středa 31. října 2007

Svatomartinská vína – trénink na apelační systém?

„Obnovená tradice“ Svatomartinských vín se očividně uchytila. V ročníku 2005, prvním v novodobé historii mladých vín, šlo na trh zhruba 120 tisíc lahví (46 různých vín od 27 výrobců). V ročníku 2006 putuje na trh již 350 tisíc lahví a pro ročník 2007 se mluví o 620 tisících lahví (73 vinařů se 165 víny), hodnocení komise a případné vyřazení některých přihlášených vinařů však probíhá právě dnes a výsledky ještě nejsou známy. Pár vinařů svá klasická mladá vína (například „Bunžolé“) do této akce, podpořené slušnou marketingovou kampaní, v minulosti nepřihlásilo, ale čísla jsou i tak přesvědčivá. Do propagace se zapojují spousty restaurací se speciálním menu (konečně mix gastronomie a vína, tak to má být!), obchody připravují své akce a různé červenobílé balíčky s mraženou husou, o Svatomartinském se píše na každém rohu… očividný úspěch.

Ale není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá. Na trhu se objevila i „Svatomartinská vína“ (tedy takto označená buď přímo vinětou, nebo alespoň záklopkou), která schvalovací komisí neprošla (s doslovným odůvodněním "plíseň, nečisté tóny" či "nečistá vůně, zadušené, ostrá kyselina "), konkrétně šlo o večerku z Bisenc s.r.o. (na fotografii) a Modrý portugal z vinařství Vaďura Jaroslav. V obchodech byla k dispozici a vinařstvím je nejspíš jedno, že nekvalitním vínem protentokrát nepoškozují jen své jméno, ale celý smysl klasifikace. A bohužel ani některá z těch vín, jež komisí schválena byla, nedělala této značce příliš dobrou pověst. Přitom právě společná značka a relativně striktně definované podmínky pro to, co může být nazýváno Svatomartinským, navíc podpořeno kontrolou opravdu těsně před uvedením na trh, mají být zárukou kvality pro zákazníka. Doufejme, že letos už to bude lepší. Osobně považuji celou tuto kampaň za výborný trénink k případnému zavedení „VOC“ (vína originální certifikace, obdoba apelačního systému jak existuje ve Francii, Itálii či nově třeba Rakousku). Dodržování podmínek, schopnost sejít se na určitém společném a v něčem typickém výrazu vín, kvalitní práce kontrolní komise… to vše završeno následným zájmem zákazníků o vína takto připravená a zařazená může ukázat, zda zavedení apelace typu „Znojemský veltlín“ má vůbec smysl zkoušet.

V Rakousku jsem z „DAC Weinviertel“ (krásné veltlíny) či „DAC Mittelburgenland“ (ještě lepší frankovky) nadšen. Vím, co mohu v lahvi očekávat, a opravdu to funguje. Proto doufám, že na letošní trh Svatomartinských vín opravdu půjdou jen taková, která maximálně splní dané podmínky. Taková, jaká se mnohým vinařům loni povedla a mnoho milovníků vína, včetně mne, si je moc užilo. Budu s napětím očekávat svěží vína s odrůdovou aromatikou, taková, jaká Vinařský fond popisuje ve svých materiálech. Osobně se mi nelíbí ani to, když je jako svěží mladé víno prodáván vavřinec se třinácti a půl procenty alkoholu, čekám spíše vína lehká, ale to už může být i o osobním vkusu jednotlivých členů komise a holt si tyto konkrétní kousky nekoupím (loni bylo takto „přestřeleno“ kousků hned několik). Pokud se však na trhu objeví něco, co bude vonět jako kompot z exotického ovoce říznutý zralým banánem a tóny růží (kvasinky udělají s odrůdou Müller-Thurgau divy), pak ztratím veškeré iluze, že kontrola a snaha dát na trh skutečně kvalitní a typická vína existuje. Nezklamte mne!

Na závěr drobná noticka od autora fotografie jedné z podvodných lahví (označeno na záklopce jako Svatomartinské, dle komise však myšina a plíseň, naivně mohu doufat, že šlo pouze o opomenutí vinaře u již naplněných a ozáklopkovaných lahví ): „Nejhorší je, že s tím vším nic neuděláme – je to všecko jedna pakáž. Když jsem to říkal vloni jednomu dost známému člověku z oboru, odpověděl – ‘No, přeci to nevylijou…‘.“

Doplnění 1.11. - Celkem bylo hodnoceno 178 vín, z čehož 144 bylo ohodnoceno kladně a může užívat značku Svatomartinské 2007. Z toho je 64 vín bílých, 26 vín růžových a 54 vín červených. Odrůdové zastoupení: Veltlínské červené rané 11 vín, Müller Thurgau 53 vín, Modrý portugal 34 vín, Svatovavřinecké 41 a cuvéé M. Portugalu a Svatovavřineckého 5 vín. Na oficiálním webu Svatomartinského najdete seznam schválených vzorků.

Odkazy: www.svatomartinskevino.cz

Zobraz celý článek...

úterý 30. října 2007

Dvě červená dvoustovková potěšení

Najít slušné „konzumní“ červené víno v cenách okolo stokoruny není problém. Tedy pokud konzumním vínem rozumíme takové, které neurazí, nemá objektivní vadu a dá se v klidu pít, ale zároveň nepřekvapí, nezaujme. Stejně tak jde najít vína velmi dobrá až skvělá v cenách něco přes tři stovky. Problémem je, alespoň pro mne, kategorie vín dobrých, pěkně pitelných, která vás již dokáží nějakým způsobem potěšit a přitom se pohybují v cenách pokud možno pod hranicí 200,- Kč, v nejhorším jen lehce nad ní. Taková nalézám stále méně často a závidím vám, pokud máte tuto hranici (zatím) ještě níže (stále mluvíme o červených, u bílých to přeci jen díky domácí produkci jde tak nějak snáz). Možná je to mou zmlsaností, ale prostě mám pocit, že takových vín je čím dál méně. Minulý týden jsem na dvě červená v této kategorii, z nichž každé mne svým způsobem oslovilo, k mému velkému potěšení narazil…


Domaine Monplézy "Plaisirs" 2006
Domaine Monplézy je malé rodinné vinařství, roční produkce se pohybuje okolo 20.000 lahví. Chutnané víno je jejich základní červené, nebarikované, určené k rychlejší spotřebě a příjemnému popíjení „jen tak“ k jídlu. Ostatně to napovídá i název, v překladu „požitky“. Toto cuvée z Languedocu (Vin de Pays Côtes de Thongue) se skrývá v lahvi burgundského tvaru a je postaveno na odrůdách Carignan a Grenache, s příměsí odrůd Syrah a Cinsault. Carignan prochází karbonickou macerací, grenache je vinifikována klasickým způsobem. Barva je dost vysoká, hezká rubínovka. Vůně je velmi pěkně ovocná (žádné „falešné a umělé“ tóny), s kořenitým podtónem, lehkým náznakem kůže, příjemná. V chuti opět šťavnatá ovocnost, překvapivě dobře stavěné tělo, tak akorát třísla i pěkných kyselin, opět kořenitost a delší dochuť. Víno vybízí k dalšímu napití, živě se ho představuji k nějakému grilování nebo posezení na zahradě. Víno chce trochu rozdýchat v lahvi či karafě, takže až si ještě trochu poleží (byť je tedy pod plastem), bude výborné! V ročníku 2005 vyhrálo soutěž Languedoců okolo 200,- Kč v časopise Víno & Styl a získalo v této cenové kategorii dost neobvyklých 88 bodů. Tento ročník jsem bohužel nechutnal a tak nemohu posoudit, o kolik se proti nulašestce liší. Ale i ta je hodně povedená. Běžná koncová cena 210,- Kč (Dominec.com)


Dolcetto di Dogliani "Doujot" 2005
Toto víno z Cantina del Dolcetto di Dogliani bylo posledním, zapomenutým a náhodou vyhrabaným, vzorkem z pokusného nákupu na jednom e-shopu s italským zbožím. Neočekával jsem, po zkušenostech s předchozími víny, dvakrát velký úspěch. A víno překvapilo. Je vyrobeno kompletně z hroznů odrůdy Dolcetto, dle webu prodejce nenazrávalo v baricích. Najdete ho v hnědé lahvi bordeauxského tvaru, viněta není dvakrát úchvatná, ale což. Barva je hlubší, vyšší rubínovka, decentně nazrálá na okrajích. Vůně je harmonickou směsí hroznové ovocnosti a lehce živočišných tónů, zaobaleno již zřejmou lahvovou zralostí. Osobně bych si tipnul, že víno prošlo nějakou dobu sudy (byť třeba ne klasickým barikem). V chuti středně plné, líbivě ovocné, podpořeno zřetelným tříslem a živou kyselinou. Víno je spíše lehčího typu a velmi jednoduše se pije, ale přitom nenudí a naprosto skvěle doprovází jídlo (jednodušší těstoviny s masem, červená omáčka), je k tomu přímo dělané. Jde o takový ten typ vína, který sice není tabulkově nějaká špička, ale přitom do sebe obrátíte láhev a hledáte další :o) Cena na webu 214,- Kč (Italiedodomu.cz)

Zobraz celý článek...

pondělí 29. října 2007

Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007

Letošní ročník v Bordeaux měl našlápnuto na malou katastrofu, ale víte, jak to dopadlo? Inu jako vždy… ti nejlepší a nejbohatší budou prý mít skvělá vína! Lze očekávat něco jiného? Pokud to příroda jen trochu dovolí, v kombinaci s radikální selekcí hroznů, se skoro vždy podaří udělat velmi slušné víno. Drastická zelená sklizeň, mobilní třídící pásy přímo na vinici, další třídění ve vinařství (na Angélusu prý nově používají jako další krok jakýsi „větrák“, který z pásu sejme hrozny příliš lehké, plesnivé, nebo tak jsem to alespoň pochopil), kupáž pouze menšího počtu těch nejlépe se vyvíjecích… Očividně se daří. Když je dobrý rok, jsou vína skvělá a ceny vysoké. Když je rok „špatný“, vína jsou taktéž výborná, ale je jich málo a… ceny jsou vysoké. Stále mluvíme o špičkových vinařstvích. I ten průměr ale dnes naštěstí těží z vysokých cen a stále častěji si může dovolit výraznější selekci a moderní technologie. A zákazník platí čím dál víc. Krom špiček se ale z Bordeaux ozývají spíše tiché poznámky, že letos to asi nebude velký úspěch. Již nyní zaznívají varování „en primeur 2007“ nekupovat a aktivní tlaky na prosazení trochu pozapomenutého „klasického“ ročníku 2004, který leží ve stínu špičkové nulapětky, je ho na trhu spousta a v zásadě je momentálně výhodnější jako investice i na pití (během pár let). Je to jedna velká hra, ve které se točí obrovské peníze. Už se těším, za jaké ceny châteuax s novým ročníkem vyrukují…

Dnešní malé zamyšlení nejspíš mnoho informací nepřineslo. Ono tu prostě tohle divné ticho a „informační embargo“ je. Pokud si do Bordeaux nezajedete sami nebo nemáte dobré (= objektivní, nijak ekonomicky nevázané na prodej vína) kontakty, nevsadil bych si na žádné zaručené zprávy ani zlámanou grešli. A vsázet se nechci, raději si naliji zajímavé víno…


Connetable de Talbot 2001 – druhé víno Château Talbot

Château Talbot se v klasifikaci z roku 1855 nachází společně s Chateau St. Pierre, Chateau Branaire-Ducru a Chateau Beychevelle ve „čtvrté třídě“ klasifikovaných Grand Cru Classé oblasti Saint-Julien, ale plochou vinic 102 ha je naopak jedním z vinařství největších (z klasifikovaných). Přes velikost a pořadí v žebříčku produkuje obvykle skvělá vína a mnoho odborníků se shoduje na tom, že v případě úpravy klasifikace by si zasloužilo „povýšit“. Château nese jméno po Johnu Talbotovi, bývalém hraběti ze Shrewsbury a místodržiteli Akvitánie. Ten o château přišel po bitvě u Castillonu v roce 1453.Od roku 1917 je vinařství v majetku rodiny Cordierů. Současným majitelem jsou sestry Lorraine Rustmann a Nancy Bignon-Cordier, za jejich „vlády“ se začala psát novodobá historie château, například nákupem špičkových technologií. Velmi pěkné webové stránky vinařství najdete na adrese www.chateau-talbot.com. Vlajkovou lodí vinařství je Château Talbot s roční produkcí okolo 300 tisíc lahví. Druhým vínem, připravovaným každoročně již od sedmdesátých let, je dnes hodnocený Connétable de Talbot, taktéž produkovaný v poměrně velkém množství (dle kvality ročníku). Vinařství vyrábí i víno bílé, z 5 ha vinic, lehce barikované Caillou Blanc du Château Talbot, sestávající především ze Sauvignonu Blanc a Sémillonu. Rozdíl mezi prvním a druhým vínem je v tom, že Connétable de Talbot je připravován z mladších keřů a nezraje v sudech tak dlouho a z tak velké části, jako jeho dvojče. Zachovává si však hlavní znaky terroiru a přitom je připraven k pití mnohem dříve. Sklepmistr Ramon Jorajuria volí různý poměr tradičních odrůd, základ (obvykle okolo dvou třetin) tvoří Cabernet Sauvignon, další podstatnou částí je Merlot a vše je pak „okořeněno“ několika procenty drůdy Cabernet Franc. Každá odrůda je fermentována samostatně, buď v dřevěných sudech obsahu 4200 hl či nerezových tancích obsahu 5000 hl při kontrolované teplotě kvašení. Kontakt se slupkou se pohybuje okolo 3 týdnů. Connétable zraje v nových barikových sudech pouze z 20 %. Jedním z výrazných znaků terroiru Château Talbot, který je některými považován spíše za napadení kvasinkovým kmenem rodu Brettanomyces a chybu, jsou živočišné tóny koňského sedla či stáje. Něco podobného se výrazně objevuje například u vín z Beaucastelu.

Ročník 2001 je v Bordeaux považován za „klasický“, vína jsou již dnes pěkně pitelná (samozřejmě krom špiček, které musí ještě zrát) a krásně vyjadřují to, pro co tolik lidí Bordeaux miluje. Connetáble se prezentuje krásnou vysokou a jiskřivě rubínovou barvou, v lahvi je celkem dost depotu, je vhodná kratší dekantace nebo opatrné nalévání. Korek po vytažení až explozivně zavoněl pryskyřicí, čerstvou smůlou a vůbec lesem. A tato aromatika se v trochu méně výrazné podobě opakuje i ve víně. Je výrazně doprovozena ovocností, ušlechtilým dřevem, zráním v sudu, vše pěkně obaleno lahvovou nazrálostí a lehkou stopou živočišných tónů. Aromatický dojem je velmi svěží, příjemný. Na druhé víno až překvapivě povedený. V chuti je víno středně plné, stále krásně ovocité, třísloviny jsou již hodně uhlazeny (byť se stále projevují) a dochuť je hezky dlouhá, byť v závěru lehce zazlobí jakýsi mírně nahořklý dojem. Ve sklence, oxidací, se víno poměrně rychle „sype“ do mnohem obyčejnějšího dojmu, v případě konzumace tedy dobré vypít co nejrychleji, víno zbytečně dlouho nevystavovat kyslíku. Nějaké další zrání asi nebude zrovna ideální.

Connetáble mne, jako už několikrát dříve, velmi potěšil. Krásně udělané klasické víno na pití k flákotě masa i jen tak, večer ke knížce. Za cenu okolo zhruba pět stovek nákupu nelituji, při pořizování v en primeur, kde v ročníku 2001 stálo pod tři stovky, malý zázrak. Obecně jsou mnohá druhá vína velkých jmen výborný nákup a „relativně levný“ start v poznávání toho zajímavějšího z Bordeaux.

Zobraz celý článek...

neděle 28. října 2007

Hell’s Kitchen – reality show jako každá jiná?

Včera jsem narazil na reality show Hell’s Kitchen (díky, pane Cuketko!) ve více než dobré kvalitě hezky na internetu. O co jde? Gordon Ramsey, jeden z nejslavnějších šéfkuchařů současnosti, který se proflákl (tedy krom špičkových jídel) svou vulgaritou a nevybíravým zacházením se zaměstnanci (což u nich nevedlo k úprku ze zaměstnání, ale ke snaze mu dokázat mu, že zas taková hovada nejsou a zvýšení kvality jejich práce, takový trošku armádní styl), dostává skupinku více či méně zkušených kuchtíků a pod dohledem kamer se snaží z nich udělat špičkové šéfkuchaře. Hlavní cenou pro toho, kdo uspěje, je vlastní restaurace. Celá záležitost má všechny atributy klasických reality show, pro které je můžete bez váhání a shlédnutí byť jen jediné epizody zavrhnout, což bych osobně také udělal. Bohužel zvítězila má touha podívat se, jak to v takové profi kuchyni (alespoň zhruba) chodí. Gordon Ramsey by přeci jen asi nešel do úplně béčkového projektu. Zatím jsem zkouknul jen malou část a mohu doporučit k otestování. Dejte tomu šanci a uvidíte sami. I kdyby jen kvůli tipům na aranžování jídel :o)

V prvním díle mají kuchaříci mimo jiné za úkol během 45 minut spáchat jídlo, kterým Gordona „oslní“, ale zároveň takové, které je nějakým způsobem vyjadřuje. Gordon nevybíravě, vulgárně a nepříjemně setře většinu jídel s tím, že se nedají žrát. Ovšem dvě celkem uspějí. Jaká? Žádné načinčané experimenty, ale dobře připravená obyčejná jídla, která by si člověk opravdu spáchal v tomhle čase pro sebe doma. Má to celé své kouzlo… uvidíme, jak se bude vyvíjet dál.

Mimochodem – Gordon Ramsey otevírá 1. listopadu restauraci v Praze. Maze Prague bude sídlit v hotelu Hilton Prague Old Town (původně hotel Renaissance kousek od Masarykova nádraží) a již přijímají rezervace. Koho by to nelákalo? Jen asi ty ceny…

Zobraz celý článek...

pátek 26. října 2007

Syrově lososově s Léonem Beyerem

Tepelných úprav mořských ryb existuje přehršel, ale v případě lososa a tuňáka si dovolím (opět) doporučit konzumaci v syrové podobě. Někomu může být sushi a různé další úpravy syrových ryb od pohledu odborné a představa jejich konzumace nepříjemná, ale jde o to jen poprvé tyhle lahůdky vyzkoušet. Pak pochopíte, že… vám třeba vůbec nechutnají :o) Ale ten pokus se počítá…

Dnešní „recept“ je více než jednoduchý, jedná se o tataráček hotový během minut. Čerstvého syrového lososa (tuhle rybu i v ČR seženete v dost slušné podobě, byť asi před pár minutami vylovená z moře nebude) posekáme na malé kousky (případně jde i „rozmixovat“ skoro na pastu nějakým strojkem všechny suroviny dohromady) a ochutíme trochou olivového oleje, čerstvého koriandru (jde vypěstovat i v centru Prahy na balkóně), pepřem a solí. Také docela funguje použít místo obyčejné soli „citronovou“ dle receptu Jamieho Olivera, případně přihodit trošku citronové kůry. Můžeme rovnou přidat i limetkovou šťávu (pokud nevadí, že obětujete sytou barvu masa), případně nechat každého, ať si porci zakápne před zbaštěním. Podáváme na lehce opečených toastech, s ciabatou nebo jiným bílým pečivem. A je to prostě skvělé, ideální rychlý předkrm.

Co k tomu pít? Krom bílých burgundských a Chablis bez problémů domácí Rulandské bílé. Úplně ideální by ovšem byl „lososový“ (doslova při prvním napití volá po tomto mase) Riesling Cuvée des Comtes d'Eguisheim 2000 od Léona Beyera. Jen kdyby tohle víno nebylo tak drahé. Místo toho jsem vyzkoušel jiné víno od stejného zdroje – Cuvée Léon Beyer 2003. Směs tradičních odrůd Alsaska – Pinot Blanc, Sylvaner, Riesling, Muscat, Gewurztraminer a Tokay Pinot Gris se prezentuje nazlátlejší barvou, květinovou vůni s výraznou mineralitou, ryzlink dominuje. V chuti má víno překvapivě plnější tělo, i v horkém ročníku 2003 si dokázalo udržet pěknou kyselinku. Směs je velmi zajímavá, krom ryzlinku (autosugesce funguje) se projevuje i sylván, víno je kulatější (pinoty?), krásně se pije, i dochuť je dostatečně dlouhá a příjemná. Jde o nejobyčejnější, nekomplikované a nejlevnější víno od Beyera (byť tedy stále za tři stovky, což už dojem poněkud narušuje, přeci jen v této cenové kategorii lze získat mnohem lepší čisté ryzlinky) a i to mi moc chutná, styl tohoto vinařství prostě zapadl do mých chuťových preferencí. Módními trendy neovlivněná klasika, vína dokonale suchá (samozřejmě krom speciálních velmi sladkých výběrů), perfektně fungující v gastronomii. Mimochodem zajímavé jsou jazykové verze jejich webu www.leonbeyer.fr, kde krom obligátní francouzštiny a méně časté angličtiny najdete i verzi v japonštině. Holt vědí, že k sushi ty ryzlinky sedí :o) Zde si dovolím použít kousek e-mailu od jednoho milovníka Alsaska, snad se autor nebude zlobit. Na fotografii je pak Marc Beyer při návštěvě Prahy letos v dubnu.

Já vám řeknu, čím déle do toho Alsaska jezdím, tím více si uvědomuji, jak je Léon Beyer důležitý vinař. To vinařství je jakési jádro, koncentrát, samotná podstata (nevím zatím přesně, jak to pojmenovat) toho nejlepšího, co alsaské vinařství obsahuje. Styl Pierre Sparra je hodně sofistikovaný a to já na něm obdivuji ale Beyer, to je velikán! Tam cítíte, že se dotýkáte samotných kořenů. Také si všimněte, že vinařství bylo založeno ještě před třicetiletou válkou. To není rod pozdějších osídlenců, ale rod v tom kraji původní. Možná i tím to bude…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 25. října 2007

Výsledky ankety „Na stole máte nejčastěji vína…“

A máme tu slavnostní vyhlášení výsledků ankety, jejímž tématem bylo zjistit, vína jakého původu se nejčastěji objevují na Vašich stolech, či tedy spíše ve sklenkách. Výsledek samozřejmě není nijak průkazný, ale i tak mi nepřijde úplně nezajímavý…

Během jednoho měsíce hlasovalo celkem 57 osob, tedy o tři více než minule. Jen tak dál a brzy budeme mít vzorek, na kterém už se dá stavět :o) Nejčastěji čtenáři tohoto blogu pijí vína z Moravy, společně s víny z Čech tabulce dominují. Pokud už někdo obchází tematické weby (o jídle, víně), nejspíše do sebe nelije tu nejhorší sortu v nabídce spodních polic našich supermarketů, a hledá vína fungující dohromady s pokrmy (na to bude určitě jedna z dalších anket), takže skóre domácích vín potěší. Na druhém místě se usídlila Francie. Osobně jsem čekal trochu vyšší číslo, ale což. Následuje Chile, aby taky ne, s nabídkou jaká existuje na domácím trhu. Vína z dalších oblastí sbírala drobky, ještě snad o Itálii je větší zájem. Docela by mne zajímalo, kdo hlasoval pro „jiná“ a jaká tím myslel.

Hlasujte v anketě nové, která zkouší mapovat, jaké finance jste ochotni vydat za ta nejkvalitnějších z domácích vín. Nebojte, moc vinařů sem nechodí, jejich cenovou politiku to neovlivní :o)

Odkazy: Výsledek minulé ankety „Nejčastěji piji vína...“

Zobraz celý článek...

středa 24. října 2007

Bodega Musem – Museum Real Reserva 2002

Pravidlem nejen u vína je, že obal prodává, ale čím bývá zajímavější či méně typický pro tu kterou věc, tím spíše je obsah veskrze průměrný a obyčejný. K vínům, která se nacházejí v lahvích netypických pro oblast původu či se prezentují zvláštní okázalou vinětou, přistupuji velmi obezřetně. Ale přiznám se, že láhev tohoto vína jsem koupil jen a jen proto, že měla velmi efektní kovovou vinětu…

Bodega Museum najdete v oblasti Španělska zvané Cigales, která je trochu ve stínu slavnější blízké Ribera del Duero, a známa spíše pro svá rosé. Výrazným faktorem ovlivňujícím kvalitu vín z Cigales jsou velké rozdíly v denních a nočních teplotách, které podporují kvalitní vyzrávání a koncentraci především aromatických látek a důležitých kyselin, hrozny nejsou prostě jen vypečené. Chutnané víno Museum Real Reserva je stoprocentní Tinta del País, tedy Tempranillo. Hrozny pocházejí ze starých vinic v nadmořské výšce téměř 800 metrů, průměrné stáří je někde mezi 50-60 lety (nejstarší keře nad 70 let) a výnos z těchto keřů se pohybuje mezi 1000 a 2500 kg na hektar. Víno zrálo 24 měsíců ve francouzských sudech a bylo lahvováno bez filtrace. Jak jsem již uvedl dříve, nejprve na víně zaujme jeho dost povedená kovová viněta. Ideální jako dárek. Kontraetiketa obsahuje sadu informací ve španělštině i angličtině, což opět varuje „víno na export, kdo ví co tam je“. Inu nalévám…

Barva je slušně vysoká, již lehce nazrálá na okrajích. Ve vůni se mísí sladké ovocné tóny, trochu štiplavěji alkohol (14% je hodně), červené peckové ovoce (třešně, višně) a krásné tóny dobře zvládnutého barikování v podobě kakaa, nejvíce snad jako kakaová bábovka od babičky. Hodně pěkné! Chuť naprosto odpovídá reserva tempranillu, je docela plná, s ovocností následující vůni, harmonicky zakomponovanou tříslovinou, delší dochutí lehce s nádechem čokolády a s poměrně výraznou říznou kyselinou, která víno oživuje a vybízí k dalšímu napití. Krásně udělaná starosvětská klasika, která mne po sérii průměrných vín z náhodných nákupů bez degustace hodně potěšila. Víno jde skvěle pít už teď a pár let bude zrát bez problémů, byť nemyslím, že k nějaké zásadně větší kráse (v podstatě jde o to, jestli vám bude vyhovovat současná živost, či spíše chcete trochu usedlejší projev). V současné podobě ke kousku šťavnatějšího hovězího (spíše krvavější jednoduchá úprava než něco propečeného na grilu a masivně kořeněného) jako dělané. Cena okolo pěti stovek odpovídá kvalitě – víno nemá „technologicko-průmyslový“ štych, je poctivé, odrůdové, již vyzrálé. Co si přát navíc? Aby stálo půlku :o)

Toto víno bylo koupeno z nabídky společnosti Global Wines, ale momentálně se mi „hodí do krámu“, že je i v regálech supermarketů Tesco. U Globalů jde koupit za 451,- Kč (respektive 569,- Kč, při menší objednávce), Tesco ho má za 599,- Kč. O sortimentu supermarketů, kde lze najít vína vyloženě otřesná a nepitelná i poměrně chutná (ale obvykle špatně skladovaná), proběhla trochu vyhrocená (především tedy z mé strany, asi skvrny na slunci nebo tak něco) debata u kolegy Skleničky. Mrkněte tam na tipy, která vína v Tescu naopak nekupovat. S tímto tempranillem chybu neuděláte, byť cena tomu k mé velké lítosti odpovídá. Tedy žádný tip na levný nákup. Začínám si zvykat, že podobných tipů je čím dál méně a opravdu dobrá vína prostě stojí minimálně tolik, na kolik chutnají… každé „doporučení na skvělý nákup“ tímto uvítám :o)

Odkazy: Bodega Museum

Zobraz celý článek...

úterý 23. října 2007

En Primeur nákup vín z Moravy

Když jsem uviděl reklamní článek v časopise Víno Revue, ve kterém tři naše vinařství (Vinařství Hort, Sonberk, Nové vinařství) prezentují novinku v jejich marketingu, nákup vín „en primeur“ ještě před nalahvováním, upřímně jsem se zasmál. Možná kdyby vinařství nepoužila tento termín a prostě oznámila „předprodej vín“ pro velké zákazníky, který tak či onak funguje už léta, celé by to nevypadalo poněkud směšně. Ale se všemi těmi poznámkami okolo působí celá aktivita jako nepříliš podařený vtip (uvidíme, nakolik úspěšný to ovšem bude obchodní model).

En primeur je svým způsobem hra, více či méně zábavná, dle ročníku. Pro méně majetné milovníky vína je to poslední šance jak získat některá velká jména za snesitelné ceny, pro investory způsob jak vydělat, pro bohaté vínomilce (a případně snoby, ale tyto dvě skupiny rozeznáte více než snadno) způsob, jak si pravidelně zajistit bedýnku svého oblíbeného Lafitu a Margaux do sklepa. Rozhodně nejde o nějakou tradiční záležitost celého světa, které se nutně musíme přiblížit. Zde si dovolím odcitovat článek Tomáše Domince na toto téma: „Obchod en primeur reálně funguje především s víny z Bordeaux. Týká se většiny Grands Crus Classés, cru bourgeois a některých známějších "malých" châteaux. Sporadicky se objevují i možnosti objednávek vín z Rhôny, jiného francouzského regionu či několika světových vín, avšak u těch se spíše jedná o rezervace zboží, než o reálně fungující trh. Zdánlivá záhada, proč se podobný druh obchodu nerozvinul v Burgundsku, má jednoduché vysvětlení – objem produkce slavných burgundských vín je mnohonásobně menší a vznik podobně organizovaného trhu neumožňuje.“ Já jen doplním, že velká vína z Burgundska jsou stejně předem alokována negociantům a v zásadě je od vinařů skoro nejde koupit, takže podobný systém nemá valného smyslu, byť nějaké pokusy existují. En primeur kampaň je složitý tržní model s mnoha pravidly, vyžadující znalosti, vyjednávací schopnosti a dost často i „rychlou ruku“, systém napojení châteaux na prodejce a těch zase na koncové zákazníky. Není to jen vznosné označení pro prachobyčejný systém rezervací vína před jeho nalahvováním...

Někteří naši nejlepší vinaři mají velkou část produkce prodánu předem, existují „alokace“ na jejich tradičně skvělá vína, ale neříkají tomu prodej „en primeur“, protože s ním má málo co společného. Je nepochopitelné, že něco podobného spouští mladá vinařství, tedy především to „nové“. Nové Vinařství, které je sice velkým inovátorem na domácím vinném trhu, ale prakticky nemá historii (kolik existuje ročníků jednoho vína? maximálně dva!) a „sázet“ si na budoucí vývoj u někoho, kde není nijak možné ověřit jak se víno v lahvi vyvíjí, navíc když pochází z mladičkých vinohradů, každý rok je pod jiným uzávěrem, mění se technologie výroby… to už není o hře, o důvěře a investici, o tradici a znalosti, ale obyčejný hazard. Vyjádření vinaře, že si každý může přijít mladé víno zkontrolovat přímo do vinařství (cituji: „ukázat, jak se tato vína chovala v minulých letech“), působí až komicky. Kolik stejným způsobem vyrobených ročníků třeba ryzlinku Lange´warte znáte?

Jistě, možnost alokovat si určité množství skvělých vlašáků od Mikrosu by třeba využila spousta lidí. Zájem je velký, některé šarže zmizí celé. Ale podobný systém by měla propagovat vinařství s určitou tradicí a historií, která dělají omezenou sadu nějakým způsobem typických vín. Vinařství, jejichž produkty stoupají na ceně a špatně se shání. Proč nakupovat „en primeur“ něco, co je na trhu běžně dostupné a cena se v zásadě moc nemění, dokud se ta která láhev nevyprodá? Pro pocit, že jsem nakoupil levně (a tolik, že to ani nevypiji) a utratil peníze, které bylo možné investovat lépe, místo toho, abych si počkal na výsledné víno a vybral si podle jeho kvality? Možná to bude fungovat pro velké zákazníky, ale ti mají jiné ceny a podmínky tak či onak. Takže jakýpak en primeur…

Z celé akce mám pocit promyšleného marketingu, který má v lidech vyvolat dojem, že vína z těchto tří vinařství budou nedostatkovým exkluzivním zbožím, při vstupu na trh velmi drahým, a je tedy nutné koupit zajíce v pytli a doufat. Možná je to celé jinak a na základě jednoho článečku v časopise jsem si udělal špatný názor. Bohužel marketing není dostatečně dotažen a v době publikování tohoto textu nemá Nové vinařství ani Sonberk na webu jakékoliv doplňující informace. Vinařství Hort pár řadků ano, ale nic zásadního. Rád si počkám, jak to celé dopadne. Do té doby budu ryzlinky od Sonberku, sylván a neuburk od Horta a sem tam něco z Nového vinařství kupovat v klidu tam, kde jsou běžně k dispozici, tedy ve vinotékách. Tak mi je, prosím, všechna nevykupte en primeur…

P.S. Nad fotkou k článku jsem dlouho váhal. Nakonec padla volba na ty tři nahoře. Ta první vyjadřuje můj pocit z celé akce (mimochodem tuhle fotku mi před lety surově ukradl a uveřejnil časopis Maxim, stížnost zůstala bez odezvy), ta druhá myšlenku „nedělejte kraviny“ a třetí „přenechejte En Primeur šlechtě z Bordeaux“. To jen kdyby to nebylo úplně jasné (jedenáct večer, intoxikace Alsaskem…).

Zobraz celý článek...

pondělí 22. října 2007

Viñedos Organicos Emiliana – Experiment Coyam 2003

Nedávno jsem si chtěl udělat radost a doprovodit kus masa nějakým pořádným vínem, ve sklenkách po zralé úvaze skončil Coyam 2003 z Chile, vysoce hodnocená směs několika odrůd, navíc víno z ručně sbíraných hroznů a certifikováno jako organické (bio), což je faktor, na který já hodně slyším.

První, co vás na víně nutně zaujme, je láhev. Coyam se totiž skrývá ve vyšší lahvi bordeauxského tvaru, ale skutečně silnostěnné a neuvěřitelně těžké. Prázdná láhev váží skoro stejně, jako u levného tenkého skla plná :o) Záklopka je kovová a korek plný, bez potisku, délky 45mm. Viněta je docela jednoduchá, ale velmi zajímavá, ostatně podívejte se na fotku. Kontraviněta je od dovozce, přeložena do češtiny. Coyam 2003 je směsí 30% Syrahu, 24% Cabernetu Sauvignon, 24% Carmenère, 20% Merlotu, 2% odrůdy Mourvèdre, je to odrůdovou skladbou trochu něco „mezi minulostí Bordeaux a současností Rhôny“. Víno zrálo po dobu 12 měsíců v barikových sudech vyrobených ze 75% z dubu francouzského a z 25% dubu amerického. Alkohol je vysokých 14,6°.

Víno je vhodné před nalitím do sklenek dekantovat. Nejen proto, aby se trochu otevřelo, ale především i kvůli poměrně výraznému depotu. Nejspíše bylo lahvováno bez filtrace, to se cení. Barva je neuvěřitelně vysoká, v podstatě neprůhledná. Zhruba „malého panáka“ vína (společně s depotem ze dna lahve) jsem nalil do velké sklenky (vejde se do ní celá sedmička) a dolil vodou, výsledek opět můžete vidět na fotce. Malý panák zředěný sedmi deci vody a barva stále vypadá jako u slušných červených vín. Trochu úlet. Tento malý experiment zahájil řadu dalších, ale o těch později.

Vůně v prvním plánu, hned po otevření lahve, exploduje výraznou ovocností – především rybíz a ostružiny. Následně se lehce zavírá a víno putuje do karafy, kde se po několika hodinách objevují nazrálejší ovocné tóny, především menší červené ovoce typu třešní, výrazněji štípne alkohol (byť teplota udržována pod dvaceti stupni), víno je aromaticky trochu divočejší a v pozdějších fázích výrazně zavoní spálená guma a vůně koženého pásku, nejspíš projev Syrahu. Chuť je plná, velmi suchá, šťavnatě ovocná, tříslo je stále dost výrazné, silně až trpce se projevuje kyselina a v závěru teple alkohol. Objevují se dřevité tóny, později na patře „povlak“ a dojem jako po vykouřené cigaretě. Víno by potřebovalo ještě nějaký ten pátek ležet. Pokusil jsem se jej ohladit delší dekantací, ale dalších několik hodin se v podstatě neprojevilo. Deci tedy zůstala v karafě do druhého dne. Po osmadvaceti hodinách je primární vůni černý rybíz, ale v chuti se nic neděje. Nechávám tedy víno nalité ve sklence a očichávám a ochutnávám po následující tři dny. Pokud někdo čeká, že se zvrhne, zoxiduje a posune někam k octu, plete se. I třetí den, ač ve vůni dominuje dřevitost, je víno stále v klidu pitelné. Dost velký úlet.

Víno mi nabídlo to, co v podobné cenové kategorii z Chile očekávám, v tomto směru tedy žádné zklamání. Ale přiznám se, že u lahve v ceně přes šest stovek doufám i v něco víc, než že bude „jen“ mohutné, krásně ovocné, technicky skvěle udělané... Ono to není málo, jsou to všechno objektivní ukazatele kvality, díky kterým víno dostane hromady bodů na soutěži. Ale i proto jsem si ve svých vlastních tabulkách značně snížil body za barvu a intenzitu vůně, které následně přesunul k čistě subjektivnímu celkovému dojmu, X faktoru. Je to pro mne v dnešní době jediný způsob, jak všechna ta „bezchybná“ vína odlišit, pokud bych trval na jednoduchém bodovém označení. Coyam je rozhodně hodně slušné víno (kde si rád připlatím trochu navíc za „Bio“ proces jeho výroby), ale mne prostě nenadchlo, něco mi chybělo, ten X faktor se nedostavil. Na druhou stranu jsem se experimenty s ním docela dobře pobavil a jako ukázka vyšší třídy cuvée z Chile poslouží skvěle, stejně tak i výborně doprovodí flák masa (asi spíše nějakou grilovanou variantu).

Odkazy: Dovozce – detaily vína | Web vinařství

Zobraz celý článek...

pátek 19. října 2007

Velká ochutnávka vín z Brazílie

Trh v naší malé zemi má diky společnosti Cosmopolitan Brazilian Wines jeden z asi největších sortimentů vín z Brazílie v Evropě a jsem za to rád. Někdy mám totiž s víny z „nového světa“ trochu problém, ale Brazílii se daří vyrábět vína svá a novosvětská, ale přitom s dostatkem nádechu tradiční klasiky, nepřehlušené technologií a trendy. Možná je to i díky tomu, že velkou část vinařství ovládají přistěhovalci z Itálie, a sortiment pěstovaných odrůd sestává i z něčeho jiného než tradičních mezinárodních odrůd.

Na velké ochutnávce v hotelu Radisson SAS (Alcron) byl představen průřez sortimentem drtivé většiny dovážených vinařství, navíc za účasti několika osob přímo z Brazílie. Zástupce Brazilian Wines mne lákal (krom vín) především na mladou enoložku z vinařství Lidio Carraro, bohužel jsem si s ní moc nepopovídal, nepodařilo se nám „setkat“ na oběma ovládaném jazyce, ona neuměla anglicky, já zase nezvládal konverzační španělštinu ani italštinu :o) Degustace to byla, v momentě mého příchodu, již velmi hlučná. Sem tam proběhla nějaká celebrita a křičela cosi ve stylu „Ten merlot tak kráááááááásně voní, jdu si ještě jednou“, některá vína rozhodně nebyla rozlévána v degustačních dávkách a, upřímně, po sepsání potřebných poznámek mi to vůbec nevadilo. Dnešní článek bude o něco kratší, protože taková byla, z časových důvodů, i má návštěva. Bohužel jsem dorazil docela pozdě a některá vína (především ta obecně známá špička z nabídky) již pomalu mizela. Proto se omezím spíš na rychlé tipy a odkáži vás na web www.brazilskavina.cz, kde najdete krom katalogu vín i mapy vinařských oblastí, obsáhlé informace o jednotlivých vinařstvích či hromady pěkných fotek nejen brazilských vinic. Zaskočte tam i v případě, že nehodláte nic kupovat. Ten web stojí za návštěvu i jen jako informační zdroj o brazilském vinařství. Ale teď již k vínům…

Poprvé jsem chutnal vína Don Laurindo a musím se přiznat, že mne nadchla. Ancelotta Reserva 2005, stoprocentně odrůdové víno (Ancellotu jinak najdete spíše v Itálii a rozhodně není nějakým exportním hitem, spíše se s ní shledáte v trochu sladších verzích Lambrusca), krásně jemně ovocné víno s tóny čerstvé smůly a kouře, velmi pěknou šťavnatou zaoblenou chutí. Víno netypické, zajímavé, krásné. Krasojízda pokračovala vínem Gran Reserva 2002, tentokrát jde o cuvée Tannatu a Ancelotty. Explozivní nazrálá aromatika do ovocných džemových tónů, koláče s džemem a silně brusinek působí až omamně nasládle, o to více překvapí dokonale suchá chuť, ovocná a nazrálá, s výraznou kyselinkou, tříslem a dlouhou dochutí. Fantastické víno.

Zastávka u stolečku Lidio Carraro byla, samozřejmě nejen díky obsluze, moc příjemná. Základní vína „Reserva de Serra“ mi dala vzpomenout na Ameriku z předchozího dne, byla technicky úplně v pohodě, ale přeci jen poněkud obyčejná. Skvělé bylo srovnání dvou stejným způsobem připravených vín ročníku 2004, Merlot Grande Vindima, které se liší pouze místem původu. Jeden je z Vale dos Vinhedos a projevuje se jemně, elegantně, není nijak hutný ale krásně strukturovaný. Ten druhý pochází z Encruzilhada do Sol a je mohutnější, aromaticky výraznější, spíše do hutných ovocných tónu, s pevnějším tříslem. Srovnání pokračovalo lahví Quorum Grande Vindima 2004, opět Merlotem z Vale dos Vinhedos, ale tentokrát kupážovaném s Cabernetem Sauvignon. Jemnější, komplexní aroma klasického střihu (ovoce, ušlechtilé dřevo) harmonicky přechází do plnější, ovocně dřevité a již nazrálé chuti s pěknou kyselinkou a delším závěrem. Bohužel na mne již nezbylo Nebbiolo Singular 2005 a Tannatu Grande Vindima 2005 jen kapička sotva na oblíznutí… snad příště.

Určitě by šlo doporučit i další vína, v nižší cenové kategorii rozhodně řadu Duetto z Casa Valduga, u středních cen vede Miolo Cuvée Giuseppe a Salton Merlot Desejo. Chybu neuděláte u moc příjemného rosé Duetto z odrůd Sangiovese a Barbera. Moc jsem nedal vínům bílým, opět třeba příště. Brazílie mne baví, nevím čím to je. Ta vína mi, ve všech cenových skupinách, sedí mnohem více, než z kterékoliv jiné země za hranice Evropy. A vám třeba nebudou chutnat vůbec, podivné Teroldego budete považovat za vyhozené peníze čistý Cabernet Franc jako aromaticky podivné víno, která nemá co dělat v lahvi bez přídavku Merlotu. Kdo ví, je to stejně všechno jen o vkusu a osobních chuťových preferencích. A i proto si dovolím zopakovat zde text z patičky těchto stránek: "Autor tohoto blogu vyjadřuje čistě svůj názor a pohled nejen na svět vína. Jeho vkus a vinné preference budou nejspíše velmi vzdáleny těm vašim a proto doporučuje nedat na žádné jeho rady a vinné tipy a prostě si vše v klidu prozkoušet na vlastní játra :)"

Zobraz celý článek...

čtvrtek 18. října 2007

California Dreamin' – Cabernet kam se podíváš

Wine Institute of California, ve spolupráci s dovozci a pod záštitou velvyslance USA v ČR pana Richarda Grabera, uspořádal v Praze degustaci několika desítek vinařství z Kalifornie, s více než 150 vzorky šlo o unikátní příležitost k prochutnání produkce této oblasti. Celá událost, za účasti především odborné veřejnost, se konala v reprezentativních prostorách ambasády (čalouněná křesílka, intarzované stolečky…), pro každého účastníka byla předem připravena visačka se jménem, katalog vín, pěkná brožura o kalifornském vinařství a celkově organizace fungovala slušně. Až na jednu drobnost…

Bohužel někdo udělal neodpustitelnou a tragickou chybu při výběru skla. Zvolena byla téměř nejhorší možná sklenka, jakou si na degustaci podobných vín (a ostatně i na jejich běžnou konzumaci) dovedu představit, poloplastová a tedy ne plně čirá „IKEA style“ sklenka, nahoru se výrazně rozšiřující a zajišťující vínu, aby všechno jeho subtilnější aroma prchlo ještě dříve, než jej stačíte zachytit. Toto sklo dokonale potopilo aromatiku většiny především slušnějších vín a nedalo jim šanci vyniknou vedle průměru. Naštěstí se mi podařilo (bohužel až k poslední třetině testovaných vzorků, byť některé již dříve ochutnané jsem raději očichal znovu) získat pořádnou sklenku, jednu z asi dvanácti kvalitních degustačních (pořádné sklo, tulipánovitý tvar), které se záhadně objevily u vchodu. Pokud měl tedy někdo z degustace pocit, že všechna červená vína mají pouze prvoplánovou ovocnou aromatiku, pak na vině bylo z podstatné části sklo.

Na ochutnávce jsem, pokud nepočítám opakované testy s novým sklem, otestoval zhruba 50 vzorků. Šlo především o vína červená, z bílých jsem dal šanci třem Fumé Blanc (Sauvignon Blanc) a třem barikovaným Chardonnay. Sauvignon dopadl přeci jen lépe (nejlepší asi osvěžující Fumé Blanc 2006 z Napa Valley od Beringera, dováží Global Wines), Chardonnay jde naprosto mimo mé chuťové preference, tedy pokud jej proženete sudem takovým způsobem, jakým je v USA obvyklé. A to je nejčastější varianta. Bohužel, zde si moc nevyberu.

V druhém kole jsem prošel většinu vín odrůdy Pinot Noir, která dokáže v USA dát pěkná vína (z Kalifornie v oblastech Carneros a Russian Valley, ale především ve státě Oregon). Většina vín měla překvapivě normální barvu, tedy nijak obludně vysokou, a aromaticky se prezentovala spíše ovocitostí (jahody v různých podobách) a prakticky ničím navíc, což se opakovalo i v chuti, kde navíc dost často vystupovala i mírná nasládlost. Za nejlepší vzorek bych považoval Estate Pinot Noir 2005 z vinařství Rochioli, který sice nevybočoval z výše zmíněného „jahodovo-ovocného“ profilu, ale přeci jen měl něco navíc, trochu zajímavějších tónu a jisté elegance. Zajímavější byl i Carneros Pinot Noir 2006 z vinařství Merryvale, o kterém bude ještě řeč později. Ten je ještě mladičký, ale projevuje se hezky odrůdově, s kouřovostí v delším závěru a celkově bude za rok či dva moc pěkný, až si primární ovocitost trošku sedne a uvolní místo dalším vůním.

Hlavní degustační trasa patřila odrůdám, které Kalifornii proslavily – Cabernet Sauvignon a Zinfandel, s odbočkami ke Cabernetu Franc a především „Meritage“ vínům, ktedy klasickým cuvée dle Bordeaux (Cabernet Sauvignon, Merlot, Petit Verdot, Cabernet Franc a případně Malbec). Od každého producenta jsem se snažil ochutnat alespoň jedno víno. Zde se ale bohužel nejvíce projevilo něco, co pěkně popsal v posledním Víno Revue (číslo s tematickou degustací Cabernetu Sauvignon) pan Šetka – spousta vín byla naprosto schematických, podobných jedno druhému, jako podle šablony na „cool & trendy cabernet“. Kdybych si býval připravil do notýsku tři nejběžnější senzorické profily moderního vína a do katalogu si k jednotlivým vzorkům psal jen 1, 3, „2 + slanina“ podle toho, kterému profilu víno odpovídá, případně jakou drobnost má navíc, ušetřil bych kupu času. Netvrdím, že degustovaná vína byla špatná. Jen z většiny „moderní“, technologická, obyčejná a z kategorie „konzumních“. Nic, co bych si otevřel pro potěšení. Jistě, až někdy zase zaskočím do TGI Fridays na jejich báječná grilovaná žebírka, kterékoliv z těch vín bych si k němu klidně a více než rád otevřel! Ale není to trochu málo?

Naštěstí se dalo objevit několik velmi slušných vín, valná většina z nich u stánku dovozce z Německa, Weingarteen Eden. Pěkná byla nazrálá Altamura 1998, velmi slušná (byť mladá a teprve na cestě k velikosti) se ukázala vína z Caymus Vineyards ročníku 2004, ať již Napa Valley Cabernet Sauvignon nebo Special Selection. Zajímavý je Paraduxx 2005, cuvée postavené na Zinfandelu s příměsí Cabernetu a Merlotu. U velkého stánku Roberta Mondaviho, v ČR zastoupeného firmou United Brands, bych bez větších problémů zvládl Reserve Cabernet Sauvignon, pokud se nepletu byl rozléván i starší ročník 1998, již silně do džemových tónů, ale s jistou finesou a „něčím navíc“. Firmou Best Wines International zastoupené vinařství Hess potěšilo především vínem Mountain Cuvée. U stánku Neubauer & syn zaujal Old Vine Zinfandel z vinařství Seghesio, z velmi starých keřů této odrůdy.

Jediným opravdovým „objevem“ však pro mne byl stánek firmy M. Král & Spol a prezentace vinařství Merryvale Vineyards. Vinařství, které se snaží být „zelené jak to jen jde“ nejen na vinicích, ale třeba i sofistikovanou recyklací vody či solárními panely všude po vinařských budovách atp., nemá dlouhou historii, produkuje však spoustu zajímavých vín. Reserve Cabernet Sauvignon 2003 z Napa i Starmont Cabernet Sauvignon 2004 (též Napa) se projevují znatelně komplexněji a svým „novosvětským“ způsobem i elegantněji, než většina ostatních vín z degustace. Obě vína mají přídavek Merlotu, Petit Verdotu a případně i Cabernetu Franc, ale v celkovém množství méně než 25%, takže víno lze deklarovat jako Cabernet Sauvignon. Ovšem špičkou jejich produkce a pro mne celé degustace je Profile ročníku 2003 z Napa. Kupáž 88% Cabernet Sauvignon, 8% Merlot, 3% Cabernet Franc a dokořeněno 1% Petit Verdot vyzrávala 18 měsíců v francouzských baricích (90% nové), víno kvasilo díky přirozeným kvasinkám a malolaktická fermentace proběhle samovolně, víno je lahvováno nefiltrované. Vysoká barva, výrazná mladá vůně, ale s nádechem „klasiky“, žádná podivná moderna, ale víno s čistým elegantním výrazem ovoce, sudu, koření, vanilky… všech těch „běžných“ tónu, ale skvěle zapracovaných. V chuti možná opulentnější a mohutnější než starosvětské cabernety z Bordeaux, přesto hladké (byť třísla je stále dost), harmonické, se znatelnou kyselinou i alkoholem, jako celek předurčeno k delšímu zrání, ale dost jsem si ho užil již v této podobě… krásné víno!


Přiznám se, že po degustaci jsem si v lehké depresi otevřel láhev obyčejnějšího Bordeaux, abych si ověřil, zda mi tak nějak celkově nepřestala chutnat běžnější, na cabernetu postavená, červená vína, a najednou jsem byl „doma“. Ve vínech hledám asi i něco jiného, než technickou perfektnost a výrazné ovoce. I jiné faktory než ty, díky kterým každý druhý moderní a opulentní a explozivně ovocný cabernet dostane 90 bodů (pro mne hranice určité výjimečnosti). Snad je nás víc a Bordeaux, Itálie či Španělsko nezačnou kopírovat moderní styly z USA. Snad.

Na degustaci jsem neprozřetelně slíbil zástupcům ambasády a zaměstnanci „Foreign Agricultural Service of USA“, že jim zašlu kopii čehokoliv, co o degustaci napíši. Mám pocit, že radost mít nebudou. Snad brzy zruší do USA víza, protože teď už bych ho třeba ani nedostal :o)

Odkazy: Wine Institute of California

Zobraz celý článek...

středa 17. října 2007

Osm pochoutek z údolí Rhôny – Châteauneuf-du-Pape

Přichází podzim a s ním i velmi nabitý degustační program. Jenom v Praze se v některé dny koná pět a více ochutnávek, takže je z čeho vybírat, ale zároveň člověk nutně trpí, protože všechno se prostě stihnout nedá. Úterní podvečer pro mne patřil ochutnávce vín z údolí Rhôny, mimo jiné slavného Châteauneuf-du-Pape.

Degustaci pořádala společnost Domaine R&W zastoupená Danielem Kroftem. Chutnalo se z jimi dovážených sklenek Spiegelau. Netradičně se celá akce neodehrávala v jejich nádherných podzemních prostorách v Jilské, ale ve vinotéce L.C. Nicolas, kam dodávají velkou část ze svého sortimentu. V této vinotéce, byť zde mají degustace poměrně často, jsem byl poprvé. Trochu mne překvapila (až vyděsila) jakási „domácká atmosféra“, kdy se většina účastníků očividně znala a vídala pravidelně, navíc podpořená aktivním přístupem paní Ptáčkové jakožto zástupce vinotéky (přivítala mne slovy „vás tu vidím poprvé, nevím na co jste zvyklý z degustací u Dana, ale tady si vše říkáme na rovinu, jděte si odložit bundu“). Osobně mám raději klidnější posezení v pár lidech u stolu, spíše než podobné halasnější akce „na stojáka“, ale v zásadě jsem si užil i tohle. Důležitým faktorem totiž byla kvalita vín a přítomnost pana Maxime Gervaise, především marketingového zástupce degustovaných vinařství. Ten byl schopen sdělit jakékoliv potřebné informace, zajistil trochu „exkluzivnější“ dojem z celé akce a navíc je to fajn chlapík, se kterým se dá i jen tak povídat (byť většinou jsem tahal další informace o vinařství a technologiích), což jsem si ověřil při vychlazené plzeňské dvanáctce v přilehlé hospodě po degustaci (aneb nejeden francouzský vinař má po degustaci chuť dát si dobré pivo, ověřeno empiricky na více vzorcích :o).

Ochutnávala se vína celkem tří domén – Les Grandes Vignes du Roy, Domaine de Villeneuve a Domaine de Escaravailles. Všechna vína byla technicky velmi dobře zpracována, pro oblast poměrně typická (byť horký ročník 2003 stylem vín trochu zamával) a cenově nevybočovala ze Rhôny v této kvalitě, byť některá levná nejsou (ceníky viz www.domaine.cz). Převaha vín byla červených, ostatně v oblasti se jich vyrábí drtivě více, ale chutnala se i bílá.

O zavínění před vlastní ochutnávkou se postaralo mladičké Pouilly Fumé "Domaine des Fines Caillottes" 2006 od Domaine Jean Pabiot & Fils. Svěží, lehký čistý Sauvignon blanc v jeho trochu „zelenější“ podobě (angrešt, rybízové listí). Proč ne.

Côtes du Rhône Blanc 2005 (Les Grandes Vignes du Roy), cuvée odrůd Roussanne, Marsanne, Grenache Blanc a Clairette, překvapilo na Rhônu lehčím, kratším, svěžím projevem řízeným pěknou kyselinkou, aromaticky je však trochu hutnější, citrony a broskve se mísí s máslovostí. Víno neprošlo barikovým sudem, což už neplatí o vzorku druhém, Châteauneuf-du-Pape Blanc 2004 (Les Grandes Vignes du Roy). To v odrůdovém složení vynechává Marsanne a odrůda Roussanne jako jediná z kupáže (protože je k tomu nejvhodnější) zrála na sudu, zbytek v tradičních betonových nádržích. Vysoká, zlatavá barva, ve sklence se chová až olejnatě. Vůně je hutnější, citrusy, mineralita, trochu tropické ovoce a projev sudu. V chuti plnější, ovocné, slušná kyselina a delší dochuť táhnoucí se s tóny kávy. Pěkné bílé, maličká produkce (3000 lahví), zajímavý tip pokud chcete vyzkoušet bílou podobu Châteauneuf-du-Pape.

Ale to už se dostáváme k červeným, zde s možností krásně ilustrovat ono magické slovo „terroir“. Jedno vinařství, jeden ročník, stejná technologie, podobná odrůdová složení, ale jiná místa původu hroznů, byť od sebe vzdálena jen několik kilometrů. Jako první Cairanne 2003 (Les Grandes Vignes du Roy), krom dalších pěti odrůd ze skoro devadesát let starých keřů Grenache. Hezká, nazrálejší barva, žádná obludně neprůhledná. Ve vůni fascinující živočišnost říznutá lékárnou, zpocená kůže, ovoce, guláš (sic! moc dobrý, podle vůně!). Středně plné tělo, nijak opulentní, zatím stále s výrazným tříslem, pěknou šťavnatou ovocitostí i lehkým projevem sudu (byť ne nějakého barikování). Velmi hezké víno. Asi o pět kilometrů dál vyrostlo Rasteau 2003 (Les Grandes Vignes du Roy), s barvou působící znatelně mlaději, ve vůni kořenité, aroma kůže (až trochu sexuální, ale to mám nejspíš z těch výletů k lahvi „Les Amoureuses“ v zadní části vinotéky), působí trošku více „konzumním“ dojmem (vína postavená na Syrahu z horkých části světa). V chuti drsnější, ovocitost bojuje s mladým neohlazeným tříslem a znatelně se projevuje i alkohol. Tohle víno musí ještě nějaký rok ležet, uhladit se a po pravdě oproti Cairanne mne moc nezaujalo. O co hezčí je Vacqueyras 2003 (Les Grandes Vignes du Roy). S krásně jiskřivou, nijak zvlášť vysokou a pěkně nazrálou barvou, ve vůni elegantně ovocné, s tóny jablek, mineralitou a kořením (badyán, lékořice). V chuti pak spíše středně plné, harmonické, s vyváženou ovocností a tříslem, víno na delší pití klidně jen tak, ke knížce.

Châteauneuf-du-Pape 2003 z maličkého Domaine de Villeneuve, biodynamicky obhospodařujícího pouhých 8 hektarů vinic, bylo konfrontováno s o dva roky starším bratříčkem typičtějšího ročníku, Châteauneuf-du-Pape 2001. Mladší víno se projevilo květinovo-ovocnou aromatikou, hodně výraznou, a povedenou sladce ovocnou chutí, se stále výrazným tříslem nejen v delším závěru. Vyzrálejší ročník 2001 mi hodně evokoval některá vína z Burgundska – nijak zvlášť vysoká, nazrálejší barva, elegantní aromatika ovoce a selských tónů, kůže, lehce minerality, následovaná opět hodně elegantní, středně plnou chutí postavenou na ovoci, s hladkou tříslovinou, pěkně zakomponovaným alkoholem a delší dochutí. Krásné víno!

O sladkou tečku se postaralo Rasteau Vin Doux Naturel blanc, stoprocentní Grenache Blanc, z Domaine de Escaravailles. Po nádherném předchozím červeném se jednalo trošku o skok dolů a pro mne osobně nejslabší článek večera. Nižší barva, aromaticky spíše nevýrazné univerzálně ovocné (broskve) a trochu i květinové, v chuti výrazně sladké, trocha tříslovin, a na mne příliš málo kyseliny jako protiklad. Jde o dolihované víno (brandy ze stejných hroznů) a nějak mne nezaujalo.


Celkově šlo o zajímavou prezentaci fajn vín a pro mne i první seznámení s vinotékou L.C. Nicolas. Ale přiznám se, že mé soustředění tento večer nebylo zrovna zářné. Celou degustaci jsem totiž odbíhal do zadní části vinotéky a zasněně hleděl na lahve Chambolle-Musigny 1er Cru „Les Amoureuses“ a Grand Cru „Bonnes-Marres“ od Domaine Comte Georges de Vogüé… to jen tak na závěr, bez souvislosti k degustovaným vínům. Kdyby náhodou někdo pocítil nutkavou potřebu koupit mi hodně nákladný dárek, tak aby věděl, kam se obrátit :o)

Zobraz celý článek...

úterý 16. října 2007

Barbera d´Alba Superiore a chutné noky

Jak už jsem tu psal dříve, mám s takovou tou „běžnou“ Itálií dost problémy, většinou mne ta vína nijak neosloví. To byl i případ nákupu balíku surovin z www.italiedodomu.cz (fungovalo spolehlivě, ale za prakticky stejné peníze jde většinu jejich věcí koupit v Hypernově a bez nutnosti nějakého minimálního odběru), kdy jsem přihodil i několik lahví Dolcetta a Barbery. Všechna vína už padla a další nakupovat nebudu. Technicky v pořádku, určitě ovocné, příjemně pitelné jen tak k jídlu, ale bez čehokoliv navíc, docela mne nudila. Jedinou výjimkou se stala Barbera d’Alba Superiore ročníku 2004

Toto víno z Tenuta Cappallota pochází z oblasti Serralunga d´Alba, má 13.5% alkoholu a poleželo si 10 měsícu v sudech (Allier), takže může být označeno jako Superiore. Skrývá se v lahvi Albeisa, od 70. let minulého století typické (ale nepovinné) pro oblast Alba. Plastová záklopka, korek plný 45mm dlouhý, v zásadě celkem standart. Barva není nijak obludná, spíše na dnešní dobu běžně vysoká, již ale znatelně nazrálá. Vůně je nasládle ovocná, projevuje se ležení v sudu, mírně živočišné tóny. Ona ovocná sladkost přechází až do „candy“ tónů – připomíná jahodovou a malinovou cukrovou vatu z pouti, možná i takové to pruhované barevné želé, může a nemusí otravovat, dle vkusu. Chuť je středně plná, pěkně ovocná se stále výrazným tříslem a kyselinkou, asi i díky vyššímu alkoholu působí lehce nasládle. V ústech se příjemně rozvine, dochuť není nijak zvlášť dlouhá, ale hladká a líbivá. Hezky udělané, decentně barikované červené, které rozhodně neurazí a k jídlu je skvělým partnerem. Doporučuji po otevření nechat hodinku či dvě rozdýchat, aromaticky to vínu hodně pomůže.

Barbera, ač má po Sangiovese největší výsadby v Itálii, není rozhodně odrůdou, se kterou bych měl nějak velké zkušenosti. Chutnal jsem pár obyčejných i víno špičkové, konkrétně Barbera d´Alba Paiagal od vinařství Marchesi di Barolo, ale zatím nějak nevím, co přesně od běžné Barbery očekávat. A mám obavu, že při frekvenci ochutnávání této odrůdy se to asi nikdy nedozvím :o)


Víno jsme zkonzumovali s pořádnou porcí moc chutných noků (byť to nebyla nutně ideální kombinace):
Potřebujete: ½ kilové balení bramborových noků (gnocchi con patate, lze běžně koupit či můžete spáchat sami čerstvé, na internetu je receptů habaděj), 225g mraženého špenátu (celé čerstvé listy lepší), 1 cibule, hrst stroužků česneku, kousek slaniny, mozzarella (případně jiný sýr na plátky), půl hrnku smetany, sušené hříbky, sůl.

Nejprve se vysmaží slanina, takže se pod cibulku nemusí dávat žádný další omastek a slanina je pěkné křupavá. K cibulce se přidá smažit pár stroužků česneku na kolečka. Když je cibulka osmažená, přidá se špenát, osolí se a přidají sušené houby. Ve špenátu je vždycky hodně vody, kterou houby nasají, navíc se to celé ještě podlije smetanou, takže houby není potřeba dopředu namáčet. Vše se podusí pár minut pod pokličkou, právě aby houby změkly. Do zapékací mísy se rozloží uvařené noky, přes ně se navrší špenátová směs a navrch se pokladou kolečka mozzarelly, kterou ještě možno přesypat parmazánem (nebo zdejší variantou Gran Moravia, klidně před i po pečení). Zapéká se v hodně teplé troubě jen chvíli, než mozzarella začne zlátnout. Dobrou chuť!

Zobraz celý článek...

pondělí 15. října 2007

Českomoravská červená seance

V poslední době jsem měl tak trochu smůlu na slušná domácí červená (a neříkejte, že neexistují ;-), potácel se po degustacích poměrně drahých a dobrých zahraničních vín a propadal lehké depresi. Uvítal jsem možnost sednout si v neděli večer v milé společnosti, zlikvidovat čtyři lahve a zjistit, zda mám smutnit ještě víc, nebo je stále ještě naděje i v naší malé zemičce…


Cabernet Moravia 2005 pozdní sběr (Baloun)

Přiznám se, že s Balounem mám problém, v poslední době už jsem ho už moc nepřechutnával, jeho vína mi přišla znásilněná technologií, rozdílů mezi bílými odrůdami moc nebylo a celkově mi ten styl nesedl. Morávii jsem tedy očekával poněkud s despektem. Vysoká mladá barva potěší, ale toho už dnes není problém dosáhnout. Vůně atakuje klasickým divočejším odrůdovým projevem, ale mícháním se zjemňuje, postupně se vylupuje krom ovocnosti i uzené maso (zajímavé) a následně známka vyzrálých hroznů, čerstvě upečená placka s mákem (u nás v podkrkonoší se té placaté sladké věci z plechu říká „placka“, pro zmatené je to „koláč“). V chuti je tato morávie překvapivě jemná, s ohlazeným tříslem (dost možná technologie probublávání kyslíku do nerezového tanku, jak odhadoval kolega), kořenitá a působí lehce nasládle, což připisuji spíše než alkoholu skutečně mírnému zbytkovému cukru. Dost slušné červené! Cenu na webu nenalézám, k dispozici je ročník 2006 za 167,- Kč (ten má ale diplom z International Wine Challenge v Londýně a tahle morávie „jen“ z Poysdorfu, takže mohla původně stát i o něco méně).

Cuvée Jaroslava Bureše 2005 (Stapleton – Springer)
A další vinař do sbírky, se kterým mám výrazné potíže. Jaroslav Springer je mi nesympatický, na degustacích jsem si to ověřil hned třikrát. Sice mi všichni říkají, ať zajedu přímo do vinařství, že ve „svém“ prostředí je mnohem víc v pohodě, ale zatím se mi to nepovedlo. O to víc mne štve, že takový pocit mám z někoho, jehož (především červená) vína jsou obvykle skutečně výborná. Navíc jsou Springerové domácí špička, pokud jde o použití barikových sudů, v tomto směru mají mnoho zkušeností a skutečně to umí. Do sklenek po hodinové dekantaci naléváme víno, které není na běžném trhu, a do rukou se mi dostalo spíše náhodou. Jedná se o cuvée vytvořené na míru pro soukromý archiv jednoho ze členů „Klubu Stapleton-Springer“, pana Jaroslava Bureše (asi znáte z domácí politické scény). Odrůdové složení pak mluví o směsi přívlastkových vín odrůdy Svatovavřinecké, Frankovka a „5% tajemna”. Víno má extrémně vysokou barvu, skutečně hodně netypickou. Ve vůni nepoznávám Moravu ani odrůdy, což někdo může považovat za prohřešek (a já bych k tomu také inklinoval), kdyby se ze sklenky nelinula fantastická kompozice ovoce, sudu, švestek ve všech jejich podobách, později čokolády s kandovaným ovocem (studentská pečeť) a celkový aromatický profil ze všeho nejvíce nepřipomínal Bordeaux v některých jeho „Cru Classée“ podobách (a skutečně to není tím, že jsem víno konzumoval ze zapůjčené sklenky Riedel Sommelier Bordeaux, se kterou si toto víno v klidu poradilo a kompletně ji vůni zaplnilo :o). Nechápu, nevěřím. Chuť pokračuje v nastoleném trendu, již nyní je harmonická, šťavnatá, se slušným tříslem, lahodná. Dochuť je pěkná, možná trošku krátká, což je asi tak jediné, co tomuto vínu mohu vytknout. Moravská červená špička, která by na slepé degustaci suverénně bojovala a v mnoha případech porazila vína z vyhlášených oblastí Francie či Itálie v cenové hladině 500 – 1000,- Kč. Na kolik pana Bureše jedna láhev přišla netuším, ale toto víno mu neskrytě závidím.

Rulandské Modré 2005 zemské (Vinice Královské Vinohrady – Gröbovka)
Tuhle odrůdu miluji a nekoupit si láhev z hroznů vypěstovaných pár desítek metrů od místa, kde bydlím, to prostě nejde. Víno bylo pořízeno brzo po uvedení na trh, tenkrát bylo na místo původu dost typické (výrazná kyselinka), ale odrůdové a příjemné. Co udělal rok archivace? Barva je poměrně vysoká, na odrůdu a oblast určitě. Vůně je hezky odrůdová, táhne se od jemnějšího červeného bobulového ovoce, přes hutnější a lehce selské tóny až po vůni chleba s kmínem. V chuti se kyselinka krásně asimilovala, víno je v ústech spíše plnější (nijak explozivně, ale při alkoholu 12% překvapivě dost), objevují se pěkné tóny nasládlého ovoce. Další archivaci bych nedoporučoval, vypít hned a užít si to. Nejspíš ještě pro lahvičku či dvě zaskočím, jestli stále je.

Rulandské Modré 2005 pozdní sběr (Lobkowiczké zámecké vinařství)
A druhý pinot, opět z Čech, tentokrát z Roudnice nad Labem, konkrétně z trati Labské vinice. Barva rozumně vysoká, byť již na odrůdu typičtější, znatelně nazrálá. Ve vůni se objevují tóny, které bych čekal spíše od vína o nějaký ten rok staršího – místo mladého červeného ovoce spíše jeho džemovitá podoba, kořenitější podtón. Později zvláštní tóny, které bych neoznačil jako „selské“, spíše někam k vlhčímu sklepu a bramborám. Zní to divně, ale je vlastně docela příjemné. V chuti je toto víno spíše tenčí až středně plné, jemněji ovocné, rozhodně na delší posezení s celou lahví a knihou, než třeba jen tak jednu sklenku k jídlu. Trochu (hodně) mu uškodilo, že šlo jako poslední vzorek (seřazeno tak, aby poslední víno byla „jistota“ na případné spravení chuti), nedokázalo se prosadit. Určitě přechutnám, víno je to takové zasněné…


Doufám, že vínům příliš nepomohla příjemná atmosféra večera, a jsou „objektivně“ dobrá. Přechutnávat domácí červená nepřestanu. Sice to dost často „nevyjde“ a smutně se pak vracím třeba k Bordeaux, ale občas se zadaří a to potom stojí zato. Jsem mnohem raději, když mohu pít skvělé víno domácí, ať už jde o „výhodný nákup“ nebo stojí stejně, jako odpovídající kvalita ze zahraničí. A doufám, že se mi to bude dařit čím dál častěji :o)

Zobraz celý článek...

pátek 12. října 2007

Domains Devillard – Interkontinentální degustace

Společnost AdVivum, specializující se na prodej vinného skla Riedel, uspořádala další z rady zajímavých degustací. Do vinného portfolia si vybírají vinaře něčím zajímavé, často špičky regionu, ze kterého pochází. Novým přírůstkem se stalo Domains Devillard, rodinný podnik sdružující několika skvělých vinařských domén Burgundska. Vína prezentoval přímo zástupce „právě aktivní generace“, Amaury Devillard, který do Prahy dorazil i se svou ženou Pauline.

Amaury DevillardDomains Devillard sestává z Domaine de la Ferté z Côte Chalonnais, Château de Chamirey z Mercurey a Domaine des Perdrix z Côte de Nuits. Rodina Devillard kontrolovala i negociántský dům Rodet, který ovšem před několika lety prodala finanční skupině Sequana Capital, aby se mohli pořádně věnovat „svým“ vínům (byť třeba Domaine des Perdrix se pod jejich kontrolu dostalo až v roce 1996). Devillard disponuje několika špičkovými terroir, mimo jiné i kouskem Grand Cru Echezeaux. O vinice se starají co nejpečlivěji, hrozny sbírají ručně do malých bedýnek a ve vinařství dále striktně protřídí… však to znáte, to už se dnes stává standardem. Amaury Devillard doporučuje jejich vína nedekantovat, i mladá nechat raději nějakou dobu rozdýchat v lahvi. Považuje je (a prodeje to potvrzují) za špičková především do vyšší gastronomie, restaurací. Doporučuji zaskočit na www.domainesdevillard.com a podívat se na prezentaci jednotlivých domén, web obsahuje detaily o vínech z různých ročníků, mapku apelací s označením vinic i kupu fotografií. Já pomalu přejdu k degustaci …

Miroslav KubecTa se odehrávala v salónku hotelu Intercontinental, chutnalost se z odpovídajících sklenek Riedel, a ke skvělým vínům bylo připraveno i jídelní degustační menu malých porciček všemožných lákavě vypadajících chuťovek, které představil osobně šéfkuchař hotelu a prezident AKC ČR pan Miroslav Kubec. Vína pak vždy představil přímo pan Devillard, z francouzštiny překládal pan Čejka. Našlo se dost prostoru na diskuzi i na případné „emoce“ víny vyvolané, tedy to, co ve víně Amaury Devillard chtěl hledat nejčastěji.


Bourgogne Chardonnay “Le Renard“ 2005
Carpaccio z tuňáka Yellow Fin a opečený plátek tuňáka s tartarem ze salátové okurky
Carpaccio z tuňáka Yellow Fin a opečený plátek tuňáka s tartarem ze salátové okurkyŘada „Le Renard“ (lišák) z Maison Devillard byla vyrobena poprvé právě v ročníku 2005. Má se jednat o „základní“ vína, za rozumné ceny, ale v takové kvalitě, aby zákazníka přesvědčila o schopnostech vinařství a případně přilákala k jejich dražším vínům z vyhlášených terroir. Bílá varianta je čistá šardonka, pouze velmi jemně (10% při kvašení) v sudech. Víno překvapilo vyšší barvou, krásnou čistou květinovou vůní, svěží a překvapivě bohatou. V chuti středně plné, s harmonicky zapracovanou kyselinkou, krásnou mineralitou a tóny citrusů. Na základní víno hodně slušné (byť tedy cokoliv s prodejní cenou přes 550,- Kč těžko nazývat základním). Doprovod čerstvého tuňáka zvolen skvěle, carpaccio jsem si užil trošku víc než opečenou část. Moc pěkný úvod večera!

Mercurey 1er Cru „La Mission“ 2005 Château de Chamirey
Marinované mušle svatého Jakuba v citronovém oleji na pyré ze sušených tomatůMarinované mušle svatého Jakuba v citronovém oleji na pyré ze sušených tomatů
Poloha „La Mission“ je monopolem o rozloze 1.8 ha, vína odtud tedy vyrábí pouze Château de Chamirey. Vysoká barva, výrazná vůně, vyvážené, květiny se mísí s ovocem, tóny sudu vše jen krásně podtrhují – vymazlená aromatika minerální barikované chardonnky jak ji umí snad jen v Burgundsku. V chuti slušně plné, velmi suché, čisté bez jediného rušivého elementu, vše v harmonii, krásná mineralita, dlouhé… co víc si přát? Nic, jen osobně dávám přednost variantám s méně sudu. Toto víno si poleželo ve dřevě 18 měsíců, ze 40% šlo o sudy nové, zbytek jeden či dva roky staré. Doprovod v podobě mušle svatého Jakuba (naloženo v citruso-medové směsi) byl skvělý, šťavnatý, k vínu pasoval výborně. Kdo umí, ten umí. Kdo neumí, tak o tom jen píše :o)


Bourgogne Pinot Noir “Le Renard“ 2005

Šafránové nudle s tempurovaným prsíčkem z jarního kuřátka na zázvorové trávě, omáčka ze zázvoru a Yakiniku
Šafránové nudle s tempurovaným prsíčkem z jarního kuřátka na zázvorové trávě, omáčka ze zázvoru a YakinikuStoprocentní Pinot Noir z lišáčí řady pochází z keřů starých 20 až 30 let a jako entrée k červeným posloužil skvěle. Jiskrná, pěkná barva, s jemnou nazrálostí na okrajích. Ve vůni svůdně ovocné, především červené peckové ovoce (třešně), trocha hutnějších tónů typu zpocené kůže, mírně agresivnější alkohol, šípky a brusinky. Chuť středně plná, odrůdově naprosto klasická, s lehce trpkou ovocností, malinami, možná přímočařejší, ale určitě ne jednoduchá nebo nudná, s delším kouřovým závěrem. Hodně povedené víno! Párováno s výborným kouskem kuřátka a „nudlemi“ vytvořenými prý dle postupů moderní „molekulární gastronomie“. Inu chutnalo a vypadalo to trochu jako želé z masového vývaru, technika přípravy by mne více než zajímala. Ale k tomuto vínu bych nejspíš volil pokrm jiný.

Mercurey 1er Cru „Les Ruelles“ 2005 Château de Chamirey
Terinka z jeleního hřbetu s brusinkovým confitem
Terinka z jeleního hřbetu s brusinkovým confitemZásah do černého… či spíše rudého. Krásná ovocná aromatika (třešně), sud, alkohol, opět ony „tóny kůže“, elegantní, byť zatím ne úplně harmonický a trochu uzavřený projev, ale s jasným potenciálem pro další vývoj. Plnější, expresivní chuť koncentrovaného pinotu, ovoce se zatím trochu hádá s výraznějším tříslem, alkohol působí lehce nasládle a v delší dochuti postupně vyskakují jednotlivé ovocné tóny. Chce nějakou dobu ležet a bude to fantastické! Víno bylo podrženo jelení terinkou s brusinkami, dokonalá volba. Ostatně jakákoliv slušná paštika a brusinky vám budou s dobrým pinotem ladit skoro vždy, pro mne se jedná o nepostradatelnou součást menu, kde je pinot přítomen. K vínu, postupně se otevírajícímu v poloprázdné lahvi, jsem se během večera ještě několikrát vrátil, opravdu krásné. Některé z dalších vzorků večera jsou možná „objektivně“ lepší (například Nuits-Saint-Georges skoro jistě), přesto bych do archivu volil toto…

Nuits-Saint-Georges 2004 Domaines des Perdrix
Španělská sušená šunka s pikantním kuskusovým salátem a fíky
Španělská sušená šunka s pikantním kuskusovým salátem a fíkyVelmi slušná, lehce nazrálá barva. Výrazná, typická vůně. Jemná ovocná aromatika se stopami čaje a šípků. Plnější, naprosto klasická chuť s dobrou kyselinkou, tříslem, ovocem a delší dochutí. Takhle si představuji „encyklopedický“ skvělý pinot, ale osobně mi tam chybělo něco trošku navíc. Očekával bych, že přesně takhle to víno bude chutnat a vonět, přesto právě ty různé zajímavé drobnůstky navíc nakonec rozhodují o koupi. Sušená šunka byla příjemným doprovodem, kuskus chutnal famózně. Jak jen to dělají? To ty kousky fíků a asi cibule? Netuším…


Nuits-Saint-Georges 1er Cru 2005 „Aux Perdrix“, Domaine des Perdrix
Konfitovaný hovězí krk s burgundskou omáčkou a pečenými pak-choiovými listy
Konfitovaný hovězí krk s burgundskou omáčkou a pečenými pak-choiovými listy
Velmi vysoká barva, až nepřirozená na oblast a odrůdu. Možná za to může netypická a extrémní koncentrace keřů na vinici, je jich tam 13,000 na hektar. Víno je kupáží z keřů ve stáří 80, 42 a 22 let, fermentovaných zvlášť a následně pečlivě prohnaných sudem. Vůně je velmi výrazná, ale poněkud uzavřená, ven se dere zatím pouze primární ovocnost a hrozny. V chuti je víno plné, koncentrované, s drsnějším tříslem a dlouhou dochutí. Přiznám se, že z tohoto vína jsem měl ne úplně burgundský dojem, jako by šlo spíše stylem obrovské „novosvětské“ koncentrace než „burgundské“ elegance. Ale kdo ví, nejspíš mate ten první sevřený dojem, jednalo se o „vraždu neviňátka“, víno zatím není připraveno k běžnému pití, ovšem za pár let…
Degustační jídélko potěšilo, jak blízko bylo tradičnímu „boeuf bourguignon“ netuším, ale chutnalo. Víno ale přeci jen v kombinaci značně dominovalo.

Vosne Romanée 2000, Domaine des Perdrix
Rolovaný jehněčí Paillard s restovanými houbami a špenátem
Rolovaný jehněčí Paillard s restovanými houbami a špenátemV pozvánce bylo slíbeno i překvapení nad rámec předem známých šesti vzorků, stalo se jím Vosne Romanée. Již znatelně nazrálá pěkná barva nabudila pozornost na další smyslové zážitky. I vůně je krásně vyzrálá, výrazná, uleželá a ušlechtilá, z nějakých konkrétních tónu se snad vylupuje obligátní červené peckové ovoce, možná mírně živočišné aroma a humus. Chuť je tenčí, než bych očekával, výraznější je kyselina, objevují se trpčí ovocné tóny, kořenitost a celé doznívá dost dlouho. V ústech přetrvává příjemný dojem z krásného vína, ale osobně mne nezasáhlo. Možná jsem čekal něco víc, ještě o kousek více elegance, přeci jen plnější dojem (jistě, je to Vosne Romanée, ale stejně), nevím… přeci jen, bavíme se o víně za více než dva tisíce. Ovšem kombinace s jehněčím a houbami proběhla na výbornou, skvělá volba.


Půda z BurgundskaCelkové hodnocení? Krásná vína za vyšší ceny, výborně připravené chuťovky ze špičkové restaurace, příjemná atmosféra… lze si přát víc? Nemyslím. Jen více takových akcí! A jedna zajímavost – na stole s víny se nacházely tři dózy, každá se zeminou některé vinice. Všechny jsem poctivě očichal a promnul mezi prsty a pak, po vzoru Garyho Vaynerchucka, ochutnal železitou půdu „Les Ruelles“ a zapil ji vínem, které na ní vyrostlo… zážitek? Zkuste si sami, je to hlína! :o)

Na úplný závěr si dva trefné úryvky od člověka, který pinotům a logicky i Burgundsku propadl. Snad se Vám budou líbit…

Sklenka"K pochopení Burgundska neexistuje žádná zkratka… Chcete-li se stát expertem, připravte se na nutnost zapamatování tisíce jmen, kurz správné francouzské výslovnosti a počítejte s tím, že se ztratíte v bludišti apelací. Navíc si přichystejte pořádnou zásobu drobných – vína z Burgundska jsou drahá. Je to trochu jako kupování značkových vín, platíte i za jméno. A o co je ta která apelace menší než jiná, tím vzácnější vína a vyšší cena."

"U Pinotů nedávám číselná hodnocení – jen užitečné komentáře. Stejně jako dobrý sex, i dobrý Pinot je absolutně smyslový zážitek a nemá nic společného s čísly (bylo vaše poslední romantické setkání 91 nebo 92/100?)"

Vosne RomanéeVystavené lahve
Zobraz celý článek...