „zábavnou soutěžní formou“ bude uvádět Halina Pawlowská, se mi zvedají chlupy na zátylku :o)

Naked Wines, dost zajímavý „moderní“ prodejce vín (propojení se sociálními sítěmi, takový ten Web 2.0 lehce sterilní design atp.), prezentuje nabídku pro jednoho schopného vinaře, který ještě nemá zastoupení v UK. Pokud se uvolí, že pro ně připraví zajímavé „základní víno“, nabízí mu financování projektu a odběr pěti až deseti tisíc bedýnek :o) Někdo má chuť nakoupit vinice (či spíše si nechat zaplatit nákup hroznů) a jít do toho? :o)

V UK se vůbec dějí věcí, asi pod tlakem krize tam zrovna zuří cenová válka a trh s vínem se otřásá. Jamie Goode si stěžuje, že prodávání Sauvignonu z Nového Zélandu za £4, pod nákupní cenou, podrývá prestiž země původu. Obchody lákají do svých útrob zákazníky na razantně snížené ceny vín a ozývají se hlasy, že jde o podporu alkoholismu a mělo by se zakázat víno a další alkohol prodávat pod nákupní cenou. Nově se v UK pije více vína z Jižní Afriky než z Francie (konkrétně 12.27 milionů bedýnek za rok, ale stále vedou vína z Austrálie, Kalifornie a Itálie). Jako smutná náhoda působí v této souvislosti zpráva o tom, že zemřel Anthony Berry, bývalý šéf (a otec toho současného) jednoho z nejstarších a nejslavnějších prodejců velkých vín Francie (ale nejen jich), Berry Bros. & Rudd. Anthony byl tradicionalista, neměl moc rád novinky a změny, kupříkladu nesnášel vystavování lahví v regálech a v jejich vlastním obchodě na St. James Street nakonec sice zavedli lehce oddělenou sekci, kde vína takto byla, ale většinu vám po výběru (buď na počítačovém terminálu stylově zapuštěném do desky dřevěného stolu či po konzultaci s jejich zaměstnancem, stačí říct představu a už vám nabízejí varianty) někdo přinese hezky ze sklepa. Až budete mít někdy cestu do Londýna, tak návštěvu tohohle obchodu nevynechte, je moc příjemným zážitkem (a navíc kousek od Buckinghamského paláce). Více jsem se rozepisoval v článku The Firm.

DONT_BREAK_THE_BOTTLE Máte doma vzácnou láhev, kterou potřebujete zabezpečit proti zákeřnému otevření manželkou/manželem/dětmi? Co takhle pořídit si k ní hlavolam? Vypadá docela zábavně, ale mám obavu, že lépe než jako pobavení u nějaké levné lahve na večírku to neposlouží. Do vinné chladničky láhev s podobným objektem neuložíte a představa, že do toho dám nějaké výborné víno a někdo s ním bude před otevřením půl hodiny točit, třást a jinak divně manipulovat taky není zrovna lákavá. Ale do sbírky „kravinek k vínu“, o kterých jsem tu už psal dříve (viz článek Chladnička na dvě vína se seznamem dalších blbostí), se celkem hodí :o)

Salon vín, nejvyšší vinařská soutěž v ČR (kterou tu kritizuji pravidelně, takže se opakovat nebudu), se představí krom Valtic i v Praze. U příležitosti nového ročníku Salonu vyhlásí na galavečeru v divadle Hybernia „Vinařství roku“ (nominováni Moravíno, Sonberk, Vinné sklepy Valtice, Vinselekt Michlovský, Znovín Znojmo) a druhý den bude všech sto vín ze Salonu k přechutnání tamtéž, za doprovodu cimbálovky. Lístek stojí nehezkých 650,- Kč (vstup do Salonu ve Valticích o tři stovky méně, ale nejsou v něm zahrnuta ledová/slámová vína a sekty), ovšem zase je tu jistota, že všechny lahve budou čerstvě otevřené a ne kdo ví kolik dní jako ve sklepení pod zámkem. Více informací a nákup lístků na www.vinarstviroku.cz.

V poslední době se hned několikrát objevilo v tisku a na webech v USA hodnocení vín z Maďarska, získávají tam stále větší pozornost. Fajn článek o suchých bílých byl v The New York Times (The Pour od Erica Asimova), Wine Advocate zase hodnotil Tokaj (něco na webu Vinorum). Schválně, kterému vinařství z ČR se tam jako prvnímu podaří proniknout. A tím nemyslím prodat pár bedýnek, ale získat pozornost médií :o)

Před dvěma týdny jsem tu psal o novém „bio“ logu pro EU, které má takový… zvláštní tvar. Teď se kvůli němu čertí ještě organizace LEAF (Linking Environment and Farming, jejich cílem je podporovat „zodpovědné“ farmaření a nakládání se zdroji, do programu je zapojeno i několik vinařství), která používá trochu podobné a pro zákazníka to prý bude matoucí. No nemyslím a právníci jsou zatím téhož názoru. Ale hlavně jejich logo opravdu vypadá list a nijak jinak :o)

Zobraz celý článek...

čtvrtek 25. února 2010

Zaslepení Montrose, La Lagune a Chasse-Spleen

montrose_titulky Jeden pondělní e-mail, jehož část uvedu na konci dnešního zápisku, mne tak trochu upozornil, že jsem úplně zapomněl uveřejnit poznámky z malé slepé předvánoční ochutnávky několika červených z Bordeaux. Šlo vlastně o pokračování o rok starší ochutnávky, o které jsem se tu už rozepisoval právě s důrazem na chutnání ze zakrytých lahví. Loni jsme, v komorním počtu pěti osob, otevřeli stejný počet lahví. Zakrytých v černém pytli, neovlivňováni nápisy na vinětách a cenou vína. Je totiž podnětné zjistit, že víno za pětinu ceny vám chutná víc než jeho dražší kolega. Nestává se to vždy, ale dost často. A i při takhle nízkém počtu lahví, navíc značně odlišných, je není vůbec snadné spolehlivě určit (a to i v případě, že jste některé již dříve pili a máte nastudovanou „teorii“, cizí degustační poznámky). Možná to trošku pochroumá ego, ale má smysl. Co se pilo a jak chutnalo?

Château Sénilhac 2003 (Haut-Médoc, Bordeaux)
Cru Bourgeois z levého břehu, odrůdově 65% Cabernet Sauvignon, 35% Merlot a 5% Cabernet Franc. Hodně temná barva. Ve vůni bohužel korek či něco jemu hodně podobného, protože v chuti se to neprojevuje tak silně (je plnější, dobře strukturovaná, dost fajn). Ale ta aromatika odpuzuje. Vadná láhev.

senilhac_2003_chasse_2000
Château Chasse-Spleen 2004 (Moulis, Bordeaux)
Jedno z mých oblíbených château, přehlédnuto v klasifikaci z roku 1855, ale rozhodně by mělo na Cru Classé statut. Už jsem to o něm psal velmi detailně, i o tomto konkrétním ročníku. Hluboká, až novosvětsky temná barva. Ve vůni taktéž temné, ovocité, masité, s kupou grafitu, kořenitost, ale takové nepřístupné, odmítavé. V chuti suché, ovocité, dost pěkných tříslovin i kyseliny, tvrdší a teprve na cestě, ale velmi zajímavé. (jejich druhé víno, L´Héritage de Chasse-Spleen 2004, jsem pil v posledních měsících dvakrát a je o dost přístupnější, ale zároveň působí občas tak divně „vyschle“, podobně jako další levnější Bordeaux ročníku 2004… asi se o tom rozepíšu víc nad několika vzorky)

Château Chasse-Spleen 2000 (Moulis, Bordeaux)
Hutnější, tmavá barva, jen decentně nazrálá. Intenzivní a poněkud „přísná“ vůně, kde je ovoce upozaděno grafitem, mineralitou, uzeným dřevem. Později se objevuje trochu džemovitého ovoce a i trochu nezvyklé zeleninové tóny, je to docela bohaté a zajímavé pití, vyzrálé, mění se ve sklence a láká k napití. V chuti plnější ale nijak těžké, vyvážené, skvěle postavené víno. Ovocitost, již znatelně ohlazené tříslo, výraznější, delší. Tak akorát všeho, výborně pitelné.

la_lagune_1999 Château La Lagune 1999 (Haut-Médoc, Bordeaux)
Spadá do Troisièmes Crus, třetích cru v klasifikaci z roku 1855, a jako jedno z mála přitom neleží v jedné ze slavných částí Médocu. Na vinicích i ve víně dominuje Cabernet Sauvignon následován Merlotem, ale i další odrůdy zde mají překvapivě vysoké poměry. V případě ročníku 1999 (a není jediný) vinařství „překročilo plán“ a uvádějí skladbu 42% Cabernet Sauvignon, 38% Merlot, 10% Petit Verdot a 20% Cabernet Franc (= celkem 110%). Temná barva. Výrazná trochu chladnější aromatika na úvod s dominantním kávovým tónem okolo tmavého ovoce, bohaté, zajímavé a trochu zvláštní. Suché, pěkná struktura, stále mladé ale vyvážené a dobře pitelné, trocha zelenějších tónů a „vulgárnější“ (vlezlejší) projev dřeva. Hutnější, výrazné, ale tak nějak „vynuceně“, přesto velmi dobré pití. Zkusil bych tomu dát více času.

Château Montrose 1999 (Saint-Estèphe, Bordeaux)
Jedno z Deuxièmes Crus, druhých cru. V Saint-Estèphe nemají žádné první a o špičku této oblasti se tradičně rve právě Montrose s Cos d'Estournel. Montrose je typicky tříslovinná mohutná obluda, které svědčí (a leckdy je i vyžaduje) desítky let zrání, ročník 1999 je ale prý (dle kapacit v oboru) již možné otevřít. Inu zkoušíme tedy. Odrůdově je to (velmi přibližně, jde spíš o stav vinic) 65% Cabernet Sauvignon, 25% Merlot a 10% Cabernet Franc. Velmi temná a decentně nazrálá barva. Na úvod sevřená přísná vůně. Temné ovocité víno tekoucí mezi štěrkem. Ale otevírá se. Tabákové listy, krabička cigaret a exotické čaje, k tomu hořící benzín. No jo, pocitovka, krásná věc. Komplexní, bohaté, zajímavé. Suché a opět dost přísné, působí plně a intenzivně (jak to dělají, to víno má stále jen 12.5% alkoholu?!?), stále hromady třísla, dost kyselin a všeho pro další cestu. Mladé, komplikovanější, bohaté a skvělé víno.

lahve_vsechny
Výsledek slepého hádání? Montrose bylo celkem jasné (i bez nápovědy v podobě korku, který se při otevírání nešťastnou náhodou dovnitř lehce nadrolil), u ostatních čtyř jsem měl všechno blbě. Smutné, ale pravdivé. Nenechám se odradit a budu zkoušet dál :o)

E-mail, o který jsem se chtěl podělit, je od Tomáše Domince (viz starší přehled jeho skvělých hlášek z kampaně En Primeur) a týká se L´Héritage de Chasse-Spleen 2008, které se poněkud opožděně objevilo v nabídce až nyní. Jedná se o jedno z mála vín, které nakupuji pravidelně a sleduji skrze ročníky, prostě mne baví. E-mail je o klasickém francouzském chaosu…

Toto víno se až do roku 2000 nazývalo Ermitage (nikoli Heritage) a vedle něj souběžně existovalo - a existuje -  ještě další tzv. druhé víno s názvem Oratoire de Chasse Spleen. To je opravdu z apelace Moulis a není k dostání na veřejném trhu.

L´Héritage ve skutečnosti není druhým vínem, ale samostatným (tedy v podstatě prvním) vínem z parcel, jež patří Chasse-Spleen v apelaci Haut Médoc.

Pokud máte pocit, že tomu teď již bezpečně rozumíte, pak doporučuji nahlédnout na oficiální stránky Ch. Chasse Spleen: dozvíte se, že je to druhé víno stejně jako Oratoire, a že se jmenuje HERMITAGE. A pro úplnost - letošní nabídku na něj jsme dostali od různých bordeauxských obchodníků pod názvy Hermitage, Ermitage, Heritage a Hertitage.

Nuže - ve své podstatě je to v dnešní neklidné době docela příjemné zjištění, Francie stále zůstává Francií.

Zobraz celý článek...

středa 24. února 2010

Nádherný mladý Sauvignon z Touraine

justine_barbou_2008 Jen pár let zpátky byl můj vinný svět o hodně jednodušší. Bez problémů jsem dokázal říct, které odrůdy jsou mé oblíbené (Ryzlink a Pinot Noir, v tomto směru se nic nezměnilo a obsese ještě posílila), a zároveň i vystřelit ty, které mi nesedí. Patřil mezi ně i Sauvignon Blanc a tuhle odrůdu jsem na větších ochutnávkách s klidem vynechával, protože mi prostě „neseděla“. Jenže doba se mění, favoriti zůstávají, ale snad u každé „neoblíbené“ odrůdy jsem už narazil na tolik výjimek z mých předsudků, že už něco vyjmenovat dokážu jen těžko. A právě Sauvignon se u mne rehabilitoval asi nejsilněji, dokonce ho v poslední době systematicky vyhledávám. Stačilo k tomu pár povedenějších (= ne jen navoněné vodičky) kousků z ČR, objevné setkání s Novým Zélandem a především oči otevírající záležitosti z Francie. Nejen často barikovaná mohutnější vína z Bordeaux, ale především ty z asi nejslavnější výspy Sauvignonu v podobě údolí Loiry. Sancerre a Pouilly-Fumé dokonale předvedlo, co znamená tahle odrůda v podobě méně vlezlé, se šťavnatou kyselinou, mineralitou a bohatostí aromat nad rámec jen těch různých ovocí či u nás populárních (a ne nutně špatných, v rozumném množství) kopřiv. Podobná vína se, pomalu ale jistě, objevují i tady. Není jich moc, typičtí konzumenti stále trpí kyselinofobií, ale začíná se dařit. Dnešní zápisek ovšem vzniká opět kvůli Francii…

Řec bude o lahvi z Touraine, tede jedné z oblastí na Loiře, plné efektních zámečků a hektolitrů „turistického“ vinného balastu (dokonce odsud často vznikalo jednoduché lehké Gamay pouštěné na trh podobně jako Beaujolais nouveau), ale i domov menších zajímavých producentů, kteří dokáží z místních dobře odvodněných půd vytěžit maximum. Dnešní víno rostlo na jílovitějším podloží pokrytém štěrkopískovou vrstvou s hromadou křemene a navíc pochází ze starších výsadeb, keřům je mezi 40 až 60 lety. Vinice jsou ošetřovány bez chemie a výnos redukován na 45hl/ha, mošt fermentuje přirozeně bez přídavku šlechtěných kvasinek a pomaličku ve starších barikových sudech po 6 až 8 měsíců a i potom pokračuje v cestě ve dřevě, víno je lahvováno v září. Pochází z rodinného podniku (vinařství vlastní od roku 1923, ale nepřejmenovali jej, jména členů rodiny používají pro označení různých vín) Domaine des Corbillières (web) sídlícím v obci Oisly (oblast Sologne). Momentálně hospodaří na 23ha s největším důrazem na bílé Touraine (13ha Sauvignonu blanc) a velkým množstvím Touraine v červené (8ha odrůd Gamay, Pinot Noir, Malbec a Cabernet Franc), produkují i něco rosé a crémantu. Ve sklence končí Touraine Blanc Justine Barbou 2008.

corbilieres_2008 Trochu předbíhám, ale na úvod k hodnocení musím říct, že všechno to info o vinařství a o vzniku tohoto vína jsem si načetl až potom, co mne ta láhev naprosto nadchla. Otevíral jsem ji jen s tím, že půjde o dobré svěží bílé a jako doprovod ke kozímu sýru (fungovalo bezvadně). A dostal mnohem víc. Zelená láhev burgundského tvaru, kovová záklopka a slušný plný korek. Viněta toho příliš neprozrazuje, klasický francouzský styl, opět jen vinařství a místo původu. Barva je nečekaně hlubší, nazlátlá, sem tam s nějakou drobnou plovoucí částečkou (lahvování bez filtrace?). Hned po otevření zazáří výrazná, bohatá působivá aromatika, ale ne přestřelená, tak akorát a děsně příjemná, bezprostřední a hravá. Efektní směs zralých angreštů, lehké zelenosti v podobě rybízové listí, svěží, s dotykem nasládlého dřeva a trochou kouře. Postupně se během celého večera proměňuje, objevuje se výraznější citrusový projev do grepů, sem tam vyskočí posečená tráva lehce očůraná kocourem, trochu máty a medu, vším se pak prolíná mineralita a jasné oznámení kyselin, přivonění vyvolává slinění. Drobné proměny ve sklence mne baví, každou chvíli je tam něco trochu jiného a samozřejmě silně funguje i autosugesce a hledání „typických“ aromat podobného typu vín, ale jedno zůstává celou dobu – nenucená bohatost, svěžest a perfektní ovoce v kombinaci se dřevem, které na to vše tak nějak dohlíží. Chuť efektní, spíše plnější, svěží, s hodně výraznou šťavnatou kyselinou, ovoce opět v podobě grepu. Vyvážené a velmi, velmi dlouhé. Je to až neuvěřitelně dobře pitelné, pikantní a plné energie, pomalé doznívání dochuti a poslední dotyky kyseliny doslova nutí se znovu napít. A znovu. A zase. A láhev je pryč. To víno mne zastihlo nepřipraveného, neustále jsem si doléval a mumlal „to je tak strašně dobrý“, už dlouho se mi tohle nestalo. Uf. Chci další láhev!

Zobraz celý článek...

úterý 23. února 2010

28. února 2010 – večer pro „TO“ víno

Je tomu už rok, co jsem se pokusil i v ČR oživit nápad se dnem vyhrazeným pro otevření „speciálního“ vína. Lahve, kterou si už dlouho šetříte, hledáte pro její odkorkování správnou příležitost, ale ta nepřichází. Láhev někde leží, často ne úplně ideálně uskladněná, a často už spíše stárne než že by zrála. Tenkrát jsem v článku psal i toto: „Sám mám s víny „na zvláštní příležitost“ problém, láhev pak vlastně dostane mnohem méně pozornosti, než by si zasloužila. Je to večer, kdy se vám podařilo získat novou práci, slavíte první narozeniny potomka nebo něco takového a vínu je vlastně věnováno méně pozornosti, než si možná zaslouží.“ Proč tedy „to“ víno neotevřít jen tak, nechat se nakopnout termínem, kdy to udělají i další, a bez slitování se lahvi podívat do útrob. Co třeba opět ve stejný datum - tuto neděli, 28. února. Půjdete do toho? A přijdete se potom podělit o příběh, proč jste si zrovna tu kterou láhev šetřili, jak jste k ní přišli a co pro vás znamenala? Budu se těšit!

Další informace:
- 28. února – večer pro „TO“ víno (loňský ročník s „instrukcemi“)
- „To“ víno ve zkoušce deseti lety (zápisek z mé loňské lahve)
- Stránka události na FaceBooku

P.S. Kdyby vám nevyšla neděle, zkuste to už v sobotu ;-)

Zobraz celý článek...

pondělí 22. února 2010

Růžové přivolávání jara

crochet_sancerre_rose_2008 Nevím, jak to přijde vám, ale já mám v posledních pár dnech pocit, když vysvitne slunko a obloha je krásně modrá, že letošní vytrvalá zima dostává povážlivé trhliny. Jako takové přivolávání, morální podporu všem jarním snahám, jsem otevřel láhev růžového. A ne ledajakého. Domaine François Crochet je rodinné vinařství na Loiře, konkrétně v Sancerre. Dříve šlo o tradiční rodinnou farmu, kde se pěstovalo i další ovoce, zelenina a chovalo zvířectvo, s nejmladší generací se již zaměřují čistě na vinařství. François Crochet vystudoval vinařství na škole v Burgundsku (v Beaune), kde si i absolvoval stáž u Bruno Claira, aby následně nabíral zkušenosti v Bordeaux (Ch. Angélus) či na Novém Zélandu. Vína, která připravuje na typických půdách Sancerre (různé kombinace křídy, vápence, hromady křemene s občasným jílem – každá z variant vytváří jiný úžasný projev především místních Sauvignonů), však vycházejí velmi silně právě z nich a nepozoruji na nich nějaké experimenty :o) Před nedávnem jsem tu hýkal nadšením z jejich základního Sancerre 2007 (podruhé mi přišlo méně expresivní), trochu mne zklamalo jejich elitní Le Chêne Marchand 2006 (nic jsem nepsal, přičítám to vadné lahvi) a teď nadchlo Sancerre Rosé 2008.

Hrozny na toto víno pocházejí z dvacetiletých vinic s kombinací křídy a jílu a jsou vyhrazený právě pro rosé, nejde o „zbytek“ z přípravy červeného vína. Odrůda je samozřejmě Pinot Noir, fermentuje po kompletním odstopkování a zraje v nerezu. Víno se skrývá v  čiré lahvi štíhlejšího burgundského tvaru, pod pevnou kovovou záklopkou a kvalitním plným korkem. Viněta akcentuje to, co je na víně důležité – místo původu a vinaře, v tomto pořadí (byť, upřímně, často by to mělo být spíše opačně, ale to je na dlouhou debatu). Barva vína je opravdu velmi bledá růžová, s ženou se shodujeme na „starorůžové“ (a musím se u toho smát, viz starší článek, na fotce se mi ji nepodařilo zachytit správně a vypadá mnohem tmavší). Přesnější popis barvy je možná starý růžový kus oblečení, lety sepraný a vybledlý :o) Růžovky bývají dost často převoněné líbivky, což tu ani omylem neplatí. Vůně je velmi svěží, na úvod poněkud reduktivně „zaprděná“ a vyžaduje rozdýchání. Je velmi jemná, elegantní a spíše než ovoce, které je zde decentně naznačeno jahodami a trochou třešní, zde dominuje výrazná mineralita, křemičitost. V chuti suché, svěží a velmi minerální s nepřehlédnutelně říznou kyselinou, jakou najdete spíše u dobrého ryzlinku než pinotového roséčka. Ovocitost je zde spíše jako doplněk. Křupavě minerální, kyselinou řízená záležitost, která potěší při pití „jen tak“, ale zazáří s grilovanou rybou.

lubos_osicka_rose_2007 Dopíjel jsem též, na nedávné zajímavé ochutnávce otevřené, rosé opět z odrůdy Rulandské modré, v tomto případě ale od Dalibora Osičky z Velkých Bílovic. Šlo o pozdní sběr ročníku 2007, macerován na slupkách dva dny a víno si poleželo v sudu na kvasnicích půl roku. Jasnější ale nijak hluboká příjemná růžová barva, výrazné komplikovanější svěží aroma, kde se krásně spojuje ovoce, trochu dřevo a jemně, a jako veskrze příjemný doplněk, sada aromat připomínajících matolinovou pálenku či naleželé vinné slupky. V chuti suché, lehké, jogurtově ovocité, ne takové to vyloženě „rozjásané“ růžové, je takové solidnější, vážnější, ale výborně pitelné. I několik dní otevřené (bez odsátí vzduchu) si udrželo podobnou kvalitu. Takovéhle růžové tedy mohu! Bavilo mne o dost víc než představení ročníku 2009, který vyzrál mnohem více (26°NM) a víno bylo hutnější, výrazné, krémově jahodové, ale pro mne našlapovalo snad až příliš těžkou nohou a nepřinášelo mi při pití radost. Při výrazném podchlazení se to zlepšilo, ale stále nešlo o tak osvěžující víno, jak bych si představoval.

Zobraz celý článek...

pátek 19. února 2010

Dva novosvětské pinoty

errazuriz_pinot_noir_2008 V poslední době se mi tu množí červená z nového světa, musíte mne omluvit. Možná je to tím počasím venku, že jsem přešel na sluncem narvané vysokooktanové palivo :o) Dnes půjde o dvě vína odrůdy Pinot Noir, začneme tím levnějším z Chile. Errazuriz Estate Pinot Noir 2008 je vínem ze základní řady tohoto zajímavého vinařství, o kterém jsem delší report psal již dříve, a také jsem se zde věnoval i jejich vyššímu „wild ferment“ Pinotu. Na webu dovozce pak najdete opravdu detailní popis, dovolím si shrnout to nejdůležitější. Původ ve vinici Escaultura v údolí Casablanca, jen 20 km od Tichého oceánu, což má pozitivní vliv na delší dobu vyzrávání a aromatiku. Keře pocházejí z roku 1996 a jde o klony č. 115 a 777. Ruční sklizeň, kompletní odtřapení, 5-7 dní studená macerace a následně fermentace při teplotách až 32°C. Osm měsíců ve starých francouzských sudech. Burgundská láhev, ovšem místo korku použit screw cap. Producent doporučuje podávat trochu chladnější. Ale vás stejně nejvíc zajímá, jak to celé chutná :o)

Pěkná nehluboká rubínová barva, lákavá. Dost výrazná aromatika, především dobře zralé ale ne přezrálé ovoce, třešně. Trochu kouř, znatelně (skoro bych řekl typicky) marihuana, zemitější tóny. Příjemné. V chuti středně plné, svěží, ovocité, dostatek kyseliny, slušné délka, čisté. Úvod působí plněji a důrazněji, než trochu prázdnější střed, není to úplně vyvážené, ale nezapírá ani odrůdu ani místo původu a po pravdě se dost dobře pije a živě si to dovedu představit ke kusu grilovaného lososa. Aromatika nabízela víc, než pak jednodušší chuť. Wild Ferment varianta (ze stejné vinice) mne bavila o dost víc, ale taky je víc než dvakrát tak drahá.

cycles_gladiator_pinot_noir Druhé víno pochází z USA, konkrétně z Central Coast v Kalifornii. Cycles Gladiator Pinot Noir 2006, jako další vína stejné řady (jde o projekt Hahn Family Wines), získal nedávno reklamu zdarma díky debilitě státu Alabama a zákazu „pornografické“ viněty, o případu jsem tu už psal. Opět láhev burgundského tvaru, plastová záklopka a korek lisovaný z drti. Barva nehluboká řidší třešňová, hned po otevření zavoní příjemně „pinotově“, hodně ovocité, především do třešní. Po chvilce nadechnutí se zvýrazňuje v místě původu prý dost typické aroma coly a bohužel i alkohol, celkově je vůně hodně teplá, přezrálá a působí až ulepeně. V chuti plnější, kulaté, měkké ale až trochu nasládlé, přezrále výrazně ovocné, nedostatečně svěží a s ulepenou nasládlostí i v dochuti. Líbivě jednoduché, dovedu si představit, že spoustu konzumentů to nadchne, mne to ale příšerně nudilo už u druhé sklenky. Zde by hláška z filmu Dobrý ročník seděla (viz nedávno popisovaný Cabernet)…

Obě vína jsem kupoval v rámci nedávné velké slevové akce u Kupmeto, navíc se domluvil s dalšími lidmi a byla to v podstatě „velkoobchodní“ objednávka. Pinot od Errazuriz tak přišel na nějakých snad sto padesát korun a upřímně si ho znovu dám mnohem raději, než o víc než stovku dražší Cycles Gladiator.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. února 2010

Případ Rosecco, chutě ryzlinků, víno a hudba, nelahvované Barolo, …

prosecco_rose Dnes to bude opět „letem vinným světem“, upozornění na několik (minimálně pro mne) zajímavých událostí a článků, snad to něco přinese i dalším. Kupříkladu takový případ Rosecco by mohl zajímat jedno naše vinařství, které vyrábí šumivé víno stejného jména :o) Italský úřad Ispettorato centrale per il controllo della qualità dei prodotti agroalimentari zabavil 14.400 lahví takto označeného vína od vinařství Trevisiol Spumanti, mířícího na trhy v Anglii (pro Marks & Spencers, na fotografii zde v titulce původní verze jejich růžové italské šumivky), a jeho existenci označil za „agropirátství“. Jde o to, že Prosecco se nově, od vzniku DOC (apelace), již nesmí dělat jako růžové a podnik, sídlící v srdci oblasti kde se toto tradiční šumivé víno vyrábí, tak hraje na podobný zvuk názvu Rosecco a společně s další produkcí „mate zákazníka“. Lahve jako DOC Prosecco označeny nejsou, ale už ta podobnost názvu stačí. Zajímavé. Ještě nedávno bylo tohle jméno naprosto v pořádku, šlo o celkem častý „podtitulek“ označení Prosecco Rosé, ale přestalo být legální. Hezká ukázka toho, jak jasně vymezené apelace sice přinášejí mnoho dobrého, ale zároveň producenty velmi svazují.

Když jsme u té Itálie… Bruno Giacosa, jedna z legend Piemontu a producent špičkového Barola a Barbaresca, se rozhodl nelahvovat ročník 2006 svých vín a celý jej odprodat jiným podnikům. Kvalita prý nebyla dostatečná. Proti tomuto nařčení se zvedla vlna odporu ze stran jiných slavných vinařství, která vína samozřejmě již nalahvovala a prodávají. Zajímavý článek na tohle téma vyšel v Decanteru.

Prof. Jaroslav Drobník, předseda sdružení Biotrin a emeritní profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, sepsal dost fajn článek na téma BIO. V krátké a zhuštěné podobě se dotýká bio potravin jako „chutnějších“ či „zdravějších“, placebo efektu, celého fenomému jako byznysu i role v zemědělství. Nijak dlouhé, stihne přečíst každý, doporučuji :o)

tasteprofile International Riesling Foundation (www.drinkriesling.com), s jasným vědomím že „zmatený zákazník nekupuje“, přichází s jednoduchým Riesling Taste Profile. Více než 12 milionů lahví ryzlinku (letos zamýšlených k prodeji v USA) bude na vinětě obsahovat jednu z variant grafu viz obrázek vpravo. Do programu se přihlásilo pět největších producentů ryzlinku v USA a další podniky z Kanady, Německa, Francie či Austrálie. clip_image001Část z nich používala tento „graf“ již od roku 2008 a zaznamenala významný, až padesátiprocentní, růst zájmu o jejich vína. Je otázka, zda to není obecně stoupající popularitou této odrůdy. V celé záležitost jde v podstatě o to, že většina konzumentů odpoví na otázku „jaký typ vína je Ryzlink“ obvykle „sladké bílé“. Graf má jasně informovat, co přesně je v lahvi, a zároveň dát zákazníkům na vědomí, že existují i další varianty. Jednoduché a nejspíše efektivní :o)

Na stránkách Berry Bros & Rudd se objevil pěkný článek na téma Bordeaux 2009, všem nadšencům do vín z téhle úžasné části Francie doporučuji k přečtení a to včetně komentářů. Jen krátce přeložím jednu ze závěrečných vět: „Vypněte topení, prodejte auto/přebytečné orgány/děti abyste něco ušetřili a připravte se společně s námi k jízdě na horské dráze, kterou bude Bordeaux 2009.

Brněnské Divadlo Reduta a Vinná galerie pořádají 25. února v 19.00 hodin jedinečný večer, během kterého se propojí chutě a vůně nejlepších vín s hudbou napříč žánry. Podle pořadatelů se jedná zřejmě o první podobnou akci na světě.“ No neberte to! Téma „víno a hudba“ se už několikrát probíralo i tady, ochutnávky ve společnosti hudby jsou čím dál častější (byť tedy až takhle jako vyložené „snoubení“ jde o výjimečnou záležitost) a tohle vypadá na docela zajímavou akci. Seznam vzorků, jak hudebních tak vinných, najdete na webu Vinné Galerie. Pokud někdo půjdete, určitě dejte vědět, jak to celé dopadlo!

A ještě jedna zajímavost - „Izraelští archeologové našli jižně od Jeruzaléma lis na víno starý 1400 let. Pozoruhodný je svou velikostí a na svou dobu nezvyklou technologickou pokročilostí. Lis ve tvaru osmiúhelníku zaujímá prostor 6,5 krát 16,5 metru. Pochází ze šestého až sedmého století, informoval ředitel vykopávek Uzi Ad.Kompletní článek na Týden.cz.

Zobraz celý článek...

středa 17. února 2010

Hvězdné nebe v Chile – Altair a Sideral

altair_2003_detail Lze při degustaci cokoliv odpustit vinařství, které chce být jedním z nejprestižnějších v Chile, na promo fotografii se v bedničce staví vedle lahví Château Pétrus, Penfolds Grange a Opus One, své ceny od začátku nastavilo na úroveň bordeauxských Cru Classé a celou prezentací a propagací jasně směřuje na absolutní špičku, včetně používání termínu „Grand Cru z Chile“? Altaïr je vinařství mladé, prvním ročníkem byl 2002 a nejstarší vinice mají sotva 18 let. Za jeho vznikem stojí Laurent Dassault, majitel Château Dassault v Saint-Emilionu, a druhá největší vinařská skupina v Chile, Viñas San Pedro. Plán byl v podstatě jednoduchý. Vybrat co nejlepší místo pro pěstování především Cabernetu (volba padla na polohy uprostřed pěkného svahu v Cachapoal Valley, kousek od pohoří And, kde jako bonus už bylo dostatek hlav vysázeno) a vrazit libovolné množství peněz do vinařství, které hrozny zpracuje. Vinařské práce řídí žena, Ana Maria Cumsille (studovala v Chile a má za sebou i školu v Bordeaux), za spolupráce „létajícího enologa“ Pascala Chatonneta. Nešetřilo se nikde a některé kroky, jako třetí fáze třídění hroznů při přebírání jednotlivých bobulí, vypadají až trochu šíleně. Ale co, cíl byl jasný. Vyrobit špičkový Cabernet (respektive směsku na něm postavenou), který nebude vypadat úplně jako Bordeaux (ne že bych jim zrovna tohle věřil) a dokonale odrazí místní terroir.

altair_korek
Jména vín a ambaláž odrážejí spojení s hvězdnou oblohou. Altair je nejjasnější hvězdou souhvězdí Orla a tvoří jeden z vrcholů tzv. letního trojúhelníku, společně s Vegou v Lyře a Denebem v Labuti. Na webu ke všemu mají nějaké ty další legendy, u jasné hvězdy viditelné v tu správnou dobu na severní i jižní polokouli mluví o spojení znalostí a zkušenosti z Bordeaux s terroir Chile a tak, znáte to. I přes vše výše řečené, nastavené ceny a úspěchy v bodováním od prestižních časopisů vinařství stále trochu experimentuje, na svých 72ha odstranili Merlot a nahrazují jej v místě lépe fungujícím Carmenére či dalšími odrůdami, hrají si množstvím dřeva (francouzské bariky) a tak. Nízké výnosy, ruční sběr v několika postupných vlnách podle části vinice, vinařství „gravitační“, bez dodávání kyselin a dalších v Chile běžných postupů, velmi těžké lahve (v případě Altairu je to fakt obluda), viněty hezké a vína… inu…

sideral_2004 Na včerejší ochutnávce v baru Grand Cru jsem měl možnost zkusit obě jejich vína, začněme tím „druhým“, Sideral 2004 (třetí ročník, větší část hroznů nakupována z přilehlého Rapel Valley). Sideral by neměl být vnímán jako víno druhé, tedy z jakoby „horších hroznů“ jako je tomu v Bordeaux, ale spíše víno jiné, snadněji pitelné, čerstvější. Odrůdově je to 75% Cabernet Sauvignon, 10% Merlot a 15% další odrůdy (Carmenére, Cabernet Franc, Sangiovese, Syrah). Víno si kompletně poleželo v dubových sudech 12 až 15 měsíců (dle odrůd), z 30% šlo o sudy nové, 40% rok staré a 30% dva roky staré, alkohol je vysokých 14.5%. Temná barva do fialové. Velmi aromatické, nabušené, intenzivní. Úder vůně Crème de cassis, prostě koncentrovaný černý rybíz, s trochou třešní. Velmi ovocité, ale dostatečně svěží (není ta taková ta úplně přezrálá džemovost), s ostřejší kořenitou linkou, fajn. V chuti suché, intenzivní, dostatek kyselin, vyzrálé ovoce zde již trochu džemovité, dost třísla (ale poměrně měkké, pěkné), mladičké, vyvážené, dlouhé a dobře pitelné. Moderní nabušenec nezapírající původ v Chile (myslím, že by to šlo bez problémů poznat), ale ne taková ta nepřirozená steroidová obluda, víno je to svalnaté, ale muskulatura působí přirozeně, z tvrdé práce v posilovně :o) Přesto mám pocit, že podobná vína jsem schopen i v ČR koupit přeci jen o dost levněji, než je požadovaných zhruba sedm stovek…

altair_2003 Altaïr 2003 je směs 71% Cabernet Sauvignon, 17% Carmenére a 12% další odrůdy (Merlot, Syrah, Cabernet Franc), sudy víno vidělo 15 – 18 měsíců a komplet nové, alkohol opět 14.5%. Velmi hluboká, temná barva s purpurovým nádechem a neznatelným nazráváním v lahvi. Ve vůni o pořádný kus komplexnější, sofistikovaný projev. Bohaté, výrazné, ale elegantní. Ovoce (hlavně rybíz a třešně, až takové lehce kvašené a do mentolu, totéž mám v několika starších poznámkách u Carmenére z Rapel Valley), kouř, drahé exotické dřevo, pryskyřice, tabák a vinná pálenka. V chuti skvěle strukturované, plné ale nijak těžké a přezrálé, našlapuje elegantně, krásné ovoce, dost kyselin, zralé měkčí tříslo, výborná délka s dozníváním hořké čokolády. Nádherná záležitost, kde cena okolo 1800,- tak nějak odpovídá téhle kategorii velkých cabernetů. Naslepo bych Chile netipoval, spíše nějakého „chtěl bych vypadat jako Bordeaux“ supertoskánce či zajímavé Španělsko, pro mne zde styl vína myslím dost dominuje nad typičností projevu vín z Chile.

altair_sklenka
Jsem romantik, kterému imponují tradice, příběhy a pohádky, desetiletí úsilí vinařů, ze kterého vzejde vinice či víno, které se proslaví po celém světě. Vína jako Altaïr jsou ale důkazem, kolik z dnešní podoby Bordeaux a mnoha dalších vín dělají velké peníze a možnost hrozno pěstovat a zpracovat bez ohledu na náklady. Je to perfektně připravený produkt, propracovaný do nejmenších detailů. Krásně se to pije. Jen… já nevím… trochu mne to děsí. Pokud se jim tohle povedlo za čtyři roky práce, co nás čeká za dvacet let? Co přijde třeba z gigantických ploch vinic v Číně? :o) Svět vína se mění…

Zobraz celý článek...

úterý 16. února 2010

Večer s neobvyklou kráskou Oxanou

oxana_2007 To setkání vzniklo vlastně tak nějak impulzivně, v podstatě trochu jako reakce na článek „Morava versus Francie“ na jiném vinném blogu. Morava tenkrát zvítězila, ale to není podstatné. Mnohem důležitější byl pro mne popis jednoho z vín: „Sytější zlatavá barva, vysoká viskozita. Vůni ani nemůžu jako vůni označit, protože pro mě byla prostě nechutná. Něco mezi okenou a denaturovaným lihem. Bez nadsázky jsem se docela dlouho odhodlával, jestli se mám napít. Po těžkém boji jsem to nakonec překousl. Cítil jsem něco jako zkvašená jablka. Dlouhá dochuť.“ I zbystřil jsem, protože první setkání s nějakým zajímavým oxidativním vínem obvykle dopadá přesně takhle, obzvláště pokud jej zařadíte do řady běžných vín, jejichž styl konzument dobře zná. Rozeslal jsem mail dvěma kamarádům postiženým úchylkou pro podobné záležitosti, slovo dalo slovo a za pár dní už nás skupinka seděla okolo stolu, škrabala poznámky k několika lehce neobvyklým lahvím a v karafě se skvěla, tmavnoucí každou minutou, kráska Oxana…

O co se jedná? Oxana je teprve nyní nalahvovaný Sauvignon 2007 z Dobré vinice, původem hroznů z Podyjí, obce Popice a trati Pod Lesem. Připravena bez síry si až donedávna poležela v sudech za pravidelného promíchávání kvasničních kalů (nejdříve hodně často, později už v podstatě jednou do měsíce). Čerstvě otevřená láhev vás opravdu praští velmi nehezkou plastově-chemickou vůní, ale už necelá půlhodinka v karafě víno příjemně otevřela. Aromaticky velmi „jurský“ oxidativní styl, víno výrazné, jablíčkové, velmi suché a dlouhé. Další dvě hodiny v karafě původně světlejší zlatavá barva tmavne a vůně bohatne, stává se komplikovanější, totéž potkává i chuť. Překvapivě bohaté, čisté, intenzivní a zajímavé víno. Ano, vyžaduje otevřenou mysl a ochotu přijmout fakt, že dnešní typická vína s jejich záplavou ovocných vůni nejsou jedinou cestou. Potřebuje čas na rozdýchání a nemá smysl jej pít z čerstvě otevřené lahve, což ostatně platí pro většinu vín tohoto typu. A rozhodně nejde o pití, které nadchne každého. Pokud ale šlo u Dobré vinice v podstatě první pokus o tenhle směr vinaření, tak tleskám.

fino_valdespino Ten večer jsme pili další vína vyrobená bez síry, Ryzlink lahvovaný úplně za čerstva se zbytky CO2, ryzlink od jednoho úžasného minivinaře z Mělníka, na srovnání úplně klasický ryzlink z Německa, vína delší dobu naležená na slupkách a různými dalšími způsoby „jiná“. Většinu dodal ze své sbírky i produkce zde pravidelně komentující MT. Ozkoušeli jsme něco připravené „přibližně“ kachetinskou metodou (celé hrozny kvasící dlouhou dobu ve velké zakopané keramické nádobě), dokonce i historický černobílý film na tohle téma jsme si pustili :o) Většina vín pocházela z vinic na Moravě či v Čechách a skoro žádné nebylo úplně mimo, byť samozřejmě bylo znát, že se často jedná o tak trochu experimenty, vzorky velmi mladé a teprve ve vývoji či zatím spíše hledání těch správných cest (zkusím sepsat delší degustační poznámky).

pignier_tradition_2005 Jasně to předvedlo srovnání s Cuvée Tradition 2005 z Domaine Pignier, oxidativní směsí dvou třetin Chardonnay a třetiny odrůdy Savagnin z biodynamického vinařství v Juře (více o jejich vínech už tu bylo dříve). Zde se krásně projevila tradice a léta zkušenosti, oxidativní aroma bylo velmi elegantní, jemné a uhlazené, do lískových oříšků. Hodil by se i výraz rancio, používaný v mnoha různých významech, ale zde mám na myslí takovou tu klasickou vůni u starého koňaku či armagnacu, obzvláště druhý den ráno ve vypité sklence. Krásné. V chuti pěkně suché, vyvážené, oříškové, příjemně dlouhé. Na popíjení jen tak či ke kousku sýra Comté. Podobně báječné mi přijde i suché Fino sherry od Valdespino, krásná oříškovost, rozpálené bílá půda, délka a elegance.

Otevřeli jsme i Cuvée 6T 2007, o kterém tu již byla řeč a které svého času vzbudilo mezi vinnými nadšenci velký rozruch, aby nakonec prakticky celá šarže zmizela v restauraci La Degustation. Při prvním i druhém setkání s tímto vínem jsem měl v podstatě stejný názor, viz ten článek. Pil jsem ho znovu loni ve sklepě u vinaře a přišlo mi o dost zajímavější, trochu se uhladilo, ale stále zůstalo dost neortodoxním nápojem, který se ovšem pil skvěle. S velkým očekáváním jsem přistupoval i k této (asi jedné z posledních) lahvi. Tmavá, až bronzová barva. Ve vůni i chuti hutné a intenzivní, ale už velmi ohlazené, všechna ta tříslovinost, peckovost, je pryč a víno ve mně vyvolává dojem „takhle by asi chutnal med, kdyby nebyl sladký“. Asi nejvíc mne bavila loňská fáze „už ne úplně ulítlé, ale ještě ne takhle uhlazené“.

oxid_set
O trochu podobném setkání jsem tu už dříve psal, i tentokrát jsem z toho všeho měl moc fajn pocit, že se tu něco děje, vinaři začínají vyšlapávat nové stezky a i mezi konzumenty se objevují lidé, které sledování této produkce zajímá. Nechci nikomu nutit, že vína oxidativní či týdny na slupkách jsou lepší než „konvenční“ produkce, upřímně si nedovedu představit, že bych pil právě a jen taková vína. Určitě nebudou chutnat každému, ale zaslouží si pozornost. Pokud znáte a pravidelně jíte zelené olivy, asi pro vás bude černá netypickým zážitkem a možná jich budete muset sníst více, než si je opravdu vychutnáte (či na nich alespoň objevíte něco, co vás zaujme). A platí to i naopak, pro obyvatele Gruzie před pár desítkami let by rosé od Horta bylo nejspíš stejně divné, jako je dnes pro většinu z nás víno vyrobené kachetinskou metodou. Vhodit jednoho oxidativního ubožáka mezi spíše navoněnou Moravu a minerálnější jemnější Francii, navíc bez pořádné přípravy a odpovídajícího komentáře, nemůže dopadnout dobře a spíše zbytečně odradí konzumenty od jakéhokoliv dalšího pokusu s tímto typem vín. A to by byla velká škoda…

Zobraz celý článek...

pondělí 15. února 2010

Výsledky ankety „Frankovka vs. Vavřinec“

Dnes přináším výsledky odrůdového souboje, pravda jen v anketě (udělat degustaci se 3-4 vzorky od každé odrůdy, to by se teprve ukázalo), mezi Frankovkou a Svatovavřineckým. Jména jsou to notoricky známá i těm, kteří se o víno moc nezajímají, jde o dvě asi nejprofláklejší červená v ČR , po desetiletí tradičně przněná jako naoxidované „sudovky“ v každé hospodě. Pro zajímavost jsem vložil i dva křížence výše uvedených, Zweigeltrebe a André. A to výsledky pořádně zamíchalo. Jasným vítězem se 41% (43 z celkových 103) hlasů se stalo Zweigeltrebe! Výsledek šlechtění Fritze Zweigelta z vinařské školy v rakouském Klosterneuburgu, dnes odrůda vysazená nejen v domovině, v Německu, ČR a na Slovensku, ale třeba i v Kanadě a Japonsku, zde v anketě tedy porazila své rodiče. U nich byl souboj těsný, ale nakonec patří druhé místo Svatovavřineckému (26%, 27 hlasů) a třetí Frankovce (23%, 24 hlasů). André obvyklý patriotismus pijáků vína nepomohl a ač tedy tato odrůda vznikla ve Šlechtitelské stanici vinařské ve Velkých Pavlovicích, zůstalo jako ten čtvrtý vzadu (8%, 9 hlasů).

anketa_vavrinec
Přiznám se, že kdybych býval hlasoval jen podle produkce v ČR, asi by můj hlas šel též pro Zweigeltrebe, kde mi přijde kvalita produkce taková nějak nejstabilnější. Ale pokud jsem hledal ty největší vinné zážitky s jednou z těchto čtyř odrůd, a samozřejmě započítal i produkci z okolních zemí, vyšla mi vítězně Frankovka. Právě z ní jsem sice pil hodně často vína dost mizerná, ale též nejvíce takových, která bych se nebál označit jako „velká“. Ale možná jsem měl jen smůlu a nikdy nedostal do sklenky to správné André :o)

Hlasujte v další anketě, která je (přiznávám) inspirována nedávným zápiskem na Dr. Vino. Čokoláda a víno? Nesmyslná kombinace, nebo pro vás něco funguje? Vím, že je strašně důležité, jak je ta čokoláda upravena (asi jinak to bude u čoko s rybízovým želé a jinak u kusu 85% hořké), ale stejně si zkuste vybrat z nabízených možností, každá anketa bude vždy velké zjednodušení a více třeba prozradí následná diskuse u článku s výsledky.

Zobraz celý článek...

pátek 12. února 2010

Slovinsko, Champagne a zvláštní Čechy

stegove_rose V polovině prosince jsem si u vín konzumovaných doma začal psát degustační poznámky přímo do počítače. Nevýhodou je, že odběhnutí od stolu je ještě více nespolečenské než škrabání do poznámkového bloku. Jasnou výhodou pak to, že už složitě neluštím muří nohy na kusu papíru a pak také, že snadněji vidím, jaké víno už jsem si přepsal do blogového zápisku. Teda výhoda… očividně je jich docela dost „v šuplíku“ a mrzí mne to, na některá bych i rád upozornil. V dnešním zápisku jich tedy trojici tak nějak rychleji shrnu. Roséčko ze Slovinska, prachově suché víno ze Champagne a pak Kerner z Čech, který dost možná měl vadu, ale i přes ni mne dost zaujal.

Stegovec Sveti Martin Rose 2007 je kousek od „naturálního“ vinařství z Vipavské doliny, Slovinska. Měl jsem od nich a nějak tu nepsal o moc zajímavém komplikovanějším (a přesto jejich základním) kousku z odrůdy Zelen, bílém macerovaném skoro pět dní na slupkách a vyzrávaném částečně v 500l akátovém sudu. Rose je o něco jednodušší záležitost, postavena z odrůd Merlot (70%) a Barbera (30%), víno leželo půl roku ve velkém dřevěném sudu. Moc se mi líbí nezvyklá několikadílná viněta. Barva vína je pěkná jiskřivá jahůdkovka. Ve vůni příjemná ovocitost, lehce herbální se zvláštní prachovostí, křemenitostí, mineralitou. V chuti ještě suché, plnější, dost kyseliny ale zároveň s decentním dotykem cukru (označeno je jako polosuché), fajn délka. Osvěžující, ovocité, nekomplikované a přitom zajímavé a rozhodně ne nudné pití. Těším se na další jejich vzorky. Při pobytu ve Slovinsku mne průměrná kvalita běžně dostupných vín dost příjemně překvapila, bohužel se toho sem moc nevozí a když už, tak jen od pár nejprofláklejších producentů. Ale ta země stojí za návštěvu a Julské Alpy a Triglavská jezera bych klidně prolezl i více než před lety. Teda pokud bych ten výstup s kily, která mezitím stačil nabrat, znova přežil…

Varnier_Fanniere_brut_zero Champagne Varnier Fannière Brut Zéro Grand Cru jsou bublinky postavené na odrůdě Chardonnay, bez dozážního likéru (totálně suché) od menšího rodinného producenta z Avize (ale s trochou vinic i v dalších Grand Cru obcích Oger a Cramant). Je to takzvané „growers champagne“, rodina si hrozny pěstuje kompletně sama a nenakupuje je (do roku 1950 celou produkci prodávali větším podnikům). Zelenkavá barva, pěkné perlení středních až menších bublin, svěží květinová aromatika s hromadou minerality, příjemná, nečekaně dost jablíček (těžko identifikovatelný mix čerstvého kyselého, slupek a calvadosu), fajn ale nijak zvlášť komplexní. Řízná svěží chuť, i přes velmi výraznou kyselinu vyvážené s delší dochutí, opět jablíčka, lehčí, propracovanější než taková ta vyloženě levná marketová šampaňská, ale přesto tomu chybí nějaká zajímavější struktura a „X faktor“. Na grand cru pěstitelský kousek z Avize spíš nic zásadního, na Champagne prodávané v ČR maloobchodně za 700,- vlastně hodně dobré (jenže to není omluva, za skoro 30€ by se mělo dát a dá koupit bubliny, které více než nadchnou).

czu_kerner_2008 Ve sklence mi skončil také Kerner 2008 pozdní sběr z vinice Neuberská (Mělník) od České zemědělské univerzity. Víno bylo označeno jako polosuché a to se mu nejspíše stalo osudným. Barva zelenkavá s lehkým závojem nečistot, ve vůni citrusově kyselinově svěží a „slinosbíhavé“, jemně med, ale především velmi přesný dojem jako u suchého ryzlinkového sektu. V chuti velmi suché, kupa kyselin v až citronově řezavé podobě, trochu jablíček a příjemná mineralita. Celkový dojem fajn sekt, který ale přišel o bublinky. Tu láhev jsem dopil docela s chutí. Mám dojem, že zbytek cukru se tam rozjel v druhotné kvašení a způsobil tohle. Normálně bych o víně, u kterého mám více než podezření na vadu, „recenzi“ nepsal, ale tady mi ten výsledek přišel dostatečně zajímavý. Možná tip pro další směr, kterým by se ČZU mohla ubírat :o) Znáte tohle víno v jeho standardní podobě?

Zobraz celý článek...

čtvrtek 11. února 2010

Patnáctivoltový Cabernet od Mondaviho

mondavi_napa_cabernet_2005 Je strašně snadné neočekávat nic dobrého od levných vín ze supermarketů, z večerek, od sudovek či templářů… ve většině případů se předpoklad nijak zásadního zážitku splní (templáři se lepší, ale stejně si nemohu odpustit jmenovat je jako typickou ukázku spotřebních vín, která většinu své existence sázela na to, že pro zásadní skupinu konzumentů nějak zvláštně lákavý obal prodá i mizerný obsah). Blbé je, že ve většině z nás vězí i hromady dalších předsudků. Čím víc toho víte, tím větší pravděpodobnost, že si předem načrtnete nějaké schéma „to víno bude vypadat takhle a takhle“ a, světe div se, ono pak často takové opravdu je. Autosugesce je velmi mocná zbraň. V tomhle směru jsou skvělé ochutnávky naslepo. Manželka večer pravidelně dostává kvíz, prostě mi „musí“ sdělit, co si o právě konzumovaném víně myslí, do jaké kvalitativní kategorie by ho zařadila, odkud asi tak je. Sice trpí, ale já mám výbornou a dobře použitelnou nezkreslenou odezvu (byť samozřejmě může odhadovat z použitých sklenek, zda šlo do karafy a tak podobně). Třeba u lahve Napa Valley Cabernet Sauvignon 2005 od Roberta Mondaviho jsem měl při pohledu na vinětu s 15% alkoholu „nevýhodu“ a očekával, podobně jako vinař Francis Duflot v mém oblíbeném filmu Dobrý ročník, takový lehce „havajský punč“ s přestřeleným ovocem a bez kousku elegance. A ono ne…

Ostatně jsem tu psal o ročníku 1999 stejného vína a v minulosti měl možnost chutnat i jejich nazrálý „Reserve“ Cabernet, ve všech případech šlo o vína opravdu moc pěkná. Řada Napa Valley je jakoby „základní“ pod jménem Robert Mondavi Winery, stejná parta ale vyrábí pod značkami Twin Oaks a dalšími i mnohem jednodušší vína. Na jejich webu najdete k této konkrétní lahvi hromadu informací, přeložím jen část. Odrůdově, ač na vinětě se skvěje Cabernet Sauvignon, jde o směsku 85% Cabernet Sauvignon, 5% Cabernet Franc, 5% Merlot, 2% Petit Verdot, 2% Malbec, 1% Syrah. Dalších odrůd je do limitu 25%, takže láhev může nést označení čistě Cabernet. (V USA můžete narazit i na označení „Meritage“, spojení slov merit a heritage, v zásadě jde o směsku ve stylu „Bordeaux“ z minimálně dvou odrůd, kdy žádná z nich nemá více než devadesátiprocentní podíl; pokud by Mondaviho Napa Cabernet aspiroval na označení Meritage, musel by vyřadit odrůdu Syrah) Hrozny pocházejí z AVA (apelace, American Viticultural Area) Oakville (ze 47%, většina pak z již docela slavné vinice To Kalon, která je i na fotce níže), AVA Stags Leap District (23%, přes polovinu z vinice Wappo Hill) a z dalších vinic v Napa Valley (30%). Sběr hroznů ruční za chladného rána, fermentováno v kombinaci nerezových a dubových tanků, 29 dní macerace na slupkách, 14 měsíců zrání ve francouzském dubu (20% nové dřevo). Ročník 2005 byl prý nezvykle chladný a deštivý, hrozno se sbíralo i o měsíc později než obvykle a paradoxně tak mělo možnost vyzrávat déle a rovnoměrněji než je běžné, což mělo napomoct vyváženosti i aromatice. No další ochlazování v Napa asi očekávat nemůžeme, ale nejspíš by mělo na jejich vína docela kladný vliv :o)

to_kalon
Zelená láhev tvaru Bordeaux, jen lehce zkosená. Kovová záklopka, plný slušný korek. Hlubší barva, temná ale ne úplně neprůhledná, jen lehce nazrálá na okrajích. Hned po otevření výrazná explozivní ovocitost (klasický černorybízo-borůvkový mix), trocha čokolády, černá oliva, to vše novosvětsky mladé, vlezlé, ostré, s kupou alkoholu a divné „kuprexit“ vůně. I v chuti dost ostré a nevyvážené. Co jsem taky měl čekat, že jo? Víno putuje na pár hodin do karafy a příběh se nám trochu mění. Stále temně ovocité, ale mnohem vyváženější se spoustou dalších aromat dotvářejících komplexní dojem. Výrazná krásná vůně černých oliv, hořké čokolády, koření a trochu „syrahové“ kůže. Stále mladičké, ale moc příjemné. V chuti plné, bohaté, pěkně suché se šťavnatou sladkostí ovoce, tříslo výrazné ale sladší a pěkné, slušná délka a i přes vysoký alkohol až překvapivá pitelnost a hodně kyselin. Dost zvláštní je efekt u vůně - když sklenkou zatočíte, tak vás do nosu praští alkohol a nepříjemná ostrost, ale pokud prostě po chvilce přivoníte ke kalichu, ve kterém se mohla aromata v klidu hromadit, je to nádherná komplexní vůně. To víno je na cestě, bez problému vydrží další roky a bude zrát do krásy, ale už teď je to nabušená a moc povedená záležitost z takové té kategorie 90+ dle US vinných magazínů :o) Za tři stovky nákupu nelituji (a cenu považuji spíše za více než podezřele nízkou) a nejspíše i koupím další lahve a uložím na pár let. Příznivcům koncentrovaných cabernetů nelze než doporučit…

Zobraz celý článek...

středa 10. února 2010

Bourdain, bio logo, stoletá whisky, apelace na NZ a pár dalších drobností

bourdain_prase Anthony Bourdain, autor (i mnou) velmi oblíbené knihy Důvěrnosti z kuchyně či Šéfkuchař na cestách, průvodce v televizní sérii No Reservations, ve které objíždí celý svět a chutná místní speciality, dorazil před pár měsíci do České republiky (či spíše Prahy s drobným výjezdem na Šumavu). Jak naši milou vlast divákům Travel Channel představil? V zásadě jim sdělil, že ač tu kuchyně byla dost zmasakrována komunisty, tak se nám daří udržet pár tradic a lze nalézt hromadu zajímavých věcí. Bourdain je ochlasta (+ vyléčený feťák, vtipné je video kdy „smaží“ několik tun kokainu) a závislák na vepřovém, ČR je až poněkud karikujícím způsobem zobrazena v podobě „ráje“ právě pro lidi tohoto typu (v jedné chvíli i Tony říká „budu potřebovat transfůzi ze zeleniny“). Pivo teče proudem, vepřové se jí několikrát denně v neuvěřitelných porcích, prasata jsou pravidelně porcována na zahrádkách okolo Prahy a panáků se u toho vypije… no nepočítaně. Chudák Zdeněk Pohlreich, provázející Tonyho v jedné kratší části pořadu (ukázka), musí sledovat, jak si užívá klobásy a smažák s tatarkou u stánku na ulici. Tony je štěstím bez sebe, že tu něco tak úžasného máme. Jistě, proběhne i večeře v La Degustation a je zobrazena i současná domácí vysoká gastronomie, ale gró sdělení je vepřové, pivo, slivovice, pivo, pivo, vepřové, vepřové, vepřové, guláš, pivo, pivo, pivo, ráno mi bude těžko a budu se nenávidět za pivní pomazánku, pivo, vepřové. Vegetarián sem nikdy na výlet nepřijede :o) Celý pořad už je na YouTube, udělejte si názor sami. Netvrdím, že z velké části vlastně neříká pravdu, jen je to celé takové až zbytečně přehnané. Každopádně mne dokoukání pořadu donutilo vyrazit na oběd a dát si vepřové. A pivo.

V Neměcku se chystají udělat most přes Moselu, ve Francii zase byla (a kdo ví, jak je to teď) v plánu dálnice skrz vinice v Margaux a teď nově i TGV linka mezi révou v Graves. Je to boj! Mnohem příjemněji zní zpráva, že na Antarktidě našli více než sto let staré lahve s whisky McKinlay (a dvě lahve bourbonu) patřící expedici Ernesta Shackletona. Takhle dlouho „on the rocks“, to je věc :o) Současný majitel palírny se prý degustacemi pokusí „získat původní recept“, což je tak nějak dost kravina (ve hře je použité obilí, tvar destilačních kotlů, typ sudů, doba a místo zrání…), ale jistě výborný marketingový tahák. Na Veltlínu zase vyšel fajn článek „Burgundské není víno, je to tekutina k přípravě omáček“, ve kterém najdete pár historických citátů o odvěkém sporu Burgundska s Bordeaux. Sám mám na tohle téma rozečtenu knihu „Bordeaux, Burgundy: A Vintage Rivalry“, až ji dorazím, určitě se podělím o detaily. A na Novém Zélendu prý dozrál čas po pořádný apelační systém, nějakou variaci na Cru dělení z Burgundska. Nějak vám nevím, apelace jsou jistě super věc a Francii to svého času hodně pomohlo. Ale novozélandská vína se zatím prodávají dobře i bez toho a stálé probíhá prudký rozvoj, experimenty a hledání té správné a nejlepší podoby. Začít v takové době celé oblasti svazovat nějakými jasnými předpisy „takhle se to musí dělat a ne jinak“ by mohla být velká škoda. Co myslíte?

bio_logo Máme nové evropsko-unijní „bio“ (organická produkce) logo, brzy bude povinné na všech produktech do této kategorie spadajících. Vzešlo z hlasování mezi třemi návrhy a zvítězilo naprosto jasně, s 63% hlasů. Možná je to takový malý Rorschachův test a krásně ukazuje, na co průměrný člověk myslí. Taky vám to děsně připomíná jeden oblíbený vulgární kosočtvercový piktogram? Třeba tím chtěl někdo naznačit, kam se celé „bio“ ubírá a že nás čekají těžké časy, až se začne masově proflakovat na veřejnost, kdo všechno podváděl. No uvidíme. Od července na krabičkách, nálepkách i lahvích.

Což mi připomíná, že Dr. Jamie Goode (www.wineanorak.com) má na svém webu moc hezkou práci „Sustainability, organics, biodynamics – new scientific perspectives on viticulture“, kterou původně přednesl na novozélandské konferenci Pinot Noir 2010. Pro všechny zájemce o tenhle směr vinaření doporučuji k přečtení. Celý „boj“ za návrat k přírodnějším a méně agresivním způsobům vinaření (jen tak pro zajímavost… není sexuální matení škůdců pomocí feromonu taky dost velká sviňárna? :o) mne baví a je fajn, že čím dál víc lidí se o to zajímá (potěšila i reklamní bednička naturálních vín, která je teď propagována na Cuketce). Jen občas přistane otázka typu „Dotaz neznalého: v čem je rozdíl mezi šlechtěním vína a šlechtěním kvasinek... pro výsledný produkt to má přece rovnocenný význam, ne?“, kdy si člověk musím připustit, že celé ty viniční výsadby s často hektary monokultury v kuse, ač vytvářejí vizuálně moc pěknou krajinu, vlastně nic přirozeného a původního nejsou a vůbec je to složitější, než bychom si přáli.

Zobraz celý článek...

úterý 9. února 2010

15x Maďarsko – od Olaszrizlingu po Bikavér

somlai_furmint_2007_takacs V posledních týdnech jsem trochu častěji zabrousil k vínům z Maďarska, zde na blogu pak především články Maďarský desetiboj ve Viničním altánu a Frankovka z Villány. Ještě i dnešek této zajímavé zemi věnujeme, však si to zaslouží. Už v osmnáctém století měli něco jako apelační systém (klasifikace vinic v Tokaji začala dokonce v letech 1830), šlo o zemi pokrokovou s hromadou zajímavých unikátních odrůd a nebýt masakru, který v jejich vinařství způsobil komunismus, asi bychom o nich slyšeli mnohem častěji. Vzhledem k tomu, že vám tam jako aperitiv běžně nabídnou pořádně ostrou „pálinku“ a kuchyně s hromadami tuku a koření rozhodně neaspiruje na označení „dietní a lehká“, nelze očekávat vína lehounká a jemná (byť i taková se najdou), ta by se u jídla neměla příliš šanci prozradit. Dnes si prolétneme několik vinařských oblastí na celkem patnácti vzorcích. Bude to spíše o degustačních poznámkách a dojmech okolo, nějaké zásadní encyklopedické poznatky neočekávejte :o) Degustující osazenstvo dostávalo vzorky naslepo (odtajněno bylo vždy po zapsání poznámek a krátké diskusi), já bohužel věděl co piju a navíc měl o trochu méně času si vše v klidu zapsat, ale poznámky snad úplně scestné nejsou. Snad se přidá se svým komentářem i někdo další.

madarsko_bila
Gál Tibor Sauvignon Blanc 2008
(Eger, 139,- Kč) prezentoval úplně stejný problém, jako u Chardonnay stejného vinařství dříve. A totéž, ještě mnohem silněji, se opakovalo i u jejich Egri Bikavér 2005 (vzorek zařazen „mimo soutěž“). V aromatice se objevuje taková až lehce „korková“ sklepní zatuchlinka, která mne hodně ruší. Bylo to ve všech čtyřech lahvích, která jsem měl tu možnost chutnat. Pod nánosem této pavůně se v Sauvignonu skrývala uměřená příjemná květinovost a svěžest. Chuť pak byla suchá, s hromadou výrazné kyseliny, ale dobře postavená a s delší dochutí.

Figula Olaszrizling 2008 (Balaton, 168,- Kč) jsem tu již popisoval, vůbec ochutnávka byla z větší části postavena na vzorcích zakoupených od Vinorum. Na úvod lehce zaprděné (i když byla láhev otevřena dostatečně předem), ale jde snadno vymíchat. Svěží, lehce kořenité, medové, fajn. V chuti suché, čisté, lehké, svěží, minerální, opět medové a docela dlouhé, veskrze příjemné pití. Nesetkalo se (moc nechápu proč) s nějak zásadně kladným přijetím a v lahvi ho ještě dost zbylo, projev si udrželo bez problémů po dva dny.

madarsko_korky
Chateau Dereszla Tokaji Dry 2007
(Tokaj, především Furmint s lehkým doplňkem Lipoviny a Muškátu, 219,- Kč) je představitelem suché Tokaje od jednoho z mnoha moderních (a experimentujících) vinařství se zahraničním kapitálem, v tomto případě francouzským. Víno výrazně aromatické, opět medové a s takovým lehce „tramínovým“ (styl přezrálých květin a ovoce) štychem, zajímavé. V chuti suché, čisté, plnější, minerální, květinové, dostatek kyselin a teplejší dochuť s výrazným alkoholem.

madarsko_napbor St. Andrea Napbor 2007 (Eger, hlavně Chardonnay + Pinot blanc a Lipovina, 187,- Kč) již tu též bylo, páteční degustační poznámky mluví o sladším barikovaném ovoci ve vůni, lehce karamelu a mineralitě, ale sudu příliš výrazném. V chuti pěkně suché a výrazné, dost kvalitně zapracovaných kyselin, hromada dřeva, příjemná délka s lehkou hořčinkou jakoby připáleného karamelu. Nejsem si jist, co přesně se dřevem udělá čas (docela bych tomu dal šanci), stále to není vyložené „oak monster“, pro mne ale sudovina dominuje příliš.

Hollóvár Furmint Somlai 2007 (Somló, 440,- Kč) je přírodní nemanipulované víno Lajose Takácse ze svahů Somló a jeho specifických půd. Zajímavé věci píší na Vinorum, krásnou zpověď o zamilování se do této oblasti má na webu Bogdan Trojak. V barvě tekuté zlato. Vůně velmi intenzivní, nádherná, bohatá, komplexní, minerální, lehce oxidativnější, se zvláštním mixem všeho možné, nezvyklou kovovostí a celkově špičková a omamná. V chuti suché, silné a důrazné, extrémně bohaté, dlouhé s decentní hořčinkou, propracované. Neuvěřitelné. Nijak těžké či přezrále utahané, 15% alkoholu v tom působí tak nějak „samo sebou“. Svérázný kousek, pro mne vrchol večera.

madarsko_jemine St. Andrea Akutyafáját 2007 (Eger, Frankovka 60 % + Merlot 22 % + Pinot Noir 18 %, 158 Kč) tu opět již bylo a i tentokrát mne bavilo. Jiskřivý rubín v barvě, svěží ovocitost, příjemné lehounce sudové, sladší, peckoviny, fajn. V chuti pak suché, něco třísla, více kyseliny, trochu tvrdší, spíše lehčí a skvěle pitelné, dostatečná délka. Takové dobře udělané „každodenní pití“.

Weinhaus ltd. Cabernet Sauvignon Duna-Melléki 2008 (35,- kč v Bille) byl zařazen jako „ringer“, něco mimo běžnou kvalitu vzorků, co má vzbudit pozornost. Mělo reprezentovat taková ta superlevná maďarská vína z hypermarketů a večerek, které té zemi zrovna dobré jméno nedělají. Barva chemická fialka, nepřirozená. Ve vůni ploché, spíše nevýrazně ovocité. V chuti suché, kyselejší ovoce, lehké a takové standardní „uni“ červené. Degustující naslepo se shodují na „alkoholizované šťávě“ či spíše nějaké běžné levné sudovce. Tak nějak jsem doufal, že propadne úplně (taková cena s lahví, špuntem, dopravou a maržemi všech zúčastněných prostě nepůsobí důvěryhodně).

madarsko_pinot_noir St. Andrea Pinot Noir 2006 (Eger, 199,- Kč) potěšil příjemnou barvou a fajn teplejší pinotovou vůni, možná lehce „šablonovitou“ a pro mne pocitově někde u Moravy s kapkou Nového světa. Drobátko zeleninové, dost třešní, decentní tóny lahvového zrání, fajn. V chuti suché, čisté, ovocité s tak akorát kyselinou, drobet třísla, slušná délka. Dobře postavený čistý a pěkně pitelný Pinot, byť pro mne trochu bez něčeho navíc. Ale jen kdyby alespoň takhle vypadala Morava při stejných cenách… :o) Bohužel nevyšlo srovnání s Weninger Pinot Noir 2005 (Sopron, 428,- Kč). Tohle víno znám dobře a před pár měsíci mne opakovaně nadchlo, pěkný popis je i na webu dovozce. Bohužel tahle láhev byla, k mé velké lítosti, trochu rozjetá. Prozradilo to už i nalévání, kdy jedna část měla rubínově jiskrné víno a ta druhá tmavší kalný džus. Lehká rozkvašenost a zaboudlina (byť pod tím šlo objevit dost příjemnějších věcí, k ideálu to mělo daleko), prostě škoda. Musím zařadit znovu na nějakou další ochutnávku.

madarsko_kekfrankos Ráspi Kékfrankos 2007 (Sopron, 228,- Kč) byl pro mne jeden z objevů minulé ochutnávky, moc fajn naturální Frankovka ze starých keřů. V barvě nijak zvlášť hluboké, ale svůdně rubínové. Vůně jemnější ovocitá s trochou koření, decentní, elegantní a nevtívará, ale přitom okouzlující. Možná lehce zelenější a trochu občas zazlobí alkohol. V chuti suché, dost kyselin, trochu tvrdší, minerální, nekomplikované fajn pití, kterému chce věnovat čas a hrát si s ním.

Pfneiszl Kékfrankos Cool Elegance 2004 (Sopron, 425,- Kč) se pro mne stala zajímavým srovnáním s Cabernetem stejného vinařství a ročníku. Temná lehce nazrálá barva, velmi výrazná vůně, hodně zvláštně sladce ovocitá. Zajímavé, exotické až do liči, které bych v červeném nehledal. Suché a bohaté v chuti, trochu tvrdší, pěkně nazrálé se stále ještě přetrvávajícím příjemným tříslem, komplexní s lehce karamelkovým koncem. Aromaticky netypická, ale jinak moc fajn záležitost.

madarsko_bikaver St. Andrea Hangács Bikavér 2007 (Eger, Merlot 42 % + Kékfrankos 24 % + Cabernet Franc 24 % + Pinot Noir 10 %, 347,- Kč) je býčí krev mladších výsadeb jedné vinice, Hangács. Temné, byť stále ještě ne neprůhledné. Očividně mladé a poněkud sevřené, ale komplikovanější, složitější živočišnější záležitost, vrstevnaté, zajímavé. V chuti krásně suché, plnější, kyseliny a třísloviny, dobře zakomponované dřevo, bohatost, vyzrálost hroznů i počínající vliv ležení v lahvi, dlouhé. Nadprůměrně zajímavé pití, spojení odrůd přináší příjemné vyvážení měkčího ovoce i tvrdší důraznosti.

madarsko_tokaj Tokaj Kereskedőház Tokaji Szamorodni 2002 (Tokaj, 199,- Kč za 0.5l) jsem zakoupil jako ukázku běžných slaďáků, které lze získat po různých večerkách. Tmavší hnědozlatá barva, ve vůni sladší a decentně jablečně naoxidované, spíše jednodušší. V chuti sladké, opět spíše jednoduché, kyselina cukr pěkně vyvažuje, opět ale znát oxidace. Skoro jistě bylo dříve lepší, pobyt v regálu mu nepřidal.

Chateau Dereszla Tokaji Aszú 5 puttonyos 2003 (Tokaj, 685,- Kč za 0.5l) je přeci jen trochu jiná kategorie. Barva překvapivě nijak hluboká. Bohatší a komplikovanější vůně, sladká, kořenitě medová s citrusy. V chuti snad až příliš uhlazené, citrusové, medové, dlouhé a fajn, ale hodně, hodně sladké, kdy se kyselina snaží vyvažovat, jenže to úplně nezvládá. Dříve chutnaný ročník 2000 mi přišel v tomto směru mnohem harmoničtější, i toto je však nadprůměrně dobré (dost záleží na vašem vztahu k cukru).

madarsko_lahve
Teď si dám od Maďarska na chvilku oddych, ale pro příště bych to viděl na průlet červenými z oblasti Villány. Maďarsko toho má hodně co nabídnout. Páteční ochutnávka mne minimálně nakopla k tomu, že musím zkusit více vín ze Somló, ideálně se tam rovnou zajet podívat. Uf, další vlaječka zapíchnutá do mapy…

Zobraz celý článek...

pondělí 8. února 2010

Historka s Lafitem

lafite_rothschild_1993 Château Lafite Rothschild.  Legendární červené víno štěrkopískových půd Pauillacu, jedné z nejslavnějších částí Bordeaux. Premier Grand Cru Classé z klasifikace roku 1855 a do dnešních dnů se držící mezi těmi nejlepšími a nejdražšími víny. Láhev Lafitu často obchází sny vinných nadšenců, naprosto pravidelně však plní sklepy vinných investorů. Lafite, nejen díky své oblibě v Asii, ale i pro dlouhověkost a možná i stovky ročníků plných zákazníků slavných jmen, je asi nejkřiklavějších případem vína, které je snad více obchodováno než pito, vlastně především o Lafitu je i zábavná kniha o „octu pro miliardáře“. Na trhu jsou ho hromady, však ho ročně vyprodukují klidně i více než dvacet tisíc bedýnek a jen přes Berry Bros. & Rudd, tradičního britského obchodníka s vínem, se jich týdně prodá v průměru padesát, ale jsou dny (a to nepočítám kampaň En Primeur), kdy podobný počet protočí denně. A stejně se to víno skoro nepije, jen převáží z místa na místo a přeprodává. I proto jsem prostě pozvání na sklenku nemohl odmítnout.

Kolega z práce dostal od kamaráda láhev ke čtyřicátým narozeninám a začal se mne trochu vyptávat, jestli to víno už může otevřít, jak ho skladovat a tak podobně. Pokusil jsem se mu dodat co nejvíce informací a mé „psí oči“, když jsem mu je přednášel, asi nešlo přehlédnout. O pár dní později mi pak sdělil, že ten jeho kamarád dorazí na návštěvu a víno otevřou spolu a pokud chci, mohu se též zastavit ochutnat. Hurá! I připravil jsem si své degustační sklo (pocit trapnosti, že si do něčí domácnosti nesu vlastní skleničku a cosi tím naznačuji, už jsem dávno začal ignorovat), přibalil dvě fajn vína (červené zajímavosti z Moravy, „soupeřit“ s Lafitem nějakým dalším Bordeaux se mi nechtělo) a vyrazil.

lafite_papir

Otevíranou lahví byl ročník 1993, který se (krom dost vysoké sklizně a relativně nízkých cen, za jaké vstupoval na trh) „proslavil“ mimo jiné tím, že v září docela dost pršelo, konkrétně o 303% více než byl třicetiletý průměr. Vzniklo mnoho slušných vín, ale obvyklá kvalita nijak špičková nebyla. Lafite v tom roce připravil „úspěšné víno“, alespoň tak pravil Robert Parker, který jej ovšem zároveň nezařadil do výběru těch nejlepších z Pauillacu, a udělených 88 bodů je hodnota, kterou často posbírá i jejich druhé víno, Carruades de Lafite. Každopádně ten ročník by měl být právě teď bez problémů k pití a ač nejde o nějaký jejich zásadní úspěch, cena se stále pohybuje v hodnotách 5000+, spíše k deseti tisícům za láhev. Obludné.

Ale tenhle zápisek jsem začal psát z jiného důvodu a pevně doufám, že se mnou kvůli tomu pár lidí nepřestane mluvit. Šlo mi o to, jak též může vypadat degustace vína. Možná jsem přecitlivělý, možná z otevírání nějakého velkého vína dělám zbytečnou vědu. Ale co, každý máme nějakou úchylku. Tak já teda začnu. Už to, že kolega (i další účastnící toho večera) kouří, mi na náladě nepřidalo. Zápach hořících cigaret je jedním z aromat, které k ochutnávání vína nepotřebuji. Stejně jako občerstvení v podobě smažených hranolek a cibulových kroužků myslím k vyzrálému Bordeaux nepatří. Ale co, však je jíst nemusím, že jo. Večer pomalu plynul a čekalo se na opozdilce v podobě štědrého dárce vína, který stále nešel. Po hodině a půl zpoždění, kdy už jsem si notně ožmoulal svou sklenku, konečně kolega svolí, že si trochu nalijeme.

Víno má na 17 let překvapivě tmavě švestkovou barvu s jen dost decentními známkami lahvového zrání. Vůně je na první očichnutí spíše chladnější příjemné Bordeaux. Stále ještě rybízově ovocité, výrazné ale rozhodně ne nějak přestřelené, tak akorát. Trocha zeleninových tónů a poměrně velká spousta u Lafitu typického „tužkového“ aromatu. Obvykle se mluví o vůni tužky čerstvě ořezané i s tuhou, já cítil především ze školních let dobře zapamatovanou vůni tužky rozžvýkané. Víno se ve sklence znatelně mění, objevuje se celkem dost jemnějších aromat a směrů (třeba náznak lékárny), zábavné. Nic mohutného, ale v té uměřenosti ani nějak zásadně komplikovaného či bohatého, i přes změny při míchání. V chuti spíše středního těla a jednoduše pitelné, dost kyselin, trochu trpčí, mineralita, vyváženost a slušná délka. Fajn pití, ale nic zásadního. Upřímně bych naslepo tipoval spíše o dost mladší víno z nižších řad Cru Classé žebříčku či nějaké povedené druhé víno z běžného ročníku. Když víte, co pijete, věnujete obsahu sklenky dost času a je to vlastně moc zajímavé. Ale mám obavu, že velkou část kouzla tvoří autosugesce a touha pít výjimečné víno, kterým by Lafite měl být, byť v této konkrétní lahvi o nic zásadního prostě nejde (ale kdo ví, zrovna bylo v plném proudu jedno z biodynamicky důležitých období, tzv. „root day“, který ovšem prý k degustaci vína není moc vhodný).

Paradis_Casseuil_2003 A konečně doráží i další host. A na úvod mne naprosto uzemní prohlášením, že jelikož to víno, kterým kolegu obdaroval, je dost staré a mohlo by být zkažené, taky raději přinesl ještě mladý ročník. Užíval jsem si svou sklenku, pokoušel nepronést nic na téma lahvové zralosti velkých vín (se speciálním ohledem k vínům postaveným na Cabernetu Sauvignon) a těšil se hned na dva ročníky pro mne jinak prakticky nedostupného vína za jeden večer. Týpek si nalévá Lafite a bez nějakého většího zkoumání křiví obličej a prohlašuje, že je to ploché, nudné, nezajímavé a za ty prachy teda fakt nestálo, že podobné věci kupuje za deset euro. A víno je tedy nejspíš už opravdu moc staré. A žádá otevřít mladý ročník a nechat jej pár minut nadechnout. Sleduji láhev ročníku 2003 na stole a tentokrát se už neudržím a tiše oznamuji, že jde tak trochu o jiné víno. Týpek zkoumá vinětu, na které se skvěje Château Paradis Casseuil s podtitulkem Domaines Barons de Rothschild (Lafite), tedy víno od stejné rodiny (respektive investiční společnosti s majetky jak v Bordeaux, tak třeba i v Chile) jako Lafite, ale v zásadě spíše základní záležitost na normální pití z oblasti Entre Deux Mers. Týpek popadne Lafite a se slovy „a co teda bylo to předtím….“ jej začne zkoumat. „Aha, Lafite, hmmm…“. Snažím se nerozesmát a problematiku „stejný majitel, jiné pozemky, úplně jiné víno“ vysvětlit, ale nejsem si jist, zda můj komentář padá na úrodnou půdu. Co naděláte, viněty jsou si trochu podobné, na obou je nápis Lafite, to si spletete snadno :o)

rano_praha_2
Naléváme Château Paradis Casseuil 2003, víno tmavé barvy, výrazné „moderní“ ovocité vůně, šťavnaté, plnější, s výraznějším tříslem a celkem hutné. Ale zároveň dost jednoduché, šablonovité a ničím nepřekvapující, po každém zatočení sklenkou prostě víte, že přivonění nabídne naprosto stejný profil jako předtím. Týpek odlévá Lafite, je nadšen čerstvě přinesenou lahví, má svůj důkaz vyšší kvality mladého vína a navrhuje celou láhev toho zkaženého vzorku vylít, čemuž úspěšně zabráním. Lafite zůstává osamocen. Dopíjím obsah sklenky, balím ji do krabice, tiše se loučím a s cigaretami načichlým oblečením vyrážím domů. Druhý den začíná úžasnými efekty na obloze a v kanceláři pak dostávám nedopitou láhev Lafitu. Snad abych si dobře zapamatoval, že ochutnávka vína může vypadat úplně jinak, než jsem zvyklý ze setkání s vinně postiženými přáteli.

Zobraz celý článek...