Deset zastávek v Champagne

Minulý týden jsem si dal dovolenou od blogování, byť hlavně v příbězích na Instagramu byl naopak mnohem aktivnější než obvykle, a udělal si výlet do Champagne. Společně s několika moravskými vinaři a Milošem Danihelkou z Terroir Champagne coby skvělým „průvodcem“. Byl to jeden z nejzajímavějších výletů za vínem co pamatuji, nadupaný skvělými vinaři, desítkami hodin rozhovorů o vinaření, vinohradničení a životě vůbec. Cesta zpět, v počátku Ruské invaze na Ukrajinu, se ovšem nenesla v rozjařeném duchu a probírání zážitků, ale spíše zamlklého zírání do telefonů a pročítání zpráv. A teď mi vlastně přijde tak nějak nepatřičné začít o všem psát, vzhledem k probíhajícím událostem. A upřímně i tristní neschopnosti se pořádně soustředit. Ale stejně jako musím dál dělat práci co mne živí, tak i článek zkusím. Dnes to bude jen takový deníkový zápisek, přiblížení o čem může být řeč detailněji v budoucnu.

Vinné svátky a Riesling “1763” od Groebeho

Dnešek, 18. únor, je Drink Wine Day v USA. A tak trochu se slaví i coby mezinárodní den pití vína. Sice jsem měl v plánu něco otevřít tak či onak, ale teď to můžu brát rovnou jako oslavu a sáhnout po lepší lahvi ;-) Což mi připomíná o něco zajímavější „svátek“. Vždy poslední sobotu v únoru, letos tedy 26.2., je na programu otevřít „to“ víno, koná se Open That Bottle Night. O konceptu jsem se zde rozepisoval už v roce 2009, celkem ten čas letí, a vlastně není moc co dodat :-) Takže teď už víte, kdy máte slavit, a vrhneme se na nějakou tu degustační poznámku. A stylově zvolím něco základního a zároveň vlastně výjimečného, Riesling *1763* trocken ročníku 2020 od Weingut K.F. Groebe (web) z Rheinhessen.

Čeká nás nápis o škodlivosti vína na vinětách?

Zmiňoval jsem se to tom na konci ledna a už k tomu došlo. V Evropském parlamentu proběhla debata a hlasování ohledně „Strengthening Europe in the fight against cancer“, což je jistě chvályhodné. Jeden drobný bod ale může mít masivní vliv na celý svět vína a obecně alkoholických nápojů. A to odsouhlasení bodu, že „neexistuje žádná bezpečná hranice konzumace alkoholu“, a tedy libovolné množství je potenciálním karcinogenem. Zařazení alkoholu po boku cigaret by sice neznamenalo rovnou prohibici v EU, stejně jako cigarety (zatím) furt koupíte, ale určitě významné změny v průběhu následujících let rozhodně. Dalo by se očekávat výrazné omezení možností propagace alkoholu, logicky včetně ukončení čehokoliv se státní podporou (a ono se to nezdá, ale těch různých cest za vínem, tlačení vinařských regionů a jiné podpory není tak málo a v některých zemích opravdu zafungovala), pravděpodobně tlak na regulaci cen a stanovení minimálních částek (viz aktuálně Irsko) a také značení na lahvích („Tento Riesling Piesporter Goldtröpfchen kabinett může způsobovat rakovinu“ velkým černým unifikovaným písmem na přední vinětě, někdo?). A samozřejmě též zamezení výrobcům alkoholu propagovat svou značku sponzoringem sportovních událostí, kupříkladu. Pravděpodobně bych také musel bezpečně zajistit, aby se k mému blogu (aka propagaci pití vína) nemohl dostat nikdo nezletilý! :-)

Palomino Fino jako běžné bílé

Tentokrát to bude zase trošku „vinné exotiky“. O projektu Equipo Navazos jsem se to zmiňoval už několikrát, dělají hodně zajímavé věci. Jednou z nich jsou také nefortifikovaná vína z Jerezu (viz problematika nefortifikované sherry a také nějaké aktuální změny v předpisech oblasti) a jeho okolí. V nich se snaží konzumenty přesvědčit, že i třeba taková odrůda Palomino Fino může dát pozornosti hodné běžné tiché bílé a zajímavou se nestává jen technikami školení. Po variantě z vnitrozemí v ročníku 2015 přichází OVNI Palomino Fino 2018, navíc z chladnějšího vlhčího ročníku, z vinic poblíž pobřeží u Sanlúcaru, Pago Miraflores la Baja. Fermentovalo spontánně v klasických sherry sudech a školeno bylo jen asi půl roku v nerezových tancích s decentní vrstvou flóru. Ne nějak vyloženě úmyslně. Prostě ve sklepích, kde se běžně vyskytuje, se mu v podstatě (bez fortifikace, a tohle má jen 11.5 % alkoholu) nejde vyhnout.

Červený Mas de Daumas Gassac 2013

Dnes se podíváme pod korek jedné francouzské vinné legendě. Grand Cru z Languedocu! To nejsou moje slova, to si píší na lahve ;-) Na téma Mas de Daumas Gassac (web) už jsem tu ostatně měl článek z degustace a dokonce i dnešní víno tenkrát popisoval. Jenže to bylo v roce 2015, kdy šlo o čerstvě lahvovaný ročník. Vlastně je to dobrý příklad k tématu, o kterém jsem se rozepisoval pro Forbes, a na článek tu nedávno odkazoval. Na zadní vinětě lahve Mas de Daumas Gassac 2013 se dozvíte, krom detailního odrůdového složení, i to, že si ho můžete užít hned v prvních pěti letech pro komplexní ovocné projevy. Nebo v 7 až 25 pro hloubku a vrstevnatost. Vinařství navíc na webu aktualizuje dokument, ve kterém najdete pro všechny jimi vyrobené ročníky tip, zda už „jen“ pít, pít či uložit a nebo raději počkat, protože je víno aktuálně v hloupé uzavřené fázi (a pokud se jej přesto rozhodne otevřít, tak doporučují několik hodin dekantace). Tomu říkám servis! Samozřejmě dokument předpokládá ideální podmínky uložení, láhev v obýváku vedle televize se bude chovat výrazně jinak, než kousek někde vyloženě podchlazený. Ke každému ročníku se každopádně rozepisují o všemožných detailech, od počasí po národnostní složení týmu sběračů hroznů :-)

Na Valentýna pijte co chcete a láhev ryzlinku

Dnes je Den svatého Valentýna. Slovy Lisy Simpsonové o novém „Dni lásky“ z dílu Kam s odpadem: „Ten svátek si vymyslela nákupní centra, aby vydělala víc peněz.“ Ze všech stran se valí reklamy na růžová šumivá a jiná „vzrušující“ vína, často s reklamním vizuálem, který pokud by přímo nemohl soutěžit v anketě Sexistické prasátečko, tak minimálně vzbuzuje pozdvižené obočí. Obchody se ve výlohách předhánějí zlevněnými sety krajkového prádla. Taky dostanete tipy na delikátní degustační menu, kde jeden chod určitě budou tvořit ústřice. Kterých se naveze více než obvykle a dejte si trochu pozor na původ a kvalitu, ať místo romantických chvilek v novém negližé netrávíte hodiny na toaletě v křečích. Nechci znít jako zapšklý odpůrce romantiky. „Valentýnské“ aktivity jako pít skvělé bubliny a jiná vína, zajít si na dobré jídlo do restaurace a užít si v posteli považuji za podnětné provádět průběžně v průběhu celého roku a neomezovat na speciální svátek :-)

Ryzlink starých keřů od Nika Weise

Dnešní zastávka bude u Weingut Nik Weis - St. Urbans-Hof (web), populárního producenta vín od Mosely a Sáry sídlícího v Leiwenu. Nik Weis, již třetí tohoto jména v pořadí, je nejen vinař, ale provozují také školku se sazenicemi. A zabývá se sbíráním původních klonů Rieslingu v oblasti, z těch nejlépe fungujících a leckdy i pravokořenných starých keřů. Jsou členy VDP, pracují na zhruba 45 hektarech vinic na různých druzích břidlice a prakticky jen s odrůdou Riesling. Keře mají v průměru hodně staré, k šedesáti letům, nejstarší výsadby jsou ovšem z 90. let 19. století a z roku 1905! Mezi jejich top polohy určitě patří Bockstein (Ockfen), Saarfeilser (Schoden), Laurentiuslay (Leiwen), Layet (Mehring) a Goldtröpfchen (Piesport). Sběr samozřejmě ruční, krátká macerace, fermentace spontánní obvykle v nerezu, školení velmi často v tisícilitrových foudres a ležení několik měsíců na kalech. Nic složitého :-) Ročně připraví zhruba 300 tisíc lahví vína.

Ryzlinkáři pijí světle praženou Keňu! Možná…

Sice jsem sliboval, že aktuální kávový koníček budu držet od blogu stranou, a zůstanu se tu věnovat jen vínu, o kterém toho vím přeci jen násobně víc, ale prostě mi to nedá. Kafe totiž vyneslo na světlo zajímavý problém senzorických popisů! Zatímco u především červených vín, a obecně vín školených ve vypálených dubových sudech a těch z až přezrálých hroznů, se leckdy objevují aromata kávy, tak některé zajímavé kávy naopak prodejci popisují jako s tóny červeného vína! Zacyklili jsme se. Ani v jednom z případů samozřejmě nejdou příliš do specifik, káva je prostě káva a červené víno červené víno. I když předpokládám (k tématu obskurních degustačních poznámek už jsem tu něco psal), že někde určitě existují i vinné popisy, které mluví o tónech světle pražených zrnek naturálně zpracované odrůdy Catuai z nadmořské výšky 2300 metrů v Etiopii, někdo takový se vždycky najde. Stejně jako u anaerobního zpracování odrůdy Typica ze Západní Jávy, středně pražené a připravené ve V60 filtru, zase někdo použije přirovnání k Pinot Noir z Aloxe-Corton, tak to prostě je. Aktuálně jsem převzal zajímavou kávu z Etiopie, kterou pražírna popsala slovy „mango, Champagne, limetka“. Úplně jsem se začal těšit na nějaký zajímavý Blanc de Blancs profil, ale bohužel to po prvním experimentu vypadá, že mé ekonomické problémy tato káva neřeší. I nadále bude šetřit na drahé lahve bublinek, to už je můj osud. I vyzkoušeno ze správné sklenice na šampaňské mi to úplně stejný požitek neposkytuje, no… ;-)

Čtyři odrůdy od Barbichona a Jacquesson č. 743

Chystám se, dá-li pandemie a vůbec věci okolo, zas po nějaké době do Champagne. V rámci těšení odhrnu poznámky ke dvě lahvím z nedávné doby. Při zahraničních nákupech (k nám vinařství vozí PMP Exclusive) se mi podařilo ulovit akční cenu na Champagne Robert Barbichon Réserve 4 Cépages, za 29€ jsem ho tam prostě nechat nemohl! Rodinný podnik, od 2010 bio a od 2012 i Demeter certifikovaný biodynamický pěstitel z Côte des Bar. Jsme u obcí Celles-sur-Ource a Gyé-sur-Seine, na nějakých devíti hektarech vinic ve věku 35+ let a s roční produkcí jen okolo 35 tisíc lahví. Tohle víno tvoří 65 % Pinot Noir, 18 % Chardonnay, 5 % Meunier a závěrečnou čtvrtou odrůdou z názvu je 12 % Pinot Blanc. Postaveno na ročníku 2014 z celých 94 %, k tomu malé díly 2013 a 2012, čistě nerez. Do lahví na druhotnou v dubnu 2015, odstřeleno v červenci 2020 a dozáž 4 g/l. Tmavší, matnější barva, výrazné perlení. Čerstvá, minerální, poměrně hluboká vůně, hutnější, navinule ovocná a toastová. V chuti plnější, docela důrazné, s výraznou kyselinou, ovocnost do jablka v různých podobách, delší, se zajímavými odbočkami se vzduchem. Lehká neotesanost, neřekl bych o tom že je elegantní, ale je to zábavné, pije se moc dobře a rád se mrknu na další jejich kousky.

Přísný Riesling z Pfalze a chlastací z Rheingau

Pořídil jsem si degustační sadu Weingut Klaus & Mathias Wolf (web) z Birkweilu, tedy Pfalz. Za rodinné vinařství s dlouhou tradicí (na vinětách uvádějí rok 1620, kdy je v Birkweilu v záznamech poprvé zmíněn pěstitel hroznů Hans Wolf) je dnes zodpovědný především mladý Mathias, otec stále dohlíží (však sám vína připravoval od roku 1986 a rozhodně má zkušeností na rozdávání) ale věnuje se především vinicím a sklep přenechává synovi. Zaměřují se ze tří čtvrtin na bílá a dominuje Riesling, ale připravují i burgundské odrůdy, včetně Spätburgunderu. Mezi jejich nejlepší vinice, a upřímně jednu z nejlepších vinic v Pfalzi obecně, patří Kastanienbusch. Což je poloha dost velká a ne úplně homogenní, s barevnými pískovci, břidlicí i vápence v různých poměrech. Jméno nese podle jedné z částí, která je ze strany chráněná kaštany. A umí dávat charakterní, elegantní ale výrazná vína co umí skvěle zrát. Výtečné odtamtud dělá třeba Dr. Wehrheim nebo Ökonomierat Rebholz.

„Můj milý deníčku“ o spotřebě vína, degustačních poznámkách, archivaci a životě

Díval jsem se nedávno na své poznámky z jedné velké degustační akce a tvar textu v dokumentu připomínal trojúhelník. Zatímco ze začátku bylo na řádku mnoho slov, degustačních poznámek i technických informací k vínu, později se text začal omezovat na základní senzorické hodnocení a dojem z vína, aby v ke konci trojúhelník zakončoval popis vín ve stylu „čerstvé, fajn“ a úplným vrcholem pak bylo prosté „mňam“. Umím i na přehlídkách, kde jsou desítky vinařů a stovky vín, poctivě plivat a zůstat střízlivý. Téměř, samozřejmě, někdy je prostě víno tak skvělé, že ho polknete. Nebo na vás najednou začne někdo mluvit a k plivátku je daleko či před ním tlačenice. Ale stejně se snažím vinaře/vína, které potřebuji či chci ochutnat nejvíce, vměstnat do úvodních pár desítek vzorků. Pak prostě vím, že smysly tak či onak trochu otupí, únava se začne dostavovat a víc než obecný dojem stejně nezískám. Takže se spíš uvolním, začnu popíjet, občas si třeba vybírat i podle vzorce „u stánku je nejméně lidí / vinař vypadá smutně“ :-)

Jodocus Riesling a fajn nesířená Frankovka

První dnešní zastávka bude u Weingut Toni Jost Hahnenhof (aka „kohoutí dvůr“, web) z oblasti Mittelrhein. Sice sídlí v Bacharachu, ale víno produkují i v další německé oblasti, Rheingau. Nedávno jsem tu psal o jejich skvělém 2017 St. Jost Riesling, výtečném 2017 Bacharacher Hahn Riesling trocken i jejich vizitce v podobě základního 2019 Riesling Toni Jost trocken, dnes to bude mladičký 2020 Jodocus Riesling trocken (VDP.Gutswein). Hrozny pocházejí z trati Wallufer Walkenberg, viz starší zápisek k vínu od Beckera, z Bacharachu je to do Wallufu podél Rýna něco okolo 40 kilometrů. Tenhle ryzlink, uložený v klasické lahvi tvaru pistole se šroubovým uzávěrem, má trochu výraznější žlutou barvu. Vůně je svěží, živá a poměrně výrazná. Ale až exotické ovocnosti toho, co dělá Jost na domácí půdě, je to dost vzdálené. Žluté jablko, lehce pikantní, minerální a kořenitá linka, trocha krémovosti. Suché, středně plné a výraznější, šťavnaté ale nic ostrého a relativně uhlazené, velmi fajn délka, vyvážené. Dost povedený klasický kousek. Pořízeno u Vinonauta.

Kadarka a mladé frankovky od Heimann & Fiai

Do Prahy před několika dny dorazil Zoltán Heimann s manželkou a v restauraci Danu představil průřez produkcí vinařství Heimann & Fiai (web) z oblasti Szekszárd. Už jsem se o nich celkem detailně rozepisoval a poté se věnoval i dalšímu jejich vínu, dnes to bude jen pár doplňků, dojmů a poznámky k dalším lahvím. Zmiňuji se o nic potřetí v krátké době, ale to co dělají mi velmi sedlo a o takových věcech se prostě píše snáz a s větší chutí :-) Zoltán prezentoval vína skvělou angličtinou a sem tam bylo vidět, jak mu některé vinařské termíny naskakují spíš v němčině nebo francouzštině. Mluvil o tom, jak se snaží vyselektovat ideální klony Kadarky (spolehlivější a homogennější dozrávání, o chlup větší koncentrace), která ho hodně baví. Popisoval, jak je maďarská státní propagace vinařského průmyslu nanic, co si člověk nezajistí sám to nemá, ale že stejně věří, že se prosadí ve světě. I kdyby ne protože se lidé budou ptát přímo po maďarském víně, tak díky tomu, že budou hledat „něco nového“.

3x Barolo od Boschetti Gomba

Už je to nějaký ten pátek, co jsem zde psal o vinařství Cascina Boschetti Gomba (web) a hodnotil tři úrovně jejich Barola v ročníku 2015. Loni na vánoce jsem pak přidal k článek k jejich vrcholné riservě, tentokrát starší ročník 2012. A dnes si dáme opět srovnávačku tří hlavních kousků, čím se liší viz starší zápisek, ovšem tentokrát v relativně mladém ročníku 2017. Byl to ročník velmi horký a extrémně suchý, ale neočekávejte „přehřátá“ vína ani věci naopak vystřelené z harmonie nedostatečnou fenolickou zralostí při sklizni, vinaři se už naučili s těmihle extrémy (pokud se děje čím dál častěji, dá se tomu ještě říkat extrém?) mnohem lépe pracovat. A to především ve vinici, najednou o dost víc řeší (ne)odlisťování a také „redukujeme a máme minimální výnos“ už také není taková mantra jako dříve, jakožto i ve sklepě pokud jde o práci se dřevem a vůbec délku a způsoby školení, intenzitu extrakce a podobně. Jde sice o generalizace, ale vína od dobrých producentů i v ročníku 2017 jsou o chlup lehčí a až překvapivě oplývají kyselinami, taniny jsou zralé a vína možná ne tak veselá jako z některých jiných let, uměřenější, ale nabízí vlastně dost klasickou krásu. Když to srovnáte třeba s 2003, tak určitě „v průměru“ vinaři podmínky zvládli o hodně lépe než tenkrát a vína budou i lépe zrát.

Nestarcův Troublemaker a nový ročník Favereau

„Toto víno je opravdu naše výkladní skříň se vším, co do ní patří: pro nás typický spraš (ovšem netypicky z vinice Slovenské v Moravském Žižkově, ha), Neuburg, k němu mix Večerky, červených i stolních odrůd, protože taková Chrupka ve vinicích vždycky byla, když jsem byl dítě.“ To píše Milan Nestarec k lahvi TRBLMKR 2018 a na webu k ní, a odrůdě Neuburské, má pár dalších řádků co stojí za přečtení. Z jeho řady „White Labels“ právě tohle víno padlo po otevření asi nejrychleji a vlastně jsem trochu litoval, že nemohlo dostat víc času, vzduchu a tak. Ale… prostě všem chutnalo a mizelo ze sklenek děsně rychle. A co je víc, že jo :-) Tmavší, opalizující žlutá barva. Pikantnější, čerstvá, energická a překvapivě expresivní a ovocná aromatika, až exoticky směrem k mučence a do různých citrusů, bergamot, k tomu něco florálnosti. Suché, čisté, živé a energické se skvělou kyselinou, pikantní, , citrusově a žlutě ovocné, slušné dlouhé, osvěžující, zábavné a dokonale pitelné. Tohle prosím ano!