Oslava s Champagne Krug a Cava Gramona

Uteklo to dost rychle. Včera tomu bylo deset let, co jsem se oženil. I příspěvek na blogu jsem tu měl :-) Coby oslavu kulatého výročí jsme tak trochu brali návštěvu dvou zásadních restaurací v New Yorku na přelomu dubna a května, Le Bernardin a Eleven Madison Park (o kterých chtěl psát, ale nějak se nezadařilo). Takže včerejší oslava sestávala ze sledování Rychlé roty s dětmi a jejich (i našeho, ostatně) oblíbeného jídla hezky doma. Ale samozřejmě jsme si neodpustili trochu bublin, to je jasné, takže vás s nimi tento týden potrápím podruhé. Hlavní hvězdou se stalo Champagne Krug Grande Cuvée 164ème Édition, tedy jedna ze šampaňských legend o které jsem se zde rozepisoval dost obšírně. Už pár let toto špičkové neročníkové víno značí číslem edice, právě 164ka je za poslední roky asi nejlépe hodnocena. Postavena je na našem svatebním ročníku 2008 (a veškeré další detaily si lze přečíst díky systému KrugID), který je v Champagne dost povedený (pokud preferujete dlouhověká vína s hromadou kyselin). Celek tvoří 48 % Pinot Noir, 35 % Chardonnay a 17 % Meunier, mladého ročníku je 62 % a rezervních vín 38 %. Celkem je ve směsi 127 vín z 11 různých let, nejstarší ročník 1990.

Chci pít saké!

Japonské saké. Já vím, veškeré mé snahy přesvědčit čtenáře (zde i v různých časopisech), že dává smysl pít saké, se zatím míjejí účinkem. Je to možná ještě horší než se sherry, tam už jsem pár úspěchů oslavil :-) Každopádně mé snahy množná přicházejí vniveč, leč snaží se jiní a mají přeci jen trochu lepší možnosti. V Japonsku se totiž leccos změnilo (zajímavý trend je stoupají počet žen pijících saké, ovšem vyžadujících trochu jinou ambaláž i styl produktu, ale o tom někdy příště) a producenti saké hledají nové trhy, více se poohlížejí po zámoří. A tak pořádají, s podporou exportních organizací a ambasád, turné i po zapadlých vískách jako Budapešť či Varšava. Nebo Praha :-) A necestují jen velkoproducenti, ale i menší rukodělné varny. Věřím, že i díky vzrůstajícímu počtu všemožných tematických restaurací (třeba zrovna teď otevírá v Brně hodně lákavý rámen podnik) se zdejší stav brzy zlepší a saké tu má budoucnost. Já jsem připraven!

Tři odrůdy čtyř ročníků v jedné lahvi

Zase jednou naturální okénko. Jsme v Burgenlandu, u Neziderského jezera v Golsu, kde s rodinou vinaří Georg Schmelzer (web). Můžete ho znát z Praha pije víno či jiných evropských festivalů naturálních vín. Obvykle toho na stánku moc nenamluví, ale oděním jde většinou o nepřehlédnutelnou postavu :-) Hospodaří biodynamicky (certifikace Demeter) a i ve sklepě jedou minimalisticky, se spontánní fermentací, bez aditiv krom síření (a to ještě jen někdy). Červené Redition ja taková trochu specialita, nesířená, nečiřená a nefiltrovaná (na vinětě s nápisem „zatřes se mnou!“) ve velkých použitých dřevěných sudech školená směs tří odrůd a čtyř ročníků! Zweigelt 2013 a 2014 doplňuje Cabernet Sauvignon 2013, 2014, 2015 a 2016, ke všemu se přidává ještě Roesler 2015 (což je odolný rakouská novošlechtěnec Zweigeltrebe x (Seyve Villard 18-402 x Frankovka)). Celé je to uloženo v bordó lahvi se šroubovým uzávěrem.

Bubliny od Marady, Mosera a nesířená cava

Nechci z toho dělat úplně tradici, ale při pondělku zase nějaké ty bubliny :-) Víkend jsem opět strávil v Táboře ve vinném bistru Thir a mimo jiné s přáteli popil (v počtu vyšším než jedna láhev od vína) i troje různé bubliny od Petra Marady (web). Už jsem tu určitě psal, že se na ně v poslední době docela zaměřuje a hodně se snaží, pokroky jsou jasně patrné. Ryzlink Petnat 2017 je čerstvé, svěží, voňavé ovocné zábavné pití, čisté, osvěžující, lehké, v rámci stylu bezvadná věc. S novou vinětou, která zaměření a projevu vína bezvadně odpovídá. Chutná! Sekt Ryzlink Extra Brut 2015 je ale úplně jinde, s klasickým projevem, ovocnost do peckovin a jablka, suché, svěží, s výraznější kyselinou, pěkně postavené, s minerální linkou v dozvuku. Serióznější bubliny, dost povedené. Sekt Cabernet Extra Brut 2014 postavený na Cabernetu Moravia jsou bubliny spíše červené, navíc už s nějakým tím pátkem ležení na lahvi (měli jsme dvě a u jedné se víno po otevření rozběhlo z lahve, druhá byla uměřenější). Výraznější červená barva, pěkné vytrvalé perlení menších bublin. Docela voňavé, již naleželejší, červená ovocnost, navinulé. Suché, šťavnaté, trochu toastové, výraznější, navinulé, slušně dlouhé. Před rokem mi přišlo trochu vybalancovanější, zásoby bych začal dopíjet :-)

Pinot Noir z Moravy, Slovinska, Champagne a od Balatonu

Jako někdo, komu fakt chutná červené burgundské, logicky trpím současnými cenami. Samozřejmě si mohu buď jen stěžovat nebo aktivně hledat alternativy. Po pravdě častěji mne podobným způsobem jako Burgundsko a za snesitelný peníz uspokojí spíše úplně jiné odrůdy než Pinot Noir z dalších koutů světa (kde ty opravdu výtečné mají tendenci… taky stát raketu). Ale dnešní zápisek je věnován právě čtveřici různorodých červených pinotů z několika Evropských oblastí, které jsem si v uplynulých dnech užil. Na scéně bude Morava, Maďarsko zastoupené Balatonem, Slovinsko a také jedno Champagne. Které, přiznejme si, i leckteří z těch, co jinak cokoliv jiného než Burgundsko neberou na vědomí, jistě vezmou na milost. Ovšem nejsou to bubliny od velké slavné značky, ale od menšího producenta / pěstitele :-)

Nobile, Apetit, degustace 19. století, anglická expanze, párování & letištní bubliny

Co nového ve světě vína? Co třeba jen a pouze Nobile místo Vino Nobile di Montepulciano? Uskupení několika vlivných vinařství – La Braccesca (Antinori), Boscarelli, Dei, Poliziano, Salcheto a Avignonesi si myslí, že je to správná cesta. Mimo jiné kvůli zmatku, které jméno může vyvolávat (jejich zásadní odrůda je samozřejmě Sangiovese, viz třeba tenhle zápisek, a ne Montepulciano), ale i z dalších důvodů, jako pozvednutí poněkud zkoušené apelace. U těchto vinařů s vybranými víny (vždy stoprocentními Sangiovese) bude od ročníku 2015 na vinětě dominovat právě nápis Nobile. Byť, z důvodů, které si jistě domyslíte, nejméně na vinětě zadní najdete vše dle předpisů a jako Vino Nobile di Montepulciano DOCG. Přesto se očekává, že jejich příkladu budou následovat další a do budoucna třeba dojde ke změně samotného DOCG. Consorzio del Vino Nobile di Montepulciano už letos v květnu hlasovalo o tom, aby bylo možno nápis Nobile v názvu apelace uvádět na vinětách výrazně větším písmem, takto třeba vše vyřešilo Avignonesi.

Povedená amforová oranžáda

Dnes budu pokračovat v poznámkách z pondělního vinného dýchánku, sešla se tam totiž spousta vín hodných pozornosti. Třeba Paraschos Amphoreus Malvasia 2015 (web), naturální macerované bílé (aka oranžáda) z amfory z epicentra moderní podoby těchto vín, slovinsko-italského pomezí. Konkrétně Paraschos sídlí na italské straně, v San Floriano del Collio v provincii Gorizia. Víno vzniká samozřejmě z organických hroznů (takto jedou od roku 2003), navíc z devadesátiletých keřů odrůdy Malvasia Istriana, a je kompletně bez aditiv i ve sklepě. Spontánně kvasí bez kontroly teploty a zraje 6-12 měsíců (dle ročníku, tento dlouho) v krétských terakotových amforách, není filtrováno, čiřeno a je kompletně bez síření. První dva měsíce jsou amfory otevřené a slupky pravidelně potápějí několikrát denně, poté je amfora uzavřena a utěsněna voskem a pouze občas otvorem v uzávěru promíchají kaly. Design vinět, jméno vinařství a ostatně i původ amfor napovídají, že vinař má řecký původ. V oblasti vinař původně pracoval v restauraci, kde se nadchnul pro vína od místních hvězdných producentů a rozhodl se to také zkusit.

Albariño, bílá viniční směs a Frankovka

Po delší době se u nás doma zase jednou sešla parta vínomilců a popili jsme mnoho velmi různorodých lahví, dnes tři kousky a k dalším se snad ještě dostanu. Prakticky všechny zaujalo Albariño ze španělské oblasti odrůdě zaslíbené, Rías Baixas. Konkrétně Abadía de Tortoreos 2016 z Adegas Luz, již jsem tu dříve psal o ročníku 2015. Vinařství od té doby spustilo i webové stránky :-) Víno je tedy stoprocentní Albariño, fermentuje spontánně v nerezu a tam i na kalech několik měsíců zraje. Výraznější žlutá barva, až do zlaté. Intenzivnější aromatika, krémovější, zralé žluté ovoce až trochu do tropického, v prázdné sklence citron, poměrně efektní. V chuti středně plné, suché, s dobrou kyselinou a opět žlutou sladší ovocnosti, dobrá délka s lehce slanou minerální linkou. Pěkně postavené, čerstvé ale již uhlazené a tak akorát k pití, sympatické víno. Které má potenciál oslovit davy a zároveň vzbudit pozornost i vinných nadšenců. Dováží BIO Sueño, běžná cena po lahvi 320 Kč.

Dvakrát cava a jedno svěží Champagne

Dnes vás opět čeká tradiční várka bublinových poznámek, jednotlivých lahví co si nešetřím do souhrnných / tematických příspěvků. Celler Vell Brut Nature Gran Reserva 2012 jsou úplně suché bubliny od menšího (80 tisíc flašek) rodinného producenta z epicentra produkce cavy, Sant Sadurní d'Anoia. Mají pár hektarů vlastních vinic a něco nakupují od místního družstva. V oblíbeném žebříčku Great Cavas od Wine Pleasures pravidelně získávají výborná hodnocení. Já na ně úplně nedám, jejich body mi často přijdou příšerně nafouklé (tohle má 95 a nový ročník 2014 dokonce 97), ale katalogy s výsledky jsou dobrý zdroj informací. Každopádně víno je to tradičně připravené, na kalech v lahvi si poleží nejméně dva a půl roku, ale spíše o něco déle (datum degoržování bohužel neuvádí). Odrůdově Xarel·lo, Macabeo a Parellada, ke kterým přidávají ne úplně malý podíl mezinárodního Chardonnay. Za uplynulých několik měsíců jsem měl víno třikrát a poznámky se celkem shodují. Pěkná citronová barva, vytrvalé perlení menších bublinek. Zralejší, trochu krémová, navinulejší aromatika, malvice, něco citrusů, čerstvá a klasická, toastová linka, vrstevnatější projev. Podíl Chardonnay, respektive odskok od typického projevu tří odrůd pro cavu nejobvyklejších, je zřetelný. Suché, pěkné kyseliny, dozáž je poznat ale nic výrazného. Pěkně postavené, jablko, dobrá délka, čistota, zralost, lehce oříškové, delší, docela seriózní fajn bubliny. Nakupoval jsem ve Španělsku po 11€ a nestěžuji si :-)

Obludné množství Prosecca, beztížný Mumm, 3D mapy vinic, ochucená vína…

Prosecco dále pokračuje v krasojízdě, už nějaký ten pátek zpátky se stalo objemem produkce nejúspěšnějšími bublinami vůbec a ročník 2018 bude opět rekordní. Počasí přálo jak kvalitě tak kvantitě, navíc naběhla část nových vinic. Když sečtete tamní DOC i DOCG, mohlo by letos vzniknout skoro 600 milionů lahví! Což je téměř dvojnásobek dnes bublinové dvojky, alespoň tedy objemem produkce, Champagne. Pokud bychom vzali v úvahu běžné prodejní ceny, tak v Champagne dnes stojí kilo hroznů více než v Itálii průměrně flaška Prosecca (které ještě dolů tlačí souboje diskontních řetězců a slevové akce) a celková tržní hodnota šampaňského je někde úplně jinde. O kvalitě nemluvě. Na druhou stranu chutného, zajímavého a různě unikátního Prosecca je čím dál víc, můžeme si vybírat :-) V titulce třeba jedno moc chutné co jsme rozlévali minule na Družstvu, v lahvi kvašené, totálně suché a bez dozáže, navíc i nesířené.

8x moravské supermarketové Rulandské modré

Občas mám chuť experimentovat a zjistit, jak si stojí běžná konzumní produkce. Kdo ví, třeba za láhev dobrého vína obvykle platím zbytečně moc :-) Na sociálních sítích mne při podobných pokusech sledující z mé bubliny nadšenců do naturálních produkce či konzumentů velkých vín litují, že musím podobné kousky pít, ale já to dělám dobrovolně! Poslední pokus sestával ze zakoupení osmi zástupců odrůdy z mých nejmilovanějších, moravských Rulandských modrých dostupných v samoobsluhách/supermarketu, v cenách 105 až 139 Kč (přičemž některá jde koupit v sámoškách a na internetu levněji než jsem za ně zaplatil, třeba Habánské sklepy nebo Vinné sklepy Valtice určitě, tato sada byla ovšem pohodlně z Rohlik.cz a bydlišti přilehlých samoobsluh). A následně jejich slepé ochutnávky, pro nalévání jsem zneužil manželku. Odpovídající teplota, pinotová sklenka Riedel, prostě seriózně :-) Možná až zbytečně, obvykle se těmto vínům totiž podobné péče nedostane a kdo ví, třeba jsou lepší za pokojové teploty z legendární superlevné (a tím pádem všudypřítomné) a z mého pohledu naprosto otřesně nefunkční IKEA sklenky FÖRSIKTIGT. Ale na tuto úroveň pokusu se snižovat nebudu. Býval bych rád zařadil i nějakého Michlovského, ale rychlý průběh obchody v okolí nepřinesl úspěch a když dostanu nějaký nápad, většinou to musím zrealizovat okamžitě, nebo najednou nemám čas či náladu a je po všem. Na kousky od dalších často zastoupených značek – Sovín (alias Neoklas), Templářské sklepy Čejkovice (základní řada a Komtur Ekko se dá snadno koupit kolem stovky) či něco dalšího ze Zámeckého Vinařství Bzenec (Eminhof, Morava Selection, Herbarium Moravicum) jsem už neměl sílu. Nevadí, i osm kousků je myslím dobrý test. Tak jdeme na věc!

Štavnatá Mencía a povedené Beaujolais

Pokračuji v obtěžování Španělskem a odrůdou Mencía :-) Nedávno jsem se tu nadšeně rozepisoval o vínu z oblasti Ribeira Sacra vinařství Castro Candaz. Dnešní kousek Finca El Curvado 2015 je znatelně levnějším (~ 15€) bratříčkem, ještě ne základem vinařství (to mám také připraveno k ochutnání) ale pochází z o něco mladších keřů (45 až 70 let, takže stále dost staré) a jde o směs z pěti různých poloh jedné lokality v zóně Chantada. Opět dominuje Mencía, ale je tam i podíl odrůd Alicante Bouschet, Merenzao a Brancellao, jde o směsné výsadby. Neodstopkované hrozny kvasí spontánně v dřevěných kádích, macerace spíše kratší a bez snahy o co největší extrakci, zrání rok v použitých pětistovkách francouzských dubových sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Tmavší rubínová barva. Čerstvá, šťavnatá vůně, kamenitě tmavě peckovinová s květinovou linkou, taková trochu „frankovková“, slinosbíhavá, s linkou kouře a kávy a trochy kořenitosti. Suché, čisté, peckovinově šťavnaté, trochu svíravé a s jistou sympatickou strohostí a výraznější kyselinou. Velmi dobrá stavba, jemnější tříslo, delší. Opět kamenitá minerální linka, čerstvost, energie, pitelnost. Předchozí víno bylo možná o něco komplexnější, ale i tohle je bezva! Tedy pokud vám, stejně jako mně, sedí tenhle styl. Jestli preferujete plnější, teplejší „jižnější“ červená, tak tohle spíš nemá smysl zkoušet :-)

Korábovo Neuburské a fajn mladé Bordeaux

Otevřel jsem a s velkou chutí pil mladé Neuburské 2017 od Petra Korába, v akátu školené suché bílé z boleradické trati Psinky. Uzavřeno v protáhlé flétně se skleněným vinolokem, což je u autentických/naturálních/etc. producentů stále ještě trochu nezvyklá volba :-) Pěkná citrónová žlutá barva. Čistá, lehce pikantní, především florální a delikátně ovocná vůně, listnaté, jemnější, vrstevnaté. Suché, čisté, fajn kyseliny a živost, středně plné, trochu výraznější v chuti, hodně zajímavý komplexnější projev. Láhev jsem otevřel bez předchozího plánování s docela žíznivou návštěvou a první sklenka mne zastihla nepřipraveného, čekal jsem znatelně přímočařejší víno a byl nadšen. Bohužel zmizlo příliš brzo a nestihl jsem provést obvyklý experiment „uvidíme jak bude vypadat druhý den“. Každopádně mne velmi zaujalo a vidím to na další lahve :-)

Parádní Albariño v oceánu vyzrávané

Přijal jsem zase jednou nabídku odprezentovat zajímavou sadu vín a zítra se budu věnovat bílému ze Španělska. Docela se těším, je tam hned několik lákavých kousků. Každopádně coby inspiraci k přípravě jsem otevřel Forjas del Salnés Goliardo a Telleria 2013. Jsme v oblasti Rías Baixas a odrůda není nic nezvyklého, ale staré dobré Albariño. O vinařství jsem se zmiňoval detailně u jejich důležitého červeného a podruhé znovu již u odrůdy Albariño, ovšem v jiném stylu než dnes chutnané. To pochází ze starších keřů na písčité půdě, z jedné jediné malé vinice ve velmi malé nadmořské výšce (5 metrů) hned u Atlantiku. Stejné hrozny používá Raúl Pérez pro víno Sketch pod svým vlastním jménem. U tohoto vína fermentují ve starých sudech, teda přesněji v jednom pětiletém o objemu 750l, a v něm také probíhá roční zrání. Je toho méně než tisíc flašek, které jdou po naplnění pár měsíců ponořit 30m hluboko do oceánu, jediná nezvyklá věc.

3x Raventós i Blanc, Furmint Szepsyho a Oremus

O víkendu jsem otevřel jednu ze svých posledních lahví Raventós i Blanc Blanc de Blancs 2015 (Conca del Riu Anoia, viz starší zápisek, projev se příliš nezměnil) a včera na ochutnávce novinek v sortimentu Domaine R&B zjistil, že právě tohle vinařství se rozhodli zařadit do sortimentu a má tak nového/dalšího dovozce. Blanc de Blancs 2016 (odstřel kalů 26/06/2018) má světlou barvu a fajn perlení menších bublinek. Čerstvé, minerální, jemnější sušeně květinová a diskrétně ovocná vůně. Suché, čisté, s velmi pěknou kyselinou a pitelnost, lehká slanost. Elegantní, čerstvé bubliny. De Nit 2016 je velmi světlounké rosé (viz zápisek k ročníku 2014, toto odstřel 05/04/2018), jemnější opět spíše květinová vůně s vrstvou drobného červeného ovoce. Suché, čisté, lehké, s velmi fajn kyselinami a pitelností, vyvážené jemnější bubliny s jemně nahořklým závěrem vyvolávajícím chuť na další doušek. De la Finca 2015 (detaily opět starší zápisek k ročníku 2013, zde odstřel 02/07/2018) má znatelně výraznější projev, ovocnější, citrusy, bílé květy, minerální linka. Suché, strukturované bubliny, s pěknou citrusovou kyselinou, pevnější, se slanou minerální linkou, důraznější ale stále s jejich typickou lehkostí a elegancí. Moc povedené.

Oz Clarke a James May na cestě za vínem

Nejsem nějak velkým nadšencem do aut, sice mám řidičák ale sám auto nevlastním. Což mi ovšem nebránilo si výborně užívat televizní pořad Top Gear. Chemie mezi jednotlivými uvaděči fungovala bezvadně a celé to bývala velká zábava. S překvapením jsem nedávno narazil na pořad Oz and James's Big Wine Adventure z roku 2006 a 2007. V něm vyráží na pouť za vínem, nejprve v kabrioletu Jaguar XJ-S (model 1989) po oblastech Francie a s obecným úvodem do vinařství, poté v obytňáku Monaco po apelacích USA, dvě naprosto odlišné osobnosti. Jednou je právě protagonista Top Gearu James May, který sice víno pije ale alespoň na počátku o něm prakticky nic neví. Tím druhým Oz Clarke, přední britský vinný odborník, autor několika knih a moderátor série gastro/vinných pořadů v televizi a rádiu. A je to docela zábava.

Pinot od Galy a cava z ročníku 2005

Měl bych se víc a systematičtěji věnovat vínům z Čech a Moravy. Předsevzetí na letošek, které se mi zatím nedaří příliš plnit. Jasně, různé domácí „naturálno“ chutnám i nakupuji celkem pravidelně, ale zbylou část té kvalitní části scény už tolik nestíhám. S velkou chutí jsem tedy objednal v restauraci k večeři láhev Pinot noir Bergrus 2016 výběr z hroznů z vinařství Gala a otevřené a už rozdýchané lahvi se podíval na zoubek i další den doma. Pinot z téhle pálavské trati, na které mají vysazen ještě Merlot, školili rok v nových a 3 roky použitých francouzských barrique sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek, elegantní viněta (jasně připravená i pro export / zahraniční konzumenty v dobrých restauracích). Tmavá rubínová barva. Intenzivní, zrale peckovinová vůně na pomezí červených a tmavých, višně a švestky, lehce těkavá, s kouřovou linkou a znatelným vlivem dřeva, decentní kořenitá linka připomínající lékořici. Plnější v chuti, zrale peckovinově sladce ovocné, silnější, s měkčími tříslovinami, dobrá délka a pěkně zakomponované dřevo. Teplejší projev alkoholu, který z vína trochu vystupuje. Určitě bych se nebál dát vínu prostor zrát nějaký ten pátek v lahvi. V současné podobě zaujme spíše intenzitou a důrazem a pěknou ovocností, snad časem přidá i na eleganci. Cena u Vino e Cuore něco přes čtyři stovky.

Nealkoholické Tempranillo rok v sudech školené

V uplynulých několika dnech, a o víkendu především, jsme otevřeli a vypili hromadu zajímavých vín. Až moc lahví, po pravdě, tělo dostalo zabrat. Určitě se podepsala série příjemných a vínomilných návštěv, to je jasné. A možná stres před prvním školním dnem pro našeho prvňáčka. Budeme muset vstávat (a chodit spát) dřív, těch nových povinností… kdo ví, kolik degustací teď stihneme ;-) Každopádně si tak říkám, zatímco chlapec v pokoji (zatím vyloženě nadšeně) dělá svůj první domácí úkol, že je to dobrá příležitost dát tělu oraz a mrknout se na láhev jednoho vína nealkoholického! Konkrétně je to značka WIN Tempranillo 12 od Sinalcohol z Valbuena de Duero, dealkoholizované červené z nejoblíbenější španělské odrůdy, víno prý školené rok v amerických dubových sudech. Víno je ve vyšší zelené bordó láhvi, s kovovou záklopkou a plastovým špuntem. Záklopka a viněta nabádají ke konzumaci velmi studené (6-9°C), a musím jim dát za pravdu, ale pro zkoumání jsem zvolil i teplotu vyšší (~ 12-14°C). Přeci jen je to „víno“ červené…

Mencía z Valtuille třikrát jinak

Dnes to bude opět Španělsko. Přiznám se, že ve vinětách a názvech vín od španělské legendy Raúla Péreze jsem měl ze začátku trochu zmatek. A výrazná podobnost vinět, kde často rozdíl tvoří jen malý nápis, tomu opravdu nepomáhala. Ultreia Saint Jacques, Ultreia Petra, Ultreia Mencía, Ultreia de Valtuille, Valtuille Cepas Centenarias, El Castro de Valtuille a El Castro de Valtuille s dovětkem „Joven“ malým písmem… To vše navíc pod víny dvou různých vinařství, Raúl Pérez a jeho původní domovské Castro Ventosa. Přidejte vína jako Versos de Valtuille od úplně jiných vinařství (ano, Valtuille de Abajo je obec v oblasti Bierzo, proto se objevuje v názvu různých vín podobně jako je tomu třeba u burgundských obcí a jejich apelací) a zmatek je na světě. V chladničce jsem na vína vždycky koukal a preventivně ověřoval na internetu, zda otevírám tu správnou láhev. Ale postupně jsem se adaptoval. A dneska se mrkneme na sadu vín z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, jejich tři pohledy na (především) odrůdu Mencía.