Povelikonoční vinný telegram

Kachna. Stop. Báječná nádivka. Stop. První letošní oheň a opékání buřtíků. Stop. Vůně naftalínu v peřinách. Stop. Čerstvý špenát ze zahrádky. Stop. Údiv nad sortimentem supermarketu Kauflaund. Stop. Ještě větší údiv nad nabídkou jednoho nového vinařství. Stop. Kamarádka úspěšně porodila, důvod pro láhev příjemného sektu. Stop. Objevena jedna už skoro historická knížka o víně se spoustou zábavných informací. Stop. A taky nějaký ten ryzlink a zweigelt a vůbec. Stop. Vedra způsobují požáry a nechuť k práci. Stop.

Velikonoční přežírání asi mohu vynechat, to vypadalo u všech nejspíš dost podobně. Množství jídla na stole se měnilo úměrně vzdálenosti od prarodičů. Kdo měl to štěstí, že slavil přímo u nich, nejspíš preventivně kupuje novou baterii do váhy a přemýšlí, jak nadbytečná kila shodit.

Po dlouhé době jsem zavítal do Kauflandu a při té příležitosti si projel (dost tristní) nabídku vín. Zaujala mne série kousků z Alsaska pod jménem Michel Wust, bohužel fotka z mobilu je nepoužitelně rozmazaná. Sylván za 139,-, Riesling o třicet dráž a byl tam i nějaký směsný Edelzwicker. Co mne ovšem zaráželo byla sem tam nálepka „prestige“ a především bohatý rozptyl ročníků, oboje nijak nerozlišeno cenou. Sylván stál v 05, 06 a 07 úplně stejně, vedle sebe se tyčila směs ročníků a v supermarketových podmínkách to celé nebudilo moc velkou důvěru. Chutnal je někdo? Má smysl investovat a ten Sylván zkoušet?

Na oslavu narození potomka jedné kamarádky jsme včera popíjeli rýnský brut Riesling Sekt 2006 vinařství Hupfeld. Posloužilo to vlastně i k zapití téměř dokončeného stěhování (v krabicích už jsme jen částečně), ale obecně si důvody pro otevření bublin hledat nemusím, víno jako víno :o) Hlubší barva, pěkné perlení, vůně i chuť květinová, čistá, s medovými tóny. Fajn délka, suché ale s jemným zaoblením cukru, nijak komplikované spíš jednoduše pitelné, vyvážené. Odrůda je krásně poznat, působí to poctivě a přirozeně. Vzpomněl jsem si přitom na nabídku jednoho našeho nového vinařství, které právě pouští na trh méně alkoholické (10%) polosladké sekty s efektní vinětou a „cool“ jmény (ROSECCO₂ a MOSECCO₂), ovšem při pohledu na detaily se dočtete: „při výrobě bylo víno se zachovaným přírodním zbytkovým cukrem dosyceno CO₂“. Přiznám se, že mne to trochu děsí. V téhle době, kdy se sem valí kupa levných a přitom často kvalitních vín (a bublinek) jít cestou sycené produkce tak maximálně do supermarketů (ovšem nabídka přišla od běžného obchodníka, ne řetězce) místo snahy zaujmout kvalitou… ale třeba netuším, kdo je jejich cílovka a té to bude jedno. Že by ti, kdo pijí ročně jen jednu láhev bublin a je to „demíčko bohémka“?

Při projíždění knihovny u příbuzných jsem narazil na Nový brevíř o víně od Jindřicha Haufta, vyšlo to v roce 1989. Docela zajímavě napsaná knížka, najdete v ní pěkný přehled známkových vín dob dávno minulých, hromady vinných rčení, recepty na koktejly i jídla, přehledy odrůd, úsměvné profily zemí vínu zaslíbených, všelijaké rekordy, historky, tipy na správné podávání a konzumaci vína. Skutečně taková „rukověť začínajícího pijáka vína“, byť nyní těžce neaktuální. Ale pobavit dokáže stále. Kupříkladu jsem se dočetl o jakémsi rekordním gigantickém keři révy, který kdesi v Kalifornii v předminulém století dával průměrně 7 tun hroznů, když to vyšlo tak i devět. Nebo o obskurních povolenkách na konzumaci alkoholu v Tanzánii pro „degustátory“, kde úroveň D povoluje pít maximálně litr piva, ale A už libovolné množství čehokoliv. Si to představte, že jdete na úřad žádat o něco takového :o) Projeďte knihovny, třeba na tuhle knížku taky narazíte, na horké letní odpoledne na lavičce s lahví lehkého bílého nebo vinného střiku jako dělaná.

Ještě jednou Kauflaund. Nakonec jsem neodolal a přeci jen si tam něco vybral, zaujalo mne pár kousků z Rakouska a za 99,- Kč zvítězila Blaufränkisch Reserve, jak praví popisek dovozce (Budamont) „velmi stará odrůda v rakouské vinařské historii“. Napsat, že je to vlastně všem dobře známá Frankovka, by asi nefungovalo tak dobře. Víno je to spíš lehčí, jednoduché a kratší, ve vůni pěkná linka ostružin, jednoduše pitelné a svým způsobem líbivé, vlastně i ta mírná oxidace tam nevím proč sedí. Tak trochu mi to evokuje lehce naoxidovanou sudovku určenou původně pro stáčení cyklistům do PETky, která kdo ví proč skončila v lahvích. U ohně na jen tak pití to fungovalo, doma bych s tím nejspíš měl problém. Vlastně je na tom krásně vidět, že (skoro) každé víno má nějaké své správné zacílení a i na to by se měl při kritice brát ohled. Možná místo bodů zavedu do recenzí označení ve stylu: žumpa, svařák, k ohni, nenáročná návštěva, klidný večer s knihou, romantická večeře, …