Maďarsko je země, o které tu nepíšu zrovna moc často, ale v poslední době jsem narazil na několik opravdu úžasných vín (a rozhodně nešlo jen o Tokaj) a mám pocit, že se jim začnu věnovat mnohem více. Pravda, nejde o objevy ve stylu levných a přitom velkých vín, pokud to víno nadchlo, tak mělo i odpovídající cenu. Přesto si pozornost zaslouží. Na úvod jedna Frankovka, konkrétně Kékfrankos Prestige 2004 z vinařství Gere z nejjižnější maďarské oblasti Villány (směs z vinic ve svazích Kopár a Várerdö). O Villány v souvislosti s jejich červenými ještě všichni hodně uslyšíme a já se rozepíší více u další lahve (Pinot Noir, už mám skoro dopsáno). Atilla Gere vinařství vybudoval až v roce 1991 (s modernizací v roce 2002), nejde tedy o nějaký vyloženě tradiční podnik, každopádně se velmi rychle stal jedním z těch slavnějších a úspěšně exportujících. Asi především díky špičkovému cuvée bordeauxského typu Kopár a čistému Merlotu pod jménem Solus (oboje připravováno jen v dobrých ročnících).
Toto středně velké rodinné vinařství připravuje i jednoduchá ale spolehlivá levná základní ovocitá vína (i z nakupovaných hroznů), která lze najít v supermarketech, a vůbec má více kvalitativních řad (obecně tenhle systém moc nemusím, co ovšem naděláte). Dnes ochutnávaná Frankovka je z řady „estate“, tedy jejich vlastní vinice, nízké výnosy, ruční sběr a tak podobně. Krom světoznámých odrůd jako Merlot, Cabernet Sauvignon, Syrah či Pinot Noir, nebo odrůd blízkých nám z ČR (Modrý portugal, Ryzlink vlašský, Frankovka) Atilla Gere začíná experimentovat i s hromadou polozapomenutých místních unikátních záležitostí (Bakátor, Purcsin, Csóka, Balafánt, Kékbajor), letos by z nich měl zpracovat první vína. Vinařství Gere spolupracuje na několika hektarech s Franzem Weningerem, špičkovým vinařem z regionu Sopron a hospodařícím též v Burgenlandu, i o jeho vínech tu ještě bude řeč. Každopádně Gere má dost dobré webové stránky, pokud máte zájem o hromadu různých detailů, od vinic po videa z vinařství, vřele doporučuji.
Gere Kékfrankos Prestige 2004 se skrývá v zelené lahvi bordó tvaru, s plastovou záklopkou a poměrně kvalitním plným korkem. Barva je vyšší temně višňová, decentně nazrálá a v lahvi jsem objevil i něco depotu. Vůně potěšila nazrálým a překvapivě bohatým projevem, temně ovocným, s grafitovou mineralitou, takovým stylem Bordeaux z chladnějších let, který je ještě podpořen velmi podobně působícím dřevem. Lehounce vyskakuje alkohol a vůbec takové mírně těkavky a aroma zákvasu na pálenku z peckovin. V chuti suché, ovocité, středně plné a vyvážené, s příjemnou kyselinou, byť tedy trochu trpčí (ale nějakou vyloženě tvrdou frankovku nečekejte). Trocha kořenitosti – skořice s tečkou pravé maďarské papriky na závěr. Stále dost tříslovin, ale takových poněkud sušších. Dobře udělané víno, příjemné fajn pití, chybělo mi tam ale něco navíc. Naslepo bych skoro jistě tipoval běžnější druhé víno nebo Cru Bourgeois ročníku 2004 z Bordeaux, kterých mám doma docela dost a na dost podobný a lehce „vyschlý“ projev u nich narážím pravidelně. Zkušenosti s touto lahví nelituji, ovšem v Maďarsku mne přišla na 5300HUF, tedy nějakých pět stovek, a to je hodně…
