pondělí 31. srpna 2009

Dobřichovické vinařské slavnosti 2009

nalevani V pátek jsem na tuhle akci lákal, v sobotu dopoledne vyrazil tak, abych byl u vchodu hned při otevření. Tentokrát žádná fronta a hned v jedenáct šlo vejít. U vchodu panoval mírný chaos, lístky šlo kupovat na obou stranách cesty, ale skleničky a degustační žetony jen na jedné, navíc úplně chyběl nějaký katalog vín, který se nám podařilo ukořistit až po mnohem delší době. Ale co :o) Tentokrát mne a ženu doprovázel velký vinný nadšenec žijící dlouhodobě v Japonsku, který to vzal jako dobrou příležitost prochutnat si větší množství domácích producentů, a měl navíc tu obrovskou výhodu, že u stánků ochutnával bez předsudků vůči jednotlivým vinařům, které spíše neznal. Akce mi tentokrát přišla, myslím v počtu zúčastněných vinařů a dostupných vín, o něco menší než loni. Přesto si šlo stále bez problémů vybrat a objevit mnoho pěkných vzorků.

serge_mathieu_champagne_brut_2002 Paradoxně, ač nejčastěji jsem chutnal klasická révová vína z Moravy, odcházel jsem s celou lahví Serge Mathieu Champagne Brut Millésime 2002 ze stánku pořadatele celé té akce, Českého archivu vín. Naprostá vyzrálá klasika, ukázkové příjemné šampaňské, spousta chleba až do topinek, svěžest, suchost, říznost, vyvážené a skvěle pitelné. Možná ne nějak vyloženě komplexní, ale v cenové kategorii (se slevou na degustaci 699,- Kč, běžně 859,- Kč) asi nejlepší Champagne, co jsem za dlouhou dobu pil. Vlastně něco dost podobného jsem dříve psal o ročníku 2000.

visnove_vino_manak_2008 Z opačného konce cenového spektra jsem pak domů táhl dvě lahve višňového vína 2008 od Maňáka, zde 91,- Kč za sedmičku. I o tomhle víně jsem už dříve psal, ročník 2008 se projevuje prakticky stejně. Zahraniční host u višňovky prohlásil: „ty vína byly pitný, ale tohle je moc dobrý“, kde „ty vína“ znamená zbytek produkce u Maňáka. A já bych spíš souhlasil. Příjemné, typické a jednoduše pitelné bylo rosé Cabernet Sauvignon a Rulandské modré 2008 kabinetní. Jakostní Sylvánské zelené 2008 zklamalo nečekanou sladkostí, kterou bych u téhle odrůdy nečekal, zajímavé (ve stylu „smícháno co na té vinici roste“ - Cabernet Moravia, Svatovavřinecké a Rulandské modré) cuvée Modrý Fěruňk se projevovalo dost neharmonicky a navíc bylo ubito dřevem.

reisten_maidenburg_sauvignon_2008Velmi potěšil  stánek vinařství Reisten, kde byl k prochutnání hodně zajímavý průřez produkcí, od prvních čerstvě nalahvovaných vín ročníku 2008, po třeba „archivní“ Pinot Blanc 2005. Maidenburg Chardonnay 2008 z Valtické bylo ještě tak čerstvé, že neprozrazovalo mnoho, zato Maidenburg Sauvignon Blanc 2008 (pozdní sběr, Nad Nesytem) bude nejspíš hit. Nádherná čistá aromatika „ve francouzském stylu“, výrazná a elegantní a přitom ne nijak moc vlezlá, je doplněná poměrně mohutným tělem a živou kyselinou. To víno má asi 14g cukru, ale skoro osm kyselin je skvěle schová. Osobně mám Sauvignon, když už tedy, raději v takové té vyloženě řízné a minerální podobě, ale tohle je velmi efektní a skvěle udělané víno. Růžový Maidenburg Klaret 2008 z Valtické, odrůdově zhruba půl napůl Merlot s Rulandským modrým, je líbivější dobrá růžovka, na mne trochu moc cukru. Prezentované ryzlinky jsem znal a jsou skvělé (o jednom psánu tu). Reisten byl jedno z prvních vinařství za vchodem a nasadilo laťku proklatě vysoko.

mosecco2 Ochutnal jsem MOSECCO2, do kterého jsem se lehce opíral dříve, a výsledek není úplně zatraceníhodný a na trhu to místo má. Velmi aromatické, bublavé, hodně lehké a cukru ne tragicky moc, znám skupinu lidí, kterým bych toto víno i doporučil (ti, kterým na dovolené v Itálii chutnalo i to nejzákladnější Asti Spumante, mezi ně budou patřit). Doporučuji donést babičkám, které mají rády bublavá vína, k nedělnímu dezertu. Úspěch zaručen :o)

rulandske_modre_06_michlovsky Příjemně jsem se měl u stánku Vinselektu Miloše Michlovského, který je praktickou ukázkou toho, že i producent statisíců lahví pro supermarkety dokáže vytvořit vyšší menší šarže velmi zajímavých vín. Jeho Rulandské Modré 2006 v pozdním sběru z řady Vinum Palaviense (trať Pod svatým kopečkem) je velmi povedený domácí pinot připravený k pití, trochu kořenitý, spíš v takovém tom módnějším teplejším stylu (méně kyselin, kulaté), ale stojí za pozornost. Jen už bych ho moc nearchivoval. Dost potěšila suchá (konečně zase jednou) Malverina 2006, nádherně svěží a aromaticky netypické víno, čisté, ovocité, bílé ovoce a mandariky, pěkná vyvážená chuť, rád bych dal láhev doma.

sukal_ryzlink_07 Potěšil i svěží, suchý, květinový a velmi typický Ryzlink Rýnský 2007 pozdní sběr od Milana Sůkala, tomu dám asi šanci celou lahví doma. Stánek Vinaře roku, Josefa Valihracha, vznikl až v průběhu dne (což už jsem ani nečekal, protože vůbec není v katalogu, u vítěze soutěže dost divné), ale obsluha byla neuvěřitelně sympatická, ochotná a profesionální. Zde jsem toho moc neochutnal, rád bych jejich produkci někdy projel celou a úplně v klidu, u jejich stánku se dělal dav :o) V nabídce byla nejen vína mladá, ale i průřez kousky staršími, což oceňuji. Ochutnal jsem třeba Blanc de Noir 2007, vyrobeno čistě z Rulandského modrého, a krom příjemné ovocitosti mne tam hodně překvapila vůně medu a propolisu, což se opakovalo i v chuti. Nebo Ryzlink Rýnský 2005 ve výběru, jedno z mála polosuchých vín v nabídce (jedou na suché vlně, což oceňuji), příliš však nezaujalo. Trochu možná teplotou, ale nejspíš také rozházením po cestě. Prostě jim musím dát šanci jindy.

Steinerova_vino_italiano Docela dlouho jsme zatvrdli u stánku vino.italiano, kde se (především kolegy, který je obrovským nadšencem do vín Itálie) ujala paní majitelka a trochu mám obavu, že díky průřezu nabídkou lehce smázla jeho vzpomínky na ochutnané kousky z Moravy. Mně docela chutnalo nabušené, vyzrále ovocité Menhir Quota 29 Primitivo. Taky aromatické, svěží zajímavé Cantine Citra Palio Pecorino a Carignano del Sulcis vinařství Sardus Pater, vyzrálé víno jižního střihu (původem ostrovy Sant’Antioco kousek od Sardinie), ovocné a kořenité, hodně povedené.

sax_veltlin Ale tak nějak stejně více inklinuji k místům jiným a mnohem více si budu pamatovat klasický, kořenitý, svěží a minerální Grüner Veltliner 2007 „Alte Reben“ (staré keře) z Kamptalu od vinařství SAX, pěkná věc. Od stejného vinařství bylo hodně zajímavé i cuvée Vision from Burgundern 2007, směs Pinot Blanc a Chardonnay, zklamáním Saxess III Chardonnay v bariku a taktéž Zweigelt v sudu, na můj vkus práce se dřevem necitlivá a přebíjející hrozny. Ale ten veltlín je skvělý. U stejného stánku (wine-bar.cz) byla prezentována i vína z Alžíru, ochutnal jsem jen dvě (Médea 2004 a Chateau Tajna 2004), v obou případech jižně ovocitá a vyzrálá vína, která by si zasloužila delší zkoumání.

syry K letošnímu ročníku si ale přeci jen nedopustím i pár výtek. Chybou pořadatele není, že i leckterá významná vinařství neměla plivátka/odlívky, některá ani na dotaz neučinila pokus to řešit (jiná nabídla třeba sklenici nebo tak). Podivná byla možnost platit buď žetonky (kus za pět korun), nebo v hotovosti. U leckterých stánků bylo dáno jasně najevo, že preferují peníze a cena při platbě v hotovosti bude poloviční, než žetonky. Když jich máte plnou kapsu, dost vás to naštve. A problém byla i hudba, především dixieland na náměstíčku. Když začal hrát, prakticky nebylo slyšet vlastního slova, natož se bavit s lidmi u stánků o prezentovaných vínech. Cimbálovka na nádvoří v tomhle směru skoro vůbec nevadila. Ale kladů bylo víc, hlavně tedy fajn vín, jen poznámky váznou, já si tam přeci jen spíš užíval příjemný výlet. Příští rok pojedu zase, pokud tedy nebude opět paralelně festival v Pardubicích, který bych také chtěl jednou vyzkoušet. V Dobřichovicích se mi každopádně líbí, krom vína jsou tam i skvělé sýry a celkově to má fajn atmosféru. Zkuste to! :o)

Zobraz celý článek...

pátek 28. srpna 2009

Dobřichovice, vinný knižní opus, víkend…

dobrichovice Už máte plány na víkend? Tuhle sobotu se uskuteční tradiční Dobřichovické vinařské slavnosti, akce známá především díky spojení s vyhlašováním Vinaře roku (letos je to Josef Valihrach). Je to kousek od Prahy, fajn projížďka vlakem a místo s okolím jako dělaným na příjemný pěší výlet, jako bonus k tomu máte tu možnost ochutnat pestrou přehlídku vzorků od (především) vinařů z Moravy, často za jejich přímé účasti. Tak přijeďte, nejspíš se tam potkáme :o) Psal jsem tu malý ale nadšený report z loňského ročníku. Zároveň, bohužel, běží Pardubický festival vína. Je to dost škoda, kupa vínomilců (i vinařů) by myslím jela na oboje, takhle si leckteří budou prostě muset vybrat jen jednu z těchto akcí. Já bych si na víkend (a mnoho dalších následujících) představoval ještě další zábavu, s knížkou. Takovou „mírnou“ snobárnou pro milionáře, ale v knihovničce by se vyjímala.

Bude se jmenovat The Wine Opus, vyjde příští rok a stojí za ní vydavatelství specializovaná právě na různé obrovské knihy, všelijaké pocty umělcům a sportovcům a podobně, Kraken Opus. Na 850 stránkách se bude nacházet profil stovky nejlepších vinařství světa (nejlepší = kultovní a drahé, často s předobjednávkovými seznamy a bez šance jejich vína koupit jinak než skrz několik šťastných obchodníků, bych si tak tipnul), s hromadou velkoformátových fotek a tak. Kniha by měla mít na plochu asi 1.5 metru čtverečného a vážit třicet kilo. Co ji dělá odlišnou od jiných encyklopedií podobného typu je takové malé příslušenství, ke každému tomu vinařství bude dodána bednička šesti jejich vín + „certifikát“ na volnou degustaci přímo v něm. Dají se celkem očekávat záležitosti typu Château Margaux z Bordeaux, Domaine de la Romanée-Conti z Burgundska, Vega Sicilia za Španělsko, Opus One jako zástupce USA a, pokud zabrousí i na další kontinenty (což je pravděpodobné, o té stovce vinařství má rozhodnout 48 špičkových sommeliérů ze všech zásadních vinařských oblastí), třeba Grange od Penfolds za Austrálii. Nejenže takhle knížka asi velikostí nezapadne do běžné knihovny, ale ještě budete muset vymyslet, co s šesti stovkami lahví :o) Očekávaná cena je zhruba £640.000 (respektive milion dolarů), celkem vznikne 100 kousků, část je již předprodána (což může být klasický marketingový trik) a 25 výtisků se nebude prodávat běžně, ale dražit v Sotheby’s. Nejspíš si tohle dílo nechám uniknout, ale na seznam těch sto vybraných se vlastně docela těším.

Zobraz celý článek...

čtvrtek 27. srpna 2009

Burčáku čas, už je tu zas…

topvar_burcak A je to tu zase. Cedule u silnic, pravidelné e-maily z vinoték s aktuální nabídkou a dotazy známých, kde jde koupit ten nejlepší. Mladá vína jsou u nás populární a to nehotové v podobě burčáku má spousty nadšených následovatelů, ostatně i tady dopadla anketa celkem výmluvně. Českému vinařství Chrámce kupříkladu dozrávají rané odrůdy, ale zájem o burčák je tam velký, že jejich vlastní vinice naprosto nestačí a tak jen pro tento účel nakupují další hrozny z mělnické oblasti. Litřík burčáku může stát 70+ korun (a mnohem víc při prodeji po dvou deci do kelímku na náměstích a různých těch vinobraních), takže se to často vyplatí víc, než vyrábět nějaké běžné víno a pak se trápit s jeho prodejem, burčák zmizne snáz. Přitom ten zdravotní efekt celého nápoje je dost sporný, ono „pročištění“ organismu nejspíš proběhne spíše v případě, že to s konzumací přeženete. A způsobem, který se zrovna nemusí líbit :o) Zaslechl jsem i opovržlivé reakce vinařů na téma zdravotní závadnosti v tom stylu, že když se ta vinice ještě docela nedávno stříkalo proti plísním (mimochodem ty poslední postřiky často komplikují rozkvašení moštu a musí se mu potom mnohem výrazněji pomáhat), tak v burčáku pak zůstává kupa chemického sajrajtu. Kdo ví, já si nejspíš pár skleniček ani letos neodpustím, chutná mi. Co vám?

Vlastně první jsem chutnal už o víkendu, bylo to z Muškátu Moravského a nešlo pít, v podstatě se jednalo o mdlý sladký mošt (ostatně se stačí podívat, která čtyři veliká písmena jsou momentálně napsána na tabulích mnoha obchodů s vinařskými potřebami jako aktuální nabídka – CUKR) co žádným způsobem neosvěžil a skoro jej nešlo pít, k opravdovému burčáku to mělo hodně daleko. Jako burčák smí být označen pouze nemanipulovaný (tedy až na cukr) zkvašený mošt z domácích hroznů. Pokud jsou dovezeny ze zahraničí, nesmí se to jmenovat burčák a najdete spíše označení „částečně zkvašený hroznový mošt“ nebo něco podobného. Stejně tak nesmí být burčák ředěn vodou a prováděny podobné triky/podvody, ostatně to kontroluje SZPI, viz třeba report z loňska. S burčákem nikam nespěchám, počkám si na něco pořádného a zajímavého přímo ve vinařství. Pokud i vy čekáte, doporučuji série dost povedených článků na O Víně, konkrétně Tak už je to tady! Začala burčáková sezóna!, následně Ještě jednou o burčáku - nešvary: řezák a kvasniční kaly a také Ještě jednou o burčáku - kvalita a „Čekání na burčák“.

Jo a pozor na zavřené lahve s burčákem, může se z toho stát dost nebezpečná věc, jako u mne předloni :o) Tak dobrou chuť a dejte vědět, kde se vám podařilo „objevit ten nejlepší“ :o) Další mánie nastane v listopadu, kdy dorazí „burčák archivní“, jinak též nazývaný Svatomartinské víno…

Zobraz celý článek...

středa 26. srpna 2009

Restaurace Como a „lidi z webu“

como_venku O restauracích tu nepíšu úplně často, v hodnocení se necítím zrovna nejsilnější v kramflících. Ale dnes si jeden podnik neodpustím. Como se jmenuje, měla by se tam produkovat především středomořská kuchyně a fungovat to jako Tapas bar, ostatně tohle všechno snadno vyčtete z obsáhlého webu. Nebudu se snažit o nějakou objektivní recenzi. Už dříve jsem se o nich zmiňoval u receptu na cuketové carpaccio, vlastně ještě před první návštěvou. Tuhle velkou restauraci přímo v centru Prahy na Václavském náměstí, kde se ale stále snaží udržet ceny zvládnutelné i pro našince a ne jen turisty, totiž řídí oblíbený foodblogger Matesola. Na záchraně prý příšerné a v křečích se zmítající kuchyně, která tam byla pod předchozím provozovatelem, se zase výrazně podepsal další webový oblíbenec – Rachad (a na blogu o tom má fajn zápisky, třeba tu). Káva je od La Bohéme, kdokoliv něco o tomhle nápoji sleduje, nemohl minout webové aktivity a blog Jardy Tučka. Prostě by to mohla být taková fajn ukázka, jak funguje podnik, na kterém se podílejí věčně nespokojení a nešvary tepající blogeři :o) Možná jsem trochu zaujatý, ale výsledek se myslím docela povedl a na večeři v tomhle živém podniku (k čemuž jim gratuluji, ale na mně to vlastně bylo až trochu moc, mám raději „intimnější“ atmosféru) si pochutnáte.

molitor_riesling_2007 Začnu vínem. Výběr je poměrně široký, nějakou tu láhev (bohužel bez detailů o ročníku a často chybí i jméno vinařství, samotné Barolo “Cannubi” bez ročníku a vinaře si nikdo soudný neobjedná… ale od toho by tam měl být sommelier, který případné dotazy odpoví, ovšem netestoval jsem) tam najdete z mnoha regionů celého světa. Nemá to nějaký (alespoň na první pohled patrný) společný koncept a jde o spíše slušná vína běžnějšího / snadno dostupného typu. Ceny, vzhledem k lokalitě, nejsou úplně příšerné. Zvolil jsem jakostní Riesling Haus Klosterberg 2007 od Markuse Molitora z Mosely, což je u této firmy něco jako „dobré víno na každodenní popíjení“, v Como stojí šest stovek (maloobchodní cenu neznám, ale tipuji něco mezi 200 – 300,- Kč). Je to klasika z Mosely, výrazné víno, ovocité s pěkným jablkem, kořenité, medové, velmi svěží ve vůni i v chuti, s báječnou kyselinou, minerální, s decentním dotykem cukru a spíše nižším alkoholem, takže se to lehce podchlazené pije skoro samo. Nic komplikovaného, ale hodně dobré (byť mám raději ryzlinky říznějšího střihu).

como_set_jidel
K jídlu snad něco napoví fotky. Série tapas byla nadprůměrná, něco mne bavilo hodně a jiné kousky „jen“ chutnaly (jsme pažravci, zkusili jsme jich osm). Vyloženě nadchl smažený kozí sýr s akátovým medem, ten doporučuji všemi deseti. Dost bavila cuketová smaženka s domácí jablečnou salsou a stejně tak smažené krevety s granátovým dipem a chilli. Pomalu pečené jehněčí lýtko s bramborovým pyré a špenátem jako hlavní chod nemělo chybu (jen jsem si nějak zapomněl objednat červené víno, ale ten ryzlink se s tím nakonec popral se ctí), vlastně když si to tak přeberu, tak lepší kus jehněte jsem v poslední době měl jen na dovolené ve Skotsku. Jídlo narvané chutí, s masem odpadávajícím od kosti, poctivou kaší a báječným redukcoidním sosíkem. Talíř mořských obludek se zeleným chřestem a domácí focacciou byl velmi chutný, potvůrky působily čerstvým dojmem a v jejich přípravě jsem nějaké zaváhání nepozoroval, ale v paměti mi přeci jen zůstane spíš to jehně. A taky dezert, čokoládový dort se šlehačkou. Paradoxně ani ne tak pro hutný kus výborné čokolády, ale spíše pro poctivou a neuvěřitelně dobrou domácí šlehačku. Už jsem ji neměl ani nepamatuju, musím doma napravit. Namražená sklenka hruškovice Žufánek (stylově, to je další z dodavatelů, kteří se na domácí webové gastro scéně velmi angažuje) už to všechno jen tak příjemně zakončila.

como_uvnitr
Přiznám se, že na tomhle podniku mne hlavně baví sledovat, jak se tam prolínají vlivy osob, které už nějakou dobu pozoruji na webu. Líbí se mi ty internetové aktivity (třeba na Facebooku či Twitteru), je to moc fajn ukázka současných trendů v propagaci, napojování „lidské tváře“ a nadšeného „fanouškovství“ na úplně obyčejné věci, jako je prodej vlastně čehokoliv. Como není podnik, kam se budu nějak častěji vracet na (ač velmi chutné) jídlo, na to jsou ceny přeci jen trochu vyšší a mám jiné favority (i když tedy zrovna přímo v centru Prahy jich na podobné úrovni, v kombinaci kvality jídla a ceny, asi moc není). Taky je tam poněkud cítit to hotelové prostředí (a tedy hodně podivný mi přišel vstup na jinak bezproblémové toalety, který je z jakési divně nehezké a ke zbytku restaurace jakoby nepatřící předsíně, navíc s odbočkou - snad mne paměť neklame - do kasína), ať se ho pokoušejí maskovat jak chtějí. Každopádně držím palce a tu současnou podobu považuji za velký úspěch.

Zobraz celý článek...

úterý 25. srpna 2009

Trojitě bílé ráno po sofistikovaném opíjení

mikros_vlasak_2004 Sofistikovaném opíjení… tak těm domácím „degustacím“, kdy každý něco přinese a ve výsledku všichni odcházejí s celou sedmičkou v sobě, říká jeden můj kamarád. Dnes ráno, při pohledu na vystavenou baterii lahví, jsem si (bez čtení degustačních poznámek) snažil vybavit, co mi o těch vínech nejsilněji utkvělo v paměti. Jaké víno má asi tak největší šanci přežít v paměti to noční pokřikování a povídání o všem možném, obvykle na témata co mají s vínem jen pramálo společného? Robert Parker, asi nejslavnější vinný kritik současnosti (viz třeba tenhle starší článek), je často obviňován, že preferuje vína silně extrahovaná, hutná, důrazná. Prostě taková, která při rychlém projíždění stovky vzorků opravdu zazáří. Že podceňuje vína jemnější a elegantní, která vlastně nemají šanci se tak snadno prosadit a vyžadují více času a soustředění. Vína, která by jako samostatná láhev v poklidu večera (či k vhodně zvolenému jídlu) nadchla mnohem více, než alkoholická ovocná bomba, která vás rychle unaví a často nemáte ani chuť na druhou sklenku. Na podobných domácích pitkách (teď nemluvím o řízené poklidnější degustaci nějaké pečlivěji vybrané sady vzorků) je to nejspíš podobně. Nakonec možná to první, na co si při pohledu na lahve vzpomenete, bude korková vada u jinak dost slibného Veltlínu…

hromada_lahvi
Já si tedy vzpomněl především na veskrze příjemné pocity ze tří velmi odlišných bílých, ale pro následující poznámky už lovím krom paměti i v notýsku. Mikrosvín a Ryzlink Vlašský 2004 v pozdním sběru z trati Goldhamer má barvu krásně dozlatova a ve vůni jde o perfektně nazrálý komplexní medovo-minerální vlašák. V chuti pět let bez problémů přečkal a rozvíjel se díky vysoké kyselině a zároveň i troše zbytkového cukru, celkový dojem je ale spíše suchý, bohatý, intenzívní, kořenitý, medový a dlouhý. Parádní kousek na vrcholu sil, delší vliv vzduchu a míchání ve sklence začala okamžitě jeho (nyní již křehkou) harmonii nabourávat.

tesch_riesling_2006 Velmi potěšilo vinařství Tesch z Nahe a jejich Königsschild Riesling Spätlese trocken 2006. O jednom jejich víně jsem tu psal dříve v článku „Dozrál čas pro suchý Ryzlink“, část poznámek by se vztahovala i na tenhle. Taková lehce ujetá, rozjívená ambaláž s efektním modrým screw cap uzávěrem a uvnitř lahve klasický ryzlink se vším všudy, takový ten nejtypičtější styl s mineralitou a petrolejem, pěknou kyselinou, medový, stále ještě trochu zaperlí na jazyku, svěží, dotek sladkosti, pohoda. Vyvážený, s pěkným tělem, víno jen tak na pití a skvělé do gastronomie. Ten ocelově suchý Unplugged mne asi bavil o něco víc, ale tohle je stále výborné víno.

trapiche_chardonnay_2007_oa Velkým překvapením pro mne bylo vinařství Trapiche a „oak cask“ Chardonnay 2007 z Argentiny, konkrétně oblasti Mendoza. Tohle jsem otevíral o den dříve večer, kdy jsem prostě měl chuť okusovat trochu dřeva u televize. Čekal jsem spíš nudnější „vyšší supermarketovou třídu“ (Trapiche je vůbec největší exportér vín z Argentiny), ale dostal poměrně povedený kousek. Barva velmi vysoká do zlaté, hodně výrazná vůně naprosto bezproblémově prozrazující odrůdu, dřeva dost ale ne vyloženě barikové monstrum, exotické ovoce, sladší karamelové tóny, pečený banán, ale vyvážené a příjemné. A to i v plnější chuti, která je krásně suchá s kupou kyseliny především ve šťavnatém doznívání, nic přezrále utahaného. Ovocité, možná s ne úplně ideálně zakomponovaným alkoholem, ale určitě ne úplně ploché či jednoduché, nějaká ta vrstevnatost a zábavnost tam je. Velmi dobře udělané čisté Chardonnay v sudu. Vlastně si nejspíš zkusím nějakou láhev sehnat, tohle byl dárek a netuším cenu. Pro zajímavost vyčtená technologie zpracování: ruční sběr hroznů z vinic v Las Palmas (víc než 700 metrů nad mořem), fermentace napůl v nerezu a sudech (30% Francie a 70% USA), pravidelné promíchávání na kvasnicích. Cena v USA pod deset dolarů, u nás doufám tak v ty dvě stovky.

krasna_hora_sauvignon_2008
Vlastně si vzpomínám, že mne ještě dost zaujal Sauvignon 2008 z vinařství Krásná Hora, víno pěkně suché, takové uměřené a vyvážené, lehčí a živé a nádherně pitelné, u kterého se dost řešila aromatika. Je celkem obvyklé, že různé odrůdy voní trochu jako Sauvignon, ale aby mi Sauvignon takhle silně připomínal Muškát Moravský, to se mi ještě nestalo :o) Padala tam i série dalších poznámek, třeba „ve vůni takové jako mydlinkové“, každopádně mně se tohle víno líbilo a láhev na nějaké letní zahradní posezení si dovedu představit velmi dobře.

Zobraz celý článek...

pondělí 24. srpna 2009

Ochutnávka vinařství Zlomek & Vávra

zlomek_vavra_prezentace Jsou ochutnávky / vinařství, ze kterých odcházíte tak trochu na rozpacích. Před pár dny jsem se nechal nalákat na degustaci rodinného podniku Zlomek & Vávra z Boršic, která se konala ve Viničním altánu (tradičně dost hlučné, ale podle všeho tam jede klimatizace a nebylo vyloženě natřísknuto, takže se dalo přežít), především kvůli jejich medailemi ověšenému a údajně skvělému Rulandskému bílému. Původně jsem chtěl ochutnávku shrnout jednou větou v nějakém souhrnném článku. Větou, která padla přímo z úst vinaře: „nemusíme se starat o vinice a to více můžeme věnovat marketingu.“ Pro mne vystihuje vše, co je špatném na současném vinařském průmyslu u světových velkovýrobců – zaměření na produkt, značku napůl vyráběnou v laboratoři stylem „chtěli jsme, aby vypadalo tak a tak“ pro různé cílové skupiny. V menším vinařství s produkcí 30.000 lahví bych očekával něco úplně jiného, než snahu mít „široké portofolio typických představitelů odrůdy z různých částí Moravy“. Přijde mi to trochu smutné. Navíc mi pak reklamní text „Víno Zlomek & Vávra s.r.o je vinařství v jihovýchodní části Slovácké podoblasti v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. V malebné krajině Moravského Slovácka okresu Uherské Hradiště se zaměřujeme na výrobu špičkových vín a vysokou kvalitu obhajujeme na řadě prestižních výstav. Šetrné zpracování hroznů z redukované sklizně technologií řízeného kvašení dává našim vínům osobitý charakter.“ přijde hodně zavádějící. Co má sídlo v CHKO Bílé Karpaty, na jehož úplném okraji Boršice u Blatnice opravdu jsou, společného s vínem, jehož hrozny pocházejí z Velkých Bílovic či Novosedel? Ale jak už jsem tu psal, já jsem vinný romantik a jen zákazník, nemusím se v tomhle oboru živit…

Než se dostanu k dalším poznámkám, tak tu máte krátké video z úvodu prezentace. Dozvíte se něco o vinařství, jak zákazník už skoro nechce červená a také se můžete pokochat kroji, ve kterých vinaři prezentovali (odvážně, vzhledem k odpudivému vedru).


zlomek_vavra_tramin Problém může tak trochu v tom, co je hlavním oborem podnikání Zlomkových. Jak jsme se dozvěděli, tak s jejich produkty se v Altánu prý setkáváme i při prezentacích jiných vinařství. Jejich firma Lipera totiž dováží a prodává širokou škálu vinařského příslušenství, ty všemi oblíbené a nezbytné kvasinky, enzymy, bakterie a přípravky na čeření, krášlení a stabilizaci. A možná i proto jsme na ochutnávce sledovali a byli informování, že vína „sice vznikají na vinici“, ale zároveň nám „bylo demonstrováno, že v rámci výrobních procesů se s tím dá…“. Přišlo mi naprosto šílené, že je nám prezentován rozdíl ve dvou různých Rulandských bílých s původem každé v jiné vinařské obci, ale reálně srovnání proběhlo na úplně něčem jiném, protože jeden mošt byl zakvašen „čistými kvasinkami na rulandské bílé“ (kde je ta čistota, u úpravy chování a aromatického profilu pro specifickou odrůdu?), kdežto ten druhý byl upraven použitím kvasinek specializovaných na Chardonnay. Proč?!?

Vinařství má pouze kousek vlastních vinic (s odrůdami Rulandské bílé a Muškát Moravský) a jinak, jak už naznačeno výše, hrozny nakupuje od smluvních partnerů (proto více toho času na marketing), ideálně z oblastí, které té konkrétní odrůdě (v sortimentu je jich tuším 24, prostě aby byla nabídka co nejširší) sedí nejlépe. Z osmdesáti procent se jedná o vína bílá, zbytek červená a rosé, nabízejí i sekt. Něco o vínech se můžete dozvědět na jejich webu, e-shop obsahuje technické detaily o každé nabízené lahvi. Já už přeskočím přímo ke svým degustačním poznámkám. Celkem se chutnalo 14 vín ročníků 2008 a v nich celkem 12 různých odrůd, takže průřez sortimentem to snad byl reprezentativní. Vína byla v podstatě bez vad, pitelná, v pořádku. Ale nějak zajímavá či vyloženě dobrá ne. Nevidím důvod, proč si je (v kontextu současné nabídky a při požadovaných cenách) kupovat. Vlastně si tak říkám, že třeba i velkoproducent Znovín mi nabízí vína často lepší za ceny nižší a navíc s mnohem silnější propagací směrem „na vinici záleží“ (byť technologicky to bude úplně to samé, jen ve větším měřítku)…

zlomek_vavra_lahve
Pokud se mi nějaké víno z jejich nabídky vyloženě líbilo, tak to k mému velkému překvapení byl Muškát Moravský 2008 v kabinetu (hrozny z Boršic). Velmi bledá barva, ale nádherná čistá muškátová aromatika, svěží, ovocité (trocha liči), krásně vyvážené, jemné a v podstatě velmi elegantní. V chuti suché, lehké, trochu kořenité příjemné pití. Jejich vlajková loď v podobě Rulandského bílého je hodně slušné víno, pokud tenhle styl vyhledáváte. V případech obou kvasinek se jedná o více či méně takovou tu sladce exoticky ovocnou modernu, plnější díky trochu vyššímu cukru, ale drženo na dostatečné svěžesti kyselinou. Život vám nezkomplikuje, líbivější záležitost.

Sauvignon v pozdním sběru i ve výběru vám dá upomenout na skoro jakýkoliv kousek z Nového světa, který koupíte v supermarketu, je to přesně ten aromaticky poněkud přestřelený uni styl. Je tam ve vůni stále dostatek svěžesti, výběr je pak v chuti až medově do sladka a své zákazníky si najde, ale pro mne tam chybí něco navíc, jsou to prostě jen „korektní“ představitelé odrůdy v jejich aktuálním moderním hávu.

odlivka Velkým zklamáním byl jednoduchý a nevýrazný Ryzlink Rýnský 2008 kabinet, nepotěšil ani Veltlín v pozdním (tady zase až lehce naoxidovaná vůně a víno velmi krátké). Takové Agni Rosé v pozdním sběru si jistě fanoušky najde, mělo to hodně vlezlou „bílou“ aromatiku tak jakoby obalenou trochou červeného ovoce (manželka: „OLMA cereální jogurtový nápoj“), ty odrůdy v původu se nezapřou (kříženec André x Irsai Oliver), docela vtipné. Jen dost nudné a nepříliš harmonické v chuti. Červená vína mne příliš nezaujala, Merlot v pozdním byl extrémně bledý až vodnatý a v chuti vadila divná papriková pálivost. Cabernet Sauvignon v pozdním už měl přeci jen docela příjemnou sladčeji ovocnou vůni do višní, v chuti byl do višní nezralých a trpce kyselých, spíše lehčí a jednoduchý. Obyčejné základní červené, pokud chcete zkusit vyloženě tuhle odrůdu, tak svých 140,-Kč investujte jinde.

zlomek_vavra_lahve_2
V poslední době jsem na degustace vinařů z Moravy chodil mnohem méně často než dříve a spíš pil doma jednotlivé naslepo kupované lahve od oblíbených a ověřených producentů. Snaha to napravit a objevit někoho nového se mi tentokrát moc nevyvedla. Nu což, není každý den posvícení…

hodoninske_slunce P.S. Jestliže má firma více času na marketing, mohla by ho věnovat přepracování vinět, které mi evokují spíše supermarketové lahve z těch nejnižších polic. A ty paprsky mi strašně připomněly Hodonínské slunce :o)

Zobraz celý článek...

pátek 21. srpna 2009

Dva ryzlinky v podobě mé nejmilejší

ryzlink_2006_melnik_skolni_.statek Dneska zalovím trochu do archivu, byť tedy ne stářím vín, ale spíše poznámek. Pocházejí ze skoro dva měsíce staré ryzlinkové degustace, jde o (pro mne, samozřejmě) dvě nejzářivější hvězdy večera a poznámky k nim jsem sliboval, ale pak na ně prostě zapomněl a uvědomil si to až teď při víkendové návštěvě Mělníka. Tak tedy dnes. Prvním vínem je Ryzlink Rýnský 2006 pozdní sběr ze Školního statku Mělník, původem hroznů v obci Liběchov a trati Budyně. Důležité může být v případě tohoto vinařství i číslo šarže – N25/06. Tenhle kousek posloužil jako „nultý“ v hodnotícím experimentu, což asi nebyl dobrý nápad, protože byl asi nejlepší z těch zkoumaných kousků. Hnědá protáhlejší láhev, plastová záklopka, kratší korek lepený z drti s pevnou dvojploškou a viněta asi typograficky ne úplně ideální, ale má takovou zvláštní poetiku a k tomu Mělníku se mi hodí. Obsah lahve je skvělý!

Čechy v podobě nejpovedenější, víno výrazně voňavé, již viditelně nazrálé a s tóny petroleje, se šťavnatou páteří kyseliny a trochou příjemné minerality. Vyvážené, plnějšího těla ale přitom skvěle a lehce pitelné. Je tam toho dost na zkoumání celý večer, ale nekomplikovaně poslouží i k vypití lahve „jen tak“. Často nadávám, že když už je domácí ryzlink výraznější a bohatší, tak má zároveň zbytkový cukr. Tohle je výjimka, klasický sucháč se vším všudy. Děkuji za ochutnání, prosil bych si kartón…

josmeyer_front
S druhou lahví se posunujeme do Alsaska, konkrétně Wintzenheimu. Zde sídlí biodynamické (certifikace Ecocert, Biodyvin) vinařství Josmeyer. Vinaří tam už od roku 1854, jméno je odvozeno od Jos(eph) Meyer. Hrozny mají i z Grand Crus Hengst a Brand, ale do vín často míchají hroznu z různých menších zajímavých poloh. Doporučuji jejich nový a velmi povedený web, každý si tam najde něco (krom běžných informací typu rozlohy a pěstovaných odrůd včetně vyznačení jejich vinic v mapě jsou tam detailní popisy k produkovaným vínům z několika ročníků a třeba archiv obrazů místních spřízněných umělců). Otravoval jsem dovozce s dotazy na osobní dojmy z vinařství, přišel mi třeba následující text: „Setkali jsme se zejména s nejmladší zástupkyní rodu Céline Meyer, která se nám vždy věnovala se samozřejmou ochotou a překvapující skromností po celou dobu našich návštěv. U každého vína přesně věděla, kdy šly hrozny z vinice, za jakého počasí, jak probíhal celý proces výroby (při jaké teplotě probíhalo kvašení, u jakého vína se jim fermentace zcela zastavila a znovu se rozjela až za několik týdnů, atd). Na to, že je v podstatě vyčleněna pro styk s veřejností, věděla opravdu první poslední ohledně technologie. I setkání s Christophem Ehrhartem, současným výkonným ředitelem a biodynamikem, bylo ohromně příjemné a neformální. O výrobě vína a pěstění révy jsou ochotni říct téměř všechno a čím více jsme se zajímali o podrobnosti, tím víc se, evidentně potěšeno, dostávali do vysvětlování detailů. Celkově jsem byl nadšený nejen z jejich vín, ale také z jejich přístupu k zákazníkům, který je jeden z nejpřátelštějších a nejméně okázalých, jaké jsem v Alsasku zažil. Také jejich spolupráce s alsaskými umělci a různé večírky, přednášky a vernisáže, které pořádají v jejich vinařském domě, dotváří dojem opravdu neobyčejně sympatického producenta vín.“

josmeyer_les_pierrets_2004 Ryzlink Les Pierrets 2004, z keřů starých okolo 35 let, odvozuje své jméno od pierre (kámen, má upomínat na mineralitu ryzlinku) a pierrot (vrabčák). Pro fanoušky technologických postupů: ruční sběr hroznů, pomalé lisování 5-8 hodin na pneumatické lisu (pro zajištění delšího kontaktu se slupkami), spontánní fermentace kvasinkami z vinice v nerezovém tanku (v úvodu s kontrolovanou teplotou, následně volně), během zimy se víno v tancích přirozeně stabilizuje a je lahvováno (obvykle s trochou filtrace) ještě před letními vedry v březnu. Takže sice biodynamika, ale především ve vinici, u sklepa žádná černá magie či podezřelé postupy.

Víno má hlubší nazlátlou barvu. Vůně je pak především jemná a elegantní, ale přitom zároveň bohatá a důrazná. Rozpitváno na přirovnání pak ovocitá, s minerálním tóny do vůně vlhkého kamene, s petrolejem / barvami & laky. V chuti krásně suché a stále pěkně živé, medové, s výraznější kyselinou a dlouhou dochutí. Víno na vrcholu sil kde se asi ještě udrží, ukázková harmonie všech složek (je tam i trochu zbytkového cukru, ale jen dotváří celkový dojem a nijak nevyčuhuje), jeden z nejlepších ryzlinků, co jsem pil za dlouhou dobu.

josmeyer_vinice
A teď už mi jen zbývá řešit „problém“… Les Pierrets 2004 je nádherné pití, ale také už stojí 640,- Kč. Otázkou je, zda mi i napodruhé poskytne 4-5x větší zážitek než ryzlink z Budyně, za který si statek říká (a to jde o druhou nejvyšší cenu v jejich nabídce) pouhých 130,- Kč. Myslím, že pro naskladnění do chladničky by byl ideální „míchaný karton“ 5+1 :o) No uvidíme…

Zobraz celý článek...

čtvrtek 20. srpna 2009

Výsledky ankety „Káva nebo čaj?“

Tahle anketa, přiznávám nijak sofistikovaná a bez nároku na hlubší interpretaci, byla vyrovnaný souboj až do úplného konce. Krásných kulatých sto hlasujících nakonec přeci jen rozhodlo a máme tu vítěze. O čtyři hlasy (a tudíž i procenta, tentokrát se to počítá pěkně) na postu vítězů stanula možnost… fanfáry… čaj! :o) Nevím, podle jakého klíče jste hlasovali. Jestli podle toho, o čem toho víte víc, nebo co vás více zajímá. Já jsem to bral trochu tak, že skoro každý se dokáže přirozeně přiklonit k jednomu z těchto nápojů, většina z nás si bez kávy či čaje „nedovede představit život“ a tíhne k jeho konzumaci více. Já tedy bez mé ranní kávy (momentálně takové volné variace na caffe latte, prostě velkého hrnku ohřátého napěněného mléka do kterého vyklopím dvojité espresso) funguji mnohem hůř.

anketa_kava_caj
Naštěstí se mi (zatím) daří nepodléhat aktuálním módním trendům, zuřícím úplně stejně i u vína, a odborníkem na kávu se nestávám. Prostě mi jen chutná. Ale pokud se do toho ponoříte, ať už je to kafe či čaj, u obojího se můžete ztratit v nezměrném vesmíru zajímavých informací, speciálních sklizní, tajemných malých producentů a svérázných prodejců. A to je dobře. Ono vlastně cokoliv, když tomu věnujete trochu času, má i jinou tvář než tu základní globálně konzumní. Třeba u jogurtů jsem na všelijaké domácí, čerstvé a vypiplané speciality narazil, o nějakém hnutí za ty jediné pravé sušenky vyjadřující terroir vzniku zatím nevím :o)

Hlasujte v nové anketě, tentokrát na téma specializovaného skla na různé odrůdy či oblasti původu. Panují zde stále spory a i mezi vinnými nadšenci a odborníky je několik různých táborů. Řadíte se k víře jediného pravého skleněného boha jménem Riedel, jste z umírněného tábora či nedáte dopustit na pravidelné doplňování „skla“ IKEA (kde by tvar, materiál a kulatá hrana samozřejmě ne, minimálně té velké balónové sklenky možná uspokojil i leckteré skleničkové fetišisty)?

Zobraz celý článek...

středa 19. srpna 2009

Ovocný kvíz a další drobnosti

ovocny_kviz Na jedné nedávné ochutnávce jsem nejspíš věnoval manželce příliš málo pozornosti, takže uzmula můj blok na degustační poznámky a doplnila jej o několik zápisků, na které jsem měl postupně narazit v týdnech následujících, až začnu plnit další stránky. Jedním z nich byl „vinný ovocný kvíz“, o který se prostě musím podělit. Tak si ho schválně zkuste :o) Ale mám trošku obavu, že ani sama autorka už úplně netuší, co některými obrázky myslela :o) Vůbec na ochutnávkách vznikají zajímavá literárně-grafická díla, v poznámkách se objevují nákresy a přirovnání, které pak (s čistou hlavou) obvykle nespatří veřejný prostor. Moc hezky a lépe o tomhle „čmárání“ psal před pár měsící P.J. na svém blogu. Máte svůj oblíbený „obrázek“, co se v zápiscích objevuje častěji? Nebo nějaký termín, kterým si pro sebe popisujete víno, ale na veřejnosti ho pak nepoužíváte a složitě vysvětlujete, opisujete jedno slovo mnoha větami?

Když jsme u těch zápisků a nápisů… nedávno se v diskusním klubu „Pranýř překladů“ objevila fotka s ukázkově tragickým anglickým sdělením pro návštěvníky jednoho velmi luxusního restaurantu. Skoro si říkám, že něco takhle mimo musí být něčí svérázný humor a ne omyl. No posuďte sami (a pokud náhodou nerozumíte slovíčku teat, nechte si ho přeložit).

Pobavil a potěšil mne rozhovor s vinařem a básníkem Bogdanem Trojakem v Mladé Frontě, byť si tedy myslím, že závěrečná poznámka je tak trochu provokace a specifický humor pro postavy (a případně čtenáře) knihy Brněnské metro :o) Taky se mi líbil článek a informace o tom, že v rámci hnutí za pití vody z vodovodu ji některé podniky v New Yorku nabízejí zdarma natočit do lahve. U nás se zatím rozjíždí jen vodovoda.cz, tedy místo s hodnocením podniků dle jednoduchého klíče – zda vám tam dají na stůl vodu z vodovodu (automaticky, nebo pokud o ni požádáte). Myslím, že tu bude ještě chvilku trvat, než restauratéři přijdou k rozumu (což půjde leda tlakem nás, zákazníků) a s šílenými cenami vody něco udělají. Na džbánu vodovody zdarma na stole netrvám, pro začátek by mi stačilo, kdyby bylo půl litru za výrazně menší cenu než stejné množství piva. Tohle specifikum ČR vám v zahraničí snad ani neuvěří a přijde mi to jako zvláštně zvrhlá podpora rozvoje alkoholismu.

domino Narazil jsem na článek „V supermarketu proběhly šílené dostihy o kuřecí stehna“ a vzpomněl si přitom na víkendový nákup v Tescu. Tam teď mají housky, takovou tu obyčejnou raženou nudu, za pouhých devadesát halířů (s limitem padesáti kusů na osobu). Zaměstnankyně obchodu právě sypala do zásobníku další přepravky a ač nedostatek očividně nebyl, tvořila se tam menší tlačenice. Do ní se vecpala asi osmdesátiletá babička a okamžitě (naštěstí jen slovně) napadla pána vedle ní. „Necpěte se, jó!“ Chlapík samozřejmě reagoval: „Jak se můžu cpát, když jsem tu byl dřív než vy!“ Jenže bohužel byl mladý a s téměř vyholenou hlavou, takže ač v právu, neměl proti vetché babičce šanci a byl dalšími zákazníky okřiknut „ať si nedovoluje“ a znechuceně odešel. Sledoval jsem to, ulovil své čtyři housky a odcházel s pocitem, že je až neuvěřitelné, co dokáže pár desetníků udělat s davem lidí, a že se tenhle systém musí jednou sesypat jak řada z kostiček domina.

A na závěr další dotaz, teď když se téma přesunulo k obchodu. Zrovna technicky řeším jeden nový e-shop s vínem (stále ne vlastní, na to nemám nervy), který by měl (minimálně tedy technologicky, když už ne sortimentem) přinést trochu čerstvého vzduchu do klasického nudného listování seznamy a klikání na ikonky „vhodit do košíku“, co tu je všude. Samozřejmě zrovna jedou předvybrané sety vín a možnosti si vše „naklikat“ dle velmi jednoduchých požadavků a filtrů, ale to mi stále přijde trochu nuda. Každopádně jsem narazil na jeden zajímavý obchod v UK, kde se mi alespoň část hodně líbí. A zajímalo by mne, co na něj říkáte vy :o)

Zobraz celý článek...

úterý 18. srpna 2009

Malý zmatek v Château La Tour Du Pin Figeac

La_Tour_Du_Pin_Figeac_korek Latour, La Tour, La Tour Figeac… v Bordeaux je někdy docela zábavný zmatek ve jménech vinařství, obzvláště jej obohacují ještě tzv. „druhá vína“, za která pak zákazník leckdy pokládá odlišné vinařství. Nevšimnete si jedné mezery v názvu a najednou máte ve sklence něco úplně jiného. V případě Château La Tour Du Pin Figeac je zmatek dokonán prostým faktem, že se tak jmenují dvě vinařství, která sídlí hned vedle sebe. Do roku 1876 tu byl pouze Figeac, ze kterého oddělením jedné části vzniklo Château La Tour Figeac, a to se dále rozdělilo a zformovalo Château La Tour du Pin Figeac. A hned dvakrát. Jednu část vlastnil od roku 1923 M. G. Bélivier a v roce 1972 ji odkoupila rodina Giraud. Část poslední, tu nejmenší (ze které, pro zmatení nepřítele, produkují ještě druhé víno Clos La Fleur Figeac), získal v roce 1947 Antoine Moueix, bratranec vinařské legendy J.P. Moueixe. Zmatečné dílo dokonanáno, o Château La Tour Du Pin Figeac se dnes dočtete vše možné, někdy je naceněno jako Château La Tour Figeac a nejčastěji se produkce vinařství Bélivier-Giraud prodává jako by byla od Moueixe, a to navíc ještě toho nejslavnějšího :o) Prostě je v tom bordel a já doufám, že jsem se v tom sám neztratil.

La_Tour_Du_Pin_Figeac_2005
Nebyl bych první ani poslední. Láhev Château La Tour Du Pin Figeac 2005 Bélivier-Giraud jsem kupoval en primeur od TopVíno, na webu jej stále mají a dle viněty jde o totožné víno jako jsem měl já, ovšem stále s popisem „bratříčka“. Tuto chybu promíjím, protože i největší guru vín z Bordeaux a nejvlivnější vinných kritik Robert Parker má ve své „bibli Bordeaux“ (na kterou jinak nedám dopustit) u popisu Moueixova vinařství obrázek viněty Bélivier-Giraud. Ono se není co divit, je totiž méně kýčovitá než ta správná :o)

du_pin_parker
Hrozny na víno, o kterém bude dnes řeč, rostou na 11 hektarech v apelaci St. Emilion (Grand Cru), vinice v průměrném stáří 40 let se nachází v těsné blízkosti (logicky) pozemku Château Figeac a také legendárního Château Cheval Blanc. Odrůdově jde o 75% Merlot a 25% Cabernet Franc. Víno maceruje 3-4 týdny, fermentace probíhá v tradičních nádržích. I zrání není kompletně ve dřevě, ale ze třetiny v betonu. Roční produkce je zhruba 64.000 lahví, dle ročníku. Ambaláž klasika, zelená bordó láhev, kovová záklopka, pěkný plný korek. Barva mladá do fialkova, hluboká, ale nic obludně temného. Ve vůni intenzivně mladě ovocité a teprve na cestě k nějakým složitějším tónům, sladké zralé červené a lesní plody, třešně, trocha kořenitosti, upozorňuje na tříslo a dřevo, ale ten „starosvětský štych“ je tam znát, nejde o nic přezrálého. V chuti to není nějak vyloženě plné, pouze tak „rozumně“ a akorát. Krásně ovocité, hezky strukturované a na cestě k moc dobrému pití za nějaký ten rok. Tříslovin je tam hodně, ale to přejde. Docela efektní a příjemné pití i v takhle v mladé podobě, trochu divočejší Cabernet Franc se hezky míchá s Merlotem. S kusem masa (a po nějaké té hodince v karafě) se to již nyní bez problémů dá pít a nepůsobí vyloženě nepřístupně. A já hlavně měl chuť na podobného mlaďocha a trochu drhnutí na patře :o)

kus_masa
Samozřejmě mne dost zamrzelo, že nejde o kousek od Moueixe, byť by to byl jen příbuzný vinařské legendy Bordeaux a ne přímo víno vinifikované jím (nyní Christianem Moueixem, který nadání očividně zdědil). Mohl bych psát takové ty věci, jako že „rodina Moueixem stojí i za slavným a pekelně drahým Château Pétrus“ nebo „vinaří i v USA, kde s jejich přičiněním vzniká špičkový Dominus“) a podobně :o) Což můžu i tak, samozřejmě.

bordeaux_Moueix_2005 Nedávno jsem totiž pil jejich základ produkce (tj. asi to nejjednodušší, na čem je ještě jejich podpis), základní Bordeaux 2005 „Christian Moueixem“ (někdy též, dle trhu, prodáváno s výraznějším nápisem Merlot). Šlo o překvapivě šťavnaté, středně plné a krásně ovocité víno, příjemné nijak komplikované ale nenudící a skvěle udělané pití s dotykem dřeva (vypito v restauraci Café de Paris, kterou vřele doporučuji, jejich Entrecôte steak je výborný a lepší hranolky jsem v Praze nejedl). Moueixové mají nově cenově dostupnou „apelační“ řadu vín, jako že typický St. Emilion či Pomerol, což je docela zajímavá cesta, jak vyzkoušet jejich schopnosti bez nutnosti investovat do Pétrusu (či Château Trotanoy , Magdelaine nebo Hosanna). Pokud to někde v zahraničí uvidíte, nebojte se zkusit :o)

Zobraz celý článek...

pondělí 17. srpna 2009

Mělnické zámecké zklamání

vinice_pod_zamkem_melnik Sobotní výlet do Mělníka přinesl jak jeden báječný vinařský objev, tak i velké vinné zklamání. Začnu tím horším, ale abych při pondělku nebyl vyloženě negativní, přidám i něco příjemných poznámek. Věc se má tak, že na zámku v Mělníce můžete degustaci rovnou vynechat a investici dvou stovek si ponechat na něco jiného. Možná si pamatujete na dřívější článek „Nahradí mělnické vinice domky?“, který se zmiňoval o „naschválech“ mezi rozvádějícími se Jiřím a Bettinou Lobkowiczových. Vinice zůstávají, pod jménem Lobkowicz se na Mělníku dále vinaří, ale na zámku nyní očekávejte, snad díky nové partnerce (operní zpěvačce Zdence Belas), spíše hudební festival než vinný zážitek.

sklepeni_schodyV jednom starším článku o historické vinné ročence od Lobkowiczů jsem krom přepisu části textů a nascanované mapy sklepení psal, že se na zámek vrátím přechutnat aktuální ročník vín. A to se mi také konečně podařilo uskutečnit. Zapadl jsem do sklepů, pohlédl na lahve a řekl si: „jé, tady je i Roudnice a vína z České zemědělské univerzity, nejen ta zámecká…“. Jenže skutečnost je jiná. Všechna vína byla sice od Lobkowiczů, ale právě z roudnické větve, doplněna jedním univerzitním. Skoro ve všech případech šlo navíc o ty úplně základní a nejméně zajímavé jakostky.

pinot_noir_2007_roudniceVypadalo to, že ze zámeckých vinic je tu alespoň tradiční Ludmila, jenže i zde zkoumání odhalilo, že se v bachratém kalamáři vlastně skrývá víno lahvované zemědělskou univerzitou. No alespoň je to snad od Mělníka. To, že jsme k degustaci dostali arch s popisem starších vín z bývalého Zámeckého vinařství, považuji pouze jakousi sarkastickou tečku na závěr. Samotná vína nebyla tragická, hlavně červená a z nich nejvíce jakostní Pinot Noir 2007 mi celkem chutnala, bavil mne i Muškát Moravský kabinet 2007 z ČZU, ale očekával jsem prostě něco úplně jiného a to se na dojmech asi i podepsalo. Jinak „stylové“ je odlévání nedopitých vzorků, prostě to chrstnete do neosvětlené části sklepa (ověřeno dotazem). Chleba na zakusování dostanete, voda už k dispozici není. Ale hlavně se dozvíte, že „vypít toho můžete, kolik jen chcete“…

ludmilamelnik_sklepenisklepy_gryf zamek
Ne, vinařství nezaniklo, nemějte strach. Pod novým jménem Lobkowicz vinařství Mělník funguje dál, stále s vedením Bettiny Lobkowicz a sklepmistrem Karlem Hejdukem. Navíc má hezkou novou ambaláž. Jenže tam, kde tahle vína budete čekat asi nejvíce, je už prostě nenajdete. Chápu, že takový rozvod může být pořádný boj, ale kdo by měl více udržovat tradice a dobré jméno kdysi téměř legendárních vín z Mělníka a zámeckých sklepů, než právě šlechta? To, že se na degustaci v zámku prezentují vína z Roudnice, mi přijde jako špatný vtip. Vlastně i proto, že ten víkend jsem měl původně v plánu právě Roudnici, nakonec se mi „poštěstilo“ takhle…

zamek_cukrarnadortik_zamecka_cukrarna
Změny na zámku nejsou všechny špatné. Obchod a vůbec celé turistické zázemí jsou po rekonstrukci a mnohem důstojnější než dříve, k tomu byla navíc nedávno otevřena stylová cukrárna. Zda jsou křesílka z depozitáře zámku či přivezena odjinud netuším, ale vypadá to honosně a rozhodně je potěšením tam usednout a dát si něco dobrého. Dortíky vypadají čerstvě a (bohužel po zkušenosti jen s jedním z nich) chutnají přímo fantasticky, prý mají vlastního cukráře (a ten očividně ví co dělá). O kafi bych asi domů nepsal, taková ta klasika s objemným pressem, ale zase dostanete automaticky teplé mléko i sklenku vody. Rozhodně doporučuji z výběru různých čokoládiček a dalších pochoutek (třeba pomerančová hrudka je báječná), nám to tedy náladu po sklepním zklamání dost zlepšilo :o)

melnik_jidlo_baginbox
Ještě něco? Oběd v restauraci U Václava hned vedle zámku rozhodně nebyl nějak zásadním zážitkem, celkem zajímavé prostředí kazí podivné zelené trubky u lamp a ceny jsou… řekněme „pražské“. Každopádně se tam snaží o trochu něco lepšího než klasické guláše a „prsa zámecké paní“, jídla na talíři vypadají celkem pěkně, ke všemu mají odpovídající vinná doporučení (a na lístku většinu oficiálních vinařů z Mělníka) a tak. Samotná jídla ujdou, ale nějak nenadchnou. O to víc mne potěšil obchůdek cestou zpět na autobus v ulici Kpt. Jaroše, očividně čerstvě otevřená prodejna čajů, koření a vína (především) od Krause. Bavili jsme se výlohou s nabídkou koření zdarma k lahvi vína, ale agilní mladý prodejce nás odchytil a byl tak příjemný a začal o vínech mluvit se zápalem, že jsem hned se dvěma lahvemi odešel. A žena si tam koupila nějakou sušenou papriku či co (na bonusové grilovací koření jsme zapomněli). Jen více takových obchodníků :o) Navíc jsem tam zjistil, že má oblíbená Mělničina je k dispozici nejen v sedmičkách, ale i jako 5l a 10l bag-in-box :o) Na velkou letní zahradní párty ideální…

Mělnické články: Historická vinná ročenka od Lobkowiczů | Nahradí mělnické vinice domky? | Prague Wine Week a Mělničina | Bachratá kyselá Ludmila | Česká vína ve Slaném a bingo z vad

Zobraz celý článek...