Vlakové a supermarketové Rakousko

Jak už jsem zmínil v úvodu včerejšího článku o burgenlandských červených, tak jsem ho sepisoval ve vlaku do Rakouska. A dokončoval ve voze rakouských drah z Lince do Salzburgu, konkrétně v jídelním voze. Jako na potvoru bylo na lístku právě i nějaké to červené z místa, o kterém jsem zrovna psal. A ne ledajaké, nabízí poloviční láhev biodynamické Frankovky od Franze Weningera a též Zweigelt 2016 od dalšího špičkového producenta, Weingut Umathum z Frauenkirchen. Trochu jsem se tu o nich zmiňoval už v minulosti. Zweigelt je mix mladších a starších výsadeb, fermentace a macerace okolo dvou týdnů, zhruba rok zrání ve starých sudech. Láhev uzavřena šroubem. Pěkná čistá rudá barva. Čerstvá, hodně svěží mladistvá vůně, třešně a maliny, dotyk kořenitosti připomínající pepř. Suché, šťavnaté, poměrně hodně kyselin, lehce svíravé, ovocnost kopíruje vůně, je to docela chlastací, výborně pitelné víno. Nic složitého, ale precizní kousek a do vlaku dobrý, navíc k tomu měli i pěknou skleničku. Občas se mne lidé ptají, jak to můžeme vydržet (hlavně s dětmi) bez auta. Inu… kultura cestování se prostě už trochu zlepšuje :-)

Tři burgenlandské hvězdy a především Frankovka

Sedím ve vlaku do Rakouska a přišlo mi to jako ideální příležitost k sepsání poznámek z nedávné ochutnávky tří producentů z Burgenlandu zaměřené na jejich zásadní červená vín. Šlo o lahve z nabídky dovozce Víno Víno Víno, vše vinaři jedoucí v bio(dynamice) / naturálně, jména patřící k tamní špičce a o všech na webu dovozce najdete. Ochutnávka byla neřízená ale se zasvěceným komentářem Vojty Matějky a Tomáše Matějíčka, probíhala v prostředí kina vinárny Bokovka a byla možná ještě trochu komornější než dovozce čekal, což na druhou stranu umožnilo vína tak trochu i popíjet a vracet s k nim, nejen projet na jednom degustačním vzorku. A to vždycky potěší :-)

Dolcetto, Tempranillo a Blaufränkisch

Dnes to budou tři rozdílná červeniska, která jsem otevíral v uplynulých dnech. O vinařství La Ca' Növa už jsem se tu rozepisoval při chutnání jejich Barbaresca z různých tratí a později tu byla též Barbera, dnes přišla řada na Dolcetto d'Alba 2017. Hrozny pochází z několika různých vinic v okolí obce Barbaresco, fermentují spontánně v nerezu, zrání taktéž jen nerez asi půl roku. Láhev klasika Albeisa, kovová záklopka, DIAM korek. Čerstvá, svěží vůně evokující především červené ovoce, jahody, lehce kořenitá, mile přístupná ale zároveň hlubší než základní vína téhle odrůdy. Suché, šťavnaté, s pěknou kyselinou, středně plné, tříslovin celkem dost ale na pitelnosti nic neubírají, pěkně postavené, vyvážené, sympatické víno. Problém vidím jen v tom, že u dovozce je rozdíl v ceně tohohle a jejich znatelně serióznější a výtečné Barbery příliš malý :-) Je to samozřejmě jiné víno a poslouží jiným účelům, ale pro mne má už v téhle cenové kategorii příliš velkou konkurenci. Každopádně na Prague Wine Trophy si odneslo titul regionálního šampiona, takže se očividně líbilo velmi.

Nesířené Družstvo a dvě bílá

Dnes ve čtyři začíná (a nejspíše do ranních hodin se protáhne) další Družstvo, pít se budou nesířená tichá vína, úplně suché bubliny a jeden špičkový cider. I z tohohle důvodu jsem v poslední době chutnal a pil víc nesířených vín. Zážitky… různorodé. Od příjemných přístupných zábavných vín, přes věci nic moc a kousky naprosto otřesné a vadné, po (výjimečně) velké špičkové víno. S jedním z producentů jsem si psal, polovina jeho vín byla právě vadná. Dozvěděl jsem se od něj, že úroveň těkavek co tam má mu přijde v pohodě. A že myšinu bohužel necítí, u svých ani cizích vín, takže v tomhle ohledu nemůže sloužit. U ultra naturálního producenta, naprosto nesířených, myslím trošku nevhodná diagnóza. A praktický příklad „naturálních vín“, které těm poctivých dělají špatné jméno. Pevně věřím, že dneska večer předvedeme to výrazně lepší a chutnější spektrum nesířené produkce. V nejhorším alespoň nepůjde úterní bolest hlavy na síru svádět :-) Následující dvě vína tam sice nebudou, ale v uplynulých dnech jsem je popíjel s chutí.

Šardonka v podmínce

„To by v Burgundsku nikoho nenapadlo!“ Tahle věta se ozve pokaždé při debatách o vínech z odrůd a/nebo způsobů přípravy pro určitou oblast netradičních, tedy hlavně pokud jde o prestižní apelaci, kde prostě „nedává smysl“ dělat něco odlišného. Prostě v Burgundsku u seriózních vín přes Chardonnay či Pinot udělané hezky v sudech vlak nejede a jen deviant by tam dělal třeba Syrah nebo víno v amfoře! Ale kdo ví, co nám přijde normální za pár desítek let. A jaká budou v té době znění apelačních předpisů :-) Dneska se mrkneme na víno, které je doslova „v podmínce“, ostatně se tak i jmenuje. Zatříděno jako pouhé Côtes de Jura, ač hrozny pocházejí z na západ orientovaného svahu u Menétru-le-Vignoble. Jsme tedy v srdci legendární apelace Château-Chalon, kterou by ovšem mohlo víno nést jen v případě, že by šlo o odrůdu Savagnin a klasické dlouhé zrání pod flórem. Jenže je vyrobené burgundskou cestou, v dolévaných sudech, a především ze starých výsadeb Chardonnay. A až keře zahynou nebo bude nutné je vyklučit, právě Savagnin je také nahradí. Tamní Chardonnay je tedy podmíněně odsouzeno. Bénédicte & Stéphane Tissot (Domaine André et Mireille Tissot, o jejich vínech jsem psal už mnohokrát) Chardonnay 2015 „Sursis“.

Apelační systém ČR, Rakousko rekordní a nejlepší someliér světa

Tak tu máme Přípravný výbor na vytvoření Apelačního systému ČR, skupinu schválenou usnesením představenstva Svazu vinařů s posláním „vytvoření konceptu „Apelační instituce“ a členění Apelačního systému ČR“. Prvním krokem je vytvoření dotazníku určeného především pro vinaře, na jehož základě později proběhne konference, analýzy a vůbec další potřebné kroky. V dotazníku je spousta důležitých otázek a bude mne zajímat, co z toho vlastně vyleze. Protože současný systém VOC je tak nějak… inu zrovna ideálně to nefunguje :-) Vlastně by mne zajímala i odpověď vinných nadšenců, zda vám domácí VOC něco říkají a zda na ně při nákupu vína jakkoliv berete ohled. Klidně tady nebo na FB do komentářů.

Velké nesířené Champagne

Muselo to být pro všechny dost velké překvapení. Při Champagne Battle, která se konala v Praze na konci roku 2017, spolu naslepo soupeřila klasická vína ze slavných domů a bubliny menších producentů / pěstitelů. Fungovalo to jako klasický pavouk, 15 lidí v odborné komisi hodnotilo naslepo a z každého páru prošlo do dalšího kola vždy jen jedno víno. Celkový vítěz v první kole nejdřív porazil Veuve Clicquot Ponsardin Brut Vintage 2008. Ve čtvrtfinále postoupil přes Cédrica Boucharda, Roses de Jeanne 2011. V semifinále proti němu stál Billecart-Salmon Vintage 2007 Extra Brut. A ve finále Taittinger Brut Millésime 2009. Vítězem, tedy spíše vítězkou, se tenkrát stalo Champagne Marie Courtin Concordance Blanc de Noirs Extra Brut postavené na ročníku 2012. Tedy fakt malý producent, Dominique Moreau (vinařství založené v roce 2005 pojmenovala po babičce) se zatím dostala na nějakých 2.5 hektaru, plná biodynamika, čistý Pinot Noir a víno úplně bez dozáže. A navíc s frajeřinou v podobě „sans soufre ajouté“, připravené bez síření. Tentokrát „hipsterské“ bubliny, v komisi často s lidmi co těmto stylům zrovna dvakrát neholdují, porazily elitní šampaňská jména. Jak říkám v úvodu, muselo to být překvapení :-)

Riesling z Wagramu a jihotyrolské Chardonnay

Dnes začneme ryzlinkem z Rakouska. Weingut Josef Ehmoser (web) z Wagramu a Riesling Vom gelben Löss 2017 Grossweikersdorf, tedy jejich střední „vesnická“ řada (nad ní stojí ještě konkrétní top vinice) ze žlutých sprašových půd vinic u Grossweikersdorfu (Hohenberg, Georgenberg a Kobel). Ruční sběr a selekce na vinici, fermentace a zrání na jemných kalech v nerezu. Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Citronová barva. Svěží, čistá fajn vůně, jablko a broskev, decentní krémovost, lehce vápenité. Suché, středně plné, se šťavnatou kyselinou ale nijak vyloženě přísné, pěkně postavené, slušná délka. Dotyk minerality, bezva pitelnost. Sympatické, vyvážené bílé. Nechal jsem za to ve vinotéce dovozce WeinOrt 330 Kč. Zatím vše, co jsem od vinaře měl, jelo tímhle technicky precizním stylem, aniž by působilo „vyrobeně“.

Marcarini a nejen chutné Barolo

Na konci ledna Prahu navštívil mladý Andrea Marchetti, šestá generace vinařství Marcarini (web) z městečka La Morra, aby zde na ochutnávce pořádané dovozcem VinoDoc představil jejich Barolo i další vína. Vinařství převzal teprve v roce 2015 a na práci se podílí s otcem a sestrami, ale samozřejmě (jako každá nová generace) chce tradičnímu rodinnému vinařství vtisknout svůj rukopis a přinést nějaké změny, i s těmi nás seznámil. A samozřejmě i s historií, na které staví. Vinařství dnes vlastní asi 25 hektarů pozemků, kde nejpodstatnější část tvoří vinice v prestižních cru Brunate a La Serra. Právě s Brunate začínali, v podstatě prvních sto let pracovali jen na něm, až poté se pomalu ale jistě začali rozrůstat.

Suché růžové bubliny a klasické Bordeaux

Vyrazili jsme na prodloužený víkend do Harrachova (děti možná i lyžovat budou, já jako exot běhat po okolí v břečce na silnicích), v jedné z místních vyhlášenějších restaurací Terassa jsem si včera dal růžové bubliny. Docela příjemně mne překvapilo, že zde prodávají zrovna Masia Can Mayol Loxarel "999" Rosat Reserva 2014. Navíc je to Brut Nature, z biodynamické produkce, postavený na odrůdách Pinot Noir a raritnějším červeném Xarel·lo Vermell. Samozřejmě v lístku značeno jako cava, byť jde o Clàssic Penedès, ale to bych jim odpustil. Blbě to má totiž i dovozce a chyba jde za ním :-) O vinařství jsem se zmiňoval opakovaně už dříve. Tohle víno je čistě nerez, barvu kompotovaných jahod má z několikahodinové macerace celých hroznů. Na kalech v lahvi není papírově školeno dlouho, obvykle jen 15 měsíců nebo o kousek víc. Ovšem zde datum degoržování praví až rok 2018, takže znatelně delší zrání. Ve vůni navinule ovocné, jahody, zřetelně zralejší, trochu toastové. V chuti dost výrazné kyseliny, naprosto suché, trpčí červená ovocnost, slušná délka, dotyk minerality. Přísnější kousek. Ale jsem moc rád, že současný stav na lístcích už zdaleka není jen nasládlá bohémka a obligátní Moët :-)

Vendémiaire od Doyarda s pozvánkou na stadion

V poslední době jsem narazil na několik základních (ve smyslu produkce konkrétního vinaře) neročníkových Champagne, která nabízela zážitek obvykle vyhrazený spíše výrazně vyšším řadám běžných vinařů a chutnala mi víc, než lecjaká ročníkovka. Jedním z takových vín bylo Cuvée Vendémiaire Premier Cru Brut z Champagne Doyard ze stáje Terroir Champagne, dnešní zápisek k němu zároveň využiju jako pozvánku na akci, na kterou se už fakt moc těším. O vinařství jsem tu měl celý článek a později se zmiňoval i o dalších vínech. A také o tom, že extrémně nadaný pracovitý vinař Charles Doyard zemřel roce 2017 na infarkt, v pouhých třiceti letech. Tohle víno je ještě jeho práce. Čisté Chardonnay z 80 % z Vertus a zbytek z Grand Cru obcí v Côte des Blancs, výsadby ke 40 letům staré a v organice vedené. Použito pouze cuvée, víno školeno ze 2/5 v burgundských dubových sudech nejméně pětkrát použitých, malolaktika jen z asi dvaceti procent, celkově na jemných kalech 8 měsíců než šlo na druhotnou fermentaci a zrání do lahve. Tam si poleželo přes čtyři roky, odstřeleno a dozáž 4 g/l. Jde o neročníkovku, v tomto případě je víno postaveno z poloviny na ročníku 2012 a poté rezervách dvou předchozích let.

Someliér: Prolog

Ležel v posteli a neklidně se převaloval. Nemohl usnout, přestože bylo skoro půl čtvrté ráno, jak prozradil rychlý pohled na digitální budík na nočním stolku. Vždycky hůř spal, když předchozí den strávil v tlakové komoře simulující pobyt v dopravním letadle. Ale i tohle prostě neodmyslitelně patří k tréninku špičkového someliéra. Někteří jeho soupeři ze světových klání trénovali raději ve vysokohorských střediscích s nadmořskou výškou okolo 3352 metrů, on ale moc dobře věděl, že bez simulace specifické vlhkosti vzduchu a dalších faktorů nikdy nebudou připraveni dostatečně. Jeho komora samozřejmě všechno tohle uměla. Už nikdy nedopustí, aby ho znovu dostali jako na slepé degustaci při letu z Aspenu do New Yorku, kdy nepoznal zkurvené italské Pinot Grigio, protože kvůli tlaku skoro nevonělo a chutnalo jak alkoholická voda. Teda… ne že by to obvykle bylo jinak, že jo. Kurva. PG mělo bejt to první co ho napadlo!

Bořetické Svatovavřinecké, runy z Valenice a chilské Carménère

O víkendu jsem otevřel Tři čtvrtě Svatovavřinecké 2017 (Bořetice, Čtvrtě), o vinařství jsem se tu rozepisoval už před nějakou dobou u jejich frankovky. Barva slušně tmavá, lehce mladistvý nafialovělý tón. Ve vůni kombinace krásně čisté milé peckovinové ovocnosti, spíše zralé červené plody, s výraznější zemitější linkou. Suché, čisté, lehkonohé, peckovinové, šťavnaté, vyvážené, skvěle pitelné. Mizelo to ve mně úplně samo, víno které láka k dalším douškům, s přímočarou přístupností ale ne nudné. A vlastně mne dost překvapuje, že tohle vinařství není (alespoň v bublině nadšenců do rukodělných poctivých domácích vín) známější.

Parádní Mencía a svěží Albariño

Dnes to bude zase Španělsko, dvakrát vinař Eulogio Pomares. Ten si nejprve udělal jméno v rodinném a dost populárním Bodegas Zárate v Rías Baixas, konkrétně Val do Salnés, kde po studiích v Bordeaux a Německu v roce 2000 navázal na rodinnou tradici a specializuje se na odrůdu Albariño. Zárate by určitě šlo považovat za jednoho z referenčních producentů, pokud projevíte zájem Albariño zkoumat (což lze vřele doporučit). Vinařství i přes dost vlhké klima a neustálé problémy s plísněmi posunul do organiky a zavedl pár zajímavých postupů (místo minerálních hnojiv aplikuje drcené skořápky z pobřeží, coby kompost používá řasy). Mají část starých pravokořenných keřů, která používají pro nové výsadby. V roce 2012 pak Eulogio rozšířil záběr a založil Fento Wines, menší projekt pracující s vinicemi jeho manželky Rebecy a hrozny od několika menších pěstitelů, opět s důrazem na čistou práci a typické lokální odrůdy. Stále jsme v Galicii, původ je především v Rías Baixas, Condado de Tea, ale pro jedno červené také na terasách v Ríbeira Sacra (podoblast Quiroga-Bibei).

Miliardářský sklepmistr, ukradená voda, královna a Krug, večeře z Titanicu

Francouzští miliardáři se pošťuchují, už v minulosti se porvali třeba o značku Gucci a teď si mění sklepmistry :-) Dvě zásadní clos v Morey-Saint-Denis jsou v majetku dvou z nejbohatších Francouzů. Bernard Arnault s LVMH si pořídil Clos de Lambrays, François Pinault o dva roky později kontroval s Clos de Tart. A právě sklepmistr Clos de Tart, Jacques Devauges, nyní odchází do Clos de Lambrays. Jeho roli přebírá vinař z legendární domény Château Grillet na Rhôně. Ať tak či onak u obou vinic a domén můžeme čekat rychlý vzestup cen, z již tak nepříliš sympatických úrovní.

Červená burgundská základka a chutné prosecco

V pondělí jsem tu psal o špičkovém Burgundsku, dnes se mrkneme apelačně na opačný konec :-) Velký producent Louis Jadot a jejich základní Coteaux Bourguignons Rouge 2016. Jde vlastně o docela novou apelaci, teprve od roku 2011, a zjednodušeně „zahrnuje vše“. Celé Burgundsko od Auxerrois až po Beaujolais a v podstatě všechny pěstované odrůdy. Tedy jak zásadní Pinot Noir, Gamay a Chardonnay, tak důležité typu Aligoté po okrajové jako Pinot Gris, Pinot Blanc, César a další. A umožňuje i různé směsi, dovoluje bílá, červená i růžová a celkově dává vinařům relativně velkou volnost. Apelace má celkem dobré jméno a oficiálně nahrazuje levně znějící Bourgogne (Grand) Ordinaire a svým způsobem i Bourgogne Passe-Tout-Grains, zároveň zachovává „lesk“ burgundského původu (a krásně do něj skrývá i hrozny méně prestižního Beaujolais). Tohle konkrétní víno, s na Jadota o trochu modernější vinětou (a na některých trzích i šroubovým uzávěrem, k nám ale jde s DIAM korkem), je právě směsí Pinot Noir z Côte-d'Or a Gamay z Beaujolais. Školeno čistě v nerezu. Lehce nafialovělá rubínová barva. Ve vůni přímočařejší ale milá ovocnost, jahody a maliny a dotyk kořenitosti. Suché, čisté, lehkonohé, s fajn kyselinami, šťavnatostí a pitelností. Příjemné, přístupné nekomplikované víno, které jsem ale vyzunkl s chutí. Jadota vozí Kupmeto. Bohužel ani Coteaux Bourguignons nejsou zadarmo a běžná cena je tři stovky. Holt Burgundsko :-)

Výtečný Pinot a nejlepší červené Itálie

V neutuchajícím hledání skvělých pinotů jsem nedávno pokračoval lahví Pinot Noir 2015 z Burgenlandu, kousek od Neziderského jezera, od tamní výtečné biodynamické vinařky Judith Beck (viz starší zápisky). Tahle místa si mnozí spojí hlavně s Frankovkou nebo Zweigeltem, ale od Judith Beck mi vždycky nejlepší přišlo Svatovavřinecké a právě Pinot Noir. Jde o selekci ze třech různých vinic s důležitým dílem polohy Schafleiten, víno kvasí spontánně v dřevěných kádích (ponechává asi pětinu celých hroznů) a zraje něco přes rok v barrique sudech, ovšem žádné nové. Burgundská láhev, silná kovová záklopka, uzavřeno celokorkem (v mém případě hodně vlhkým a víno proteklo pod záklopku, ale kvalita neutrpěla). Tmavě rubínová barva, lehce nafialovělá. Krásně peckovinově ovocné, tmavší zralejší višně, jemně dřevo, trochu kouřových tónů a květinovo-bylinková linka. Suché, šťavnaté, výborná kyselina, středně plné, pěkně postavené, delší, vyvážené, seriózní. Tradiční pinot burgundského střihu a výborné víno v kondici připravené k pití. Dobrovolně přiznávám, že mi od vinařky tato klasická vína sedí o chlup více, než její plně naturální řada Bambule!. Vozí VPV, cena už úplně v kategorii „levná náhrada Burgundska“ bohužel není :-)

Grenache a Sumoll ze stoletých výsadeb

Staré keře. Tohle označení má sakra dobrý zvuk. Přestože v různých vinařských oblastech znamená klidně o desítky let rozdílný věk a typicky vlastně ani není regulováno. Když jsou keře více než stoleté, začíná to vínu dodávat až lehce mystický rozměr. Pro vinné nadšence ještě můžete dodat, že keře jsou předfyloxerové. A svrbění ruky s vývrtkou se stane nezvladatelným :-) Víno z extrémně starých keřů samozřejmě nemusí být o nic lepší než víno z výsadeb běžného „středního věku“, záleží na mnoha dalších okolnostech, ale přiznejte si to… stejně si do něj určitá očekávání začnete projektovat. V uplynulých dnech jsem ochutnal a pil hned dvě vína ze 100+ let starých výsadeb, obě ze Španělska. Jednou šlo o stoprocentní Grenache z provincie Zaragoza, apelace Cariñena, podruhé o starou odrůdu Sumoll původem v katalánském regionu Penedès.

Bílý Vougeot a šťavnaté Puligny-Montrachet

Minulý týden jsem měl zase jednou to štěstí ochutnat a pít několik výborných vín z Burgundska, podobných příležitostí je bohužel pomálu a každou je třeba využít :-) Vertikále jednoho z tamních slavných téměř monopolů se budu věnovat časem, zpracování si vyžádá dost času, dnes se mrkneme na dvě výtečná bílá. Na narozeninové ochutnávce Vinného sklepa Újezd se vždy nachází „VIP stánek“, který nabízí klasická vína z Burgundska, Bordeaux či Rhôny. Dostupná, stejně jako všechny ostatní otevřené lahve, za víněnky či coby součást vyššího paušálu. Jedním z letos nabízených vín byl Vougeot 1er Cru „Le Clos Blanc de Vougeot“ 2008, monopolní bílé z Domaine de la Vougeraie (viz zápisek k jednomu vínu dříve). Tahle výrazně vápenitá poloha, oficiálně vedená též jako La Vigne Blanche (či v minulosti Petit Clos Blanc de Cîteaux), je od počátku zasvěcena bílým odrůdám, výjimečně v okolní záplavě těch modrých. Navíc, přes Velkou francouzskou revoluci i několikerou změnu majitelů, šlo vždy o monopol, vinici s jediným vlastníkem.

Vinselekt Michlovský ve Vinografu

Před několika dny dorazil do Prahy Doc. Ing. Miloš Michlovský, DrSc. a na komorní ochutnávce ve Vinografu v Míšenské (na který se s tím „velkým“ na Senovážném trochu zapomíná, ale má svoji nezaměnitelnou atmosféru a pozornost si zaslouží) odprezentoval řadu výtečných vín různých řad a stylů, Vinselekt Michlovský (web) toho ostatně produkuje požehnaně. Hned na úvod se zmínil, že neumí na ochutnávku vzít méně než 35 vzorků, takže finální selekci musela udělat již Klára Kollárová. Ta navíc společně s šéfkuchařem Milanem Hořejšem napárovala k vínům i několik jídel. Ochutnávka byla, ostatně jako každé setkání s Milošem Michlovským, více než podnětná. V některých momentech (kmeny kvasinek, kupříkladu) připomínala ponejvíce vysokoškolskou přednášku, jindy se vášnivě debatovalo o všem možném od vín pro supermarkety, medailích, velkých vínech i naturální produkci. Padlo několik výtečných vtipů a správně nekorektních otevřených poznámek a komentářů. Ochutnávalo se, popíjelo a prostě jsme se měli dobře.