Mám velký skluz ve sledování domácí vinařské scény, ale s tím už asi nic nenadělám. Každopádně jsem měl teď ve sklence poprvé víno Postmoderna (s podtitulem „Le grand carambolage“) od Milana Nestarce (web). Což je víno v řadě postavené níže než jeho hlavní a top „white labels“ a řekneme přístupnější, na běžnější pití a vhodné do podniků i po skle. Ale upřímně… tak skvělé! Je to čistá Frankovka, Nestarec má odrůdu rád a třeba jeho JIL je naprosto skvělá. Překvapuje mne, že jsem o ní psal jen krátce v tomhle článku a ne nějak víc. Tohle je ale něco dost jiného, jde o směs devíti různých sudů (starších 225 a 400l) z různých lokalit a z ročníků 2016 až 2022, víno nefiltrované a nesířené. V lahvi burgundské pod Ardeaseal špuntem. Jak je JIL trochu důraznější a přísnější a potřebuje čas aby se ukázala, tak tohle jde odšpuntovat a rovnou lít a funguje skvěle lehce podchlazené i při „normální“ teplotě okolo šestnácti. Tmavší rubínová barva, trochu do fialové. A vůně spíš směrem tmavší peckoviny, zralé višně, příjemně jemně kořenité, s trochou vlhké vápenité zdi, stále svěží a šťavnatě působící. Dřevo přirozenou součástí a nijak na sebe neupozorňuje. Suché, středně plné, strašně snadno pitelné a lákající k dalším douškům, peckovinově šťavnatě ovocné, vyloženě chutné, vyvážené, s poměrně uhlazeným jemnějším tříslem, hotové a připravení k pití, dobrá délka… skvělé! Takhle frankovku fakt můžu. Pohybuje se ve čtyřstovkové kategorii, což je na „chlastací víno“ dost, ale na víno s podobným životopisem a kvalitou úplně v pohodě. Pořídím další lahve. Kdyby takhle vypadalo víc „naturálna“…
