Atlas vinic českých, Vinařství roku, bodování

Mám rád nadšenecké projekty, které vznikají především z touhy něco vytvořit, předat dál, podělit se s ostatními, předat jim kousek své záliby. Finanční stránka věci u nich jde stranou, nejsou motivovány touhou po zisku a je to na nich vidět. Takovým je i splněný sen Pavla Jelena, vínomilce kterému vděčím za mnohé a bez kterého by určitě můj vztah k vínu vypadal jinak, Atlas vinic českých. Pokud znáte jeho viniční práci na portálu O Víně, pak víte, s jakou pečlivostí se tématu věnuje. Opakovaně jsem nechápal, kolik energie a času (a inkoustu) věnuje do překreslování map jednotlivých obcí, získávání detailních informací a jejich katalogizování, a s nadšením poslouchal zapálené vyprávění o tom či onom svahu, který je výjimečný terénním zářezem a proto už v minulosti byl… :-) Naopak chápu Pavlovu touhu všechno si vyřešit sám a mít plnou kontrolu nad výsledkem (ostatně tohle je jeden z důvodů, proč vypadá tenhle blog jak vypadá a proč jsem spoustu vinných nápadu nerealizoval… nebyl čas, nezvládal jsem udělat ideálně sám a raději se na to vykašlal). I proto, a protože se na výsledek už opravdu moc těším, si rozhodně jeden výtisk pořídím. Jen více podobných nadšenců a domácí vinná scéna bude lepším místem!

Uherské Hradiště, Brod a víno z Lidlu

Jak jsem psal už v zápisku o jídle a pití v RailJetu, tak několik uplynulých dní jsem trávil na cestách. Po Brně to bylo Uherské Hradiště a následně ještě Uherský Brod. Dobrovolně přiznávám, že jsem zase na chvilku vystřízlivěl, alespoň ve smyslu některých iluzí o vzestupující úrovni gastronomie a práce s vínem mimo velká města (rozuměj Prahu, že jo). Hradiště v některých ohledech příjemně překvapilo, možná ho kultivuje letní filmová škola, v Brodě jsem ale propadal depresi. A nebylo to zrovna jen ubytováním na dohled od smutně proslulé restaurace Družba.

Průmyslové bio a něco jídla ve vlaku

Od středy jsem s celým rodinným cirkusem na cestách, po degustaci v Brně a zkoumání dalších jeho zajímavých lokalit (slušná kuchyně v Bohémě, Champagne & wine bar Garage Wine, kde jsem mimo jiné objevil nové skvělé vinné sklo, ale taky bezva kavárna Humpty Dumpty, ideální pokud je třeba vypustit dítě aby si hrálo) to byla zastávka v Uherském Hradišti, kterému dáme prostor ještě dnes, a pak ještě dál směr Bílé Karpaty. Dnešní zápisek bude krátce vlakově-gastronomický. Naposledy jsem se tu zmiňoval o vínu v Pendolinu, téměř přesně rok to je, tentokrát zkusil jídlo a víno znovu u ČD, ale v RailJetu. Na úvod mne trochu vyděsila cenová politika. Vyloženě nesmyslné částky, které vypadají o to hůře u hned vedle uvedených Happy Hour cen, znatelně smysluplnějších. Kdy platí snížené ceny se hledá blbě a okolo oběda jsem je nečekal. Ale realita je taková, že Happy Hour je vyhlašována operativně a to tak, že platí po celou dobu pobytu vlaku na území ČR. Takové chytré obcházení nedovolených dvojích cen, prostě :-)

Champagne seminář v Brně

Včera jsem páchal pro brněnské vinné nadšence degustační seminář na téma nejlepších, nebo minimálně nejdůležitějších, šumivých vín světa, tedy Champagne. Oceňuji, jak si Brňáci umí zorganizovat prostory & vše ostatní, vyřešit účastníky a poslat peníze na vzorky hezky včas, to se to spolupracuje! Podobným způsobem rád akci spáchat kdykoliv a kdekoliv znovu, tedy pokud se líbila, což nemohu posoudit já. Každopádně psát si poznámky k aktuální podobě vín jsem nestíhal úplně ideálně, ale přeci jen alespoň krátké mám. Takže pro zajímavost co a proč se chutnalo v dnešním zápisku.

Dvě levné stálice v mé chladničce

V tomto článku odbočím od svých oblíbených biodynamiků, malých šarží speciálních vín a těžko dostupných podpultovek. Přišel mi totiž včera dotaz ohledně (ne)kvality Château Bois de Favereau 2012 „Cuvée Jean-Jules“ a jelikož dovozce používá odkazy na mé články o starších ročnících jako referenci v e-shopu a v reklamních materiálech při propagačních akcích („Dlouhodobě pozitivně hodnoceno je i na…“), cítím se trošku povinen k dvanáctce vyjádřit, byť už je vlastně vyprodaná :-) Sám jsem ji kupoval naslepo, ostatně jako vždy od ročníku 2005. Je to pro mne docela „zásadní“ víno v tom, že je stabilně dobré, láhev vypadá slušně, je na tom slavný nápis Bordeaux v kombinaci s dobře znějícím Supérieur a jde tak o ideální „jen tak pití“ s vínu úplně nepropadlou návštěvou, kterou typicky nadchne, a víno které mi zároveň chutná. Navíc když ode mne nějaký příbuzný či kamarád chce narychlo nějaké „lepší“ víno, doprovázeno dodatkem „ale do dvou stovek“, tak vím kam sáhnout. A nemusím řešit, jestli toho mám víc lahví a nedávám něco, co jsem chtěl sám ochutnat :o) Pravidelně v akci na začátku roku kupuji pár kartonů a během roku zmizí, ale ze zkušenosti s archivními vzorky vím, že 5+ let vlastně v pohodě vydrží a u dobrých ročníků se pozitivně vyvíjí. Všechna tahle radost u vína, které běžně stojí při kartonových počtech dvě stovky a v té akci se dostanete až někam k 125-150 Kč.

Moselský ryzlink od čtyř výtečných producentů

Jedna z nejlépe investovaných pětistovek v poslední době byla degustace moselských ryzlinků, kterou pořádala společnost OHMS. Připravili si 20+ vzorků, část z mladého ročníku 2013 a k tomu něco starších kousků stejných vinařství na srovnání, nejstarší víno bylo tentokrát z roku 1999. A nešlo o vína od žádných ořezávátek, ale první moselskou ligu, jména jako Fritz Haag, Grans Fassian, Schloss Lieser a Reinhold Haart. Budu se jim určitě věnovat i v budoucnu u jednotlivých lahví, dneska jen tak letem světem co mne zaujalo nejvíc.

Dvakrát bubliny od Dufka

Před nějakou dobou se mi ozval spolumajitel sítě vinoték Víno&Destiláty s polemikou na téma medaile na lahvích, jejich významu a efektu na našem trhu, jako reakci na některé články co jsem k tomu psal. Jelikož významně spolupracují s vinařstvím Josef Dufek (web), pro mne jeden z příkladů občasného až nevkusného olepování lahví, a protože si všiml mého zájmu o bubliny, nabídl mi od Dufka pár vzorků. Nakonec nejen šumivek, ale i pár zajímavějších bílých vín, s medailemi i bez nich :-) Ta mne teprve čekají, ale bubliny jsem projet zvládl. Základem Dufkových bublin jsou jejich tichá vína, která jsou dále zpracována a zrají v sektárně Szigeti v rakouském Golsu (od nich mám také degustační sadu), jde o klasickou druhotnou fermentaci přímo v lahvi. Na kalech jsou a další ročníky budou nejméně osmnáct měsíců, což je i případ vín níže hodnocených (degoržování v prosinci 2014), ale není odstřelena celá šarže najednou a stejná vína tam leží i nadále a další část bude odstřelena až letos v zimě se zráním měsíců třicet.

Nesířená beruška, protišmejdská novela vinařského zákona a další novinky

Strašně mne baví, jak se i u nás rozšiřuje trh s vínem. Pár let zpátky a o specialitách typu vína bez síry se jen šeptalo mezi pár devianty. Před pár dny jsem zapadl nakupovat pro manželku k narozeninám do showroomu Sardinie (v rámci kampaně „podprahové ovlivňování, kam vyrazit na dovolenou“), okolo kterého chodím už několik let a zatím nikdy se nezastavil, a k mému velkému překvapení narazil právě i na nesířené Vermentino se zábavnou beruškovou vinětou i záklopkou, konkrétně vinařství Contini (web) a jejich Mamaioa Bianco Isola dei Nuraghi 2013. Prý se dobře prodává. Na úvod sice jemná perlička a trošku divočejší vůně, ale jakmile se nadechlo, tak myslím bez problémů přístupný čerstvý kousek s pěkným mixem citrusů, bylinek, lehké krémovosti a zároveň výrazné slanosti, suché, čisté, dobře pitelné. Nic zásadního, ale potěšilo. Po pravdě hlavně jako ukázka, že to prostě jde i mimo specializované svérázné podniky. Ostatně nesířená vína mají v nabídce třeba i britské řetězce Sainsburys.

Přehlídka vín z Kalifornie

Zaskočil jsem včera na velkou přehlídku vín z Kalifornie, jako poslední zastávka turné vinařů ze „zlatého státu“ totiž letos posloužila Praha. K širší nabídce amerických vín se nedostávám zas tak často a podobnou příležitost jsem tudíž nemohl vynechat, obzvláštně pak proto, že k ochutnání bylo více než 150 různých značek (záměrně neříkám vinařství, někdy šlo vlastně o jeden podnik s de-facto různými řadami, jindy třeba několik různých vinařství ale se stejným majitelem) a vín… no ne nepočítaně, ale nejspíše přes pět stovek ano. Akce se odehrávala v Petschkově vile, spíše zámečku, a tohoto času sídle velvyslance USA. Který měl docela vtipný proslov a degustace se sám aktivně účastnil mezi ostatními hosty. Docela mne překvapilo, že do prostor byl dav lidí vpuštěn jen na občanku (zatímco přijíždějící auta byla pečlivě zkoumána od podvozku po kufr) a všem ponechán dost volný pohyb, čekal jsem trochu výraznější bezpečností opatření, možná moc koukám na televizi. Ale třeba je ČR známa jako země, kde se hodně chlastá a ani v současné geopolitické situaci nemá na instalaci odposlechů či terorismus nikdo ani pomyšlení :-) Zpět k vínu.

Polozapomenutá Marsala

Když se sicilské město Marsala stalo Evropským městem vína pro rok 2014, sliboval jsem si od toho, že k tamní vinné specialitě přitáhne větší pozornost. Což se příliš nesplnilo, i když díky několika akcím pro novináře a vinné odborníky na chvilku tématem ožil Twitter i Facebook. Řádově větší efekt měla paradoxně událost s vínem související spíše okrajově, kdy byla Marsala aka Pantone 18-1438 jakožto „zemitě vínově červená“ a „barva symbolizující hojnost, důvěru a sebejistotu“ vyhlášena barvou roku 2015 :-) Čímž se najednou dostala do módních magazínů a na stránky běžných deníků a lifestyle časopisů. Logicky díky tomu stoupl i počet hledání vlastního vína. Pravidelně také narážím na dotazy ohledně vína Marsala do receptů, naposledy včera. A tak jsem se konečně dokopal něco k tématu sepsat, doplnit a rozšířit článek dříve psaný pro Hospodářské noviny a dnes už zamčený v jejich archivu.

ZDAR tasmánskému pinotu!

Trošku se budu opakovat, ale život pinotofila je těžký, nebo spíše finančně náročný. A nemyslím tím jen „problém“ zvaný Burgundsko. Pinotofil samozřejmě pátrá po skvělých ukázkách své oblíbené odrůdy po celém světě (může si přizvat na pomoc třeba fajn knihu  In Search of Pinot Noir), ať už ve snaze objevit něco blížícího-se burgundskému ideálu, nebo alespoň skvělá vína za rozumnější ceny. Obvykle záhy zjistí, že opravdu dobrý pinot je drahý všude. A ty levnější jsou… no… taky spíš dražší než srovnatelná červená jiných odrůd a přitom jinak dvakrát zajímavá. Je to boj, frankovkáři to mají snazší! Probíral jsem si tahle v hlavě nejvýraznější pinotové zážitky mimo Burgundsko u sklenky Pinot Noir ZDAR 2006 od Josef Chromy Wines (web) z Tasmánie. Do černé řady ZDAR (Žďár) přichází jen ta nejlepší vína z top ročníků. Už jeho běžný pinot je velmi dobře hodnocen (byť na nafouklé australské bodování rozhodně není spoleh, doslova tam soupeří kdo dá víc bodů a čí „značka“ se tak u bodování vína spíše objeví, je to ještě o řád horší než hodnocení Rakouska v magazínu Falstaff), ZDAR by měl být opravdová bomba. Navíc v devíti letech věku už by víno mělo prozradit co v něm je. Vinař sice uvádí skladování jen do roku 2014, ale tím si radost kazit nenecháme. Takže?

Pár cizojazyčných termínů k procvičení znalostí

Nejsem úplně jazykově nadán, což může být při zkoumání bohatého světa vína trochu problém. Vždycky závidím všem těm, co se bez studia jazyka rychle adaptují a po pár dnech dokáží v cizí zemi obstojně komunikovat (má to něco společného i s odvahou, někdy spíš drzostí, prostě komunikaci zkoušet). Každopádně při hledání informací o vínech, ale i prostém čtení vinět či technických karet k vínům, narážím na hromadu důležitých slovíček a vinných termínů v několika jazycích, některé si zapamatuji hůře a jiné lépe, některé jsem hledal už kdo ví kolikrát a furt mi v hlavě ne a ne zůstat. Leccos jde pochopit z kontextu, něco ovšem ne. Pro dnešek jsem si vybrat deset takových zajímavých kousků, schválně si pro zábavu zkuste, kolik z nich dáte bez encyklopedie / slovníku. Doufám, že je mám sám správně :-) K přečtení odpovědí stačí označit text za pomlčkou.

Nadšení z ryzlinku od Kreydenweisse

Včera jsem měl chuť si otevřít něco pořádného a volba padla na vinaře jménem Marc Kreydenweiss (web) z Alsaska, konkrétně jeho Riesling z velmi strmého břidlicového svahu Clos Rebberg „Aux Vignes“ ročníku 2010. Marc pochází z rodu vinohradníků a vinařů, jejich statek má kořeny už někdy v roce 1650. V roce 1990 převedl vinice komplet na biodynamiku a byl v tomto stylu vinaření mentorem i dalším slavným vinařským jménům. Zastává podobný názor jako Marcel Deiss v tom, že „velký terroir je závazek“, spousta dnešních vín podle něj dosahuje „velikosti“ (někdy spíše „objemu“ a expresivnosti projevu) spíše sklepními technikami, což rozhodně není jeho cílem. Je to dost svéhlavý a svérázný vinař, určitě se mu budu více věnovat v nedaleké budoucnosti u dalších vín, zaujal mne opakovaně už dříve. A tohle víno včera mne naprosto odstřelilo.

Sponzoring blogu po čtvrt roce

Jistě si pamatujete, že na počátku prosince jsem se tu rozepsal na téma sponzoringu Jižního svahu a zkusil experimentální model dobrovolných příspěvků. Je to právě čtvrt roku a tedy příležitost bilancovat :-) Pro perspektivu k finančním výsledkům je dobré vědět, že Jižní svah (bez kalendáře degustací a drobností okolo) má ve všední dny v průměru vždy přes pět stovek unikátních návštěvníků, víkendy jsou slabší, ale všední dny vyletí někdy i k tisícovce. Něco pod polovinu jsou jednorázové návštěvy jednoho až tří článků, zhruba 45 % ale tvoří osoby vracející se pravidelně a sjíždějící podstatnou část článků. Ve srovnání 2013 a 2014 návštěvnost blogu stoupla o zhruba deset procent a trend se zatím docela drží. Ale teď už na sponzoring. Budeme bouchat šampaňské, nebo spíše jen sekt? :-)

Hans Czerny aktivní ve vinici a líný ve sklepě

Jednou z každoročních jistot je, že ochutnávka (nejen) nového ročníku vinařství Wimmer-Czerny (web) z rakouského Wagramu a setkání se sympatickým vinařem Hansem Czernym bude více než příjemná událost. A nebylo tomu jinak ani včera večer ve vinném baru Veltlín v Karlíně, kam dorazil už potřetí a prakticky ve stejný termín jako předchozí roky. Svým způsobem vždy zvěstuje výročí fungování celého podniku, slavnostní otevření bylo právě za jeho účasti. I tentokrát mluvil o biodynamice, kvalitách ročníků a jak má raději ty které jsou trochu výzvou, terroiru i odrůdách. Pokorně, klidně, zajímavě. Hans není žádný showman, ale dokáže dav strhnout. I když, pravda, po takovém osmém vzorku už by potřeboval trochu důraznější projev :-) Trochu s nadsázkou mluvil o tom, že musí být hodně aktivní ve vinici aby mohlo být líný ve sklepě, ale svým způsobem to tak je. Hrozny se samozřejmě na víno nezmění sami a úkonů ve správných čas (nebo naopak rozhodnutí nějaký úkon neudělat) je mnoho. Ale pokud je základem zdravé hrozno z kvalitní polohy, je to logicky o něco snazší. Zásadním tématem večera se stal „intelektuální špek“ a prasata mangalica, mnohým možná právě tohle utkvělo v paměti výrazněji než vína :-) Ale já se přeci jen budu věnovat jim, letem světem dojmy z bohaté degustační sady třinácti vzorků.

Očekávání s Devítkou, Barricadiero a degu sety

Dnes to bude o několika degustačních „problémech“. Jedním z nich je efekt neobvyklého, nečekaného. Procházíte takhle sklep a vína jsou úplně v pořádku, naprosto čistá, typická pro odrůdu / oblast / způsob zpracování, kvalitně udělaná. Ale jakoby to bylo málo, nepřekvapí. Logicky budete mít tendenci zapamatovat si nejlépe vzorek, který něčím vybočí. Co byste třeba čekali od Veltlínského zeleného v kombinaci s Chardonnay, kvašeno spontánně, to vše skoro rok na kalech? Zrovna tenhle tank mne zaujal ve Vinařství Maďěřič (web) a víno jsem se rozhodl „zkontrolovat“ až bude hotové v lahvi. Jmenuje se Cuvée Devítka, moravské zemské, a ročník je to 2013. Autorem kresby na vinětě je čtrnáctiletý Marek Maděřič, dobře k tomu sedí rudá záklopka na hrdle. Devítka protože je z devíti řádku jejich nejstarší vinice v Moravském Žižkově, kde roste právě veltlín a šardonka, poměr odrůd v lahvi je 55:45 ve prospěch veltlínu.

Láhev růžovky místo květiny, něžná poznámka a product placement

Na MDŽ jsem nějak logisticky nezvládl pořídit manželce květinu (ale zase se nám povedlo protáhnout potomky zrcadlovým bludištěm na Petříně; akorát mi přišlo o hodně menší, než jsem si ho pamatoval z návštěvy Prahy v dětských letech…) a tak alespoň otevřel láhev růžových bublin. K prvnímu jarnímu grilování vepřové krkovičky a brambor asi ne ideální párování, taky se většina vypila bez jídla, ale víno bylo bezva. Champagne Deutz Brut Rosé je připraveno čistě z odrůdy Pinot Noir metodou míchání, do bílého vína jde asi osm procent červeného, na kalech v lahvi zhruba tři roky. Čerstvé degoržáže jsou poměrně přímočaré, vínu svědčí trocha uležení na lahvi (dešifrováním čísla šarže jsem zjistit, že toto bylo odstřeleno v březnu 2012). O jedné degustaci vinařství i s obecnými informacemi si můžete přečíst zde. Roséčko má hezkou světlou malinově růžovou barvu a pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Jemně ovocná, svěží, minerální, elegantní štíhlejší vůně, projevem především do jahod a červených peckovin a decentní kouřovosti. V chuti suché, výrazná kyselina, svěží, řízné, minerální, ovocnost kopíruje vůni, fajn délka, elegance, fantastická pitelnost. Strukturu, energický švih, i přes čistý pinot jde spíše o vzletnější víno, moc pěkné. Má to trochu blbé v degustačních setech, kde na sebe většinou strhnou pozornost důraznější kousky. Ale samostatně mne baví moc, zvládnul bych toho klidně dvě lahve, nebýt ceny…

Jura, Marche a Franciacorta

Než dodělám některý z větších degustačních reportů tak zase odhrnu pár jednotlivých lahví. Po včerejší sérii vín na hodnocení, která mne tak nějak neoslovila, jsem si pro radost otevřel Crémant du Jura 2004 od Domaine Pierre Richard (web, s hercem nemá nic společného) z Vernois, klasické v lahvi kvašené bubliny, odrůdově čisté Chardonnay a na kalech dost nadprůměrné (pro crémant rozhodně) čtyři roky. Nazlátlá barva, vytrvalé perlení menších bublinek, velmi pěkné. Stále krásně energická, výrazná zralejší vůně, pečené jablko a toastovost, mineralita, dotyk medu, dost příjemné. Suché, bezvadné kyseliny, pocitově plnější a důraznější než by odpovídalo 12 % alkoholu, hodně dlouhé a šťavnaté, ovocnost kopíruje vůni, strukturované seriózní bubliny. Zakoupeno loni na podzim od Matějky za 360 Kč, což je o pade dráž než základní a taktéž slušné crémanty stejného vinaře, a považuji to za velmi dobrou investici :-)

Bordeaux/Burgundsko a odvěká rivalita

Čemu dáváte přednost, Burgundsku nebo Bordeaux? A nebo, slovy klasika, si v tomto odvěkém sporu tak užíváte srovnávání důkazních materiálů, že rozhodnutí pokaždé odložíte na další týden? Už je to hezkých pár let, co jsem poprvé dočetl knihu Bordeaux/Burgundy: A Vintage Rivalry (Amazon US, Amazon UK), hodně mne zaujala a celou jsem ji zhyzdil podtrháváním jednotlivých vět i zvýrazňováním celých odstavců, Strašně jsem se těšil, jak o ní napíšu na blog, podělím se o moudra z ní, ale nedošlo na to. Teď v ní listuji znovu, tak alespoň zběžně, ostatně kniha v mezičase nijak zvlášť nezastarala :-) Autorem je Jean-Robert Pitte, profesor zeměpisu na Sorboně, kde byl dokonce několik let prezidentem. Pitte vydal několik dalších knih a v současnosti předsedá Académie du vin de France, prostě žádné ořezávátko. Knihu napsal francouzsky, ale existuje i v anglickém překladu od M. B. DeBevoise. Obsah celého díla lze shrnout do jedné věty: „Unikátní vlastnosti vín každého z těchto regionů nemohou být zcela vysvětleny fyzickými rozdíly v prostředí, mají též významné společenské kořeny.“ Případně na podobné notě: „V lahvi vína najdete více historie než geologie.“

Degustace sherry & aktuální nabídka v ČR

Tak po delší době zase něco k sherry (úvod do tématu). Za dobu, co o sherry píšu, se situace na domácím trhu drobátko změnila. Jinak řečeno už nejde o úplnou tragédii a sherry coby drobný doplněk sortimentu jde zakoupit u vícero dovozců/prodejců, byť sortiment je stále dost omezený a mnohých se opakují dvě či tři značky. Do karet nám, milovníkům unikátních charakterních andaluských fortifikátů, hrají bary. Sherry totiž začíná být populární jako součást koktejlů (fino mimochodem najdete i v koktejlu Orgullo, se kterým teď postoupil na mezinárodní mistrovství Bacardí Legacy Global Cocktail Competition český barman Miloš Danihelka). Každá cesta, jak ho k lidem dostat, se počítá. No a objevují se i odvážlivci, pro které se sherry stalo jediným sortimentem. Trnitou cestu přímého dovozce a distributora si zvolil Sherry Club, podstatnou část nabídky jsem s nimi nedávno projel v pražské vinotéce Fajnšmekr, která část jejich sortimentu také prodává.

Čtyři ryzlinky a další VOC

Ryzlinku není nikdy dost, tak dneska čtyři kousky ze tří různých zemí. A začneme novým světem. Peter Lehmann Art’n’Soul Riesling 2013 by měl být slušný „spotřební” čerstvý polosuchý ryzlink z Jižní Austrálie. A že tam udělat fakt dobré umí. Světlejší zelenkavá barva. Čerstvá, ostřejší a trochu reduktivní zaprděná zelenější vůně, výraznější síra, vlezle petrolejové. V chuti suché, s výraznější kyselinou, citrusové do limetky, síra a i zde výrazná nepříjemně petrolejová linka. Ulpívající pachuť opravdu jak když oblíznete petrolej (neptejte se…). Jako je to typický znak vyzrálých ryzlinků, ale v takhle mladém víně a podobně nepříjemně je to prostě vada. Chutná to, jak kdyby chtěl někdo nakopnout „typicité“ odrůdy a ten petrolej do tanku přilil :-) Šlo do výlevky.

Kutnohorský pinot, Sancerre a Rioja

Tak trochu všehochuť z několika předchozích dní. Otevřel jsem kupříkladu Rulandské modré 2013 jakostní z Vinných sklepů Kutná Hora (web). Tohle vinařství je dnes oficiálně certifikováno Demeter coby biodynamické, jako jediné v ČR, ale já si od jejich vín dával trochu pauzu, prostě k nim neměl úplně důvěru (důvodem bylo podezření na trochu toho dovozu v některých červených a prokázaný dovoz v Tramínu). Nějaká doba uplynula, zkusil jsem znovu. Nejprve měl na jedné ochutnávce naslepo jejich zemského vavřince ročníku 2012 a to byla skvělá seriózní záležitost, vlastně mne to víno nadchlo. A tak teď zkusil i rulandu, tahle konkrétní pochází z vinice Na příčce v obci Vinaře, je certifikována coby bio, viněta se chlubí spontánní fermentací. Světlejší čistá rudá barva. Peckovinově ovocné ve vůni, trochu až kompotované višně, čisté, přímé, lehce dotyk kořenitosti. Suché a čisté v chuti, opět červené peckoviny, poměrně výrazná kyselina, střední délka. Přímočaré a spíše jednoduše postavené, ale osvěžující, příjemné a velmi dobře pitelné. Takže proč ne, chutnalo. Zakoupeno v pražském obchodě kutnohorské Středovy pekárny v Libické, kde mají i něco stáčeného z bag-in-boxu. Vlastně bych měl být rád, že se víno dostává zase mezi úplně základní potraviny, ne? Bochník dobrého žitného chleba a třeba láhev českého vavřince k tomu…